Skip to main content

Full text of "Archiv český; čili, Staré pisemné pamat́ky české i morawské, sevrané z archivuw domácich i cizich. dil. 1-"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


li.  ijWjí-s 


ARCHIV  ČESKÝ 

rii.i 

STARÉ  PÍSEMNÉ  PAMÁTKY 

ČESKÉ  1  MORAA^SKÉ, 

SEBRANK  Z  ARCHIVŮ  DOMÁCÍCH  I  CIZÍCH. 


N*Ki*DH  liO«ESllK<LSÍI!íJ  FUMi  K5SL0»11[  CESKťHD 

KOMMISSE    K    TOMU   ZŘÍZENÁ    PSl    KRÁLOVSKÉ    ČESKÉ    SPOLEČNOSTI    NAUK. 

l;Kli\Knili:  JONKF  KALOVSKK. 

CÍL  xm. 
REíilSTUA  SOriM"  k'(iM(ll;NÍll(l  IO(i:i— ir)ll. 

VVIiU  \  JAROMÍR  ČELAKOVSKÝ. 


V   1'liAZK  IRIU. 

v   KMMMM^I  iíMIIKI  )'l  I  r.  I     i:i  ISjK  ,v   i 


i 


^s-)- 


■rWQ. 


Slavil}  hi>r()rioírraf  Fraiiti.M»k  Paliiikv  r.  líSiO 
vyžádal  si  o«l  tehdojšího  stjivov^krlio  víbíiru  zoin- 
skéhí»  bvoliMií,  aby  ihákladein  stavuv  království  i\- 
skólio  molil  vydávati  listiny  a  listy,  kteróž  si-psánv 
byly  ve  stolctírli  XIV.,  Xv!  a  XVí.  jazykem  reskviii 
a  jsou  duložity^  ke  zpytování  dějin  ěeskycli  oiuWli 
dob.  Archivu  Ceskrho,  jakž  nazvána  jest  tato  sbírka 
pranienu  déjinnych,  vyšel  díl  I.  roku  1840,  díl  II. 
I«i2,  díl  III.  184 1,  ilíl  IV.  1H4í;:  když  pak  po 
několika  leterb  Palarky  bodlal  pokrařovati  ve  vy- 
ílávání  Arcbivu  Českého,  v\bor  zeniskv  roku  lH;>;j 
()db»žil  to  na  did»u  neurřitou:  i)o  dlouliýeli  pi'e- 
htávkáeb  a  vžily  pf)  ni»véni  i)nzniv('Mii  rozhodnutí 
výlíoru  zeniskéhí)  vydal  PalarkV  jeíté  díl  V.  r.  1^02 
a  díl  VI.  roku  1872*).  Vií  předmluvě  k  toinutí» 
VI.  dílu  Arcbivu  Ceskéhfí  poznamenal  Palaeký.  že 
,.un)ínil  obmeziti  práci  svou  pídll)ežně  jen  na  pÍM-m- 
\ut<ť\  pocházející  z  <loby  nejstarší  až  <lo  r.  ir)2»5. 
zfiNfiivujo  péci  o  ilal.M  v  té  véci  pokničování  svým 
potomkům."  Av.;ak  Františkovi  Palackému,  stojícímu 
tebíhiž  již  na  skhmku  svélio  úéinnébo  života,  nebvlo 
dáno.  aby  tuto  publikaci  tírba  jen  v  obmezení  im- 
poNÍi'dy  přijatém  přiveill  k  zamýšlenému  kimci: 
ilíl  VI.  Arcliivu  Českého  byl  jKiNlední,  j(íjž  Palacký 
vydal,  ack(di  on  sám  nejléiic  védél  ještě  o  znaiiif- 
nitýcb  záN(d)á<li  příhodných  )»ramenu  hi?5torickýcb 
z  doliy  pi'ed  ndvem  1521),  ii  opisy  některých  zvěčnělý 
dcjei>i>tíc  sám  si  byl  (»j>aíril  a  jich  k  vylíčení  věku 
.Ia;rellnnského  také  použil. 

Spolek  Historický  v  í*raze,  uznávaje  potřebu 
a  příhodnou  chvíli,  aby  se  pokracovab)  ve  vydávání 
An*hivu  Českého,  podal  dne  1.  října  1884  žáilo>t 
ke  sněmu  králov.Ntvi  Ccskéjio.  uby  na  ten  úcd  zase 
pi>ví»b)val  >uijiiriu  iicněz  z  jirostrcilku  zemskýcli.  jakáž 
před  smrti  Františka  Pabické-iio  ( ISTM)  stávala  v  roz- 
počte zemském.  Po  návrhu  v\boni  zí*m>kéln»  sneni 
ěíísiký  pri  vyíizo\ání  rozpočtu  zemského  na  n»k  Iš-^íi 
učinil  toto  ursiiesení:  .,Iv  dalNÍmu  \ vdávání  Archivu  ! 
Českého  ])ovoluje  .se  na  rok  188<)  částka  ;>()oi)  zl.  \ 
b  tím  doložením,  že  rozhodování  o  tom,  jaké  )>ra- 
meny  by  se  vydávati  měly,  se  >věnij<'  Král.  č^:•^ké 
Společnosti  Nauk,  a  že  zemskému  výboru  se  ukládá, 
aby  dalíí  potřebné  kroky  se  společností  tf>u  ujednal, 
a  sice  v  tom  :>myslu,  aby  ekonomická  stránka  pod- 
niku zůstala  jako  druhdy  vě<-í  výboru  zemského.^ 
Také  rozpočet  zemský  na  rok  1887  vykazoval 
ÍJOOO  zl.  k  tomu  účelu;  potom  pak  sněm  povolil 
takovou    každoroční    summu    k    vvdávání    Archivu 


*;  Viz   Františka  Palackého    spis:    Zuř  bohiaischen 
(ieschichtschreibung.   vyšlý  v  Praze   1871.   na   str.  ; 
87,  1:^1.  1.H7;  —  též  předmluvu  k  VI.  dílu  Archivu 
Českého. 


Či;8kého  na  pět  lei   1888— lí>l»2,    a  po  jich  v}  pr- 
kení opět  na  léta  1893—1897. 

Král.  Ce^ká  Společnost  Nauk,  dohodnuv^  se 
s  výborem  zcm-kým,  zřídila  k  vykonávání  úkolu 
sněmem  na  ni  vzneseného  kommissi,  do  kteréž  r. 
ISSí)  byli  zvoleni  její  členové:  Vá<'^lav  Vladivoj 
Tomek  jakožto  předseda  kommis^e,  Antonín  Gin- 
dcly,  Josef  Kmler,  Josef  Kalousek.  Jan»mír  Čela- 
kovskýj  Jaroslav  (roll,  Antonín  Rezek.  Po  smrti 
Gindelyho  (ý  24.  října  1892)  zvolen  byl  na  jelio 
místo  do  kř)mmisse  František  DvorskV,  nástupce  jeiio 
v  arehivářství  zemském.  K  bezin»strcdiiímu  a  je- 
dnotnému vedení  podniku,  pri  němž  •^ic  účastni  si* 
nyní  miu»zí  vydavatelé,  kommi^.so  uziiala  zapotivbi 
u>tanoviti  ze  ^ebe  reilaktora,  za  ktcréliož  zřízen  bvl 
clen  níže  pode^ktaný. 

Archiv  ('e>ký  > vdává  se  dále  v  té/e  spůso])ě 
a  jMídíibě,  v  jakéž  prvníi:li  šest  dílu  péci  Františka 
Palackéhn  na  světlo  vvsb>  lile  pr.)u'rainu,  jenž  v  v- 
tištěn  jest  pi*i  díle  prvním  roku  1840.  ObNahujt^ť 
z  pravidla  písemnosti  ja/ykem  čc^kCm  i>>ané,  a  ?5Íi"e 
v  pčri   oddílci-h  : 

A)   P^aní  itoxolací  nvIíUcí.íi  druhu. 

nj  ZápÍM-  ZLin>ké  oluMiié  a  snéniOMií,  též 
listin  v  královské  a  úřední. 

Cj   Li^íiiiy  soukrmné. 

f))  Vý[>i>ky  právní  a   ilejinné. 

E)  Včtahv    a  přehled  v  z  listiíi  čerpá  i.č. 

I.i^ty  a  listiny  vydávají  m;  i;e  i*i»ru/MU,  ale 
vžtlv  sbírka  ku^-u  k  »obě  nějak  náležitxch.  Pře- 
ilčvším  hledí  se  k  ti»mu,  abv  tv  druh\  a  sbírkv 
l)ramenú.  jež  I^ilacký  vydá\al,  doplnily  a  «lovedly 
se  až  do  roku  ló2í>.  ač  tento  mk  ani  nvní  nemá 
býti  přeliraibíu,  kterou  by  ^.e  měla  trhati  >lnrka  pi- 
M.'mno>tí.    ježto    dohroinadv   •íííuvísí    původem   svvm 

ť  «  I  • 

nebo  jn'íjemcem  anebo  nějakou  stránkou  věeni>u. 
Díl  Vír.  vy<-ház<?l,  tak  jako  díly  diívější,  po 
sešitei*h  15arcliovveh.  Počínaje  dílem  VIII.  ústa- 
noveno  za  pravidlo,  aby  >e  vydal  vždy  celý  díl 
najednou.  Z  příčin  oznámených  ve  předmluvě  k  dílu 
XII.  oblíben  byl  posleilně  ten  spůsob  vydávání,  aby 
tisklv  60  vždv  dva  dilv  Archivu  Českého  současně, 
7.  nichž  jeden  má  býti  vyplněn  jedinou  velkou 
sbírkou  pramenu,  druhý  pak  má  obsahovati  sbírky 
drobnější.  Podle  toho  pravidla  jířítoninV  díl  XIII. 
vyhrazen  byl  celý  Registrům  soudu  komorního,  a 
díl  XIV.,  jenž  vyjde  v  prvních  měsících  r.  1895, 
věnován  jest  sbírkám  menším. 

V  Praze  v  prosinci   1894. 

J.  Kalousek. 


/•^. 


*\  ,  . 


195 

v.  15 


ÚVOD. 


Vydávajíce  y  tomto  dílu  Archívu  Českého  půhony  a  nálezy  soudu  komorního  z  let 
1503—1511,  jakož  i  svédomí  při  úřade  nejvyššího  hofmistrství  v  letech  1510  a  1511  za- 
psaná, chceme  v  úvodu  pojednati  o  složení,  působnosti  a  jinakém  významu  tohoto  soud- 
ního dvoru  v  těchto  letech ;  při  čemž  arci  zpředu  poukazujeme  k  tomu,  co  jsme  o  soude  tom 
pro  dobu  před  r.  1500  na  dvou  místech  této  publikace  byli  pověděli.^)  Zde  přihlédneme  hlavné 
ke  zménám,  které  po  vydání  zřízení  zemského  z  r.  1500^)  v  postavení  jeho  v  české  organi- 
saci  soudní  nastaly,  jakož  i  k  událostem  politickým,  jež  zejména  na  kompetenci  jeho  vliv 
měly.  Materíálie  pak  soudu  toho  uveřejněné  jednak  v  předcházejících  třech  dílech  Archivu 
Českého,  jednak  v  tomto  díle  budou  při  tom  hlavním  záPkladem  našeho  pojednání.^ 

Soud  tento  komorní  následkem  toho,  že  král  Vladislav  v  ten  čas  větším  dílem  meškal 
v  Uhrách  a  že  svazek  zemí  přivtělených  ke  království  Českému  valně  se  uvolnil,  přestal  býti 
nejvyšší  soudní  stolicí  královskou  pro  všechny  země  České  a  stal  se  toliko  vyšším  soudem 
zemé  České,  jenž  v  soudní  organisaci  zemské  obdržel  vykázáno  podřízenější  místo,  nežli  soud 
zemský.  V  zachovaných  nám  registrech  soudu  komorního  z  let  1500 — 1511  není  aspoň  ani 
jediného  dokladu,  že  by  pře  ze  zemí  přivtělených  na  tomto  soudě  bývaly  rozsuzovány ;  a  dů- 
vodně se  dá  souditi,  že  král  stížnosti,  jež  byly  ke  dvoru  jeho  na  Budíne  ze  zemí  Českých 
podávány,  sám  přesuzoval  s  radami  při  dvoře  jeho  meškajícími  anebo  vyřízení  jich  přikazoval 
stavovslrfm  soudům  v  jednotlivých  zemích.^)  V  tom  ohledu  nastávala  změna  toliko  za  těch 
dob,  kdy  král  meškal  dvorem  svým  v  Čechách,  jako  tomu  bylo  r.  1502  a  1509,  a  kdy  sám 

»)  ArchiT  český  VIL  str.  446—460  a  X.  str.  441—446. 

^)  Cittyeme  nadále  toto  zřízení  y  Archiva  Českém  Y.  na  str.  9—265  a?eřejněné  =  ZZ.,  a  opakiigeme, 
le  o  sonda  komorním  jednigí  jeho  články  36,  210,  226,  380,  470  a  471. 

^  Pfihony  a  nálezy  z  !•  1600  (od  rokn  sy.  Martina)  —1503  uveřejnili  jsme  t  Arclii?a  Českém  t  dílech 
X.  na  str.  551—560  (6.  978—989),  XL  str.  606—560  (č.  990—1069)  a  XII.  str.  463—560  (S.  1070-1209).  V  tomto 
XnL  díla  pokraécgeme  t  této  pnblikaci  s  ton  zménon,  že  od  r.  1510  UTeřejňojeme  též  sTédomí  sonda  ko- 
morního. Dospéli  jsme  při  tom  na  str.  646  k  5ísla  2011,  a  chtéjíce  aspořití  místa,  citujeme  t  tomto  ÚTodu 
toliko  Sísla  nálezfty  a  svédomí  ▼  téchto  čtyřech  dílech  nveřejnéná  s  označením  R.;  tedy  R.  č.  978  až  2011. 

*)  Král  Vladislav  na  př.  listem  d.  na  Bndíné  17.  září  1502  nařizoval  Petra  z  Rosenberka  jakožto 
správci  hrabství  Kladského,  aby  néjakého  Sokolíka,  úředníka  na  Eladsté,  jenž  vsadil  král.  úředníka  nngeltn 
do  vezení,  ^pode  ctí  a  vérú  zavázal,  by  před  ním  králem  zde  na  Budíne  (30.  listopadu)  stál  a  toho  se 
zpravil"  (Archiv  Český  X.  str.  106).  Naproti  tomu  podal  král  nékteré  pře,  o  které  mely  strany  před  ním 
v  Budíne  činiti,  k  rozeznání  do  soudu  komorního  (R.  č.  1179  a  1232). 

a* 


IV  D.  XIII  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

/asodal  na  soude  královském,  příslušném  arci  pro  všechny  země  České;  o  tom  však  jakožto 
přípa(l(>  mimořádném  nfže  promluvíme,  při  čemž  povšimneme  si  pak  poměru  soudu  komorního 
k  soudu  královskému  tehdy  zasedajícímu.  Avšak  soud  komorní  byl  netoliko  proto  českým 
vyAšíni  soudem  zemským,  že  pravomoc  jeho  soudní  toliko  na  zemi  Českou  se  obmezovala; 
nýbrž  i  proto,  žo  nabyl  povahy  soudu  mnohem  více  stavovského,  tudy  zemskiho,  nežli  králov- 
skťho,  třebas  mnozí  členové  jeho  náleželi  v}'trvale  k  horlitolfim  za  silnou  moc  královskou. 
Přtídsrda  jeho,  nojv.  hofmistr  království  Českého,  byl  nejvyšším  úředníkem  zemským,  jenž  na 
sni^mě  i  na  soudě  zemském  první  místo  držel  po  nejv.  purkrabí  Pražském  a  jenž  přísahou 
byl  zavázán  králi  i  „vší  obci  království  Českého**.  Při  tom  byl  ťiředuíkom  nesesaditelným, 
a  t4>prv  když  zemřel  aneb  místa  svého  se  vzdal,  mohl  král  úřad  jeho  uděliti  jiné  osobě  stavu 
panského  ^s  radou  pánův  a  vládyk^."')  Rovněž  tak  přísedící  soudu  komorního,  členové 
rady  královské,  byli  přísahou  zavázáni  králi  i  zemi,'')  a  skutečně  v  ten  čas  byli  více  závislými 
na  vyšších  stavech,  ke  kterým  ostatně  sami  patřili,  ^nežli  na  králi.  Xelze  se  tedy  diviti,  že 
sám  král  i  stavové  považovali  soud  v  komoře  královské  odbývaný  za  soud  stavovský,  za 
druhý  soud  ccmský. 

Kdy/,  pak  povážíme,  že  zřízení  zemské  v  posledním  článku  přiznávalo  vyšším  stavům 
svobodu  .,práv  svých  přičiniti  aneb  ujii^ti*",  a  to  jak  na  obecním  snému,  tak  i  „o  soudu 
zemském  aneb  u  jinýcJi  soudů  v",  tedy  pochopíme,  proč  organisace  i  kompetence  soudu  ko- 
morního mohla  se  stiUi  v  ty  časy  mnohem  více  závislou  na  vůli  vyššícli  stavů,  nežli  na  vůli 
královské.  Zajisté  nebylo  překážky,  aby  působnost  soudu  komorního  nebyla  vždy  více  obmezo- 
vána na  prospěch  soudu  zemského  anebo  aby  soud  onen  uveden  nebyl  do  podobného  odvislého 
postíivoní  k  včt^ímu  soudu  zemskému,  v  jakém  se  nalézal  k  němu  na  př.  menší  soud  zemský, 
.loslližo  se  tak  nestalo,  jestliže  toliko  některé  důležitější  případy  soudní  bvlv  mu  v  ten  čas 
odňaty  a  vyhnizonv  zůstaly  soudu  zemskému,  a  jestliže  celkem  nevalné  pokusy  se  staly 
podříditi  soud  komorní  soudu  zemskému,')  tedy  toho  hlavní  příčina  byla  okolnost,  že  soud 
komorní  byl  ve  skutečnosti  soudem  stavovským  rovněž  tak  jako  soud  zemskv,  a  že  na  soudě 
zemském  bylo  by  nastali^  přetížení  prací,  kdyby  působnost  komorního  soudu  vesměs  aneb 
včtším  dilom  bývala  ío  mu  přikázala.  Kromě  t»ho,  jak  ze  všech  zpráv  vysvítá,  přispívala 
nomalo  autorita  předsedy  jeho,  bohatého,  mocného  a  učeného  páua  českého,  nejvyššího 
hofmústrti  království  Črshho,  junhi  VHtnui  z  rtrnštcina,  k  tomu,  že  řízený  jím  soud  komorní 
v  těchto  časech  udržel  se  na  posavaduí  výši  a  neutrpěl  větší  újmy  na  svém  významu.*)  Nic- 
ménč  tehdejší  poklesnutí  moci  královské  a  houževnatý  zápas  stavů  vyšších  se  sUwem  městskvm 
o  hranici  obapoliiych  prav,  zejmóna  ve  věcech  soudních,  neostaly  bez  závažného  vlivu  ani  na 

■■:  /./..  ČI  í.'S.  í-í'.  ::;?i  :«  4::::. 

*)  V\c  .'.:.  č:  í:i'  ph>.ib.Vii  pani  .^  vljdvknTi-  do  soudu  komorního  a  do  rady  králoTské  „kráU, 
Tio:::  i^inoin  a  Tl.HdTk.^xa  i  vřio  ob.i  kríiloT>tTÍo  i  eskoho.  n.ipiod  JKMti  rady  a  rj^jnosii  zachovati,  k  obecnéma 
dobromu  Těrnř  a  praTi  radili,  a  t  jxchi  nidáoh  a  soudu  komorniem  pnavďu  visti  a  křivdu  tupiti,  a  to  ani 
pro  přii^ioů  ani  pro  :;oprii>xe:i  aui  pro  kiorn  jimi  vře-. 

05ar.:t:i'  .  >.^u  na  pr.  případy,  kdv  soud  komorní  hrál  nauóoni  u  soudu  /omskoho    R.  c.  1446  a  1461). 

*  Král  Fordinand  I  v  proposici  řníinovui  r.  liSíT  navrhoval,  aby  .v  soudu  komorním  bea  pntom-^ 
r..''«;i  JKM::  v  :o:-io  kr.V.ovsiTi  ;o  všecko  mohlo  souzono  býti.  coi  bjvá  a  muoi  soiizivio  býti  t  JMEské  pří- 
^^z:^.o^u-.  p.-r.oa.i:  obyvAtoli^  .k  spravodlnostom  svým  pro  toliko  soudu  zoniskoho  ranoj  rázdnění  t  dloahých 
fafi:h  pr::h.vrii  ner. .-»;...-.  a  poncvadi  p:>   ,^iest  to  i  prre  tak  so  zjiohovaralo  od  íiarodavna  a  zv:mí  za  hoj- 

.    r.í.f  i  n-.-.r,  tj.     .:.c.    •/■'•-y   i  ..'.;:  r.3*;.    .::';  v*  -V--^  •'■'••.    /'■•!>'..};:;;  ■  .y-  ..-      Snémy  Ceskě  L  8tr.  260). 


Ústeniék  i  pAsobnost  soudu  komorního  eúSeny.  Vilém  a  Pemšteina.  V 

působnost  soudu  komorního  *)  a  yjsvětlují  také  dostatečně,  proč  práyě  předseda  tohoto  soudu 
byl  osobností  nejspůsobílejší  státi  v  čele  strany,  která  usilovala  o  povznesení  mocí  královské 
a  o  přátelské  urovnání  sporft  stavovských. 

Nebude  od  místa  vénovati  zde  nejprve  některou  pozornost  panu  Vilémovi  z  Pem- 
šteina, bez  odporu  jedné  z  nejznamenitějších  osobností  v  době  Jagiellonské,*®)  arci  toliko 
potud,  pokud  rozsáhlá  činnost  jeho  veřejná  s  působností  soudu  komorního  v  těchto  letech 
souvisela.  Jemu  udělil  král  Vladislav  majestátem  d.  na  Budíne  ee  dne  27.  září  1490  pro 
mnohé,  ustavičné  a  pilné  služby,  které  mu  prokázal,  práce  a  nákladův  znamenitých  v  tom  ne- 
lituje, „úřad  najvyššieho  hofmistrstvie  v  království  Českém  k  pravému  jmění,  držení  a  poží- 
vánie  se  všemi  toho  úřadu  spravedlivými  příslušnostmi^,  dokládaje,  že  chce,  aby  pan  Vilém 
„ten  úřad  jměl  a  držel  a  jeho  požíval  do  živnosti  své,  nejsa  toho  zbavován  ani  kterak  od- 
tiskán  od  nás  ani  od  budúcích  naších,  králuov  Českých,  ani  od  žádného  jiného  bez  své  svo- 
bodné vuole".'^*)  Vilém  z  Pernšteina  napotom  r.  1500  vymohl  sobě  a  svým  nástupcům  v  úřadě 
nejv.  hofmistrství  právo  předsedati  soudu  komornímu,  a  také  po  celou  tu  dobu,  z  které  zde 
prameny  soudu  komorního  uveřejňujeme,  předsedal  soudu  tomuto.  Soudě  pak  v  komoře  krá- 
lovské „se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním  sedícími",  a  staraje  se 
svědomitě  o  spravedlivé  a  nestranné  konání  soudní  moci  na  tomto  soudě,  zjednal  sobě  tou 
cestou  pověst  doma  i  za  hranicemi  věhlasného  státníka  a  vynikajícího  soudce.  Po  vyhlášení 
zřízení  zemského  bylo  v  červnu  r.  1500  vyjednáváno  s  p.  Petrem  z  Roseuberka,  aby  převzal 
opět  úřad  hejtmanství  zemského,  následkem  čehož  by  některé  případy  trestné,  jako  rušení 
míru  a  jiné  výtržnosti  v  zemi,  bylý  nově  zřízenému  soudu  hejtmanskému  bývaly  připadly ; 
avšak  sešlo  z  toho,  když  mnozí  z  vyšších  stavů  na  tom  zůstávali,  žádného  hejtmana  nepod- 
nikati, a  králi  do  Budína  oznamovali,  že  toho  není  potřebí,  aby  hejtmana  v  zemi  bylo,  „po- 
něvadž pan  Pernšteinský  soudy  komorní  držeti  má**.^')  Král  koncem  ledna  1502  dostavil  se 
do  Čech  osobně,  aby  urovnal  spory  stavovské,  a  když  se  mu  to  nevalně  podařilo,  odebral  se 
koncem  března  téhož  roku  do  Uher.    Po  čas  pobytu  svého  v  Praze  soudil  kromě  velké  pře 

^)  Pro  spory  ty  často  bylo  soudu  komornímu  přerušiti  svá  zasedání.  Tak  soud  ten  r.  1502  vynesl  k  roku  sv. 
Martina  toliko  tři  nálezy  (R.  6.  117(5—1179),  načež  odročil  se  (srov.  R.  c.  1219,  též  Archiv  Český  Ví.  str.  277, 
V.  str.  263  a  Palackého,  Dějiny  n.  C.  V.  2  str.  49);  r.  1604  o  tv.  Martinu  a  1605  o  Svátosti  vůbec  nezasedal; 
rovnéŽ  po  celý  rok  1507  (srov.  v  tomto  dfle  str.  141);  z  r.  1609  o  Svátosti  nejsou  v  registrech  sondu  komor- 
ního sapsány  žádné  nálezy,  poněvadž  král  meškaje  tehdy  v  Praze  sám  soudil,  a  konečně  o  Svátosti  1611  rovněž 
soud  komorní  nezasedal,  poněvadž  tehdy  odbýván  sněm  o  útisky  v  náboženství. 

'*)  Srov.  Palackého,  Dějiny  n.  Č.  V.  1  str.  358  násl ,  Archiv  Český  I.  str.  69,  IV.  str.  173  a  VI.  str. 
493,  a  Riegrův  Naučný  Slovník  VI.  str.  255. 

^^a)  Majestát  tento  zachoval  se  v  přepise  v  rukop.  Františkova  musea  v  Brně  č.  235  na  1.  77  (dle  la- 
skavého sdělení  p  zemského  archiváře  Dvorského)  a  též  v  rukopise  Pemšteinském  v  Českém  Museum  cho- 
vaném c.  146  (Archiv  Český  VI.  str.  624).  V  majestátu  tom  ustanovuje  se  též  plat  nejv.  hofmistru,  a  sice  král 
Vladislav  přiřekl  Vilému  z  Pernšteina,  že  mu  má  „ne  s  právem,  ale  z  milosti  z  komory  královské  na  každý 
rok  tisíc  kop  grosuov  českých  širokých  stříbrných  vydávati  do  jeho  Živnosti  beze  všeho  zmatku  a  zadržo- 
vánie" ;  avšak  při  tom  ustanovil,  že  p.  Vilém  bude  povinen  menšímu  hofmistru  dvoru  království  Českého  z  to- 
hoto tisíce  kop  vydávati  150  kop  gr.  českých  stříbrných  a  dobrých  každý  rok  při  sv.  Václave.  Druhým  mhje- 
státem  (2.  na  hradě  Pražském  v  pondělí  den  sv.  Stanislava  (8.  května)  1497  ustanovil,  poněvadž  hofmistru  dvora 
královského  král  sám  150  kop  vydává,  že  pan  Vilém  má  bráti  služby  toliko  zbývajících  850  kop,  a  to  tak,  že 
mu  každý  týden  má  býti  placeno  počnouc  od  sv.  Havla  nejprv  příštího  po  16  kopách  gr.  č.  z  mince  královské 
na  Horách  Kutnách,  a  že  poslední  týden  roku  pořád  zběhlého  má  mu  býti  vydáváno  po  34  kopách  gr.  č.  (Kop. 
v  rukop.  Františkova  musea  v  Brně  č.  235  na  1.  82.) 

»»)  Archiv  Český  VI. 'str.  220  a  X.  str.  97  a  98. 


VI  D.  XlIL  Hegistra  soudu  komorního  1S03—1511.  Úvod: 

yyfiších  stavů  s  mésty  i  jiné  rozepře,  o  něž  strany  na  něho  se  obrátily.'')  Členové  soudu 
komorního  jakožto  rada  královská  byli  při  tom  zajisté  £Ieny  soudu,  kterému  král  předsedal. 
Ve  velké  rozepři  stavovské  povoláni  byli  do  soudu  královského  též  asi  někteří  nejv.  úředníci 
zemští,  z  nichž  nejv.  hofmistr  Vilém  z  Pernšteina  dle  všeho  už  tehdy  marně  usiloval  o  urovnání 
rozepře  stavovské  cestou  přátelského  dohodnutí/')  O  poměru  soudu  komorního  k  soudu  krá- 
lovskému nebylo  tehdy  třeba  uvažovati,  poněvadž  soud  komorní  teprve  v  dubnu  k  roku  Svá- 
tosti —  tudy  po  o4Jezdu  krále  z  Čech  —  sezení  svá  obvyklým  spůsobem  odbýval.**) 

Po  r.  1503,  když  proti  Bratrské  jednotě  příkře  vystupováno  a  Vilém  z  Pernšteina, 
ačkoli  katolík,  bratří  se  horlivě  ujímal,  pomlouván  jest  u  krále,  že  pomocí  pikhartův  chce  se 
zmocniti  koruny  v  Čechách;  a  když  ve  sporech  náboženských  a  stavovských  až  do  r.  1508 
stál  v  čele  strany  podobojí  a  městům  náchylné,  vzbudilo  mu  to  mnohé  nepřátelství  při  dvoře 
královském  i  ve  šlechtě.  *')  Pomýšleno  tehdy  nato,  příměti  jej  k  složení  úřadu  hofmistrského. 
V  listopadu  1506  císař  Maximilian  nabízel  mu,  aby  přijal  úřad  hejtmanství  země  rakouské, 
a  radil  mu,  aby  nejv.  hofmistrství  hleděl  synu  svému  Vojtěchovi  opatřiti;  avšak  páni  čeští 
opřeli  se  tomu,  aby  tak  důležitý  úřad  mladý  jeho  syn  převzal.*^)  Když  pak  v  lednu  1507 
zemřel  nejv.  purkrabí  Jindřich  z  Hradce,  jednalo  se  mezi  šlechtou  též  o  to,  zdali  by  pan 
Pemšteinský  neměl  býti  ponavržen  králi  za  jeho  nástupce;  avšak  přítel  p.  Vilémův,  nejv. 
komorník  Jan  ze  Šelnberka,  podával  22.  ledna  1507  zdání  své  v  ten  smysl,  že  pan  Pem- 
šteinský nestojí  o  úřad  nejv.  purkrabství  jednak  pro  pokročilé  stáří,  jednak  též  proto,  že 
nejv.  purkrabství  méně  vynáší  nežli  nejv.  hofmistrství.^^)  Pan  Vilém  z  Pernšteina,  který,  jak 
známo,  byl  nejzámožnějším  té  doby  šlechticem  v  Čechách,  osvědčil  se  tedy  i  při  této  příle- 
žitosti vypočítavým  hospodářem.  Tehdy  dostalo  se  nejvyšší  purkrabství  Zdeňkovi  Lvu 
z  Rožmitála,  s  kterým  pan  Vilém  z  počátku  byl  v  přátelských  poměrech.  Novému  nejv.  pur- 
krabí podařilo  se  napotom  tak  zv.  smlouvou  Svatojakubskou,  v  červenci  1508  na  sněme  uje- 
dnanou a  10.  srpna  o.  r.  králem  potvrzenou,  společně  se  soudci  zemskými  obdržeti  neobyčejný 


*^)  Edjž  král  11.  února  1502  sázel  konšely  y  městech  Pražských,  ta  rozkázal  čísti  obcem  některé 
artykule,  v  kterých  nafízoTalo  se  mezi  jiným,  Že  každý  z  obce  neb  řemesel  má  na  krále  vznésti,  kdyby  se 
mu  zdálo,  že  má  stížnost  na  konšely,  a  že  král  rozkáže  napraviti,  jakž  toho  bude  kázati  potřeba.  Různice 
mezi  řemesly  mají  sice  konšelé  podle  výsad  konečnými  rozsudky  arornati;  avšak  ^pakli  by  byly  nesnadné 
a  obtiežné  věci  mezi  nimi,  ješto  by  jich  tak  brzo  a  lehce  sami  srovnati  nemohli,  migí  je  králi  vypsané  po- 
slati, aby  je  s  radami  svými  ohledal  a  povážil  prve,  nežli  by  odsud  odjel,  a  potom  těch  cest  a  prostředků 
pohledal,  kterými  by  ke  konečnému  srovnání  přivedeny  byly"  (Archiv  Český  VI.  str.  233).  Příklad  pak  krá- 
lovského soudu  poskytuje  mocná  výpověď,  kterou  král  Vladislav  22.  března  1502  učinil  ve  při  stavu  panského 
a  rytířského  s  Pražany  a  jinými  městy  království  Českého  (Tamže  str.  249). 

*^)  Palacký  u.  m.  V.  2  str.  39.  dokládá,  že  tehdy  našel  se  již  některý  počet  osob  stavu  panského 
i  rytířského,  kteří  ve  sporech  stavovských  ukazovali  se  býti  netoliko  nestrannými,  ale  i  městům  náchylnými. 
Nemáme  za  pochybné,  že  již  tehdy  pan  Vilém  z  Pernšteina  k  osobám  těmto  patřil,  a  sotva  se  mýlíme,  když 
zigímavý  prostředkující  návrh  ve  sporech  stavovských  z  r.  1502,  jenž  se  v  archivu  kutnohorském  č.  16  za- 
choval a  jenž  městům  byl  mnohem  příznivější,  nežli  svrchu  zmíněná  výpověď  královská,  p.  Vilémovi  z  Pern- 
šteina připisujeme.  Níže  o  obsahu  jeho  promluvíme. 

^*)  Zasedal  tehdy  komorní  soud  od  8.  až  do  21.  dubna  (R.  č.  1099—1175). 

*^)  Srov.  Palackého  u.  m.  V.  2  str.  61  a  Archiv  Český  VI.  str.  301  a  304. 

»*»)  Palacký  u,  m.  V.  2  str.  110. 

")  Psalt  pan  ze  Šelnberka:  „Což  se  dotýče  pana  hofmistra,  pana  Pemšteinského,  to  jest  také  pán 
mocný,  ale  již  něco  letitý;  a  také  já  nemám  té  naděje,  by  on  svuoj  ouřad  pustil  pro  purkrabstvie ;  nebo  ne 
purkrabstvie  jest  poctivost  větší;  ale  proto  hofmistrstvie  jest  také  ouřad  poctivý,  a  jeho  užitek  bez  nákladu 
dvakrát  větší  než  purkrabstvie ;  a  protož  já  nemám  naděje,  by  on  o  purkrabstvie  stál**  (Archiv  Český  VI.  str.  344}. 


Vilém  0  Pernšteina.  Soudy  královské  1502  a  1509.  VII 

vliv  na  správu  země.  Zdeněk  Lev  z  Rožmitála  jsa  místodržícím  královým,  potáhnul  na  sebe 
takořka  všechnu  moc  královskou  v  Čechách  a  vykonával  ji  s  „pány  a  vladykami,  kteří  v  soudu 
zemském  sedají",  jakožto  zprávci  nei  regenty  království  Českého.  S  nimi  společná  náleželo  mu 
také  jménem  krále  konati  soud,  zemena  „kdyby  byly  potřeby  v  zemi  mimo  řád  a  právo 
a  soudy".  NejvyšSí  hofmistr  Vilém  z  Pernšteina,  předseda  to  rady  královské,  zasedal  v  re- 
gentstvu  aneb  radě  zemské  toliko  jako  přední  člen  zemského  soudu ;  kdežto  radové  soudu  ko- 
morního byli  přítomni  sezením  regentstva  jenom  tehdy,  když  je  nejv.  purkrabí  byl  k  tomu 
povolal.  Kromě  toho  nejv.  purkrabí  s  ostatními  regenty  měl  králi  „buď  na  úřad  aneb  do  soudu 
zemského  a  též  do  jiných  soudfl"  hodné  osoby  ponavrhovati  a  ve  případě  úmrtí  krále  i  do- 
sazovati.^')  Za  takových  okolností  musilo  soudu  komornímu  hroziti  nebezpečí,  že  bude  úplně 
podřízen  zemskému  soudu  jakožto  regentstvu;  avšak  pan  z  Pernšteina  stoje  v  tehdejších  po- 
měrech při  straně  Rožmitálské  i  proti  městům  a  jsa  sám  jedním  ze  správců  zemských,  dovedl 
soudu  komornílnu  i  tentokrát  uhájiti  samostatného  post^vení.^*) 

Když  pak  král  Vladislav  v  únoru  1509  do  Čech  přijel  a  zde  celý  rok  pomeškal,  tu 
moc  regentů  zemských  přestala  a  úřady  a  soudy  nabyly  opět  pravidelné  působnosti.  Král 
sám  soudil  na  svém  královském  soudě  mnohé  rozepře,  jež  by  jinače  byly  připadly  k  roz- 
souzení soudu  regentskému  aneb  soudům  zemskému  a  komornímu,  a  konal  soud  arci  napořád 
podle  potfeby,  nejsa  vázán  na  určitý  čas,  jak  tomu  bylo  při  těchto  soudech.  Přísedícími  jeho 
sondu  královského  byli,  pokud  víme,  v  některých  případech  biskupové,  knížata  Slezští  a  pánové 
Moravští,  pH  dvoře  královském  právě  meškající;*®)  v  jiných  případech  nejv.  úředníci  a  soud- 
cové zemští,  ale  obyčejně  radové  královští  zasedající  v  soudu  komorním,  jehož  předseda,  nejv. 
hofaustr  p.  Vilém  z  Pernšteina  u  přítomnosti  a  jménem  krále  řízení  soudní  asi  obyčejně  vedl.*') 
Bohužel  o  činnosti  královského  soudu  z  tohoto  roku  zachovalo  se  nám  toliko  několik  kusých 
zpráv,   nebot  registra  královská,  která   se  při  něm   vedla  a  napotom   při   dskách   zemských 

»»)  ArdÚT  Český  VI.  str.  386—390,  též  Palacký  u.  m.  V.  2  str.  140. 

^*;  Palacký  a.  m.  str.  149  a  Staří  LetopisoYé  str.  297.  Dle  ZZ.  či.  l  a  232  sedel  nejv.  hofinistr  na 
soadé  lemském  po  pravé  mce  nejy.  purkrabí  Pražského  (Archiv  Český  V.  str.  11  a  128). 

^)  Palacký  o.  m.  str.  149  a  Staří  letopisoTé  str.  301.  Král  na  př.  dmhoo  TýpoTéď  t  roiepři  mést 
s  Tyášími  stavj  učinil  20.  března  1609  „s  raddami  svými**,  a  na  kopii  výpovédi  v  archirn  Třeboňském  &  3448 
chované  jest  poznamenáno,  že  „ta  na  tom  sudé  při  králi  JMti  sedéli  tři  biskupi  a  kniežata  Slezská  nékterá 
a  páni  Morayátť* 

**)  Buďtež  uvedeny  zde  nékteré  případy  konání  soudní  moci  na  soude  královském.  Brzo  po  přQezdu 
sYém  do  Prahy  soudil  král  13.  března  rozepři  panstTa  českého  s  nejy.  kancléřem  Albrechtem  z  KoloTrat  o  zne- 
užívání pečetí  králoTských  (Palacký  u.  m.  Y.  2  str.  148;  Desky  zemské  kv.  YL  nal.  6.  30).  Vyslaný  Chebský 
Kašpar  Meynl  psal  o  tom  16.  března  do  Chebu:  „dass  an  dem  vergangenen  ertag  dy|  herm,  nemlich  der 
herre  von  Pemstein,  her  Leb  etc.  mit  sampt  iren  peystandt,  auch  vili  von  der  ritterschaft  und  etlich  pischoff, 
dy  dy  šach  antrifit,  wyder  herm  kanczler  gestanden  sein  und  do  auf  im  vor  mein  herm  dem  konig  etlich 
grosse  schwer  artyckel  und  mysshandels  vorgepracht,  insunderhayt  der  sygyl  halben,  vnd  wy  oft  pryf  in 
kunigl.  Mt  namen  zu  Offen  ausgangen  sein,  und  dy  pryf  zu  Prag  oder  auf  Grawpen  geschrieben  sein,  und 
sust  vil  handels,  dy  sich  nicht  leyder  wellen  zu  schreyben.  Derhalben  im  pede  klein  und  grosse  sygel  ge- 
numen  sein  worden,  und  dapey  erkennet  und  peschlossen,  dass  hinfnr  zu  ebigen  zeiten  kein  kanczler  kein 
sygel  haben  soli,  sunder  wo  mein  her  konig  hof  helt,  do  soUen  dy  sygyl  ouch  sein.**  —  Staří  Letopisové  píií 
na  str.  301,  že  22.  března  „král  Vladislav  osadil  a  zasedl  soud**,  a  že  Pražané  a  jiná  mésta  Žalovali,  jaká  pří- 
koří se  jim  dala  t  nepřítomnosti  jeho,  ale  „král  jako  díté,  paměti  dobré  nemaje  ani  tém  věcem  co  rozum^*e, 
sám  nic,  než  Bendi,  a  pan  Pemsteinský,  pan  Lev  purkrabě  Pražský,  pan  Radslav  Stemberk  piknosý  z  Be- 
chyně s  jinými  pány,  nepřátely  našimi,  nás  soudili  i  Žalovali  i  pře  Tedli,  krále  nic  neposlouchigíce,  a  tudy  na 
Pražany  pomstu  činíce,  z  sTé  zlosti  nálezy  činili.  .  . .  Ale  oni  králi  moc  odjali  a  stou  vůli  proTodili,  jak  chtěl. 


Vm  D.  XIII.  Registra  soudu  kotnorniho  1503—1511.    Úvod: 

chovala,*')  vzala  asi  roku  1541  s  těmito  deskami  za  své.  Následkem  zasedání  soudu  králov- 
ského přerušil  soud  komorní  svá  sezení  při  roku  Svátostí,  a  teprve  o  sv.  Martinu  1509  z  po- 
ručení královského  vyřizoval  ty  případy,  o  néž  strany  byly  k  němu  půhony  podaly.*^ 

Po  odjezdu  krále  z  Čech  koncem  února  1510  nabyla  smlouva  Svatojakubská  opět 
platnosti;  soud  zemský  maje  v  čele  nejv.  purkrabí  Zdeňka  Lva  z  Rožmitála,  vykonával  opět 
vedle  pravidelné  své  pravomoci  soudní  působnost  též  mimořádnou,  kterou  mu  správa  země 
ukládala,'^)  a  soudu  komornímu  bylo  se  obmezovati  na  případy  soudní,  jichž  vyřizování 
v  posledních  letech  byl  sobě  uhájil.  Pan  Vilém  z  Pemšteina,  jenž  se  správci  zemskými  měl 
mnohé  neshody,  pro  které  i  úřadu  svého  vzdáti  se  chtěl,'^)  setrval  nicméně  v  předsednictvu 
soudu  komorního  a  rady  královské  po  celý  čas,  o  kterém  pojednáváme. 


aby  bez  jich  TŮle  a  védomí  nic  žádnému  nečinil  ani  dával.*"  Dle  týchže  Starých  Letopisů  str.  304,  když  král 
Yladislay  30.  března  1509  obnoToval  rado  na  NoTém  městě,  poTStal  spor  mezi  Staroměstskými  a  NoToměstskými 

0  počet  konselfty  a  o  Trch  práva,  ^,1  př^al  to  král  k  rozsouzení  mezi  nimi  prve**.  Konšelé  obou  měst  stáli 
4.  května  „na  hradě  před  králem,  jakož  jim  ten  den  JMt  uložU**,  a  po  některých  odkladech  a  když  marné 
p.  Pemšteinský  „slovem  královským**  jich  napomínal,  aby  se  přátelsky  smluvili,  učinil  král  18.  května  „svou 
raddon  výpověď**,  kteráž  se  jim  obojím  prý  líbila  a  dskami  byla  zapsána;  (sroT.  též  Čelakovského,  Sbírka 
pramenů  p.  m.  I.  str.  306).  Avšak  druhého  dne,  když  přišli  na  hrad  před  krále  pro  sepsanou  výpověď  pod 
pečetí,  tu  byla  t  ní  veliká  proměna,  takže  jí  přijati  nechtěli,  a  nejv.  kancléř  Albrecht  z  Kolovrat  omlouval  se 
jim,  že  se  ta  proměňte  sltala  bez  jeho  vědomí  a  prý,  „kdo  jest  pak  koli  to  pověděl  (Že  by  on  byl  tím 
vinen),  byt  pak  byl  z  královské  raddy,  že  se  jest  takový  nad  svoo  ctí  i  nad  svou  duší  zapomněl**  (Staří 
LetopisoTé  str.  309).  —  Dále  20.  éervna  soudil  král  žalobu  některých  sousedů  na  Novém  městě  Pr.  na  konšely,  že 
usilují  o  jednotu  se  Starým  městem,  a  král  učinil  nález,  kterým  se  snahy  po  jednotě  obcí  mařily  a  o  kterém 
ustanoveno,  že  «má  ve  dsky  vložen  a  vepsán  býti  a  potom  z  desk  zemských  v  knihy  městské*"  (Staří  Léto. 
pisové  str.  313).  —  Y  archivu  státním  ve  Vídni  (Boh.  č.  1535)  zachoval  se  souč.  opis  nálezu,  který  11.  záři 
1509  „král  JMt  se  pány  a  vladykami  JKMti  raddami**  vynesl  ve  při  mezi  Albrechtem  Rendlem  z  Oušavy 
a  bratřími  z  Gutšteina  o  nářek  ctí,  kdež  Gutsteinové  psali  pánům  do  soudu  zemského,  že  Rendl  nemá  býti 
soudcem.  Nálezem  tím  byl  Rendl  opatřen  na  poctivosti  a  Gutsteinové  vzatí  v  kázeň  královskou.  Srov.  též 
Palackého  n.  m.  Y.  2  str.  163.  —  Téhož  roku  18.  prosince  král  s  raddami  svými  učinil  výpověď  ve  při  stavů 
s  Mikulášem  TrČkou  z  Lípy  o  platnost  zápisu  na  Zdechovice,  kterýžto  zápis  obdržel  Trčka  od  krále  v  ná- 
hradu za  Opavsko  proti  majestátům  o  neoddzování  zámků,  mést  a  zboží  od  království,  a  soud  královský  pro- 
hlásil zápis  ten  za  neplatný  (D.  Z.  YI.  list  F.  21  dle  výpisu  z  desk  druhých  Yádava  z  Chvojence  na  1.  F.  11). 

*^  Na  svrchupsaném  nálezu  ze  dne  11.  září  1509  (Státní  archiv  ve  Yídni  Boh.  č.  1535)  je  pozna- 
menáno, že  jest  to  výpis  místopisaře  království  Českého  Yáclava  z  Chvojence  r.  1511  z  rozkázání  soudu  zem- 
ského a  pod  pečetí  zemskou  „z  regitter  královaJcjch"  vydaný. 

**)  Srov.  R.  č.  1503—1547.  Nejv.  hofmistr  arci  stále  mu  předsedal;  toliko  v  jednom  případě  (R.  č. 
1541),  kdy  nejv.  hofmistr  byl  sám  stranou,  která  poháněla,  vynášela  nález  rada  královská  bez  něho. 

^)  Palacký  u.  m.  Y.  2  str.  179.  Jsou  nám  známy  případy,  kdy  správcové  zemští  konali  soud  na 
místě  krále;  tak  z  rozkazu  královského  soudili  „páni  a  vládyky,  kteHi  v  toudu  zemském  sedají,  správce  krá- 
lovstviů  Českého'^  17.  dubna  (tedy  mimo  suché  dny)  1510  uhléře  o  jich  svobody  a  učinili  „«  pány  a  vladykami, 
radami  krále  JMti^  výpověď,  že  svobodní  uhléři  královští  mají  se  správo  vátí  nejv.  mincmistrem  (Kop.  v  archivu 
kutnohorském  č.  1 22).  Ačkoli  tehdy  zasedal  též  komorní  soud,  výpověď  ta  nebyla  zapsána  do  register  jeho. 
Podobné  v  srpnu  1510  správcové  zemští  učinili  jménem  krále  výpověď  o  odumřelý  statek  erckaféře  Pavla 
v  Kutné  Hoře,  a  to  na  prospěch  tamější  obce  (Liber  rubeus  na  1.  A.  11  v  témže  archivu). 

'^)  R.  1510  žádáno  na  p.  Yilémovi  z  Pernšteina,  aby  převzal  rukojemství  za  dluhy  královské.  Petr 

1  Rosenberka  psal  nejv.  purkrabí  28.  dubna  1510,  že  z  listu  p.  hofmistrova  vyrozuměl,  kterak  týž  pán  „než 
by  sliboval  za  krále  JMt,  radši  v  soudě  sedati  nechce** ;  avšak  z  jiného  listu  že  seznal,  „kterak  se  zase  na- 
pravuje, vobávaje  se  vo  úřad*'  (Archiv  Český  XI.  str.  144).  Y  horním  archivu  kutnohorském  č.  271  a  273  za- 
chovaly se  dva  listy  nejv.  hofmistra  Yiléma  i  Pemšteina  ze  dne  16.  a  21.  ledna  1511  (první  d.  z  Poděbrad, 
druhý  I  Pardubic)  nejv.  mincmistru  Janu  Žampachovi  z  Potenlteina,  v  kterých  jej  velmi  horlivě  npomínú 
o  zaplacení  dluhů  za  krále,  jednak  o  500  kop,  kteréž  králi  zapůjčil,  jednak  o  2200  kop  za  měď. 


Složení  soudu  komorního,  IX 

Pokud  86  sloíení  soudu  komorního  v  ty  časy  t]^če,  tedy  v  něm  zasedali  stále  čleuové 
rady  královské ;  avšak  nikoli  všichni  radové  královští,  které  král  v  čas  přítomnosti  své  v  zemi 
povolával  na  př.  do  soudu  královského,  nýbrž  toliko  ti,  kteří  králem  nejv.  hofmistru  byli  do 
soudu  komorního  .přidáni*'.  Činilt  se  stále  rozdíl  mezi  Hrsi  a  uiéí  radou  královskou.  Nejvyšší 
úředníci  a  soudcové  zemští  i  jiní  členové  vyšších  stavů  byli  členy  širší  rady  královské,^") 
aniž  měli  spoluúčastenství  v  sezení  soudu  komorního.  Snesením  sněmovním  ze  dne  3.  října  1500 
bylo  sice  nejv.  úředníkům  a  soudcům  zemským  přiznáno  k  tomu  výslovně  právo,^^)  aby  soud 
komorní  nabyl  spíše  povahy  soudu  stavovského ;  avšak  nezdá  se,  že  by  byli  práva  toho  užívali. 
Teprve  smlouvou  Svatojakubskou  z  r.  1508  soud  komorní  podřízen  jest  vlastně  úplně  soudu 
zemskému ;  regenti,  jak  jsme  vyložili,  obdrželi  vliv  na  obsazování  jeho  a  povolávali  rady  ko- 
morního soudu  časem  i  k  svým  sezením.  Za  přítomnosti  krále  Vladislava  stalo  se  19.  listo- 
padu 1509  na  sněmu  snesení  o  zřízení  soudu  komorního,  jehož  obsah  není  nám  dostatečně 
znám.  Pouze  tolik  víme,  že  páni  a  vládykové  zdráhali  se  v  soudě  komorním  seděti,  a  že  to 
bylo  hlavním  podnětem  k  tomuto  snesení,  kterým  bylo  každému  z  vyšších  stavů  za  povinnost 
uloženo  nejméně  rok  v  soudě  komorním  vyseděti,  když  by  na  to  místo  králem  aneb  nejv.  hof- 
mistrem byl  dosazen.^')  Snad  tímto  snesením  anebo  už  dříve  na  některém  sněme  bylo  ustanoveno, 
že  sezením  soudu  komorního,  jež  se  na  hradě  Pražském  napořád  dvakráte  v  roce  o  Svátosti 
a  o  sv.  Martině  odbývati  mají,  má  býti  přítomno  nejméně  12  radů  kráhvských,^^)  V  registrech 
soudu  komorního  zachovala  se  nám  pak  jména  radů,  přítomných  sezením  soudu  toho,  teprve 
z  let  1510  a  1511,  a  tu  seznáváme,  že  kromě  nejv.  hofmistra  sedělo  o  Svátosti  r.  1510  na 
soudě  8  pánův  a  16  vládyk;  o  sv.  Martině  téhož  roku  3  páni  a  11  vládyk,  a  r.  1511  o  sv. 
Martině  4  páni  a  11  vládyk.'^;    Tudy  skutečně  bylo  sezením  soudním  přítomno  nejméně  12 

^)  Jména  nékterých  členů  královské  a  zemské  rady  uYádéjí  se  r.  1502  t  soupisu  pánů  a  rytířstva, 
kteří  králi  podávali  přímlavj  o  obsazení  úřadů  zemských  po  resignaci  nejv.  purkrabí  Jence  i  Janovic.  Z  pánA 
jmentgí  se  Jan  ze  Šelnberka  nejv.  kancléř,  Petr  z  Rosenberka,  Yok  z  Rosenberka,  Vilém  z  Pernšteina  nejv. 
hofmistr,  Petr  Holický  ze  Šternberka,  Jetřich  Bezdružický  z  Kolovrat,  Ladslav  ze  Šternberka,  Petr  ^džovský 
z  Wartenberka,  Zdenek  Lev  z  Rožmitála  purkrabí  Karlsteinský,  Jan  Zajímač  z  Konstátu,  Puta  Svihovský 
z  Risenborka  nejv.  sadí,  Bohuše  Kostka  z  Postupic  nejv.  mincmistr;  a  z  ryUřstva  Albrecht  z  Leskovce  pod- 
komoří, Mikulád  Trčka  z  Lípy,  Burian  Trcka  z  Lípy,  Jiřík  Karlík  z  Nežetic,  Bohuslav  Břekovec  z  Ostromede, 
Jan  ápetle  s  Prudic,  Otík  Kamýcký  z  Tropoic,  Sigmund  z  Ghmelic  purkrabí  hradu  Pražského,  a  Albrecht 
Rendl  z  Ouiavy  král.  prokurátor  (Archiv  Český  VL  str.  279).  —  Jako  mezi  úřednictvem  zemským  vznikaly 
časem  spory  o  pořadu  sedání  a  hlasování,  tak  tomu  bylo  i  mezi  členy  královské  rady.  Král  Vladislav  21. 
února  1502  rozhodnul  na  hrade  Pražském  různici  toho  způsobu  mezi  pány  ze  soudu  zemského  a  Zdeňkem 
Kostkou  z  Postupic,  při  čemž  doložil:  „A  což  se  urozeného  Bohuše  Kostky  z  Postupic  dotyce,  ten  má  to 
miesto  držeti,  které  nynie  v  soudu  komomiem  a  v  raddi  nMe  drží<*  (Registra  kr.  Vladislava  z  let  1498—1602 
v  státním  archivu  ve  Vídni  č.  201  na  1.  273). 

")  Archiv  Český  VL  str.  222. 

'^)  Král  Vladislav  psal  21.  prosince  1509  uroz.  panu  Bořitovi  z  Martinic  naSmečně  takto:  „Urozený 
vémý  náš  milý  I  Jakož  sme  zřídili  na  obecním  snému  a  to  zřízení  i  zapsali,  jaký  má  zpuosob  býti  o  súd  ko- 
morní zachován,  a  na  kohož  by  koli  uloženo  bylo  z  pánuov  nebo  z  vládyk,  aby  ten  v  sudu  sedal  a  rok  vy- 
seděl; pakli  by  se  jemu  nezdálo  po  roce  sedati  déle  pro  příčinu  kterúžkolivék,  tehda  má  hofmistru  ni^vyi- 
símu,  který  súd  komorní  na  našem  místé  zpravuje,  oznámiti,  a  on  jiného  má  na  to  místo  dosaditi  tak  a  tiem 
zpuosobem,  jakož  to  zřízenie  naše  samo  v  sobě  síře  ukazige.  Protož  my  na  tobé  žádáme,  aby  ty  o  Svátosti 
najprve  přísti  v  Praze  byl  a  do  sudu  vsedl  a  při  tom  zřízení  našem  tak  se  zachoval,  jakož  piúc,  jak  a  jakým 
pořadem  sedati  máte,  to  zřízeni  naše  v  sobe  ukazuje.  Protožt  přikazcgem,  že  toho  jinak  neučiníš  a  tak  se 
v  tom  zachováš**   (Kop.  v  archivu  Smečenském.) 

^)  Archiv  Český  V.  str.^  172  a  X.  str.  444. 

30)  V  tomto  díle  Arch.  Českého  str.  279  a  375.  a  v  registrech  soudu  komorního  č.  IIL  na  1.  17  6  atd. 

Archiv  český  XUI.  b 


X  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

radů,  z  nichž  yětšína  stavu  vládyckému  přináležela.  Podržoyalf  y  soudě  tom  převahu  živel 
vládychý  a  poněkud  i  úřednický,  kdežto  na  soudě  zemském  stav  panský,  jak  známo,  v  roz- 
hodné byl  většině. 

O  kompetenci  soudu  komorního  do  r.  1500  pojednali  jsme  na  jiném  mfstě,")  ukázavše 
tam,  kterak  mu  zůstávaly  do  té  doby  toliko  případy  rušení  míru  zemského  a  rozmanité  „menší 
případy'^  vyhrazeny,  když  o  ně  strany  před  soud  se  poháněly;  kdežto  soudu  eeniskému  při- 
znávala se  příslušnost  ve  „velkých  přech^^  zvláště  jež  se  týkaly  hrdla  i  statku.  Půhony  o  čest 
mohly  se  podávati  buď  k  tomu  buď  onomu  soudu. 

Než  působnost  soudu  komorního  tenčila  se  po  r.  1500  poněkud  tím,  že  stranám  po- 
necháváno na  vůli,  zdali  i  v  těch  případech,  jež  posaváde  příslušely  před  soud  komorní, 
chtějí  se  poháněti  k  soudu  zemskému,'^)  a  že  časem  soud  královský,  po  r.  1508  i  soud  sprdvcú 
zemských  neboli  regentů  zasahoval  v  pravomoc  soudu  komorního.  Kromě  toho  stavové  vyšší 
sami,  držíce  se  zásady,  že  mohou  práv  svých  přičiniti  neb  ujíti,  ujímali  soudu  komornímu 
část  jeho  působnosti  a  přikazovali  ji  soudu  zemskému.  Tak  r.  1505  stalo  se  snesení  sně- 
movní, že  všechny  pře  o  čest  a  vraždu  mají  se  souditi  toliko  na  soudě  zemském,  a  soud  ko- 
morní vynesl  19.  listopadu  t.  r.  obecný  nález,  že  „takové  všecky  puohony  a  pře  k  soudu 
zemskému  podle  obecnieho  zuostání  zemského  se  podávají**.^^)  Na  sněmích  10.  června  1509 
a  16.  října  1510  stala  se  další  snesení,  kteří  „artykulové  za  moc  mají  poctěni  býti"",  a  tu  bylo 
ustanoveno,  že  ve  všelikých  těchto  případech  rušení  zemského  míru  provinilec  má  k  soudu 
zemskému  býti  obeslán  a  tam  souzen.  ^^)  Následkem  toho  zůstávaly  případy  rušení  míru  jenom 


3»)  ArchiT  Český  X.  str.  446. 

^'^)  Poučný  případ  t  tom  ohledu  yypray^je  k  r.  1503  Schlesingrem  Tydaná  „Die  Chronik  der  Stadt 
Elbogen"  na  str.  112  násl.  Při  známé  krraTé  sTatbě  na  zámku  EarloTarském  6.  února  1503  odbývané  (Palacký 
o.  m.  str.  66)  chtěl  Sebastian  Šlik  uyrhnoati  bratry  Pflugy  do  věže,  ponéradž  prý  ukládali  o  život  jeho ;  avšak 
páni  Gutdteinové  s  kri^Vm  Loketským  přiměli  jej,  že  je  propustil,  když  se  zavázali  státi  o  sv.  Martině  (11. 
listopadu)  bez  půhonu  před  soudem  komorním  (Áir  den  hem  zu  Prag).  Skutečně  manové  a  měsfané  Loketští 
stáU  o  nejbližším  roku  o  Svátosti  před  soudem  komorním  (fnrm  kammerreehten)  na  hradě  Pražském,  chtějíce 
odpovídati  na  žaloby  p.  Šlikův  i  viniti  je  z  rušení  práv ;  avšak  rada  so^du  komorního  prokurátor  Rendl  z  Ou- 
šavy  sdělil  jim,  že  se  pře  jich  k  roku  sv.  Martina  odkládá,  poněvadž  páni  Šlikové,  setkavše  se  na  Hradčanech 
s  pány  Gutšteiny,  dostali  se  s  nimi  do  svády  a  v  pfttce  ztratili  prftvody  k  soudu  připravené.  Ale  před  tím 
též  král  Vladislav  obeslal  obě  sporné  strany  před  soud  zemský  a  zejména  24.  srpna  psal  p.  Šlikům,  Že  na- 
řídil soudcftm  zemským,  aby  při  tu  na  jeho  místě  ku  konci  přivedli  (an  unser  stát  der  hem  unser  krone 
Během,  so  das  landrecht  besitzen,  dyselbigen  irrigen  sachen  auf  ein  ende  zu  verhoren).  Když  pak  3.  řQna 
manové  i  měšfané  Loketští,  jsouce  poslušní  rozkazu  královského,  k  soudu  zemskému  se  dostavili,  odepřel 
Sebastian  Šlik  odpovídati  k  žalobě,  dovolávaje  se  toho,  že  má  o  tutéž  věc  rozepři  před  soudem  komorním. 
O  roku  sv.  Martina  (11.  listopadu)  dostavil  se  také  k  tomuto  sondu,  a  když  zase  Loketští  nestáli  a  toliko  jich 
poručník  Mates  Hyserle  se  rozkazu  královského  dovolával,  aby  jich  pře  na  soudě  zemském  byla  rozhodnuta, 
tu  soud  komorní  dál  p.  Šlikovi  proti  Loketským  za  právo  stáné  (dy  hem  des  cammerrechtens  haben  hem 
Sebastian  sein  šach  erstanden  zuerkant  in  rack  den  von  Elpogen).  Loketští  sice  podali  stížnost  ku  králi,  že 
o  jednu  při  před  dvěma  soudy  měli  odpovídati  (fur  zweyen  rechten  zu  stehen),  a  král  také  poslal  list  Šlikovi, 
v  kterém  mu  vytýkal  takovéto  jednání  (der  du  dy  vom  Elpogen  habst  furgenomen  mit  dem  cammerrechten 
und  sie  vermeinst  damit  zu  ubereilen);  avšak  Šlik  nepř^al  prostě  listu  královského,  a  Loketští  na  ten  čas 
zůstali  v  neprávu.  Srov.  další  akta  pře  Šlikovské  v  Archivu  Českém  YL  str.  292,  294,  300,  307,  311,  821 
a  327;  též  R.  Č.  1260.  Nestání  Loketských  není  v  registrech  soudu  komorního  č.  ni.  zapsáno;  což  je  důkazem, 
že  do  rukopisu  toho  jenom  některá  stáná  práva  byla  přepsána. 

*»)  R  č.  1378. 

^)  Orig.  v  archivu  Třeboňském  č.  3434;  kop.  v  rukop.  Roudnickém  na  1.  D.  8  a  F.  2. 


Přishišnost  soi*du  komorního.  Poměr  jeho  k  jiným  vyééim  soudům.  XI 

potud  soudu  komornímu,  pokud  spadaly  pod  pojem  ,ypychu^,  na  néjž  peněžité   pokuty  se 
ukládaly,  a  pokud  strany  před  tento  soud  o  ně  poháněly. 

Soud  komorní  byl  pak  nucen  často  sám  ustanovovati  hranice  své  kompetence  v  po- 
měru k  soudu  zemskému  a  jiným  soudům.  Zdvihalf  půhony  a  odkazoval  strany,  aby  se  po- 
háněly práívem  neb  soudem  zemským,  když  šlo  o  pře : 

a)  jež  se  týkaly  staikú  svobodných,  gruntů  dědičných  neb  zemských,  dědin,  dědictví, 
luk,  břehů,  domů  atd.,  když  šlo  o  uvázání  se  v  cizí  grunty,  o  bezprávné  zorání  dědin  a  jiné 
rušení  držby,  pokud  pod  pojem  pychu  nespadalo,  o  odpor  kladený  vedení  práva  na  dědiny  od 
úřadu  desk  zemských,  o  spolek  rolí,  o  nevydávání  platů  dědičných,  ročních  neb  úročních 
z  dědin  a  o  ujetí  takovýchto  platů ;  '^) 

b)  když  šlo  o  pře  vodního  práva,  o  topení  gruntů  rybníkem,  o  skopání  rybníků,  o  lo- 
vení ryb,  o  udělání  haltéře;*®) 

c)  když  šlo  o  podací  kostelní^  o  platy  kněžské,  o  nevydávání  desátků,  o  vrchnost 
a  panství  kláštera  panského;'^ 

dj  o  zadrželý  úrok  komorní,  poněvadž  se  pře  desk  dotýkala;'^) 

e)  o  mord  a  loupeS;  '*)    f)  o  nářek  ctí;*^)    g)  o  moc  ;*^) 

h)  o  lidi  eběhU  a  dědičné ;  ^^ 

chj  o  majestáty  a  výsady^  o  výplaty  zápisné,  o  bezprávné  vybírání  cla;*^)  a 

i)  o  rozsuzování  úřadů  zemských.  ^^) 

Ve  všech  těchto  případech  komorní  soud  odmítal  konati  soudní  moc,  uznávaje  pravo- 
moc soudu  zemského.  Podobně  v  několika  případech  zdvihnul  půhony  a  odkázal  strany 
k  soudu  dvorskému^  aneb  ku  krajinskému  soudu  manskému  (na  př.  Trutnovskému),  když  byl 
pohnán  man  aneb  šlo  o  statky  neb  služby  manské/^;  O  soudě  duchovním  činí  registra  soudu 
komorního  toliko  dvakráte  zmínku,  uznávajíce,  že  o  věc  manželskou  možno  před  tímto  soudem 
viniti  a  že  mu  přísluší  trestní  a  disciplinární  moc  nad  kněžstvem.^^)  Poměr  pak  soudu  komorního 
k  soudu  purkrabskému  neboli  purkrabí  hradu  Pražského  a  k  menšímu  soudu  zemskému  nehrubě  se 
lišil  od  poměru,  v  jakém  soudy  tyto  stály  k  většímu  soudu  zemskému.  Purkrabí  hradu  Praž- 
ského^ jsa  podřízen  nejv.  purkrabí  Pražskému,  měl  jednak  samostatnou  pravomoc  soudní,  jež 
se  správou  věží  hradu  Pražského  souvisela,  jednak  spolupůsobil  při  konání  soudní  moci   na 


•5)  R.  5.  1000,  1102,  1120,  1121,  1137,  1142,  1161,  1162,  1172,  1186,  1242,  1366,  1376,  1380,  1389, 
1390,  1424,  1434,  1436  a  1647.  Brof.  též  ZZ.  a  444  a  446  a  R.  c.  996,  1018,  1023,  1067,  1090,  1261,  1278, 
1274,  1778,  1796  a  1966. 

w)  R  &  1197,  1226-1230  a  1296.  SrOT.  též  R.  S.  1044,  1104,  1144,  1260,  1274,  1830,  1716,  1720,  1736, 
1790-1793,  1961  a  1962.     »0  R-  č.  1187,  1191,  1282,  1294,  1296,  1390  a  1391. 

««)  R.  (L   1820.     «»)  a  S.  1299,  1362  a  1378;  sroT.  též  d.  1326. 

*•)  R  5,  1386,  1887,  1646,  1690,  1638,  1772  a  1776.  —  SroT.  též  ZZ.  ŽL  86. 

")  R.  L  1296.    SroT.  též  ZZ.  61.  408. 

*^  R.  ě.  991  a  1234.    SroT.  též  R  6.  1246,  1246,  1796  a  1986. 

*^  R  í.  984,  1120,  1267,  1372  a  1676.  Naproti  tomu  jsou  též  případy,  kdy  i  komorní  soud  soudil 
o  miyestáty  a  o  Tybírání  cla,  tak  R  6.  984,  987,  988,  1017,  1097,  1169,  1288  a  1287. 

♦*)  R  6.  1678. 

*»)  R  č.  1019,  1272,  1276,  1360,  1666  a  1711.  SrOT.  též  ZZ.  dl.  63  a  304-379.  V  jednom  případě 
Boodil  komorní  soud  při  o  manský  statek,  když  se  strany  dobroTolné  o  to  STolily,  aby  o  tu  Těc  byl  piilion 
před  tímto  soudem  a  když  také  král  dal  k  tomu  STolení  (R  &  1093). 

*^  R  6.  1466  a  1610. 

b> 


XII  D.  XIIL  Begistra  soudu  kofnomiho  1503—1511.  Úvod: 

vyšších  soudech,  tedy  také  na  soude  komorDÍm,  na  kterém  pravidekié  asi  zasedal  ^^  a  jehož  byl 
exekutivným  orgánem.  Proto  odkazoval  soud  komorní  jeho  soudu  pře,  jež  se  týkaly  věcí 
listovních,  při  nichž  šlo  o  listy  na  dluhy,  jež  v  sobe  držely  pokuty  (ležení,  vězení)  a  rukojem- 
ství.^^)  Šlo-li  o  případy  trestní  a  rozhodnul-li  soud  komorní,  že  pohnaného  bére  v  svou  kázeň 
*  a  jej  trestati  chce,  tu  arci  byl  to  purkrabí,  jenž  jakožto  správce  vezení  královského  provinilce 
v  moc  svou  anebo  v  kázeň  královskou  vzal,  „do  věže  sázel^  a  zase  z  věže  propouštěl,  pů- 
vodu na  obviněného  „právo  zde  na  hradě  dopustil  učiniti,*  slovem  obviněného  dle  uznání  soudu 
trestal.  Rovněž  soud  komorní  nařizoval  purkrabímu  v  případech  rušení  držby  neb  sporův 
o  meze,  jež  měly  povahu  pychu,  aby  „na  meze  vyjel,^  na  místě  věc  vyšetřil,  soud  fnezní 
tam  zasednul,  svědky  vyslyšel  a  vážil  a  pak  soudu  komornímu  zpróvu  o  všem  podal.^^) 

Podobně  náleželo  na  menší  úředníky  Pražské  neboli  desk  zemských,  aby  spolupůsobili  při 
provádění  nálezů  soudů  vyšších,  tedy  také  komorního,  a  aby  soudili  pře  o  škody  útrainí  a  ná- 
Uadní,^^)  Edyž  strana  při  v  komoře  vyhrála  neb  právo  ustála,  dána  o  tom  relace  ke  dskám, 
a  soud  menší  obeslav  strany  rozhodnul,  jaké  útraty  má  nésti  strana  prohrávající.  Rovněž  jsou 
strany  soudem  komorním  odkazovány  na  soud  menší,  jehožto  předsedou  byl  purkrabí  hradu 
Pi*ažského  neb  místopurkrabí,  aby  tam  provedly  jinaké  své  nároky,  jež  s  předmětem  hlavní  pře 
souvisely,  tak  na  př.  aby  na  schválení  úředníků  menších  prokázaly  škodu,  jež  se  jim  stala,  aneb 
aby  prokázaly  cenu  sporného  předmětu,  aneb  aby  učinily  spravedlivý  počet  z  peněz  neb  statku 
sirotčího,  nedílného,  užívaného,  obstaveného,  pobraného  atd.^^)  Takovým  způsobem  menší  úředníci 
Pražští  činívali  stranám  pHsudek  v  téže  při,  o  kterou  na  soudě  komorním  byla  se  stala  výpověď. 

Velmi  spornou  byla  příslušnost  soudu  komorního  v  rozepřích  obyvatelstva  městského. 
Právě  v  této  době  usiloval  stav  městský  o  uznání  zásady,  že  obyvatelé  městští  pravidelné 
mají  býti  poháněni  a  viněni  toliko  před  soudy  městskými,  a  že  stavovské  soudy  nemají  nad 
nimi  soudní  moci  vykonávati.  Z  toho  pravidla  nevyjímal  ani  soudu  komorního.  Měl-li  arci 
obyvatel  městský  při  s  členem  vyšších  stavů,  nebylo  pochybné,  že  má  jej  poháněti  k  vyššímu 
soudu  stavovskému  podle  toho,  před  který  pře  taková  příslušela.  Avšak  jinak  tomu  bylo, 
když  šlechtic  poháněl  obec  městskou,  měšfana  neb  jiného  obyvatele  městského,  aneb  když  obce 
městské  neb  obyvatelé  i*ůzných  měst  mezi  sebou  měli  při.  Tu  bylo  spomo,  který  soud  v  ta- 
kovýchto případech  má  býti  příslušným,  zdali  vyšší  soudy  stavovské^  k  nimž  i  bývalé  soudy 
královské,  soudy  komorní  a  podkomořský,  se  počítaly,  anebo  soudy  mSstské. 

Stav  městský  dovolávaje  se  privilegií  svých,  arci  hájil  autonomii  obecní  ve  věcech 
soudních.  Dle  jeho  názorů  obyvatel  městský  měl  státi  a  odpovídati  toliko  před  soudem  měst- 
ským, měl  souzen  býti  příslušníky  toliko  svého  stavu.  Jedinou  výjimku  z  tohoto  pravidla 
připouštěl,  když  by  šlo  o  svobodný  statek,  jehož  držitelem  byl  by  měšCan  neb  město,  anebo 
když  by  šlo  o  případy  s  držením  takového  statku  související,  zejména  o  AÍKlé  poddané  neb 
o  zběhlou  čded.  V  takových  případech  měl  souditi  soud  zemský.  Soud  komorní  neměl  vyko- 
návati nad  obyvatelstvem  městským  vůbec  žádné  pravomoci  soudní,  i  žaloby  na  rady  městské 
měly  vyřizovati  buď  vyšší  soudy  městské  aneb  nově  zvolené  rady  městské. 

*^)  Tak  r.  1510  a  1511  sedel  na  sondě  komorním  Bohaslav  GhrtsErtína,  purkrabí  hrada  Pražského, 
(sroT.  str.  279  a  375  v  tomto  díle  ArchÍTn  Českého).  *^)  R.  č.  1018,  1042,  1637  a  1546. 

*«)  R.  5.  1031,  1086,  1104,  1112,  1117,  1122,  1127,  1188,  1190,  1804,  1361  a  1778.  Srov.  též  ZZ.  61. 
54,  255,  381-407.  O  regUtrech  úřadu  purkrabského  činí  se  často  smínka,  na  př.  R.  &  1214,  1226,  1453,  1525, 
1671,  1771  a  1932.  »•)  na  př.  R.  6.  982,  1052  a  1061. 

^*)  R.  5.  999,  1110,  1181,  1208,  1279,  1348,  1383,  1457,  1747  a  1769.  SrOT.  o  kompetenci  menšího 
sondn  2Z.  či.  254-286,  295  a  298. 


Poměr  soudu  komorního  h  soudům  městským.  Pře  o  to  meei  stavy.  XIII 

Zcela  opačného  stanoviska  přidrželi  se  vyšší  stavové.  Držíce  se  zásady,  že  mohou  práv 
svých  přičiniti  a  njíti,  uznávali  kompetenci  městských  soudů  jenom  potud,  pokud  výslovně  byla 
jim  přiznána;**)  kdežto  jinak  přiznávali  svým  soudům  právo  rozhodovati,  zdali  a  pokud  chtějí 
konati  soud  v  případech  městských.  Dle  jich  názorů  město  a  měštan,  držíce  statky  deskové, 
byli  v  každém  ohledu  podřízeni  soudu  zemskému  a  ostatním  soudům  vyšším;  kromě  toho 
všechny  žaloby  šlechticů  na  obce  neb  obyvatele  městské  měly  se  na  stavovských  soudech  vy- 
řizovati, poněvadž  o  soudech  městských  předpokládalo  se,  že  by  obyvatelům  městským  stra- 
nily. Takovým  způsobem  soudy  městské  měly  vlastně  podržeti  toliko  nižší  soudní  pravomoc 
v  těch  případech,  v  kterých  obyvatelé  jednoho  a  téhož  města  se  mezi  sebou  soudili;  na  nej- 
výše měly  soudy  městské  býti  příslušný  v  rozepřích,  jež  by  příslušníci  městského  stavu,  na 
př.  obyvatelé  dvou  měst,  mezi  sebou  měli. 

Otázky  tyto,  souvisejíce  tésně  se  státoprávním  postavením  stavu  městského  v  zemi, 
byly  jedním  z  předních  kusů  stavovského  sporu  právě  v  těchto  letech,  a  jest  známo,  že  strany 
nemohouce  svému  stanovisku  zjednati  platnost  po  dobrém,  hleděly  druhdy  cíle  svého  po 
zlém  dojíti. 

Hned  po  vydání  zřízení  zemského  začaly  se  na  sněme  o  sv.  Václave  r.  1500  spory 
o  kompetenci  soudů  stavovských  a  městských.  Stav  městský  žádal,  aby  páni  a  rytířstvo  ne- 
dopouštěli poháněti  obyvatele  městské  ku  svým  soudům  „z  lehkých  věcí,  totižto  ze  rčenie,  svě- 
řenie  jakéhoikóli^  z  dluhuov,  z  kšaýtuov,  z  nedrienie  snUúvt/^  z  svád  i  z  jiných  věcí,  z  kterýchž 
nynie  poháněni  jsúce,  někdy  odpoviedati  proti  právóm  našim  sme  musili,  jakožto  z  koně, 
z  loíe,  z  sedmdesáti  groSuov  miešenských  dluhu  a  z  jiných  rovných  věcí,  kterýchžto  my  na 
našich  rathúziech  nesúdíme,  ale  rychtáři  naši/  Města  oznámila  také  na  sněme  tom,  že  jest 
jich  vůle  k  takovýmto  půhonům  nestáti,  leč  toliko,  když  budou  pohnáni  „z  dědin  svobodných, 
lidí  zběhlých  a  čeledi.*"  Erál  z  návodu  vyšších  stavů  přísně  je  pokáral,  že  naň  dříve  ta- 
kovou potřebu  nevznesla,  vyhrožuje  každému,  kdo  by  svévolně  k  právu  státi  zanedbal,  že  má 
proti  němu  po  právu  stáném  jíti  a  že  král  i  celá  země  mají  proti  němu  pomocni  býti.  Ko- 
nečně nařizoval  městům,  aby  6.  ledna  1501  vyslali  hodné  lidi  z  sebe  do  Prahy  k  jednání 
s  vyššími  stavy  o  to,  „z  čehož  by  jmenovitě  měli  poháněni  býti.*"  Jednání  to  nemělo  však 
žádného  výsledku,  a  proto  města  poslala  králi  12.  ledna  1501  list,  kterým  omlouvala  a  hájila 
své  jednání  na  posledním  sněmu,  a  žádala  jej,  aby  psal  „pánóm  a  rytieřstvu  i  do  zemského 
i  do  komomieho  sudu,''  aby  oni  jich  „takovými  lehkými  puohony,  kteříž  jsú  mimo  zřiezenie 
a  svolenie  zemské,  neobtěžovali,"  dokudž  král  mezi  nimi  té  věci  spravedlivě  nerozezná.*') 
Erál  odkazoval  města  na  sněm,  aby  se  tam  s  vyššími  stavy  srovnali,  a  když  se  to  nedařilo, 
odložil  záležitost  tu  do  svého  příchodu  do  Čech,  dada  v  prosinci  1501  ntďízení  městům,  aby 
k  sněmu  nejbližšímu  vyslali  posly  s  výsadami  a  právy,  které  mají  ve  při  se  stavy  vyššími, 
poněvadž  je  chce  bud  slušnými  prostředky  srovnati  aneb  mezi  nimi  soudem  spravedlivým  roz- 
sudek učiniti.*^)  Po  i^jezdu  svém  do  cech  29.  ledna  1502  svolal  sněm  obecní  na  25.  února, 
aby  na  něm  spory  stavovské  se  vyřídily.  Před  tím  však  svolával  rady  královské  do  Prahy, 
aby  to,  co  v  radě  bude  obecného  dobrého  zavřeno,  hned  na  tom  sněme  se  konati  mohlo,  a  také 
k  návrhu  rady  královské   den  před  sněmem   (24.  února)   schválil  zřízení  zemské,  přiřknuv 


^*)  Tak  ZZ,  T  <U.  65  astanoTnje:  „Jestliže  kto  měštěnína  z  méaUki  vid,  kteréi  pod  ío»  přUlui^i, 
k  kterémnkolivěk  soudu  jinam  pohonil,  kromé  před  městský  soud,  aby  naň  Žaloval,  ten  pnohon  také  jemu 
bude  idvižen.*"  ^^  ArchiT  Český  YL  str.  223-226,  Palacký  a.  m.  Y.  2  str.  18. 

")  ArchiT  Český  VI.  str.  228  a  VIL  str.  423. 


XIV  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.    Úvod: 

slovem  královským,  že  chce  právo  obhajovati  a  že  na  každého,  kdož  by  „k  právuom  a  k  sou- 
duom  stávati  a  rozsudkuom  panským  dosti  činiti  nechtěl/  chce  mocí  sáhnouti,  při  čemž  odbojníci 
práva  i  jich  zastanci  mají  čest  ztratiti/^)  Rozhodnutí  toto  královské  nedávalo  městům  tušiti 
ničeho  dobrého  ve  velké  jich  při  s  vyššími  stavy,  kterou  během  března  1502  před  králem 
a  jeho  radou  vedli.  Ve  stížnostech  svých  uváděli,  že  je  páni  a  rytířstvo  přes  jich  svolení,  že 
z  dědin  svobodných  a  z  čeledi  zběhlé  chtějí  právo  zemské  nésti,  z  jiných  věcí  dobře  lehkých  proti 
jich  svobodám  pohánějí  někdy  k  zemskému  a  někdy  ke  komornímu  soudu,  kdežto  oni  o  každou 
věc,  krom  věcí  svrchupsaných,  mají  před  purkmistrem  a  konšely  svými  býti  souzeni.  Vyšší 
stavové  však  položili  odpor  jich  tvrzení.  „Rozdíl  velmi  veliký  jest,"  pravili,  „mezi  stavem 
naším  a  jich  (městským),  neb  my  t;  ničemS  k  jich  právu,  ale  oni  k  našemu  ve  všem  jakož  od 
starodávna  tak  i  nynie  jsú  poddáni  a  příslušejí  odpoviedati/  Předkové  Pražanův  i  jiných 
měst  i  oni  sami  prý  vždycky  k  půhonům  před  soudy  stavovskými  stávali,  odpovídali,  nálezy 
trpěli,  sami  se  poháněli,  práva  na  ně  stáná  byla  vedena  a  vydávána,  jakž  toho  dokladem 
jsou  půhony  a  královské  a  zemské  rozsudky.  Podle  toho  nechat  se  i  nad^e  zachovávají.^^;  £rál 
ve  výpovědi  své  ze  dne  22.  března  1502  dal  i  v  tomto  kuse,  jako  ve  většině  jiných,  za  právo 
pánům  i  rytířstvu,  uznav,  že  „od  starodávna  poháněli  měšfan  z  nářku  cti^  ze  škod  i  z  jiných 
rozličných  věcí^  před  soudy  zemské,  že  také  měšťané  z  rozličných  věcí  před  soud  zemský  sami 
se  poháněli,  a  že  i  budoucně  má  při  tom  zůstati;  avšak  prý  ^znamenitě  s  takovým  opatřením, 
jestliže  by  který  pán  neb  rytieřský  člověk  pohnal  Pražan  neb  kterého  města  obce  vší  neb 
osoby  zvláštní  z  jakéžkolivěk  věci,  ježto  by  k  jich  právu  městskému  a  pod  jich  šos  příslušela, 
když  ta  pře  k  sudu  přijde  a  oni  to  pokáží,  že  taková  věc,  oč  jsú  pohnáni,  k  jich  sudu  a  pod 
jich  šos  přísluší,  a  že  jest  věc  městská,  že  toho  páni  a  vladyky  v  sudu  zemském  ani  komorním 
súditi  nemají,  než  mají  ten  puohon  hned  zdvihnouti,  a  puovod  bude  jim  povinen  bez  puohonu 
podle  seznání  úředníkuov  menších  podle  práva  ve  dvú  nedělích  škody  zaplatiti,  což  by  pro- 
vedli, kteréž  by  pro  ten  puohon  jezdíce  utratili."  ^^) 

Nálezem  tím  král  přijal  stanovisko  vyšších  stavů,  ponechal  vyšším  soudům  na  vůli,  aby 
sami  rozhodovali,  které  pře  náleží  jim  rozsuzovati  a  které  soudům  městským,  a  zároveň  uvalil 
na  města  břemeno  průvodní,  zdali  která  pře  náleží  před  soud  městský  či  nic.  Při  tom  vy- 
hradil soudu  zemskému  neb  komornímu  podle  toho,  který  by  nejprv  měl  přijíti,  aby  trestal 
šlechtice,  kdyby  půtku  ve  městech  způsobili,  a  soudu  komornímu  ještě  přikazoval  k  rozsouzení 
půhony  na  ty,  kdo  by  vrata,  jež  jsou  byla  od  starodávna  na  jezích,  svévolně  zahrazoval  a  je 
otevříti  nechtěl.") 

Před  vynesením  této  výpovědi  pokoušel  se  král  i  někteří  královští  radové,  aby  obě 
strany  „slušnými  prostředky"  srovnali,  a  zachovaly  se  nám  také  zajímavé  návrhy  sprostředkovací, 
jež  nejspíše  od  nejv.  hofmistra  Viléma  z  Pemšteina  anebo  od  jiného  rady  královského,  městům 
nakloněného,  pocházely.  Dle  těchto  návrhů  měl  šlechtic  měStana  a  i  měštan  měštana  poháněti 
k  vyšším  soudům,  zemskému,  komornímu  neb  dvorskému  o  dědiny  svobodné^  zápisné^  manské 
a  duchovni,  pro  j^nevt/dáni  Slovíka,  sirotka^  čdedina,  kmetOny^,  z  nářku  cti,  z  majestátu^  z  moci^ 
ze  zrádného  a  nešlechetného  skutku^  ze  svěřeni  a  z  falše,  a  před  soud  purkrabího  „z  listovních 
věcíy  kteréž  jsú  s  pokutami  ležením.*'  O  jiné  věci  neměl  na  měšťana  půhon  býti  dáván,  a  jestli 
by  měštěnín  na  měštěnína  o  jinou  věc  předce  půhon  vzal  a  půhon  z  nevědomí  byl  vydán,  měl 


55)  Archiv  český  V.  str.  262  a  X.  str.  102. 

^  ArchiT  Český  VI.  str.  240  a  244.  '^  ArchÍT  Český  VI.  str.  266. 

^»)  Archiv  Český  VI.  str.  262  a  264. 


JPře  stavovská  o  příslušnost  soudů  vyšších  a  městských.  XV 

purkmistrem  a  konšely,  před  něž  ta  věc  náležela,  trestán  býti.  Naproti  tomu  půhony  měly  býti 
dávány  na  konšely  neb  obce  městské  z  kteréSkoli  věci ;  toliko  Pražané  neměli  býti  poháněni  pro 
ortel  a  rozsudek,  nýbrž  jen  „pro  neučinění  a  nedopompžení  práva."  ^^)  Vyslaní  měst  nesouhlasili 
zajisté  ani  s  tímto  návrhem  sproslředkujícím,  tím  méně  s  výpovědí  královskou ;  pročež  rozjeli 
se  ihned  ze  sněmu.  Po  odjezdu  krále  z  Čech  zavázal  se  stav  městský  2.  května  1502  na 
sjezdu,  aby  „žádný  měštěnín  po  tento  čas  žádného  měštěnína  ni  před  soud  zemský  ni  před 
soud  komorní  nepoháněl  pro  jinú  žádnu  věc,  jedině  leč  z  dědin  svobodných,  lidí  zběhlých 
a  z  čeledi,"  a  „pakli  by  kto  pohnal,  tehdy  každý  z  toho  města,  v  kterémž  bydlí,  tná  vypo- 
vědien  býti  a  do  jiného  města  královského  nikoli  nemá  nikterakž  přijat  býti."  Pakli  by  šlechtic 
pohnal  měštana  z  něčeho  jiného,  nežli  k  čemu  svolili,  má  pohnaný  sice  ku  právu  státi,  aby 
právo  se  neurazilo;  avšak  nemá  z  ničehož  takového  odpovídati;  nýbrž  Pražané  mají  mluviti, 
že  jest  to  věc  městská,  a  žádati,  aby  pře  taková  byla  odi*očena  do  sněmu  budoucího.  Když  by 
přes  takové  podání  soudy  vyšší  proti  měšfanu  dali  komu  za  právo,  tu  by  proti  němu  se  moc 
dala,  a  celý  stav  městský  povinen  bude  se  ho  ujmouti  a  mocí  takové  moci  odepříti. ^^)  Naproti 
tomu  vyšší  stavové  na  nejbližším  sněme  15.  listopadu  1502  zapsali  se,  že  chtějí  pevně  trvati 
při  rozsudku  královském  v  rozepři  jich  s  městy  vyneseném  a  že  na  každého,  kdo  by  je  chtěl 
od  rozsudku  toho  mocí  tisknouti,  mají  sobě  vespolek  pod  závazkem  práva  obhajování  pomáhati 
a  sebe  neopouštěti.^^) 

Odtud  nastávaly  mezi  stavy  dlouholeté  rozbroje,  jež  král  a  někteří  milovníci  obec- 
ného dobra  mamě  se  snažili  utišiti.  Obě  strany  držely  se  pevně  svého  stanoviska,  a  nej- 
hůře vedlo  se  těm,  kdož  se  z  jednoty  jedné  neb  druhé  vytrhli.  Na  sněme  1.  května  1504 
odbývaném  ohlásila  se  opětně  města,  že  k  pflhonům,  ku  kterým  nejsou  povinovati,  více  stá- 
vati nebudou;  toliko  ti  z  měšťan,  kteří  mají  na  zemi,  mohou  odpovídati  na  hradě  Pražském 
z  dědin  svobodných,  z  čeledi  zběhlé  a  z  list&v  vedle  prvního  dskami  zapsaného  zůstání.  ^') 
Následkem  toho  byl  soud  komorní  nucen  na  rok  zcela  přerušiti  svá  zasedání,®^)  Král  29. 
července  1504  zmocnil  purkrabí  Karlšteinského  Zdeňka  Lva  z  Rožmitála,  aby  srovnal  různice 
a  nesnáze,  které  „z  příčin  rozličných  a  skrze  rozličná  jedněch  proti  druhým  podpalování 
a  pozdvihání  vznikly  a  povstaly  sú,  skrze  kteréžto  roztržnosti  a  rozdvojení,  což  mohli  jedni 
proti  druhým  s  přátely  svými  na  zdoru  a  protivenství  činiti,  toho  hleděli  a  činili,  obecného 
dobrého  království  toho,  mezi  tím  též  i  našeho,  zanedbavše."  ^*)  Sprostředkování  toto  nemělo 
však  výsledku,  ani  když  na  sněme  o  sv.  Václave  t.  r.  „všecky  závazky  a  punty"  mezi  stavy 
jsou  králem  zdviženy.  Strana  Rožmberská  naopak  ještě  utužila  svou  jednotu "')  a  hleděla  města 
rozdvojiti  a  tak  odpor  jich  seslabiti.  První,  kteří  se  dali  k  tomu  na  čas  zneužití,  byli  Novo- 
městští, kteří  majíce  mnohé  pře  se  Staroměstskými,  vymohli  sobě  na  králi  27.  října  1504 
v  Budíne  majestát,  v  kterém  jsou  jim  nové  milosti  uděleny,  poněvadž  prý  se  proti  králi 
„v  žádné  stranné  věci  a  jednání  nedávali. **  Mezi  jiným  jim  král  povolil,  že  jich  konšelé  jsou  pří- 
slušnými souditi  i  v  hrdelních  případech  králi  vyhrazených,  jako  pro  žhářství,  loupež,  vraždu  i  jiné 


^)  8oa&  kopie  t  archíTii  katnohorském  o.  15. 

^  Archiv  Český  VI.  str.  270.    Do  téže  doby  patrné  náleží  zápis  na  spojení  se  všech  mést  krá- 
lovských v  politickou  jednotu  (tamže  str.  217),  kterýžto  zápis  Palacký  omylem  do  r.  1600  položil. 
•»)  Archiv  Český  V.  str.  263  a  Palacký  u.  m.  str.  49.  ")  Staří  letopisové  str.  268. 

**}  Aspoň  v  registrech   soudu  komorního  (str.  88  v  tomto  díle  Archivu  Českého)  není  Žádných  ná- 
lezů v  ani  z  r.  1504  o  sv.  Martine  ani  z  r.  1505  o  Svátosti. 

«*)  Archiv  Český  Yl.  str.  306.  «»)  Tamže  str.  310  a  314. 


XVI  D.  XIIL  Begiara  mmIm  bm^múho  1003— lóíL  Útcd: 

pHbodj,  pro  kteréžto  úíinkj  bj  nápad  a  pokuta  na  krile  dle  starodámflio  obyčeje  i^padalj. 
Pře,  iel  se  týkají  .gruntu  t  mfeteeh  jich"*,  náleží  roTnéž  sondíti  koniellkni;  aTÍak  jde4i  o  zboží 
áéáíéaé^  fTobodné,  manské  nebo  záfósné  na  zemi,  o  platj  komorní  na  dědinách  srobodných. 
o  fena  a  o  listj  obranné  a  na  Treh  prára  doredeoí  po  aiázání  po  náleafch  panakjdi  i  po 
práTÍ^h  stáných,  tn  má  každéma  na  tďIí  býti  ponecháno,  chce-li  se  o  to  práfiem  méalským 
sooditi  aneb  na  sond  zemský  odvolati  a  táhnouti  Konečné  mél  každý  na  TýpoTčdkh  kooželA 
XoToméstekých  přestati,  na  žádné  yyiáí  práTo  se  neodTolá^aje,  kromě  před  králcL'"*^)  K  sondn 
koBomímn  tedj  objrratel  Novoměstský  neměl  býti  Tíce  poháněn,  neboC  soud  městský  na 
XoTém  městě  anebo  soud  zemský  re  riech  případech,  kdy  obyratd  Noroměstský  byl  po- 
hnán, měli  býti  přísluinýmL  Na  sněme  o  STátosti  1505  dle  přání  králova  měk>  se  znoru 
jednati  o  viem,  ^.což  by  slúžilo  k  STomostí  a  obecnímu  dobrému;*  ^'>  aTÍak  TyjednáTáno  mamě. 
Následkem  toho  22.  října  lf/J5  prrní  rozsudek  královský  ve  při  stavů  z  r.  1502  vložen  byl 
do  desk  zemských,'"'*)  nabyv  tím  moci  práva,  a  spory  stavovské  stále  se  přiostřovaly.  Vyšší 
stavové  5.  března  15^)7  obnovili  svůj  zápis  proti  méstfim,  ku  kterému  i  strana  Viléma  z  Pem- 
šteina  nyní  přistoupila,  a  města  29.  července  t  r.  uzavřela  znovu  jednotu  proti  všem  svým  ne- 
přátelům/'^;  Konečné  22.  března  1508  došlo  na  sněme  prostředkováním  p.  VUána  z  Pemšteina 
k  prvnímu  jakémus  dohodnutí  s  městy,  a  sice  Pražané  i  jiní  poslové  z  měst  jakožto  třetí 
stav  království  Českého  slíbili  „podle  panského  a  rytieřského  stavn  práva  obhajovati  proti 
všem  právu  odporným""  tak  a  pod  těmi  pokutami,  jak  zřízení  zemské  ukazuje,  a  zase  páni 
a  rytířstvo  také  přiřkli  „práva  a  súduov  jejich  městských,  kteréž  jim  náležie,  obhajovati^ 
proti  každému,  kdož  by  se  jejich  soudům  a  právům  městským   zprotivil  mocí  a  násilím. '^'^i 

Ačkoli  však  i  ve  smlouvě  sv.  Jakubské  král  i  stavové  vyšší  zavázali  se,  že  stav 
městský  při  prŠLYf^h  jeho  zachovají  a  že  každý  musí  práva  dopomoci  obhajovati,  jak  zněl 
dřívější  zápis,  předce  toto  příměří  ve  sporech  stavovských  uzavřené  nemělo  dlouhého  trvání. 
Obec  Staroměstská  18.  prosince  1508  vyzvala  konšely,  aby  ,od  svých  práv  a  svobod  neustu- 
povali  a  v  nic  stranního  se  nedávali,  ani  k  čemu  svolovali  mimo  svá  privilegia  a  svobody, 
také  aby  k  žádným  půhonům  nestávali,  než  z  dědin  a  z  lidí  zběhlých  a  z  listův,  kdož  by 
se  listem  zavázaP.  Kdo  by  proti  snesení  tomu  jednal,  měl  od  obce  býti  trestán.  Y  lednu  1509 
obce  Pražské  uzavřely,  nes[iravovati  se  více  regenty,  a  vyslaly  ku  laráli  osoby  se  stížnostmi, 
„kterak  se  pod  těmi  regenty  zle  p&sobilo**  ;'\)  avšak  od  krále,  jenž  17.  února  přijel  do  Čech, 
mam(';  tehdy  očekávali,  že  se  nakloní  jich  žádostem.  Žalovalit  mu  na  vyšší  stavy,  že  „přes 
jích  povolení  a  přes  jich  svobody  pohánějí  jich  k  svým  soudům,  kdežto  oni  podvolili  se  toliko 
větrech  kuších  práva  jich  podniknouti^.  Na  to  král  s  radou  svou  20.  března  1509  vypověděl, 
že  „to  zflstavuje  při  prvním  nálezu  a  výpovědi.''  ^')  Mělo  tedy  i  nadále  záviseti  na  vůli  soudu 
zemského  a  komorního,  jakou  působnost  chtějí  dopřáti  soudům  městským.  Letopisec  Pražský 
dokládá,  kterak  „pro  tento  odsudek,  že  se  Pražanům  zlá  a  nelibá  výpověď  stala,  byl  mnohý 
v  zámutku.''  ^*)  V  únoru  1510,  když  král  Vladislav  meškal  v  Kutné  Hoře,  pokusili  se  ještě 
Horníci  zjednati  aspoů  Hobě  v  těch  věcech  nějaké  polehčení.  Král  už  20.  ledna  1507  z  Budína 
potvrdil  jim  majestátem  stará  jich  práva,  dle  kterých  vyňati  byli  z  pravomoci  soudů  zemských 

'")  ("JelakoTflký,  Prifilegia  měst  Pražských  str.  820,  též  326. 

*0  Orig.  T  archiTu  sv.  Václavském  6.  283.  »»)  Výpis  z  desk  v  archivu  Třeboňském  c.  3448. 

*^)  Archiv  Oeský  VI.  str.  346  a  Chaos  remm  memorab.  na  I.  829  v  archivu  m.  Prahy. 

'<Ó  Archiv  ^Jeský  VI.  str.  868  a  364.  '*)  Staří  letopisové  str.  292  a  293. 

^')  Kop.  v  archivu  Třeboňském  č.  3448.  ^^)  Staří  letopisové  str.  301. 


Příslušnost  soudu  komorního  ve  věcech  městských,  XVII 

a  podřízeni  toliko  soudu  městskému  a  hornímu,  při  čemž  ustanovil,  že  z  nálezů  místních 
jich  soudů  má  jíti  odvolání  toliko  ke  králi  neb  k  nejv.  mincmistrovi,  a  že  jinam  jedni  druhých 
k  soudům  nemají  potahovati, "^0  ^y^^  podali  Horníci  králi  stížný  spis,  že  na  ně  „obtížení  přicházejí 
skrze  puohony  k  soudu  zemskému  neb  komornímu,  kdež  jest  to  proti  právuom  a  svobodám,^ 
kteréž  mají  od  předešlých  králův  i  od  krále  samého  dané  a  stvrzené ;  i  žádali,  aby,  nemůže-li 
jinače  býti  a  musí-li  k  půhonům  stávati,  aspoň  jim  byla  učinéna  ta  milost,  by  „páni 
JMt,  jakž  zasednou,  ty  pře,  kteréž  se  Horníkuov  dotfkají,  ráčili  slyšeti  a  rozeznati ;  a  jestliže 
by  horní  věc  byla,  aby  ráčili  podle  jich  výsad  a  svobod  to  zdvihnuti ;  pakli  by  se  toho  ne- 
týkalo, zuostaĎ  při  témž  pořádku,  jako  jiné  pře."  ^*)  Král  odjížděje  do  Uher,  odložil  však 
rozhodnutí  na  jinou  dobu,  a  tak  města  byla  nadále  odkázána  toliko  na  vlastní  svépomoc. 
Obec  Staroměstská  19.  srpna  1510  také  obnovila  snesení,  že  měštané  a  obyvatelé  nemají  se 
k  soudům  vyšším  poháněti  pod  pokutou  vypovědění  z  města,  a  podobná  snesení  i  druhá  města 
Pražská  v  ten  čas  učinila  a  také  provádělaJ^) 

Zajímavé  jest  nyní  ďledovati,  jaké  stanovisko  soud  komorní  v  otázce  kompetence  soudů 
městských  v  ten  čas  zaujímal.  Nemáme  sice  celkový  obraz  judikatury  jeho  z  této  doby, 
poněvadž  registra  půhonů,  do  kterých  se  připisovala  také  nestání  stran,  se  nám  nezachovala; 
avšak  tuto  uveřejněná  registra  nálezů   poskytují  přece  dostatečného  v  tom  ohledu  poučení. 

Soud  komorní  zdvihal  půhony  a  odkazoval  strany,  aby  se  vinily  před  soudem  měst- 
ským^ druhdy  s  výhradou  vyššího  práva:  aj  když  pře  na  právě  městském  byla  začala,  avšak 
ještě  konce  nevzala ;  ^^)  bj  když  šlo  o  grunty  městské ;  ^^)  cj  o  platy  roční  neb  dědičné  z  dě- 
dictví, z  domů,  z  vinic,  z  masných  krámů  a  j. ;  ^^)  dj  o  dluh^  o  obstavení  pro  cUuh^  o  právo 
lislovní;^^  e)  o  pych  ^^)  a/)  o  iaiohu  na  městského  rychtáře,  na  př.  pro  nedopomožení  práva.") 
Ve  dvou  případech,  v  kterých  šlo  o  vrácení  svěřených  peněz  a  o  dluh  za  dům,  kde  konšelé  byli 
svědkové,  odkázal  soud  komorní  při  k  rozsouzení  podkomořímu  při  nejbližší  obnově  rady 
městské,  *«) 

Naproti  tomu  uznával  soud  koinomí  příslušnost  svou  ve  věcech  městských : 

1.  když  byl  podán  půhon  na  purkmistra  a  radu  král.  města  pro  nejsachovávání  dobrého 
řádu  a  práva  při  konáni  soudní  moci  (H.  č.  1032  a  1091);  pro  nedopomoSení  právu  (č.  997, 
1006,  1100,  1109,  1154, 1180,  1206  a  1249);  pro  nepořádnou  a  nespravedlivou  výpověď  (č.  1016, 
1034,  1145,  1620  a  1673),  pro  nedostiučinění  výpovědi  e  vyššího  práva  (č.  1003,  1029,  1099 
a  1281);  pro  bes^rávné  věznění  a  zatýkání  (č.  1095,  1160,  1175,  1251,  1389,  1573  a  1644); 
pro  nevydání  neb  bezprávtd  drSení  statku  pozůstcdého  (č,  10 1 8  a  1543) ;  pro  bezprávné  vytisknuti 


''*)  Transumpta  prÍTilegionun  na  1.  81  ?  archiTa  m.  Hory  Kutné.  Otištěno  chybné  v  Sternbergo  vých 
Umrísse  einer  Geschichte  der  bdhm.  Bergwerke  I.  2  str.  149. 

^')  liber  mbeuB  decret  ant.  na  1.  A.  1  t  archivn  Entnohorském. 

7«)  Kniha  archivu  m.  Prahy  o.  994  na  listé  86  v.  a  R.  č.  1858,  1863, 1887  a  2010.  Jsou  tu  STédectrí, 
le  méStané  Pražiti,  když  k  nim  přišli  poslové  od  úřadu  nejT.  hofimstra  Viléma  z  Pemšteina,  nechtéli  půhony 
j^ř^imati,  láli  ncJT.  ho^stru  i  poslům,  pravíce,  že  .nechtějí  na  hradě  státi,  neb  migí  purgmistra  a  pány,^ 
a  že  i  konšel  žalobce,  který  proti  svolení  obecnímu  na  hrad  poháněl,  obeslal,  pravě  mu,  „že  musí  města 
práiden  býti  i  s  ženu  svú**. 

")  R.  6.  1742  a  1748.  ")  ě.  1366  a  1676.  '»)  ě.  1076  a  1379. 

"<Ó  R*  č.  1005,  1241,  1520,  1667,  1733  a  1768.  Ard  když  měštan  pohnaný  o  dluh  nestál,  dáno  proti 
němu  sa  právo  stáné  (ě.  1248  a  1419);  ano  v  jednom  případě  (ě.  1508)  dáno  proti  pohnané  městce  za  právo 
pro  dluh  poiůstalý. 

«)  R.  ě.  1124.  •*)  ě.  1002  a  1089.  •«)  ě.  1163  a  1196. 

ArchlrČetký  XIII.  C 


XVm  D.  XUL  Registra  soudu  komorního  1503—1511.  Úvod: 

ee  statku  (č.  1396);  pro  needríeni  smlouvy  (č.  980);  a  pro  dosti  neučinění  rčení,  íe  statek  bude 
zapsán  v  městské  knihy  dědičné  (č.  1149); 

2.  když  byl  podán  půhon  na  obyvatele  městského:  a)  ze  riení^  ačkoli  pohnaný  na- 
mítal, že  věc  přísluší  k  právu  městskému  (B.  č.  1366  a  1368);  b)  z  nevydání  svěřených  peněz 
(č.  1417  a  1660);  c)  z  pychu,  když  měStan  na  šlechtice  sáhl  a  jej  bíti  chtěl  (č.  1018),  a  d) 
z  nářku  cti^  když  pohnaný  měšťan  nestál  (č.  1331  a  1341). 

Z  výpočtu  toho  jest  patrno,  že  komorní  soud  v  několika  málo  případech  soudil,  když 
byl  pohnán  obyvatel  městský;  avšak  že  dosti  pilně  vrchní  dozor  vykonával  na  konání  soudní 
moci  ve  městech,  z  kteréhožto  dozoru  postupem  času  mohla  se  vyvinouti  pravidelná  pravomoc 
soudní  v  druhé  instanci  nad  obyvatelstvem  městským.  Celkem  stanovisko  jeho  k  požadavkům 
městským  v  otázce  příslušnosti  soudní  bylo  tedy  městům  příznivé  a  srovnávalo  se  dosti  se 
sprostředku jícím  návrhem,  který  r.  1502  byl  králi  a  sporným  stranám  předložen.®*)  Stavu 
městskému  arci  ani  toto  stanovisko  nevyhovovalo,  nebot  nechtěl  soudu  komornímu  vůbec 
žádného  vlivu  přiznávati  na  soudnictví  městské. 

Přihlédneme-li  nyní  k  ostatní  kompetenci  soudu  komorního,  tedy  seznáváme,  že  pří- 
slušnost jeho  byla  nepopíranou  v  téch  případech,  jež  nebyly  výslovně  jiným  soudům  vyhrazeny 
a  v  kterých  strany  na  něho  se  obracely.  Původ®*)  i  přímo  pohnaný  k  tomuto  soudu  musili 
býti  lidé  osobně  svobodní.  Lidi  poddané  soudila  vrchnost;  proto  bylo  původu,  jenž  vinil  pod- 
daného, nejprve  na  soud  vrchnostenský  se  obrátiti,  a  teprve  pak,  nebylo-li  tam  dopomoženo 
ku  právu  proti  poddanému,  bylo  mu  pohnati  vrchnost  před  soud  komorní,  aby  člověka  podda- 
ného postavila.  Následkem  toho  vznikaly  často  spory,  zdali  původové  a  pohnaní  jsou  lidé 
,, dobří,"  „svobodní,"  „urození,"  „vládyčtí,"  „královští,"  anebo  zdali  jsou  to  lidé  přikázaní,  dědiční, 
sedlští,  gruntovní  atd.,  a  takovým  způsobem  přišlo  soudu  komornímu  nejednou  také  o  „chlapství^ 
(de  vili  rusticitate)  rozhodovati. ®®)  Případy  pak,  v  kterýchž  soud  komorní  v  tento  čas  půhony 
na  lidi  svobodné  i  také  nesvobodné,  když  je  vrchnost  byla  postavila,  přijímal  a  o  nich  nálezy 
vynášel,  jsou  kromě  svrchu  zmíněných  případů  městských  tyto: 

1.  z  nevydání,  nevráceni  neb  pobrání  svrchkú,  nábytků  (koní,  klisen,  krav,  vozů,  peřin, 
šatů,  zbroje),  obUí,  peněz,  klenotů,  stříbra  (R  č.  978,  1016,  1088,  1108,  1153,  1189,  1192, 
1196,  1204,  1206,  1245,  1319,  1374,  1392,  1409,  1411,  1421,  1437,  1453,  1467,  1468,  1467, 
1494,  1501,  1526,  1538,  1617,  1636,  1641,  1647  a  1661); 

2.  z  rušení  držby  (č.  1276,  1286,  1286,  1288  a  1359); 

3.  z  nekladení  statku  ve  dsky,  z  neoprávněného  kladení  do  desk,  z  neočištění  statku 
zavazeného  (č.  1169,  1268,  1352  a  1398); 

4.  z  nesdríení  smlouvy,  z  dosti  neučinění  smlouvě,  pečetmi  neb  řezanými  cedulemi 
stvrzené,  (č.  980,  1012,  1018,  1027,  1036-1038,  1044,  1047,  1066,  1063,  1104,  1106,  1110, 
1113,  1131,  1134,  1137-1139,  1143,  1144,  1171,  1187,  1198,  1202,  1207,  1224,  1234,  1238, 
1239,  1250,  1260,  1282,  1316,  1322,  1326,  1330,  1358,  1382,  1393,  1415,  1440,  1444,  1470, 
1474,  1476,  1478,  1496,  1524,  1630,  1636,  1687,  1625,  1654,  1666-1659,  1663,  1672,  1699, 
1745,  1746  a  1772); 

6.  z  nezdrzení  smlouvy  nájemné  (č.  1083,  1094,  1162,  1209,  1264  a  1428); 


«)  Srov.  str.  XIV.  tohoto  úvodn.  »»)  R.  é,  1064,  1264  a  1529. 

»•)  R.  č.  983,  990,  991,  998,  1006,  1020,  1054,  1064,  1191,  121.3,  1238,  1239,  1262,  1264,  1300,  1383, 
1433,  1529,  1636  a  1768.  —  Srov.  též  ZZ.  61.  45  a  471  a  R.  6.  1107,  1425,  1562,  1564,  1565,  1681,  1682,  1884, 
1953  a  2004. 


Příslušnost  soudu  komorního.  XIX 

6.  ze  rčení  neb  pHríení  něco  dáti,  čiaiti  neb  nečiniti,  z  dosti  neučiněni  rčení  (č.  996, 
997,  1010,  1090,  1121,  1140,  1149,  1156,  1212,  1217,  1223,  1254,  1265,  1298,  1310,  1316, 
1319,  1320,  1364,  1366,  1368,  1376,  1403,  1412,  1431,  1438,  1439,  1443,  1452,  1455,  1456, 
1466,  1479,  1481,  1486,  1517,  1521,  1536,  1566,  1572,  1607,  1618,  1630,  1640,  1646,  1662, 
1674,  1675,  1693,  1711,  1718,  1719,  1728,  1744,  1748,  1750,  1752,  1755,  1757,  1761,  1762, 
1764  a  1779); 

7.  z  dosti  neučiněni  slibu  (č.  1212,  1216,  1217,  1223  a  1632) ; 

8.  z  dluhu,  ze  sammy  peněz  půjčené,  nedodané  neb  nedoplacené  (č.  979,  1014, 1024, 
1025,  1051,  1066,  1068,  1098,  1111,  1118,  1157,  1168,  1174,  1193,  1201,  1202,  1211,  1221, 
1245,  1247,  1258,  1263,  1297,  1311,  1314,  1351,  1353,  1365,  1369,  1373,  1395,  1402,  1405, 
1414,  1418,  1420,  1429,  1464,  1472,  1473,  1487,  1492,  1493,  1495,  1506,  1519,  1627,  1633, 
1534,  1537,  1642,  1544,  1545,  1570,  1605,  1613,  1620,  1621,  1632,  1636,  1650,  1677,  1707, 
1742,  1747-1749,  1753,  1755,  1759,  1760,  1762,  1767,  1782  a  1783); 

9.  z  dluhu  po  eemřdém  e&stalého  (č.  1255,  1303,  1308,  1370,  1394, 1419,  1454,  1460, 
1502,  1507,  1508,  1532,  1533,  1585,  1589,  1619,  1651,  1664,  1665,  1673,  1756,  1768  a  1775); 

10.  z  obstavení  pro  dluh,  též   pro  zločin   (č.  1052,   1078,  1184,  1349,  1383  a  1813); 

11.  z  leiení,  z  prolelélého  a  nedoplatku  jeho  (č.  986  a  1401); 

12.  ze  svěření,  z  nevrácení  věci  svěřené,  půjčené,  k  věrné  ruce  schovati  dané  (č.  982, 
985,  1016,  1034,  1041,  1262,  1309,  1328,  1371,  142i5,  1442,  1500,  1528,  1667,  1770  a  1781); 

13.  ze  svěření  peněz,  z  nevydáni  peněz  Ic  věrné  ruce  svěřených,  schovaných  neb  při- 
jatých (č.  1077,  1146,  1153,  1164,  1334,  1411,  1462,  1498,  1652,  1557,  1582,  1620,  1628, 
1635,  1660,  1764,  1786,  1829,  1850,  1862  a  1876) ; 

14.  ze  svěření  neb  schování  listu  (majestátu,  listu  hlavního,  trhového,  zápisného,  dobré 
vůle  a  j.),  z  nevydání  listu  k  věrné  ruce  přijatého  neb  svěřeného,  z  položení  listu  (č.  985, 
1036,  1199,  1200,  1214,  1235,  1243,  1246,  1270,  1333,  1348,  1385,  1416,  1423,  1427,  1539 
a  1627); 

16.  z  rukojetnství,  zejména  za  věno,  z  nevypraveni  rukojemství,  z  dosti  neučiněni 
slibu  a  rukojemství  (č.  1001,  1011,  1028,  1048,  1065,  1123,  1216,  1223,  1268,  1280,  1301, 
1339,  1356,  1388,  1399,  1404,  1408,  1430,  1441,  1445,  1452,  1454,  1459,  1471,  1482,  1483, 
1499,  1511-1514,  1516,  1522,  1593,  1600,  1622-1624,  1648,  1653,  1668-1670,  1731,  1819, 
1822,  1852-1855;  srv.  též  svrchu  položené  č.  7.); 

16.  ze  záUadu  propadeného  (č.  993,  994,  1072,  1407,  1408,  1468,  1634,  1683  a  1763); 

17.  ze  Mjetí  neb  zájmu  dobytka  (č.  1071,  1076,  1078,  1081,  1190,  1885,  1889,  1890, 
1898,  1941,  1942,  1956,  1969  a  1970;  srv.  též  ZZ.  či.  477); 

18.  ze  svazku  manídského  (é.  1345,  1376,  1447,  1465,  1560,  1561,  1614  a  1634); 

19.  z  věna  a  výpravy  (č.  992,  1028,  1065,  1212,  1223,  1241,  1317,  1321,  1356,  1415, 
1499,  1618,  1686,  1604,  1640,  1661  a  1741,  srov.  též  ZZ.  él.  504-515); 

20.  zporučenstvf  (č.  989,  1048,  1080,  1106,  1107,  1114.  1166,  1171,  1181,  118(i, 
1328,  1336,  1338,  1373,  1384,  1417,  1861  a  1980;  srov.  též  ZZ.  či.  483-503); 

21.  z  nedílnosti  statků,  z  nevydání  dílu  po  rozdělení  statku  nedílného,  z  položení  dílčích 
ceduU  (č.  989,  1132,  1177,  1215,  1246,  1246,  1279,  1292,  1365,  1367,  1394,  1403,  1410. 
1437,  1655,  1802  a  1955;  srov.  ZZ.  či.  516-524); 

22.  z  práva  dědického,  z  dosti  neučiněni  kšaftu  a  odkazu,  z  nevydání  peněz  a  věcí  na 
smrtedlné  posteli  poračených  a  odkázaných  (č.  978,   1078,   1080,   1115,   1121,  1160,  1204. 

c* 


0 

XX  T>.  XIII.  Registra  soudu  komorního  1503—1511,  Úvod: 

1205,  1210,  1213,  1218,  1222,  1226,  1242,  1354,  1373,  1382,  1462,  1484,  1490,  1497,  1500. 
1502,  1525,  1526,  1533,  1542,  1558,  1559,  1571,  1609,  1617,  1637,  1658,  1671,  1676,  1761, 
1765,  1776,  1777,  1812,  1818,  1827,  1857,  1872,  1927,  1928,  1971  a  1994); 

23.  z  nářku  cti  (do  r.  1505),  z  řečí  hanlivých  a  důtklivých,  z  nešlechetných  cedulí 
(6.  1008,  1026,  1031-1033,  1038,  1049,  1053,  1058,  1073,  1074,  1085,  1096,  1150,  1151, 
1170,  1176,  1179,  1219,  1220,  1225,  1231-1233,  1240,  1245,  1252,  1256,  1266,  1267,  1269, 
1291,  1292,  1306,  1318,  1323,  1327,  1331,  1338,  1340-1341,  1350,  1357,  1362,  1378,  1381, 
1386,  1387,  1590,  1638,  1725  a  1774;  srjov.  též  ZZ.  či.  38); 

24.  z  hanéni  soudu  (č.  1055,  1173,  1188,  1486,  1929,  1931  a  1949); 

25.  z  pychu  neb  výstupku  proti  osobě  svobodné,  když  pohnaní  neb  jich  lidé  původa  honili 
v  mírné  a  pokojné  zemi,  jímali,  do  véže  vsadili,  zranili,  na  zdraví  mu  uškodili,  jej  zbili,  jej 
pomáhali  bíti,  chtěli  zabiti,  když  pohnaný  původu  výhrůžky  činil,  do  jeho  vsi  zbrojné  přijel,  na 
Bibiici  koně  mu  vypřahal,  manželku  mu  unesl  atd.  (č.  1008,  1045,  1059,  1129,  1135,  1136, 
1169,  1269,  1325,  1362,  1425,  1465,  1476,  1489,  1504,  1523,  1561,  1614  a  1773); 

26.  z  pychu  proti  osobě  nesvobodné  (z  pokuty  50  neb  10  kop),  že  pohnaný  původu 
člověka  jeho  poddaného  neb  služebníka  zamordoval,  pomáhal  bíti  neb  mordovati,  zloupil, 
zsekal,  kázal  stíti,  zbil,  zraněl,  zchromil,  jal,  vězel,  úklady  strojil,  na  zdraví  uškodil,  naň 
zločince  najímal,  výhrůžky  činil,  aneb  že  pychu  takového  poddaní  pohnaného  se  dopustili  (č.  998^ 
1022,  1052,  1060,  1061,  1112,  1117,  1155,  1167,  1191,  1194,  1271,  1277,  1278,  1289  z  „ray- 
boje\  1299,  1307,  1312,  1325,  1397,  1406,  1413,  1422,  1431,  1436,  1448,  1450,  1451,  1463, 
1469,  1476,  1477,  1488,  1503,  1504,  1509,  1515,  1529,  1555,  1594,  1598,  1602,  1633,  1642, 
1643,  1645,  1649,  1652,  1679,  1736,  1750,  1751,  1784,  1815,  1816  a  1987); 

27.  z  pychu  proti  majetku  (z  pokuty  50  neb  10  kop),  sse  vzatku,  odjeti  neb  pobrání 
statku,  svrchků,  nábytků,  peněz ;  ze  spálení  statku,  z  porouhání  lesa,  z  posečení  louky,  z  po- 
brání obilí  neb  sena,  ze  zabití  zvířete  (č.  1004,  1018,  1046,  1062,  1069,  1086,  1116,  1122, 
1141,  1147,  1148,  1182,  1287,  1304,  1305,  1336,  1355,  1363,  1392,  1397,  1506,  1531,  1540, 
1576,  1721,  1743,  1756,  1817  a  1888;  srov.  též  ZZ.  či.  444); 

28.  ze  zlodějstvi  a  z  kupování  věcí  kradených  (č.  981,  1127,  1128, 1190,  1346  a  1347); 

29.  z  honu,  shonu  a  lovu  na  cizích  gruntech  (č.  978,  1057,  1125,  1361,  1424,  1548, 
1569,  1631  a  1778;  srov.  též  ZZ.  či.  531-537); 

30.  z  nehonění  a  ýedrováni  zločinců  (č.  999,  1101,  1103,  1183,  1426  a  1768;  srov. 
též  ZZ.  či.  532,  536-549). 

Konečně  dle  či.  380  ZZ.  byl  každý  povinen  státi  před  soudem  královským,  koho  král, 
jsa  v  zemi,  listem  obeslal,  a  podobně  i  komorní  soud  jménem  královským  mohl  obesílati  strany 
a  vjmášeti  mezi  nimi  tak  zvané  „stranné  nálezy^.^^)  Takovým  způsobem  mohl  soud  komorní 
vyřizovati  stížnosti  na  soudy  vrchnostenské  neb  obecní  pro  nedopomáhání  práva  i  nepořádné 
konání  soudní  moci  (R.  č.  990,  1133,  1302,  1337,  1432  a  1758),  jakož  i  stížnosti  poddaných 
neb  jich  zastanců  na  jich  vrchnosti ;  avšak  takovéto  pře  poddanské  jsou  v  těchto  letech  na 
soudě  komorním  velkou  řídkostí   (R.  č.  1119,  1159  a  1226). 

Tolik  o  působnosti  soudu  komorního,  jež  tudy  přes  všechnu  nepřízeň  okolností  byla 
v  těch  časech  dosti  rozsáhlá  a  zejména  pro  dějiny  práva  soukromého  a  trestního  velmi  zajímavá. 

Náleželo  by  zde  pojednati  ještě  o  řízení  při  tomto  soudě  a  o  rozdílech  tohoto  řízení 

•^  ZZ.  61.  246  mluTí  o  přech  stranných  (cause  extraordinarie),  o  něž  osoby  od  úřadu  byly  listem 
obsílány  a  jež  prý  už  minuly  (Archir  Český  V.  str.  131). 


Dávání  svědomí  k  soudu  komornímu.  XXI 

od  procesu  na  soudě  zemském  užívaného;  avšak  véc  ta  musí  jinému  místu  býti  zůstavena/^) 
Toliko  o  jedné  stránce  řízení  průvodního,  o  dávání  svědectví,  jest  se  nám  zde  ještě  zmíniti, 
poněvadž  otázka  tato  byla  předmětem  též  sporů  stavovských,  a  poněvadž  uveřejňujíce  v  tomto 
díle  svědomí  soudu  komorního  z  let  1510a  1511,  musíme  též  poněkud  k  formální  jich  stránce 
přihlédnouti.  Zřízení  zemské  z  roku  1500  činilo  rozdíl  mezi  svědectvím,  jež  před  soudem 
zemským  a  jež  před  soudem  komorním  mělo  se  skládati.  Svědkové,  nechat  byli  stavu  kte- 
réhokoli, neskládali  ústního  svědectví  před  soudem  samým,  nýbrž  oni  prve,  nežli  došlo  k  lí- 
čení pře,  vydali  svědectví  před  úřadem,  kdež  ústní  jich  svědectví  písař  soudu  zapisoval 
a  pak  na  soudě  četl.  Šlo-li  o  při  před  soudem  zemským,  tu  byl  povinen  svědek,  jsa  pohnán 
k  svědomí,  z  pravidla  osobně  před  písaře  se  dostaviti,  přísahu  složiti^  že  věrně  a  právě  poví, 
čeho  je  svědom,  a  pak  ústně  svědčiti.  Při  tom  páni  a  vladykové  měli  přísahati,  k  svědomí 
stojíce  a  zdvihnuvše  dva  prsty  proti  východu  slunce;  kdežto  městský  a  obecní  lid  měli 
kleknouti  proti  východu  slunce  a  položiti  dva  prsty  na  znamení  božího  umučení.  Svědomí 
listovní  na  místě  takovéhoto  svědectví  ústního  nemělo  se  na  soudě  zemském  přijímati ;  toliko 
„městská  svědomie  podle  prvnieho  svolenie  zemského  měla  býti  přijímána".  Naproti  tomu  na 
soudě  komorním  mohla  se  na  místě  ústního  svědectví  přijímati  svědomí  listovní  jak  od  vyšších 
stavů,  tak  i  od  obyvatelů  městských ;  toliko  lidé  obecní  z  městeček  a  ze  vsí  musili  býti  vrch- 
nostmi postaveni  při  úřadě  nejv.  hofmistra  na  hradě  Pražském,  když  byli  k  svědomí  pohnáni 
a  když  jim  na  cestu  byly  dány  peníze.®^) 

Na  počátku  března  1501  učinil  však  sněm  zřízení,  „což  se  svědomie  v  soudu  ko- 
morniem  dotýče**,  takové,  že  svědomí  listovní  má  se  v  komoře  toliko  od  panského  a  vlády- 
ckého  stavu  přijímati,  a  sice  že  má  svědomí  to  býti  dáváno  zavřené  a  že  má  v  něm  býti  zapsáno, 
kterak  svědek  bére  to  na  svou  víru  a  na  svou  duši,  že  jest  pravda,  což  svědčí.  Naproti  tomu 
„jiní  lidé  obecní**,  tudy  i  měšťané  a  ostatní  obyvatelé  městští,  měli  svědčiti  osobně  přísahu 
učiníce,  jako  v  soudu  zemském,  a  strana,  jež  jich  pohnala,  měla  jim  dáti  od  míle  2  groše 
jako  v  témže  soudu.  Toliko  jednu  výjimku  zřízení  to  připouštělo,  totiž  že  v  kraji  „před  dvěma 
dobrými  a  zachovalými  člověky**  t.  j.  šlechtici  mohli  lidé  obecní  svědčiti  a  přísahu  též  skládati 
v  nepřítomnosti  stran,  načež  svědomí  jich  mělo  se  sepsati,  zapečetiti  a  patrně  úřadu  nejv.  hof- 
mistrství  zaslati.^^)  Rozumí  se,  že  se  tak  dalo  toliko  v  tom  případě,  když  svědkové  dobrovolně 
svědčili  a  nebyli  půhonem  k  svědomí  připraveni.  Pochopitelné,  že  obyvatelstvu  městskému  bylo 
velmi  obtížno  dostavovati  se  na  hrad  Pražský  a  tam  přísahu  činiti  k  svědomí  tak,  jak  lidu 
selskému  byla  předepsána.  Yždyt  druhdy  obyvatel  městský  skládal  přísahu  i  svědectví  před 
svým  úřadem  městským,  jenž  sepsav  a  pověřiv  svědectví  jeho,  odesílal  je  k  soudu  zemskému 
neb  komornímu.  Měniti  zařízení  to  nebylo  příčiny.  Stav  městský  následkem  toho  ve  stížnostech 
svých  králi  Vladislavu  v  březnu  1502  předložených  uváděl  též,  „kterak  páni  a  rytieřstvo 
a  zvláště  ti,  kteřížto  v  soudiech  sedají,  svědomie  listovního  od  súsed  našich  podle  obyčeje 
prvnieho  a  práva  našeho  pod  městskú  pečetí  vydaného  přijímati  nechtie,"  ačkoli  druhdy  mnoho 
let  je  přijímali  a  nálezy  podle  něho  činili.  I  žádal,  aby  „mimo  prvnie  a  staré  obyčeje  k  ta- 
kovým přísahám  nuceni  podle  jich  vuole  nebyli,  neb  jest  to  prve  a  zvláště  při  soudu  ko- 
momiem  nebývalo."  ^*)  Vyšší  stavové  namítali,  že  i  oni  jsou  povinni  osobně  svědomí  dávati, 
jakož  na  povahu  stavů  jich  přísluší,  a  tudy  aby  i  měšťané  se  tak  zachovávali;   načež  král 


")  Srov.  ZZ.  ČI.  295  a  380.  8»)  ZZ.  či.  16,  35,  211-213,  270,  272,  290  a  880. 

•^  Archiv  Český  V.  str.  172  a  VI.  str.  280,  též  R.  č.  1021. 
»»)  Archiv  Český  VL  str.  241. 


XXII  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního  1503—1511.   Úvod: 

22.  března  1502  yy pověděl,  že  páni  a  rytířstvo  dobře  mohli  udělati  „zřízení  k  svým  súduom 
o  přísahách  k  svědomí  mezi  všemi  stavy, ^  a  že  to  tak  ode  všech  má  býti  zachováno;  avšak 
pokud  se  dávání  listovních  svědectví  týče,  že  přáním  stavu  městského  poněkud  má  býti  vy- 
hověno. Potvrdil,  že  k  soudu  zemskému  mají  obyvatelé  městští  přísahu  k  svědomí  osobně 
a  klečíce  činiti;  avšak  k  soudu  komornímu  že  mohou  konšelé  na  tu  přísahu,  kterou  učinili 
k  úřadu  svému,  dávati  svědomí  svými  zavřenými  listy,  a  „kteří  jsú  měšťané  osedlí  a  nejsú 
konšelé'',  ti  že  mají  přísahu  udělati  před  konšely  svého  města,  a  to  stojíce  a  dva  prsty  na  kříž 
položíce.  Což  tak  před  konšely  seznají,  to  má  v  list  vepsáno  býti,  a  pečetí  městskou  zape- 
četěno, a  nemá  to  od  žádného  otvíráno  býti,  než  před  soudem  komorním.  Toliko  kdyby  šlo 
o  nářek  cti,  tu  že  měštané  mají  jako  páni  a  rytířstvo  osobně  státi  a  svědomí  pod  přísahou 
vydati.*')  Poslední  ustanovení  arci  pozbylo  významu,  když  pře  o  čest  r.  1505  soudu  komor- 
nímu jsou  odňaty. ^^)  Y  březnu  1509  opětně  Pražané  a  jiná  města  vinili  před  králem  vyšší 
stavy,  „že  svědomí  od  měšfan  listovního  v  soudech  přijímati  nechtějí  tak,  jakž  jsú  prve  od 
staradávna  přijímali,  a  jestliže  by  nechtěli  od  nich  tak  svědomí  přijímati,  že  by  na  ně  záhuba 
veliká  přišla" ;  avšak  král  20.  března  1509  zůstavil  toho  artykule  „o  přijímání  svědomí 
k  soudům*'  při  znění  předešlé  výpovědi.'^)  Máme  za  to,  že  stížnost  měst  v  tomto  kuse  ne- 
týkala se  soudu  komorního,  jenž  na  základě  prvního  rozsudku  královského  z  r.  1502  od 
konšelů  a  měštan  listovního  svědectví  přijímal. 

Z  vytištěných  pak  v  tomto  díle  svědomí**)  je  patrno,  že  nejvyšší  úředníci  svědčili 
„na  tu  přísahu,  kterou  králi  JMti  i  vší  zemi  učinili'';*^)  páni  a  vladykové  seznávali  proste, 
co  „jim  jest  dobře  svědomo  a  v  paměti,"  berouce  druhdy  vyznání  své  „k  své  víře  a  k  své 
duši,  že  jest  to  v  pravdě  tak";*^)  menši  úředníci  svědčili  „na  tu  přísahu,  kterou  k  úřadu 
svému  učinili'' ;  *^)  konšelé  „na  tu  přísahu,  kterou  králi  JMti  při  přijímání  úřadu  konšelského 
učinili";*')  knéií  „na tu  přísahu,  kterou  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  učinili";***)  kdežto 
měštané  a  lidé  obecní  svědčili,  „učinivše  přísahu  na  kříži".  Ve  většině  případů  šlo  asi  o  pí- 
semné svědomí  šlechticův,  duchovních,  konšelův  i  měšťanův,  kterážto  svědectví  byla  zape- 
četěná posílána  úřadu  nejv.  hofmistrství  a  písaři  soudu  komorního  do  register  svědomí  pře- 
pisována. Toliko  lidé  obecní,  jsouce  pohnáni  k  svědomí,  byli  povinni  dostaviti  se  na  hrad 
Pražský  a  po  vykonané  přísaze  svědčiti  buď  původu  buď  pohnanému  anebo  oběma  stranám. 
Nejsouce  pohnáni  k  svědomí,  mohli  arci  svědčiti  u  přítomnosti  dvou  šlechticů,  ktefí  jich  svě- 
dectví pak  sepsali  a  do  Prahy  zaslali.'^')  Svědčilí-li  svědkové  osobně  na  hradě  Pražském, 
svědomí  jich  písaři  soudu  komorního  zapisovali  na  listy  a  odtud  po  nějakém  čase  přepisovali 
je  společně  s  došlými  listovními  svědomími  do  vložek,  jež  pak  jsou  svazovány  v  y^registra 
svědomí^  a  běžným  číslem  i  rejstříkem  jmen  sporných  stran  opatřovány.  Před  soudem  ko- 
morním četl  arci  písař  toliko  tak  neb  onak  sepsaná  seznání  svědků. 


^^)  ArchiT  Český  VL  str.  268.  »»)  R.  6.  1151  a  1378. 

^)  SoQČ.  kopie  T  archiya  Třeboňském  c.  3448. 

•5)  R.  6.  1648-1616,  1679-1740  a  1786-2011.  ^ej  R.  g.  ^599, 

«^)  R.  c.  1613,  1711,  1909,  1922,  1934,  1963,  1976,  1993,  1996,  2003,  2006-2007. 
»«)  R.  c.  1679,  1684,  1711  a  1941.  ^)  é.  1562,  1679,  1696  a  1974. 

^•®)  R.  6.  1651,  1565,  1678,  1681,  1678,  1701,  1718,  1798,   1807,    1808  a  1918. 

*^*)  R.  1503  pohnaný  Petr  ze  Šternberka  prayil,  že  „svédomie  jich  pnovodnov  nenie  dostatečné,  a  to 
proto,  že  ti  obecní  lidé,  kteříž  svédomí  dávají,  nezachovali  sú  se  podle  prá?a,  ale  ie  8Ú  po  marílalech  svédcUi 
(R.  č.  1217).    Patrně  šlo  tu  o  takovéto  listovní  svědomí  obecních  lidí. 


Svědomí  při  soudě  iomomím,  O  registrech.  XXIII 

Pro  důležitost,  kterou  tato  svědomí  mají  pro  politickou,  právní  a  hlavně  kulturní  hi- 
storii, jakož  i  v  ohledu  jazykovém,  rozhodli  sme  se  uveřejniti  je  v  chronologickém  pořádku 
společně  s  půhony  a  nálezy  soudu  komorního ;  toliko  ta  svědomí,  jež  měla  týž  aneb  podobný 
obsah,  jako  svědectví  předcházející,  jsme  vynechávali. 

Prameny  pak,   z  nichž  v  tomto  díle  čerpáme,  jsou : 

1.  Registra  černá  aksamitová  půhonův  a  nálezů,  z  let  1500 — 1511  (=  R.  III.),  psaná 
za  urozeného  pána,  p.  Viléma  z  Pernšteina,  v  rukopise  Českého  Musea,  jehož  popis  podali  sme 
v  Archivu  českém  X.  na  str.  446.  Z  památné  této  knihy  vydáno  je  nyní  skoro  všechno,  a  sice 
v  X.  díle  Archivu  Českého  č.  978-989,  v  díle  XI.  č.  990-1069,  v  díle  XH.  č.  1070-1209 
a  v  tomto  díle  Xm.  č.  1210-1547,  1617-1678  a  174M784.  Zbývá  vydati  toliko  ještě  81  pů- 
honův  a  nálezů  vynesených  o  sv.  Martině  1.  1511.  Pozoruhodné  jest,  že  písař  tohoto  rukopisu 
přepisoval  jednak  z  běSných  register  soudu  komorního,  do  nichž  nálezy  zajisté  v  chronologickém 
pořádku  se  psaly,  jednak  též  ze  zvláštních  register  tohoto  soudu,  z  register  památných  ^^^) 
a  z  register půihonných,  do  kterých  nestání  stran  a  tedy  práva  staná^^^)  se  zapisovala.  Z  těchto 
zvláštních  register  dle  všeho  jenom  malá  část  byla  do  rukopisu  musejního  převzata. 

2,  „Třetí  registra  svědomí  krále  JMti  komorní^  (ruk.  Českého  Musea  sign.  3  G),  jež 
obsahují  na  1.  A  i — T  7  přepisy  svědomí  jdoucí  od  února  r.  1510  až  do  srpna  r.  1513.  Ozna- 
čujeme je  sign.  B.  IV. 

Ve  vydání  jich  v  tomto  díle  Archivu  Českého  dospěli  sme  k  listu  M  18  a  do  listo- 
padu 1511.  Rukopis  nasvědčuje  tomu,  že  asi  tři  písařové  soudu  komorního  účastnili  se  zapi- 
sování a  přepisování  svědomí  do  těchto  register.  Jména  jich  jsou  nám  neznáma.  Snad  mezi 
nimi  nescházel  „pan  Johannes",  o  kterém  ve  svědouil  z  r.  loll  (R.  č.  1873)  se  praví,  že 
k  soudu  komornímu  „puohony  vydává".  Písaři,  přepisujíce  svědomí  do  register,  nechávali  úmy- 
slně prázdná  místa,  aby  pozdější  svědectví  v  téže  rozepři  vydaná  mohli  k  předešlým  svědomím 
připisovati,  a  nestačilo-li  místo,  učinili  odkaz  k  jinému  prázdnému  místu,  kamž  nová  svědomí 
připsali.  Svědomí  psána  jsou  vesměs  českým  jazykem ;  na  několika  málo  místech  jest  znáti, 
že  jsou  překladem  německého  svědectví.  *  ^^) 

Přihlédneme-li  blíže  k  obsahu  těchto  svědomí,  shledáváme,  že  nám  poněkud  objasňují 
poměry  zemských  úřadů  (R.  č.  1909);  mezního  soudu  (č.  1576,  1712,  1897,  1954  a  2000); 
šlechtí/  (č.  1560,  1561,  1614,  1679,  1704,  1708,  1789,  1794,  1844,  1845,  1847,  1851,  1858, 
1885,  1889,  1890,  1894-1896,  1912,  1956,  1962  a  1969);  kněístva  (č.  1584,  1698,  1701,  1702, 
1705,  1713,  1769,  1798,  1800  a  1996);  university  (č.  1551,  1558,  1559  a  1676);  obyvatelstva 
městského  (č.  1610,  1684,  1704,  1804,  1818,  1826,  1827,  1830,  1831,  1856,  1872,  1892,  1901, 
1907,  1908,  1929,  1931,  1949,  1974,  1981,  1992,  1994  a  2002);  obchodu  (č.  1596,  1689 
a  1881);  soudnictví  vesnického  (č.  1568,  1834,  1835,  1864,  1865  a  1993);  obyvatelstva  selského 
(č.  1562-1664,  1577,  1581,  1582,  1729,  1809-1811,  1824,  1834,  1835,  1864,  1865,  1868,  1870, 
1874,  1875,  1879,  1884,  1896,  1910,  1920,  1925,  1926,  1930,  1935,  1936,  1939,  1940,  1953, 

»•')  R.  6.  1109,  1120,  1178,  1232,  1244-1247,  1266,  1273,  1274,  1290,  1291,  1318,  1332,  1340,  1343, 
1358,  1377,  1378,  1381,  1484,  1486  a  1491.  Též  asi  náfezové  ttranni  (é.  1119,  1159  a  1179)  byli  vypsáni  z  re- 
gister památných. 

><»)  R.  c.  1018,  1248,  1351,  1402,  1433,  1443,  1482,  1483,  1516,  1635,  1636,  1669,  1670,  1763  a  1782-1784. 

'^)  Že  při  soudech  vyšších  byli  translátoři  ustanoveni,  toho  dokladem  je  zpráva,  že  na  sněme 
r.  1504  Mikoláš  Šlik  omlouval  se,  kterak  ve  své  při  s  Loketskými,  nechtěje  na  soudě  zemském  česky  mlu- 
viti, „iádal  tlumaČuov,  kUrýmii  král  JMt  ráH  opatřili  soud  zemsky  a  komomi,  kterýž  pak  jeden  Erištof  Damar 
v  ty  časy  při  tom  byl"  (Archiv  Český  VI.  str.  311). 


XXrV  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního  1603—1511.  Úvod. 

1967,  1958,  1973,  1985  a  1989);  věssení  (c.  1737);  stavitelství  (č.  1707);  že  dále  obsahuji 
popis  svrchků,  šatů,  klenotů,  nábytku,  náčiní  kuchyňského  atd.  (č.  1553,  1574,  1583,  1706, 
1798,  1827,  1882,  1883,  1892,  1899,  1918,  1943  a  2009);  zbroje  (č.  1549,  1786,  1834,  1835 
a  1917);  hanby  neb  myslivosti  (č.  1548,  1569,  1594,  1615,  1708,  1937  a  2001);  hry  v  kostky 
(č.  1580)  a  j.  v.  Zajímavost  zápisů  těchto  je  tudy  samozřejmá,  a  tím  cennější  je  obraz  staro- 
českého života,  jejž  nám  podávají,  že  podobných  původních  pramenů  z  doby  Jagíellonské  se 
nám  nemnoho  zachovalo. 

Eu  konci  jest  nám  podotknouti,  že  při  ukončování  tisku  tohoto  dílu  byli  jsme  p. 
prof.  A.  Sedláčkem  upozorněni,  že  v  deskách  dvorských  pod  č.  32  zachovala  se  registra  svě- 
domí 0  1.  1502 — 1505,  jež  mylně  za  registra  dvorského  soudu  byla  pokládána  a  jež  za  nej- 
starší zachovaná  registra  svědomí  soudu  komorního  považovati  se  musí,  jak  dokazuje  poro- 
vnání s  půhony  a  nálezy  tohoto  soudu  z  těchto  let  v  tomto  díle  uveřejněnými.  Rukopis  tento 
čítá  936  stran,  a  nám  arci  při  vydání  tohoto  dílu  Archivu  Českého  nebylo  ho  lze  užiti.  Svým 
časem,  až  publikace  register  soudu  komorního  dospěje  aspoň  k  r.  1526,  bude  záhodno  v  do- 
datcích i  tato  svědomí  uveřejniti. 

V  Praze,  dne  15.  listopadu  1894. 


Vydavatel. 


D.  xin. 

KEGISTRA  SOUDU  KOMORNÍHO. 

Vydává  Jaromír  Čelakovský. 

(Čísla  1070—1209  z  let  1501—1503-  viz  v  dfle  XH,  stí.  463  až  560.) 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  léta  MDIII'. 

1210. 
Mezi  Jindřichem  Dubánkem  a  Alžbětou  z  Barchova  o  yydánl  odkazu.  1503,  4.  května. 

Jindřich  Dubánek  pohnal  Alžběty  z  Barchova  na  Eumborce.  Vinil  ji  z  ne- 
vydáni padesáte  kop  grošuov,  kteréž  nebožtík  Jan  Zdechovský,  manžel  jejie,  Eathe- 
řině,  dceři  jeho  Dubánkově,  na  smrtedlné  posteli  poručil  a  rozkázal  jí  po  své  smrti 
vydati ;  ale  ona  paní  Alžběta  tomu  dosti  učiniti  prodlévá.  Vložen  puohon  léta  MD^n^ 
v  pátek  den  přenesení  svatého  Václava  [4.  března]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Dubánkem  s  jedné,  a  Alžbětu  z  Barchova  s  strany 
druhé.  -Kdež  tj-ž  Dubánek  vinil  ji  z  nevydání  L  kop  grošuov,  kteréž  nebožtík  Jan 
Zdechovský,  manžel  jejie,  poručil  jí  vydati  Kateřině,  dceři  jeho  Dubánkově  etc,  tak 
jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Alžběta  pohnaná 
odpírajíc  pravila,  že  jest  byla  vězeň  muže  svého  a  že  z  svého  věna  nenie  povinna 
toho  dáti.  Zase  proti  tomu  Dubánek  pověděl,  že  jest  ona  nápad  po  muži  svém 
vzala,  a  na  to  ukázal  vajpis  kšaftu  z  desk  téhož  nebožtíka  manžela  jejieho.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory, 
svědomí  i  kšaft,  takto  JMt  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ona  Alžběta  pohnaná  sama  po- 
věděla, že  jest  jí  nebožtík  manžel  jejie  rozkázal  těch  padesáte  kop  grošuov  dáti, 
a  ona  že  jest  je  řekla  vydati,  a  on  puovod  na  ni  dostatečně  to  rčenie  provedl, 

ArchiT  Čfltký  XID.  1 


t 
1 


^•í  ^ 


2  Z>.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

a  také  poněvadž  jest  nápad  po  témž  muži  svém  dědičný  i  svrchky,  což  jest  jí  kšaftem 
odkázal,  vzala ;  z  těch  příčin  aby  ona  jemu  Dubánkovi  puovodovi  těch  L  kop  grošuov 
dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  98.  b. 

1211. 

Mezi  Janem  Mrázem  z  Radimovic  a  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  o  dluh.  1503,  4.  května. 

Jan  Mráz  z  Radimovic  pohnal  Zigmunda  Barše  z  Kamenice.  Vinil  ho  z  pěti 
kop  grošuov  českých,  kterýchž  mu  puojčil.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pondělí  po 
květné  neděli  [21.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  Mrázem  z  Radimovic  s  jedné,  a  Zigmundem  Baršem 
z  Kamenice  s  strany  druhé.  Kdež  on  Mráz  vinil  jej  Zigmunda  z  pěti  kop  grošuov 
českých  jemu  puojčených  etc,  tak  jakož  puohon  svědčí.  A  na  to  některých  objTa- 
teluov  Nového  města  Pražského  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Zigmund  Bareš  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  jest  to  svědomí  nedostatečné,  a  poněvadž  nenie  podle  práva  a  zuo- 
stání  zemského,  že  jest  ten  puohon  zmatečný.  A  k  tomu  také  pravil,  chce-li  Mráz 
vzieti  to  na  svů  vieru  a  na  svú  duši,  že  mu  ty  penieze  dáti  chce.  A  dále  proti 
tomu,  kdež  Mráz  praví,  že  jest  tomu  na  tři  léta,  když  mu  těch  peněz  puojčil,  a  to 
když  měl  ku  panu  hofinistru  zemskému  JMti  jeti,  takto  pověděl,  že  jest  tomu  na 
pět  let,  jakž  jest  k  JMti  panu  hofinistrovi  v  službu  jel.  I  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Mráz  dostatečně 
toho  vedle  práva  neprovedl  a  k  tomu  zřetedlně  a  dobrovolně,  což  jest  mu  Bareš 
podával,  přijíti  nechtěl,  dává  se  z  té  příčiny  jemu  Zigmundovi  pohnanému  za  právo. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  před  sv.  Florianem. 

R.  m.  1.  140.  b. 

1212. 

Mezi  Janem  a  Jindřichem  Penízky  ze  Slatiny  a  Janem  Ojířem  z  Očedělic  spolu  s  Mikulášem 
Šmohařem  z  Rochova  a  Jindřichem  ze  Lhoty  o  splnění  slibu.   1503,  4.  května. 

Jan  a  Jindřich  Peniezkové,  strajci  z  Slatiny,  pohnali  Jana  Ojíře  z  Očedělic,  Mi- 
kuláše Šmohaře  z  Rochova  a  Jindřicha  ze  Lhoty.  Vinili  je  z  dosti  neučinění  slibu, 
kdež  sú  slíbili  za  věno  za  puol  druhého  sta  kop  grošuov  míšeňských  za  Václava 
z  Neuměřic,  a  jsúce  k  tomu  napomínáni,  nemají  se  k  tomu,  aby  tomu  učinili  dosti. 
Vložen  puohon  léta  MDII  v  pondělí  před  svatým  Tiburcím  [11.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Janem  a  Jindřichem  Penízky,  strajci  z  Slatiny,  s  jedné,  a  Janem 
Ojířem  z  Očedělic,  Mikulášem  Šmohařem  z  Rochova  a  Jindřichem  ze  Lhoty  s  strany 


k- 
F 


Nálezy  s  rohu  1503  o  Svátosti,  3 

druhé.  Jakož  nadepsaní  strajci  a  pnovodové  vinili  je  pohnané  z  dosti  neučinění  slibu  za 
pnol  drahého  sta  kop  grošuov  míšeňských  věnných  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  nkazuje. 
A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  se  k  tomu  slibu 
znají,  ale  že  jest  ještě  čas  placení  té  summy  nepřišel.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli : 
Poněvadž  to  svědkové  zřetedlně  vyznávají,  že  sů  nadepsaní  pohnaní  tak  slíbili,  že 
má  svým  věnem  paní  Anna,  manželka  jeho  Václavova,  opatřena  býti,  z  té  příčiny 
aby  svrchu  dotčení  pohnaní  tomu  dosti  učinili  podle  slibu  svého  a  jí  to  věno  ujistili 
podle  řádu  a  obyčeje,  a  to  ve  dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  140.  b. 

1213. 

Mezi  MikuláSem  Pánkovým  z  Čejetic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  vydání  věcí  pozů- 
stalých po  rodičích.   1503,  4.  května. 

Mikuláš,  Pánkuov  sjn  z  Čejetic,  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic.  Vinil 
ho  z  nevydání  svrchkuov,  nábytku  a  hotových  peněz  po  otci  a  po  mateři  jeho  Mi- 
kulášově tu  ve  Zruči  zuostalých,  kteréžto  svršky,  nábytek  a  hotové  penieze,  meno- 
vitě  XVm  kop  grošuov  míšeňských,  nebožka  Uršila,  mátie  jeho,  jemu  Mikulášovi  na 
smrtedlné  posteli  poručila  a  odkázala.  Vložen  puohon  léta  MDII**  v  úterý  před  svatým 
Urbanem   [24.  května]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem,  Pánkovým  synem,  s  jedné,  a  Alšem  Zručským 
z  Chřenovic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Mikuláš  vinil  jej  Alše  z  nevydánie  svrchkuov, 
nábytku  a  hotových  peněz,  menovitě  XVIII  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Aleš  odpíraje  pravil, 
že  on  jest  jeho  člověk  dědičný,  a  že  k  tomu  lepší  spravedlnost  má  nežli  on  Mikuláš 
Pánek.  Tu  on  Aleš  Zručský  jsa  od  pánuov  JMtí  tázán,  sliboval-li  jest  jemu  člověčenstvie 
Mikulášuov  Pánkuov  otec,  a  on  pověděl,  že  sliboval.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  on  Aleš  Zručský  pohnaný  od  JMtí  pánuov  jsa  tázán,  sliboval-li 
jest  jemu  člověčenstvie  Mikulášuov  Pánkuov  otec,  a  on  pověděl,  že  sliboval,  ale  toho 
jest  ničímž  neprovedl,  i  z  té  příčiny,  poněvadž  jest  ničímž  toho  nepokázal,  by  mu 
otec  jeho  člověčenstvie  sliboval,  aby  jemu  Mikulášovi  puovodovi  on  Aleš  pohnaný  to 
navrátil  a  dal,  což  jest  podle  práva  provedl,  to  jest  osmnácte  kop  grošuov  míšeňských, 
vovce  a  včely,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  ].  192.  a. 


4  D.  XIII,  Registra  soudu  kofnomfho. 

1214. 

Mezi  Mikulášem  z  Čejetic  a  Alíem  Zrnčským  z  Cbřenoyic  o  postavení  poddaného  pro  vydání 

listu  k  věrné  ruce  svěřeného.  1503,  4.  května. 

Mikuláš,  Pánkuov  syn  z  Čejetic,  polmal  Alše  Zrufiského  z  Chřenovic,  aby 
Václava,  Pánkova  syna,  poddaného  svého,  ze  Zrutče  postavil  přede  pány  v  soudu 
komorním.  Vinil  ho  z  nevydání  listu  hlavnieho  na  XXX  kop  groěuov  českých  svěd- 
čícieho,  v  němž  Mazancové  rukojmie  sú,  kteréhožto  listu  nadepsaný  Mikuláš  témuž 
Václavovi  k  věrné  ruce  svěřil.  Vložen  puolion  léta  MDIF  v  úterý  před  svatým  Ur- 
banem [24.  května]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem,  PánkovýTn  synem,  s  jedné,  a  Alšem  Zručským 
z  Chřenovic  s  strany  druhé.  Jakož  on  Mikuláš  pohnal  jej  Alše,  aby  postavil  přede 
pány  Václava,  Pánkova  syna,  poddaného  svého,  že  ho  chce  viniti  z  nevydání  listu 
hlavnieho,  na  XXX  kop  grošuov  českýcli  svědčícieho  a  jemu  svěřeného  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšěí  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
takto  o  tom  rozkázati  ráčili:  aby  on  Aleš  Zručský  jemu  Mikulášovi  puovodovi  ten 
list  dal  hned,  a  oni  oba,  puovod  i  pohnaný,  aby  jím  upomínali,  mohli-li  by  jím  co 
vyupomínati.  Pakli  by  jím  nic  vyupomínati  nemohli,  tehdy  aby  strany  stály  před 
JMtí  pány  s  vajpisem  z  register  purkrabových  i  s  tiem  listem  na  těch  XXX  kop 
grošuov  českých  svědčícím  i  s  jinými  se  všemi  potřebami  svými,  a  to  na  den  svatého 
Martina  najprv  příštieho.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  HL  ].  192.  b.    SroY.  předcházející  nález  č.  1213. 

1215. 

Mezi  Mikulášem  Hochhauzarem  z  Hochhauzu  a  jeho  bratrem  Janem  o  odbytí  dílem  otcovským. 

1503,  4.  května. 

Mikuláš  Hochhauzar  z  Hochhauzu  pohnal  Jana  Hochhauzera,  bratra  svého 
nedielného.  Vinil  ho  z  dostineučiněnie  smlouvě  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné 
v  tom,  že  jeho  Mikuláše  v  času  určeném  měl  dielem  otcovským  odbyti.  Tomu  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  léta  MDII  ve  čtvrtek  před  rozesláním  apoštoluov  [14.  července]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Hochhauzarem  s  jedné,  a  Janem  odtudž,  bratrem 
jeho,  s  strany  druhé.  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyěší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  toto 
zapsati  ráčili  rozkázati:  že  on  Jan  pohnaný  dobrovolně  před  JMtí  pány  se  podvolil, 
že  od  dnešnieho  dne  ve  Čtyřech  nedělech  pořád  zběhlých  chce  jemu  Mikulášovi, 
bratru  svému  mladšiemu,  cedule  dielčí  položiti.  Protož  puohon  tento  jest  vymazán. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  I.  192.  b. 


Nále$y  z  rohu  1503  o  Svátosti.  5 

1216. 

Mezi  Petrem  z  Černého  Blata  a  Petrem  Holickým  ze  Šternberka  o  postavení  lidí  pro  ruko- 

jemství.  1503,  4.  května. 

Petr  z  Černého  Blata  pohnal  pana  Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně, 
aby  před  najyyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti 
lidi  své  Martina  a  Jana  z  Janovic  postavil.  Vinil  je  jakožto  podpuorce  za  Marka 
z  Janovic,  bratra  jich,  za  kteréhož  on  Petr  k  Fukovi,  úředníku  jeho,  páně  Petrovu 
na  Štemberce,  za  deset  kop  grošuov  českých  slíbil  a  potom  své  podle  panského 
nálezu  zaň  dáti  musil.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den  Svátosti,  jinak  před 
svatým  Tiburcím  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  černého  Blata  s  jedné,  a  mezi  Martinem  a  Janem 
z  Janovic,  lidmi  páně  Petrovými  z  Šternberka,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Petr  z  Čer- 
ného Blata  vinil  je,  Martina  a  Jana  pohnané,  jakožto  podpuorce  za  Marka  z  Janovic, 
bratra  jich,  za  kteréhož  on  Petr  k  Fukovi  úředníku  jeho,  páně  Petrovu,  za  X  kop 
grošuov  českých  slíbil  a  své  potom  zan  dáti  musil  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpierajíce  pravili,  že  sú  sobě  oni 
puovod  etc.  tu  podporu  tajně  jednali  na  lidech  páně  bez  vuole  páně,  a  když  byl 
základ  přepaden,  že  jest  pán  na  ten  základ  nekvapil;  než  kdyby  mu  byli  jeho  člo- 
věka postavili,  že  by  jej  byl  přijal;  ale  oni  sú  ho,  Petr  puovod  s  svým  tovařišem, 
svévolně  postaviti  nechtěli  pod  přepadením  základu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  s  obú  stranu  pře  líčení,  odpory 

v 

i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Petr  z  Černého  Blata  puovod  to 
dostatečně  provedl,  že  jsú  mu  oni  pohnaní  za  to  podpuorce  byli  a  jemu  slíbili,  že 
za  to  rukojemství  nic  nedá,  i  z  té  příčiny  aby  tíž  pohnaní  jemu  Petrovi  těch  X  kop 
grošuov  českých  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  neděU  pořád  zběhlých,  tak  jakž 
puohon  v  sobě  ukazuje.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

Léta  MDin°  v  pondělí  před  svatů  Markétu  [10.  července]  vydán  jest  Petrovi 
z  Černého  Blata  od  úřadu  list  zatykači  na  Martina  a  Jana  z  Janovic  pro  dosti  ne- 
učinění  a  nedání  summy  jemu  podle  tohoto  panského  nálezu. 

R.  m.  1.  234.  b. 

1217. 

Mezi  bratiřími  z  Březí  a  Petrem  Holickým  ze  Šternberka  o  splnění  slibu.    1503,  4.  května. 

Petr  a  Přibík,  bratří  vlastní  a  nedielní  z  Březí  a  v  Trkově,  pohnali  pana 
Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně.  Vinili  ho  z  slibu,  že  jest  jim  sliboval, 
pravě:  Já  vám  slibuji,  že  za  to  věno,  o  kteréž  se  se  paní  Alenu  z  Radonic,  macechu 


6  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

svú,  soudíte,  nic  nedáte,  ješto  potom  oni  již  menovaní  bratří  jí  Aleně  tři  sta  kop 
grošuov  míšeňských  toho  věna  dáti  musili.  Vložen  puohon  léta  MDIT  v  úterý  den 
svatého  Petra  na  stolici  vsazení  [22.  února], 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Přibíkem  bratřími  vlastními  a  nedielnými  z  Březí 
s  jedné,  a  mezi  panem  Petrem  z  Šternberka  a  na  Leštně  s  strany  druhé.  Jakož  již 
menovaní  bratří  a  puovodové  pohnali  jsú  jeho,  pana  Petra  z  Šternberka,  viníce  jej 
z  slibu,  že  jest  jim  sliboval  pravě:  „Já  vám  slibuji,  že  za  to  věno,  o  kteréž  se  se 
paní  Alenu  z  Radonic  macechu  svú  soudíte,  nic  nedáte,"  ješto  potom  oni  prve  me- 
novaní bratří  jí  Aleně  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských  toho  věna  dáti  musili  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázali  sú  některých  dobrých  i  také  obecních 
lidí  svědomí.  Proti  tomu  pan  Petr  z  Šternberka  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  ten 
puohon  s  svědky  nesrovnává;  nebo  v  puohonu  se  menige  z  slibu,  a  svědci  vyznávají, 
že  řekl.  Dále  pravie,  že  to  svědomí  jich  puovoduov  nenie  dostatečné,  a  to  proto, 
že  ti  obecní  lidé,  kteříž  svědomí  dávají,  nezachovali  sú  se  podle  práva,  ale  že  sú 
po  marštalech  svědčili.  A  na  to  ukázal  svědomí  pánuov  a  některých  dobrých  lidí, 
z  nichž  někteří  vyznávají,  že  jsúce  při  něm,  při  panu  z  Šternberka,  že  sú  toho  od 
něho  nikdy  neslýchali,  by  jim  kdy  co  přiříkal,  což  se  toho  věna  dotýče.  A  nad  to 
pravil,  by  pak  i  sliboval,  jakož  jest  nesliboval,  proto  se  naii  tuto  neprovozuje,  že 
by  řekl:  „Jestliže  paní  Aleně  to  věno  dáte,  že  já  vám  je  navrátím."  Zase  proti  tomu 
Albrecht  Rend  [sic]  z  Aušavy,  krále  JMti  prokurátor,  na  miestě  puovoduov  prosil 
pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  Jiřík  Karlík  svědomí  od  těch  lidí  panu  z  Štern- 
berka přijímal  a  podle  téhož  pana  z  Šternberka  na  roku  stojí,  že  podle  svolenie 
zemského  takové  jeho  svědomí  nemá  přijato  býti,  táhna  se  toho  na  soud  pánuov 
z  Kolovrat,  že  takovíž  svědkové,  kteréž  vedl  pan  Mašťovský,  těch,  kteříž  s  ním  té 
chvíle  na  roku  stáli,  přijati  nebyli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  puohon,  žalobu  a  s  obú  stranu  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí  vyslyševše, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  oni  puovodové  dostatečně  sú  to  provedli,  že  on  pan 
Petr  jim  za  to  přiřiekal  a  sliboval  nejednú  ale  nmohokrát,  že  za  to  věno  nic  ne- 
dadí,  a  jim  toho  nedovedl,  neb  oni  věno  to,  těch  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských, 
jí  paní  Aleně,  maceše  své,  dáti  musili,  a  také  on  pan  Petr  to  dostatečně  svým  svě- 
domím podle  práva  neodvedl,  by  jim  nepřiřiekal  a  nesliboval,  i  z  těch  příčin  dávají 
jim  puovodóm  proti  témuž  panu  z  Šternberka  pohnanému  za  právo,  a  že  jest  jim 
těmi  třmi  sty  kopami  grošuov  míšeňských,  kteréž  sú  oni  nadepsané  Aleně  dáti  mu- 
sili, povinen,  a  ty  aby  jim  puovodóm  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m.  1.  236.  a. 


Náleisy  e  roku  1503  o  Svátosti.  7 

1218. 

Mezi  Zikmundem  Baršem  z  Kamenice  a  Alžbětou  z  Barcbova  o  vydání  odkazu. 

1503,  4.  května. 

Zigmund  Bareš  z  Kamenice  pohnal  Alžběty  z  Barchova.  Vinil  ji  ze  sta  kop 
grošuov  čed^ch,  kteréž  jest  rozkázal  jí  vydati  jeínu  nebožtík  Jan  Zdechovský,  manžel 
jejie,  když  by  se  vdala.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  úterý  den  obrácenie  svatého 
Pavla  na  viem  [25.  ledna]. 

V  té  při  mezi  Zigmnndem  Baršem  z  Kamenice  s  jedné,  a  paní  Alžbětu 
z  Barchova  s  strany  druhé.  Kdež  on  Bareš  vinil  ji  ze  sta  kop  grošuov  českých, 
kteréž  mu  nebožtík  Jan  Zdechovský  rozkázal  dáti  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Alžběta  odpírajíc  pravila,  že  on  Bareš  má 
pokutu  a  že  ta  pokuta  jest  v  kšaftu,  kdež  se  uvázati  mají,  jestliže  by  jim  dáno 
nebylo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoftnistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  vypověděli  a  nalezli:  Poněvadž  on  Zigmund 
Bareš  dostatečně  to  provedl,  že  jest  jemu  to  ona  Alžběta  sama  pravila,  že  jest  jí 
nebožtík  Zdechovský  její  manžel  těch  sto  kop  grošuov  českých  rozkázal  dáti,  i  z  té 
příčiny  aby  ona  Alžběta  jemu  Zigmundovi  puovodovi  těch  sto  kop  grošuov  českých 
dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  a  to  proto,  poněvadž  jest 
nápad  z  statku  po  něm,  po  nebožtíku  muži  svém,  i  také  svrchky  vzala.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  před  svatým  Florianem. 

R.  m  1.  254.  a.    SroY.  nález  č.  1210  na  str.  1. 

1219. 

Mezi  Annou  Nelžejovskou  z  Nelžejovic  a  Anežkou  z  Míkovic  o  postavení  pacholka  pro  nářek 

ctí.    1503,  5.  května. 

Anna  Nelzejovská  z  Nelžejovic  pohnala  Anežky  z  Míkovic,  aby  Pavlem,  pa- 
cholkem a  čeledínem  svým  náchlebním,  dobře  se  ujistieci,  jej  postavila  přede  pány 
etc.  Viniti  ho  chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  středu  po  svatém  Ja- 
kubu [27.  července]. 

V  té  při  mezi  Annu  z  Nelžejovic  s  jedné,  a  Anežku  z  Míkovic  s  strany  druhé. 
Kdež  ona  Anna  pohnala  ji  Anežku,  aby  před  JMtí  pány  postavila  Pavla,  pacholka 
a  čeledína  svého  náchlebnieho  etc.,  že  ho  ona  viniti  chce  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  ukazuje.  Proti  tomu  ona  Anežka  odpierajíc  pravila,  že  jest  jej  o  svatém 
Martině  toho  Pavla  zde  měla,  a  soud  že  odložen  byl,  a  že  by  jej  byla  tehdáž  posta- 
vila; potom  že  jest  týž  pacholek  u  ní  dosloužil  a  pryč  od  ní  šel,  a  že  již  slouží 
u  urozeného  dobrého  člověka,  a  že  jest  od  ní  slibem,   ctí  a  vierú  zavázán,   aby  zde 


g  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

dostál,  a  při  tom  žádajíc,  aby  jí  dáno  bylo  hojemstvie.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ona  Anna  pohání 
ji  Anežku,  aby  postavila  nadepsaného  Pavla,  a  že  ho  viniti  chce  z  nářku  cti,  že  ona 
Anežka  pohnaná  za  toho  Pavla  hojemstvie  bráti  nemuož,  poněvadž  jí  ona  Anna  vi- 
niti nechce,  než  jeho  toho  Pavla,  ale  že  jest  ho  postaviti  měla:  i  z  těch  příčin  jí 
Anně  puovodovi  dává  se  proti  témuž  Pavlovi  za  právo.  A  poněvadž  ona  Anna  po 
své  cti  stojí,  že  jí  ten  nářek  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  ůjmě 
nenie  a  býti  nemá,  což  jest  týž  Pavel  o  ní  mluvil.  Než  ona  Anežka,  poněvadž  to 
vie,  u  kterého  jest  dobrého  člověka  ten  Pavel,  a  jest  od  ní  ctí  a  vierú  zavázán, 
protož  aby  jej  ona  Anežka  buď  právem  aneb  jinak  připravila  a  postavila  na  den 
svatého  Martina  najprv  příštieho,  aby  týž  Pavel  jí  Anně  vedle  obecného  n^ezu 
o  nářek  cti  nápravu  učinil.  Pakli  by  ona  Anežka  toho  neučinila  a  jeho  toho  Pavla 
na  svrchupsaný  den  nepostavila,  tehdy  aby  táž  Anežka  před  JMtí  pány  na  čas  prve 
dotčený  sama  stála.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  1.  7.  a.    Srv.  nálezj  č.  1122  a  1188  y  ArchÍTU  Českém  Xn  na  str.  602  a  645. 

1220. 

Mezi  Annou  Polomcovou  z  Erašovic  a  Fridrichem  Tetaurem  z  Tetova  o  nářek  cti. 

1503,  5.  května. 

Anna  Polomcová  z  Krašovic  pohnala  Frydrycha  Tetaura  z  Tetova.  Viniti  ho 
chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  úterý  před  svatým  Vavřincem  [9.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Annu  Polomcovú  s  jedné,  a  Frydrychem  Tetaurem  s  strany 
druhé.  Kdež  táž  Anna  vinila  jej  z  nářku  cti,  tu  on  Tetaur  stoje  před  JMtí  pány 
pověděl,  že  jest  na  ni  na  Annu  Polomcovú  nic  nepravil  a  nepraví.  I  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypoviedají:  Poněvadž  jest  to  on 
Tetaur  pověděl  před  JMtí  pány,  že  jest  na  ni  na  Annu  nic  nepravil  a  nepraví,  a  ona 
jest  to  od  něho  přijala,  z  té  příčiny  ten  nářek  jí  Anně  ke  škodě  na  jejie  cti  ani 
k  újmě  jejie  dobré  pověsti  nenie.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  L  7.  b. 

1221. 

Mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  a  Jiříkem  Pšeničkou  spolu  s  jeho  dcerou  Annou  o  dluh. 

1503,  5.  května. 

Kněz  Baltazar  Mrzák  z  Miletínka  pohnal  Jiříka  Pšeničku  z  Jehlice  a  Annu, 
dceru  jeho  odtudž.  Viniti  je  chce  z  dluhu  tří  kop  grošuov  českých  bez  VI  grošuov 
českých,  kteréž  jest  k  jich  žádosti  Duchkovi,  sukna  kráječi,  Starého  města  Pražského 


Nálezy  e  roku  1503  o  Svátosti.  9 

měštěnína,  za  sukna  dal.  Vložen  puohon  léta  JVIDIF  v  sobotu  po  svatém  Františku 
[8.  října]. 

V. té  při  mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  s  jedné,  a  Jiříkem 
Pšeničkú  z  Jehlice  a  Annu,  dceru  jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Jakož  on  kněz  Bal- 
tazar vinil  je  pohnané  z  dluhu  ze  tří  kop  bez  šesti  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpierajíce  pravili,  že  to  svědomí  nenie  podle  práva. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stranu 
pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jiřík  pohnaný 
toho  neodepřel,  by  dcera  jeho  toho  sukna  nebrala,  z  té  příčiny  aby  ona  Anna  po- 
hnaná jemu  knězi  Baltazarovi  ty  tři  kopy  grošuov  bez  VI  grošuov  českých  dala  od 
dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  léta  MDIIP  v  pátek  den 
svatého  Floriana. 

Létha  MD  pátého  v  sobotu  před  svatým  Urbanem  [24.  května]  vydán  jest 
list  zatykači  knězi  Baltazarovi  Mrzákovi  na  Annu  z  Jehlice  pro  dosti  neučiněnie 
nálezu  tohoto. 

R.  m.  ].  26.  a. 

1222. 
Mezi  Dorotou  ze  Straškova  a  Zibřidem  z  Jistebna  o  vydání  odkazu.    1503,  5.  května. 

Dorotha  z  Straškova  pohnala  Žibřida  z  Eystebna  a  na  Hostivici.  Vinila  ho  ze 
sta  kop  grošuov  míšeňských,  jí  od  paní  Katheřiny  z  Pakoměřic  nebožky  na  něm 
kšaftem  odkázaných.  Vložen  puohon  léta  MDIP  ve  čtvrtek  u  vigiljí  svatých  Šimona 
a  Judy  apoštoluov  [27.  října]. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Straškova  s  jedné,  a  Zibřidem  z  Eystebna  s  strany 
druhé.  Kdež  ona  Dorota  puovod  vinila  jej  Žibřida  ze  sta  kop  grošuov  míšeňských, 
jí  od  někdy  paní  Katheřiny  z  Pakoměřic  na  něm  kšaftem  odkázaných  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Na  to  ukázala  kšaft  a  vajpis  z  desk.  Proti  tomu  on  Zibřid 
pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  se  podle  pokuty  desk  zachoval,  a  komu  kšaft 
svědčí,  že  jest  to  dal.  A  na  to  ukázal  ortel  Malostranských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  pruovody, 
takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  dsky  Katheřininy  ukazují  zevně,  že  ta  výmienka  v  nich 
stojí,  komuž  by  kterů  summu  kšaftem  odkázala,  a  nedali-li  by  tomu,  komuž  se  za- 
pisuje, že  pokutu  s  komorníkem  ukazuje,  aby  se  s  komorníkem  v  statek  ten  uvázali, 
komuž  by  nebylo  dáno.  I  poněvadž  jest  on  Žibřid  těch  sto  kop  grošů  míšeňských 
jí  Anně,  kteréž  její  kšaft  poslední  ukazuje,  dal,  že  nadepsané  Dorotě  puovodovi  těch 
sto  kop  grošuov  míšeňských  v  puohonu  dotčených  nenie  povinen  dáti,  a  to  z  té  pří- 

ArchiT  Četký  XIH.  2 


10  -D.  XILL.  Registra  soudu  komorního. 

činy,  poněvadž  sobě  ve  dskách  té  výmienky  neučinila,  aby  mohla  poručníky,  co  od- 
káže, učiniti,  než  toliko  pokutu  s  komorníkem  sobě  zuostavuje.  Stalo  se  v  pátek  den 
svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  70.  s. 

1223. 

Mezi  Janem  Ojířem  z  Očedělic  spolu  s  Mikulášem  Šmohařem  z  Bocbova  a  Jindřichem  Lhotou 
ze  Lhoty  a  Zikmundem  Stříbrným  z  Hořemiřic  o  vyvážení  z  rukojemství.     1503,  5.  května. 

Jan  Ojieř  z  Očedělic,  Mikuláš  Šmohař  z  Kochova  a  Jindřich  Lhota  ze  Lhoty 
pohnal  Zigmunda  Střiebméha  z  Hořemiric.  Vinili  jej  z  nevypraveni  rukojemství,  kdež 
sú  k  žádosti  jeho  slíbili  Peniezkóm  za  věno  proti  XXXti  kopám  grošuov  českým 
podle  řádu  zemského,  kteréž  po  paní  Anně,  manželce  syna  jeho,  věnněny  sú,  a  on 
Zigmund  slíbil  ji,  paní  Annu,  věnem  opatřiti  a  je  puovody  z  toho  slibu  vyvaditi; 
ale  toho  až  dosavad  neučinil  a  nedbá  učiniti.  Vložen  puohon  léta  MDJF  v  středu 
den  svatého  Urbana  [25.  května]. 

v  té  při  mezi  Janem  Ojieřem  z  Očedělic,  Mikulášem  Šmohařem  z  Kochova 
a  Jindřichem  ze  Lhoty  s  jedné,  a  Zigmundem  Střiebmým  z  Hořemiřic  s  strany  druhé. 
Kdež  již  jmenovaní  puovodové  vinili  jeho  Zigmunda  z  slibu,  kdež  sú  slíbili  k  Pe- 
niezkóm za  věno  proti  XXXti  kopám  grošuov  českým  právem  zemským  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  vypověděli  a  rozkázali :  Poněvadž  se  jest  on  Zigmund  pohnaný  k  tomu  dobro- 
volně podal  i  k  tomu  se  seznal,  že  tomu  chce  učiniti  dosti  a  je  puovody  z  toho 
slibu  vypraviti;  i  z  té  příčiny  aby  on  Zigmund  tomu  dosti  učinil  a  je  puovody  z  toho 
vypravil  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  sva- 
tého Floriana. 

R.  m.  1.  141.  a.    SroY.  nález  č.  1212  na  str.  2. 

1224. 
Mezi  Janem  Smiříckým  ze  Smiřic  a  Janem  Byšickým  o  zdržení  smlouvy.     1503,  5.  května. 

Jan  Smiricský  z  Smiftc  pohnal  Jana  Byšického  z  Byšic.  Vinil  ho  z  nezdržení 
smlouvy  v  tom,  kdež  jest  mu  týž  pan  Smifícský  dal  tri  kopy  grošuov  českých,  aby 
mu  úrok  vybral  na  lidech  na  zboží  Housecském;  ale  on  Byšický  tomu  jest  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIL"  v  pondělí  po  svatém  Havlu  [17.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  z  Smiřic  s  jedné,  a  Janem  z  Byšic  s  strany  druhé. 
Jakož  týž  pan  Smiricský  vinil  jej  Byšicského  z  nezdržení  smlouvy  tří  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  království  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  U 

raddamí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  ten  zámek  Houska  ani  lidé  ti  nejsú  jeho  Byšic- 
ského,  než  toliko  že  jest  tu  úředníkem  a  nájemm^kem  u  svého  pána,  u  Hrzaně,  a  smlouva 
naň  neukazuje,  i  z  té  příčiny  on  Byšický  jemu,  panu  Smiřicskému,  tu  povinovat  nenie. 
Než  chce-li  pan  Smiřicský  k  Hrzaňovi  o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Než  tiemto 
jest  Byšicský  vinen,  když  by  mu  pán  jeho  nehájil,  poněvadž  jest  penieze  za  to  dal,  aby 
mu  ty  úroky  vyupomínal,  a  on  Byšicský  aby  témuž  panu  Smiřicskému  počet  učinil  do 
dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R  m.  1.  141.  b. 

1225. 
Mezi  Linhartem  z  Krakova  a  Annou  Polomcovou  z  Erašovic  o  nářek  cti.    1503,  5.  května. 

Linharth  z  Krakova,  na  hradě  Pražském  obývající,  pohnal  Anny  Polomcové 
z  Krašovic.  Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  středu  po  svatém  Brikcí 
[16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Linhartem  z  Krakova  s  jedné,  a  Annu  Polomcovú  z  Krašovic 
s  strany  druhé.  Kdež  týž  Linhart  vinil  ji  Polomcovú  z  nářku  cti.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  ona  Polomcová  odpírajíc  pravila,  že  jest  on  se  Linhart  s  jejím 
mužem  Polomcem  o  zlodějskú  věc  smlúval.  A  na  to  ukázala  vajpis  z  register  pur- . 
krabie  hradu  Pražského.  Zase  proti  tomu  on  Linhart  odpíraje  pravil,  že  jest  jej  Po- 
lomec  věží  k  tomu  připravil,  a  také  že  zevně  v  tom  zapsání  stojí,  kdež  by  se  Po- 
lomec  svého  doptal,  aby  k  tomu  zloději  právem  hleděl,  a  také  že  jest  on  před  panem 
Jencem  ten  vajvod  učinil,  že  mu  to  jest  pan  Jenec  chválil,  že  se  jest  z  toho  vyvedl. 
A  na  to  ukázal  rozsudek  z  register  páně  Jencových.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  pruovody  i  svědomí,  takto 
o  tom  vypověděli :  Poněvadž  Polomcová  postavila  tu  děvečku,  kteráž  jest  ten  krádež 
učinila,  aby  on  Polomec  k  té  děvečce  o  své  zlodějstvie  hleděl,  jakž  se  jemu  zdá; 
a  kdež  táž  děvečka  naň  na  Linharta  praví,  že  by  on  to  od  ní  přijal,  i  poněvadž  to 
ona  zevně  zná,  že  jest  zlodějka,  že  jí  té  děvečce  takovým  zpuosobem  nenie  hodno 
věřiti.  A  protož  poněvadž  ona  Polomcová  jeho  Linharta  takovými  neduovodnými  slovy 
dotýkala,  z  té  příčiny  JMt  páni  ji  Polomcovú  podle  obecnieho  nálezu  v  svú  kázeň  berou, 
a  aby  jemu  podle  téhož  nálezu  nápravu  učinila.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  L  180.  b. 

1226. 

Mezi  Mandelenou  z  Waldfiteina  a  bratrem  jejím  Jindřichem  o  brání  velkého  úroku  z  lidí 

zboží  Bychmburského.  1503,  5.  května. 

Man  dělena  z  Walšteina  a  na  Děteniciech  pohnala  pana  Jindřicha  z  Walšteina 
a  na  Rychmburce,  bratra  svého.  Vinila  ho  z  toho,  že  jest  se  nezachoval  podle  kšaftu 

2* 


12  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

paní  Anežky,  mateře  své,  v  tom,  kdež  v  kšaftu  jej  zavazuje,  aby  s  lidí  zboží  Rychm- 
burského  nebral  úroku  než  na  míšeňský  groš  na^věčné  časy,  a  on  toho  nezachoval, 
ale  vzal  na  groš  český  proti  témuž  zřiezení.  Protož  ona  jakožto  jedna  nápadnice 
téhož  zboží  žádá  toho,  aby  se  on  tak  zachoval  v  tom,  jakž  zřiezenie  kšaftu  ukazi^e. 
Vložen  puohon  léta  MDIP  v  úterý  [sic]  den  svatého  Valentina  [14.  února]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Jindřichem 
odtudž  z  Walšteina  s  strany  druhé.  Kdež  táž  paní  Mandelena  vinila  jej  pana  Jin- 
dřicha, že  se  jest  nezachoval  podle  kšaftu  paní  Anežky,  mateře  své,  že  jest  neměl 
bráti  s  lidí  zboží  Rychmburského  úrokuov  než  na  míšeňský  groš  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Po- 
něvadž sú  k  tomu  statku  jiní  nápadníci,  kteříž  by  také  poháněti  mohli,  a  ona,  paní 
Mandelena,  toho  ničímž  neprovedla,  by  podle  ní  poháněti  nechtěli,  i  z  té  příčiny 
JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.   Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  193.  a. 

1227. 

Mezi  Mandelenou  z  Walšteina  a  bratrem  jejím  Jindřichem  o  pych  pro  pobrání  úroku  z  lidí 

zboží  Albrechtického.    1503,  5.  května. 

Mandelena  z  Walšteina  a  na  Děteniciech  pohnala  téhož  pana  Jindřicha  z  Wal- 
šteina. Vinila  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  L  kop  grošuov  Českých,  protože  jest 
pobral  diel  úroku  svatojirského  s  lidí  zboží  Albrechticského,  k  kterémuž  ona  spra- 
vedlnost má  podle  kšaftu  a  zřiezení  paní  Anežky,  mateře  jich.  Vložen  puohon  léta 
MDn®  v  úterý  [sic]  den  svatého  Valentina  [14.  února]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Walšteina  s  jedné,  a  panem  Jindřichem 
odtudž  z  Walšteina  s  strany  druhé.  Jakož  táž  paní  Mandelena  vinila  jeho  pana  Jin- 
dřicha z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Lti  kop  grošuov  českých,  že  jest  pobral  diel  úroku 
na  tom  statku  svatojirského  s  lidí  zboží  Albrechticského  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  Proti  tomu  on  pan  Jindřich  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  pychu  neučinil, 
ale  že  jest  ty  úroky  jakožto  držitel  vybieral  a  že  ještě  tehdáž  kšaft  ve  dskách  nebyl. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpory,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  puovodovi  kšaft  svědčí,  že  mu  hned 
mělo  postoupeno  býti,  z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  Pražskými  men- 
šími na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  pí-íští,  a  což  tu  ona  paní  Mandelena  na  schvá- 
lenie  týchž  úředníkuov  provede,  což  jest  jí  těch  úrokuov  on  pan  Jindřich  vzal,  tu 
aby  jí  dal  týž  pan  Jindřich  od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  193.  a. 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  13 

1228. 

Mezi  bratřími  ze  Šebířova  a  Janem  Fíršicem  z  Nabdína  o  postavení  člověka  pro  lovení  v  řece 

Vltavě.  1503,  6.  května. 

Petr  a  Radslav  bratří  z  Šebířova,  poručníci  sirotkuov  a  statku  někdy  Jin- 
dřicha, bratra  jich  odtudž,  pohnali  pana  Jana  Firšice  z  Nabdína,  aby  postavil  člo- 
věka svého  Jana  rybáře  z  MlČechvost.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop 
grošuov  českých,  protože  jest  lovil  v  řece  Vltavě  u  Mieřejovic  ryby,  nemaje  k  tomu 
práva  ani  spravedlnosti.  Kteréžto  řeky  nadepsaní  bratří  ta  dva  diely  drží.  Vložen 
puohon  léta  MDIF  v  úterý  před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Radslavem  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  mezi 
Janem  rybářem  z  MlČechvost  s  strany  druhé.  Kdež  oni  puovodové  vinili  téhož  člo- 
věka z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých,  že  jest  lovil  v  řece  Vltavě 
u  Miřejovic  ryby  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nig vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  oni  puovodové  vinili  z  pychu,  že  by 
jim  ten  člověk  lovil  v  řece,  a  svolenie  zemské  ukazuje,  aby  se  pro  takové  pychy 
právem  hleděli,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pátek  den  sva- 
tého Floriana. 

R  m.  1.  235.  b. 

1229. 

Mezi  bratřími  ze  Šebířova  a  Janem  Firšicem  z  Nabdína  o  postavení  lidí  poddaných  pro  lov 

v  řece  Vltavě.    1503,  5.  května. 

Petr  a  Radslav  bratří  z  Šebířova  etc.  pohnali  pana  Jana  Firšice  z  Nabdína, 
aby  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti  člověka  svého  Jíru  Mikasa  z  MlČechvost.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  lovil  v  řece  Vltavě  etc.  Vložen  puohon  léta 
MDn**  v  úterý  před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Radslavem  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  mezi 
Jírů  Mikasem  z  MlČechvost  s  strany  druhé.  Kdež  oni  puovodové  vinili  toho  Mikasa 
z  pychu  etc,  tak  jakž  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sú  z  příčiny  té  jako  první  puohon. 

V  té  pH  mezi  týmiž  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  Pavlem  Záhvozdů  z  Ho- 
holic  s  strany  druhé.  Kdež  tíž  bratří  vinili  jej  Pavla  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sů 
z  příčiny  té  jako  první. 


14  D.  XIIL  Registra  soudu  konwmího. 

V  té  při  mezi  týmiž  bratřími  z  Šebířova  s  jedné,  a  Rozkošem  z  Hoholic 
s  strany  druhé.  Kdež  tíž  bratři  vinili  téhož  člověka  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc., 
že  jest  lovil  v  řece  Vltavě  etc,  tak  jakž  první  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú  z  příčiny  té  jako 
i  první.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  285.  a. 

1230. 

Mezi  Pavlem  Samuelem  z  Hrádku  a  Janem  z  Šumburka  o  pych  pro  udělání  hnltéře. 

1503,  5.  května. 

Pavel  Samuel  z  Hrádku  pohnal  pana  Jana  Šumburka  z  Šumburka  na  Březně. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  protože  je  sobě 
udělal  altéř  v  gruntiech  jeho  páně  Pavlových.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  středu 
před  svatým  Havlem  [12.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Pavlem  z  Hrádku  s  jedné,  a  panem  Janem  Šumburkem 
s  strany  drahé.  Jakož  on  pan  Pavel  vinil  jeho  pana  Šumburka  z  pychu  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami  : 
Poněvadž  se  ta  věc  zřetedlně  grantuov  dotýče,  haltéře,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon 
zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  1.  236.  a. 

1231. 

Mezi  Václavem  z  Pairu  a  Kateřinou  Sýkorovou  spolu  s  Anežkou  Zajíčkovou  o  nářek  cti. 

1503,  5.  května. 

Václav  z  Payru  pohnal  Katheřiny  Saykorové,  městky  Starého  města  Praž- 
ského. Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDH^  ve  čtvrtek  po  svatém  Vavřinci. 

Václav  týž  pohnal  Anežky,  někdy  manželky  Jiříka  Zajiečka  v  Starém  městě 
Pražském.  Vinil  ji  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDH®  ve  čtvrtek  po  svatém 
Vavřinci  [11.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Payra  s  jedné,  a  mezi  Kateřinu  Sýkorovu  a  mezi 
Anežku  Zajiečkovú  s  strany  drahé.  Kdež  týž  Václav  chtěl  je  viniti  z  nářku  cti. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  ony  pohnané 
třikrát  volány  jsůce  nestojí,  a  on  Václav  stojí  po  své  cti,  že  to  jemu  Václavovi  na 
jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie,  čím  sú  jej  nařkly.  Stalo  se 
v  pátek  den  svatého  Floriana. 

H.  m.  1.  282.  a. 


Nálezy  a  rohu  1503  o  Svátosti.  15 

1232. 

Mezi  Janem  Hrzaněm  z  Harasoya  a  Hejncem  Zajdlicem  ze  Šenfeldu  spolu  s  jinými  o  nářek 

cti.    1503,  5.  května. 

Mezi  Janem  Hrzaní,  Heynczem  Czedlicem  a  jinými.  My  Jan 
z  Šellenberka,  najvyšší  kancléř  královstvie  českého,  Jetrich  z  Gutšteina,  Albrecht 
Rendl  z  Anšavy,  prokurátor  krále  JMti,  Mikuláš  Žďárský  ze  Žďáru,  mocní  ubrmané 
v  té  pK  mezi  Janem  rzaném  z  Harasova  s  jedné,  a  mezi  Heyncem  Zaydlicem 
z  Ssefeldu,  mezi  Václavem  Budovcem  z  Budova,  Juonkem  z  Sslavkova  a  Buryanem 
z  Hředčic  s  strany  druhé.  Jakož  sů  na  nás  mocně  přestali  o  ty  všecky  pře,  o  kteréž 
sů  před  králem  JMtí  v  Budíne  činiti  měli,  a  JKMt  ráčil  jich  podati  na  komorní 
soud,  a  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  JMt  pan  Vilém  z  Pemšteina,  s  raddami 
krále  JMti  ráčili  toho  podati,  aby  na  nás  toho  mocně  přestaU.  A  my  s  raddú  JMtí 
takto  mezi  nimi  vypoviedáme  o  ty  všecky  pře  a  ruoznice,  kteréž  sů  mezi  nimi  byly : 
Z  čehož  sů  koli  oni  ^zaně  vinili,  buď  z  skutku  nebo  z  řeči,  že  naň  nic  uvedeno 
nenie,  co  by  jeho  cti  nebo  dobré  pověsti  ke  škodě  býti  mělo,  a  že  on  buď  skrze 
řeč  nebo  skutek  [sic],  že  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  nenie  žádná  urážka  nynie  ani  na 
budůcí  časy.  A  což  se  dotyce  jich  čtyř  z  druhé  strany,  což  sů  koli  v  skutku  nebo 
v  řeči  proti  Hrzaňovi  činiti  měli,  že  na  ně  také  nic  uvedeno  nenie,  co  by  jich  cti 
a  dobré  pověsti  ke  škodě  býti  mělo;  a  že  též  na  jich  všech  ctech  a  dobrých  po- 
věstech nenie  žádná  urážka  nynie  ani  na  budůcí  časy,  což  sů  mezi  sebů  činiti  měli 
skutkem  nebo  řečí.  A  také  oboje  strany  cožkoli  listuov  mají,  buď  od  krále  JMti 
neb  od  pánuov,  aneb  jaká  svědomí  k  té  při,  to  všecko  pánóm  smlouvčím  JMti  vrátiti 
mají,  a  to  všecko  má  ztrháno  a  zkaženo  býti.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Floriana. 

R.  m.  ].  328.  b.    Za  nápisem :  Begistra  památná.  O  Svátosti  MDIW. 

1233. 

Mezi  jeptiškou  Kateřinou  Prachovskou  a  hejtmanem  hradu  Pražského  Závišem  Sulkem 
z  Hrádku  o  postavení  služebné  Aničky  pro  sepsání  nešlechetných  cedulí.  1503,  6.  května. 

Panna  Katheřina  Přechovská,  jeptiška  kláštera  svatého  Jiří  na  hradě  Pražském, 
pohnala  Závise  Sulka  z  Hrádku,  hejtmana  hradu  Pražského,  aby  postavil  přede  pány 
v  soudu  komorním  tu  ženu  Aničku,  čeledína  svého,  kteráž  prve  byla  u  Nábky;  chce 
ji  viniti  z  nešlechetných  cedulí,  kteréž  jest  kázala  na  ni  sepsati  a  je  nosila  panu 
Janovi  z  Janovic,  najvyššiemu  purkrabí  Pražskému,  a  pánóm  prelátóm  kostela  Praž- 
ského, jí  panny  Katheřiny  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  vysoce  dotýkajíc  proti  řádu 
a  svolení  zemskému.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pondělí  před  svatým  Bartholo- 
mějem  [22.  srpna]. 

V  té  při   mezi  pannu  Eatheřinú,  jeptišku  kláštera   svatého  Jiří   na  hradě 


16  D.  XUL  Registra  soudu  komorního. 

Pražském,  a  mezi  Annu  z  Nymburka.  Kdež  ona  Katheřina  pohnala  ji  Aničkn,  chtieci 
ji  viniti  z  nářku  cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  jest  ona  Katheřina  puovod  stála,  po  své  cti  stojéc, 
a  ona,  Anička  pohnaná,  třikrát  volána  jsůc,  nestála  jest,  z  té  příčiny  dává  se  jí 
Katheřině  proti  nadepsané  Aničce  pohnané  za  právo  stané^  a  ona  Katheřina  puovod 
aby  se  v  tom  zachovala  podle  svolení  zemského,  a  že  to  její  cti  a  dobré  pověsti 
takové  dotýkání  ke  škodě  ani  k  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  potomně,  poněvadž 
jest  po  své  cti  stála  a  dostála.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  51.  a. 

1234. 

Mezi  Jindřichem  z  KoloTrat  oa  Eornhauze  a  otcem  jeho  Zbyňkem  z  Kolovrat  o  lidi  sběhlé. 

1503,  6.  května. 

Pan  Jindiich  z  Kolovrat  na  Komhauze  pohnal  pana  Zbyňka  odtudž  z  Ko- 
lovrat, otce  svého.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy,  což  se  lidí  a  sirotkuov  zběhlých 
k  Komhauzu  a  k  tomu  zboží  příslušejíciech  dotýče,  že  mu  v  těch  nemá  překážek  či- 
niti, tak  jakž  ta  smlouva  dskami  mezi  nimi  tvrzená  šíře  a  plněji  ukazuje;  ale  tomu 
nečiní  dosti.    Vložen  puohon  léta  MDII®  v  středu  po  svatém  Brykcí  [16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  panem  Zbyňkem  odtudž 
z  Kolovrat,  otcem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  pan  Jindřich  vinil  jeho  pana  Zbyňka 
z  nezdrženie  smlouvy  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoftnistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  sú  se  strany  obsielaly  a  pohá- 
něly o  lidi  zběhlé,  aby  se  zachovali  podle  svolenie  zemského  a  tu  aby  sebe  hleděli, 
kdež  sebe  hleděti  mají  o  takové  lidi  zběhlé.  A  protož  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R  m.  1.  94.  a. 

1235. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  na  Komhauze  a  otcem  jeho  Zbyňkem  z  Kolovrat  o  vráceni  ma- 

jestátův  na  Komhauz.  1503,  6.  května. 

Pan  Jindřich  týž  pohnal  pana  Zbyňka  téhož.  Vinil  jej  z  nevrácenie  majestátuov, 
listuov  a  všech  zápisuov  na  Komhauz  a  na  ta  všecka  zboží,  kteráž  k  Kornhauzu  přie- 
slušejí,  svědčíciech.  Vložen  puohon  léta  MDII°  v  středu  po  svatém  Brikcí  [16.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  panem  Zbyňkem 
odtudž  z  Kolovrat,   otcem  jeho,   s  strany  dmhé.    Kdež   týž  pan  Jindřich  vinil  jeho 


Nálepy  e  roku  1503  o  Svátosti.  17 

pana  Zbyňka  z  nevrácenie  majestátuov,  listuov  a  zápisuov  na  Kornhauz  svědčíciech 
etc.,  tak  jakož  pnohon  plněji  svědčí.  Proti  tomn  pan  Zbyněk  odpíraje  pravil,  kteréž 
jest  majestáty  měl,  že  jest  mu  je  dal,  a  kteréž  právo  k  těm  mi^estátóm  má,  kteréž 
jest  pan  Jetřich  dal  schovati  heytmann  na  hradě  Pražském,  že  mu  také  on  své  právo 
k  těm  majestátóm  dává ;  a  také  že  listuov  chce  hledati,  kteréž  by  koli  nalezl,  že  mu 
je  chce  vrátiti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvySší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  nalezli : 
Chce-li  on  pan  Jindřich  puovod  k  těm  listóra  po  svém  otci  právo  mieti,  kteréž  jest 
pan  Jetřich  nadepsanému  heytmanu  schovati  dal,  a  poněvadž  mu  dal  otec  k  nim 
právo,  chce-li  o  ně  koho  právem  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  A  kdež  jest  on  pan 
Jindřich  pana  Zbyňka  vinil  z  listuov  smluvních  na  rybníky  i  z  jiných  věcí  a  nepo- 
kazige  jakých,  a  poněvadž  on  Zbyněk  pověděl,  že  mu  chce  vrátiti,  ač  jestliže  které 
najde,  protož  aby  jich  on  pan  Zbyněk  hledal,  a  kteréžkoli  najde,  ty  aby  mu  navrátil 
od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Stanislavem. 

R.  m.  1.  94.  b.    SrOT.  předcházející  nález  c.  1234. 

1236. 

Mezi  Jiřím  Horynou  z  Honbic  a  matkou  jeho  Kateřinou  z  Dobronína  o  vydání  odkazu. 

1603,  6.  května. 

Jiřík  Horyna  z  Honbic  pohnal  Katheřinu  z  Dobronína,  mater  svú,  poručnici 
dětí  Jindřicha  Horyny  z  Honbic.  Vinil  ji  z  puol  drahého  sta  kop  grošuov  českých, 
jakožto  poračnici  a  držitele  statku  nadepsaného  Jindřicha,  otce  jeho,  kterýžto  diel 
on  nebožtík  otec  jeho  k  sobě  přijal  od  nebožtíka  Václava,  bratra  jeho  Jiříkova,  od 
někdy  pana  Haška  Střézka  z  Lužan  jim  odkázané.  Vložen  puohon  léta  MDHI^ 
v  pátek  den  svaté  Školastyky  [10.  února]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Horynú  z  Honbic  s  jedné,  a  Katheřinu  z  Dobronína, 
mateří  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Horyna  vinil  ji  Katheřinu,  mater  svú,  z  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázal 
vajpis  z  desk  a  nález  první.  Proti  tomu  ona  Katheřina  odpírajíc  pravila,  že  jí  z  té 
pře  po  drahé  pohání,  a  že  jest  na  tu  při  JMtí  pány  nález  učiněn ;  při  tom  také  pra- 
vieci,  že  jest  ten  nález  [sic]  učinil  na  zmatek.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  a  praovody,  takto  o  tom  na- 
lezli: Poněvadž  on  Jiřík  z  té  pře  po  druhé  pohání  a  nález  se  o  tu  při  prve  stal, 
z  té  příčiny  on  Jiřík  puovod  ten  puohon  učinil  jest  na  zmatek,  a  pro  ten  zmatek 
JMt  jej  v  svú  kázeň  beru.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  in.  1.  96.  a.    SroT.  nálezy  č.  1083  a  1166  y  ArchiTU  Českém  XII  na  str.  473  a  630. 

ArchiT  Čeaký  XUI.  3 


18  D,  XIIL  Registra  soudu  kofnorního. 

1237. 

Smlouva  mezi  Kateřinou  z  Dobronína  a  synem  jejím  Jiříkem  Horynou  z  Honbic  o  nápad  po 

otci.   1503,  6.  kvétna. 

Mezi  Katherinú  z  Dobronína  a  Jiříkem  Horynú,  synem  jejím. 
Létha  MD  třetieho  v  sobotu  po  svatém  Florianu  stala  se  smlouva  mezi  paní  Kathe- 
rinú z  Dobronína  s  jedné,  a  Jiříkem  Horynú  z  Honbic,  synem  jejím,  s  strany  druhé. 
Což  se  dotyce  najprve  toho,  kdež  jest  on  Jiřík  ji  paní  Katheřinu  mater  svú  pohnal 
z  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých,  a  tu  při  tom  puohonu  jest  témuž  Jiříkovi 
pány  JMtí  zmatek  nalezen,  a  tu  k  žádosti  přátel  téhož  Jiříka  ona  paní  Kateřina  jest 
témuž  Jiříkovi  tu  pokutu,  kterúž  jest  pro  ten  zmatek  propadl,  i  věži  odpustila; 
a  k  tomu,  kdež  táž  paní  Kateřina  pohnala  jeho  Jiříka  ze  sta  kop  grošuov  českých, 
že  také  též  jeho  propustila  a  tiemto  zápisem  propouští  úphiě  a  docela.  A  k  tomu 
také  týž  Jiřík  slíbil  jest  a  tiemto  zápisem  slibuje  i  s  dědici  a  budůcími  svými,  [že] 
svrchu  dotčené  paní  Katheřiny,  mateře  své,  dědicuov  ani  budúcích  jejiech  ani  sestr  svých 
s  žádného  nápadu  po  svém  otci  někdy  Jindřichovi  Horynovi  z  Honbic  ani  z  toho, 
což  jest  témuž  otci  jeho  odkázáno,  nemá  napomínati  ani  poháněti  ani  jakýmkoli  vy- 
myšleným obyčejem  před  každým  živým  člověkem  nikterak  neviniti  ani  žádný  jiný 
jménem  jeho  nynie  i  na  budúcí  časy  věčné.  A  také  jestliže  jsú  kterékoli  puohony 
aneb  odpory  mezi  svrchu  dotčenu  paní  Kateřinu  a  jím  Jiříkem,  buď  k  jakémukoli 
soudu,  zemskému  neb  komornímu  aneb  k  jakémukoli  jinému,  ty  všecky  mezi  sebú 
mají  úplně  a  docela  propustiti  a  vymazati  beze  všeho  dalšieho  prodlévání.  A  to  jest 
všecko  on  Jiřík  Hory  na,  což  tuto  psáno  stojí,  slíbil  ctně  a  právě  zdržeti  beze  vší 
odpornosti.   Stalo  se  ut  supra. 

R  m.  1.  329.  a.  Za  nápisem:  EegUtra  památná,  O  SvátotU  MDIIP.  —  SroT.  nálezy  č.  1083  a  1166 
T  ArclÚTu  Českém  XII.  na  str.  473  a  530  a  předcházející  nález  c.  1236. 

1238. 

Mezi  Jiřím  Yostrským  ze  Sulevíc  a  Kunšem  ze  Sulevic  o  postavení  ndyuáře  pro  neosazení 

mlýna.    1503,  6.  května. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Kunše  z  Sulevic  a  na  Ostrém,  aby  člověka 
svého  Petra  mlynáře  pod  Velemínem,  příjmí  Hladkého,  postavil  přede  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy 
v  tom,  že  mu  měl  ten  mlajn  pod  Oparnem  osaditi  o  masopust  nynie  minulý;  tomu 
se  nestalo  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIH®  ve  čtvrtek  po  zvěstování  Matky  boží 
[30.  března]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Vostrským  s  jedné,  a  Petrem  mlynářem  pod  Vele- 
mínem s  strany  druhé.   Jakož  on  Jiřík  vinil  jej  Petra  z  nezdrženie  smlouvy,   že  mu 


Nálezy  z  rohu  1503  o  Svátosti.  19 

mlýna  jeho  neosadil  pod  Oparnem  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  tu  smlouvu.  Proti  tomu  on  Petr  mlynář  odpíraje  pravil,  že  jest  tomu  dosti 
učiniti  chtěl,  ale  kým  je  chtěl  ten  mlajn  osaditi,  že  jest  on  Vostrský  toho  přijíti 
nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany, 
jich  pruovody  a  odpory,  takto  o  tom  nalezli:  aby  on  Petr  mlynář  ten  mlýn  osadil, 
a  to  do  svatého  Martina  najprv  příštieho  konečně,  člověkem  hodným,  a  do  téhož 
času  aby  tomu  dosti  učinil  konečně,  a  když  tomu  dosti  učiní,  jakož  se  svrchu  píše, 
aby  on  Jiřík  to  od  něho  přijal  vedle  těch  smluv.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým 
Stanislavem. 

R.  DL  1.  95.  a. 

1239. 

Mezi  Jiřím  Vostrským  ze  Sulevic  a  bratřími  z  Račiněvsi  o  osazení  mlýna.   1503,  [6.  května]. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Bícena,  Kryštofa  a  Balcara  bratří  z  Rači- 
něvsi a  v  Nedvědici,  aby  člověka  svého  Zycha  mlynáře  pod  Vlastislaví  v  tom  mlajně 
postavili  přede  pány  a  vladykami  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy, 
že  mu  měl  ten  mlajn  pod  Oparnem  osaditi  o  masopust  nynie  minulý;  tomu  neučinil 
dosti.  Vložen  puohon  MDIIť  léta  ve  čtvrtek  po  zvěstování  Matce  boží  [30.  března]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Ostrským  z  Sulevic  s  jedné,  a  Zychem  mlynářem  pod 
Vlastislaví  s  strany  druhé.  Kdež  on  Vostrský  vinil  jej  mlynáře  z  nezdrženie  smlouvy, 
že  mu  měl  mlajn  osaditi  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  tu 
smlouvu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nález  učinili  slovo 
od  slova,  jako  napřed  stojí  psán  s  prvním  mlynářem. 

R  m.  1.  96.  b.    SroY.  předchásející  nález  &  1238. 

1240. 

Mezi  Jindřichem  Loučenským  a  Janem  Hrzaněm  z  Haraše va  o  nářek  cti.    1503,  6.  května. 

Jindřich  Loučenský  z  Kopydlna  pohnal  Jana  Hrzaně  z  Hai'asova.  Vinil  ho 
z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIIF  v  středu  před  svatým  Tiburcím.  [12.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Loučenským  s  jedné,  a  Janem  Hrzaněm  z  Hara- 
sova  s  strany  druhé.  Jakož  on  Jindřich  pohnal  jej  Hrzaně,  chtě  ho  viniti  z  nářku 
cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 
věděli: Poněvadž  on  Loučenský  puovod  k  tomu  puohonu  stál,  po  své  cti  stoje,  z  té 
příčiny  dává  se  jemu  Jindřichovi  proti  témuž  Hrzaňovi  za  právo  stáné,  a  on  Jindřich 
aby  se   k  něniu  k  Hrzaňovi  zachoval   podle  svolenie  zemského,   a  že  ten  nářk  jemu 

3* 


20  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  nenie  a  býti  nemá  věčně.    Stalo   se    v  sobotu 
před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  66.  b. 

1241. 

Mezi  Havlem  Šimůnětem  a  Dorotou  Marijovou  o  dluh.  1503,  6.  května. 

Havel  Šimůně,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Dorothy  Marijové, 
městky  Nového  města  Pražského.  Vinil  ji  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Jindři- 
chovi Marijovi,  manželu  jejím,  z  Lti  kop  grošuov  míšeňských  dluhu,  ješto  jest  on 
Šimůně  puojčil  těch  padesáte  kop  nebožtíku  Marijovi,  manželu  jejiemu,  a  on  nebožtík 
Marije  k  tomu  se  seznal  před  dobrými  lidmi,  že  jest  těch  Lte  kop  jemu  dlužen; 
a  v  tom  týž  Marije  umřel  a  jemu  Šimůnovi  jich  nezaplatil.  Vložen  puohon  léta 
MDH^  v  středu  po  květné  neděli  [23.  března]. 

V  té  při  mezi  Havlem  Šimůnětem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Dorotu  Marijovú,  měštkú  téhož  města  Pražského,  s  strany  druhé.  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami :  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  městka 
a  pod  právem  městským  sedí,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  115.  a. 

1242. 

Mezi  bratřímí  z  Řečice  a  Janem  Mrázem  z  Radimovic  o  neučinéní  dosti  kšaftu.  1503,  6.  května. 

Jan  a  Martin  bratří  z  Řečice  pohnali  Jana  Mráza  z  Radimovic.  Vinili  jej 
z  toho,  že  jest  neučinil  dosti  kšaftu  a  rozkázání  Jakuba  Mráza,  otce  svého,  kdež 
jest  slíbil  témuž  otci  svému  rukou  dáním  tomu  kšaftu  dosti  učiniti,  i  neučinil,  a  v  tom 
že  jest  duom  jich  jim  dědem  jich  odkázaný  bez  vuole  jich  prodal,  kterýž  oni  sto  kop 
grošuov  českých  pokládají.  Vložen  puohon  léta  MDHP  ve  čtvrtek  po  svatém  Lon- 
ginu  [16.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  a  Martinem  bratřímí  z  Řečice  s  jedné,  a  Janem  Mrázem 
z  Radimovic  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaní  bratří  a  puovodové  vinili  jej  Mráza, 
že  jest  neučinil  kšaftu  a  rozkázání  dosti  nebožtíka  Jakuba  Mráza,  otce  svého  etc., 
tric  jakož  puohon  plněji  svědčí.     Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pemšteina  na  Helfen- 

v 

šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti 
raddami:    Poněvadž  se  ten  puohon  grunthuov  a  domu  dotýče,   z  té  příčiny  JMt  ten 
puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 
R.  m.  1.  ui.  b. 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  21 

1243. 
Mezi  Václavem  z  Fairu  a  Kerunkem  z  Loma  o  položení  listů  na  Šonwald.   1503,  6.  kvétna. 

Václav  z  Payru  pohnal  Genmka  z  Lomu  a  před  pány  JMtí  etc,  aby  položil 
msgestát  krále  Jiříeho  na  Šonwald  i  jiné  všecky  listy,  kteréž  při  témž  majestátu  sú, 
na  jmenovaný  Šonwald  svědčící.  Vložen  puohon  léta  MDin^  ve  čtvrtek  po  svatém 
Longinu  [16.  března]. 

V  té  pH  mezi  Václavem  z  Payru  s  jedné,  a  Gerunkem  s  strany  druhé.  Jakož 
on  Václav  pohnal  jeho  Gerunka,  aby  položil  majestát  a  listy  na  Šonwald  svědčící 
etc.  Proti  tomu  on  Gerunk  pravil,  že  jest  je  po  strýci  svém  nalezl  a  že  je  rád  vrá- 
titi chce,  a  že  ten  hospodář  Jiřík  Sovka  rozkázal,  aby  je  jemu  Václavovi  vydal. 
I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  na,j vyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  tomu  neodpírají,  a  chce-li  kto  o  to 
k  komu  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  282.  b. 

1244. 

Smlouva  Zbyňka  z  Kolovrat  a  manželky  jeho  Kateřiny  se  synem  Jindřichem  o  přátelské 

urovnání  mnohých  rozepří.  1503,  8.  května. 

Mezi  panem  Zbyňkem  Kornhauským  z  Kolovrat,  synem  jeho 
panem  Jindřichem  a  paní  Katheřinú  z  Dube,  téhož  pana  Zbyňka 
manželkou.  Pan  Zbyněk  Komhauský  z  Kolovrat  a  paní  Katheřina  z  Dube,  man- 
želka jeho,  i  také  pan  Jindřich  odtudž  z  Kolovrat,  syn  jeho,  o  všecky  jich  puohony, 
kteréžkoli  a  cožkoli  a  očkoli  mezi  sebou  mají,  že  o  ty  o  všecky  věci  mocně  a  docela 
přestali  jsú  a  přestávají  na  panu  Albrechtovi  z  Kolovrat,  najvyšším  kancléři  královstvie 
Českého,  a  na  strýciech  svých,  a  pokudž  jim  koli  týmž  panem  kancléřem  a  týmiž 
strajci  jich  nalezeno  bude,  to  sobě  mají  ctně  a  právě,  jako  na  dobré  pány  sluší, 
držeti  a  to  zachovati  nynie  i  na  budúcí  časy.  A  za  to  mají  všichni  prositi  nade- 
psaného pana  kancléře  i  strýcuov  svých,  aby  jim  o  to  rok  o  suchých  dnech  let- 
ničních najprve  příštiech  [7. — 10.  června]  složili. 

Toto  jest  zapsáno  z  rozkázánie  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyššieho  hofmistra  královstvie  Českého,  pánuov  a  vladyk,  krále 
JMti  radd  soudu  komorního.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Florianu. 

R.  DL  1.  sas.  a.  za  nápisem:  „Begistra  památná.  O  SvátOěH  léta  MDIW."  Srv.  nálesj  č.  1283  a  1234. 

1245. 

Mezi  Zbyňkem  z  Kolovrat  a  synem  jeho  Jindřichem  o  ntíek  cti  a  pych,  o  svrchky  a  peníze, 
o  čeleď  a  lidi  sběhlé,  o  listy  a  dobré  vůle  a  j.   [1503,  po  8.  květnu.] 

V  té  při  a  ruoznici  mezi  panem  Zbyňkem  z  Kolovrat  a  z  Komhauzu  s  jedné, 
a  panem  Jindřichem  z  Kolovrat,  synem  jeho,  s  strany  druhé,  o  všecky  ruoznice  a  ne- 


22  !>•  Xin.  Registra  s(mdu  hnnomího. 

snáze,  kteréž  mezi  nimi  s  obú  stran  vznikly,  takto  vypoviedáme  mezi  nimi,  poněvadž 
sú  na  nás,  strýcích  svých,  z  podánie  pana  hofmistra  najvyššieho  královstvie  českého 
s  raddami  krále  JMti  z  sondn  komorního  podáni  k  mocnémn  rozsúzení  našemu. 

Najprve  kdež  pan  Zbyněk  vinil  syna  svého,  že  jest  jeho  nařekl  tiem,  že  kte- 
réžkoli  jest  s  ním  smlůvy  měl,  buď  králem  JMtí  aneb  jinač,  těch  smluv  znamenitý  počet 
jmenovav,  že  žádné  smlouvy  od  otce  jeho,  pana  Zbyňka,  nejsú  jemu  držány,  i  také 
jeho  psaním  mnohým  duotkliv}'mi  slovy  k  panu  Smiřickému  a  k  Malostranským 
učinil  [sic],  tiem  jeho  dotýkaje,  že  by  on  měl  býti  vymíšen  od  jiných  otcuov  a  té  po- 
ctivosti a  cti  hoden  od  něho  nebyl,  co  jsů  synové  otcuom  povinni.  Také  v  tom  mezi 
nimi  vjTpoviedáme,  poněvadž  pan  Jindřich  na  otce  svého  pana  Zbyňka  toho  jest  ničímž 
neprovedl  a  těch  žádných  příčin  slušných  nedovedl,  proč  by  to  pan  Zbyněk,  otec 
jeho,  vší  poctivosti  od  něho  hoden  býti  neměl,  kterúž  syn  otci  jest  povinen,  že  jest 
on  jeho  tiem  dotknuti  neměl  a  v  tom  jest  jemu  krátkost  a  křivdu  učinil;  neb  my 
jsme  nenalezli  ani  nalézáme,  by  pan  Zbyněk  v  čem  to  ztratil  aneb  na  své  pověsti 
v  čem  dotčen  býti  mohl  duovodně,  ješto  by  tudy  on  od  něho  v  tom  poslušenstvie 
a  poctivosti  neměl  od  pana  Jindřicha,  syna  svého,  zachován  býti,  tak  jakož  synové 
jiní  otce  své  zachovati  a  ctíti  povinni  jsú.  A  také  pan  Jindřich  takových  posměšných 
slov  mluviti  a  psáti  o  otci  svém  jest  neměl;  neb  každý  syn  povinen  jest  ctíti  otce 
svého.  A  protož  aby  jemu  to  napravil  těmito  slovy  pan  Jindřich  a  řka:  „Pane  otče 
milý!  Což  sem  v  tom  koli  proti  vám  učinil  z  nerozomu  svého  a  řečí  svú  i  psaním, 
prosím  pro  Buoh  i  pro  Matku  boží,  račte  mi  to  odpustiti,  byste  viece  hodni  nebyli, 

v 

co  otec  od  syna  jest  hoden.  Činil  jsem  vám  v  tom  křivdu. "  A  pan  Zbyněk  má  řieci : 
„Odpouštím." 

Což  se  svrchkuov  dluhu  sto  kop  a  úroka  i  také  dluhu  na  lidech  pozuosta- 
vených  dotýče  i  také  služebníkuov,  poněvadž  smlúvce  vyznal,  jsa  právem  k  tomu 
připraven,  že  ten  zápis  dskami  učiněný  jest  mezi  nimi  skrze  něho  tak  narovnán,  že 
[při]  ceduli,  kteráž  mezi  nimi  učiněna  jest,  při  tom  zuostati  má,  jakž  z  ničehož  jsú  dsky 
nedosáhli,  aby  se  v  tom  proti  sobě  podle  ceduli  zachovali,  v  kteréž  stojí  zejména, 
kteří  svrchkové  jemu  panu  Jindřichovi  mají  postúpeni  býti.  A  k  tomu  zejména  sobě 
osoby  některé  vymínil  a  dluh  na  lidech  tú  cedulí,  aby  se  v  tom  ve  všem  zachoval 
podle  zněnie  té  cedule.  A  zuostali[-li]  sú  panu  Zbyňkovi  Komhauzskému  na  Komhauze 
jací  svrchkové  a  nábytkové  neb  na  lidech  dluhové,  kteréž  sobě  tú  smlúvú  vymínil; 
ty  jemu  jest  pan  Jindřich  povinen  rozkázati  vydati  i  svrchky  všecky,  buď  sena,  stohy 
obilné,  a  to  konečně  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí,  k  čemuž  se  sám  seznal.  Než 
což  se  těch  sto  kop  a  osm  kop  úroku  dotýče,  poněvadž  dsky  ukazují,  že  žádných 
dluhuov,  staň  se  to  před  tiem  zápisem  anebo  po  zápisu,  naň  ani  jiné  bratry  uvozo- 
vati nemá,  že  se  jest  pan  Zbyněk  tady  z  toho  dluhu  vyvedl  a  žádné  svědomie  desk 
přesvědčiti  nemuož.  Protož  pan  Jindřich  toho  platiti  povinen  nenie.  A  poněvadž  sobě 


Nálezy  z  rohu  1503  o  Spátosti.  23 

pokoje  některé  pozuostavil  do  času  jmenovitého,  tak  jakož  cedule  okazuje,  cožkoli 
jest  on  pan  Zbyněk  tam  nechal,  neměl  jest  jemu  na  to  pan  Jindřich  sáhati  ani  těch 
pokojuov  odvierati  bez  jeho  vuole.  Protož  aby  to  jemu  všecko,  k  čemuž  se  zná  pan 
Jindřich,  že  jest  tam  v  těch  pokojích  nalezl,  též  i  o  kniehy,  aby  jemu  vrátil  a  yydal 
od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Pak-li  co  přes  to  pan  Zbyněk  viece 
mieti  chce,  což  pokáze  a  provede  před  úředníky  Pražskými  menšími  podle  práva  na 
jich  zchválenie  konečně  od  dnešnieho  dne  v  týchž  dvú  nedělí,  to  on  jemu  pan  Jindřicli 
navrátiti  má  beze  všie  odpomosti.  A  jestliže  jest  kterých  svrchkuov  pan  Zbyněk  podle 
zněnie  cedule  panu  Jindřichovi  nepostúpil,  ty  aby  jemu  dal  konečně  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  Pak-li  jest  co  viece  svrchkuov,  než  cedule  drží,  u  sebe  zadržal,  ty 
aby  jemu  vydal ;  poněvadž  zápis  desk  se  mu  na  žádné  svrchky  nevztahuje,  on  k  žádným 
svrchkóm  dskami  práva  nemá,  kromě  což  cedule  podle  vyznánie  Chmelicského  v  sobě 
ukazuje,  ty  svrchky  jemu  zuostati  podle  té  cedule  zněnie  mají.  A  v  tom  jemu,  panu 
Zbyňkovi,  za  právo  dávají.  Než  kdež  jest  pan  Jindřich  pravil  i  svědky  vedl,  že  jest 
paní  jemu  všech  svrchkuov  nechala  pravieci,  že  toho  moc  má,  poněvadž  jest  listu 
mocného  od  pana  Zbyňka  neměla  a  on  jeho  neukázal  ani  provedl,  by  list  mocný  na 
to  měla,  i  v  ničemž  jest  jeho  zavázati  nemohla.  Item,  jakož  jest  týž  pan  Zbyněk 
pohnal  jeho  pana  Jindřicha  z  nevydánie  čeledi  jeho,  totiž  Jana  z  Dobrovize,  Vaíikova 
syna,  Jana  Berku,  kteréž  sobě  v  ceduli  zejména  vymienil,  poněvadž  jest  jeho  o  ty 
dva  čeledíny  sobě  pozuostavené  právem  pohnal  z  pokuty  podle  zřiezenie  zemského, 
aby  jemu  podle  práva  z  každého  pokutu  položil  a  ty  dvě  osobě  vydal  konečně  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí.  A  v  tom  jemu  dáváme  za  právo. 

Než  kdež  jest  pohnal  jeho  pana  Jindřicha,  syna  svého,  pan  Zbyněk  z  Marthy 
děvečky  a  Matěje  pohoniče,  poněvadž  jest  toho  svědomím  neprovedl,  by  jeho  čeledí- 
nové byli,  a  v  ceduli  nejsú  postaveni,  by  je  sobě  vymienil  a  za  své  pozuostavil,  dali 
jemu,  panu  Jindřichovi,  za  právo,  že  jemu  těmi  pokutami  povinen  nenie. 

Item,  kdež  jest  vinil  pan  Zbyněk  pana  Jindřicha  z  toho,  že  maje  opatrovati 
syny  a  zvláště  Jana,  syna  jeho,  že  ho  ničííhž  neopatruje,  a  že  jest  mu  on  sám  sukně 
koupil,  také  na  ztravu  naň  nakládá ;  takto  mezi  nimi  vypoviedáme,  aby  pan  Jindřich 
ty  sukně  koupené  zaplatil,  poněvadž  bratřie  své  k  opatrování  přijal  zápisem  desk  jakožto 
nedíelné  na  miestě  otcovském  jako  bratr  starší  jeho,  také  aby  slušně  opatřil,  aby  nač 
živi  měli  býti,  poněvadž  on  z  toho  statku  opatrovati  má,  v  tom  aby  je  slušně  opa- 
troval k  jich  živnosti  podle  desk  zněnie  jako  bratr  starší,  drže  statek  společní  bratrský. 

Což  se  koně  lysého  dotýče,  poněvadž  v  ceduli  nestojí,  by  jemu,  panu  Jin- 
dřichovi, měl  dán  býti,  než  stojí  v  ceduli,  že  mimochodník  má  pan  Jindřich  panu 
Zbyňkovi  svuoj  dáti,  a  pan  Jindřich  toho  neprovedl,  by  mu  pan  Zbyněk  ten  kuoň 
dal,  protož  aby  mu  jej  vrátil  konečně  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 

R  m.  1.  336.  a.  —  SroT.  nálezy  ě.  1233,  1234  a  smloam  č.  1244. 


24  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1246. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  a  otcem  jeho  Zbyňkem  o  pánev  a  světnici  na  hrade  Eomhaaze, 
o  listy,  zápisy  a  dobré  vůle,  o  lidi  poddané  a  j.    [1503,  po  8.  květnu.] 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  a  na  Eomhauze  s  strany  jedné, 
a  panem  Zbyňkem  z  Kolovrat,  otcem  jeho,  s  strany  druhé  o  puohony,  kterýmiž  po- 
honí pana  Zbyňka  z  Kolovrat,  otce  svého,  o  kteréž  pře  na  nás  mocně  přestali  sú, 
takto  mezi  nimi  vypoviedáme: 

Item  najprve,  kdež  jeho  vinil  z  pánve  z  pivovára,  z  světnice  z  bašty,  kteréž 
odvezl  pryč:  že  pan  Zbyněk  pánve  jemu  povinen  dáti  nenie,  poněvadž  jemu,  panu 
Jindřichovi,  dskami  žádných  svrchkuov  nezapsal  než  cedulí,  kterýchž  svrchkuov  jemu 
panu  Jindřichovi  nechati  má.  I  poněvadž  v  té  ceduli  nestojí,  by  mu  ta  pánev  zuo- 
stati  měla,  ani  také  jakým  svědomím  to  provedl,  by  mu  ji  pan  Zbyněk  otec  jeho 
dal,  že  mu  jie  vrátiti  povinen  nenie  pan  Zbyněk.  Ale  poněvadž  jest  pan  Zbyněk 
zápis  dskami  učinil,  že  zapisuje  jemu  hrad  Komhauz  etc.  bez  vymienky,  že  jest  sta- 
vení odtud  žádného  odvozovati  nemohl,  poněvadž  zápis  desk  jest  předešlý,  než  jest 
tu  světnici  preč  odvezl.  Protož  aby  jemu  tu  světnici  na  též  miesto  postavil  a  tak 
dobru,  jakž  jest  ta  byla,  anebo  panu  Jindřichovi  aby  zaplatil  na  zchválenie  úředníkuov 
desk  zemských,  zač  by  stála,  a  to  konečně  zaplacení  aby  učinil  od  tohoto  dne  ve 
dvú  nedělí  pořád  zběhlých  po  rozeznání. 

Item  což  se  listuov  a  zápisuov  a  dobrých  volí  dotýče  na  ta  zbožie,  kdež  ho 
pohnal  pan  Jindřich  pana  Zbyňka  z  nevydánie,  ty  aby  jemu  vydal  podle  zápisu  desk 
takovým  obyčejem,  jsú-li  ti  zápisové  kteří  společní,  ješto  jiným  osobám  viece  svědčí 
a  náleží  a  ne  samému  panu  Komhauzskému  starému,  tehdy  daj  jemu  dobru  vuoli 
na  ně  a  právo  své  na  něho  všecko  převeď.  A  též  jsú-li  listové,  ješto  jemu  samému 
panu  Zbyňkovi  náležie,  ty  jemu  k  věrné  ruce  ležeti  mají,  kdež  ležie,  ty  jemu  vydají 
beze  všie  odpomosti,  kromě  listuov  na  Dobroviz  a  na  to,  což  sobě  dskami  pozuo- 
stavil.  Při  tom  se  pan  Zbyněk  zachovaj,  jakž  dsky  svědčí  a  ukazují.  Také  jemu 
panu  Jindřichovi  aby  pan  Zbyněk  dobré  vuole  zdělal  na  listy  a  majestáty,  kteréž 
s  jinými  společně  má.  A  jiné  listy,  má-li  které,  jakž  se  nahoře  ukazuje,  aby  vydal, 
a  tomu  všemu  aby  dosti  učinil  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 

Item  jakož  opět  pohnal  jeho  a  vinil  z  toho,  poněvadž  smlouva  ukazuje  dskami, 
i  také  o  kteréž  jest  Chmelicský  mezi  nimi  vyznal,  jak  se  při  nie  zachovati  mají, 
a  podle  toho  pan  Jindřich  pohnal  pana  Komhauzského  starého,  v  kteréž  stojí,  aby 
jemu  na  lidi  jeho  zběhlé  i  také  na  sirotky  sbožie  toho,  kteréž  jemu  postoupil,  nesáhal : 
i  poněvadž  jest  toho  ničímž  neprovedl,  by  jemu  pan  Komhauzský  na  které  sáhal 
a  je  držal,  toho  při  tom,  jakž  smlouva  znie,  zuostavujem,  že  se  pan  Komhauzský 
starý  na  žádné  lidi  zběhlé  anebo  sirotky  toho  zbožie,  kteréhož  jest  panu  Jindřichovi, 


Nálezy  z  roku  1503  o  Svátosti.  25 

synu  svému,  postúpil  a  dskami  zapsal,  tálmúti  ani  na  ně  sáhnutí  nemá  nižádným 
právem,  kromě  těch  osob,  kteréž  jest  sobě  túž  smluvú  zejména  pozuostavil,  k  kteréž 
smlúvě  pan  Jindřich  pohnal  o  ty  lidi  své  zběhlé  a  sirotky. 

Item  kdež  pohnal  pan  Jindřich  pana  Zbyňka  o  člověka  svého  Jana  Chudého 
z  Chaynovic,  že  jest  s  něho  dvě  kopě  grošuov  a  X  grošuov  českých  vzal  úroka.  Po- 
něvadž jest  pan  Zbyněk  jemu  toho  člověka  propustil  a  lidí  beze  všie  výmienky  po- 
stúpil a  sobě  smlúvú  na  tom  člověku  ani  na  jiných  úrokuov  zadržalých  nevymienil: 
že  jest  toho  úroku  z  něho  bráti  neměl,  protož  aby  jemu  ten  úrok  vrátil  zase,  totiž 
dvě  kopě  a  X  grošuov  konečně  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
A  tu  panu  Jindřichovi  dávají  za  právo. 

Item  kdež  druhým  puohonem  pohnal  téhož  pana  Zbyňka  a  vinil  jeho  z  pychu, 
že  jest  vzal  člověka  jeho  čeřen  a  IV  vrše;  a  on  se  jest  pan  Zbyněk  k  tomu  znal, 
že  jest  jemu  dobrovolně  ten  čeřen  dal  a  ty  čtyři  vrše,  a  to  svědky  dvěma  provedl 
dostatečně  vedle  práva,  by  mu  je  pychem  vzal,  vedle  puohonu  svého,  že  jemu  pan 
Zbyněk  tiem  pychem  a  pokutou  na  to  učiněnu  nebo  uloženu  povinen  nenie,  dáváme 
panu  Zbyňkovi  za  právo. 

R  nL  1.  336.  b.  za  nápisem:  Begiatra  památná,  O  Svátosti  léta  MDIIP,  SroT.  předcházející  nálezy 
i.  1234,  1236,  1244  a  1245. 

1247. 

Mezi  Jindřichem  z  Kolovrat  a  macechou  jeho  Kateřinou  z  Dube  o  dluh,  svědomí  a  pych. 

[1503,  po  8.  květnu.] 

Item  v  té  při,  kteráž  jest  mezi  panem  Jindřichem  z  Kolovrat  s  jedné,  a  paní 
Kateřinu  z  Dube  s  strany  druhé.  Tu  kdež  ji  vinil  a  pohnal,  že  jest  ceduli  vyřezánu 
přijavši,  jeho  jest  kvitovala  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  a  deset  kop  jest  jemu 
odpustila,  na  to  jest  vedl  některé  svědky,  a  že  jest  on  těch  deset  kop  dodati  musil ; 
i  poněvadž  jest  ceduli  přijala,  kterúž  kvituje  jeho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  : 
že  jest  jemu  těch  deset  kop  povinna  dáti,  a  ty  aby  jemu  dala  konečně  od  dnešního 
dne   ve  dvú  nedělech    pořád   zběhlých.    A  jemu   panu  Jindřichovi   za  právo  dávají. 

Item  kdež  jest  týž  pan  Jindřich  pohnal  o  svědomie  paní  Kateřinu  z  Dube, 
dav  jí  ceduli,  žádaje  na  nie  svědomí  proti  panu  Zbyňkovi,  manželu  jejiemu :  že  tiem 
svědomím  jemu  dáti  proti  panu  Zbyňkovi,  manželu  svému,  povinna  nenie  podle  zřie- 
zenie  zemského. 

Item  kdež  pohnal  týž  pan  Jindřich  paní  Katheřinu  z  pychu  pro  len  vytrhánie 
a  pro  ten  pych  z  pokuty  na  to  uložené.  Poněvadž  ona  jest  to  ukázala  smluvní  ce- 
dulí, kterúž  má  pan  Jindřich  s  panem  Zbyňkem,  otcem  svým,  že  jest  sobě  ten  len 
paní  Katheřina  vymínila,  že  jest  přes  to  pohnati  neměl ;  a  poněvadž  jest  ničímž  toho 
neprovedl,  by  jemu  ten  len  kudy  náležel,  i  z  té  příčiny  jemu  tú  pokutu  o  pych 
poviíma  nenie  ani  toho  pychu  na  ni  jest  provedl.  Protož  jí  paní  Kateřině  dávají  za  právo. 

ArchiT  Čcdcý  XIU.  4 


26  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

Vajpoyěď  tato  napřed  psaná  mezí  panem  Zbyňkem  Eornhaozskjm  z  Kolovrat, 
paní  Katherínú  z  Dube,  manželku  jeho,  a  panem  Jindřichem  z  Kolovrath,  pány  z  Ko- 
lovrat, strajcí  jich,  mezi  nimi  učiněná  v  registra  tato  komorní  památná  vepsána  jest 
z  rozkázánie  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  léta  MD  čtvrtého  v  úterý  den  svatého  Ře- 
hoře [12.  března].  Relator  pan  Albrecht  z  Kolovrath  na  Libšteině  etc.,  nejvyšší 
kancléř  královstvie  Českého. 

R.  nL  L  387.  b.  za  nápisem :  Begútra  pamáíná.  O  Svátosti  lita  MDIIP  SroT.  předcháiejíd  sápisj  &  \%U^lt4cl. 

1248. 

Mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  a  Florianem  kožišníkem  z  Loun  o  dluh.  1503,  22.  srpna. 

Jindřich  Loučenský  z  Kopydlna  léta  MDIP  v  sobotu  po  XI  tisíc  svatých 
panen  [22.  října]  pohnal  Floriana  kožišníka  v  městě  Lounech  obyvajícieho  z  Lil 
kop  grošuov  českých  ostatních  podle  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  etc.  Tu  na  rok  jim 
položený  v  pátek  po  svatém  Brykcí  [18.  listopadu]  dáno  jemu  Loučenskému  proti 
Floryanovi  témuž  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

Léta  MDIII  v  úterý  před  svatým  Bartholomějem  [22.  srpna]  vydán  jest  list 
zatykači  na  Floriana  pohnaného. 

a  m.  L  317.  b.     Za  nápisem :  Stáná  práva  k  roku  Svátotti  létha  MDIIP. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MDlIř. 

1249. 
Mezi  Kuncem  Waldungkem  a  radou  mésta  Mostu  o  nedopomahání  práva.  1503,  13.  listopadu. 

Kuncz  Waldungk  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Mostu.  Viniti  je  chce 
etc.,  tak  jakož  dva  puohonové  napřed  psaní  ukazují  etc. 

V  té  při  mezi  Kuncem  Waldungkem  puovodem  s  jedné,  a  měšťany  města 
Mostu  8  strany  druhé.  Kdež  jim  obojím  stranám  JMtí  pány  ty  pře  mezi  nimi  až  do 
tohoto  času  odloženy  jsú,  což  se  Kašpara  Fišara  a  Marthy  Waldunkové,  jich  spolu- 
obyvateluov,  dotyce,  aby  oni  Moští  pohnaní  to  provedli  dostatečně,  že  sú  nálezóm 
panským  předešlým  dosti  učinili,  a  on  Kunc  puovod  aby  provedl,  že  se  jim  dosti 
nestalo  vedle  ortele  Maydburského  etc,  tak  jakož  JMtí  panské  odloženie  o  tom  šíře 
v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
8  obů  stran  pře  líčenie,  odpory,  Maydburské  ortely  i  svědomí,  takto  o  tom  vypo- 
věděli a  nalezli :  Poněvadž  oni  Moští  pohnaní  dostatečně  sů  to  provedli,  že  sú  vajpo- 
vědem  a  nálezóm  panským  předešlým  i  Maydburským  ortelóm  dosti  učinili,  a  on 
Kunc  Waldungk  toho  jest  ničímž  neprovedl,    by  oni  Moští  podle  nálezuov   panských 


Nálezy  z  roku  1503  o  sv.  Martini.  27 

předešlých  jemu  neučinili  dosti,  z  té  příčiny  oni  Moští  pohnaní  jemu  Kuncovi  Wal- 
dunkovi  puovodovi  ničímž  dále  povinovati  nejsú,  a  jim  se  Mostckým  v  tom  proti 
témuž  Kuncovi  Waldunkovi  dává  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brikcí 
léta  MDm^ 

R.  m.  1.  51.  a.    SroY.  nálezy  č.  1099,  1100  a  1180  t  ArchiTU  Českém  Xn.  str.  484,  486  a  639. 

1250. 

Mezi  Henrychem  z  Plavná  a  bratřími  Šliky  z  Holejče  o  splnění  smlouvy.  1503,  13.  listopadu. 

Pan  Henrych  z  Plavná  etc.,  purkrabie  Míšeňský  etc,  pohnal  pana  Šebestiána, 
pana  Qwirina  a  pana  Albrechta  bratří  Šlikuov  z  Holayče.  Vinil  je  z  dosti  neučinění 
smlouvě  Iraymarku,  někdy  panem  Jeronýmem  Šlikem,  otcem  jich,  učiněné  o  krá- 
lovské  lesy  a   o  jeho  páně   z  Plavná   svěcská  léna  v  Lokecském   kraji,   že   on  pan 

v 

Jeroným  Slik  ani  nadepsaní  pohnaní  synové  a  dědicové  jeho  té  smlouvě  dosti  neuči- 
nili sú  v  tom,  jestliže  by  páně  z  Plavná  léna  lepší  byla  nežli  královští  lesové,  že  jest 
to  pan  Jeroným  Šlik  a  dědicové  jeho  podle  rozeznání  Voldřicha  z  Czediivicz  a  Andresa 
z  Hozlaw  panu  z  Plavná  to,  což  by  léna  lepší  byla  nežli  královský  les,  zaplatiti 
[povinni],  a  ta  vajpověď  měla  jest  v  jednom  roce  vypovědiena  býti.  A  za  to  ti  smlouyce, 
aby  to  na  se  vzali  a  učinili,  od  obojí  strany  měli  prošeni  býti.  A  podle  toho  pan 
z  Plavná  těch  smlouvcí  prosil.  Měl  jest  také  pan  Jeroným  Šlick  i  dědicové  jeho  od 
krále  JMti  povolenie  zjednati,  aby  panu  z  Plavná  takový  královský  les  svobodna 
učinil.  Pakli  by  toho  neučinil,  tehdy  aby  jemu  jeho  lén  zase  postoupil,  a  proti  tomu 
pan  z  Plavná  jemu  královských  lesuov  také  zase  aby  postoupil.  Ale  to  jemu,  panu 
z  Plavná,  od  pana  Jeronýma  ani  od  dědicuov  jeho  nenie  držáno  ani  se  tomu  dosti 
stalo.  Vložen  puohon  léta  MDP  v  úterý  před  svatým  Šimonem  a  Jůdů  appoštoluov 
[26.   října]. 

Pan  Henrych  z  Plavná  puovod  poroučí  při  svú  Mates  Hyserlovi,  Purkhartovi 
Čichalovcovi,  Janovi  Jiskroví  a  Bohuslavovi  Zumrovi,  všem  spolu,  třem,  dvěma  aneb 

« 

jednomu  z  nich  na  zisk  i  na  ztrátu. 

V  té  při  mezi  panem  Henrychem  z  Plavná  s  jedné,  a  mezi  panem  Šebe- 
stianem,  panem  Quirinem  a  panem  Albrechtem  bratřími  Šliky  z  Holayče  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  pan  Henrych  z  Plavná  puovod  vinil  je  pohnané  z  dosti  neučiněnie 
smlouvě  fraymarku  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on,  pan  Henrych  z  Plavná  etc, 
puovod  toho  ničímž  neprovedl,  by  oni  páni  Šlikové  pohnaní  jemu  v  čem  té  smlouvy 
nezdrželi  a  jí  neučinili  dosti,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jim,  pánóm  Šlikóm,  pohnaným 
proti  témuž  panu  z  Plavná  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brikcí. 

R.  ni  1.  116.  b. 

4* 


28  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1251. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  a  některými  konšely  Nového  mésta  Pražského  o  dopomožení  práva. 

1503,  13.  listopadu. 

Václav  Veselík  z  Menšieho  města  Pražského  pohnal  Štěpána  Honcladera, 
Václava  Selíka  z  Podskalé,  Jilka  Rybu,  Víta  Hájka  a  Zigmunda  Huolku,  měšťan  No- 
vého města  Pražského.  Vinil  je  z  toho,  že  jsůce  na  úřadě  konšelském  tudiež  v  Novém 
městě  Pražském,  kdež  tehdáž  on  Veselík  o  statek  svuoj  s  někdy  Mikulášem  Far- 
kašem,  v  ty  časy  měštěnínem  téhož  Nového  města  Pražského,  o  puol  druhého  sta 
kop  a  o  deset  kop  grošuov  českých  právem  činiti  měl,  na  kterémžto  Farkašovi  o  již 
menovanú  summu  v  soudu  komorním  té  chvíle  za  pánuov  hejtmanuov  královstvie 
Českého  právo  ustál,  a  po  témž  právu  stáném  list  zatykači  vzav,  toho  Farkaše  tiem 
listem  zatykacím  tu  na  Novém  městě  Pražském  zatekl.  Tu  oni  nahoře  menovaní 
měšťané  Novoměští  v  ty  časy  konšelé  jsúce,  jemu  Veselíkovi  na  toho  Farkaše  dále 
práva  dopomoci  nechtěli,  ale  jej  vězeli  a  tiem  vězením  jemu  k  dosažení  jeho  spra- 
vedlnosti a  té  summy  nadepsané  na  tom  Farkašovi  cestu  zavřeli.  Vložen  puohon  léta 
MD  prvnieho  v  neděli  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [24.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem  z  Menšieho  města  Pražského  s  jedné, 
a  mezi  Štěpánem  Huncledarem,  Václavem  Selíkem  z  Podskalé,  Jilkem  Rybou,  Vítem 
Hájkem  a  Zigmundem  Huolkú,  měšťany  Nového  města  Pražského,  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  Václav  Veselík  vinil  již  měno  váné  pohnané  z  toho,  že  jsůce  na  úřadě  kon- 
šelském tudiež  v  Novém  městě  Pražském,  kdež  tehdáž  on  Veselík  o  svuoj  statek  s  někdy 
Mikulášem  Farkašem,  v  ty  časy  měštěnínem  téhož  Nového  města  Pražského,  o  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  a  o  deset  kop  grošuov,  vše  českých,  právem  činiti  měl, 
že  oni  nadepsaní  pohnaní  jemu  dále  práva  dopomoci  nechtěli  sú  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpí- 
rajíce pravili,  že  jest  toho  listu  zatykacieho  on  Václav  Veselík  podle  práva  rychtáři 
ani  tomu,  komuž  ta  věc  příleží,  nedodal  aniž  penieze  od  zatknutí  dal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Perfišteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon  a  s  obú  stranu  pře  líčení,  odpory 
i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  to  on  Václav  Veselík  puovod 
tími  svědky  provedl,  když  jest  před  ně  do  raddy  vstoupil  tu  na  Novém  městě  Pražském 
a  vinil  starů  raddu,  kdež  tíž  svědkové  takto  seznávají,  že  radda,  kteráž  v  tu  chvíli 
byla,  tázala  se  jeho  Veselíka,  koho  viní,  a  on  pověděl,  že  starů  raddu,  a  že  jim  vinu 
dává  pro  Farkaše,  na  kteréhožto  Farkaše  po  ustáném  právu  dále  práva  jemu  do- 
pustiti nechtěli,  kteréhožto  Farkaše  byl  listem  zatekl,  a  oni,  stará  radda,  tu  žalobu 
na  se  slyševše,  nic  tomu  tehdáž  neodepřeli,  než  žádali  za  prodlení  do  dvú  nedělí ;  i  po- 
něvadž on  Václav  Veselík  to  dostatečně  provedl,   že  jest  ho  zatekl,   toho   Farkaše; 


Nálezy  a  rohu  1503  o  sv,  Martině.  29 

z  té  příčiny  JMt  dávají  témuž  Veselíkovi  puovodovi  proti  nadepsaným  pohnaným  za 
právo,  tak  aby  oni  pohnaní  tu  summu  jemu,  to  jest  těch  puol  druhého  sta  kop  gro- 
šuov  a  deset  kop  grošuov  vše  českých  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  neděU  pořád 
zběhlých,  tak  aby  z  nich  každý  dielem  svým  to,  což  z  té  summy  na  koho  přijde, 
odbyti  mohl,  poněvadž  sů  toho  ničímž  neprovedli,  by  mu  práva  dopomoci  chtěli.  Což 
se  pak  Zigmunda  Huolky  spolupohnaného  jich  dotýče,  poněvadž  nestojí,  že  JMt  stáné 
právo  na  něho  dávají.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brykcí. 

Léta  MD  třetieho  v  pátek  po  svatém  Thomasi  apoštolu  [22.  prosince]  vyšel 
jest  list  zatykači  na  Zigmunda  Huolku  pohnaného  po  právu  stáném,  tak  jakož  tuto 
v  nálezu  panském  položeno  jest. 

R.  m.  1.  282.  b.    SroY.  nálezy  &  1095  a  1175  y  Archivu  Českém  Xn.  str.  483  a  537. 

1262. 

Mezi  Jindřichem  z  Nebilova  a  Janem  z  Merklína  o  postavení  poddaného  pro  nářek  cti. 

1503,  14.  listopadu. 

Jindřich  z  Nebielova  pohnal  Jana  Merklínského  z  Merklína,  aby  člověka 
svého  Jobšta  z  Vidic  postavil  přede  pány  a  vladykami  krále  JMti  v  soudu  komorním. 
Vinil  jej  z  nářku  cti.    Vložen   puohon   léta  MDIP  v  pátek   den  Svátosti   [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nebielova  s  jedné,  a  Janem  z  Merklína  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Jindřich  pohnal  jeho  Jana,  aby  postavil  přede  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  v  soudu  komorním  člověka  svého  z  Vidic  Jobšta,  kdež  ho  vinil 
z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Merklínský  odpíraje  pravil,  že  týž  Jobšt  nikdy  jest  jeho  nebyl  Merklínského  člověk 
než  přikázaný  toliko,  a  k  tomu,  když  jest  mu  puohon  dodán,  že  jest  již  týž  Jobšt 
u  něho  nebyl.  A  na  to  jest  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  králo\stvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  té  pře  odložili  až  do  Svátosti  najprv  příští,  aby  na  ten  čas  on 
Jan  téhož  Jobšta  před  JMti  postavil  v  soudu  komorním.  Pakli  by  ho  nepostavil,  aby 
na  ten  čas  strany  zase  stály,  že  JMt  jim  ráčí  o  to  konec  učiniti.  A  v  tom  času  ne- 
uchoval-li  by  Buoh  které  strany  smrti,  že  to  jim  a  jich  cti  a  dobré  pověsti  nic  ke 
škodě  býti  nemá.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  DL  1.  96.  a. 

1253. 

Mezi  Janem  z  Otradovic  a  Johankou  z  Cholpic  o  pobrání  svrchkův.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Otradovic  pohnal  Johanky  z  Cholpic.  Vinil  ji  z  pobrání  svrchkuov, 
klenotuov,  hotových  peněz  a  šatuov  etc,  tak  jakož  puohon  napřed  psaný  ukazuje  etc 

V  té   při  mezi  Janem    z  Otradovic  s  jedné,   a  Johanku   z  Cholpic  s  strany 


3<)  />.  XlIL   Eegisira  soudu  komorniho. 

druhé.  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernštein<a  na  Helfenšteině  etc,  naJTyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  v3'povědéli  a  roz- 
kázali, aby  Jindřich  z  Nebilova  se  všemi  potřebami  a  spravedlnostmi  svými  před 
JMtí  stál  na  den  Svátosti  najpr\'  přísti,  a  ji  Johanku  pohnanou  na  ten  čas  aby 
v  tom  zastoupil.  A  protož  tato  pře  jí  Johance  a  jemu  Jindřichovi  odkládá  se  do 
téhož  času  Svátosti  najprv  přísti.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Br}'kcí. 

R.  ni.  ].  142.  a.    SroT.  nález  c.  1192  y  AnhÍTa  Českém  XII.  str.  548. 

1254. 

Mezi  Janem  z  Byšic  a  Kateřinou  Peřinovou  z  Ko&íně  o  rčení.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Byšic  pohnal  Katheíinu  Peřinovu  z  Kosine.  Vinil  ji  ze  rčenie,  že  jest 
mu  řekla  X  kop  gi-ošuov  míšeňských  dáti  aneho  šubu  za  X  kop  kupiti.  Vložen  puohon 
léta  MDír^  v  pátek  po  svatém  Matéji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Katheřinú  Peřinová  z  Ko- 
sine pohníinů  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  ji  Katheřinú  ze  rčenie,  že  mn 
řekla  X  kop  grošuov  míšeňských  dáti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Katheřina  také  zase  svědomí  ukázala.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon  a  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jan  piiovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  ona  Ka- 
theřina pět  kop  ^'ošuov  českých,  když  jí  zápis  najdo.  řekla  dáti,  a  ona  KatheHna 
toho  jest  podle  práva  neodvedla,  by  mu  dáti  těch  pět  kop  grošuov  českých  neřekla, 
z  té  příčiny  dává  se  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo,  tak  aby  ona  Katheřina  jemu 
těch  pět  kop  grošuov  českých  díila  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých. 
Stalo  se  v  ůterj'  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  142.   b. 

1255. 

Mezi  Janem  z  Křičova  a  Dorotou  Peštalkou  z  Košíně  o  dluh.  1503,  14.  listopadu. 

Jan  z  Křičova.  syn  někdy  Mikuláše  odtud,  maje  léta  spravedlivá,  králem  JMtí 
daná  a  v^-plněná.  pohnal  Dorothu  Peštalku  z  Košíně.  Vinil  ji  jakožto  nápadnici  statku 
někdy  pana  Pavla  z  Jenšteina  z  nedodání  summy,  totižto  XLIII  kop  grošuov  mí- 
šeňských, od  téhož  pana  Pavla  jmenovanému  Mikulášovi,  otci  nadepsaného  Jana,  po- 
zuostalých.  Možen  puohon  léta  MDIl^  v  pátek  po  svatém  Matěji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Křičova.  majícím  léta  spravedlivá,  králem  JMtí  daná 
a  v}-plněná,  s  jedné,  a  Dorotu  z  Košíně  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaný  Jan 
vinil  ji  Dorothu  jakožto  nápadnici  statku  někdy  pana  Pavla  z  Jenšteina  ze  XL  tří 
kop  grošuov   míšeňských,   někdy   otci  jeho  Janovu   od  téhož   pana  Pavla  zuostalych 


Náiesy  0  roku  1503  o  sv.  Martině,  ol 

etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  téhož  pana  Pavla  ukázal  kšaft, 
vajpísy  z  desk  a  svědomí,  pří  tom  žádaje  panno  v  JMtí  za  opatřenie.  Proti  tomu  ona 
Dorotha  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  sú  téhož  pana  Pavla  nebožtíka  před  sebú 
měli  za  živnosti  jeho  a  naň  toho  nikdy  neuvedli,  by  to  dluh  byl  spravedlivý,  a  že 
on  nebožtík  sám  toho  vždycky  odpieral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  s  obů  stranu,  pře  líčenie,  kšaft 
téhož  pana  Pavla,  dsky  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod 
toho  ničímž  neukázal,  by  ta  panu  Pavlovi  věc  svěřena  byla,  a  také  toho  jeho  svěd- 
kové neseznávají,  jakožto  Václav  Sak  a  Mikuláš  z  Duchcova,  by  on  ty  zlaté  za  těch 
XVte  kop  grošuov  míšeňských  jemu  dal  na  ten  dluh,  i  z  té  příčiny  JMt  dávají  jí 
Dorotě  pohnané  za  právo.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  142.  b. 

1256. 

Mezi  Mikulášem  z  Kolovrat  a  Jindřichem  z  GutSteina  o  néiék  cti.  1503.  14.  listopadu. 

Pan  Mikuláš  z  Kolovrat  a  na  Žehroviciech  pohnal  pana  Henrycha  z  GutSteina 
na  Tachově.  Vinil  ho  z  nářku  cti,  tu  kdež  jest  přes  své  svolenie  a  přirčenie  i  prve 
před  tiem  jej  haněl,  na  cti  a  dobré  pověsti  jeho  dotýkaje.  Vložen  puohon  léta 
MDII®  v  pátek  po  svatém  Matěji  [25.  února]. 

V  té  při  mezi  panem  Mikulášem  Žehrovským  z  Kolovrat  puovodem  s  jedné, 
a  panem  Henrychem  z  Gutštein9,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaný  pan 
Mikuláš  vinil  jej  pana  Henrycha  z  Gutšteina  z  nářku  cti,  tu  kdež  přes  své  svolenie 
i  přirčenie  i  prve  před  tiem  jej  haněl,  na  cti  a  dobré  pověsti  jeho  dotýkaje  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoíinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami:  Poněvadž  on  pan  Mikuláš  v  svém  píiohonu  tato  položil  slova,  že  jej* 
pana  Henrycha  z  Gutšteina  chce  viniti  z  nářku  cti,  kdež  přes  své  svolenie  a  přirče- 
nie i  prve  před  tiem  jej  haněl,  tak  jakož  puohon  ukazuje,  z  kterýchžto  slov  zřetedlně 
znáti  jest,  že  ze  dvojí  věci  pohání:  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Ale  po- 
něvadž on  pan  Mikuláš  po  své  cti  stojí  a  po  právu  šel  a  jde,  a  naíi  nic  vedeno 
nenie  skrze  pana  Henrycha,  z  té  příčiny,  že  ten  puohon  zdvižen,  protož  jemu  panu 
Mikulášovi  ten  nárok  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti 
nemá  nynie  i  na  budúcí  časy;  ač  jestliže  by  také  které  strany  v  tom  pán  Buoh 
smrti  neuchoval.  Než  jestliže  by  sebe  strany  chtěly  o  tu  při,  kteráž  zdvižena  jest, 
právem  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  193.  b.  SroT.  nález  ě.  1160  t  Archivu  Českém  XH  str.  620. 


32  D.  XIII.   Registra  soudu,  komorního. 

1257. 

Mezi  opatem  i  konyentem  kláštera  Oseckého  a  bralíími  ze  Sulevic  o  rušení  práv  kláštera 

proti  král.  majestátům.  1503,  14.  listopadu. 

Michal,  opat  kláštera  Osecského,  svým  i  všeho  konventu  téhož  kláštera  jménem 
pohnal  Václava,  Buška,  Purkharta,  Petra  a  Jana  bratří  z  Sulevic  a  na  Duchcově. 
Vinil  je  z  toho,  že  jej  a  konvent  jeho  obtěžují  robotami,  lovy,  kusem  louky,  s  kteréž 
seno  berou,  majcením  lesuov,  vody  vedením,  plotuov  děláním,  záseky,  kaplana  cho- 
váním na  hradě  Oseku.  Vložen  puohon  léta  MDII  v  úterý  po  svaté  Dorotě  [8.  února]. 

V  té  při  mezi  knězem  Michalem,  opatem  kláštera  Osecského,  s  jedné,  a  mezi 
Buškem,  Purkhartem,  Petrem  a  Janem  bratřími  z  Sulevic  s  strany  druhé.  Kdež  týž 
kněz  Michal  opat  vinil  již  menované  pohnané  svým  a  kláštera  svého  jménem,  že  jej 
a  konvent  jeho  obtěžují  robotami,  lovy  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  to  v  sobě  za- 
vierá.  A  na  to  mnohá  svá  privilegia  a  předkuov  krále  JMti  obdarování  ukázali  sů. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  ta  věc 
majestátuov  královských  dotýče,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt  zdvihli  jsú.  Stalo  se 
v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  1.  194.  a. 

1258. 
Mezi  Wolfem  z  GutSteina  a  jeho  bratrem  KriStofem  o  očištění  statku.   1503,  14.  listopadu. 

Pan  Wolf  z  Gutšteina  pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina,  bratra  svého.  Vinil 
ho  z  toho,  že  mu  statek  jeho  zavadil,  aby  mu  jej  očistil.  Vložen  puohon  léta  MDIP 
v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  panem  Wolfem  z  Gutšteina  s  jedné,  a  panem  B[ryštofem  odtudž, 
bratrem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  on  pan  Wolf  vinil  jej  pana  Kryštofa,  že  mu 
statek  jeho  zavadil,  aby  mu  jej  očistil  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on  pan  Wolf 
puovod  toho  v  svém  puohonu  nepoložil  a  zejména  nevyslovil,  který  mu  statek  on 
pan  Kryštof  zavadil,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  úterý  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  283.  b. 

1259. 
Mezi  Kuncem  Ofem  z  Wrzentalu  a  Matějem  Mlýnkem  pro  odepření  svědectví.  1503,  15.  listopadu. 

Kuncz  Off  z  Wrzentalu  pohnal  Matěje  Mlajnka,  měštěnína  Starého  města  Praž- 
ského. Viniti  ho  chce  z  toho,  že  pro  jeho  u  desk  nesvědčení  před  úředníky  Praž- 
skými přišel  etc. 


Nálezy  z  rohu  1603  o  sv.  Martině.  33 

V  té  při  mezi  Kancem  Offem  z  Wrzentalu  puovodem  s  jedné,  a  Matějem 
Mlaynkem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež 
týž  Knnc  vinil  jej  Mlajnka  z  toho,  že  pro  jeho  u  desk  nesvědčení  před  úředníky  Pražskými 
přišel  o  summn  okolo  XVn  kop  grošuov  míšeňských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Kunc  v  svém  puohonu  nepoložil 
zejména  summy  menovité,  než  toliko  okolo  XVII  kop  grošuov  míšeňských,  z  té  pří- 
činy JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.    Stalo  se   léta  MDIII®  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R,  m.  1.  58.  b. 

12G0. 
Mezi  Janem  z  Dubce  a  radou  Starého  města  Pražského  o  zdržení  smlouvy.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  purgmistra  a  raddy  i  vší  obce  Starého 
města  Pražského.  Vinil  je  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  jich  s  obú 
stran  a  dobrých  lidí  pečetmi  tvrzené  v  tom,  že  mu  vodu  půštějí  skrze  nový  rybník 
o  dvú  hrázech  na  dolejší  jezera  jinač,  než  táž  smlouva  ukazuje  mezi  nimi.  Vložen 
puohon  léta  MDF  v  sobotu  po  svatém  Jiří  [24.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  raddů  i  vší 
obcí  Starého  města  Pražského  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Jan  puovod  vinil  je  Staro- 
městské pohnané  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  s  obú  stran  učiněné,  že  mu  vodu 
pouštějí  skrze  nový  rybník  o  dvú  hrázech  na  dolejší  jezera  jinač,  než  táž  smlouva 
ukazuje  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu 
a  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  ta  smlouva  ukazuje,  že  sobě 
mají  vodu  pouštěti  sobotní  a  nedělní  na  nový  rybník  a  odtud  do  jezera,  a  sobotní 
a  nedělní  vodu  že  mají  k  své  potřebě  mieti.  Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pemšteina 

v 

na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor,  smlouvu  a  svědomí  i  purkrabovu  hradu  Pražského 
zprávu  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  smlouva  to  zřetedlně  ukazuje,  že 
pánuom  Pražanuom  voda  sobotní  a  nedělní  vokazuje,  že  ji  mají  k  své  potřebě  mieti, 
z  té  příčiny  je  Pražany  při  tom  zuostavují,  což  se  té  vody  sobotní  a  nedělní  dotýče, 
jakž  smlouva  ukazuje;  a  dále  aby  se  strany  k  sobě  zachovaly  podle  znění  též 
smlouvy,  jakž  sama  v  sobě  zní,  ve  všech  struhách.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  143.  a.    Sry.  nálezy  c.  1044  a  1104  v  Archivu  Českém  XI.  str.  541  a  XII.  na  str.  488. 

1261. 

Mezi  Janem  z  Dubce  a  poručníky  sirotků  Jana  Muttrplosa  z  Tedražíc  o  vydání  desátku 

ročního.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Hyndráka  z  Habrová,  miesto- 
písaře  královstvie   Českého,   a  Petra  Markolta  z  Tedražic.    Vinil  je  jakožto  mocné 

ArchW  Český  Xni  5 


34  D.  XIII.  Begistra  sondu  komorního. 

otcovské  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic  z  nevydá- 
vání desátku  ročnieho  z  tvrze  a  dvoru  sirotčieho  Dobřejovic,  menovitě  XII  strychuov 
obilé,  tři  strychy  žita,  tři  pšenice,  tři  ječmene  a  tH  vovsa,  k  kostelu  a  faráři  do 
Šeslic,  kteréhožto  kostela  tyž  Jan  z  Dubce  pán  podací  jest,  ješto  k  témuž  kostelu 
od  starodávna  týž  desátek  odtudž  placen.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den 
Svátosti  [8.  dubna]. 

y  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  s  jedné,  a  mezi  Václavem  Hyndrákem  z  Ha- 
brová, miestopísařem  královstvie  Českého,  a  Petrem  Markoltem  z  Tedražic,  mocnými 
otcovskými  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  Mutrplosa  z  Tedražic  s  strany 
druhé.  Kdež  on  Jan  puovod  vinil  je  pohnané  z  nevydávání  desátku  ročnieho  s  tvrze 
a  dvora  sirotčieho  Dobřejovic,  menovitě  XII  strychuov  vobilé  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  vajpisy  z  desk  a  svědomí.  Proti  tomu  oni  po- 
hnaní odpírajíce  pravili,  že  nebožtík  Jan  Muttrplos  z  Tedražic  koupil  jest  to  všecko 
zboží  Dobřejovské  dědicsky  beze  vší  výmienky  od  Bavora  z  Žiechova,  a  na  to  uká- 
zali vajpis  z  desk  téhož  Bavora.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  žalobu,  vajpisy  z  desk  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  on 
Jan  puovod  dostatečně  provedl,  že  jest  desátek  z  Dobřejovic  dáván  k  témuž  záduší 
do  Šeslic,  z  té  příčiny  JMt  páni  dávají  jemu  puovodovi,  pokudž  puohon  ukazuje,  za 
právo.  A  chce-li  týž  Jan  puovod  dále  je  pohnané  z  čeho  viniti,  právo  mu  se  neza- 
vírá. Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  143.  b. 

1262. 

Mezi  Janem  ze  Dyoi*ův  a  poručníky  sirotků  Bohuslava  Litovského  ze  S vinař  o  náhradu 

za  svěřené  koně.  1503,  15.  listopadu. 

Jan  ze  Dvoruov  pohnal  Elšky  z  Běšín  na  Lithoviciech,  Jeronýma  z  Skuhrova, 
miestokomomíka  královstvie  Českého,  a  Bohuslava  z  Oujezdce,  mocných  otcovských 
poručníkuov  sirotkuov  a  statku  někdy  Bohuslava  Litovského  z  Svinař.  Vinil  je  z  toho, 
jakož  jest  byl  témuž  Bohuslavovi  koně  z  Polsky  poslal  a  jemu  jich  svěřil,  že  jest 
týž  Bohuslav  jeden  z  těch  koní  prodal  a  nic  mu  zan  nedal,  a  druhý  kuoň  on  Bo- 
huslav dal,  komu  se  mu  zdálo,  a  za  ten  kuoň  mu  také  nic  nedal,  ješto  on  Jan  ty 
koně  LXX  kop  grošuov  pokládá.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pátek  den  Svátosti 
[8.  dubna]. 

V  té  pH  mezi  Janem  ze  Dvoruov  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Jeronýmem 
z  Skuhrova,  miestokomomíkem  královstvie  českého,  a  Bohuslavem  z  Újezdce,  poručníky 
sirotkuov  a  statku  někdy  Bohuslava  z  Svinař,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  puovod 
vinil  je  pohnané  z  toho,  že  jest  svěřil  dvú  koní  témuž  Bohuslavovi  Litovskému,  za 


Nálezy  z  rohu  1603  o  sv.  Martině.  35 

kteréž  mu  nic  nedal,  kteréžto  koné  on  Jan  LXXti  kop  grošnov  pokládá  etc,  tak 
jakož  pnohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  poručm^ci 
pohnaní  pravili  odpírajíce,  že  o  tom  dluhu  nic  nevědí,  a  také  že  by  on  Jan  puovod 
ty  koně  jemu  Bohuslavovi  nebožtíkovi  dal,  kteréž  mu  byl  poslal.  A  na  to  ukázali 
list,  kterýž  on  Jan  jemu  Litovskému  poslal  s  těmi  koňmi;  ale  on  Jan  tomu  listu 
odepřel.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nejvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu, 
odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  puovod  to  provodí,  že  sú  dva  jeho  koně 
k  němu  k  Litovskému  přivedeni,  protož  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  men- 
šími stály  na  zajtří  svatého  Fabiána  najprv  příštieho,  a  což  tu  on  Jan  před  týmiž 
úředníky  na  jich  schválení  provede,  zač  sů  ti  koni  stáli  v  tu  chvíli,  když  sú  k  němu 
k  Lithovskému  přivedeni,  to  aby  oni  pohnaní  jemu  Janovi  z  statku  sirotčieho  dali 
od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brikcí. 

R.  m.  ].  144.  a. 

1263. 

Mezi  Staroměstským  měšťanem  Matoušem  od  zlatého  Iva  a  Dorotou  Eošinkou  z  Eošíně  o  dluh 

za  kamehy  neboli  látky  hedvábné.    1503,  15.  listopadu. 

Mathúš  od  zlatého  lva,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Dorothu 
Eošinku  z  Košíně.  Vinil  ji  z  XXI  kop  grošuov  míšeňských,  kteréž  mu  zuostala  za 
kamehy.  Vložen  puohon  léta  MDIP  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Mathoušem  od  zlatého  lva,  měštěnínem  Starého  města  Praž- 
ského, s  jedné,  a  Dorothú  z  Košíně  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Mathouš  vinil  ji  Do- 
rotu z  XXI  kop  grošuov  míšeňských,  jemu  za  kamehy  zuostalých  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorota  pohnaná  odpí- 
rajíc pravila,  že  po  svém  muži  statku  žádného  nedrží,  než  toliko  po  svém  bratru. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor 
i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  v  tom  listu,  kterýž  ukázán  jest, 
s  mužem  svým  nerozdielně  slibovala,  že  jemu  Mathúšovi  osm  kop  grošuov  českých 
zuostávají,  a  nad  to  že  potom  sama  jest  koupila  od  téhož  Mathouše  kamehy  za  pět 
kop  grošuov  a  za  XXI  grošuov  míšeňských,  a  na  to  mu  nezavdala  než  toliko  XX  kop  [sic] 
míšeňských.  I  poněvadž  to  on  Mathouš  dostatečně  provedl;  z  té  příčiny  dávají  JMt 
jemu  Mathoušovi  za  právo,  tak  aby  ona  Dorotha  jemu  těch  XXI  kop  grošuov  mí- 
šeňských dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  V  středu 
po  svatém  Brikcí  stalo  se. 

R.  in.  L  194.  b. 

6* 


36  D.  XIII.  Registra  s(mdu  komorního. 

1264. 

Mezi  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  a  bratřími  ze  Šternberka  o  uvázání  se  ve  statek  proti  smlouvě. 

1503,  15.  listopadu 

Petr  Kučera  z  Dřeňová  pohnal  pana  Ladslava,  pana  Jana,  pana  Albrechta 
bratří  z  Šternberka.  Vinil  je  z  toho,  že  nebožtík  pan  Zdeněk  uvázal  se  v  statek, 
v  dvuor  Zalešany,  po  paní  Elšce,  manželce  své,  proti  smlouvě  etc. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřeňová  s  jedné,  a  panem  Ladslavem,  panem 
Janem  a  panem  Albrechtem  bratřími  z  Šternberka  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Petr 
pohnal  nadepsaných  pánuov,  vinně  je  z  toho,  že  nebožtík  pan  Zdeněk  uvázal  se 
v  statek,  v  dvuor  Zalešany,  po  paní  Elšce,  manželce  své,  proti  smlouvě,  kterouž 
jest  měl  týž  Petr  s  poručníky  statku  někdy  Bernartha  Opple  z  Fictum,  ješto  skrze 
téhož  pana  Zdenka  v  týž  dvuor  Zalešany  uvázánie  a  jeho  Kučery  odtavad  dřéve 
času  vytištěnie  týž  Kučera  vzal  jest  újmy  na  statku  svém  za  CCC  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sů  z  této  příčiny:  že  on  Petr  Kučera  ne- 
maje na  dědinách  svobodných,  rukojmí  k  soudu  nepostavil.  Stalo  se  v  středu  po 
svatém  Brikcí. 

R.  IIL  1.  236.  b.    Srov.  nález  č.  1152  y  ArchiTU  Českém  XII.  na  str.  521. 

1265. 

Mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  a  Václavem  Vencelíkem  z  Vrchovišf  o  rčení. 

1503,  15.  listopadu. 

Václav  Královský  z  Želetavy  pohnal  Václava  z  Vrchovišť  na  Žirovnici.  Vinil 
ho  ze  rčenie,  že  jest  mu  řekl  k  těm  tisíci  zlatým  uherským  dopomoci,  kterýchžto 
tisíc  zlatých  on  Václav  z  Vrchovišf  Mikulášovi  Tulešacskému  puojčil,  ale  tomu  rčenie 
nedbá  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  pondělí  po  svatém  Urbanu  [30.  května]. 

Létha  MDin^  v  středu  po  svatém  Brykcí  Václav  Královský  puovod,  nemaje 
na  dědin&ch  svobodných,  postavil  jest  rukojmie  Žibřida  a  Mikuláše  bratří  Žďárské  ze 
Žďáru  přede  pány  v  soudu  komorním  etc,  tak  jakož  zřiezenie  zemské  ukazuje. 

V  té  při  mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  puovodem  s  jedné,  a  Vá- 
clavem Vencelíkem  z  Vrchovišť  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Václav  Královský  vinil 
jeho  Vencelíka  ze  rčenie,  že  jest  mu  řekl  k  těm  tisíci  zlatým  uherským  dopomoci, 
kterýchžto  tisíc  zlatých  on  Václav  Vencelík  Mikulášovi  Tulešicskému  pójčil  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Vencelík  pohnaný 
pravil,  aby  to  on  Václav  Královský  provedl,  kdež  jest  těch  peněz  jemu  Tulešicskému 
pójčil.  A  k  tomu  dále  ukazoval  list  a  vajpisy  z  desk  jeho  Královského  Václava  vode- 
rčenie  i  také  svědomí.    Tu  JMt  pán,   pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině   etc, 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  37 

naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  on  Václav  puovod  pohnal  z  tisiece  zlatých  uherských,  pravě  je  býti  jemu 
Tulešicskému  od  něho  od  Václava  Vencelíka  pójčené,  a  jinač  jest  vedl  svědomí,  nežli 
jest  v  puohonu  položil  o  tom  pójčení:  i  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  283.  b. 

1266. 

Smlouva  mezi  Týmem  z  Pešky  a  Mikulášem  Chotkem  z  Hočkova  o  nářek  cti.  1503,  15.  listopadu. 

Mezi  Týmem  z  Pošky  a  Mikulášem  Chotkem  z  Hočkova. 
Stala  se  smlouva  urozeným  pánem,  panem  Henrychem  z  Gutšteina  a  na  Tachově 
a  Jiříkem  z  Záduba  a  v  Čebivi  mezi  urozenými  panoši  Thémem  z  Pošky  a  Mi- 
kulášem Chotkem  z  Hočkova.  Tu  kdež  týž  Mikuláš  byl  jest  dotekl  jeho  Týma 
i  otce  jeho  a  na  cti  nařekl,  my  svrchu  psaní  mocní  smlouvce  vypověděli  sme  mezi 
nimi  takto,  že  týž  Mikuláš  jemu  Thymovi  a  otci  jeho  ten  nárok  napravil  těmito 
slovy:  „Pane  Thym,  jakož  sem  tě  nařekl  a  otce  tvého,  i  mám  tě  za  dobrého  a  uro- 
zeného člověka,  jako  tě  král  JMt  a  páni  i  jiní  dobří  lidé  mají.  Neviem  na  tě  nic 
zlého  ani  na  otce  tvého.  Prosím  tebe,  odpusť  mi.'-  A  pan  Thym  mu  odpustil.  Na 
toto  v  registra  památná  vepsání  rektorové  byli  sů:  Pan  Jetřich  z  Gutšteina  a  na 
Chyšech  a  urozený  vladyka  pan  Albrecht  Rendl  z  Aušavy,  krále  JMti  prokurátor, 
od  pánuov  vyslaní  k  tomuto.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  I.  829.  b.  Za  nápisem :  Regiatra  památná,  K  roku  svatého  Martina  Utká  MDIW, 

1267. 

Mezi  Annou  Nelžejovskou  a  Anežkou  z  Mikovic  o  postavení   pacholka  pro  nářek  cti. 

1503,  16.  listopadu. 

Anna  Nelžejovská  z  Nelžejovic  pohnala  Anežky  z  Mikovic,  aby  Pavlem  pa- 
cholkem svým  ujistieci  se,  jej  postavila  etc,  jakož  puohon  napřed. 

Tu  létha  MD  třetieho  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí  v  té  při  mezi  Annu  z  Nel- 
žejovic s  jedné,  a  Anežku  z  Mikovic  s  strany  druhé.  Kdežto  ona  Anna  pohnala  ji 
Anežku,  aby  Pavlem,  pacholkem  a  čeledínem  svým  náchlebním,  dobře  se  ujistieci,  jej 
postavila  před  pány  JMti,  že  jej  viniti  chce  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon 
a  nález  panský  na  to  prve  učiněný  plněji  to  v  sobě  zavierají.  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jest  se  jim  ona 
Anežka  pohnaná  tiem  Pavlem  neujistila  dostatečně  a  jeho  nepostavila,  že  jest  jí  Anně 
puoYodovi  táž  Anežka  těmi  všemi  škodami,  kteréž  jest  na  ten  soud  naložila,  povinna, 
a  ona  Anna  že  jest  prvním  nálezem  dosti   na  své  cti  opatřena,   a  vedle  práva  aby 


38  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

ještě   na  téhož  Pavla  zatykači  list  vzala  pro  poknty  a  opravy,  a  právem   aby  jeho 
sobě  připravila.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  7.  b.  SroT.  náleey  &  1122  a  1188  ?  Archira  Českém  XII.  na  str.  502  a  546,  a  i.  1219  zde  na  8tr.  7. 

1268. 

Mezi  Janem  ze  Záp  a  Kateřinou  z  Eofiíně  o  rukojemstvf.  1503,  16.  listopadu. 

Jan  z  Záp  pohnal  Katheřinu  z  Kosine.  Vinil  ji  jakožto  držitele  statku  Sen- 
dražic,  kterýžto  statek  byl  jest  koupil  nebožtík  Jiřík  z  Převor  a  jej  držal  a  on  Jan 
byl  jest  rukojmí  za  téhož  Jiříka  za  Lte  kop  grošuov  českých  na  ten  statek ;  i  z  těch 
padesáti  kop  grošuov  českých  ji  Kateřinu  vinil.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  pátek 
[sic]  den  svatého  Michala  [29.  září]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Záp  puovodem  s  jedné,  a  Katheřinu  z  Košíně  s  strany 
druhé.  Kdež  ji  on  Jan  vinil  jakožto  držitele  statku  Sendražic  z  padesáti  kop  gro- 
šuov českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  odpory,  takto  o  tom 
nalezli :  Poněvadž  ona  Katheřina  pohnaná  držitel  ani  nápadnice  toho  statku  Sendražic 
po  Jiříkovi  nenie,  z  té  příčiny  ona  jemu  Janovi  puovodovi  tu  nic  povinovata  nenie. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  ].  144.  b. 

1269. 
Mezi  Janem  Vácovským  a  Nevlasem  z  Kněžic  o  pych.  1503,  16.  listopadu. 

Jan  Vácovský  pohnal  Nevlasa  z  Kněžic.  Vinil  jej  z  pychu  jemu  učiněného 
přes  slib  svuoj  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  Vácovským  puovodem  s  jedné,  a  Nevlasem  z  Kněžic 
pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jan  vinil  téhož  Nevlasa  z  pychu  jemu  učiněného 
přes  slib  svuoj  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  I  poněvadž  jest  toho  on  Jan  puovod 
zjevně  nepoložil,  v  čem  mu  jest  ten  pych  učinil,  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  144.  b. 

1270. 

Mezi  Mikulášem  z  Čejetic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  postavení  poddaného  pro 

vydání  svěřeného  listu.  1503,  16.  listopadu. 

Mikuláš,  Pánkuov  syn,  z  Čejetic,  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic,  aby 
Václava,  Pánkova  syna,   poddaného  svého  ze  Zruče,  postavil  před  najvyšším  panem 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  39 

hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  nevydání  listu 
hlavního  na  XXX  kop  grošuov  českých  svědčícieho,  v  němž  Mazancové  rukojmie  sú, 
kteréhožto  listu  nadepsaný  Mikuláš  témuž  Václavovi  k  věrné  ruce  svěřil.  Vložen 
puohon  léta  MDIť  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Pánkovým  synem  z  Čejetic  s  jedné,  a  Václavem, 
Pánkovým  synem  odtudž  z  Čejetic,  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Václava  on  Mikuláš  vinil 
z  nevydání  listu  hlavnieho,  na  XXX  kop  grošuov  českých  svědčícího  etc,  tak  jakož  puo- 
hon plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  pravě,  že  jest  list  již  pro- 
mlčaný,  a  že  sů  někteří  rukojmie  zemřeli,  krom  jediný,  a  ten  že  jest  v  Moravě  a  že 
nic  nemá.  Proti  tomu  Aleš  Zručský  od  člověka  svého  odpíraje  pravil,  že  jest  on 
vedle  nálezu  páně  purkrabova  ten  list  vydal  a  že  jím  Alšem  promlčenie  nepřišlo. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu, odpory,  purkrabuov  nález  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Václav 
pohnaný  list  u  sebe  zadržal,  že  jím  Mikuláš  puovod  nic  upomínati  nemohl,  protože 
sů  rukojmie  zemřeli ;  z  té  příčiny  aby  on  Václav  pohnaný  jemu  Mikulášovi  puovodovi, 
bratru  svému,  XVte  kop  grošuov  českých  dielu  jeho  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú 
nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Mikuláš  jeho  Václava  dále  z  zadržalých  úrokuov 
viniti,  co  se  na  jeho  diel  mělo  dostati,  právo  mu  se  nezavierá.  Než  on  Mikuláš 
puovod  jemu  Václavovi  aby  dal  ten  list  a  naň  dobru  vuoli,  kterýžto  na  XXXti  kop 
grošuov  českých  jim  svědčí,  jakož  on  puohon  jest,  a  on  Václav  muože-li  jím  sobě 
co  vyupomínati,  to  aby  jeho  bylo.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  195.  a. 

1271. 

Mezi  bratirími  z  Pohnání  a  Jindřichem  ze  Švamberka  o  postavení  služebníka  pro  zranění  mly- 
náře. 1503,  16.  listopadu. 

Petr  a  Jan,  bratří  vlastní  a  nedielní  z  Pohnání,  pohnali  pana  Henrycha 
z  Švamberka  a  na  Zviekově,  aby  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem  krá- 
lovstvie českého  a  raddami  krále  JMti  služebníka  svého  jménem  Vaňka  z  Milenovic. 
Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  jim  člověka  jich 
zbil  a  zranil  Bartoše  mlynáře  nad  Milenovici.  Vložen  puohon  léta  MDII^  v  pátek  den 
Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Petrem  a  Janem,  bratřími  z  Poznaní  [sic],  s  jedné,  a  VaĎkem  z  Mi- 
lenovic, pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  již  menovaní  bratří  vinili  téhož  Vaňka 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofiaiistr 
královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 


40  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

věděli:  Ačkolivěk  ta  pokuta  na  všecky  vuobec  podle  svolenie  zemského  vztahige  se, 
což  se  pychu  dotyce;  ale  poněvadž  jest  on  Vaněk  pohnaný  ukázal  vajpis  z  desk 
dvorských,  že  jest  manem,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  ho 
oni  puovodové  tiem  právem  hleděti  manským,  poněvadž  jest  man,  u  soudu  dvorského, 
právo  se  jim  nezavierá.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  237.  a. 

1272. 

Mezi  Václavem  Králickým  z  Krsovic  a  Adamem  z  Vitiněvsi  o  rčení.  1503,  16.  listopadu. 

Václav  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Adama  Kamenicského  z  Vitiněvsi.  Vinil 
ho  ze  rčenie,  že  mu  řekl  pět  seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati,  a  na  to  aby  se 
ubezpečil,  a  potom  tomu  rčenie  neučinil  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIP  ve  čtvrtek 
den  svatého  Michala  [29.  září], 

V  té  při  mezi  Václavem  Králicským  z  Krsovic  s  jedné,  a  Adamem  z  Viti- 
něvsi s  strany  druhé.  Kdež  týž  Králicský  vinil  jeho  Adama  ze  rčenie,  že  mu  řekl 
pět  seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  za- 
vírá. A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Adam  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest 
mu  řekl  těch  peněz  pójčiti,  když  by  mu  to  na  Králicích  ujistil,  však  tak,  aby  na 
nich  žádných  jiných  závad  a  zápisuov  nebylo.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor  i  svědomí, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  jemu  Václavovi  puovodovi  on  Adam  řekl  těch  pět 
seth  kop  grošuov  míšeňských  zjednati,  aby  mu  pójčeny  byly  na  Králice,  i  z  té  pří- 
činy aby  mu  je  on  Adam  zjednal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých ;  a  zase  on  Václav  Králicský  aby  to  ujistil  jemu  Adamovi  na  Králicích  aneb 
tomu,  od  kohož  by  mu  Adam  zednal,  a  to  beze  všech  závad  aby  mu  Králic  postoupil, 
ktož  mu  jich  koli  puojčí,  tak  jakž  námluva  mezi  nimi  ukazuje.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  ].  284.  a. 

1273. 

Smlouva  mezi  Kathefínou  z  Jistebna  a  bratranem  jejím  Zvěstem  o  dědictví.   1503, 16.  listopadu. 

Mezi  Katheřinú  z  Eystebna  a  Zvěstem  bratranem  jejím. 
Stala  se  smlouva  mezi  Katheřinú  z  Eystebna  s  jedné,  a  Zvěstem,  bratranem  jejím 
odtudž,  s  strany  druhé,  a  to  taková:  že  ona  Kateřina  nemá  jemu  Zvěstoyi  na 
jeho  grunth  a  dědictví  sáhati  budúcně  ani  na  jeho  budúcí.  A  on  jest  jí  uničil  za  to 
XV  kop  grošuov  míšeňských  dáti,  a  ve  dvú  nedělí  pět  kop  míšeňských  a  na  svatého 
Jiří  najprv  příštieho  X  kop  míšeňských.  A  toho  jest  byl  smlouvce  pan  Jetřich  z  Gut- 


Nálesy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  41 

šteina  a  na  Chyáech  a  Závis  Sulek  z  Hrádku,  hejtman  hradu  Pražského.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  L  330.  a.  la  nápisem :  Begistra  pam^Uná.  K  roku  $wUiho  Martina  liíha  MBIII\ 

1274. 

Smlouva   mezi  Kryštofem  a  Jetřichem  bratřlmi  z  Gutšteina  o  lesy  a  řeku. 

1503,  16.  listopadu. 

Jakož  sů  mocně  přestali  na  nás,  na  panu  Ladslavovi  z  Štembergka  na  Be- 
chyni a  na  Markartovi  z  Hrádku,  pan  Kryštof  z  Gutšteina  s  jedné,  a  pan  Jetřich 
odtudž  z  Gutšteina  s  strany  druhé.  Item  zejména  o  tyto  lesy  a  o  řeku:  Stavadlo, 
Meziříče,  Kolejka,  Malá  Stříbmice,  Veliká  Stříbmice,  Paseka,  Pohořelý,  okolo  Veliké 
vsi  Balkové  až  po  Číhanovské  meze  i  s  horami  tak,  pokud  v  svých  mezech  a  hra- 
nicích leží,  a  také  řeka  ta,  kteráž  teče  od  Čihanovských  mezí  až  k  Balkovského 
řece,  takto  mezi  nimi  o  ty  lesy  a  řeku  my  svrchu  psaní  ubrmané  mocně  vypovie- 
dáme:  Poněvadž  pan  Jetřich  to  dostatečně  provodí,  že  jsou  v  uvázání  těch  lesuov 
k  Chýším  byli  za  několika  práv  i  za  těchto  také  on  sám  v  uvázání  jest,  a  žádný  ho 
nenařiekal  právem :  i  z  té  příčiny  aby  pan  Jetřich  při  těch  lesích  v  uvázání  i  v  držení 
zuostal.  A  pan  Kryštof  ani  jeho  budúcí  aby  jemu  v  těch  lesích  nepřekážel.  Než  po- 
něvadž jest  Rabštýn  k  královstvie,  jestliže  by  král  JMt  aneb  budúcí  králové  čeští 
byli  v  držení  toho  zámku  Rabšteina  a  ráčili-li  by  právo  k  těm  lesuom  svrchu  do- 
tčeným jmieti,  že  se  králi  JMti,  nynějšiemu  i  budúcím  králuom  Českým,  právo  ne- 
zavírá. A  ta  svědomí  páně  Kryštofova  že  jsú  všecka  na  Karlšteině,  kdež  se  jest  soudil 
o  lesy  pravě,  že  by  k  Rabšteinu  byly  králi  JMti  k  potřebě.  Tato  smlouva  vložena 
a  vepsána  v  registra  komorní  s  povolením  pana  Viléma  z  Pemšteina  etc.  i  všech 
pánnov  [a]  vladyk,  kteříž  v  soudu  komorním  sedají,  poněvadž  se  ta  vajpověď  JMti  raddú 
stala.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  UL  1.  330.  b.  za  nápisem :  Begutra  památná,  K  roku  svatého  Martina  létha  MDIIP, 

1275. 

Mezi  Krištofem  Hofmanem  z  Minichhofu  a  Šebestianem  Šlikem  z  Holejče  o  bránění  popravy. 

1503,  17.  listopadu. 

Kryštof  Hofinan  z  Minychhofu  pohnal  pana  Šebestiána  Šlika  z  Holayče.  Vinil 
ho  z  toho,  že  mu  brání  popravy  v  Chodau  etc. 

V  té  při  mezi  Kryštofem  Hofmanem  z  Minychhofu  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Sebestyanem  Šlikem  z  Holayče  pohnaným  s  strany  druhé.  Jako  jest  jej  pana  Šlika 
vinil,  že  mu  brání  popravy  v  Chodau,  statku  jeho,  a  dopustiti  mu  jí  nechtěl,  ješto 
jest  to  proti  téhož  Kryštofa  právu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,   se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 

AxcUt  Čedcý  Xm.  6 


L'- 


42  D.  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

raddami  nalezli :  Poněvadž  to  zboží,  na  kterémž  táž  poprava  býti  měla,  jest  manstvie, 
z  příčiny  té  puohon  tento  zdvihli  sú,  a  strany  aby  se  tiem,  k  kterémuž  příslašejí, 
hleděly  právem.  Stalo  se  léta  MDIIF  v  pátek  po  svatém  Brjkcí. 

R.  m.  1.  69.  a. 

1276. 

Mezi  farářem  v  Starém  Kníně  Jiříkem  a  Janem  Dobešem  z  Yesec  o  pych.  1503,  17.  listopadu. 

Kněz  Jiřík,  farář  v  Starém  Kníně,  pohnal  Jana  Dobeše  z  Yesec  a  v  Starém 
Kníně.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  stodola 
jeho  k  jeho  faře  příslušející  zamekl,  klíče  od  ní  vzal  a  těch  mu  ani  navrátiti  ani 
stodoly  té  otevřieti  chce,  tak  že  on  kněz  Jiřík  toho  obilé,  kteréž  v  ní  má,  užívati 
nemuože.  Vložen  puohon  léta  MDIF  v  pondělí  [sic]  den  svatého  Filippa  a  Jakuba 
[1.  května  1502]. 

V  té  při  mezi  knězem  Jiříkem,  farářem  v  Starém  Kníně,  s  jedné,  a  Janem 
Dobešem  z  Vesec  s  strany  druhé.  Kdež  týž  kněz  jeho  Dobeše  vinil  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  stodolu  zamekl  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Dobeš  odpíraje  pravil,  že  jest 
toho  neučinil  a  stodoly  té  nezamekl  ani  při  tom  byl,  kdy  mu  ji  zamkli,  než  že  jest 
paní  Markéta  z  Říčan  kázala  tu  stodolu  zamknuti ;  a  na  to  též  paní  Markéthy  ukázal 
svědomí,  kterážto  sama  na  se  seznává,  že  jest  kázala  zamknuti,  a  k  tomu  i  jiné  svě- 
domí ukázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslySevše  ža- 
lobu, odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  pohnaný  to  dostatečně  provedl, 
že  jest  toho  neučinil  a  té  stodoly  zamknuti  nedal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  po- 
hnanému za  právo.  A  poněvadž  se  ona  Markéta  k  tomu  zná,  že  jest  tu  stodolu 
zamknuti  kázala,  chce-li  on  kněz  Jiřík  o  to  právem  k  komu  hleděti,  právo  mu  se 
nezavierá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  96.  b. 

1277. 

Mezi  Jindřichem  Kroem  z  Ruckerswaldu  a  Mikulášem  z  Rachmberka  o  postavení  syna  pro 

vraždu  služebníka  jeho.  1503,  17.  listopadu. 

Heinrych  Kro  z  Ruckerswaldu  pohnal  Nykle  z  Rachmberka  a  v  Jansdorfé, 
aby  syna  svého  Wolfganga  z  Rachmberka  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem 
královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  mordu,  že  jest  mu  služebníka 
jeho  Haniše  Zumra  zamordoval  pro  list  zatykači.  Vložen  puolion  létha  MDII®  v  pátek 
den  Jedenácti  tisíc  panen  [21,  října]. 

V  té  při   mezi  Heyntychem  Kro   s  jedné,   a  Niklem  Rachmberkem   s  strany 


Náleey  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  43" 

druhé.  Kdež  týž  Heynrych  pohnal  jej  Nikle,  aby  postavil  před  najvyšším  panem  hof- 
mistrem královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti  syna  svého  Wolfganga,  kdež  jej 
viniti  z  morda  chce  etc.,  tak  jakož  pnohon  šíře  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Nikl  Rachmberk  odpíraje  pověděl,  že  list  puohonní  Wolfganga  syna 
jeho  u  něho  nezastihl,  a  kdyby  byl  zastihl,  že  by  se  chtěl  byl  podle  puohonu  za- 
chovati. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  to 
on  Nykl  pohnaný  dostatečně  provedl  svým  svědomím,  že  jest  puohon  syna  jeho 
u  něho  nezastihl,  z  té  příčiny  on  Nykl  jemu  Heynrychovi  tu  nic  povinovat  nenie: 
než  chce-li  on  Henrych  k  Wolfgangovi,  k  synu  Niklovu,  Rachmberkovi  o  to  hleděti 
a  jej  z  toho  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  116.  a.    SroT.  náles  é.  1167  ?  ArchÍTa  Českém  Xn.  na  str.  531. 

1278. 

Mezi  Jindřichem  Kroem  z  Buckerswaldu  a  Mikulášem  z  Bachmberka  o  postavení  lidí  pro 

pomoc  při  vraždě.  1503,  17.  listopadu. 

Heynrych  Kro  z  Buckerswaldu  pohnal  téhož  Nykle  z  Rachmberka  a  v  Jansdoríě, 
aby  Henzle  Hegera  a  Maršíka  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie 
českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  je  z  toho,  že  sú  služebníka  jeho  Hanuše  Zumra 
pomohli  zamordovati.  Vložen  puohon  léta  MDH^  v  pátek  den  Jedenácti  tisíc  panen 
[21.  říjnal. 

V  té  při  mezi  Heinrychem  Kro  s  jedné,  a  Nyklem  Rachmberkem  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Heynrych  pohnal  jeho  Nykle,  aby  postavil  před  najvyšším  panem 
hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti  Henzle  Hegera  a  Maršíka,  že 
je  chce  viniti  z  mordu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Nykl 
pohnaný  odpíraje  pověděl,  že  jich  těch  osob  puohon  u  něho  nezastihl.  A  na  to  vedl 
svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on 
to  Nykl  pohnaný  dostatečně  provedl  svým  svědomím,  že  jest  puohon  Henzle  Hegera 
a  Maršíka  u  něho  nezastihl,  z  té  příčiny  on  Nykl  jemu  Heinrychovi  puovodu  tu  nic 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Henrych  k  Henzlovi  Hegerovi  a  k  Maršíkovi  o  to 
hleděti  a  je  z  toho  viniti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  116.  b.    SroT.  předcházející  nálec  ě.  1277. 

1279. 

Mezi  Janem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Petrem  o  rozdělení  statku  otcovského.  1503, 17.  listopadu. 

Jan  z  Pohnání  pohnal  Petra  odtudž  z  Pohnání,  bratra  svého.  Vinil  ho,  že 
jakožto   starší  bratr   statek  jich   otcovský   rozděliti  prodlévá  a  obmeškává,  kterýžto 

6* 


t 


44  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

statek  na  ně  na  oba  po  otci  jich  nedielném  píieslaší.  Vložen  puohon  léta  MDII^  ve 
čtvrtek  den  svatého  Michala  [29.  záff|. 

V  té  pH  mezi  Janem  z  Pohnání  s  jedné,  a  Petrem  odtudž,  bratrem  jeho, 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Jan  vinil  jej  Petra,  že  jakožto  starší  bratr  statek  jich  otcovský 
rozděliti  prodlévá  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Při  tom  pravě,  že  jest 
těm  smlúvám,  kteréž  mezi  nimi  učiněny  byly,  dosti  učinil.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  té  smlouvě  dosti  učinil,  a  ještě 
na  tom  jest,  že  všemu  tomu,  pokudž  mezi  nimi  narovnáno  a  smluveno  bylo,  chce 
ve  všem  učiniti  dosti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vy- 
slyševše  žalobu  a  s  obú  stranu  pře  líčenie,  smlouvu,  pruovody  i  odpory,  takto  o  tom 
nalezli:  aby  on  Petr  jemu  Janovi  podle  smluv  mezi  nimi  učiněných  diel  dal,  a  to 
konečně  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  spravedlivý  podle  práva. 
A  týž  Petr  aby  jemu  Janovi  od  datum  též  smlouvy  počet  učinil  ze  všeho  statku 
před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtří  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  na 
schválení  týchž  úředníkuov.  A  což  tu  týmiž  úředníky  nalezeno  bude,  což  by  na  jeho 
polovici  přijíti  mělo,  to  aby  jemu  také  on  Petr  dal  od  toho  počtu  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých  z  těch  užitkuov  toho  statku;  a  nechtěl-li  by  on  Jan  na  tom  počtu 
přestati,  což  by  viece  provedl,  že  by  užíval  on  Petr  statku  toho,  před  týmiž  úře- 
dníky, má  jemu  to  též  dáno  býti  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  tak  jakož  se  nahoře 
píše.  A  nadepsaný  Jan  má  jemu  Petrovi  své  dluhy  dáti  sepsané;  a  jestliže  by  on 
Petr  nechtěl  jemu  toho  duověřiti  o  těch  dluziech,  aby  on  Jan  také  ty  dluhy  dosta- 
tečně provedl  před  svrchupsanými  úředníky  na  čas  svrchu  dotčený  na  schválenie 
týchž  úředníkuov.  A  také  což  se  zástavy  aneb  prodaje  téhož  statku  dotýče,  při  tom 
aby  se  nadepsaní  bratří  k  sobě  zachovali  podle  smluv  svrchu  dotčených  a  mezi  nimi 
dobrovolně  učiněných.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brikcí. 

R.  m.  1.  146.  a. 

1280. 

Mezi  Janem  ŽíchoTcem  z  Daban  a  Adamem  z  Dube  o  dostíučinění  slibu.  1503,  17.  listopadu. 

Jan  Žiechovec  z  Duban  pohnal  pana  Adama  z  Dube.  Vinil  ho  z  dosti  ne- 
učinění  slibu,  kdež  jest  mu  slíbil  za  Václava  Březenského,  obyvatele  Nového  města 
Pražského,  ruku  dáním  za  LXXTT  kopě  grošuov  míšeňských,  že  tajž  Václav  na  čas 
určený  touž  summu  jemu  Žiechovcovi  položiti  měl;  tomu  se  nestalo  dosti.  Vložen 
puohon  léta  MDJF  ve  čtvrtek  před  svatým  Michalem  [22.  září]. 

V  té  při  mezi  Janem  Žiechovcem  z  Duban  s  jedné,  a  panem  Adamem  z  Dube 
s  strany  druhé.  Kdež  týž  Žiechovec  vinil  jej  Adama  z  dosti  neučínění  slibu,  kdež 
jest  mu  slíbil  za  Václava  Březenského  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 


Nálezy  0  roku  1503  o  sv.  Martini.  45 

ukázal  SYědomí  jednoho  spolorukojmí,  kněze  Filipa.  Proti  tomu  on  Adam  odpíraje 
pravil,  že  toliko  jedním  svědkem  to  on  Jan  provodí,  žádaje  podle  práva  zuostaven 
býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemáteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž 
jest  to  on  Jan  puovod  provedl,  že  jest  jemu  nadepsaný  Adam  pohnaný  slíbil  za 
summu  v  puohonu  položenu,  a  to  jedním  spolurukojmím,  a  k  tomu  se  sám  seznal, 
že  jest  rukojmí,  z  té  příčiny  aby  jemu  Janovi  Žiechovcovi  on  Adam,  což  na  jeho 
diel  přísluší,  dal,  to  jest  XXXVI  kop  grošuov  míšeňských,  a  to  konečně  od  dnešnieho 
dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  146.  b. 

1281. 

Mezi  Jakubem  Hupaufem  z  Milčan  a  Janem  z  Lobkovic  o  postavení  služebníka  Hyrše  pro 

dostíneučinění  ortele.    1503,  17.  listopadu. 

Jakub  Hupauf  z  Milčan  pohnal  pana  Jana  z  Lobkovic  a  na  Hasišteině,  hejt- 
mana kraje  Žateckého,  aby  služebníka  a  poddaného  svého  Jiříka  Hyrse  z  Kadaně 
postavil  před  nejvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti. 
Vinil  ho  z  dosti  neučiněnie  ortele,  purgmistrem  a  raddou  Starého  města  Pražského 
mezi  nimi  učiněného,  jmenovitě  v  tom,  kdež  v  tom  orteli  takto  stojí:  aby  on  Hirš 
registra  položil  a  všecky  dluhy  až  do  sedmi  seth  a  XXXti  kop  grošuov  míšeňských 
z  nich  věrně  a  právě  vypíše,  Jakubovi  Hupaufovi  dal,  a  dluhy  až  do  těch  sedmi  seth 
a  XXXti  kop  jemu  ukázal,  a  to  ve  čtyřech  nedělech  od  toho  ortele,  a  kto  jest  co 
a  zač  dlužen,  aby  před  ním  oznámil;  a  jestliže  jest  Hyrš  po  té  smlouvě,  kteráž 
mezi  nimi  učiněna  byla,  které  dluhy  vyupomínal,  ty  aby  navrátil  etc.,  tak  jakož 
puohon  v  registřích  ukazuje.  Vložen  létha  MD**  druhého  ve  čtvrtek  den  svatého  Mi- 
chala [29.  září]. 

V  té  při  mezi  Jakubem  Hupaufem  z  Milčan  s  jedné,  a  Jiříkem  Hyrsem  z  Ka- 
daně s  strany  druhé.  Kdež  týž  Hupauf  vinil  jeho  Jiříka  z  toho,  že  tomu  orteli, 
kterýž  se  mezi  nimi  purgmistrem  a  raddú  Starého  města  Pražského  stal,  dosti  učiniti ' 
nechce  etc.,  tak  jakož  puohon  a  ortel  plněji  a  šíře  v  sobě  znějí.  A  na  to  ukázal  ' 
jest  list  toho  ortele  pod  pečetí  Starého  města  Pražského.  Proti  tomu  on  Jií:ík  Hyrš 
odpíraje  pravil,  že  by  tomu  všemu  dosti  učiniti  chtěl,  jediné  aby  to  on  Hupauf  pro- 
vedl, z  čehož  jest  pohnal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami, nalezli:  aby  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími  stály  na  zigtřie  svatého 
Fabiána  najprv  pMštieho,  a  což  tu  on  Hupauf  před  týmiž  úředníky  na  jich  schválení 
na  ten  ortel  provede,  to  aby  on  Jiřík  pohnaný  jemu  dal  ve  dvú  nedělí  od  toho 
pruovodu  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  146.  a. 


t;. 


46  D.  XIIL  Registra  s<mdu  komorního. 

1282. 

Mezi  Janem  z  Doapoya  a  Jakubem  z  Yřesovic  o  plat  kněžský  na  Válči.  1503,  17.  listopada. 

Jan  z  Donpova  a  v  Libediciech  pohnal  Jakuba  z  Yřesovic  a  na  Yalči.  Vinil 
ho  z  nezdržení  smlouvy,  což  se  dotyce  platu  kněžského  na  Yalči,  jakož  pak  ten  ar- 
tykul  v  té  ceduli  smluvní  položený  šíře  svědčí  a  ukazuje.  Vložen  puohon  léta  MDII^ 
ve  čtvrtek  před  svatů  Alžbětu  [17.  listopadu], 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doupova  s  jedné,  a  Jakubem  z  Yřesovic  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  jeho  Jakuba  z  nezdrženie  smlouvy,  což  se  platu  dotýče 
kněžského  na  Yalči  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Jan  puovod 
pohnal  z  smluvní  cedule  a  ta  cedule  svědčí  na  trh,  v  kteréžto  ceduli  dotýče  se  platu, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihlí  sú.  Než  chtie-li  sebe  strany  právem  hleděti 
zemským,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  146.  a. 

1283. 

Mezi  obcí  Velvarskou  a  EliSkou  z  Lantšteina  o  postavení  Filipa  krčmáře  z  Hoholic  pro 

rušení  výsad  městských.  1503,  17.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Yelvar  pohnali  paní  Elšku  z  Lant- 
šteina, aby  postavila  v  soudu  komorním  Filipa  krčmáře  z  Hoholic,  člověka  paní  Fir- 
šicové.  Vinili  jej  z  toho,  že  proti  v^jsadám  jich  starodávním  suol  měří  jim  i  jich 
městu  k  újmě  etc. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Yelvar  s  jedné,  a  Fi- 
lipem krčmářem  z  Hoholic,  člověkem  paní  Firšicové,  s  strany  druhé.  Kdež  oni  Vel- 
varští  vinili  jeho  Filipa  z  toho,  že  proti  vajsadám  jich  starodávním  suol  měří  jim 
i  jich  městu  k  újmě  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  ntgvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami :  Poněvadž  sú  oni  Velvarští  toho  neučinili  a  ku  paní  ElSce 
z  Lantšteina  o  to  prve,  aby  to  ona  zastavila,  neposlali,  ani  jí  za  to  žádali,  z  té 
příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  237.  a. 

1284. 

Mezi  obcí  Velvarskou  a  Eliškou  z  Lantšteina  o  postavení  Filipa  krčmáře  pro  rušení  výsad 

městských.  1503,  17.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Yelvar  pohnali  paní  Elšku  z  Lant- 
šteina,  aby  postavila  Filipa  krčmáře,  člověka  paní  Firšicové.    Vinili  ho  jedním  puo- 


Nálezy  z  roku  1503  o  sv.  Martině.  47 

honem,  což  se  soli  dotýče,  druhým,  že  řez  dělá,  třetím,   že  obilé  láduje,  a  čtvrtým, 
že  kovárnu  drží  etc. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Vel  var  s  jedné,  a  Fi- 
lipem krčmářem,  člověkem  paní  Firšicové,  s  strany  druhé.  Kdež  tíž  Velvarští  vinili 
jeho  Filipa  jedním  puohonem,  což  se  soli  dotýče,  druhým,  že  řez  dělá,  třetím,  že 
obilé  láduje,  a  čtvrtým,  že  kovárnu  drží  etc.,  tak  jakož  všichni  čtyři  puohonové 
plněji  v  sobě  zavírají.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  sú  oni  Velvarští  toho  nepokázali,  by  o  to  ku  paní  Elšce  z  Lantšteina 
posielali,  jakožto  ku  paní  gruntu  toho,  aby  to  táž  paní  Elška  zastavila,  z  té  příčiny 
JMt  ty  puohony  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  287.  b.    SroT.  předcházející  nález  &  1283. 

1285. 

Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  pych.  1503,  17.  listopadu. 

Václav  Satanéř  z  Drahovic  pohnal  Voldřicha  Satanéře  odtudž,  bratra  svého. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  brání  vodu 
voziti  k  hradu  jeho  lidem  z  Hinckmausgrynu.  Vložen  puohon  léta  MDII®  v  úterý 
[sic]  den  svatého  Filipa  a  Jakuba  [1.  května]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Jakož  on  Václav  vinil  jej  Voldřicha  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  brání  vodu  voziti  k  hradu  jeho  lidem 
z  Hynckmausgrynu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Voldřich  po- 
hnaný pověděl,  žádaje  za  opatřenie  podle  práva,  že  mu  se  zdá,  že  toho  pychu  naíi 
ničímž  neprovozuje  dostatečně.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod  toho  puohonu  naň,  na  Voldřicha,  ničímž  nepro- 
vedl, z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Voldřichovi  pohnanému  za  právo.  Stalo  se  v  pátek 
po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  l.  284.  b. 

1286. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  pych.  1503, 17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho  odtudž,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  vinil  jej  Voldřicha  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  mu  poustky  dělá  přes  smlouvu,  kterůž  spolu 
mají,  a  kteříž  se  lidé  zaň  za  Václava  stěhují,  tomu  žádnému  nechce  listu  vighost- 
ného  dáti  etc.,   tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.   Proti  tomu  Voldřich  pohnaný   žádal 


48  D.  XUI.  Begistra  soudu  komorního. 

za  opatřenie,  aby  on  Václav  naň  ten  puobon  a  pych  podle  práva  provedl.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofioaiistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod 
toho  pychu  naň,  na  Voldiicha,  ničímž  neprovedl  dostatečně,  z  té  příčiny  dávají  JMt 
jemu  Voldřichovi  pohnanému  za  právo.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  284.  b.    SroY.  předcháiejíd  nález  č.  1286. 

1287. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  Jiříkem  Bybářem  z  Mildendorfu  o  pobrání  obilí.  1503, 17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Jiříkem  Rybářem  z  Myl- 
dendoríu  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  téhož  Jiříka  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  že  mu  pobral  vobilé  bez  jeho  vuole,  je  vymlátil  a  požíval  ho,  pokud  mu  se 
zdálo  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
Jiřík  pravil,  že  toho  pychu  ničímž  naň  podle  práva  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on  Václav  toho  pychu 
naň  na  Jiříka  ničímž  podle  práva  neprovodí  ani  toho  provozuje,  by  to  obilé  jeho 
bylo,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Jiříkovi  za  právo.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  285.  a. 

1288. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  Jiříkem  Bybářem  z  Mildendorfu  o  krčmu.  1503,  17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  s  jedné,  a  Jiříkem  Rybářem  z  Mildorfii, 
pro  kteréhož  on  Václav  Voldřicha,  bratra  svého,  pohnal,  aby  jej  postavil  před  naj- 
vyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  s  strany  druhé. 
Kdež  on  Václav  vinil  jej,  toho  Jiříka,  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  piva  vaří 
a  šenkuje  v  jeho  Václavově  krčmě  v  Boczi  k  újmě  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž 
jest  on  Václav  jemu  Voldřichovi  podle  svolenie  zemského  napřed  věděti  nedal  o  té 
krčmě,  z  té  příčiny  on  Voldřich  pohnaný  jemu  Václavovi  puovodovi  povinovat  nenie, 
než  chce-li,  aby  se  strany  hleděly  podle  svolení  zemského.  Stalo  se  v  pátek  po 
svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  285.  a.    SroT.  předcházející  nález  ě.  1287. 

1289. 
Mezi  Václavem  Satanéřem  a  bratrem  jeho  Oldřichem  o  výboj.  1503,  17.  listopadu. 

V  té  při  mezi  týmž  Václavem  Satanéřem  a  Voldřichem,  bratrem  jeho.  Jakož 
jest  jej  Voldřicha  vinil  z  vajboje,  že  jest  mu  člověka  jeho  nočně  vybil  etc,  tak  jakož 


Nálezy  z  roku  1603  o  sv.  Martině.  49 

paohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najyyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami: 
Poněvadž  on  Václav  paovod  podle  puohonu  svého  toho  dostatečně  neprovodí  a  také 
toho  svědkové  jeho  neseznávají,  by  on  Voldřich  jaký  učinil  vajboj,  z  té  příčiny  dá- 
vají jemu  Voldřichovi  pohnanému   za  právo.    Stalo  se   v  pátek   po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  285.  b.    Srov.  nález  č.  1286. 

1290. 

Zavázání  ctí  a  věrou  některých  měšťanů  Budějovických.  1503,  17.  listopadu. 

Budějovští.  Z  rozkázání  pána  JMti  pana  Viléma  z  Pemšteina  etc.  i  vší 
raddy  královské  soudu  komorního  zavázáni  jsů  ctí  a  věru  osoby  tyto  dole  psané, 
zejména:  Václav  kovář,  Michal  varhaník,  Vincenc  Cyglar,  Steífel  AufF,  Pauliak,  aby 
všickni  stáli  a  dostáli  na  den  Svátosti  najprv  příští  před  soudem  komonum  se  všemi 
potřebami  svými,  nic  sobě  ku  pomoci  neberůce;  a  toho  závazku  aby  žádným  oby- 
čejem prázdni  nebyli,  leč  tomu  dosti  učiní,  tak  jakož  dotčeno  jest,  a  leč  by  pány 
JMti  soudu  komomieho  z  toho  propuštěni  byli.  Toto  zapsáno  jest  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  III.  ].  329.  b.  za  nápisem :  Registra  památná.  K  roku  svatého  Martina  létha  MDIIP, 

1291. 
Mezi  Janem  Erupým  a  Bořkem  z  Dohalic  o  nářek  cti.  1503,  17.  listopadu. 

Pán  JMt,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami  z  soudu  komomieho, 
ráčili  jsú  rozkázati  tuto  dolepsanú  vajpověď  v  registra  komomí  zapsati,  vyslyševše 
prve  Jana  Krapého  svědomí  a  je  pilně  i  potřebně  váživše  a  je  zchválivše,  a  takto 
podle  téhož  jeho  Jana  Krapého  svědomí  vypověděli  jsú,  jakož  teď  dole  psáno  stojí: 

Před  panem  hofinistrem  zemským  JMti  a  přede  pány  a  vladykami  soudu  ko- 
morního o  svatém  Martině  najprv  příštím,  když  páni  najprv  zasedá,  tu  mají  páni 
pana  Krapého  opatřiti  i  otce  i  máteř  jeho  a  takto  vypověděti  mají:  že  podle  svě- 
domí páně  Krapého  že  jest  otec  jeho  ctná  a  zachovalá  vladyka,  a  on  též,  a  mátě 
téhož  pana  Krapého  že  jest  dobrá  vladyka  a  na  své  cti  zachovalá. 

Jakož  jest  pan  Krupý  mluvil  panu  Bořkovi :  jestliže  naň  to  pan  Bořek  praví 
neboli  ktokoli,  že  by  on  falešně  na  lidech  statky  vyhrával,  že  by  naň  nepravě,  ne- 
šlechetně a  zrádně  pravil.  A  pan  Bořek  že  by  zase  řekl:  „Já  toho  na  tě  nepravím, 
než  jestliže  to  pravíš,  bych  já  toho  od  Juona  neslyšel,  pravím,  že  sám  mluvíš  ne- 
pravě, nešlechetně  a  zrádně. "  Pak  poněvadž  jest  pan  Krapý  nepravil  zejména,  by  naň 
to  pan  Bořek  z  sebe  pravil,  a  k  tomu  jest  to  pan  Bořek  provedl,  že  jest  to  od 
Juona  slyšel,  protož  tomu  pan  Krupý  věří.  A  pan  Bořek  také  pravil,  že  jest  na 
pana  Krapého  toho  nepravil.  I  ta  jich  obojích  řeč  panu  Bořkovi  i  jemu,  panu  Kru- 
pému,  k  jich  cti  a  k  jich  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie.   A  také  jest  Juon  toho 

ArchiY  Český  XIU.  7 


50  D.  XIII.  Eegistra  síA^du  komomiho. 

panu  Erupému  zapřel,  by  to  naii  pravil,  a  on  Krupý  to  naíi  provedl,  a  tomu  pan 
Bořek  také  věří.  A  jest  věc  vědomá,  že  jest  pan  Bořek  na  své  cti  vždycky  se  ctně 
a  dobře  zachovával.  A  pan  Krupý  také  jest  se  na  své  cti  ctně  a  dobře  zachovával. 
Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  330.  a.  za  nápisem:  y^Rigistra  památná.  K  roku  ivatého  Mariina  létha  MDIIP," 

1292. 

Mezi  Kateřinou  ze  Sobětic  a  Dépoltem  z  Lobkovic  o  postavení  poddaného  pro  dluh. 

1503,  18.  listopadu. 

Katheřina  z  Sobětic  pohnala  Děpolta  z  Lobkovic  a  na  Bílině,  aby  člověka 
svého  poddaného  z  Sedlčan  Václava  Hamerníka  postavil  před  najvyšším  panem  hof- 
mistrem královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti.  Viniti  ho  chce  podle  jiných  jeho 
bratří  z  nevydání  XL  kop  grošuov  českých  na  oddiel  jejie  jí  po  otci  jejiem  spravedlivě 
příležíciech.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  v  pátek  den  svatého  Blažeje  [3.  února]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Sobětic  s  jedné,  a  Václavem  Hamerníkem,  člověkem 
páně  Děpoltovým  z  Lobkovic,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  viniti  chtěla  ze  XL  kop 
grošuov  českých  podle  jiných  bratří  jeho  etc,  tak  jakož  puohonové  šíře  ukazují. 
I  poněvadž  v  tom  mocném  listu  jejím  Katheřininém,  kdež  Táborští  konšelé  vyznávají, 
že  by  ona  to  před  nimi  vyznala,  že  muže  svého  této  pře  poručníkem  činí,  sama  svým 
jménem  nevyznává;  neb  měla  jest  sama  jménem  a  listem  svým  takový  list  učiniti: 
„Známo  činím  tiemto  listem,  že  činím  poručníka  na  zisk  i  na  ztrátu,"  a  pečetí 
nadepsaného  města  měla  žádati  toliko  na  svědomie.  I  poněvadž  jest  toho  neučinila 
a  listem  sama  nevyznala  a  na  svědomí  pečeti  neprosila,  že  v  tomto  listu  dosti  ku 
právu  moci  nenie;  neb  každý  to  má  vyznati,  že  moc  dává  před  soudem  komorním, 
ne  před  jinými  osobami,  jako  oni  nadepsaní  Tháborští  vyznávají,  že  jest  svrchu  do- 
tčená Katheřina  před  námi  toliko  to  vyznala.  I  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihají.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  51.  b. 

1293. 
Mezi  Kateřinou  Peřinovou  z  Košíně  a  Annou  z  Sezemiček  o  nářek  cti.    1503,   18.  listopadu. 

Katheřina  Peřinová  z  Košíně  pohnala  Annu  z  Sezemiček.  Viniti  ji  chce  z  nářku 
cti.  Vložen  puohon  léta  MDH^  v  pondělí  po  Novém  létě  [3.  ledna]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Peřinovú  s  jedné,  a  Annu  z  Sezemiček  s  strany 
druhé.  Kdež  ona  Peřinová  vinila  ji  Annu  z  nářku  cti  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vypověděli :  Poněvadž 
jest  to  ona  Anna  sama  pravila  stojéci  před  JMti,  že  na  ni,  na  Katheřinú,  nic  zlého 


Nálezy  z  rohu  1503  o  sv.  Martině.  51 

nevie,  a  že  jest  o  ní  nic  nemluvila,  z  té  příčiny  jí  Katheřině  ten  nářek  na  jejie  cti 
a  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R  ni.  ].  52.  a. 

1294. 

Mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  a  Tomášem  Horňateckým  o  pobrání  obilí.  1503,  18.  listopadu. 

Duchek  Šváb  z  Prahy  pohnal  Thomase  Horňatecského.  Vinil  jej  z  pobrání 
vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc. 

V  té  při  mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  puovodem  s  jedné,  a  Thomasem 
Horuatecským  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pobrání  vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli:  Poněvadž  oboje  strana,  puovod  i  pohnaný,  neprovedli,  by  toho  po- 
dacieho  tu  v  Chvatlině  v  držení  byli,  než  v  tom  se  na  dsky  táhnou:  z  té  příčiny 
tento  puohon  zdvihli  sů,  a  strany  aby  se  o  to  právem  hleděly  zemským.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatů  Alžbětu  léta  MDin^ 

R.  III.  1.  70.  b. 

1295. 

Mezi  Duchkem  Švábem  z  Prahy  a  Mikulášem  Popelem  z  Vesce  o  pobrání   obilí.    1503, 

18.  listopadu. 

Duchek  Šváb  z  Prahy  pohnal  Mikuláše  Popele  z  Vesce.  Vinil  ho  z  pobrání 
vobilé  v  Dolejší  Chvatlině  etc. 

V  té  při  mezi  týmž  Duchkem  Švábem  puovodem  s  jedné,  a  Mikulášem  Po- 
pelem z  Vesce  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  ho  vinil  z  pobrání  vobilé  v  Dolejší 
Chvatlině  etc,  a  obojí  se  na  dsky  táhli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  království  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami :  z  příčiny  té,  jako  nahoře  dotčeno,  tento  puohon  zdvihli  sú,  a  strany 
aby  sebe  též  právem  hleděly  zemským.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu  léta  MDITP. 

R.  ni.  1.  71.  a.    SroY.  nálezy  é.  1204  y  Archivu  Českém  XU.  na  str.  666  a  tuto  č.  1294. 

1296. 

Mezi  Janem  GhruBtenským  z  Malovar  a  radou  Menšího  města  Pražského  o  postavení  lidí 

z  Jenče  pro  skopáni  rybníků.  1503,  18.  listopadu. 

Jan  Chrustenský  z  Malovar  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Men- 
fieho  města  Pražského,  aby  lidi  své,  Řéhu  syna  Novákova,  Macuru,  a  Petra  Hoškova 
syna  z  Jenče,  postavili  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  rad- 
dami krále  JMti.    Vinil  je   z  toho,   že  mu  dva  rybníky  skopali,  jeden  větší  a  druhý 

7* 


52  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

menší,  nočně  zlodějsky.  Vložen  puohon  léta  MDIl®  v  středu  před  početím  Matky 
božie  [7.  prosince]. 

V  té  při  mezi  Janem  Chroustenským  z  Malovai*  s  jedné,  a  mezí  lidmi  Málo- 
Stránskými  z  Jenče,  zejména  těmito:  Réhú  synem  Novákovým,  Macurů  a  Petrem 
Hoškem,  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil,  že  mu  dva  rybníky  skopali  nočně  a  zlodějsky 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  I  poněvadž  se  rybníkuov  skopání  dotýče  a  ten 
artykul  podle   svolenie  zemského  jest  za  moc  počten,  z  té  příčiny  JMt  pán,  pan 

v 

Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  ten  puohon  zdvihli  sú,  a  aby  sebe  strany 
právem  hleděli  zemským.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  146.  b. 

1297. 

Mezí  Mikulášem  Cedwicerem  a  Václavem  Satanéřem  z  Drahovic  o  dluh  za  službu. 

1503,  18.  listopadu. 

Mikuláš  jinak  Nyckel  Czedwiczer  pohnal  Václava  Satanéře  z  Drahovic  a  na 
Hauenšteině.  Vinil  ho  z  Lti  kop  grošuov  českých  dluhu  jemu  za  jeho  službu  listem 
pod  jeho  pečetí  zapsaného,  tak  jakož  jeho  list  Satanéřuov  na  ten  dluh  učiněný  šíře 
ukazuje.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  první  středu  v  postě  [8.  března]. 

V  té  při  mezi  Nyklem  Cedvicarem  s  jedné,  a  Václavem  Satanéřem  z  Dra- 
hovic s  strany  druhé.  Kdež  týž  Cedvicar  vinil  jej  Satanéře  z  Lti  kop  grošuov  česlech 
dluhu  za  jeho  službu  listem  zuostalého  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
list  ten  na  ten  dluh  svědčící  ukázal.  Proti  tomu  on  Satanéř  pověděl,  že  jest  mu  on 
Cedvicer  řekl  ten  list  zase  vrátiti,  i  nevrátil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Václav  Satanéř  pohnaný  toho  ničímž 
dostatečně  neodvedl,  by  témuž  Cedvicarovi  toho  dluhu  v  puohonu  menovaného  dlužen 
nebyl,  ale  on  Cedvicar  to  dostatečně  provedl  listem  Satanéřovým,  v  kterémžto  listu 
toho  nestojí,  na  který  by  čas  on  Václav  jemu  těch  Lte  kop  grošuov  českých  dáti 
měl,  z  té  příčiny  aby  on  Václav  pohnaný  jemu  Nikloví  puovodovi  těch  Lte  kop 
grošuov  českých  dal  v  puohonu  dotčených,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  195.  b. 

1298. 

Mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  ukradenou  sukni.  1503,  20.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  Dorothy  Střiebrné,  městku  Starého  města 
Pražského.   Viniti  ji  chce  ze  rčenie,  kdež  jest  ho  řekla  z  té  sukně,  kteráž  jí  ukra- 


Nálezy  e  roku  1503  o  sv.  Martině.  53 

děna  byla,  nepohánět!  a  skrze  touž  sukni  k  nákladuom  nepřipravovati,  ale  to  že  jest 
zjinačila  a  tomu  rčení  svému  neučinila  dosti.  Vložen  puohon  létha  MDIIP  v  pondělí 
před  svatým  Františkem  [2.  října]. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  s  jedné,  a  Dorothou  Střiebrnou, 
měštkú  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  toho,  že  ho  řekla 
z  té  sukně,  kteráž  jí  ukradena  byla,  nepoháněti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypo- 
věděli: Poněvadž  on  Chodaur  při  prvním  puohonu  jí  Dorothy  nevinil  z  toho  rčenie, 
by  ho  řekla  z  té  sukně  nepoháněti,  z  té  příčiny  ona  jemu  tu  dále  nic  povinovata 
nenie,  a  dává  se  jí  za  právo.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  8.  a. 

1299. 

Mezi  Jindřichem  Donatem  z  Těchlovic  spolu  s  Janem  Vratislavem  z  Mitrovic  a  lidmi  páně 

Donínského  z  Dolanek  o  pych.  1503,  20.  listopadu. 

Jindřich  Donat  z  Těchlovic  a  Jan  Vratislav  z  Mitrovic  pohnali  Václava  a  Jana 
příjmí  Snětivý,  lidi  páně  Donínského  z  Dolanek.  Vinili  je  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  desieti  kop  grošuov  českých,  tu  kdež  sú  jim  lidi  mordovali  a  loupili  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Donatem  z  Těchlovic  a  Janem  Vratislavem  z  Mi- 
trovic s  jedné,  a  mezi  Václavem  a  Janem  příjmí  Snětivý,  lidmi  páně  Donínského 
z  Dolanek,  s  strany  druhé.  Kdež  týchž  páně  Donínského  lidí  pohnali  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  X  kop  grošuov  českých,  tu  kdež  sů  jim  lidi  mordovali  a  loupili  etc,  tak 
jakož  puohon  šíře  ukazuje.  Proti  tomu  on  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  to  pych  nenie, 
poněvadž  vinili  z  mordu,  z  loupeže,  i  zloděj  štva  [se]  dotýče.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  oni  puovodové  poháněli  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  a  při  tom  puohonu  dotýkali,  že  by  jim  jich 
lidé  byli  mordováni  a  zloupeni,  a  žádné  péče  že  sú  na  ně  neměli,  i  z  té  příčiny, 
poněvadž  se  mordu  a  loupeže  dotýče  a  že  to  pych  nenie,  JMt  ten  puohon  zdvihli 
sd.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  L  97.  a. 

1300. 

Mezi  Janem  z  Doudleb  a  Mikulášem  Holubem  z  Záchuma  o  pych  pro  urukování  zběhlého 

poddaného.  1503,  20.  listopadu. 

Jan  [z]  Doudleb  pohnal  Mikuláše  Holuba  z  Záchuma  a  v  Konářiciech.  Vinil  ho 
z  pychu   a  pro   ten  pych   z   Xti   kop   grošuov   českých,   že  jest   rozkázal  Balákovi, 


54  D.  XIII  Registra  soudu  Jcomorniho. 

rychtáři  svému  z  Stropnice,  aby  člověka  jeho  Doudlebova  honil  na  svobodné  silnici, 
Jakuba  kováře;  a  když  ho  na  grantiech  jeho  Doudlebových  postihl,  tu  jej  urukoval 
pod  pokutou  V  kop  grošuov  míšeňských ;  a  prve  naň  nikdy  nežaloval.  Vložen  puohon 
léta  MDIII®  v  pondělí  po  svatém  Abdonu   [31.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doudleb  s  jedné,  a  Mikulášem  Holubem  z  Záchuma 
s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Holuba  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov 
českých,  že  jest  rozkázal  Balákovi,  rychtáři  svému,  aby  člověka  jeho  honil  na  svo- 
bodné silnici  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  PH  tom 
pravě,  že  týž  Jakub  kovář  jeho  Doudlebuov  jest  dědičný  člověk.  A  na  to  také  svě- 
domí vedl.  Proti  tomu  Mikuláš  Holub  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  naň,  na  Ja- 
kuba, sáhl  a  jeho  honiti  kázal  jako  člověka  svého  dědičného,  kterýž  v  ty  časy  jeho 
byl  a  s  jeho  gruntu  se  stěhoval.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž 
on  Mikuláš  pohnaný  to  provedl,  že  ten  Jakub  kovář,  jsa  za  ním,  od  něho  se  pryč 
kradl,  když  jest  jej  honiti  kázal,  a  on  Doudleb  puovod  tomu  jest  neodepřel,  by  se 
týž  Jakub  s  gruntu  jeho  Mikulášova  nestěhoval,  a  také  i  to  mluvil  týž  puovod, 
že  se  o  toho  Jakuba  nesoudí  jako  o  člověka,  než  toliko  tudy,  že  by  chtěl  na  něm, 
na  Mikulášovi,  pokutu  pro  pych  mieti,  protože  jest  jej  na  jeho  grunthu  urukoval; 
i  z  té  příčiny  on  Mikuláš  pohnaný  jemu  Doudlebovi  tiem  pychem  povinovat  nenie 
a  dává  mu  se  za  právo.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  b. 

1301. 

Mezi  Janem  Pytlíkem  ze  Zvoleněvsi  a  Radslavem  z  Šebířova  pro  nedostiučinění  rukojemství. 

1503,  20.  listopadu. 

Jan  Pytlík  ze  Zvoleněvsi,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Rad- 
slava  z  Šebířova.  Vinil  ho  z  dosti  neučiněnie  rukojemstvie,  kdež  jest  slíbil  za  Jana 
Byšicského  z  Byšic  za  HI  a  puol  kopy  grošuov  a  VI  grošuov  vše  českých.  Vložen 
puohon  léta  MDHI"  v  středu  den  svatého  Františka  [4.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  Pytlíkem  ze  Zvoleněvsi,  měštěnínem  Starého  města 
Pražského,  s  jedné,  a  Radslavem  z  Šebířova  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Radslava 
vinil  z  dostineučinění  rukojemstvie,  kdež  slíbil  za  Jana  Byšicského  za  HI  a  puol 
kopy  grošuov  českých  a  VI  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazuje. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfensteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se 
on  Radslav  pohnaný  k  tomu  slibu  zná,  z  té  příčiny  aby  jemu  Pytlíkoví  těch  HI  a  puol 


NáUzy  z  roku  1503  o  st\  Martině.  55 

kopy   grošuov   a  VI   grošuov   českých   dal   od  dnešnieho  dne   ve   dvú   nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  148.  a. 

1302. 

Mezi  Petrem  z  Černého  Blata  a  Petrem  Holicským  ze  Šternberka  o  postavení  rychtáře  a  kon- 
šelů z  Uhlířských  Janovic  pro  nezatčení  dvou  bratří  podle  listu  zatykacího.  1503,  20.  listopadu. 

Petr  z  Černého  Blata  pohnal  pana  Petra  Holicského  z  Šternberka  a  na  Leštně, 
aby  lidi  své  z  Uhléřských  Janovic  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem  krá- 
lovstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  zejména  tyto:  Čeňka  rychtáře,  Jánka  Pe- 
kárka, Jíru  řezníka,  Vávru  Havlici,  Jíru  Kuotka,  Martina  sladovníka,  Pavla  Tvrz- 
ského,  Jakuba  Mydláře,  Václava  krajčieho,  Martina  Pekelce,  Václava  Rázová,  Jana 
Pelhana  a  mistra  Ryndu.  Vinil  je  z  toho,  že  sů  [se]  podle  listu  zatykacieho,  kterýž 
jim  dodal,  Martina  a  Jana  bratří  z  Janovic  zatknuti  chtě  pro  nezaplacení  Xti  kop 
grošuov  českých,  tak  nezachovali,  tak  jakž  týž  list  zatykači  ukazuje,  a  to  v  tom,  že 
sú  mu  těch  dvu  bratří  nadepsaných  podle  znění  téhož  listu  zatykacieho  na  hrad  Pražský 
vydati  nechtěli.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  v  neděli  den  svatého  Lamperta  [17.  září]. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Černého  Blata  s  jedné,  a  mezi  lidmi  páně  Petro- 
vými  z  Šternberka  a  z  Leštna  dole  psanými  těmito  z  městečka  Uhléřských  Janovic, 
zejména:  Čeňkem  rychtářem,  Jankem  Pekárkem  a  jinými  v  puohonu  jmenovanými 
s  strany  druhé.  Kdež  je  on  Petr  vinil,  že  sú  se  podle  listu  zatykacieho,  kterýž  jim 
dodal,  Martina  a  Jana  bratří  z  Janovic,  zatknuti  chtě  pro  nezaplacenie  Xti  kop 
grošuov  českých,  tak  nezachovali,  jakž  ten  list  zatykači  ukazuje  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce 
pravili,  že  sú  tomu  všemu,  což  ten  list  zatykači  v  sobě  ukazuje,  dosti  učiniti  chtěli 
a  učinili,  a  nadepsané  bratří  Martina  a  Jana  jemu  vydati  chtěli,  ale  že  jest  jich  on 
Petr  puovod  vzieti  nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami, vyslyševše  puohon,  žaloby,  odpory,  list  zatykači  i  svědomí,  takto  o  tom  na- 
lezli: Poněvadž  on  Petr  puovod  k  tomu  se  dobrovolně  podvolil  a  k  druhému  roku 
o  to  stál,  a  při  tom  roku  pan  Petr  z  Šternberka  k  tomu  se  poddával,  jestliže  se 
čemu  prve  od  těch  jeho  lidi  z  Janovic  dosti  nestalo,  že  se  ještě  všemu  dosti  státi 
má,  pokudž  ten  list  zatykači  ukazuje,  a  on  Petr  puovod  toho  jest  od  pana  Petra  přijíti 
nechtěl,  než  žádal,  aby  je  vsázeli  a  je  drželi  až  do  zajtřie,  ježto  toho  list  zatykači 
v  sobě  neukazuje;  i  z  těch  příčin  oni  pohnaní  jemu  Petrovi  puovodovi  tu  tiem  nic 
dále  povinovati  nejsú.  Než  chce-li  on  Petr  puovod  dále  nadepsaných  Martina  a  Jana, 
na  kterýchž  jest  panským  předešlým  nálezem  právo  obdržal,  tím  listem  zatykacím  vi- 
niti, právo  mu  se  nezavierá.  StaJo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  237.  b.    SroY.  nález  e.  1084  y  Archiru  Českém  XII.  na  str.  473. 


56  D.  XlIL  Registra  soudu  komorního. 

1303. 

Mezi  Václavem  Roztockým  z  Teplé  a  Maudalenou  manželkou  m.  Prokopa  z  Habřiny  o  dluh. 

1503,  20.  listopadu. 

Václav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Mandalenu,  někdy  manželku  mistra  Prokopa 
z  Habřiny.  Vinil  ji  jakožto  mocnu  poručnicí  a  držitele  statku  téhož  mistra  Prokopa 
z  nedodánie  XIV  kop  groěuov  českých,  kterýchž  jemu  týž  mistr  Prokop,  manžel  její, 
jsa  jemu  Roztocskému  dvě  stě  kop  grošuov  českých  [dlužen],  nedodal.  Vložen  puohon 
léta  MDin®  v  středu  před  svatým  Kalixtem  [11.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Roztocským  z  Teplé  s  jedné,  a  Mandelenou,  někdy 
mistra  Prokopa  z  Habřiny  manželkou,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  Mandelenu  on  Roz- 
tocský vinil  jakožto  mocnu  poručuici  a  držitele  statku  téhož  mistra  Prokopa  z  ne- 
dodání XrV  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na 
to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Mandelena  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  toho 
dluhu  on  Roztocský  ničímž  podle  práva  neprovozuje,  žádajíc  JMtí  pánuov.v  tom  za 
opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšěí  hof- 
mistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyěevše 
puohon,  žalobu,  odpory  a  pře  líčení,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Václav  puovod 
toho  dostatečně  podle  puohonu  svého  neprovedl,  by  jemu  on  mistr  Prokop,  manžel 
nadepsané  Mandeleny,  co  dlužen  zuostal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jí  Mandeleně  za 
právo.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  po  svaté  Alžbětě. 

R.  UL  1.  285.  b. 

1304. 

Mezi  Jindřichem  Mičanem  a  bratřími  Sezemy  z  Ouštku  o  postavení  poddaného  pro  žhářství. 

1503,  21.  listopadu. 

Pan  Jindřich  Mičan  z  Roztok  a  z  Klinštcina  na  Vinařiciech  pohnal  pana 
Zdenka,  pana  Jana,  pana  Frydrycha  a  pana  Václava  bratří  Sezemuov  z  Ouštku  a  na 
Ouštku,  aby  člověka  svého  Jíru  Hoňka  ze  Tmaně,  jím  se  dobře  ujistieci,  jej  posta- 
vili před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti. 
Vinil  jej  jakožto  žháře,  kterýž  mu  statek  jeho  nešlechetně  s  svými  pomocníky  spálil. 
Vložen  puohon  léta  MDIH®  ve  čtvrtek  po  svatém  Lukáši  [19.  října]. 

V  té  při  mezi  panem  Jindřichem  Mičanem  z  Roztok  a  z  Klínšteina  s  jedné, 
a  panem  Zdeňkem,  panem  Janem,  panem  Frydrychem  a  panem  Václavem  bratřími 
Sezemy  z  Ouštku  s  strany  druhé.  Kteréžto  již  jmenované  bratří  on  pan  Jindřich 
Mičan  pohnal,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého 
a  raddami  krále  JMti  Jíru  Hoííka,  člověka  svého  ze  Tmaně,  že  ho  viniti  chce  z  žhář- 
stvie  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,   krále 


Nálezy  g  roku  1503  o  $v.  Martine.  67 

JMtí  raddami,  takto  o  tom  vypověděli  a  rozkázali:  Poněvadž  sú  téhož  Jíru  nade- 
psaní bratjfi  před  JMti  pány  postavili,  aby  menovaný  pan  Jindřich  Mičan  před  pur- 
krabí hradu  Pražského  stál  s  sestru  téhož  Jíry  i  s  jinými  se  všemi  potřebami,  když 
jim  týž  purkrabie  rok  a  den  položí,  a  což  jím,  týmž  purkrabí,  nalezeno  bude,  tak 
aby  se  zachovali.  A  pan  purkrabie  téhož  Jíru  má  hned  v  svú  moc  vzieti.  A  jestliže 
nadepsaní  bratří  budou  chtieti  při  tom  býti,  to  stuoj  při  jich  vuoli.  Stalo  se  v  úterý 
po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  96.  b. 


1305. 

Mezi  Burianem  Haléřem  a  Ctiborem  z  Bukovkj  o  pych.  1503,  24.  listopadu. 

Buryan  Haléř,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Ctibora  z  Bukuovky, 
prokurátora  komomíkuov  Pražských  u  desk  zemských.  Viniti  ho  chce  z  pychu  a  pro 
ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  protože  jest  přišel  s  pacholky  a  s  syny  svými 
i  jinými  lidmi  do  domu  jeho,  a  psa  jeho  jemu  v  jeho  domě  pychem  jest  pacholku 
jednomu  vzieti  rozkázal.  Vložen  puohon  léta  MDTIP  ve  čtvrtek  před  svatů  Žofií 
[11.  května]. 

V  té  při  mezi  Buryanem  Haléřem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Ctiborem  z  Bukuovky,  prokurátorem  komomičím,  s  strany  druhé.  Kdež 
on  Haléř  vinil  jej  Ctibora  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých, 
že  mu  psa  jeho  v  jeho  domu  vzieti  rozkázal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Ctibor  odpieraje  pravil,  že  on  Haléř  viní 
jej  z  svého  psa,  že  by  mu  jej  v  jeho  Haléřově  domě  vzal,  ale  toho  že  neprovodí,  by  ten 
pes  jeho  byl,  ale  on  že  to  provodí,  že  jest  to  pes  jeho  Ctiboruov.  A  na  to  ukázal 
svědomí,  že  jest  jeho,  žádaje,  aby  v  tom  podle  práva  opatřen  byl.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Buryan  Haléř  puovod  k  tomu  se  podával,  aby  on  Ctibor  toho 
protah  dal,  až  by  s  tím  rozmluvil,  ktož  mu  toho  psa  schovati  dal,  a  jestliže  jeho 
bude,  že  mu  ho  chce  do  jeho  domu  poslati,  a  on  Ctibor  přes  takové  jeho  Haléřovo 
poddávání  jemu  Haléřoví  toho  psa  jest  vzal  z  domu  jeho  pychem;  z  té  příčiny  on 
Ctibor  pohnaný  jemu  Buryanovi  puovodu  tiem  pychem  a  tou  pokutou  v  puohonu 
měno  vanu,  to  jest  těmi  Xti  kopami  grošmi  českými,  jest  vinen,  a  ty  aby  jemu  dal 
od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  27.  a. 


ArchiT  Český  XIII.  8 


L 


58  D.  XIIL  Begistra  s^oudu  komorního. 

1306. 

Mezi  Bohuslavem  Kochcem  z  Utova  a  Heřmanem  z  Janovic  o  ujištění  se  Polákem  Smetesem 

pro  nářek  cti.  1503,  25.  listopadu. 

Bohuslav  Rochce  z  Utova  pohnal  Heřmana  z  Janovic  seděním  tudiež.  Viniti 
ho  chce  z  toho,  že  jest  se  Smetesem,  Polákem  a  drábem,  kterýž  té  chvíle  u  něho 
v  městečku  Janoviciech  byl,  nechtěl  ujistiti  na  jeho  Rochcovu  žádost,  kterůž  o  to 
k  němu  po  dobrých  lidech  učinil;  kterýžto  Smeteš  jeho  Rochce  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  haněl.  Protož  o  to  k  němu  hleděti  a  jej  z  toho  viniti  chce.  Vložen  puohon 
léta  MI)III®  v  první  středu  v  postě  [1.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Rochcem  z  Utova  s  jedné,  a  Heímanem  z  Janovic 
s  strany  druhé.  Kdež  jeho  Janovského  vinil  z  toho,  že  jest  se  nechtěl  Smetesem 
Polákem,  kterýž  ho  na  jeho  cti  haněl,  ujistiti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
A  na  to  ukázal  dobrých  lidí  svědomí.  Proti  tomu  Janovský  pohnaný  odpieraje  pravil, 
že  jest  již  ten  Smeteš  umřel,  a  že  on  nevie,  co  zaií  odpoviedati.  A  na  to,  že  jest 
umřel,  pokázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Rochce  puovod  nepohnal  jeho  Janovského,  aby  toho 
Smetesa  postavil  před  naj  vyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti,  že  jej  tu  z  nářku  cti  viniti  chce,  a  by  byl  pohnal  jeho  Janovského,  aby  jej  po- 
stavil, že  by  JMt  páni  věděli,  co  z  toho  učiniti.  A  poněvadž  jest  umřel  ten  Smeteš, 
že  jemu  Bohuslavovi  on  Janovský  tiem  povinen  nenie.  Ale  jakž  jest  koli  on  Rochce 
po  právu  šel  a  po  své  cti  stál  a  právem  své  cti  brániti  chtěl,  jakž  pak  koli  jemu 
Rochcovi  v  tom  omyl  se  stal,  že  jest  to  zřetedlně  znáti,  že  by  byl  ten  Smeteš  ne- 
umřel, že  by  on  po  své  cti  stál:  i  z  té  příčiny  jemu  Rochcovi,  poněvadž  po  své  cti 
stojí,  ten  nářek  toho  jistého  Smetesa  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  ani 
k  újmě  nenie.  A  škody  JMt  páni  mezi  stranami  zdvihají.  Stalo  se  v  sobotu  po  svaté 
Alžbětě  léta  MDIIP. 

R.  in.  1.  26.  b. 

1307. 

Mezi  Johannou  z  Krajku  a  Janem  Čejkou  z  Olbramovic  o  uškození  na  těle  jejímu  poddanému. 

1503,  25.  listopadu. 

Paní  Johanna  z  Krajku  pohnala  Jana  Čejku  z  Olbramovic.  Vinila  ho,  že  jest 
člověka  jejieho  dědičného  z  Brandeysa  jménem  Zuofalého  horku  medenicí  svévolně 
spálil,  a  tu  jest  jemu  na  jeho  zdraví  uškodil,  skrze  kterúžto  věc  a  bolest  k  tomu 
připraven  že  jest  újmu  na  svém  statku  a  jmění  vzal,  kterúž  XVte  kop  grošuov 
českých  pokládá.  Vložen  puohon  léta  MDIIP  první  středu  v  postě  [1.  března]. 


Nálezy  z  roh*  1503  o  sv,  Martině.  59 

V  té  při  mezi  paní  Johanku  z  Krajku  s  jedné,  a  Janem  Čejku  z  Olbramovic 
s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  vinila,  že  jest  člověka  jejieho,  jménem  Zúfalého, 
horku  medenicí  svévolně  spálil  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  ukázala 
svědomí.  Proti  tomu  on  Čejka  odpíraje  pravil,  že  ti  svědci  řeč  slyšenu  svědčí,  a  že 
se  neprovozuje,  by  on  to  učinil,  než  že  jest  to  učinil  a  toho  Zuofalého  spálil  Jan 
z  Witmberka,  kterýž  někdy  u  něho  u  čejky  pacholetem  byl.  A  na  to  téhož  Jana 
i  jiných  lidí  ukázal  svědomí,  kdež  pak  ten  Jan  sám  se  jest  k  tomu  seznal ;  a  nad  to 
pravil  a  vedl  svědomí,  že  ten  Zuofalý  za  to  spálení  vzal  od  Řepínského  úplatek. 
Zase  proti  tomu  poručník  paní  Johanny  puovoda  pověděl,  že  jest  on  Čejka  k  tomu 
účinku  a  spálení  se  znal  před  ní,  před  paní  Johanuú,  a  jí  prosil,  aby  mu  to  odpustila, 
že  jest  se  to  kumštem  stalo.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto 
nalezli:  Poněvadž  jest  ona  paní  Johanna  toho  dostatečně  neprovedla  podle  puohonu 
svého,  by  on  Jan  čejka  toho  Zuofalého  spálil,  z  té  příčiny  on  čejka  jí  paní  Jo- 
hanně  povinovat  tiem  nenie.  Než  chce-li  ona  paní  Johanna  koho  jiného  z  toho  vi- 
niti, právo  se  jí  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  a. 

1308. 

Mezi  Janem  z  Kříčova  a  Dorotou  Peštalkou  z  Eošíně  o  dluh.   1503,  25.  listopadu. 

Jan  z  Kříčova,  syn  někdy  Mikuláše  odtudž,  maje  léta  spravedlivá  králem 
JMtí  daná  a  vyplněná,  pohnal  Dorotu  z  Košíně.  Vinil  ji  jakožto  tu,  kteráž  jest  po 
pann  Pavlovi  z  Jenšteina  statek  vzala,  a  to  proto,  že  téhož  sirotka  on  pan  Pavel 
vzal  jest  Lte  kop  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDITI®  v  středu  den  sva- 
tého Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Kříčova,  majícím  léta  spravedlivá  etc,  puovodem 
8  jedné,  a  Dorotu  z  Košíně  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jan  vinil  ji  jakožto 
tu,  kteráž  vzala  po  panu  Pavlovi  z  Jenšteina  nebožtíku  statek,  a  to  proto,  že  on 
pan  Pavel,  vzal  jeho  Janových  Lte  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  vajpisy  z  desk  i  kvitancí,  kdež  týž  pan  Pavel  kvittuje 
z  přijaté  summy,  k  tomu  také  ukázal  i  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorota  pohnaná 
odpírajíc  pravila,  že  toho  platiti  jemu  Janovi  povinna  nenie,  táhnúci  se  na  nález 
a  rozsudek  o  to  prvnější.  Zase  proti  tomu  on  Jan  pravil,  že  se  táhne  po  Anně 
z  Bukuovky  na  těch  Lte  kop  grošuov  míšeňských.  A  na  to  ukázal  svědomí,  vajpis 
z  desk.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  od- 
pory, pře  líčení  i  vajpisy  z  desk  vyslyševše  nalezli :   Poněvadž  jest  to  on  Jan  ukázal 

8* 


i. 


60  D.  XIII.  Registra  soudu  komomiho. 

vajpisem  z  desk,  že  jest  on  pan  Pavel  tu  summu  vyzdvihl  a  potom  teprův  zápis  pro- 
pustil, a  ona  Dorotha  pohnaná  jest  jednou  nápadnicí  statku  téhož  pana  Pavla  a  toho 
jest  ničímž  neodvedla,  i  z  té  příčiny  aby  ona  Dorota  pohnaná  jemu  Janovi  puovo- 
dovi,  což  by  na  její  diel  jakožto  na  jednu  nápadnici  té  summy  přišlo,  dala  od 
dnešnieho  dne  ve  d^1i  nedělí  pořád  zběhlých.  A  zdá-li  se  jemu  Janovi  puovodovi 
k  komu  o  viece  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu   po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  147.  b.    SroT.  nález  č.  1255  na  str.  30. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  létha  MD  čtvrtého. 

1309. 

Mezi  Dorotou  ze  Stříteže  a  Janem  Mrázem  z  Radimovic  o  vrácení  vozu  krytého. 

1504,  20.  dubna. 

Dorotha  z  Střieteže  pohnala  Jana  Mráza  z  Kadimovic.  Vinila  ho  z  nevrácení 
vozu  krytého,  kteréhož  mu  k  žádosti  jeho  puojčila,  a  jej  sedm  kop  grošuov  českých 
pokládá  ete. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Střieteže  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Mrázem  z  Ra- 
dimovic pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  nevrácení  vozu  krytého,  kteréhož 
mu  k  žádosti  jeho  puojčila  a  jej  YII  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož 
puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Mráz  odpíraje  pravil,  že 
jest  mu  ona  ten  vuoz  prodala  za  dvě  kopě  kapruov.  A  na  to  jejie  list  ukázal,  v  němž 
ona  seznává,  že  jest  ten  vuoz  od  ní  za  ty  dvě  kopě  kapruov  koupil.  Zase  proti  tomu  po- 
ručník  jejie  Dorotin  pověděl,  že  proti  tomu  nemluví,  by  ona  jej  neprodala,  toho  vozu, 
ale  že  jest  ho  on  Mráz  nezaplatil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  list  jejie  Dorotin  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  táž  Dorota 
pohnala  jej  Mráza  z  vozu  nevrácenie,  kterýž  sobě  VII  kop  grošuov  českých  pokládá, 
a  list  témuž  Mrázovi  o  témž  vozu  psala,  že  mu  jej  prodala  za  dvě  kopě  kapruov, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím  léta  MDIV^. 

R  ffl.  1.  71.  a. 

1310. 

Mezi  bratřími  z  Gutšteina  a  bratrem  jich  Kryštofem  o  položení  listu  královského. 

1504,  20.  dubna. 

Heynrjch,  Jetřich,  Jan  a  Wolf  bratří  z  Gutšteina  pohnali  Kryštofa  z  Gut- 
šteina, bratra  svého.  Vinili  ho  ze  rčenie,  kdež  jest  řekl  před  panem  Albrechtem 
z  Kolovrath,  v  ty  časy  hofmistrem  dvoru  krále  JMti  etc. 


i  <i 


Nálezy  z  roku  1504  o  Svátosti.  61 

V  té  při  mezi  panem  Hejurychem,  panem  Jetřichem,  panem  Janem,  panem 
Wolfem  bratrími  z  Gutšteina  s  jedné,  a  panem  Kryštofem  odtudž  z  Gutšteina,  bratrem 
jich,  s  strany  druhé.  Kdež  jmenovaní  bratřie  z  Gutšteina  paovodové  vinili  jej  pana 
Kryštofa,  bratra  svého,  ze  rčenie,  že  jest  řekl  před  panem  Albrechtem  z  Kolovrath, 
v  ty  časy  hofmistrem  dvoru  krále  JMti,  před  nebožtíkem  panem  Zdeňkem  Zbirožským 
z  Šternberka  a  před  Albrechtem  Rendlem  z  Aušavy,  prokurátorem  krále  JMti,  polo- 
žiti list  královský,  kterýmž  JMt  dvanácte  tisíc  kop  grošuov  míšeňských  zapisuje  na 
Heydensfeldn  a  na  Pemheymě,  že  oni  nadepsaní  bratří  k  tomu  listu  každý  k  svému 
díelu  právo  mají  tak  dobře  jako  on  pan  Kryštof  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje. 
Poněvadž  nadepsaní  bratří  z  Gutšteina  puovodové  v  svém  puohonu  tato  slova  polo- 
žili, že  jej  pana  Kryštofa  viniti  chtie  ze  rčení,  a  na  konci  puohonu  toto  přidali,  že 
on  pan  Kryštof  ten  list  královský  sobě  k  své  osobě  psáti  dal  a  ne  jim,  kdež  zřete- 
tedlně  znáti  jest,  že  ze  dvojí  věci  pohánějí:  i  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  po  Svátosti, 
jinak  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  116.  b. 

1311. 

Mezi  Janem  od  pěti  korun  v  Starém  městě  Pražském  a  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  o  dluh. 

1504,  20.  dubna. 

Jan  od  pěti  korun  v  Starém  městě  Pražském  obývající  pohnal  Petra  Kučeru 
z  Dřeňová.  Vinil  ho  ze  čtyř  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého.  Vložen  puohon 
léta  MD  třetieho  v  pátek  den  svatého  Pryma  [9.  června]. 

V  té  při  mezi  Jánem  od  pěti  korun  s  jedné,  a  Petrem  Kučeru  s  strany  druhé. 
Kdež  ho  vinil  Petra  on  Jan  ze  čtyř  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého  etc, 
tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpíraje  pověděl  a  žádal, 
aby  to  on  Jan  ukázal,  kdy  a  kde  mu  jest  těch  peněz  puojčil.  Tu  on  Jan  puovod 
ukázal  jest  listovní  svědomí .  pod  pečetí  Starého  města  Pražského,  v  kterémžto  listu 
Jan  Žiež,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  seznává,  že  jest  mezi  nimi  týmiž  stra- 
nami smlouvu  činil,  kdy  a  na  který  čas  on  Petr  témuž  Janovi  těch  čtyř  kop  gro- 
šuov českých  v}T)lniti  by  měl.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
žalobu  i  svědomí  i  odpor  vyslyševše  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  to  dostatečně 
provedl,  že  jest  mu  těch  čtyř  kop  grošuov  českých  on  Petr  Kučera  pohnaný  dlužen 
zuostal,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo,  a  on  Petr  pohnaný 
aby  jemu  ty  čtyři  kopy  grošuov  českých  v  puohonu  dotčených  dal  od  dnešnieho 
dne  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  L  149.  a. 


L 


62  D'  Xin.  Registra  soudu  Jcomomfho, 

1312. 
Mezi  Štěpánem  Andělem  z  RonoYce  a  Petrem  Sekyrským  z  Voděrad  o  pych.  1504,  20.  dubna. 

Štěpán  Anděl  z  Ronovce  pohnal  Petra  Sekyrského  z  Voděrad.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kterýžto  pych  jemu  učinil,  proti  svolenie 
zemskému  člověka  mu  stíti  kázal  z  grunthu  jeho  Jakuba  Topiče  z  Přeloučí,  a  toho  na 
něho  nevznesl.  Vložen  puohon  léta  MD  prvnieho  v  sobotu  po  svatém  Havlu  [23.  října]. 

V  té  při  mezi  Štěpánem  Andělem  z  Ronovce  s  jedné,  a  Petrem  Voděradem 
z  Sekyřic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Anděl  vinil  jej  Petra  z  pychu  a  pro  ten  pych 
z  Lti  kop  grošuov  českých,  že  mu  člověka  jeho  Jakuba  Topiče  z  Přeloučí  proti  svo- 
lenie zemskému  stíti  kázal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  některých 
dobrých  i  také  obecních  lidí  ukázal  svědomí.  Při  tom  pravě,  že  jest  k  němu  Petrovi 
dobré  lidi  posielal  žádaje,  aby  jím  tiem  Topičem  nekvapil,  ale  že  jest  toho  na  něm 
dosieci  nemohl.  Proti  tomu  poručník  Sekerského  Jan  z  Dobřenic  odpíraje  dal  mlu- 
viti, že  ten  člověk  jeho  Anděluov  nebyl,  ale  že  jest  byl  nebožtíka  Jana  Zdechov- 
ského  dědičný  a  nikdy  nevyhoštěný  člověk  Markuov  syn  z  Zdechovic,  a  jiného  pána 
že  jest  neměl  až  do  téhož  Zdechovského  smrti,  a  po  smrti  jeho  Zdechovského  že 
jest  se  odtud  z  Zdechovic  vykradl  nočně  do  Přeloučí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při 
tom  dále  pravě,  že  jest  ten  Topič  byl  prve  člověk  nařčený,  a  když  jest  jemu,  Pe- 
trovi z  Oděrad,  člověka  jeho  zamordoval,  že  pro  ten  mord  soud  jemu  osadil  a  jej 
jakožto  mordéře  odsouzeného  stíti  kázal;  ale  z  žádného  pychu  že  jest  toho  neučinil. 
A  dále  pravie,  že  ten  člověk  několiko  dní  u  vazbě  seděl,  a  on  Anděl  že  jest  o  něho 
neposielal,  až  když  již  odsouzen  a  na  smrt  veden  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  pře  líčenie,  odpory  i  svědomí  vyslyševše, 
takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Anděl  puovod  k  němu  k  Sekerskému  neposlal 
a  nežádal  jeho  Petra,  aby  mu  ten  člověk  Topič  podle  práva  vydán  byl,  než  teprův 
poslal,  když  již  ten  Topič  odsouzen  byl,  a  žádal,  aby  jím  kvapeno  nebylo,  a  nežádal, 
aby  vydán  byl,  a  také  poněvadž  on  Petr  pohnaný  toho  Topiče  pro  jeho  zlý  a  zevný 
účinek,  pro  mord,  jal,  soud  mu  svými  i  jinými  lidmi  osadil  a  soudem  pro  svuoj  zlý 
skutek  on  odsouzen  jest:  i  z  té  příčiny  on  Petr  tu  nic  kvapně  ani  proti  právu  ne- 
učinil a  jemu  Andělovi  tiem  pychem  a  pokutou  v  něm  menovanou  nic  vinen  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  po  Svátosti,  jinak  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  264.  b. 

1313. 

Mezi  Vilémem  Henygarem  z  Žeberka  a  Burianem  Muckovskym  ze  Švamberka  o  položeni  listu. 

1504,  20.  dubna. 

Vilém  Henygar  z  Zeeberka  pohnal  pana  Buryana  Muckovského  z  Švamberka. 
Vinil  ho   z  toho,   že  toho  listu   na  XXX  a  pět  kop   grošuov  míšeňských  svědčícieho 


NáleBy  b  roku  1504  o  Svátosti.  63 

před  smlouvcemi  položiti  nechce  podle  rozkázání  panského  v  soudu  komorním  na  to 
učiněného.    Vložen  puohon  léta  MDIII^  ve  čtvrtek  po  svaté  Markétě  [20.  července]. 

V  té  při  mezi  Vilémem  Henygarem  s  jedné,  a  Buryanem  Muckovským  z  Švam- 
berka  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil,  že  toho  listu  na  XXXV  kop  grošuov  míšeňských 
svědčícieho  před  smlouvcemi  položiti  nechce  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě 
zavírá.  A  na  to  ukázal  nález  prve  na  to  učiněný  a  těch  smlouvcí  i  jiných  dobrých 
lidí  svědomí.  Proti  tomu  on  Muckovský  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  proti  tomu 
nikdy  nebyl,  by  toho  listu  na  tu  summu  svědčiecieho  před  týmiž  smlouvcemi  polo- 
žiti nechtěl,  a  že  jest  k  tomu  před  smlouvcemi  státi  chtěl,  ale  že .  jest  toho  pro 
nemoc  učiniti  nemohl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  jest  on  Buryan  Muckovský  pohnaný  toho  ničímž  neprovedl,  by  ne- 
mocen byl,  když  jest  měl  k  tomu  roku  od  smlouvcí  položenému  státi,  a  svědek  jeden 
jeho  Zdebor  z  Příčiny  seznává,  že  jest  k  tomu  roku  státi  nechtěl,  pravě,  že  sů  ty 
časy  přešly  a  že  se  držeti  chce  panského  nálezu  a  že  jemu  ani  Janovi  viece  se  o  tu 
věc  rovnati  nedá,  kdežto  se  zřetedlně  shledává,  poněvadž  jest  při  tom  času  státi 
nechtěl,  nevymlůvaje  se  ani  nemocí  ani  jaké  příčiny  pokládaje:  i  z  té  příčiny  aby 
on  Buryan  Muckovský  pohnaný  témuž  Henygarovi  puovodovi  před  nadepsaným  Zde- 
borem  jakožto  před  smlouvcím  list  dostatečný  na  XXXV  kop  grošuov  míšeňských 
položil  na  zchválení  téhož  Zdebora,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Jiřím. 

R.  nL  1.  286.  a.    SroT.  nález  č.  1207  v  ArchiYU  Českém  XII.  na  str.  658. 

1314. 

Mezi  Jitkou  z  Ghotče  a  Zdeůkem  Kačicí  z  Konic  o  dluh.  1504,  22.  dubna. 

Jitka  z  Ghotče  pohnala  Zdenka  Eačici  z  Konic.  Vinila  ho  z  dluhu  šesti  kop 
grošuov  míšeňských  a  dvou  grošuov  míšeňských,  kdež  jest  zaíi  dala  a  za  otce  i  za 
mater  jeho  Jednorožcové,  městce  Starého  města  Pražského.  Vložen  puohon  léta  MDIIP 
v  úterý  před  svatým  Mathůšem  [19.  září]. 

V  té  při  mezi  Jitku  z  Ghotče  s  jedné,  a  Zdeňkem  Kačicí  z  Konic  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  z  šesti  kop  a  ze  dvů  grošuov  míšeňských  za  něho  a  za  otce 
i  za  mater  jeho  Jednorožcové  daných  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  a  šíře  to  v  sobě 
zavírá.  A  na  to  již  jmenované  Jednorožcové  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Zdeněk 
pohnaný  odpieraje  pravil,  že  o  tom  dluhu  nic  nevie  a  jí  Jitky  že  jest  za  to  nikdy 
nežádal,  a  také  že  otec  jeho  v  svém  zřiezení  nic  o  tom  neporučil,  jsa  nemocen.  A  na 
to  některých  dobrých  lidí  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,   vyslyševše   s  obů  stranu  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:    Poněvadž  ona 


64  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

• 
Jitka  Jednorožcovou  to  provedla,  že  jest  ten  dluh  za  jeho  Zdeňkova  otce  dala, 
a  z  těch  také  svědkuov,  kteréž  on  Kačice  vedl,  dosti  zřetedlně  znáti  jest,  že  ten 
dluh  jí  Jitce  zaplacen  a  navrácen  nenie,  z  té  příčiny  dává  se  jí  Jitce  za  právo,  a  on 
Zdeněk  aby  jí  těch  šest  kop  a  II  grošuov  míšeňských  v  puohonu  menované  dal  ve 
dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  v  pondělí  před 
svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  98.  a. 

1315. 
Mezi  Janem  Hroznatou  z  Vrtby  a  Šemianem  z  Radovesic  o  dostiučinění  smlouvě.  1504,  22.  dubna. 

Jan  Hroznat^i  z  Vrtby  pohnal  Šemiana  z  Radovesic,  na  Novém  městě  Pražském 
obývajícieho.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění  smlouvy,  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  řezanými  tvrzené,  v  tom,  kdež  jest  plat  zastaven  od  předkuov  jeho  Še- 
mianových  pánóm  Staroměstckým  na  lidech  v  Kyjích,  a  on,  pan  Hroznatá,  že  ten 
plat  má  vyplatiti,  k  kterémužto  platu  jemu,  panu  Hroznatovi,  dopomoci  má,  to  jest 
ke  dvěma  kopám  grošuov  míšeňských  platu  ročnieho  etc,  tak  jakož  táž  smlouva,  což 
se  téhož  platu  dotýče,  plněji  v  sobě  to  zavírá.  I  v  tom  se  jemu,  panu  Hroznatovi, 
od  téhož  Šemiana  neděje  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDHP  v  pondělí  u  vigiljí  sva- 
tého Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  Hroznatů  z  Vrtby  puovodem  s  jedné,  a  Šemianem 
z  Radovesic  pohnaným  s  strany  druhé,  kdež  téhož  Šemiana  vinil  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  že  mu  měl  ke  dvěma  kopám  grošuov  míšeňských  platu  na  lidech  v  Kyjích 
dopomoci  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  nato  on  pan  Hroznatá  tuž  ukázal  smlouvu, 
k  kteréžto  smlouvě  on  Šemian  pohnaný  seznal  se.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon  i  tu  smlouvu,  nalezli:  aby  on  Šemian 
jemu,  panu  Hroznatovi  puovodovi,  té  smlouvě  dosti  učinil,  pokudž  táž  smlouva  v  sobě 
zní,  a  to  konečně  do  dvú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  149.  b. 

1316. 

Mezi  Janem  Žibřidem  z  Mostku  a  Janem  Holubem  z  Záchuma  o  rčení  za  pych.  1504,  22.  dubna. 

Jan  Žibřid  z  Mostku  pohnal  Jana  Holuba  z  Záchuma.  Vinil  ho  ze  rčenie  tu, 
kdež  mu  řekl,  jestliže  se  zejména  ne|j]menuje  deset  kop  grošuov  českých  v  tom  ná- 
lezu, kterýž  mezi  nimi,  Žibřidem  a  jím  Holubem,  o  rybník  Hradištský  učiněn  jest, 
že  mu  řekl  XLti  kop  grošuov  dodati,  když  on  Holub  ten  nález  slyšeti  bude,  že  se 
ne[j]menuje  zejména  X  kop  grošuov  českých  v  tom  nálezu ;  jakž  ten  nález  uslyší,  že 


Nálezy  b  rohu  1504  o  Svátosti.  6& 

mu  hned  těch  XLti  kop  grošuoy  dodati  chce;  a  že  jest  mu  on  Žibřid  ten  nález  čísti 
kázal,  a  on  Holub  že  svému  rčení  dosti  neudělal  a  těch  XLti  kop  grošuov  jemu 
nedal,  tak  jakž  mu  řekl,  přes  nález  panský.  Vložen  pnohon  léta  MDIII^  v  pondělí 
u  vigiljí  svatého  Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  Žibřidem  z  Mostku  s  jedné,  a  Janem  Holubem  z  Zá- 
chuma  s  strany  druhé.  Kdež  on  Žibřid  vinil  jej  Holuba  ze  rčení,  že  mu  řekl  XLti 
kop  gro^ov  dodati,  jestliže  v  nálezu  panském  nestojí  zejména  X  kop  grošuov  českých, 
a  jakž  ten  nález  uslyší,  že  mu  hned  těch  XLti  kop  grošuov  dodati  chce;  a  že  jest 
mu  on  Žibřid  ten  nález  čísti  kázal,  a  on  Holub  že  jest  svému  rčení  dosti  neučinil 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  ukázal  týž  nález  i  svědomí. 
Proti  tomu  on  Holub  pohnaný  odpíraje  pravil,  když  jest  jemu  Žibřidovi  podle  téhož 
nálezu  dával  těch  deset  kop  grošuov  českých,  kteréž  sů  vuobec  v  zemi  pro  pych 
nalezeny,  že  mu  jest  pří  tom  řekl,  aby  to  od  něho  vzal,  a  bude-li  nález  okazovati, 
že  by  mu  měl  co  viece  dáti,  že  mu  také  dá.  A  na  to  jest  také  ukázal  svědomí. 
Zase  proti  tomu  Žibřid  puovod  pověděl,  že  cožkolivěk  jeho  Žibřidovi  svědkové  sezná- 
vají,  že  jest  tak  v  pravdě.  A  na  to  ukázal  dva  svědky,  jednoho  Václava  Dvořecského 
a  druhého  Jana  Doudlebského,  kteříž  seznávají,  že  sů  slyšeli  to  od  Diviše  z  Doudleb, 
že  jest  v  pravdě  tak,  což  sú  jeho  Žibřidovi  svědkové  vyznali.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  nález,  odpory  i  svě- 
domí, takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Žibřid  puovod  to  dostatečně  provedl,  že 
jest  mu  on  Holub  pohnaný  řekl  těch  XLti  kop  grošuov  dodati,  jestliže  v  nálezu 
panském  nestojí  zejména  deset  kop  grošuov  českých,  i  z  té  příčiny  dávají  JMt  jemu 
Žibřidovi  puovodovi  podle  jeho  pruovodu  a  svědomí  za  právo,  a  on  Jan  Holub  po- 
hnaný aby  jemu  Žibřidovi  těch  XLti  kop  grošuov  v  puohonu  menovaných  dal  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Což  se  pak  toho  dotýče, 
kdež  jest  Jan  z  Pořešína  svědomí  dal  Holubovi  proti  němu  Žibřidovi,  kteréžto  svě- 
domí on  Žibřid  nařekl,  že  nemá  on  Jan  z  Pořešína  za  svědka  přijat  býti,  pravě,  že 
by  jej  Žibřida  jímal,  an  nan  žádné  péče  neměl :  i  to  nařčení  témuž  Janovi  ke  škodě 
nenie,  jestliže  po  své  cti  stane  a  z  toho  se  vyvede.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R.  in.  1.  149.  b.    SroT.  nHez  č.  1142  ▼  Archivu  Českém  XIL  na  str.  616. 

1317. 

Mezi  Ofkou  z  Bozkovíc  a  jejími  bratřími  z  Bozkovic  o  věno.  1504,  22.  dubna. 

Paní  Ofka  z  Bozkovic,  manželka  Václava  z  Duban,  pohnala  pana  Jindřicha 
a  pana  Jana,  bratří  svých  vlastních  odtudž  z  Bozkovic.  Vinila  je  z  nevydání  tisíc 
kop  grošuov  míšeňských,  tak  jakž  jsů  po  paní  Salomeně,  sestře  jejie,  vydali.  Vložen 
puohon  léta  MDIIP  v  pondělí  před  svatým  Vítem  [12.  června]. 

Afdiiv  Č««ký  XIII.  9 


66  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

V  té  pří  mezi  paní  Ofkú  z  Bozkovic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  panem 
Jindřichem  a  panem  Janem  bratřími  jejími  vlastními  odtudž  z  Bozkovic  s  strany 
druhé.  Kdež  je  vinila  z  nevydánie  tisíc  kop  grošuov  míšeňských,  tak  jakož  sů  po 
paní  Salomeně,  sestře  své,  vydali  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  svědčí.  A  na  to  uká- 
zala svědomie.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  jie  toho  věna  z  práva 
povinni  dáti  nejsú,  poněvadž  jsú  jie  nevdávali,  než  že  se  jest  k  tomu  pan  Jindřich 
dobrovolně  poddával,  že  to  chce  učiniti  a  věno  Dubanskému  po  ní  dáti,  jediné  aby 
Dubanský  proti  tomu  učinil  podle  obyčeje  a  práva  země  této;  a  nad  to  že  se  jest 
tyž  pan  Jindřich  podával,  že  chce  paní  Ofce  ty  penieze  dáti,  toliko  aby  opatřen  byl 
na  zchválenie  pánuov,  kteříž  v  soudu  zemském  sedají.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  pře  líčenie,  od- 
pory i  svědomí  vyslyševše,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  nadepsaní  páni  pohnaní 
po  jedné  sestře  své,  kterůž  jsú  vdali,  pět  seth  kop  grošuov  českých  dali,  a  proti 
tomu  jest  zase  také  podle  práva  země  této  učiněno  a  věno  jejie  ujištěno;  i  chce-li 
on  Dubanský  jí,  paní  Ofce,  také  též  učiniti  podle  jich  podvolenie,  aby  proti  tomu 
také  též  učinil  a  udělal  a  jie  paní  Ofce  věno  jejie  proti  těm  pěti  stem  kopám  gro- 
šuov českých  také  ujistil  podle  práva  a  obyčeje  země  této.  A  když  to  učiní,  tehdy 
nadepsaní  páni  pohnaní  budou  povinni  podle  svého  podvolení  tomu  všemu  také  dosti 
učiniti  potud,  pokudž  sů  se  dobrovolně  podvolili.  Dali  památné.  Stalo  se  v  pondělí 
před  svatým  Jiřím. 

R.  m.  1.  222.  a. 

1318. 

Mezi  Janem  Řepou  z  Neveklova  a  Jiříkem  Karlíkem  z  Nežetíc  o  nářek  cti.  1504,  22.  dubna. 

v  té  při,  kdež  jest  Jan  Řepa  z  Neveklova  pohnal  pana  Jiříka  Karlíka  z  Ne- 
žetic  z  nářku  cti  do  soudu  komorního,  a  týž  pan  Jiřík  Karlík  také  zase  pohnal  jest 
téhož  pana  Jana  Řepu  k  soudu  zemskému  z  slov  duotklivých  na  jeho  dobré  pověsti. 
I  tu  my  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  a  s  přátely,  s  jich  obů  stran  k  nám 
přidanými,  ty  jsme  pře  mezi  nimi  slyšeli  a  vážili  a  je  rovnali  přátelskú  smlůvů. 
A  poněvadž  sů  na  nás  mocně  toho  přestali,  takto  mezi  nimi  vypoviedáme:  Najprv, 
kdež  jest  pan  Jan  Řepa  pohnal  pana  Jiříka  Karlíka  z  nářku,  i  proti  tomu  on  pan  Jiřík 
Karlík  odpíral  a  pravil  i  praví,  že  jest  jeho  pana  Řepu  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti 
nedotýkal,  a  že  k  žádné  škodě  nejsů  aniž  na  budůcí  čas  býti  mají.  Také  poněvadž 
jest  on  pan  Jan  Řepa  před  námi  pravil,  že  jest  jej  pana  Jiříka  Karlíka  žádnými 
duotklivými  slovy  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  nedotýkal  ani  dotýká,  a  také  jsme  my 
ta  slova  vážili,   kteráž  sú   mezi  nimi  byla,   i  listy,   kteréž  jest  pan  Jan  Řepa  panu 


Nálezy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  67 

Holicskému,  panu  Voticskému  a  panu  Jankovskému  psal;  i  tak  pravíme  i  vypovie- 
dáme:  že  ta  slova  páně  Janova  Řepová  mluvená  a  psaná  k  úrazu  cti  ani  dotýkání 
dobré  pověsti  panu  Jiříkovi  Karlíkovi  škodná  nic  nejsů  aniž  býti  mají  nynie  i  na 
budúcí  časy.  A  to  známe,  že  jsta  se  oba  dva  vždycky  zachovávali  a  zachovávají  jako 
na  dobré  vladyky  a  lidi  rytieřské  přísluší.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatým  Jiřím. 

R  nL  str.  331  a.  sa  nápisem :  Begištra  památná  k  roku  Svátosti  MDIV^.  Smlouva, 

1319. 

Mezi  Dorotou  z  Yeletic  a  Annou  Sudlicovou  z  Ledeč  o  rčení.   1504,  23.  dubna. 

Dorotha  z  Veletic  pohnala  Annu  Sudlicovu  z  Ledeč.  Vinila  ji  z  toho,  že 
jest  řekla,  co  se  statku  dotýče,  kterýž  jest  jí  Anně  se  dostal  po  sirotku  nebožtíka 
Bohuslava  z  Veletic,  že  po  jejie  smrti  žádnému  jinému  ten  statek  býti  nemá  nežli 
jí  Dorotě  z  Veletic  a  dětem  jejiem  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Veletic  puovodem  s  jedné,  a  Annu  Sudlicovu  z  Ledeč 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  toho,  že  jest  řekla,  co  se  statku  dotýče, 
kterýž  jest  jí  Anně  se  dostal  po  sirotku  nebožtíka  Bohuslava  z  Veletic,  že  po  jejie 
smrti  žádnému  jinému  ten  statek  býti  nemá  nežli  jí  Dorotě  z  Veletic  a  dětem  jejiem, 
a  že  jest  ona  k  tomu  najpříbuznější  s  dětmi  svými  etc.  A  potom  proti  témuž  při- 
rčení  odcizila  týž  statek,  jakožto  svrchky,  krávy,  vovce,  koně,  vozy,  šaty  chodiecí, 
šuby  i  jiné  klenoty  a  nábytky  v  Nebovitech,  kteréž  sobě  táž  Dorota  pokládá  CCC 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomie, 
při  tom  se  nálezu  dokládajíc  předešlého,  prve  na  Nebovidy  učiněného.  Proti  tomu 
ona  Anna  pohnaná  odpierajíc  pravila,  že  jest  ji  ona  Dorota  pohnala  z  svrchkuov 
a  nábytkuov,  jakožto  krav,  vovec,  šatuov  chodiciech,  a  v  žalobě  své  vede  při  a  ji 
viní  z  statku.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  ona  Dorota  puovod  pohnala  jest  z  statku 
a  v  žalobě  pověděla  a  pravila,  že  ji  viní  z  svrchkuov  a  nábytkuov,  a  poněvadž  se 
ta  věc  dvojí,  že  z  statku  pohání  a  z  svrchkuov  viní,  z  té  příčiny  tento  puohon 
zdvihli  sů.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří  léta  MDIV^ 

R.  m.  1.  71.  b.    SroT.  nález  č.  996  v  Archivn  Českém  XI.  na  sir.  510. 

1320. 

Mezi  Dorotou  Stříbrnou  a  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopidlna  o  rčení.  1604,  [23.  dubna]. 

Dorotha  Střiebmá  od  Ptákuov,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala 
Zdeňka  Loučenského  z  Eopydlna.  Vinila  ho  ze  rčení,  kdež  jest  jí  řekl  XVn  a  puol 
kop  grošuov  českých  úroku  komomieho  zadržalého  na  čas  jmenovitý  dáti. 

9* 


68  D,  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Dorothů  Střiebrnú  od  Ptákuov,  měštků  Starého  města  Praž- 
ského, pnovodem  s  jedné,  a  Zdeňkem  Loučenským  z  Eopydba  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  ze  rčení,  kdež  jest  jí  řekl  XVn  a  puol  kop  grošuov  českých 
úroku  komorního  zadržalého  na  čas  menovitý  dáti,  a  tomu  rčení  neučinil  dosti  etc., 
tak  jakož  puohon  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
ěteina  na  Helfeněteině  etc,  najvyšěí  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  ta  věc  desk  dotýče,  ten  puohon  z  té 
příčiny  zdvihli  jsú,  a  strany  aby  sebe  v  tom  tiem  právem  hleděly,  kdež  příleží. 

R.  m.  1.  72.  A. 

1321. 

Mezi  Dorotou  z  Košínč  a  Kateřinou  z  Košínč  o  vydání  peněz  věnných.    1504,  23.  dubna. 

Dorotha  z  Koši  ně  pohnala  Katheřinu  odtudž  z  Košíně,  v  městě  Kolíně  obý- 
vající. Vinila  ji  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  vzala  od  nebožtíka  Ji- 
říka z  Přievor  na  věno  své,  kteréž  jest  měla  na  Sendražiciech.  Vložen  puohon  létha 
MDin®  v  úterý  po  svatém  Jeronýmu  [3.  října]. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  KeMně  s  jedné,  a  Katheřinou  odtudž  z  Košíně 
6  strany  druhé.  Kdež  táž  Dorota  vinila  ji  Katheřinu  z  padesáti  kop  grošuov  českých, 
kteréž  jest  vzala  od  nebožtíka  Jiříka  z  Přievor  na  věno  své,  kteréž  měla  na  Sen- 
dražiciech etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu 
ona  Kateřina  pohnaná  odpierajíc  pravila,  že  jest  ty  penieze  k  sobě  vzala,  ale  že  jsú 
ty  penieze  syna  jejieho  byly.  A  na  to  také  ukázala  svědomí.  Zase  proti  tomu  ona 
Dorota  puovod  pravila,  že  ty  penieze  ne  synu  svému,  ale  sobě  vzala  a  na  věno  své. 
A  na  to  ukázala  svědky.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hoftnistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  ona  Dorota  puovod 
dostatečně  provedla,  že  jest  ona  Kathehna  pohnaná  ty  penieze  k  sobě  přijala,  a  také 
k  tomu  se  jest  táž  Katheřina  sama  seznala,  že  jest  je  k  sobě  přijala  a  synu  svému 
že  jest  je  dala,  ale  toho  jest  ničímž  neprovedla,  by  je  synu  svému  dala :  i  z  té  pří- 
činy dává  se  jí  Dorotě  puovodovi  za  právo,  aby  ona  Katheřina  pohnaná  jí  Dorotě 
těch  padesáte  kop  grošuov  českých  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  1.  72.  a.    SroY.  nález  č.  1182  v  ArchiTU  Českém  Xn.  na  str.  640. 

1322. 

Mezi  Dorotou  z  Yilhartic  a  Janem  z  Yilhartic  o  zdrženi  smlouvy.  1504,  [23.  dubna] 

Dorotha  z  Vilhartic  a  z  Heršteina  pohnala  Jana  z  Vilhartic  a  na  Lomci.  Vi- 
nila ho  z  nezdržení  smlouvy,   že  jest  jí  měl  XLti   kop   grošuov  míšeňských  dáti, 


NáUgy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  G9 

i  nedal  jí  než  deset  kop  grošnov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta  MDIIF  ve  čtvrtek 
po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezí  Dorothů  z  Vilhartic  s  jedné,  a  Janem  odtudž  z  Vilhartic 
s  strany  druhé,  kdež  ho  vinila  z  nezdržení  smlouvy,  že  jí  měl  dáti  XLti  kop  gro- 
šuov  míšeňských,  i  nedal  jí  než  deset  kop  grošuov  míšeňských  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpíeraje  pravil,  že  jest  té  smlouvě  jí  Do- 
rotě učinil  dosti  a  jí  těch  XLti  kop  grošuov  míšeňských  dal.  A  na  to  ukázal  kvi- 
tancí  pod  pečetmi  dobrých  lidí,  kdež  ona  Dorota  jej  z  těch  XLti  kop  grošuov  mí- 
šeňských kvituje.  Zase  proti  tomu  ona  Dorotha  puovod  pověděla,  že  jest  kvitancí 
na  tu  summu  udělala,  ale  že  jest  těch  XLti  kop  grošuov  míšeňských  od  něho  ne- 
vzala, než  toliko  X  kop  grošuov  míšeňských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteína 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  pruovody, 
nalezli:  Poněvadž  jest  toho  on  Jan  pohnaný  ničímž  neprovedl,  by  jí  Dorotě  před 
kým  těch  XLti  kop  míšeňských  dal,  a  také  kvitancí,  kteráž  jest  ukázal,  dokonalá 
nenie,  i  z  té  příčiny  JMt  páni  dávají  jí  Dorotě  za  právo,  aby  on  Jan  pohnaný  jí 
těch  XXXti  kop  grošuov  míšeňských  dodal  a  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú 
nedělí  pořád  zběhlých.  Dala  památné.  Stalo  se  [v  úterý  den  sv.  Jiří]. 

R.  m.  1.  72.  b. 

1323. 

Mezi  Jindřichem  z  Nebilova  a  Janem  Merkllnským  z  Merklína  o  postavení  poddaného 

pro  nářek  cti.  1504,  23.  dubna. 

Jindřich  z  Nebielova  pohnal  Jana  Merklínského  z  Merklína,  aby  člověka  svého 
Jošta  z  Vidic  postavil  před  soudem  komorním.  Vinil  ho  z  nářku  ctí.  Vložen  puohon 
léta  MDn'  v  pátek  den  Svátosti  [8.  dubna]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nebielova  s  jedné,  a  Janem  Merklínským  z  Merklína 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Jindřich  pohnal  jeho,  aby  postavil  před  soudem  komorním  Jošta 
z  Vidic,  člověka  svého,  kdež  ho  viniti  chce  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
okazuje.  A  na  to  ukázal  vajpověď  pánuov  JMtí,  prve  na  to  učiněnu,  a  svědomí. 
Proti  tomu  on  Merklínský  odpíraje  pravil,  že  ten  Jošt  člověk  jeho  nenie  a  již  nebyl, 
když  ho  on  Jindřich  pro  něho  pohnal,  a  puohonem  že  ho  u  něho  nezastihl ;  a  dokudž 
jest  u  něho  byl,  že  jest  na  něm  nikdy  nežádal,  aby  ho  postavil.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu  a  s  obů  stranu  pře  líčení, 
odpory  i  svědomí,  takto  nalezli:  Poněvadž  jest  jeho  Jana  Merklínského  puohon  ne- 
zastihl, pokudž  týž  Jošt  jeho  byl,  z  té  příčiny  on  Jan  Merklínský  pohnaný  jemu 
Jindřichovi  puovodovi  tu  a  tiem  nic  povinovat  nenie;  ale  poněvadž  týž  Jindřich  Ne- 


70  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

bieloYský  po  své  cti  stojí,  že  ten  nářek  jemu,  témuž  Jindřichovi,  jeho  cti  ani  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  na  budúcí  časy  věčně.  A  JMt  páni 
mezi  stranami  škody  ústně  zdvihli  jsú.    Stalo  se  v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  in.  1.  97.  b.    SroT.  nález  č.  1252  na  str.  29. 

1324. 

Mezi  Jindřichem  z  Nové  Ysi  a  rychtářem  Miličínským  Štrábochem  o  postavení  člověka  pod- 
daného pro  zbití  služebníka  jeho.  1504,  23.  dubna. 

Jindřich  z  Nové  Vsi  a  z  Prčice  pohnal  Štrabocha,  rychtáře  z  Miličína,  aby 
člověka  svého  Outratu  z  Ješetic  postavil  před  najvyšším  panem  hofinistrem  krá- 
lovstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  toho,  že  mu  služebníka  jeho 
Heřmana  z  Ješetic  zbil  a  zmordoval,  že  jest  od  toho  bití  umřel.  Vložen  puohon  léta 
etc.  ni®  ve  čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Nové  Vsi  a  z  Prčice  s  jedné,  a  Václavem  Outratú 
z  Ješetic  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jindřich  puovod  vinil  téhož  Outratu,  že  jest  mu 
služebníka  jeho  Heřmana  z  Ješetic  zbil  a  zmordoval,  že  jest  od  toho  bití  umřel 
etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Outrata 
pohnaný  odpíraje  pravil,  že  týž  Heřman  po  tom  zbití  chodil  několik  nedělí,  a  k  tomu 
že  se  s  ním  o  to  křesťansky  smluvil  a  smířil.  A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  s  obú 
stranu  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  toho  on  Jindřich  puovod  ničímž  do- 
statečně neprovedl,  by  on  Heřman  od  toho  zbití  umřel,  a  on  Outrata  to  jest  pro- 
vedl, že  jest  po  tom  zbití  ten  člověk  chodil  i  dělal,  i  z  té  příčiny  toho  se  nan 
na  Outratu  neshledává,  by  on  tiem  mordem  vinen  byl.  Ale  poněvadž  jest  on 
Outrata  jej  Heřmana  zranil,  a  k  tomu  se  jest  také  sám  týž  Outrata  seznal,  z  té  pří- 
činy JMt  páni  jej  Outratu  v  svú  kázeň  beru  a  jej  trestati  ráčí.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

B.  m.  1.  98.  a. 

1325. 

Mezi  Litvínem   z  Zahrádky  a  Kateřinou   z  Veletic  o  postavení  člověka   pro  vraždu. 

1504,  23.  listopadu. 

Litvín  z  Zahrádky  pohnal  Kathehny  z  Veletic  a  na  Brocně,  aby  člověka  svého 
Václava  Nelovce  z  Blochova  postavila  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie 
českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  mordu,  že  v  miemé  a  pokojné  zemi 
s  svými  pomocníky  otce  jeho  nevině  zamordoval.  Vložen  puohon  léta  MDHI®  ve 
čtvrtek  před  Zvěstovám'm  panně  Maryi  [23.  března]. 


Nálezy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  71 

V  té  při  mezi  Litvínem  z  Zahrádky  s  jedné,  a  paní  Katheřinů  z  Veletic 
s  strany  druhé.  Kdež  on  Litvín  ji  paní  Katheřinů  pohnal,  aby  člověka  svého  Václava 
Nelovce  z  Blochova  postavila  před  nevyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti,  kdež  ho  vinil  z  mordu,  že  v  mírné  a  pokojné  zemi  s  svými 
pomocníky  otce  jeho  nevině  zamordoval  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Při  tom 
pravě,  že  jest  toho  člověka  při  času  svatého  Martina  minulého  nepostavila,  a  že  jest 
ho  on  neviděl.  Proti  tomu  ona  paní  Katheřina  pravila,  že  jest  téhož  Václava  posta- 
vila a  tomu  všemu  že  jest  dosti  učinila.  A  na  to  ukázala  dobrých  lidí  svědomí,  že 
se  jest  tak  v  pravdě  staJo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  jest  to  táž  paní  Katheřina  pohnaná  dostatečně  provedla,  že  jest 
téhož  Nelovce  před  pány  JMti  o  svatém  Martině  minulém  v  šranciech  měla  a  po- 
stavila, a  on  Litvín  puovod  tu  stoje,  pánuov  JMti  nežádal,  aby  jej  v  tom  opatřiti 
ráčili,  a  potom  ten  Nelovec  jí,  paní  Katheřině,  utekl:  i  z  té  příčiny  ona  paní  Ka- 
theřina jemu  Litvínovi  tu  a  tiem  nic  viece  povinna  nenie.  Dala  památné.  Stalo  se 
v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  m.  1.  181.  a. 

1326. 

Mezi  ZdeiUcem  Lvem  z  Rožmitálu  a  Johankou  z  Rožmitálu  o  nezdržení  smlouvy.  1504,  23.  dubna. 

Pan  Zdeněk  Lev  z  Rožmitálu  a  na  Blatné,  purkrabie  Karlšteinský,  pohnal  Jo- 
hanku odtudž  z  Rožmitálu.  Vinil  ji  z  nezdrženie  smlouvj'^,  mezi  nimi  učiněné  a  ce- 
dulemi vyřezanými  tvrzené,  v  tom,  že  jistota  na  summu  XXIII  seth  kop  grošuov 
míšeňských  v  té  smlouvě  menovaných,  když  by  je  od  téhož  pana  Lva  vyzdvihla,  má 
býti  k  věrné  ruce  položena,  o  kohož  by  se  týž  pan  Lev  a  ona  paní  Johanka  smlu- 
vili etc,  tak  jakož  smlouva  toho  artikule  to  v  sobě  šíře  zavírá.  Ale  tomu  ona,  paní 
Johanka,  podle  zněnie  téhož  artikule  neučinila  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDIIF 
v  úterý  po  Novém  létě  [3.  ledna]. 

V  té  při  mezi  panem  Zdeňkem  z  Rožmitálu,  purkrabí  Karlšteinským,  s  jedné, 
a  paní  Johánků  odtudž  z  Rožmitálu  s  strany  druhé.  Kdež  týž  pan  Lev  vinil  ji  paní 
Johanku  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  v  tom,  že  jistota  na  summu  XXIII 
seth  kop  grošuov  míšeňských  v  té  smlouvě  jmenovaných,  když  by  je  od  téhož  pana 
Lva  vyzdvihla,  má  býti  u  někoho  k  věrné  ruce  položena  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
svědčí.  A  na  to  túž  ukázal  smlouvu  a  dal  čísti  artikul  v  puohonu  dotčený.  Ukázal 
také  i  nález  panský  prve  na  tu  smlouvu  učiněný.  Proti  tomu  Zbyněk  Běšín,  manžel 
a  poručník  nadepsané  paní  Johanky  pohnané,  ničímž  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,   vyslyševše  puohon,  žalobu  i  smlouvu,  nalezli:  Po- 


72  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

něvadž  jest  na  to  smlouva  prve  učiněna  a  k  tomu  také  i  rozsudek  v  soudu  komorním 
se  o  to  stal,  z  té  příčiny  aby  ona  paní  Johanka  podle  téhož  rozsudku  té  smlouyě 
dosti  učinila,  a  to  konečně  ve  dyú  nedělí  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  úterý  před  [sic]  svatým  Jiřím. 

R  m.  1.  265.  a.    SroY.  náleiy  č.  1036  a  1087  ▼  AidÚTU  Českém  XI.  sir.  686  a  XII.  str.  476. 

1327. 

Mezi  Václavem,  sladovníkem  královským,  a  javorem  kláStera  Maltézského  Janem  z  Jablonné 

o  postavení  poddaného  pro  nářek  ctí.  1504,  23.  dubna. 

Václav,  sladovník  královský,  měštěnín  Menšieho  města  Pražského,  pohnal 
kněze  Jana  z  Jablonné,  převora  kláštera  Matky  boží  tudiež  v  Menším  městě  Pražském 
u  mostu,  aby  Kříže  pivovarníka,  poddaného  svého,  k  jeho  klášteru  příslušejícieho,  po- 
stavil před  nigvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti 
v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIIT  v  pondělí 
u  vigiljí  svatého  Jakuba  apoštola  [24.  července]. 

V  té  při  mezi  Václavem,  sladovníkem  královským,  měštěnínem  Menšieho 
města  Pražského,  s  jedné,  a  Křížem  pivovarníkem,  k  klášteru  Matky  boiie  tudiež 
v  Menším  městě  Pražském  příslušejícím,  s  strany  druhé.  Kdež  on  Václav  puovod  vinil 
jej  Kříže  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Při  tom  pravě,  že  jest 
ho  nazval  falešníkem,  že  jest  slady  falšoval.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
Kříž  pivovarník  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  jeho  Václava  falešníkem  nenazýval, 
než  toliko  že  jest  to  mluvil,  že  jsú  jeho  Křížový  falše  na  rathouz  nenosili,  jako  jeho 
Václavovy.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpory,  s  obů  stranu  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  toho 
svědkové  žádní  neseznávají,  by  naň  na  Václava  puovoda  jaká  faleš  uvedena  byla,  ani 
také  toho  vyznávají,  by  za  falešníka  kde  odsouzen  byl,  a  také  poněvadž  týž  Kříž 
nan,  na  Václava,  toho  nepraví;  i  z  té  příčiny  to  jemu  Václavovi  puovodovi  jeho  cti 
nic  ke  škodě  nenie  ani  býti  má  nynie  i  na  budůcí  časy  věčně.  A  páni  JMt  škody 
mezi  stranami  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R  m.  1.  286.  b. 

1328. 

Mezi  Václavem  Čáslavským  a  poručníky  sirotkův  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic  o  vráceni  bible. 

1504,  23.  dubna. 

Václav  čáslavský,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Václava  Hyndráka 
z  Habrová,  miestopísaře  královstvie  Českého,  a  Petra  Markolta  z  Tedražic,  poručníkuov 
sirotkuov  a  statku  nebožtíka  Jana  Muttrplosa  z  Tedražic.  Vinil  je  z  toho,  že  mu 
nechtie  vrátiti  biblí,  kteréž  jest  on  Čáslavský  puojčil  nebožtíkovi  Janovi  z  Tedražic, 


Nálezy  a  rohu  1504  o  Svátosti.  73 

kterážto  biblí  šacuje  Lte  kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDIQ^  v  středu 
před  svatým  Jiljím  [30.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Čáslavským,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  mezi  Václavem  Hyndrákem  z  Habrová,  miestopísařem  královstvie  Českého, 
a  Petrem  Markoltem  z  Tedražic,  poručníky  sirotkuov  a  statku  někdy  Jana  z  Tedražic, 
s  strany  druhé.  Kdež  on  puovod  vinil  je  pohnané  z  toho,  že  mu  nechtie  vrátiti  biblí, 
kteréž  jest  on  Čáslavský  pójčil  nebožtíkovi  Janovi  z  Tedražic,  a  tu  biblí  že  sobě 
pokládá  Lte  kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to 
ukázal  svědomí,  v  kterémžto  seznávají,  že  jsú  tu  biblí  s  střiebmými  puklami  v  domu 
téhož  nebožtíka  Mutrplosa  vídali,  ano  se  v  ní  vertovali.  Proti  tomu  Ctibor  z  Bu- 
kuovky  na  miestě  pohnaných,  jakožto  poručník  jich,  odpíraje  pravil,  že  on  Václav 
Hyndrák  i  on  Markolt  o  té  biblí  nic  nevědí,  a  také  že  on  Čáslavský  nebožtíka 
Mutrplosa  za  jeho  zdraví  nikdy  neupomínal  ani  z  ní  vinil,  též  také  ani  po- 
ručníkuov  statku  od  téhož  nebožtíka  Mutrplosa  učiněných,  jakožto  Adama  a  Jošta 
nebožtíkuov,  kteříž  po  jeho  Mutrplosově  smrti  několiko  leth  živi  byli,  až  teprův 
nynie  napomíná.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj vyšší 
hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
žalobu,  odpor  i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  svědkové  jeho  čáslavského  puovoda  vy- 
znávají, že  jsú  viděli  Adama  z  Bystřice  jakožto  jednoho  poručníka,  an  v  domě  téhož 
Mutrplosa  v  té  biblí,  z  kteréž  on  čáslavský  pohnal,  vertuje  se,  z  té  příčiny  aby  oni 
pohnaní  jemu  čáslavskému  tu  biblí  vrátili  anebo  tu  summu  v  puohonu  položenu,  to 
jest  těch  Lte  kop  grošuov  českých,  dali,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  L  287.  a. 

1329. 

Mezi  Klatovským  měšfanem  Václavem  Kulatou  a  konšely  městečka  Přeštic  o  postavení 

spoluměštky  pro  dluh  za  pivo.  1504,  23.  dubna. 

Václav  Kulatá,  měštěnín  města  Glatov,  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  mě- 
stečka Přeštic,  aby  spoluměštku  svú  Elšku  Vorlovu  vdovu  postavili  před  najvyšším 
panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ji  z  XV  kop 
grošuov  míšeňských  dluhu  za  pivo  jemu  zuostalého.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve 
čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Kulatou,  měštěnínem  města  Glatov,  s  jedné,  a  mezi 
Elškú  Vorlovú  z  městečka  Přeštic,  pro  kterážto  on  Kulatá  purgmistra  a  konšeluov 
téhož  městečka  Přeštic  pohnal,  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Kulatá  vinil  ji  z  XV  kop 
grošuov  míšeňských  dluhu  za  pivo  jemu  zuostalého  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vypověděli :  Poněvadž 

ArckiT  ČeakýXin  10 


74  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

v  tom  mocném  listu  nadepsané  Elšky  Yorlové,  kdež  Přeštičští  měšfané  svým  listem 
vyznávají,  že  by  ona  to  před  nimi  vyznala,  že  Radslava  z  Šebířova  poračníkem  činí 
této  pře,  a  sama  svým  jménem  toho  nevyznává,  neb  měla  jest  sama  jménem  a  listem 
svým  takový  list  učiniti:  „Známo  činím  tiemto  listem,  že  činím  poručníka  na  zisk 
i  na  ztrátu,  "^  a  pečeti  nadepsaného  města  měla  žádati  toliko  na  svědomí ;  i  poněvadž 
jest  toho  neučinila  a  listem  sama  nevyznala  a  na  svědomí  pečeti  neprosila,  že  v  tomto 
listu  dosti  ku  právu  moci  nenie ;  neb  každý  má  to  vyznati,  že  moc  dává  před  soudem 
komorním,  ne  před  jinými  osobami,  jako  oni  nadepsaní  Přeštičští  vyznávají,  že  jest 
svrchu  dotčená  Eiška  Yorlova  před  nimi  toliko  vyznala:  i  z  té  příčiny  JMt  páni 
jemu  Kulatovi  podle  jeho  puohonu  dávají  za  právo.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý 
den  svatého  Jiří. 

R.  in.  L  287.  b. 

1330. 

Mezi  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  a  Václavem  z  Horňátek  o  nezdrženl  smlouvy. 

1504,  23.  dubna. 

Václav  Tvoch  z  Nedviedkova  pohnal  Václava  z  Horňátek  na  Struhařově.  Vinil 
ho  z  nezdržení  smlouvy,  kdež  jest  slíbil  za  Saldu,  člověka  svého,  že  mu  měl  rybník 
dodělati  v  témdni  po  svatém  Václave  nynie  minulém,  a  nezadělá-li  ho,  tehdy  že  mu 
má  dáti  za  to  XXti  kop  grošuov  českých  on  Václav  z  Horňátek  jemu  Tvochovi. 
Vložen  puohon  léta  MDHI  v  pátek  po  svatém  Františku  [6.  řQna]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Tvochem  z  Nedviedkova  s  jedné,  a  Václavem  z  Hor- 
ňátek s  strany  druhé.  Kdež  on  Tvoch  vinil  jej  Václava  Struhařovského  z  nezdržení 
smlouvy,  kdež  jest  slíbil  za  Saldu,  člověka  svého,  že  mu  měl  rybník  dodělati  v  tém- 
dni po  svatém  Václave  nynie  minulém,  a  nezadělá-li,  že  mu  má  dáti  XXti  kop 
grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí a  smlouvu.  Proti  tomu  on  Václav  z  Horňátek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  ta 
smlouva  mezi  nimi  dokonalá  nenie,  a  jestliže  jest  ten  Salda,  člověk  jeho,  čemu  dosti 
neučinil,  že  ho  k  tomu  mieti  chce,  aby  učinil  dosti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory,  smlouvu  i  svědomí,  nalezli: 
Poněvadž  jest  on  Tvoch  dostatečně  provedl,  že  jest  s  ním  s  Václavem  z  Horňátek 
smlouvu  měl,  a  také  že  týž  Václav  toho  jest  zase  ničímž  neodvedl,  by  s  ním  Tvochem 
té  smlouvy  neměl;  z  té  příčiny  dávají  JMt  jemu  Tvochovi  za  právo,  tak  aby  on 
Václav  z  Horňátek  pohnaný  jemu  Václavovi  Tvochovi  podle  znění  též  smlouvy  tomu 
dosti  učinil,  a  to  ve  dvú  nedělí  od  dnešního  dne  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Jiří. 

R.  m.  1.  288.  a. 


Nálezy  e  rohu  1504  o  Svátosti.  75^ 

1331. 

Mezi  Václavem  Boztock^^m  z  Teplé  a  Junem  Šmerhovským  o  nářek  cti.   1504,  [23.  dubna]. 

Vádav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Jana  Šmerhovského,  měštěnína  Starého  města 
Pražského.  Vinil  ho  z  nářku  cti. 

V  té  při  mezi  Václavem  Roztocským  z  Teplé  s  jedné,  a  Janem  Šmerhovským 
měštěnínem  Starého  města  Pražského  s  strany  druhé.  Kdež  on  Roztocský  jej  Šmer- 
hovského vinil  z  nářku  cti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli: Poněvadž  on  Roztocský  po  své  cti  stojí,  a  on  Jan  Šmerhovský  pohnaný  jsa 
pohnán  nestojí,  z  té  příčiny  ten  nářek  jemu  Václavovi  puovodovi  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie  i  potomně.  A  on  Václav 
Roztocský  aby  se  k  němu  k  Janovi  Šmerhovskému  zachoval  podle  práva  a  zřie- 
zení  zemského. 

Item  léta  MD  čtvrtého  v  pátek  před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října] 
vydán  jest  list  Václavovi  Roztocskému  z  Teplé  na  Jana  Šmerhovského  podle  práva, 
aby  stál  na  svatého  Martina  najprv  příštího  a  nápravu  aby  učinil  podle  práva  a  zřie- 
zenie  zemského. 

R.  m.  L  288.  a. 

1332. 

Mezi  Litvínem  ze  Zahi*ádky  a  robotn^^mi  lidmi  ze  zboží  Ploskovského  o  vraždu  otce  jeho. 

1504,  23.  dubna. 

Léta  božieho  láDIV^  v  úterý  na  den  svatého  Jiří  stala  se  jest  smlouva  mezi 
Litvínem  z  Zahrádky  z  strany  jedné  puovodem,  a  robotnými  lidmi,  rychtáři  i  těmi, 
kteříž  pohnáni  byli  z  zboží  Ploskovského,  přítomnými  i  těmi,  jenž  doma  zuostali, 
jakožto  pohnanými,  s  strany  druhé,  i  s  urozeným  Václavem  Adamem  z  Drahonic 
a  na  Ploskovicích  skrze  ctihodného  kněze  Jana  Žáka,  kostela  Lítoměřicského  děkana 
etc.,  v  právích  doktora,  a  urozeného  Viléma  Černína  z  Chudenic  a  Jiříka  z  Sebu- 
zína  a  v  Zelenkách  takováto:  Jakož  jest  vinil  lidi  svrchupsané  z  mordu  otce  svého 
a  ze  škod  svrchu  psaný  Litvín,  že  je  z  toho  ze  všeho  propouští  a  ovšem  prázdny 
činí,  věčně  i  na  budúcí  časy  jich  z  toho  viece  neviniti  ani  zpomínati  ani  dědicové 
ani  přátelé  jeho,  a  lidé  Adamovi  též  také  nemají  jemu  ani  dědicóm  na  věčné  i  bu- 
důcné  časy  ničímž  zlým  zpomínati,  než  mír  a  pokoj  s  obú  stran  křesťanský  zacho- 
vati mají,  jako  na  dobré  lidi  sluší.  A  také  se  jest  Litvín  přiznal  před  námi  svrchu- 
psanými  smlouvci,  že  s  Václavem  Adamem  o  otce  i  o  všecky  věci  konečnú  smlouvu 
má.  A  to  sobě  slíbili  věrně  a  právě  zdržeti,  jako  na  dobré  lidi  sluší. 

R.  m.  1.  331.  b.  SA  nápisem :  Begittra  památná  k  roku  SvátotU  MDIV^.  SniUmva.    SrOT.  náles  &  1326 
na  8tr.  70. 

10* 


76  D.  XUI,  Registra  soudu  kofnomího. 

1333. 

Mezi  Kateřinou  Jehňátkovou  a  Bernardinem  Vlachem  o  vydáni  majestátu  a  listft  na  dům. 

1504,  24.  dubna. 

Katheřina  JehĎátková,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  pohnala  Berniu*- 
dina  Vlacha,  vlastnieho  bratra  někdy  Anthonie  Vlacha  kupce,  kterýž  u  Jednorožce 
tu  v  Starém  městě  Pražském  bydlel.  Viniti  ho  chce,  že  jí  vydati  nechce  majestátu 
jejieho  ciesařského  i  jiných  jejiech  spravedlností  listovních,  jí  a  manželu  jejiemu  na 
duom  svobodný  tudiež  v  Starém  městě  Pražském,  v  němž  bydlí,  svědčíciech  a  témuž 
někdy  Anthoniovi,  bratru  jeho  Bemardinovu,  od  též  Jehňátkové  svěřených  a  k  věrné 
ruce  schovati  daných.  Vložen  puohon  létha  MDIII**  v  sobotu  den  Jedenácti  tisíc 
panen  [21.  října]. 

V  té  při  mezi  Jehnátkovú  Katheřinů,  v  Starém  městě  Pražském  obývající, 
puovodem  s  jedné,  a  Bernardinem  Vlachem  s  strany  druhé.  Kdež  táž  Katheřina  vi- 
nila jej  Bemardina  z  toho,  že  jí  vydati  nechce  majestátu  jejieho  ciesařského  i  jiných 
jejiech  spravedlností  listovniech  na  duom  jejie  svobodný,  v  němž  bydlí,  svědčíciech 
a  témuž  někdy  Anthoniovi,  bratru  jeho  Bemardinovu,  od  též  Jehňátkové  svěřených 
a  k  věrné  ruce  schovati  daných  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na 
to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  on  Bemardin  Vlach  pohnaný  odpieraje  pravil,  že 
to  věc  svěřená  nenie,  než  že  sú  ten  duom  ona  Katheřina  i  s  svým  mužem  Skůr- 
skému  i  čáslavskému  prodali  a  jím  naň  dobru  vuoli  udělali;  a  oni  dále  Skurský 
a  čáslavský  prve  menovanému  Anthoniovi  dobru  vuoli  na  ty  na  všecky  listy  učinili. 
A  na  to  ukázali  tu  dobru  vuoli  jejie  Jehňátkové  a  muže  jejieho.  Dále  ukázali  list 
ten,  v  kterémžto  listu  oni  Mikuláš  Skurský  a  Václav  Čáslavský  jemu  Anthoniovi  na 
všecky  listy  dobru  vuoli  dávají,  a  to  proto,  že  on  Anthonín,  jakožto  podpuorce  za 
ni,  za  Jehnátkovú,  k  ním  k  Skurskému  a  Čáslavskému  jda*)  do  Žíduov,  i  dal  za 
ně  Židu  puol  druhého  sta  kop  a  XXVU  kop  grošuov  míšeňských,  jakož  kvitancí  od 
Žida  učiněná  to  šíře  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory,  s  obů  stranu  pře  líčenie,  pruovody  i  svě- 
domí, takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Bemardin  Vlach  pohnaný  to  dostatečně 
pokázal,  že  ti  všichni  listové  svrchu  dotčení  i  dobrá  vuole  na  ten  duom  svobodný, 
v  němž  ona  Jehňátková  bydlí,  svědčící  nebožtíkovi  Anthoniovi,  bratra  jeho  Bemar- 
dinovu, řádně  a  dostatečně  přišli  sů,  a  on  Anthonín  v  svém  zřiezení  a  kšaftu  o  nich 
o  těch  listech  nikam  neporačil,  a  také  poněvadž  jejie  Jehňátkové  jeden  svědek  od  ní 
ukázaný  a  jeden  z  jeho  Anthoniových  poručníkuov,  Jiřík  od  Jednorožce,  to  seznal, 
že  on  Anthonín  poračil,  aby  ty  listy  často  dotčené  na  ten  duom  svobodný  svědčící 
oni  poračníci  vezmůce,  je  bratřím  jeho  Anthoniovým  vydali :   i  z  té  příčiny  on  Ber- 


Nále$y  $  roku  1504  o  Svátosti.  77 

nardin  pohnaný  jí  Jehňátkové  těch  listuov  v  puohonu  dotčených  vydati  povinen  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středa  po  svatém  Jiří. 

R.  nL  1.  62.  b.  *)  T  rokop:  jsa. 

1334. 

Mezi  Johannesem  ze  Skalice,  úředníkem  mince  od  Hory  Kutny,  a  klášterem  Sedleckým  o  vy- 
dání svěřených  peněz.  1504,  24.  dubna. 

Johannes  od  Hory  Euthny  pohnal  kněze  Klimenta,  opata  kláštera  Sedlce, 
i  všeho  téhož  kláštera  konventu.  Vinil  je  z  toho,  kdež  jest  dal  schovati  k  věrné 
ruce  knězi  Petrovi,  někdy  kaplanu  na  Vlaském  dvoře  u  Hory  Kuthny,  X  kop  grošuov 
českých,  a  v  tom  že  jest  týž  kněz  Petr  umřel,  a  statek  jeho  že  jest  k  tomu  kon- 
ventu a  k  klášteru  vzat,  tak  že  on  k  svému  přijíti  nemohl  a  nemuož.  Vložen  puohon 
léta  MDm^  v  neděli  před  svatým  Divišem  [8.  října]. 

V  té  při  mezi  Johannesem  od  Hory  Euthny  s  jedné,  a  mezi  knězem  Eli- 
mentem,  opatem  kláštera  Sedlce,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  Johannes  vinil  je  z  Xti  kop  grošuov  českých,  kteréž  někdy  k  věrné  ruce 
knězi  Petrovi,  kaplanu  na  Vlaském  dvoře,  schovati  dal,  a  v  tom  týž  kněz  Petr  že 
jest  umřel,  a  statek  ten  že  jest  k  tomu  klášteru  a  konventu  vzat  etc,  tak  jakož 
žaloba  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí  pod  pečetí  města  Hory  Euthny  ně- 
kterých osob.  Proti  tomu  jmenovaný  kněz  opat  a  konvent  pohnaní  skrze  poručníka 
svého  odpierajíce  pravili,  že  jest  prve  on  puovod  o  to  souzen  před  panem  minc- 
mejstrem,  a  tu  že  jest  před  ním  nic  nepokázal  ani  co  provedl,  by  témuž  knězi  Pe- 
trovi co  schovati  dal;  a  také  že  po  témž  knězi  Petrovi  žádných  peněz,  ješto  by 
témuž  Johannesovi  svědčily,  nalezeno  nenie,  a  že  sú  při  každých  penězích,  což  jich 
po  něm  zuostalo,  čí  sú  které  byly,  cedule  byly.  A  na  to  na  všecko  ukázali  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  od- 
pory, pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  téhož  kněze  Elímenta  opata  osm  kop 
grošuov  jím  Johannesem  bylo  tam  sstaveno  témuž  knězi  opatovi  a  zase  že  sú  pro- 
puštěny, a  svědkové  to  seznávají,  že  týž  kněz  Petr  na  smrtedlné  posteli  leže, 
o  žádných  penězích,  ješto  by  jeho  Johannesovy  puovodovy  byly,  žádné  zmienky  ne- 
učinil, a  čí  sú  které  penieze  byly,  že  jest  cedule  při  každých  byla,  a  žádné  cedule 
tu,  ješto  by  jemu  Johannesovi  svědčila,  nebylo :  i  z  té  příčiny  on  kněz  Eliment  opat 
i  jeho  konvent  jemu  Johannesovi  tu  a  tím  nic  povinovat  nenie.  Dali  památné.  Stalo 
se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  162.  a. 


78  D.  XIII.  Begistra  s<mdu  Tumu>mSho. 

1335. 

Mezi  bratřími  Dobeii  z  Yesec  a  konSely  a  obcí  mérta  Enina  o  jetí  a  Yéznéní  člověka  jejich. 

1504,  24.  dubna. 

Jan,  Jiřík,  Václav,  Jakub  a  Zygmund  Dobešové  bratří  vlastní  a  nedielní 
z  Yesec  na  Starém  Eníně  pohnal[i]  purgmistra,  konSeluov  i  vší  obce  města  Enína. 
Vinili  je  z  toho,  že  sú  jim  v  miemé  a  pokojné  zemi  za  řádu  a  za  práva,  na  ně  nic 
nevznezše,  jali  v  městě  svém  Pavla  Třeštivu  rychtáře,  člověka  jich  z  Starého  Enína, 
jej  vsadili,  vězeli  a  urukovali  svévolně  proti  všemu  řádu,  jim  téhož  člověka  pro- 
pustiti nechtěli  na  jich  slušné  poddávání.  Vložen  puohon  v  pondělí  na  Nové  léto 
[1.  ledna]  MDIV^ 

Mezi  Janem,  Jiříkem,  Václavem,  Jakubem  a  Zigmundem  bratřími  vlastními 
a  nedielnými  z  Vesec  s  jedné,  a  purgmistrem,  konSely  i  vší  obcí  města  Enína  s  strany 
druhé.  Edežto  nadepsaní  bratří  z  Vesce  puovodové  vinili  je,  purgmistra,  konšely 
i  všicku  obec  téhož  města  Enína,  že  sú  jim  v  miemé  a  pokojné  zemi  za  řádu 
a  práva,  na  ně  nic  nevznezše,  jali  v  městě  svém  Pavla  Třeštivu  rychtáře,  člověka 
jich  z  Starého  Enína,  jej  vsadili,  vězeli  a  ukovali  [sic]  svévolně  proti  všemu  řádu, 
jim  téhož  člověka  propustiti  nechtěli  na  jich  slušné  poddávání  etc,  tak  jakož  puohon 
to  v  sobě  šíře  zavierá.  A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  oni  Enínští  pohnaní 
odpírajíc  pravili,  že  paní  Markéta  z  Říčan  u  věně  svém  ten  statek  drží,  odkadž  ten 
Pavel  Třeštiva  jest,  a  to  věno  že  dskami  má,  krom  že  jest  nějaké  poručenství  smlouvu 
mezi  nadepsanými  bratřími  puovody  a  sebú  učinila,  ješto  jest  toho  proti  dskám  uči- 
niti neměla  a  nemohla,  nemajíc  toho  povolení  od  krále  JMti  ani  od  pánuov  JMtí 
z  plného  soudu ;  a  tudy  že  sú  svrchu  menovaní  bratří  poháněti  neměli,  než  ona  Mar- 
kétha,  a  že  pohánějí  z  cizí  pře;  a  naprosto  že  jsú  trojí  zmatek  učinili,  jedno, 
že  pohánějí  z  cizie  pře;  druhé,  že  pohánějí  všicku  obec,  ješto  obec  o  tom  nic 
nevěděla  a  nic  s  tiem  Činiti  neměla;  třetí  zmatek,  že  oni  Dobešové  podle  svého 
puohonu  nic  neprovozují ;  žádajíce  pánuov  JMtí  za  opatření.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  pře  líčení  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  ona  Markétha  věno  své  dskami  zemskými  má  a  toho  jest 
žádnému  z  desk  nepropustila,  a  milosti  sobě  té  na  králi  JMti  ani  paních  na  plném 
soudu  zemském  neuprosila,  aby  na  miestě  jejiem  poručníci  mohli  pohnati  a  pohony 
přejímati:  a  protož  nadepsaní  bratří  sú  tohoto  puohonu  podle  práva  učiniti  nemohli, 
a  z  té  příčiny  JMt  páni  tento  puohon  zdvihli  sú.  Než  chce-li  je  Enínské  měšťany 
viniti,  komu  ta  věc  spravedlivě  náleží,  z  čeho,  právo  se  jim  nezavierá.  Dali  památné. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  162.  b. 


NálBBy  g  rohu  1504  o  Svátosti.  79 

1336. 
Mezi  Janem  z  Bysně  a  obcí  Slánskou  o  postavení  pacholka  pro  pych.  [1504,  24.  dubna.] 

Jan  z  Bysně  na  Malíkovících  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Slaného,  aby  postavili  před  soudem  komorním  pacholka  Pavlova  z  Trpoměch  jménem 
Pavla.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.,  protože  jest  sekal  dřieví  na  grunthu 
jeho,  práva  k  tomu  nemaje  ižádného. 

y  té  při  mezi  Janem  Malíkovským  z  Bysně  s  jedné,  a  Pavlovým  pacholkem 
z  Trpoměch  jménem  Pavlem  s  strany  druhé,  pro  kteréhožto  pohnal  purgmistra  a  kon- 
šeluov i  vší  obce  města  Slaného,  aby  téhož  Pavla  před  soudem  komorním  postavili. 
Kdež  ho  vinil  z  pychu  etc,  protože  jest  sekal  dříví  na  grunthu  jeho  Malíkovského, 
práva  k  tomu  nemaje.  Proti  tomu  on  Pavel  pacholek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
kdyby  byl  týž  Malíkovský  se  k  nim  Slánským  zachoval  podle  svolení  zemského 
a  k  nim  o  to  psal,  že  by  se  byli  k  němu  zachovali  podle  téhož  svolení  zemského. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpor  a  s  obú  stranu  pře  líčení,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  se  jest  on 
Malíkovský  podle  svolení  zemského  nezachoval  a  k  nim  o  to  přesekání  podle  téhož 
svolení  zemského  neposlal,  že  jemu  Malíkovskému  on  Pavel  tu  tiem  pychem  povi- 
novat nenie. 

umí.  153.  a. 

1337. 

Mezi  měštanem  Litoměřickým  Martinem  Ševcem  a  bratřími  Eamejckými  z  Pokratic  o  pych. 

1504,  24.  dubna. 

Martin  Švec,  měštěnín  města  Lithoměřic,  pohnal  Jindřicha  Eamajka  a  Jana 
Kamajka  bratří  z  Pokratic  seděním  tudiež.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  že  kdež  jest  on  Martin  svezl  víno  s  vinice  své  v  hrozniech 
k  dělání  do  lisu  Mikuláše  Kavína  tu  v  Pokraticiech,  a  když  víno  zděláno  a  již 
v  sudích  bylo,  tehdy  mu  ho  odtud  z  lisu  bráti  nedali.  Vložen  puohon  léta  MDIIP 
v  sobotu  den  Jedenácte  tisíc  panen  [21.  října]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Ševcem  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  mezi  Jindřichem 
a  Janem  Eamajky  bratřími  z  Pokratic  s  strany  druhé.  Kdež  již  menované  bratří 
on  Martin  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  vína 
jeho  od  Mikuláše  Eavína  z  lisu  bráti  nedali  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě 
zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že 
sú  tu  pychu  neučinili  žádného,  než  že  sú  to  víno  právem  sstavili  a  na  svých 
gruntiech  pro  desátek  jich,  a  že  sú  jeho  Martina  k  tomu  obsielali,  aby  tomu 
právu,  od  kteréhožto  práva  oni  sú  to  víno  sstavili,  stál,  ale  on  Martin  že  jest  k  tomu 
nestál.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,   najvyšší  hofmistr 


80  D.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

králoYStyie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor,  pře  líčenie  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  oni  pohnaní  toho 
vína  žádnu  mocí  ani  pychem  nebrali,  než  právem  že  sú  je  pro  desátek  sstavili, 
a  také  týž  Martin  toho  jest  neodpieral,  by  nadepsaným  pohnaným  tiem  desátkem 
z  toho  kusu  povinen  nebyl,  ani  toho  také,  by  od  téhož  práva  obsielán  o  to  k  roze- 
znání nebyl :  i  z  té  příčiny  svrchu  dotčení  Jindřich  a  Jan  bratří  pohnaní  jemu  Mar- 
tinovi puovodovi  tiem  pychem  povinni  nejsú.  Než  chtie-li  strany  oč  k  sobě  dále 
hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Dali  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  196.  a. 

1338. 
Mezi  Martinem  Sudou  z  Kunratic  a  děkanem  Litoměřickým  Janem  Žákem  o  nářek  cti.  1604, 24.  dubna. 

Martin  Suda  z  Kunratic  pohnal  kněze  Jana  Žáka,  doktora  v  práviech  a  dě- 
kana Lithoměřicského.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  v  pondělí  den  svatého  Brykcí 
[13.  listopadu  1503]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Sudů  z  Kunratic  s  jedné,  a  knězem  Janem  Žákem, 
doktorem  v  práviech  a  děkanem  Lithoměřicským  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  doktora 
vinil  týž  Suda  z  nářku  cti  pravě,  že  by  týž  doktor  pravil,  že  kto  by  neučinil,  jsa 
poručníkem,  inventáře  a  spisu  s  statku  movitého  i  nemovitého  a  počtu  by  činiti 
nechtěl,  že  ten  jako  podezřený  člověk  jest.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on 
kněz  Jan  doktor  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  bráně  pře  sirotkuov  nebožtíka  Stolen- 
ského  a  syna  jeho  najstaršieho,  kterýž  statek  má  pod  právem  Lithoměřicským,  že 
jest  tu  řeč  mluvil,  kterúž  svědci  Sudovi  vyznávigí,  ale  že  jest  toho  k  němu  k  Su- 
doví ani  o  něm  nemluvil,  nežli  vuobec,  užívaje  v  tom  práva  ciesařského  obecnieho. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšáí  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu, 
odpor,  pře  líčení  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  toho  svědkové  jeho  Su- 
dovi nevyznávigí,  by  týž  kněz  Jan  doktor  to  k  němu  k  Sudovi  mluvil,  tiem  jeho 
nařiekaje,  a  také  týž  kněz  Jan  doktor  že  jest  před  pány  JMtmi  sám  ústně  pověděl, 
že  jest  naň  na  Sudu  toho  nepravil  ani  praví,  i  z  té  příčiny  on  doktor  jemu  Sudoví 
puovodovi  tu  nic  podle  puohonu  jeho  Sudová  vinen  nenie,  a  také  jemu  Martinovi 
Sudovi  ten  nářek  jeho  cti  ani  dobré  pověsti  nic  ke  škodě  nenie  nynie  i  na  budúcí 
časy  býti  má.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  L  196.  a. 

1339. 

Mezi  Salomenou  z  Mečkova  a  rukojmími  za  manžela  jejího  Václava  o  rukojemství  za  věno. 

1504,  24.  dubna. 

Salomena  z  MeČkova,  vdova  po  někdy  Václavovi  z  Kasalic,  pohnala  Jana 
Vohništko   z  Vohnišfan,   Petra  Appolona  z  Skřivan,   Mikuláše  Bořitu  z  Kasalic  na 


NcUegy  z  rohu  1504  o  Svátosti.  8Í 

Tajnci  a  Jiříka  z  Easalic.  Vinila  je  jakožto  rukojmie,  kdež  jsú  jí  slíbili  za  nebožtíka 
Václava,  manžela  jejieho,  za  věno  za  pnol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých;  ale 
tomu  nikojemstvie  nedbají  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDUP  v  středu  před 
svatým  Ealixtem  [11.  října]. 

V  té  při  mezi  Salomenou  z  Mečkova,  vdovu  po  někdy  Václavovi  z  Easalic, 
s  jedné,  a  mezi  Petrem  Appolonem  z  Skřivan  s  strany  druhé.  Edež  jej  vinila  podle 
jiných  spolurukojmí  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých,  že  jest  jí  za  tu  summu 
věnní  slíbil  etc.,  tak  jakož  puohon  naií  a  na  jiné  rukojmie  o  to  učiněný  to 
v  sobě  plněji  zavírá.  A  na  to  ukázala  jednoho  svědka  z  týchž  rukojmí,  kterýž  se- 
znává,  že  se  k  tomu  zná,  že  jest  slíbil  podle  jiných  rukojmí  svrchupsaných.  Proti 
tomu  on  Petr  Appolon  odpíraje  pravil,  že  se  v  tom  nepamatuje,  by  rukojmí  za  to 
věno  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenáteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  to  ona  Salomena  puovod  jedním  svědkem  Mikulášem  Bořitú 
provedla,  že  jest  za  to  věno  týž  Petr  sliboval,  a  on  Petr  toho  neodpíral,  by  nesli- 
boval, než  toliko  pravil,  že  se  v  tom  nepamatuje;  i  z  té  příčiny  aby  to  týž  Petr 
zpravil  na  zajtřie  svatého  Martina  najprv  příštieho  v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě 
Pražském  podle  práva,  že  jest  za  to  věno  nesliboval.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  m.  1.  256.  b. 

1340. 
Mezi  Eliškou  z  Podvině  a  Johannou  z  Tajné  o  nářek  cti.   1504,  24.  dubna. 

V  té  při,  kdež  Elška  z  Podvině  pohnala  paní  Johanny  z  Tayné  z  nářku  cti 
před  soud  komorní.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ráčili 
sú  oboje  strany  podati  na  smlouvu  přátelskú,  i  ráčili  sú  k  tomu  vydati  tyto  přátely : 
pana  Jindřicha  z  Hradce  etc.,  pana  Mikuláše  z  Hořic  etc.,  pana  Jana  z  Smiřic,  pana 
Mikuláše  ze  Žďáru,  pana  Mikuláše  Pecingara  z  Bydžína,  pana  Zigmunda  z  Ghmelic 
etc.,  takže  ti  svrchupsaní  ubrmané  sú  mezi  svrchudotčenými  stranami  vajpověď  mocnu 
a  konečnú  učinili  a  to  takovúto,  že  již  psaná  paní  Johanna  řekla  paní  Elšce :  Paní 
Elško,  kdež  si  mě  pohnala  z  nářku  cti,  i  pravím  já,  že  sem  tě  na  tvé  cti  nenaříkala 
aoi  naříkám,  než  ptala  sem  se  po  své  škodě;  i  když  ty  po  své  cti  stojíš  a  pravíš, 
že  tiem  vinna  nejsi,  já  tobě  toho  věřím  a  mám  tě  za  ctnú,  dobru  a  zachovalú  ženu, 
jako  tě  m^í  páni  a  jiní  dobří  lidé.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Jiří. 

R.  nL  1.  831.  b.  za  nápisem:  lUgUtra  památná,  K  roku  Svátosti  MDIV^.  Smlouva. 

1341. 
Mezi  Kuňkou  Kroskovou  a  Jakubem  Krajsou  o  nářek  ctí.  1504,  25.  dubna. 

Kuňka  Kroskova,  městka  Menšieho  města  Pražského,  pohnala  Jakuba  Kraysu, 

ArckiT  Čeéký  XIII.  1 1 


I 


82  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

obyvatele  v  městě  Nymburce.  Viniti  ho  chce  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV^ 
v  pondělí  před  svatým  Ambrožem  [1.  dubna]. 

Tu  létha  MDIV®  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka  evangelisty  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  vypověděli:  Poněvadž  ona  Eunka 
puovod  k  svému  právu  stála  jest  po  své  cti  stojéci,  a  on  Jakub  Eraysa  po  třikrát 
volán  jsa  i  nestál,  z  té  příčiny  dávají  jí  Kunce  proti  témuž  Eraysovi  za  právo  stáné, 
a  že  jí  ten  nárok  na  jejie  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  ani 
býti  má  nynie  i  potomně;  a  ona  chce-li,  aby  se  k  témuž  Eraysovi  zachovala  podle 
práva  a  zřiezení  zemského. 

Létha  MDIV®  v  úterý  po  Jedenácte  tisíc  panen  [22.  října]  vydán  jest  list 
Eunce  Eroskové  na  Jakuba  Eraysu,  obyvatele  v  městě  Nymburce,  podle  práva,  aby 
stál  na  svatého  Martina  najprv  příštieho,  a  nápravu  aby  jí  učinil  podle  práva  a  zřie- 
zení zemského. 

R  m.  1.  52.  b. 

1342. 

Mezi  Eunrádem  z  Gr&nheimu  a  měStany  Knínskými  o  nářek  cti.  1504,  25.  dubna. 

Eunrád  z  Grynheimu  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Enína.  Viniti  je 
chce  z  jich  psaní  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  sobotu  před  svatým 
Řehořem  [9.  března]. 

V  té  při  mezi  Eunrádem  z  Grynheínu  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem 
a  konšely  města  Enína  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  on  Eunrád  vinil  je  Enínské 
z  jich  psaní  z  nářku  cti  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  některé  listy, 
kteréž  sú  oni  Enínští  psali,  ukázal,  zvláště  o  tom,  že  by  jich  posla  katha  udělal. 
Proti  tomu  oni  purgmistr  a  konšelé  Enínští  odpierigíce  pravili,  že  sú  jeho  Eunráda 
na  jeho  cti  ani  psaním  svým  ani  nikterakž  nedotýkali,  než  on  Eunrád  že  jest  jim 
Enínským  psaní  své  učinil  hanlivé,  z  kteréhož  jej  časem  svým  viniti  chtie.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  s  obú 
stranu  pře  líčenie,  odpory  i  pruovody,  takto  o  tom  JMt  nalezli :  Poněvadž  on  Eunrád 
puovod  toho  nářku  na  ně,  na  purgmistra  a  konšely  Enínské  pohnané,  ničímž  dosta- 
tečně neprovedl  podle  práva,  by  ho  čím  na  jeho  cti  nařkli,  z  té  příčiny  oni  purg- 
mistr a  konšelé  Enínští  jemu  Eunrádovi  tu  nic  tiem  povinovati  nejsú.  Dali  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Jiří. 

R  m.  1.  63.  b. 


Nálezy  z  roku  1504  o  Svátosti.  83 

1343. 
Mezi  Janem  ze  Sovojevic  a  Václavem  Klusákem  z  Kostelce  o  nářek  cti.   1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Sovojevic  a  na  Novém  Stranově  pohnal  Václava  Klusáka  z  Kostelce 
a  na  Huorkách.  Vinil  ho  z  nářku  cti.  Vložen  puohon  léta  MD  prvnieho  v  sobotu 
po  svatém  Havlu  [23.  října]. 

Léta  MD  čtvrtého  v  pondělí  po  božím  křtění  [4.  ledna].  Jakož  sú  na  nás 
mocně  přestali,  na  Janovi  z  Šelmbergka  a  z  Kosti,  najvyšším  komorníku  královstvie 

v  

Českého,  na  Zdeňkovi  Lvovi  z  Rožmitála  a  z  Blatné,  najvyšším  purkrabí  Karl- 
šteinským,  z  pánuov,  a  z  vladyk  na  Albrechtovi  Rendlovi  z  Aušavy,  prokurátorovi 
krále  JMti,  a  některé  přátely  k  nám  vydavše  urozený  a  statečný  vladyka  pan  Jan 
z  Sovojevic  a  na  Novém  Stranově  s  jedné,  a  urozený  vladyka  Václav  Klusák  a  na 
Horkách  s  strany  druhé,  takto  my  svrchu  psaní  ubrmané  i  s  přátely  jich  mocně 
mezi  stranami  vypoviedáme:  Jakož  jest  Václav  Klusák  nadepsanému  panu  Janovi 
Stranovskému  psal  ceduli  pod  svým  sekretem,  v  ní  dotýkaje,  že  by  mu  se  zdálo 
o  nějakých  podvodích;  a  tu  pravil  pan  Václav,  že  na  pana  Jana  žádného  podvodu 
nepraví  ani  ví,  a  že  o  něm  jinač  nevie,  než  že  se  jest  na  své  cti  zachoval,  jako  na 
dobrého  člověka  sluší,  beze  všech  podvoduov.  A  tato  smlouva  má  ukázána  býti  před 
soudem  komorním.  A  tu  my  ubrmané  máme  žádati  pánuov  soudci  anebo  jeden  z  nás, 
aby  pan  Jan  byl  opatřen  na  své  cti  podle  toho  puohonu,  kdež  jest  pana  Václava 
pohnal  z  nářku  cti,  poněvadž  pan  Václav  nan  nic  zlého  nevie  a  nepraví.  I  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hoSoodstr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddamí,  tuto  nadepsánu  smlouvu  mezi  svrchu  do- 
tčenými stranami  nadepsanými  pány  ubrmany  učiněnou  viděvše  a  jie  pováživše,  jí 
v  registra  komorní  památná  ráčili  sú  rozkázati  vepsati,  při  takové  smlouvě  a  vaj- 
povědi  jeho  pana  Stranovského  takto  opatřujíce,  že  ten  nářek  jemu  a  jeho  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  újmě  nenie  a  býti  nemá  nynie,  časy  bndúcí  a  věčně.  To 
zapsáno  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  ni.  1.  148.  b. 

1344. 

Mezi  Janem  Dubeckým  z  Dubce  a  Václavem  Firšicem  z  Nabdína  o  nářek  cti. 

1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Firšice  z  Nabdína.  Vinil  ho 
z  nářkn  cti.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  úterý  před  svatým  Valentinem  [13.  února]. 

Tu  léta  božieho  MD  čtvrtého  v  středu  po  svatém  Jiří  Jan  z  Dubce  puovod 
k  svému  právu  stál  jest,  ale  Václav  Firšic  pohnaný  třikrát  volán  jsa  nestál  jest. 
Protož  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie českého,    se  pány   a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  jemu  Janovi  z  Dubce 

11* 


84  D.  XIII.  Registra  satidu  komorního. 

puovodovi  proti  témuž  Vádavovi  Firšicovi  dali  sú  za  právo  stáné.  A  ten  nárok  od 
téhož  Firšice  nenie  a  nemá  nadepsanému  Dubečskému  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti 
k  žádné  škodě  ani  újmě  býti  nynie  ani  na  budúcí  časy  potomnie.  A  on  Jan  Du- 
bečský,  chce-li,  aby  se  dále  k  svrchu  dotčenému  Václavovi  Firšicovi  zachoval  podle 
práva  a  zhezenie  zemského,  že  má  jemu  další  právo  nau  puštěno  býti.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  m.  1.  160.  b. 

1345. 

Mezi  Janem  z  Dubce  na  Průhonicích  a  Václavem  Firiicem  z  Nabdína  o  nářek  ctí  nebožky 

manželky  jeho.   1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  na  Próhoniciech  pohnal  Václava  Firšice  z  Nabdína.  Vinil  ho 
z  nářku  cti  nebožky  manželky  své.  Vložen  puohon  léta  MDIV®  v  úterý  před  svatým 
Valentinem  [13.  února]. 

Léta  MDIV®  v  středu  po  svatém  Jiří  [24.  dubna]  Jan  .z  Dubce  puovod  na 
miestě  nebožky  manželky  své,  od  kteréž  nadepsaného  Václava  Firšice  pohnaného 
z  nářku  cti  viniti  chtěl,  ku  právu  stál  jest,  po  cti  manželky  své  stoje,  ale  on  Václav 
Firšic  nestál  jest,  třikrát  volán  jsa.  Z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí, 
krále  JMti  raddami,  dali  sú  a  dávají  témuž  Janovi  Dubečskému  na  miestě  prve 
dotčené  manželky  jeho  za  právo  stáné.  A  ten  nárok  od  téhož  Firšice  nenie  a  nemá 
býti  svrchu  dotčené  jeho  Dubečského  nebožce  manželce  na  její  cti  a  dobré  pověsti 
k  žádné  škodě  ani  újmě  nynie  ani  budúcí  časy  potomně  a  věčně.  A  on  Jan  Dn- 
bečský,  chce-li  jakožto  puovod  na  miestě  často  dotčené  nebožky  manželky  své,  dále 
k  svrchu  menovanému  Firšicovi  pohnanému  aby  se  zachoval  podle  práva  a  zřiezení 
zemského,  že  má  jemu  nau,  na  Firšice,  další  právo  puštěno  býti.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
den  svatého  Marka. 

Léta  MD  čtvrtého  v  úterý  před  svatým  Vítem  [11.  června]  vydáni  sú  Janovi 
z  Dubce  na  Václava  Firšice  z  Nabdína  listové  podle  práva  a  zřiezení  zemského,  aby 
stál  před  JMtí  pánem,  panem  ho&nistrem  naj  vyšším  královstvie  Českého  a  raddami 
krále  JMti  v  soudu  komorním  na  den  svatého  Martina  najprv  příštieho,  a  nápravu 
aby  podle  práva  učinil  etc.  podle  puohonuov  a  práv  stáných  nadepsaných. 

R.  in.  1.  150.  b.    SroY.  předcházející  nález  č.  1344. 

1346. 

Mezi  Janem  z  Bezejovic  a  Janem  Maceškou  z  Peclinova  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  krádež.  1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Bezejovic  pohnal  Jana  Macešku  z  Peclinova,  aby  člověka  svého,  Ma- 
tějova syna  z  Peclinova,  postavil  před  najvyšším  panem  hofmistrem   královstvie  Če- 


Náleay  z  rohu  ló04  o  Svátosti.  85 

ského  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  toho,  že  jest  spolu  s  ji- 
nými tovaryši  svými  nočně  statek  pobral  zlodějsky  člověku  a  mlynáři  jeho  v  Mla- 
doviciech.    Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve  čtvrtek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Bezejovic  s  jedné,  a  mezi  Matějovým  sjmem  z  Pe- 
clinova,  člověkem  Jana  Macešky,  pro  kteréhož  týž  Maceška  pohnán  byl,  aby  jej  po- 
stavil, s  strany  druhé,  že  on  Jan  z  Bezejovic  vinil  toho  člověka  z  toho,  že  jest  spolu 
8  jinými  tovaryši  svými  nočně  zlodějsky  statek  pobral  Člověku  a  mlynáři  jeho  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  list.  Proti  tomu  on,  Matějuov  syn, 
odpieraje  pravil,  že  tiem  krádežem  vinen  nenie,  a  že  v  tu  chvíli,  když  se  tén  krádež 
stal,  byl  na  diele.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  dále  pravě,  že  toho  krádeže 
on  Jan  z  Bezejovic  puovod  naň  ničímž  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli :  Po- 
něvadž jest  on  Jan  z  Bezejovic  puovod  ukázal  list,  v  kterémžto  listu  žádný  neme- 
nuje  se  zejména,  od  koho  jest  a  pod  čí  pečetí,  a  k  tomu  také  že  jest  nan,  na  Ma- 
tějova syna,  toho  krádeže  ničímž  neprovedl,  z  té  příčiny  jemu  Matějovi,  synu  jeho, 
cti  tu  nic  ke  škodě  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka 
evangelisty. 

R.  m.  1.  151.  a. 

1347. 

Mezi  Janem  z  Bezejovic  a  Bohunkem  z  Bedříchovic  o  postavení  lidí  poddaných  pro  krádež. 

1504,  25.  dubna. 

Jan  z  Bezejovic  pohnal  Bohunka  seděním  v  Bedřichoviciech,  aby  lidi  své 
z  Bedřichovic,  Poláka  s  synem,  Bláhova  sjma  a  Tichého,  postavil  před  najvyšším 
panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním. 
Vinil  je,  že  sú  s  jinými  tovaryši  svými  nočně  pobrali  statek  zlodějsky  člověku  a  mly- 
náři jeho  v  Mladoviciech.  Vložen  puohon  léta  MDIII®  ve  čtvrtek  po  svatém  Fran- 
tišku [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Bezejovic  s  jedné,  a  mezi  Polákem  s  synem  jeho, 
mezi  Bláhovým  synem  a  Tichým,  lidmi  Bohunkovými  z  Bedřichovic,  s  strany  druhé. 
Kdež  on  puovod  vinil  je,  že  spolu  s  jinými  tovaryši  svými  nočně  pobrali  statek  zlo- 
d^sky  člověku  a  mlynáři  jeho  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal 
list  nějaký.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  tiem  krádežem  vinni  nejsú, 
a  že  toho  krádeže  on  Jan  puovod  na  ně  neprovozuje  ničímž.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyěší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod  ukázal 
list,  v  kterémžto  listu  žádný  se  nemenuje  zejména,   od  koho  jest  ani  pod  čí  pečetí, 


86  D.  XIIL  Begistra  soudu  komomího. 

a  také  na  ně  týž  Jan  ničímž  neprovedl,  by  oni  tím  krádežem  vinni  byli,  z  té  pří- 
činy jim  pohnaným  nadepsaným  jich  ctem  tu  nic  ke  škodě  nenie.  Dali  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R.  in.  1.  161.  b.    SroY.  předcházející  nález  6.  1846. 

1348. 

Mezí  Martinem  Hamzou  z  Zábédovic  a  Janem  Škrheu  z  Petrovic  o  vydání  listů  bratra  jeho. 

1604,  25.  dubna. 

Martin  Hamza  z  Zábědovic  pohnal  Jana  Škrhu  z  Petrovic  z  nevydání  listuov 
bratra  jeho  vlastnieho. 

y  té  při  mezi  Martinem  Hamzú  z  Zábědovic  s  jedné,  a  Janem  Škrhou  z  Pe- 
trovic s  strany  druhé.  Kdež  jest  jeho  Martin  Hamza  pohnal  z  nevydánie  listuov 
bratra  jeho  vlastnieho  dielného  Bořka;  kdež  on  Škra  [sic]  tu  stoje  pravil,  že  jest 
jich  za  to  žádal  týž  bratr  jeho  na  smrtedlné  posteli,  aby  je  vydal  Zigmundovi  Škr- 
hovi,  strajci  svému,  a  pravie,  že  jsou  k  tomu  sirotci.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obě  strany,  takto  o  tom  ráčili  sú  roz- 
kázati: Poněvadž  se  ta  věc  sirotkuov  dotýče,  protož  aby  on  Jan  Škrha  ty  listy  po- 
ložil před  ouředníky  Pražskými,  a  strany  aby  zase  stály  na  den  svatého  Martina 
najprv  budúcieho,  a  tu  bude-li  kto  chtieti  k  tomu  jaké  právo  mieti  po  nadepsaném 
Bořkovi,  právo  se  jemu  nezavierá. 

Item.  Což  se  dotýče  Martina  Hamzy  a  Jana  Škrhy  a  Václava  Nejedlého 
z  Hradce,  aby  ty  listy  položili  před  ouředníky  Pražskými  i  hotové  penieze,  a  strany 
aby  zase  stály  na  zajtří  svatého  Martina;  a  jestliže  by  týž  Martin  Hamza  chtěl  ty 
listy  vyručiti  k  upomínání  pro  nějakú  potřebu,  že  to  bude  moci  učiniti,  než  zase 
vyupomínaje  aby  položil  ty  listy  aneb  hotové  penieze  před  týmiž  ouředníky  Praž- 
skými. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka. 

R  m.  1.  196.  b. 

1349. 
Mezi  obcí  Slánskou  a  Janem  z  Bysné  o  pych.   1504,  25.  dubna. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Slaného  pohnali  Jana  z  Bysně  a  na 
Malíkovicích.  Vinili  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  česli^ch,  pro- 
tože jest  jim  byl  zavázal  člověka  jich  šosovnieho  slibem  cti  a  vieru,  aby  mu  se 
stavěl,  jménem  Pavla  z  Trpoměch,  v  řádu  a  právu.  Vložen  puohon  v  sobotu  před 
svatým  Ambrožem  [30.  března]. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Slaného  s  jedné, 
a  mezi  Janem  z  Bysně   na  Malíkovicích   s  strany   druhé.     Kdež  ho  vinili  z  pychu 


Nálezy  g  rohu  1504  o  Svátosti.  87 

a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  Českých,  protože  jest  jim  zavázal  Člověka  jich 
šosovnieho  Pavla  z  Trpoměch  ctí  a  věrou  v  řádu  a  právě  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  on  Malíkovský  odpíraje  pravil, 
že  oni  Slánští  toho  pychu  podle  práva  ničímž  neprovozují,  a  že  toho  jich  svědomí 
neseznává,  by  on  Malíkovský  toho  jich  Člověka  zavazoval,  a  že  ten  člověk  praví,  že 
sám  neví,  kto  ho  tiem  slibem  zavazoval ;  ale  když  ten  člověk  na  jeho  grunthu  dřieví 
sekal,  že  jest  ho  zavázal  Peněk,  hajný  jeho,  bez  jeho  vědomí  a  vuole,  a  že  jest  on 
té  chvíle,  když  týž  člověk  zavázán  byl,  doma  nebyl.  A  na  to  také  ukázal  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  oni  Slánští  puovodové 
na  něho  na  Malíkovského  toho  pychu  v  puohonu  dotčeném  dostatečně  podle  práva 
neprovedli  sú,  z  té  příčiny  on  Malíkovský  pohnaný  jim  tím  pychem  nic  povinovat 
nenie.    Dal  památné.    Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Marka  evangelisty. 

R  in.  1.  238.  b.    SrOY.  nález  &  1836  na  8tr.  79. 

1350. 
Mezi  Vítem,  synem  Strakovým  z  Enína,  a  sousedy  Knínskými  o  nářek  cti.   1504,  25.  dubna 

Vít,  Strakuov  syn  z  Enína,  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  města  Enína,  aby 
všecky  spolu  své  sousedy,  usedlé  hospodáře  z  města  Enína,  postavili  před  naj vyšším 
panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  krom 
Václava  Straky,  otce  jeho,  krom  Valše  krajčieho  a  krom  Blažka  hrnčíře  příjmí 
Směšného.  Vinil  je  všecky  z  nářku  cti,  krom  těchto  osob  tří  vymieněných. 

V  té  při  mezi  Vítem,  Strakovým  synem  z  Enína,  s  jedné,  a  mezi  všemi 
sousedy,  usedlými  hospodáři,  z  města  Enína  krom  Václava  Straky,  krom  Valše  kraj- 
čieho a  krom  Blažka  hrnčíře  příjmí  Směšného,  s  strany  druhé,  pro  kteréžto  všecky 
sousedy  on  Straka  purgmistra  a  konšeluov  Enínských  pohnal,  aby  je  postavili  před 
najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  ko- 
morním, že  je  všecky  vinil  z  nářku  cti,  krom  těch  tří  osob  vymieněných  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Při  tom  mluvě,  že  by  jemu 
dávali  zrádce.  Proti  tomu  oni  Enínští  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  sú  ho  nehaněli 
ani  zrádci  mu  dávali,  a  že  to  jeho  svědkové,  kteréž  vedl,  neseznávají;  a  poněvadž 
podle  puohonu  svého  žádného  nářku  neprovozuje  podle  práva,  že  jest  on  Straka  ten 
puohon  učinil  na  zmatek,  žádajíce  JMti  v  tom  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpory  i  svědomí,  takto  o  tom 
nalezli:  Poněvadž  on  Vít  Straka  puovod  v  svém  puohonu  pohnal  jich  z  nářku  cti, 
vší  obce  Enínské  krom  tří  osob  nahoře  dotčených,   a  toho  nářku  niČímž  dostatečně 


88  D.  XIIL  Registra  satédu  komorního, 

• 

neprovedl  podle  svého  puohonu  a  podle  práva,  i  tudy  jest  ten  puohon  učinil  na 
zmatek.  A  protož  JMt  jej  Víta  v  svú  kázeň  berou.  Dali  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
po  svatém  Jiří. 

R  m.  1.  288.  b. 

1351. 

Mezi  Martinem  Hamzou  z  Zábědovic  a  Tychtou  z  JeStětic  o  dluh.   1604,  [25.  dubna]. 

Martin  Hamza  z  Zábědovic  pohnal  létha  MDIV^  Jana  Tychtu  z  Ještětic  a  na 
Hrádku  z  XVti  kop  grošuov  a  z  XV  grošuov  vše  českých  dluhu  nedoplaceného  etc. 
Tu  na  rok  jim  položený  týž  Martin  Hamza  puovod  stál,  ale  Jan  Tychta  pohnaný, 
tKkrát  volán  jsa,  k  svému  právu  nestál.  Z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  dali  sú  jemu  Hamzovi  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

Léta  MDVr  v  sobotu  po  svaté  Dorotě  [7.  února]  vydán  jest  list  zatykači 
Martinovi  Hamzovi  na  Jana  Tychtu  podle  tohoto  práva  stáného. 

R.  m.  1.  317.  b.  za  nápisem:  Stand  práva  k  roku  Svátosti  létha  MDIV^. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  pátého. 

1352. 

Mezi  Kašparem  Robenhauptem  z  Suché  a  Janem  Bélohlavem  z  Pořešína  o  nezdržení  smlouvy. 

1505,  12.  listopadu. 

Kašpar  Robenhaupt  z  Suché  pohnal  Jana  Bělohlava  z  Pořešína.  Viní  ho 
z  nezdržení  smlouvy  pečetmi  jich  tvrzené  etc. 

y  té  při  mezi  Kašparem  Robenhauptem  z  Suché  s  jedné,  a  Janem  Bélohlavem 
z  Pořešína  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Kašpar  téhož  Bělohlava  vinil  z  ne- 
zdržení smlouvy  peČetmi  jich  tvrzené  v  tom,  že  jest  mu  měl  statek  svuoj,  kterýž 
má,  i  také  statek  bratra  svého  ve  dsky  klásti  etc,  tak  jakož  týž  puohon  Šíře  v  sobě 
to  ukazuje.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu.  Proti  tomu  Jan  pohnaný  odpierige  pravil, 
že  jest  té  smlouvě  rád  chtěl  dosti  učiniti,  ale  že  bezelstně  nemohl,  protože  jest  statek 
ten  Přibíkovi  z  Pořešína  prve  dskami  zapsal,  a  propustiti  ho  sobě  nemohl.  A  pakli 
by  propustiti  chtěl,  že  toho  zápisu  propustiti  nemá,  leč  najprve  přede  všemi  věcmi 
očistil  by  dvuor  poplužní  téhož  Přibíka  před  věnem  Johanky,  manželky  jeho;  a  po- 
něvadž jest  ten  statek  prve  témuž  bratru  svému  zapsal,  již  jest  ho  jinému  klásti  ne- 
mohl, sám  jeho  nemaje.  Zase  proti  tomu  Kašpar  puovod  pověděl,  že  ta  Johanka  tu 
věna  žádného  dskami  nemá,  než  na  listech  aneb  jinou  jistotou.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém   z  Pemšteina  na  Helfenšteině   etc,   najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 


Nálezy  st  roku  1505  o  sv.  Martině.  89 

pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puolion,  žalobu  i  s  obú  stran  pře 
líčení,  odpory  i  pruovody,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  on  Jan  Bělohlav  k  tomu 
dobrovolně  seznal,  že  jest  tu  smlouvu  učinil,  z  té  příčiny  aby  té  smlouvě  jemu 
Kašparovi  dosti  učinil,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce- li 
kto  k  tomu  statku  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  v  středu  den  svatých 
pět  bratří  léta  MDV^ 

R.  m.  1.  64.  a. 

1353. 

Mezi  Mikulášem  Herolem  z  Trnce  a  Johannesem  ze  Skalice  o  dluh  za  Ovčáry. 

1505,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Herol  z  Tmče  pohnal  Johannesa  z  Skalice,  ouředníka  z  mince.  Vinil 
ho  z  osmdesáti  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jemu  Mikulášovi  zadržalého. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Herolem  z  Tmče  puovodem  s  jedné,  a  Johannesem 
z  Skalice,  ouředníkem  z  mince,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Johannesa  vinil 
z  LXXX  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jemu  Mikulášovi  zadržalého  etc, 
tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  to  zavírá.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpíraje 
pravil,  že  mu  jest  ten  dluh  zaplatil,  kterýž  dlužen  byl  za  Vovčáry.  A  na  to  ukázal 
kvitancí  i  svědomí  týž  Johannes,  že  jemu  ten  dluh  zaplatil  Nyklovi.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vj^slyševše  žalobu,  odpor  i  svědomí,  takto 
o  tom  JMt  nalezli:  Poněvadž  jest  on  Nykl  dostatečně  ničímž  toho  neprovedl,  by  on 
Johannes  na  tu  summu  za  Ovčáry  co  dlužen  zuostal  jemu  Nyklovi,  a  on  Johannes  to 
jest  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  tu  summu  za  Vovčáry  vyplnil,  i  z  té  příčiny 
on  Johannes  jemu  Nyklovi  těmi  LXXXti  kopami  grošuov  českými  povinovat  nenie. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  den  svatých  pět  bratří. 

R.  m.  ].  197.  a. 

1354. 

Mezi  Aniiou  z  Drchlavy  a  bratrem  jejím  Janem  Vrbíkem  z  Tismic  o  odkaz.  1505,  13.  listopadu. 

Anna,  manželka  někdy  Jindřicha  z  Drchlavy,  pohnala  Jana  Vrbíka  z  Tismic. 
Viniti  jej  chce  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  jí  mátě  jejie  a  jeho  odkázala. 

V  té  při  mezi  Annu,  manželku  někdy  Jindřichovu  z  Drchlavy,  s  jedné,  a  Janem 
Vrbíkem  z  Tismic  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinila  z  padesáti  kop  grošuov  českých, 
kteréž  jest  jí  mátě  její  a  jeho  odkázala  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě  šíře  to  uka- 
zuje. A  na  to  jest  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  strana  druhá  odpierajíc  pravila,  že 
to  svědomie  jejie  Anny  se  nesrovnává.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,    krále 

ArchiT  Český  XIU.  12 


90  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

JMti  raddami,  slyševše  strany,  odpor  i  svědomí,  takto  JMt  nalézti  ráčili:  Poněvadž 
jest  ona  Anna  dostatečně  provedla,  že  jest  jí  mátě  jejie  těch  padesáte  kop  grošuov 
českých  odkázala,  i  z  té  příčiny  aby  jí  Anně  on  Jan  Vrbík  těch  padesáte  kop 
grošuov  českých  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

Item  Anna  puovod  vzala  na  Jana  Vrbíka  list  zatykači  v  středu  před  svatů 
Dorothů  [4.  února]  létha  MDVP. 

R.  in.  1.  8.  b. 

1355. 

Mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  vzatek  nábytků. 

1505,  13.  listopadu. 

Kněz  Baltazar  Mrzák  z  Miletínka  pohnal  Polixeny  z  Dobřenic.  Viní  ji,  že 
mu  na  dvoře  jeho  dědičném  v  Nové  Vsi  koně,  krávy  i  jiné  nábytky  pobrala,  poklá- 
daje sobě  ten  vzatek  puol  druhého  sta  kop  grošuov  Českých  etc. 

V  té  při  mezi  knězem  Baltazarem  Mrzákem  z  Miletínka  puovodem  s  jedné, 
a  Polixenú  z  Dobřenic  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil,  že  jest  mu  na  dvoře 
jeho  dědičném  v  Nové  Vsi  koně,  krávy  i  jiné  nábytky  pobrala,  pokládaje  sobě  ten 
vzatek  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  to 
v  s  obě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  vajpis  z  desk,  v  kterémžto  vajpisu  stojí  o  nábytcích. 
Ukázal  také  i  svědomí.  Proti  tomu  poručník  Polixeny  pohnané  odpieraje  pravil,  že 
jest  ona  tu  nic  nebrala,  než  což  jest  jí  nebožtík  Bořek,  muž  jejie,  odkázal;  ale  on 
kněz  Baltazar  netoliko  své,  ale  i  jejie  Polixeny  věci  bral,  což  mu  se  zdálo,  pan- 
ského nálezu  o  to  nedočekav,  a  že  jest  mu  ona  toho  nehájila,  aby  bral,  jestliže 
k  čemu  spravedlnost  má.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyšly ševše  puohon,  žalobu,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  svědkové  jeho  kněze 
Mrzákovi  toho  neseznávají,  zač  by  ti  nábytkové  stáli,  kteréž  jest  ona  Polixena  tu 
brala,  i  z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtH 
svatého  Fabiána,  a  tu  což  on  kněz  Mrzák  před  týmiž  úředníky  provede  na  schvá- 
lení jich,  zač  jest  jemu  těch  nábytkuov  ona  Polixena  pobrala,  to  aby  jemu  ona  Po- 
lixena dala  od  toho  pruovodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
den  svatého  Brikcí. 

R.  m.  1.  27.  b. 

1356. 

Mezi  Sa lomenou  z  Mečkova  a  rukojmími  za  manžela  jejího  Václava  o  rukojemství  za  věno. 

1505,   13.  listopadu. 

Salomena  z  Mečkova  pohnala  Jana  Vohništku  z  Vohnišfan,   Petra  Appollona 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině.  91 

z  Křivan,   Mikuláše  Bořitu   z  Kasalic  a  Jiříka  odtudž   z  Kasalic,    že  její  rukojmie 
nic  nemají  ani  příjemce. 

V  té  při  mezi  Salomenú  z  Mečkova  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Vohništků 
z  VohnišťaĎ,  Petrem  Appolonem  z  Křivan,  Mikulášem  Bořitů  z  Kasalic  a  Jiříkem 
odtudž  z  Kasalic  pohnanými  s  strany  druhé  etc.  Kdež  na  pány  JMt  v  soudu  ko- 
morním vznášela  praviec,  že  jejie  rukojmie  nic  nemají  ani  příjemce;  kterýchž  ni- 
kojmie  přijímal  bratr  její  Salomenin.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofiní^tr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami:  Poněvadž  rukojmie  ani  příjemce,  jakož  ona  Salomena  praví,  nic  nemají,  z  té 
příčiny  toho  všeho  JMt  odkládají  bez  práva  pohoršenie  až  do  Svátosti  najprv  příští, 
a  ona  Salomena  vezmúc  list  od  úředníkuov,  podle  práva  toho  aby  obeslala,  kto  ten 
statek  drží,  kdež  jest  vznesena,  ke  dni  úternímu  po  suchých  dnech  postních.  A  tu 
což  jí  bude  pány  JMtí  a  vladykami  v  soudu  zemském  nalezeno,  při  tom  aby  se  za- 
chovala. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

R.  ni  1.  256.  a.    SroY.  nález  &  1339  na  str.  80. 

1357. 

Mezi  Matyášem  Libákem  z  Radovesic  a  Albrechtem  ze  Šternberka  o  nářek  cti. 

1505,  13.  listopadu. 

Mathyáš  Libák  s  panem  Albrechtem  z  Šternberka  dobrovolně  před  pány  JMtí 
do  soudu  komorního  se  na  tuto  dolepsanú  smlouvu  poddali: 

V  té  při  mezi  Mathiášem  Libákem  z  Radovesic  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Albrechtem  z  Šternberka  a  na  Zelené  Hoře  s  strany  druhé.  Jakož  sú  obojí  na  nás 
dobrovolně  a  mocně  přestali,  to  jest  na  panu  Vilémovi  z  Pernšteina  etc,  na  paních 
a  vladykách,  krále  JMti  raddách  soudu  komorního,  což  se  té  ruoznice  a  nesnáze, 
kdež  on  Libák  téhož  pana  Albrechta  z  nářku  cti  pohnal  k  soudu  zemskému,  dotýče. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  napřed  menovaný  s  nade 
psanými  pány  a  vladykami  etc.  podle  takového  dobrovolného  a  mocného  na  nich 
přestání  vyslyševše  to,  kdež  jest  pravil  pan  Albrecht  napřed  menovaný,  že  jest  slyšel, 
že  by  on  pan  Libák  hejtmanstvie  svému  a  šikovánie  při  té  bitvě,  kdež  luoni  v  Ba- 
vořích  u  falckrabie  byla,  dosti  neučinil,  tu  on  pan  Albrecht  ty  osoby,  od  kterýchž 
praví,  že  jest  tu  řeč  slyšel,  před  námi  v  soudu  komorním  postavil,  zejména  tyto: 
Martina  Vlčka  z  Úřečic,  Jana  Horáka  z  Jilemnice,  Jana  Holého  od  Hory,  Jiříka 
Holého  z  Hořovic,  Blažka  z  Dašic,  Martina  z  Radnic  a  Mikuláše  Kopystu  od 
Hory;  kteřížto  k  tomu  se  seznali,  že  sú  tu  řeč  takovú  o  Libákovi  panu  Albrechtovi 
pravili,  ale  že  sú  to  od  jiných  vuobec  slyšeli;  ale  od  sebe  na  něho  na  Libáka 
že  nic  nepraví,  než  toliko  vuobec  řeč  slyšenu.  Proti  kterýmžto  řečem  slyšeným 
a  vuobec  mluveným  ukázal  jest  Libák    mnohých    pánuov    znamenitých    rytieřských 

12* 


k 


92  D.  XIIL  Registra  souSm  Tcomomfíio. 

i  služebných  dobrých  lidí  svědomí,  kteříž  seznávají,  že  jest  on  Libák  vozy  šikoval, 
lidi  do  bitvy  vedl,  je  řiedil  a  při  té  bitvě  od  počátku  až  do  konce  byl,  všemu  dosti 
činil,  což  takovému  hejtmanu  v  takové  potřebě  příleží  učiniti.  I  takto  JMt  o  tom 
vypověděli:  Napřed,  kdež  jest  pan  Albrecht  pravil,  že  jest  řeč  slyšenu  slyšel,  a  po- 
něvadž ty  osoby  postavil,  kteříž  sú  tu  řeč  jemu  panu  Albrechtovi  o  Libákovi  pravili, 
z  takové  příčiny  týž  pan  Albrecht  tu  jest  řeč  s  sebe  svedl  nahoře  menovanými  oso- 
bami, a  tudy  jemu  Libákovi  podle  jeho  puohonu  o  ten  nářk  nau  na  pana  Albrechta 
učiněného  nic  povinovat  nenie.  A  svrchu  menované  osoby  před  soudem  stojíce  také 
jsů  pravily,  že  sú  nahoře  dotčené  řeči  z  slyšení  o  Libákovi  pravily,  ale  samy  z  sebe 
že  nan  nic  nepraví;  i  poněvadž  sami  z  sebe  nau  na  Libáka  tyto  osoby  nepravily 
jsú  a  nepraví,  než  toliko  z  obecné  slyšené  řeči  mluvily  sú,  to  on  Libák  od  nich 
přijíti  a  na  tom  přestati  má.  A  pak  poněvadž  Libák  nmoho  znamenitými  pány  rytieř- 
skými  i  jinými  dobrými  lidmi  služebnými,  kteříž  při  tom  a  v  té  bitvě  byli,  to  jest 
potřebně  a  dostatečně  provedl,  že  jest  tomu  a  takovému  hejtmanstvie  všudy  ve  všem 
jako  dobrý  člověk  a  dobrý  hejtman  dosti  učinil,  z  takových  příčin  ten  takový  nářek, 
jímž  jest,  jakož  se  nahoře  píše,  dotýkán  byl,  jemu  Libákovi  na  jeho  cti  a  dobré 
pověsti  k  žádné  škodě  ani  ujmě  nenie  a  býti  nemá  njnie  ani  na  budúcí  časy  věčně. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí. 

R.  nL  1.  338.  a.  za  nápisem:  RegUtra  památná  k  roku  9V.  Martina  MDV^,  Smlouva, 

1358. 

Mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  a  Henrichem  z  Einsiedle  o  učinění  dosti  trhu. 

1505,  14.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  pana  Henrycha  z  Enzydle.  Vinil  ho  z  ne- 
učiněnie  dosti  trhu  mezi  nimi  učiněnému  v  tom,  že  on  Ambrož  koupil  u  pana  Hen- 
rycha čtyři  kopy  strychuov  ovsa  po  XIII  groších  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Henry chem  z  Enzydle  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  pana  Henrycha  viní  z  neučinění 
dosti  trhu  mezi  nimi  učiněnému  v  tom,  že  on  Ambrož  koupil  u  něho  pana  Henrycha 
čtyři  kopy  strichuov  ovsa  po  XHI  groších  míšeňských,  a  dvú  kop  ječmene  po  XI  groších 
míšeňských,  a  vostatek  toho  vobilé  měl  mu  dáti  dovézti,  i  toho  jest  neučinil  etc,  tak 
jakož  týž  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí,  kdež  seznává,  že  jest  pan 
Henrych  měl  dáti  znáti  jemu  Ambrožovi,  chce-li  ten  trh  držeti.  Proti  tomu  pan 
Henrych  odpieraje  pravil,  že  se  svědkové  s  puohonem  nesrovnávají,  a  že  těch  pade- 
sáte kop  grošuov  českých  ničímž  neprovozuje,  by  mu  je  dal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomie,  takto 
JMt  nalezli:   Poněvadž  jeho  Ambrožovi  svědkové  to  svědčí,   že  jest  jemu  měl  pan 


Náhisy  xř  roJm  1505  o  sv.  Martině.  93 

Henrych  některý  den  dáti  znáti,  chce-li  ten  trh  držeti,  a  toho  jest  ničímž  neprovedl, 
by  jemu  pan  Henrych  věděti  dal,  že  chce  trh  držeti,  i  z  té  příčiny  on  pan  Henrj  ch 
jemu  Ambrožovi  tiem  trhem  podle  jeho  puohonu  povinovat  nenie,  poněvadž  jest  mu 
nedal   věděti,  že   chce  trh  držeti.    Stalo  se   léta  MDV*^  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  8.  b. 

1359. 

Mezi  Bemardinem  Vlachem  a  Václavem  Jehňátkem  spolu  s  jeho  manželkou  Kateřinou  o  pych. 

1505,  14.  listopadu. 

Bemardin  Vlach  pohnal  Václava  Jehnátku  a  Katheřinu  manželku  jeho.  Vinil 
je  z  pychu  podle  práva,  a  to  z  takového,  kdež  posielal  k  nim  dobré  lidi,  aby  se 
jemu  z  domu  jeho  svobodného  vystěhovali  etc. 

V  té  při  mezi  Bernardýnem  Vlachem  s  jedné,  a  Václavem  Jehňátkú  a  Kathe- 
řinu, manželku  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  je  viní  z  pychu  podle  práva,  a  to  z  ta- 
kového, kdež  posielal  k  nim  dobré  lidi,  aby  se  jemu  z  domu  svobodného  vystěhovali, 
a  oni  jemu  toho  odpomi  jsú  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  to  v  sobě  plněji  zavierá. 
A  na  to  ukázal  svědomí,  kteřížto  seznávají,  že  sú  se  on  Václav  Jehíiátko  s  manželku 
8VÚ  zbraňovali  stěhovati  z  domu  toho.  Proti  tomu  on  Jehnátko  s  manželku  svú  od- 
pierajíc  pravili,  že  jest  je  poháněl,  nejsa  domu  toho  v  držení,  a  že  nesčekav  toho 
rozsudku,  kdež  mezi  sebú  puohon  mají.  A  na  to  ukázali  puohon.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany,  odpory  i  svědomí,  JMt  na- 
lézti ráčili:  Poněvadž  on  Bemardin  nikdy  domu  toho  v  držení  nebyl  a  přes  to 
z  pychu  pohání,  z  té  příčiny  on  Jehnátko  s  manželku  svú  jemu  Bemardinovi  tiem 
pychem  povinovat  nenie.  Než  chce-li  kto  k  tomu  domu  právo  mieti,  právo  mu  se 
nezavierá.  Stalo  se  léta  MDV®  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  L  28.  a.    SroY.  nález  č.  1333  na  str.  76. 

1360. 

Mezi  Barborou  z  Vrchlabí  a  radou  mésta  Dvora  o  vydání  svrchků  bez  práva.  1505,  14.  listopadu. 

Barbora  z  Vrchlabí  pohnala  purgmistra,  konšeluov  i  vší  obce  města  Dvoru. 
Vinila  je,  že  sú  dali  svrchky  jejie  bez  práva  po  smrti  též  mateře  jejie  z  domu  vzieti 
tu  ve  Dvoře,  totižto  hotové  penieze,  klenoty,  šaty  chodící  i  lehací  etc. 

V  té'  při  mezi  Barboru  z  Vrchlabí  puovodem  s  jedné,  a  purgmistrem,  kon- 
šely i  vší  obcí  města  Dvoru  s  strany  druhé.  Kdež  je  Barbora  vinila,  že  sů  dali 
svrchky  jejie  a  mateře  jejie  bez  práva  po  smrti  též  mateře  jejie  z  domu  vzieti  tu 
ve  Dvoře,  totiž  hotové  penieze,  klenoty,  šaty  chodící  i  lehací  a  jejich  vlastních  peřin 
devět  etc.    JMt  pán,   pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 


-1-. 


94  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  vajsady 
a  privilegia  královská,  kteréž  oni  Dvorští  pohnaní  ukázali,  a  pilně  JMt  jich  pová- 
živše, takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  oni  Dvorští  podle  znění  týchž  privilegií 
pod  právo  slušejí  manské  Trutnovské,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihají.  Než 
chce-li  ona  Barbora  jich  Dvorských  na  tom  právě,  k  kterémuž  oni  Dvorští  slušejí, 
hleděti,  právo  se  jí  nezavierá.  Dali  památné.  Stalo  se  ut  supra. 

R.  m.  1.  28.  b. 

1361. 

Mezi  Eunrádem  z  GrUnheimu  a  Vondráčkem,  Haralovým  synem  z  Enína,  o  lov  na  cizích 

pozemcích.    1505,  14.  listopadu. 

Kunrád  z  Grynheymu  pohnal  Vondráčka,  Haralova  syna  z  Knína.  Vinil  ho, 
že  jest  lovil  na  gruntiech  jeho  svévolně  tenaty  zaječími,  a  pro  ten  lov  z  padesáti 
kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  pfí  mezi  Kunrádem  z  Grynheymu  puovodem  s  jedné,  a  Vondráčkem, 
Haralovým  synem  z  Enína,  s  strany  druhé.  Edež  on  Eunrád  vinil  téhož  Vondráčka, 
že  jest  lovil  na  gruntiech  jeho  svévolně  tenaty  zaječími,  a  pro  ten  lov  z  padesáti 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svě- 
domie  a  svolenie  zemské.  Proti  tomu  Ondráček  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  toho  on 
Eunrád  ničímž  neprovozuje,  by  on  Vondráček  na  jeho  Eunrádových  gruntiech  honil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu i  odpor,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on  Eunrád  pohnal  z  padesáti  kop 
grošuov  českých,  a  na  to  ukázal  svolenie  zemské,  kteréžto  svolenie  ukazuje,  že  ta 
pokuta  na  shon  ukazuje,  a  nepohání  z  shonu  než  toliko  z  lovu,  i  z  té  příčiny  on 
Ondráček  pohnaný  jemu  Eunrádbvi  těmi  padesáti  grošuov  kopami  Českými  povinovat 
nenie.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí  léta  MDV^ 

R.  ni.  1.  54.  a. 

1362. 

Mezi  Eunrádem  z  Griinheimu  a  měšfany  Enínskými  o  ukládání  o  život.    1505,  14.  listopadu. 

Eunrád  z  Grynheimu  pohnal  Václava  Janatova  syna,  ševče  Eubíka,  Zvěřinu, 
Eříže  mlynáře,  Václava  Votopila  mlynáře,  Václava  Randáka  tkadlce,  Jíru  Bielkova 
syna,  Matěje  Saláčka,  Matěje  Jakubova  syna,  Ducháčkova  vnuka.  Vinil  je  z  toho,  že 
sú  jej  honili  v  miemé  a  pokojné  zemi  etc. 

V  té  pH  mezi  Eunrátem  z  Grynheimu,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Jana- 
tovým  synem,  ševcem  Eubíkem,  Zvěrinů,  Eřížem  mlynářem,  Václavem  Votopilem  mly- 
nářem,  Václavem   Randákem  tkadlcem,  Jírů  Bielkovým   synem,    Matějem    Saláčkem 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině.  95 

a  Matějem,  Jakubovým  synem,  Ducháčkovým  vnukem  s  strany  druhé.  Kdež  jmeno- 
vaný Eunrád  vinil  je,  že  sů  jej  honili  v  mierné  a  pokojné  zemi  za  řádu  a  práva 
gnmtíech  jeho  na  vlastniech  a  jej  zamordovati  chtěli,  a  k  tomu  že  sú  mu  člověka 
jeho  zbili  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Eunrád  z  dvojí  pohání  věci,  zejména  [z  honění] 
a  z  mordu,  kdež  ta  věc  podle  zřiezenie  zemského  k  soudu  nepříleží  komomiemu; 
z  těch  pHčintento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí  léta  MDV^ 

R«  m.  L  69.  a.    SroY.  nález  č.  1342  na  str.  82. 

1363. 

Mezi  Johankou  z  Uorsic  a  Ješkem  z  Strojetic  o  pych.  1505,  14.  listopadu. 

Johanka  z  Horsic  pohnala  Ješka  z  Strojetic.  Vinila  ho  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  při  mezi  Johanku  z  Horsic  puovodem  s  jedné,  a  Ješkem  z  Strojetic 
s  strany  druhé.  Edež  ho  vinila  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých, 
že  jest  s  lidmi  svjTni  přišed  do  Terešova,  obstavený  a  odběhly  statek  pobral  člověka 
jejieho  dědičného  Mikuláše  Spikéře  z  Terešova,  jmenovitě  tři  vozy  žita  nemláceného 
a  dva  vozy  sena  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě  to  zavírá.  A  na  to  jest  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  on  Ješek  pohnaný  skrze  poručníka  svého  odpíraje  pravil, 
že  svědomí  jejie  Johanky  se  nesrovnává,    a  k  tomu  že  nenie  podle  práva.    Ukázal 

v 

také  svědomí,  kteréž  vyznává,  že  on  Ješek  jest  to  obilé  a  seno  od  téhož  Spikéře 
koupil  prve,  než  jest  se  s  gruntu  ten  Spikéř  vybral,  a  také  že  jest  to  koupil,  ješto 
jest  bylo  neobstaveno  to  obilé  i  seno.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení,  takto  sú  naleznuti 
ráčili:  Poněvadž  ona  Johanka  toho  jest  dostatečně  neprovedla,  by  on  Ješek  tu  jí 
jaký  pych  učinil,  i  z  té  příčiny  on  Ješek  jí  Johance  tiem  pychem  povinovat  nenie. 
Než  chce-li  ona  Johanka  jeho  Ješka  dále  čím  viniti,  právo  se  jí  nezavírá.  Stalo  se 
v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  !.•  163.  b. 

1364. 

Mezi  Václavem  Erálovským  z  Želetavy  a  poručníkem  jeho  Václavem  Vencelíkem  z  Vrchoviší 

o  rčení  dopomoci  k  penězům.  1505,  15.  listopadu. 

Václav  Erálovský  z  Želetavy  pohnal  Václava  Vencelíka  z  Vrchovišf.  Vinil 
ho  ze  rčení,  kdež  mu  jest  řekl,  že  má  spravedlnost  k  tisíci  zlatých  uherských  a  že 
mu  k  nim  chce  dopomoci. 


96  D,  XIIL  Registra  s(mdu  komorního. 

V  té  při  mezi  Václavem  Královským  z  Želetavy  pnovodem  s  jedné,  a  Václavem 
Vencelíkem  z  Vrchovišf  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  kdež  mu  jest  řekl, 
že  má  spravedlnost  k  tisíci  zlatých  uherských  a  že  mu  k  nim  chce  dopomocí  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A -na  to  ukázal  svědomí.  A  k  tomu  také  ukázal 
svědomí,  že  by  Vencelík  potom  mluvil,  aby  s  ním  on  Václav  soudu  nechal  a  hledal 
toho  na  něm  z  dobré  vuole,  že  by  mu  byl  pomohl  k  jeho  tisíci  zlatých  uherských, 
kteréž  jest  od  něho  vzal  Tulešicský,  druhý  jeho  poručník.  Proti  tomu  on  Vencelík 
odpíraje  pravil,  že  jest  mu  neřekl  dopomoci  těch  tisíc  zlatých.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. A  také  ukázal  proti  Andělovi  Zigmundovi  svědomí,  kdež  jest  týž  Anděl  svědčil, 
že  by  Vencelík  mluvil,  že  by  Královskému  chtěl  kjeho  tisíci  zlatých  dopomoci;  ale 
proti  Baršovu  neodpíral  svědomí,  než  pravil,  že  on  nesvědčí,  by  mu  řekl  dopomoci; 
než  kdyby  toho  na  něm  dobrovolně  hleděl,  že  by  mu  pomohl.  A  tudy  že  to  svědomí 
Baršovb  jemu  Vencelíkovi  ke  škodě  nenie  takovému  rčenie,  z  kteréhož  jej  Královský 
Václav  viní.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  žalobu,  odpor 
i  svědomí  vyslyševše,  nalezli:  Kdež  nadepsaný  Václav  Královský  puovod  pohnal 
a  vinil  ze  rčení,  že  by  mu  řekl  dopomoci  k  jeho  tisíci  zlatým  on  Vencelík,  a  Ven- 
celík pohnaný  svědomím  to  odvedl,  že  jest  neřekl  jemu  těch  tisíc  zlatých  dopomoci : 
z  té  příčiny  on  Vencelík  tiem  rčením,  z  kteréhož  ho  Královský  vinil,  že  by  mu  řekl 
dopomoci,  povinovat  nenie.  Ale  poněvadž  jest  Václav  Vencelík  pohnaný  (jakož  Zigmund 
Bareš  seznává)  řekl  a  takto  mluvil:  By  Václav  Královský  byl  se  mnů  soudu  nechal 
a  hleděl  toho  na  mně,  z  dobré  vuole  byl  bych  já  mu  pomohl  k  jeho  tisíci  zlatým, 
kteréž  jest  ode  mne  vzal  Tulešicský,  druhý  poručník,  a  takovému  Baršovu  svědomí 
on  Vencelík  neodepřel:  i  protož  chce-li  Václav  Královský  o  takových  tisíc  zlatých 
k  němu  Vencelíkovi,  poněvadž  jest  jeho  poručníkem  byl,  hleděti,  právo  mu  se  ne- 
zavírá. Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R.  in.  1.  289.  a.    SroT.  nález  č.  1265  na  str.  36. 

1365. 
Mezi  Petrem  z  Pohnání  a  bratrem  jeho  Janem  o  dluh.    1505,  15.  listopadu. 

Petr  z  Pohnání  pohnal  Jana  odtudž  z  Pohnání.  Vinil  ho  z  toho,  že  dluhuov 
platiti  nechce,  kteréžto  dluhy  k  sobě  přijal  v  dielčí  ceduli  své. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Pohnání  pnovodem  s  jedné,  a  Janem  odtudž  z  Po- 
hnání pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  vinil  z  toho,  že  dluhuov  platiti 
nechce,  kteréžto  dluhy  k  sobě  přijal  v  dielčí  ceduli  své  etc,  tak  jakož  týž  puohon  to 
plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  dielčí  ceduli  mezi  nimi  učiněnu.  Proti  tomu 
strana  druhá  odpírajíc  pravila,  že  těch  dluhuov  platiti  povinna  nenie,  než  toliko 
dluhuov  otce  jich.  A  že  ceduli  toliko  přijal  na  statek  a  ne  na  dluhy.  A  na  to  ukázal 


NáUay  0  roku  1505  o  sv.. Martině.  97 

svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr králoYstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
JMt  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Jan  tu  dielčí  ceduli  od  svého  bratra  přijal  a  jí  užívá, 
a  když  jest  jemu  dávána  v  ty  časy,  zdálo-li  se  mu,  že  by  dluhuov  platiti  neměl,  jí 
jest  přijímati  neměl,  a  k  tomu  týž  Jan  toho  neprovedl,  by  ti  dluhové  potom  byli, 
když  sú  sobě  řekli,  aby  se  nedlužili:  i  z  těch  příčin  aby  on  Jan  ty  dluhy  platil, 
kteréž  sú  v  jeho  ceduli  dielčí  jemu  postaveny.   Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  L  239.  p.    SroY.  nález  č.  1279  na  str.  43. 

1366. 

Mezi  Dorotou  Eřížalovou  a  farářem  Jílovským  Václavem  o  rčení.  1505,  15.  listopadu. 

Dorotha  Eřížalové  dcera  z  Nového  města  Pražského  pohnala  kněze  Václava 
faráře  z  Jílového.    Vinila  ho  ze  rčení,   že  jest  jí  řekl  dáti  tři  sta  kop  grošuov  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  Křížalovú  dceru  z  Nového  města  Pražského  puovodem 
s  jedné,  a  knězem  Václavem,  farářem  v  Jílovém,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
vinila  ze  rčení,  že  jest  jí  řekl  dáti  CCC  kop  grošuov,  když  se  koli  vdá  etc,  tak 
jakož  šíře  tayž  puohon  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on 
kněz  Václav  pohnaný  pravil,  že  toho  ona  Dorota  ničímž  podle  práva  neprovozuje, 
by  jí  co  dáti  on  řekl;  než  kdyby  poručníkem  byl  statku  otce  jejieho,  že  by  jí  dáti 
chtěl.  A  také  že  tato  věc  k  tomuto  soudu  nepřísluší,  ale  k  městskému  právu.  A  tu 
ukázal  kšaft  Václava  Zvonaře,  otce  nadepsané  Doroty.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany,  odpory  i  svědomí  i  jich  s  obú  stran 
pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  ona  Dorotha  nevinila  jeho  kněze  Václava  z  statku 
ani  z  kšaftu  otce  svého,  než  toliko  ze  rčení,  že  jest  jí  řekl  tři  sta  kop  grošuov  dáti, 
když  by  se  vdala,  a  nejmenoval  odkud,  a  k  tomu  táž  Dorotha  naň,  na  kněze  Vá- 
clava, to  rčení  dostatečně  provedla:  i  z  té  příčiny  aby  on  kněz  Václav  jí  Dorotě 
svrchu  menované  těch  tři  sta  kop  grošuov  v  puohonu  menovaných  dal,  a  to  od  dne- 
šnieho  dne  ve  dvň  nedělí  pořád  zběhlých;  neb  se  tato  věc  městské  věci  nedotýče. 
Stalo  se  léta  MDV^  v  sobotu  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDV®  v  pondělí  po  svatém  Ondřeji  [1.  prosince]  vydán  jest  list  zatykači 
Dorotě  Křižalové  na  kněze  Václava  etc  pro  dosti  neučiněnie  nálezu  tohoto  svrchupsaného. 

R.  m.  1.  73.  a. 

1367. 

Mezi  Kateřinou  z  Sobětic  a  bratrem  jejím  Václavem  z  Sobčtic  o  vydání  podílu  po  otci. 

1505,  15.  listopadu. 

Katheřina  z  Sobětic  pohnala  Václava  odtudž  z  Sobětic  Vinila  ho  podle  jiných 
jeho  bratří  z  nevydání  dvadcieti  kop  grošuov  českých  etc 

ArchiT  Četký  XIH.  18 


98  D,  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Sobětic  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  odtudž 
z  Sobětic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  podle  jiných  jeho  bratří  z  nevydání 
XX  kop  grošuov  českých  na  oddiel  jejie,  jí  po  otci  jejiem  spravedlivě  pHsIušejíciech. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helřenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  o  tom  takto  vypověděli : 
Protože  jest  táž  Katheřina  bratra  nepohnala  najstaršieho  zejména  ani  ho  v  listu  po- 
stavila puohonním,  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí 
léta  MDV^ 

R  m.  1.  69.  b. 

1368. 

Mezi  Ambrožem  Ghodaurem  z  Lokte  a  Dorotou  Stříbrnou  o  rčení.  1505,  15.  listopadu. 

Ambrož  Chodaur  z  Lokte  pohnal  Dorothy  Stříbrné,  městky  Starého  města 
Pražského.  Vinil  ji,  že  přes  své  rčení,  kteréž  jest  skrze  Jindřicha  Zhudovského  uči- 
nila před  úředníky  Pražskými,  ustála  na  něm  v  kaple  Všech  Svatých  právo,  kdež  on 
za  to  právo  stál  etc. 

V  té  při  mezi  Ambrožem  Chodaurem  z  Lokte   s  jedné,   a  Dorothú  Stříbmů, 

0 

měštkú  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Jakož  ji  Dorothu  pohnánu  vinil, 
že  přes  své  rčenie,  kteréž  jest  skrze  Jindřicha  Zhudovského  učinila  před  úředníky 
Pražskými,  ustála  na  něm  v  kaple  Všech  Svatých  právo,  kdež  on  za  to  právo  stáné 
jí  Stříbrné  musil  dáti  IX  kop  grošuov  a  osm  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  šíře  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Dorotha  pra- 
vila, že  jest  se  ona  zachovala  podle  nálezu  úředníkuov  menších,  kdež  jsú  jí  nalezli, 
chce-li  viece  nad  padesáte  a  dva  grošuov  českých  co  od  něho  Chodaura  mieti,  to 
aby  zpravila  v  kaple\Všéch  Svatých  podle  práva.  A  což  svědkové  jeho  Chodaurovi 
seznávají,  že  to  seznávají,  ne  aby  ona  Dorotha  to  mluvila,  ale  jiní  od  ní.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor 
i  svědomí,  takto  JMt  nalézti  ráčili :  Poněvadž  on  Chodaur  to  jest  dostatečně  provedl, 
že  jest  ona  Dorotha  Stříbrná  skrze  Jindřicha  Zhudovského  to  mluvila,  že  na  tom 
dosti  mieti  chce,  což  jest  k  úřadu  dala,  a  že  za  viec  přísahati  nechce,  i  poněvadž 
jest  přes  své  přirčení  v  kaple  stála  a  tu  na  něm  právo  ustála,  a  on  Chodaur  na 
jejie  rčení  ubezpečiv  se  tu  nestál,  z  té  příčiny  aby  ona  Dorotha  jemu  Ambrožovi 
těch  ustalých  IX  kop  grošuov  českých  a  VIII  grošuov  českých  zase  dala  od  dnešního 
dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  po  svatém  Brykcí  létha  MDV**. 

R.  in.  1.  9.  a.   SroY.  nálezy  č.  1195  ▼  Archiyu  Českém  Xn.  na  str.  550  a  &  1298  tato  na  str.  52. 


.-  1 


Náleey  z  roku  1505  o  sv.  Martini.  99 

1369. 
Mezi  Kateřinou  Peřinovou  z  Košinč  a  Burianem  ze  Sloupna  o  dluh.   1505,  17.  listopadu. 

Kateřina  Peřinová  z  Košině  pohnala  Buryana  z  Sloupna.  Vinila  ho  z  pade- 
sáti kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  za  něho  dala  Natanaelovi  Černínovi  etc. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  Peřinovů  z  Košině  s  jedné,  a  Buryanem  z  Sloupna 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní  z  padesáti  kop  grošuov  českých,  kteréž  jest  za  něho 
dala  Natanaelovi  Černínovi,  kterýchžto  padesáte  kop  grošuov  českých  mátě  jeho  od 
téhož  syna  svého  vzala  u  Třeštíka  v  městě  Kolíně  nad  Labem  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  y  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  on  Buryan  odpieraje 
pravil,  že  sú  to  penieze  jeho  byly,  a  že  je  ona  Katheřina  jemu  Natanaelovi  dala. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšěí  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyšly ševše  oboje  strany, 
nalezli:  Poněvadž  ona  Kateřina  to  v  svém  postavila  puohonu,  že  jest  zaň  za  svého 
syna  těch  padesáte  kop  grošuov  českých  jemu  Černínovi  dala  z  synových  peněz, 
z  té  příčiny  on  syn  její  pohnaný  Buryan  jí  Katheřině  těch  peněz,  z  kterýchž  ho 
pohánie,  povinovat  dáti  nenie,  poněvadž  jeho  prve  byly.  Stalo  se  léta  MDV^  v  pon- 
dělí po  svatém  Brykcí. 

R  IIL  1.  54.  b. 

1370. 
Mezi  Janem  z  Křlčova  a  Dorotou  Peštálkou  z  Košině  o  dluh.  1505,  17.  listopadu. 

Jan  z  Křiečova  pohnal  Dorothu  z  Košině.  Nález  toho  létha  MD  třetieho 
k  roku  svatého  Martina  učiněn  pány  JMtí,  na  kterýž  se  tento  dole  psaný  mezi 
týmž   Janem  a  Dorothů   z  Košině  ztahuje,   a  to  v  těchto  slovích   nalezli   JMt  etc: 

Jakož  jest  Dorotě  z  Košině  při  prvním  nálezu  rozkázáno,  aby  Janovi  z  Křl- 
čova dala,  což  by  na  její  diel  přišlo,  jakožto  na  jednu  nápadnici,  a  to  ve  dvú  nedělí 
od  toho  nálezu  pořád  zběhlých:  i  přišlo  jest  toho  dielu  jejieho  Vil  kop  grošuov 
českých  puol  XVta  groše  českého.  Kdež  pak  na  to  jest  vydala  již  puol  čtvrtý  kopy 
grošuov  českých,  a  ještě  přijde  jí  dáti  puol  čtvrté  kopy  grošuov  k  těm  puol  čtvrtá 
kopám  grošuom  českým,  to  aby  jemu  Janovi  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí 
pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Jan  o  diel  Jiříka  Peštala  k  komu  hleděti,  právo  mu 
se  nezavierá.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDVn^  v  úterý  před  svatů  Mandelenú  [20.  července]  vydán  jest  list 
zatykači  Janovi  z  KříČova  na  Dorotu  z  Košině  pro  nezaplacení  dluhu  v  nálezu  tomto 
menovaného,  jakož  se  svrchu  píše. 

R.  m.  L  158.  b.  SroT.  nálezy  &  1266  a  1308  na  str.  30  a  69. 


13* 


100  D.  XIII.   Registra  soudu  komorního. 

1371. 

Mezi  Markétou  z  Kňovic  a  Mandalenou  manželkou  písaře  Viléma   Zuba  z  Laudšteiua 

o  vrácení  svěřených  skvostů.  1505,  17.  listopadu. 

Paní  Markétha  z  Knovic,  manželka  někdy  pana  Viléma  Zuba  z  Lanštaina, 
pohnala  Mandaleny,  manželky  Petra,  kterýž  u  téhož  pana  Zuba  písařem  byl.  Vinila 
ji  z  nevrácenie  pásu  stříbrného,  pozlaceného,  a  Ižic  stříbrných,  kterýchž  jí  v  tru- 
hlici svěřila. 

V  té  při  mezi  paní  Markethú  z  Kňovic,  manželku  někdy  pana  Viléma  Zuba 
z  Laušteina,  puovodem  s  jedné,  a  Mandelenú,  manželku  Petra,  kterýž  u  téhož  pana 
Zuba  písařem  byl,  s  strany  druhé.  Vinila  ji  z  nevrácení  pásu  střiebmého,  pozlace- 
ného, a  Ižic  stříbrných,  kterýchž  jí  v  truhlici  svěřila  a  jí  od  též  truhlice  klíče  dala. 
Kterýžto  pás  a  lžíce  ona  paní  Markétha  XX  kop  grošuov  českých  sobě  pokládá. 
A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  ona  Mandelena  odpírajíc  pravila,  že  jí  nic  od 
ní  od  paní  Markéthy  svěřeno  nebylo,  a  že  jest  ona  u  nie  paní  Markéthy  jakožto 
služebnice  byla  a  že  jest  z  té  truhlice  nic  nevzala;  než  když  jest  poslala  k  panně 
Kovářovské,  že  tehdáž  jest  některé  věci  z  té  truhlice  vzala  a  potom  zase  do  nie 
to  schovala.  A  na  to  jest  také  ukázala  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž 
ona  paní  Markéta  vinila  ji  Mandalenu  z  svěření  a  k  tomu  z  nevrácení  pásu  a  Ižic, 
a  toho  jest  ničímž  neprovedla,  ani  by  jí  čeho  svěřila  ani  že  by  jí  co  ona  Manda- 
léna  pobrala:  i  z  té  příčiny  ona  Mandalena  tiem  pásem  ani  těmi  Ižícmi  jí  paní 
Markétě  povinovata  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  197.  b. 

1372. 
Mezi  radou  Starého  města  Pražského  a  radou  Kutnohorskou  o  rušení  výsad.  1505, 17.  listopadu. 

Purgmistr  a  radda  i  všecka  obec  Starého  města  Pražského  pohnali  šeffmistruov 
a  rad[dy]  i  vší  obce  města  Hory  Kuthny.  Vinili  je  z  toho,  že  hostem,  kupcóm  v  městě 
svém,  jich  zboží  prodávati  proti  výsadám  jich  Staroměstských  dopouštějí. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  raddů  i  vší  obcí  Starého  města  Pražského 
puovody  s  jedné,  a  šeflFmistry,  raddou  i  vší  obcí  města  Hory  Kuthny,  pohnanými, 
s  strany  druhé.  Kdež  je  oni  Pražané  vinili  z  toho,  že  hostem,  kupcóm  v  městě  svém, 
jich  zboží  prodávati  proti  výsadám  jich  Staroměstských  dopúštějí,  kdež  skrze  to  ujmy 
město  jich  vzalo  na  puožitcích  jich  dvě  stě  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší hofmistr  královstvie  Českého,    se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami:   Po- 


Nálezy  z  rohu  1505  o  sv.  Martině,  101 

Děvadž  se  ta  věc  majestátuov  a  výsad  dotýče,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli 
sú.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  289.  a. 

1373. 

Mezi  některými  kláštery  Pražskými  a  Dorotou  z  Stranová  o  nevydání  odkazů. 

1505,  17.  listopadu. 

Kněz  Wolfgang,  kardyan  kláštera  svatého  Jakuba  v  Starém  městě  Pražském, 
i  se  vším  téhož  kláštera  konventem  pohnali  Dorotu  z  Stranová.  Vinili  ji  jakožto 
mocnu  a  najvyšší  poručnici  statku  někdy  Markéty  ze  Lhoty,  kšaftem  též  Markéty 
učiněnu,  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  knězem  Wolfgangem,  kardyanem  kláštera  svatého  Jakuba 
v  Starém  městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  s  jedné,  a  Dorothů  z  Stra- 
nová s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinili  jakožto  mocnu  a  najvyšší  poručnici  statku  někdy 
Markéty  ze  Lhoty,  kšaftem  též  Markéty  učiněnu,  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých 
jim  od  též  Markéty  kšaftem  odkázaných  etc,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě 
ukazuje.  A  na  to  ukázali  též  Markéty  Hrozkové  kšaft.  Proti  tomu  ona  Dorotha  po- 
hnaná odpierajíc  pravila,  že  táž  Hrozková  poručila  jí  vydati  těch  X  kop  z  summy 
té,  kteréž  by  od  Jana  Škorně  vzala  a  kteréž  mu  ona  svěřila.  Ale  on  Škorně  že  jest 
jie  Dorotě  nedal,  ona  také  že  k  tomu  klášteru  těch  X  kop  nemá  odkud  dáti ;  a  také 
že  on  Škorně  praví,  že  jest  mu  táž  Hrozková  žádné  summy  nikdy  nesvěřila  ani  po- 
roučela, by  jí  Dorothě  vydati  měl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčení  a  svědomí,  takto 
o  tom  JMt  nalezli:  Poněvadž  ona  panna  Dorota  jest  mocnu  poručnici  od  nie  Hroz- 
kové učiněna,  a  ona  jest  Hrozková  to  v  svém  kšaftu  postavila,  že  jest  Škornovi  svě- 
řila sto  kop  míšeňských  bez  jedné  kopy  míšeňské,  i  poněvadž  jest  ona  Dorotha 
mocnu  poručnici  od  nie  Hrozkové  učiněna,  aby  toho,  což  jest  jemu  Skorůovi  od  nie 
Hrozkové  svěřeno  (jakož  týž  kšaft  ukazuje,  že  jemu  bylo  svěřeno),  hned  právem  na 
něm  na  Škornovi  dobývala  a  dobudůc,  aby  k  těm  klášteruom  svrchupsaným,  což  jest 
odkazovala,  také  vydala,  jestliže  by  vysoudila.  Stalo  se  v  pondělí  po  svatém  Brj-kcí. 

Item  kněz  Šebestian  kláštera  svatého  Klimenta  pohnal  nadepsánu  Dorothu 
v  táž  slova  ut  supra.  Jednostaynay  rozsudek  pány  JMtí  na  to  učiněn  slovo  od  slova, 
jakož  se  svrchu  píše.  Týž  den  se  také  stalo  ut  supra. 

Item  kněz  Martin  kláštera  svatého  Thomase  na  Malé  Straně  týž  pohnal  i  nález 
na  Dorothu  častopsanú  slovo  od  slova  má,  jako  kněz  kardyan  kláštera  svatého  Jakuba. 
Týž  také  den  stalo  se. 


L 


102  D.  XUl.  Begistra  soudu  komorního. 

Item  kněz  Marek  od  Matky  boží  Sněžné  y  táž  slova  puohon  i  nález,  jako 
všickni  předpsaní  kněží  mají,  jehožto  slovo  od  slova  svrchu  psán  jest  mezí  knězem 
Wolfgangem  kardyanem  kláštera  svatého  Jakuba  a  Dorothú.  z  Stranová.  Stalo  se 
v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  289.  b. 

1374. 

Mezi  Vaňkem  z  Hnévčevsi  a  Prokopem  Otmarem  z  Holohlav  o  pobrání  dobytka  i  obilí  ze 

dvora  bratra  jeho.  1505,  17.  listopadu. 

Vaněk  z  Hněvčevsi  pohnal  Prokopa  Otmara  z  Holohlav.  Vinil  ho,  že  jest 
pobral  klisny,  krávy,  hříbata,  svině,  vozy,  vobilé  ze  dvora  nebožtíka  Mládka,  bratra 
vlastnieho  téhož  Vaňka. 

V  té  při  mezi  Vánkem  z  Hněvčevsi  puovodem  s  jedné,  a  Prokopem  Otmarem 
z  Holohlav  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil,  že  jest  pobral  klisny,  krávy,  hříbata,  svině, 
vozy,  vobilé  ze  dvora  nebožtíka  Mládka,  bratra  vlastnieho  téhož  Vaňka,  k  kterýmžto 
nábytkóm  a  vobilí  lepší  právo  a  spravedlnost  má  nežli  on  Prokop.  A  pokládá  to  po- 
brání od  téhož  Prokopa  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  zavírá.  A  na  to  jest  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Prokop  odpíraje 
pravil,  že  jeho  Prokopa  on  Vaněk  z  těch  věcí  v  puohonu  položených  přes  smlouvu 
pohnal,  a  také  že  toho,  z  čehož  ho  pohnal,  neprovozuje,  zač  by  to  stálo,  než  zhola 
to  šacuje  sám  za  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých,  žádaje  v  tom  podle  práva 
za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nqvyěší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Prokop  to,  z  čehož  ho 
on  Vaněk  pohnal,  koupil  od  Haléře  podle  jiného  statku  dědičně,  a  po  tom  koupení 
to  jest  pobral,  že  jest  to  dobře  učiniti  mohl,  a  z  té  příčiny  jemu  Vaňkovi  on  Prokop 
tiem,  z  čehož  ho  on  Vaněk  pohnal  a  vinil,  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Vaněk 
koho  z  toho  viniti,   právo   mu  se   nezavírá.    Stalo   se   v  pondělí  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  290.  b. 

1375. 

Mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahonic  a  jeho  bratrem  Oldřichem  o  rušení  držby. 

1505,  [17.  listopadu]. 

Václav  Sathanéř  z  Drahonic  pohnal  Voldřicha,  bratra  svého,  odtudž  z  Drahonic. 
Vinil  jej  z  toho,  že  mu  dal  hajným  les  sekati,  v  louky,  lesy  a  v  štěpnice  mu  sahá. 

V  té  při  mezi  Václavem  Satanéřem  z  Drahonic  s  jedné,  a  Voldřichem,  bratrem 
jeho,  odtudž  s  strany  druhé.  Kdež  jeho  Voldřicha  vinil  prvním  puohonem,  že  mu 
dal  hajným  les  sekati,   a  druhým,   že  v  louky,   lesy  a  v  štěpnice  mu  sahá  etc.,  tak 


Nál&sy  g  rohu  1505  o  sv.  Martine.  103 

jakož  puohon  plněji  svědči.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  poněvadž  se  gruntuov  dotýče,  z  té  příčiny  JMt  ty  puohony  zdvihli  jsů. 

R  nL  1.  290.  b.    SroT.  nálezy  č.  1286,  1286  a  1289  na  str.  47.  a  48. 

1376. 

Mezi  Jiříkem  Yostrským  z  Sulevic  a  Zbyikkem  z  Chýš  spolu  s  Prokopem  KunSem  z  Lukovec 

o  rčení.  1505,  18.  listopadu. 

Jiřík  Vostrský  z  Sulevic  pohnal  Zbyňka  z  Chýš  a  Prokopa  Eunše  z  Lukovec. 
Vinil  je  ze  rčení,  tu  kdež  jsúce  u  téhož  Jiříka,  žádali  ho  za  sestru  jeho  etc. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Vostrským  z  Sulevic  s  jedné,  a  Zbyňkem  z  Chýš 
a  Prokopem  Eunšem  z  Lukovec  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  je  vinil  ze  rčení, 
tu  kdež  jsúce  [u]  téhož  Jiříka,  žádali  ho  za  sestru  jeho  a  praviece,  že  na  žádné 
skušenie,  než  k  pravému  manželství  Ješkovi  Píšfanskému  aby  ji  dal.  A  on  Jiřík  na 
takové  jich  přirčení  pověděl  jest,  že  ji  chce  dáti.  A  oni  z  takové  přátelské  odpovědi 
poděkovali,  a  s  tiem  jedouc  preč  pověděli,  že  to  dále  konati  se  bude.  Edež  skrze 
jich  nezdržení  pokládá  sobě  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož 
týž  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní 
odpírajíce  pravili  sú,  že  na  žádné  pokušení  k  němu  k  Yostrskému  nejezdili  sú,  ale 
na  žádost  Ješka  Píšťanského;  kterýžto  Ješek  jich  jest  obú  za  to  žádal,  aby  k  němu 
jeli  a  jeho  prosili,  aby  on  Ostrský  jemu  Ješkovi  sestru  svú  pannu  Mandelenu  za 
manželku  dal.  A  poněvadž  sú  to  Ješkovi  k  vuoli  a  k  žádosti  jako  příteli  svému  uči- 
nili, zdá  se  jim,  že  podle  toho  puohonu  jemu  Vostrskému  nic  vinni  nejsú.  A  na  to 
okázali  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpory,  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž 
oni  pohnaní  jezdili  v  poselství  od  nadepsaného  Ješka,  a  ne  svú,  ale  Ješkovu  řeč 
mluvili,  z  té  příčiny  oni  témuž  Vostrskému  puovodovi  nic  vinni  nejsú.  Než  chce-li 
on  Ostrský  k  komu  o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  léta  MDV®  v  úterý 
před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  98.  b. 

1377. 

Smlouva  na  sněme  obecním  uzavřená  s  Jiříkem  Všerubským  z  Gutšteina,  že  chce  ve  při  své 

8  knížaty  Míšeňskými  o  škody  ve  válce  vzaté  mocně  přestati  na  výpovědi,  kterou  soudcové 

zemští  spolu  se  stavy  zemskými  o  suchých  dnech  postních  učiní.    1505,  19.  listopadu. 

R.  nL  ].  332.  a.  sa  nápisem :  RegUtra  památná,  K  roku  ivatého  Martina  léta  MD  pátého.  Znění  bude 
QTeřejnéno  y  aktech  yeřejných  a  snémoTních  t  jiném  díle  ArchÍYU  Českého. 


104  D,  XIU.  Registra  soudu  komarního. 

1378. 

Obecný  nález  soudu  komorního,  že  o  čest  a  yraždu  má  se  k  soudu  zemskému  poháněti. 

1506,  19.  listopadu. 

Léta  MD  pátého  tato  paměť  zapsána  jest:  Což  se  ctí  a  morduov,  o  kteréž 
sú  se  sem  k  soudu  komornímu  ktožkoli  pohnali,  dotýče,  pán  JMt,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  toto  ráčil  rozkázati  registry  komorními  zapsati :  že  takové 
všecky  puohony  [a]  pře  k  soudu  zemskému  podle  obecnieho  zuostání  zemského  [se]  po- 
dávají, a  protož  všichni  puovodové  i  pohnaní  aby  tam  k  těm  přem  v  úterý  o  suchých 
dnech  postních  najprv  příštích  před  pány  JMtí  a  vladykami  v  soudu  zemském  stáli,  a  že 
jim  puohonové  i  svědomí  zde  registry  zapsaní  budu  dány  vypsány;  a  kteříž  jsú  po- 
klidy aneb  hojemstvie  brali,  tu  hned  mají  tam  slyšáni  býti  a  odpoviedati,  a  kteříž 
sú  ještě  pokliduov  aneb  hojemstvie  nevzali,  ti  budu  moci  tam  bráti.  Stalo  se  v  středu 
den  svaté  Alžběty. 

R.  m.  L  333.  b.  sa  nápisem:  Registra  památná,  K  reku  tvatého  Martina  MDV^, 

1379. 

Mezi  klášterem  Slovanským  a  obcí  Menšího  města  Pražského  o  plat  roční  z  krámů  masných. 

1505,  20.  listopadu. 

Kněz  Mathíáš  opat  kláštera  Slovanského  na  Novém  městě  Pražském  i  všecken 
téhož  kláštera  konvent  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Menšieho  města 
Pražského.  Vinil  je  ze  XIV  hřiven  střiebra  platu  ročnieho. 

V  té  při  mezi  knězem  Mathiášem,  opatem  kláštera  Slovanského  na  Novém 
městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  puovody  s  jedné,  a  mezi  purg- 
mistrem  a  konšely  i  vší  obcí  Menšieho  města  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  je  Malostranské  on  opat  vinil  ze  XIV  hřiven  střiebra  platu  ročnieho  ze  XIV 
krámuov  mastných  [sic]  jich  města  jim  opatu  a  konventu  každý  rok  vydávati  povinného 
etc,  jakož  žaloba  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  poněvadž  se  ta  věc  dědicstvie  a  platu  dotýče  dědičného,  z  té  příčiny  ten 
puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  se  strany  tiem  právem,  kdež  ta  věc  příležie,  hleděti, 
právo  se  jim  nezavírá.   Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  198.  a. 

1380. 

Mezi  klášterem  Slovanským  a  obcí  Menšího  města  Pražského  o  dědiny  a  úroky  ve  Větším 

JenČi.   1505,  20.  listopadu. 

Kněz  Mathiáš^  týž  opat  kláštera  Slovanského  na  Novém  městě  Pražském, 
i  všecken  téhož  kláštera  konvent  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  Menšieho 


Nálezy  e  roku  1506  o  Svátosti.  105 

města  Pražského.    Vinil  je  z  toho,  že  jim  s  jich  dědin*)  a  úrociech  v  Větším  JenČi 
zmatek  činí. 

V  té  při  mezi  týmž  knězem  Mathiášem,  opatem  kláštera  Slovanského  na  Novém 
městě  Pražském,  i  vším  téhož  kláštera  konventem  puovody  s  jedné,  a  mezi  purg- 
mistrem  a  konšely  i  vší  obcí  Menšieho  města  Pražského  s  strany  drahé.  Kdež  je 
vinil  z  toho,  že  jim  s  jich  dědin*)  a  úrociech  v  Větším  Jenči  zmatek  činí  etc,  tak 
jakož  pnohon  nkaznje.  Ta  JMt  pán,  pan  VOém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami :  Po- 
něvadž se  platu  dotyce  a  dědin,  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se 
ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  nL  1.  198.  a.  *)  Tak  y  rukopise.  Snad  má  státi :  na  jich  dédinách. 

1381. 

Ohlášení  se  Prokopa  KaneSe  z  Lukovce  na  sněme,  že  není  slibem  zavázán,  a  opatření  jeho 

na  poctivostí.    1505,  20.  listopadu. 

Jakož  jest  Prokop  řečený  Kaneš  z  Lukovce  se  ohlašoval  pravě,  že  by  ho 
došlo,  že  by  někteří  o  něm  pravili,  že  by  jej  javše  slibem  zavázali.  Kdež  pak  od- 
píraje tomu  týž  Prokop  na  sněmu  obecním  [pravil],  že  toho  nenie,  a  kto  to  naíí  praví, 
aby  se  ohlásil,  že  jemu  toho  odpierati  chce.  I  neohlásil  se  žádný  k  tomu.  Při  tom  žádal 
pánuov  JMtí  a  vladyk,  aby  jej  ráčili  v  tom  opatřiti.  Tu  páni  JMt  a  vladyky  takto 
o  tom  rozkázali  zapsati:  Poněvadž  se  jest  žádný  k  jeho  řeči  neohlásil  a  tomu  nic 
nemluvil,  že  jemu  Prokopovi  to  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  újmě  býti  nemá.  Stalo 
se  ve  čtvrtek  po  svaté  Alžbětě. 

R.  m.  1.  332.  b.  za  nápisem :  Begutra  památná.  K  roku  »v,  Martina  léta  MD  pátého, 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátosti  létha  MND  šestého. 

1382. 

Mezi  Jeronýmem  z  Kynastu  spolu  s  Mandalenou  z  Erašovic  a  Bořivojem  z  Donína  o  nezdr- 

žení  smlouvy.  1506,  25.  dubna. 

Jeroným  z  Eynestu  a  Mandelena  z  Erašovic  pohnali  pana  Bořivoje  z  Donína 
a  na  Vokoři.  Vinili  ho  z  nezdržení  smlouvy  někdy  panem  Benešem  z  Waytmille 
mezi  nimi,  panem  Bořivojem  a  mezi  nebožtíkem  Bohuslavem  z  Erašovic,  učiněné. 

V  té  při  mezi  Jeronýmem  z  Eynestu  a  Mandelenú  z  Erašovic,  man- 
želku jeho,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Bořivojem  z  Donína  a  na  Vokoři  po- 
hnaným s  strany  druhé.  Edež  oni  puovodové  vinili  jej  pana  Bořivoje  z  nezdrženie 
smlouvy,   někdy  panem  Benešem  z  Waytmille   mezi  ním,   panem  Bořivojem  a  mezi 

ArckiT  Četký  XIIL  14 


106  D.  XIIL  Registra  souduk  hamamího. 

nebožtíkem  Bohuslavem  z  Krašovic,  učiněné,  v  tom,  že  on  pan  Donínský  témuž  Bo- 
liuslavovi  služby  nezaplatil  za  celý  rok,  to  jest  puol  druhého  sta  grošuov  míšeňských, 
a  k  tomu  nedav  mu  čtvrt  léta  podle  zněnie  té  smlouvy  věděti,  stiskl  jej  z  zámku 
najatého,  z  Stráže  etc,  tak  jakož  týž  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  tu  smlouvu 
ukázali,  kšaft  někdy  Jiříka  z  Erašovic  a  krále  JMti  potvrzenie  na  ten  kšaft  učiněné 
pod  majestátem  královským.  Ukázal  také  i  některých  dobrých  i  jiných  obecných  lidí 
svědomí.  Proti  tomu  pan  Bořivoj  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jemu  Jeronýmovi  a  man- 
želce jeho  nic  povinovat  nenie,  a  to  z  těchto  příčin:  napřed  že  ten  kšaft  podle 
práva  dostatečný  nenie,  by  on  Jiřík  statek,  listu  mocnieho  nemaje  královského,  jej 
odkazovati  mohl,  a  že  on  Jiřík  z  Krašovic,  po  kterémž  oni  puovodové  chtie  právo 
a  spravedlnost  mieti,  zřiediv  jiný  statek  svuoj,  kterýž  po  Bohuslavovi  z  Krašovic 
otci  svém  měl,  žádné  zmienky  o  těch  puol  druhého  sta  kopách  míšeňských  v  smlouvě 
dotčených  neučinil,  a  že  jest  neměl  co  a  nemohl  odkazovati,  poněvadž  sám  tu  nic 
neměl  ani  otec  jeho.  Neb  otec  jeho  Bohuslav  nejsa  již  na  zámku  najatém  Stráži 
a  jsa  potom  několiko  leth  živ,  nikdy  jej  pana  Bořivoje  z  toho  dluhu  nenapomínal  ani 
on  Jiřík,  syn  jeho,  po  něm.  A  též  i  oni  puovodové  nemají  z  čeho  napomínati. 
A  jestliže  by  byli  měli  kterů  spravedlivost,  jakož  sú  neměli,  že  sů  to  všecko  pro- 
mlčali  podle  zřiezení  zemského.  Neb  jest  tomu  na  XV  leth,  a  v  těch  ve  všech 
letech  že  jest  jej  z  toho  žádný  nenapomínal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  a  s  obů  stran  pře 
líčenie,  takto  nalezli:  Poněvadž  on  Jiřík  z  Erašovic  kšaftující,  po  němž  nadepsaní 
puovodové  chtie  spravedlnost  mieti,  v  svém  kšaftu  a  zřiezení  těch  puol  druhého  sta 
kop  grošuov  míšeňských  nemenoval,  zejména  také  oni  puovodové  toho  sú  ničímž  ani 
žádným  svědomím  neprovedli,  by  ta  summa  od  něho  od  pana  Donínského  jemu  Bo- 
huslavovi zadržána  byla,  a  k  tomu  také  že  nadepsaný  Jiřík  jsa  několiko  leth  živ, 
z  té  summy  a  dluhu  jej  pana  Bořivoje  nikdy  nenapomínal  podle  práva:  z  těch. příčin 
on  pan  Bořivoj  pohnaný  jim  puovodóm  tu  nic  vedle  toho  puohonu  povinovat  nenie. 
Stalo  se  léta  MDVI^  v  sobotu  den  svatého  Marka  po  Svátosti. 

R.  m.  1.  154.  a. 

1383. 

Mezi  Janem  z  Dubce  a  konšely  města  Vyšehradu  o  vrácení  povozu  člověku  jeho  dědičnému 

staveného.  1506,  25.  dubna. 

Jan  z  Dubce  pohnal  purkmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  hory  Vyše- 
hradu. Vinil  je  z  nevrácení  vozu  a  tří  koní,  kteréž  sú  člověku  jeho  dědičnému  Ma- 
tějovi, Jarošovu  synu  z  Vršovic,  na  svém  právě  tu  na  Vyšehradě  sstavili,  kterýžto 
vuoz  i  ty  tři  koně  on  Jan  sobě  XVte  kop  grošuov  pokládá. 


Nálezy  0  rohu  1506  o  Svátosti.  107 

V  té  při  mezi  Janem  z  Dubce  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  kon- 
šely i  vší  obcí  města  hory  Vyšehradu  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež 
je  vinil  z  nevrácení  vozu  a  tří  koní,  kteréž  sú  člověku  jeho  dědičnému  Matějovi, 
Jarošovu  synu  z  Vršovic,  na  svém  právě  tu  na  Vyšehradě  sstavili,  kterýžto  vuoz 
i  ty  tři  koně  on  Jan  sobě  XV  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  týž 
puohon  plněji  to  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  listy,  kteréž  jest  jim  o  téhož  člo- 
věka psal,  jich  žádaje,  aby  mu  člověka  toho  nevězeli,  k  tomu  se  poddávaje,  že  od 
něho  spravedlivé  učiniti  chce,  bude-li  jej  mieti.  A  při  tom  pravě,  že  oni  jej  přes  to 
vždy  vězeli  svévolně,  nan  toho  prve  nevznesše.  Proti  tomu  oni  pohnaní  pravili  sú, 
že  sú  toho  obstavenie  neučinili  svévolně,  ale  na  žádost  Martina  formana,  a  také  že 
sú  nesstavili  člověka  jeho,  ale  člověka  královského  a  souseda  svého,  kterýž  jest 
grunth  koupil  za  králem  JMtí,  aby  jej  vosadil  aneb  vosedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  listy,  kteréž  ukázali, 
i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  jich  pohnaných  žádal,  aby  mu 
toho  člověka  s  tiem  statkem  obstaveným  vydali,  a  že  on  od  něho  spravedlivé  učiniti 
chce,  a  oni  pohnaní  přes  to  jej  vězeli,  prve  naň  jemu  nežalovavše  ani  toho  vznesše, 
z  té  příčiny  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo  se  podle  puohonu  dává,  tak  aby  strany 
před  úředníky  menšími  Pražskými  na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  příští  stály. 
A  tu  což  on  Jan  puovod  před  týmiž  úředníky  na  jich  zchválení  provede,  jakož  sobě 
ten  statek  obstavený  v  puohonu  svém  XV  kop  grošuov  Českých  pokládá,  a  těch  ne- 
provedl, to  oni  pohnaní  aby  jemu  Janovi  dali  od  próvodu  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  den  svatého  Marka. 

R.  m.  1.   154.  b. 

1384. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  ze  Starého  města  Pražského  a  některými  méšfany  Novoměstskými 

o  vydání  peněz  po  Jílkovi  Ryboví.  1506,  25.  dubna. 

Václav  Veselík  v  Starém  městě  Pražském  obýTající,  pohnal  Štěpána  Hunc- 
ladera,  Alikuláše  Michka,  Mikuláše  pernikáře  a  Jana  zvonaře,  měšťany  Nového  města 
Pražského.  Vinil  je  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Jílka  Ryby,  někdy  měštěnína 
téhož  Nového  města  Pražského,  z  nevydání  puol  XXVn  kopy  grošuov  českých  a  z  Xti 
grošuov  českých   dielu  na  téhož  někdy  Jílka  témuž  Veselíkovi  dáti  příslušejícieho. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem  v  Starém  městě  Pražském  obývajícím 
8  jedné,  a  mezi  Štěpánem  Huncladerem,  Mikulášem  Michkem,  Mikulášem  pemikářem 
a  Janem  zvonařem,  měšťany  Nového  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil 
jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Jílka  Ryby,  někdy  měštěnína  téhož  Nového  města 
Pražského,  z  nevydání  puol  XXVII  kopy  grošuov  českých  a  z  desieti  grošuov  českých 

li* 


108  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního, 

dielu  na  téhož  někdy  Jílka  témuž  Veselíkovi  dáti  příslušejícieho  a  povinného  puol- 
druhého  sta  kop  grošuov,  kterážto  summa  jmenovanému  Veselíkovi  na  již  psaném 
Jílkovi  podle  jiných  jeho  spolupomocnících  přisouzena  jest  etc.,  tak  jakož  týž  puohon 
plněji  to  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  žádaje  pánuov  JMtí  za  spravedlivé  opatřenie  podle 
nálezu  prve  od  JMtí  učiněného.  Proti  tomu  Jan  zvonař,  jeden  z  nich  spolu  pohnaných, 
mluviti  dal,  že  on  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovat  nenie  z  příčiny  té,  že  on 
poručníkem  ani  držitelem  statku  jeho  Jílkova  nenie,  než  toliko  toho,  což  mu  od  téhož 
Jílka  jakožto  děda  odkázáno  a  od  poručníkuov  jeho  vydáno  jest,  prose  JMtí  pánuov 
v  tom  za  opatření.  Neb  jestliže  by  on,  nejsa  poručníkem,  dluhu  jeho  Jílkova  plátce 
býti  měl,  zdá  mu  se,  že  by  i  jiní,  jimž  jiný  také  statek  od  něho  od  Jílka  odkázán 
jest,  měli  také  pohnáni  býti.  Než  poněvadž  sů  mocní  od  téhož  Jílka  zřiezení  a  dskami 
učinění  poručníci  a  držitelé  jmenovaného  statku  jeho  i  s  panstvím,  že  by  ti  poručnící 
a  ne  on  Jan  to  zastůpiti  měli.  A  na  to  ukázal  vajpis  z  desk,  kdež  nadepsaný  Jílek 
poručníky  statku  svého  dělá.  Proti  tomu  Štěpán  Hunclader,  Mikuláš  Michek  a  Mi- 
kuláš pemikář  odpírqíce  pravili,  že  on  Jan  zvonař  má  statek  sobě  od  svrchu  meno- 
vaného  Jílka,  děda  svého,  odkázaný  podle  zněnie  kšaftu  od  téhož  Jílka  udělaného, 
a  z  té  příčiny  že  jest  povinovat  také  z  toho  statku  plátce  býti.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  se  všech  stran  pře 
líčení  a  nahlédše  pilně  v  to  zřiezenie  a  poručenstvie  téhož  Jílka  dskami  utvrzené 
a  je  pilně  váživše,  nalezli:  Poněvadž  se  z  toho  vajpisu  z  desk  ukázaného  zřetedlně 
ukazuje,  že  oni,  Štěpán  Huncledr,  Mikuláš  Michek  a  Mikuláš  pemikář  mocní  poru- 
čníci jsú,  a  jim  on  Jílek  častopsaným  všecken  statek  svuoj,  kterýž  na  zemi  měl,  od- 
kázal i  s  panstvím,  a  oni  takového  statku  držitelé  jsú:  z  té  příčiny  tíž  poručníci 
jemu  Veselíkovi  tou  summou  v  puohonu  menovanou,  kteráž  na  jeho  diel  přísluší,  to 
jest  puol  XXVn  kopy  grošuov  českých  a  Xti  grošuov  českých,  podle  prvního  JMtí 
nálezu  povinovati  sú,  a  tu  aby  jemu  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád 
zběhlých.  Chtie-li  pak  oni  poručníci  o  to  k  komu  právem  hleděti,  právo  se  jim  ne- 
zavírá. Stalo  se  v  sobotu  den  svatého  Marka. 

R  m.  1.  291.  a.    SroT.  nálezy  č.  1095,  1176  a  1251  v  ArchÍTU  Českém  XH  na  str.  488  a  537  a  tato 

na  str.  28. 

1385. 

Mezi  Oldřichem  hrabětem  z  Hardeku  a  Wolfem  Bisenberským  z  Janovic  pro  nevydání  listu 

zápisného.    1506,  [25.  dubna]. 

Voldřich  hrabie  z  Hardeku  etc.  pohnal  Wolfa  Ryzmberského  z  Janovic.  Vinil 
ho  z  nevydánie  listu  zápisného  na  Teplskú  silnici  a  na  clo  neb  majto  podle  smlouvy 
trhovnie. 


NáleBy  e  rohu  1506  o  Svátosti.  109 

V  té  při  mezi  panem  Voldřichem  hrábí  z  Hardeku  etc.  s  jedné,  a  Wolfem 
Ryzmberským  z  Janovic  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevydánie  listu  zápisného 
na  Teplskú  silnicí  a  na  clo  neb  majto  podle  smlouvy  trhovnic.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  strana  druhá  pravila,  aby  tu  smlouvu  týž  pan  Voldřich  pokázal, 
kteréž  jest  v  svém  puohonu  dotekl,  že  se  tu  z  té  smlouvy  shledá,  měl-li  by  mu  ten 
list  on  Wolf  Ryzmberský  položiti  čili  nic.  Proti  kteréžto  Wolfově  řeči  poručnik  páně 
Voldřichuov  pověděl,  že  té  smlouvy  nemá.  I  poněvadž  on  pan  Voldřich  k  soudu  při- 
stoupiv, té  smlouvy,  kteráž  v  svém  puohonu  pokládá,  neměl  a  nepokázal  jí:  z  té 
příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,   se  pány  a  vladykami,   krále  JMti  raddami,  ten  puohon  zdvihli  sú. 

R.  m.  1.  292.  a. 

1386. 

Mezi  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  Viktorinem  ze  Všehrd  o  nářek  cti. 

1506,  27.  dubna. 

Bohuslav  Břekovec  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku  pohnal  mistra  Vi- 
ktorina  ze  Všehrd.    Vinil  jej,   že  jemu  Bohuslav[ovi]  psal,  že  by  práva  nectil  etc. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku 
s  jedné,  a  mistrem  Viktorinem  ze  Všehrd  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Bohuslav  jej 
Viktorina  vinil,  že  jemu  Bohuslav[ovi]  psal,  že  by  práva  nectil  etc,  tak  jakož  puo- 
hon plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  on  Bohuslav  ten  list,  kterýž  mu  on  Viktorin  mezi 
jinú  řečí  psal,  že  by  práva  nectil,  ukázal.  Proti  tomu  týž  mistr  Viktorin  pohnaný 
odpieriye  pravil,  že  s  ním  Břekovcem  puohon  a  při  před  soudem  zemským  má,  a  z  té 
pře,  kterúž  tam  před  soudem  zemským  mezi  sebú  mají,  ta  slova  sú  přišla,  že  jest 
mu  tak  psal,  že  práva  nectí;  a  k  těm  slovóm  a  psaní  že  se  zná  a  toho  nepři,  toho 
na  JMtech  on  Viktorin  žádaje,  aby  pri  puohonu  svém  a  při  soudu  zemském  zachován 
byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  odpor,  vypověděli:  Poněvadž  on  mistr  Viktorin  jsa  od  JMti  pánuov  tázán, 
chce-lí  jej  Břekovce  při  soudu  zemském,  když  ta  pře  přijde,  o  kterůž  jej  on  mistr 
Viktorin  tam  pohnal,  viniti  z  těch  slov,  že  by  on  Břekovec  práva  nectil,  a  on  mistr 
Viktorin  pověděl,  že  chce;  z  té  příčiny  JMt  toho  při  soudu  zemském  nechávají 
a  zuostavují.  A  poněvadž  nadepsaný  Břekovec  po  své  cti  stojí  i  puohon  sem  do 
soudu  komorního  o  to  učinil,  chtě  se  z  těch  slov  nadepsaných,  v  puohonu  položených 
a  jemu  od  téhož  mistra  Viktorina  psaných,  vyvoditi;  z  té  také  příčiny  jemu  Bo- 
huslavovi Břekovcovi  ta  slova  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  ke  škodě  a  ujmě  nejsú 
a  býti  nemají,  dokudž  by  o  to  soudem  zemským  konce  nevzali.  A  JMt  škody  mezi 
nhni  zdvihají.  Stalo  se  létha  MDVI®  v  pondělí  po  svatém  Marku  evangelistovi. 

B.  m.  1.  29.  a. 


jti^". 


110  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1387. 

Mezi  BohuBlayem  Břekovcem  z  Ostromeče  a  Viktorínem  ze  Yšehrd  o  nářek  cti.  1506,  27.  dubna. 

Bohuslav  Břekovec  z  Ostromeče  a  na  červeném  Hrádku  pohnal  mistra  Vikto- 
rina  ze  Všehrd.  Vinil  ho,  že  mu  on  mistr  Viktorin  psal,  aby  se  těmi  ujistil,  kteříž 
sú  v  stráži  stáli  u  Chlumu  v  Sosni  etc. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Břekovcem  s  jedné,  a  mistrem  Viktorinem  s  strany 
druhé.  Kdež  on  Břekovec  vinil  jeho  z  toho,  že  mu  on  mistr  Viktorin  psal,  aby  se 
těmi  ujistil,  kteříž  sú  v  stráži  stáli  u  Chlumu  v  Sosni,  pravě  v  témž  psaní  svém, 
že  on  Bohuslav  ty  jisté  dobře  zná  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  on  mistr 
Viktorin  jsa  od  JMtí  tázán,  chce-li  jej  o  tu  stráž  viniti,  a  on  pověděl:  dá-li  mu 
z  čeho  Břekovec  vinu,  že  mu  chce  odpoviedati  a  práv  býti;  pfí  tom  týž  Viktorin 
prose,  poněvadž  jest  to  psaní  prišlo  z  té  pře,  o  kterúž  on  Viktorin  s  ním  v  soudu 
zemském  činiti  má  a  jej  tam  pohnal,  aby  JMt  jej  pri  soudu  a  právu  zemském  zuo- 
staviti  ráčili.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčenie,  JMt  vypověděli  takto:  Poněvadž 
se  to  práva  vedení  pri  soudu  zemském  dotýče  a  o  to  tam  puohon  mezí  sebú  mají, 
z  té  pričiny  JMt  toho  pri  soudu  zemském  nechávají.  A  poněvadž  on  Břekovec  po 
své  cti  stojí  a  o  to  sem  do  soudu  komorního  puohon  učinil,  tak  JMt  vypověděli: 
že  ta  slova  v  puohonu  dotčená  a  jemu  Břekovcovi  od  téhož  mistra  Viktorina  psaná 
jemu  Břekovcovi  na  jeho  cti  a  dobré  pověsti  k  žádné  škodě  ani  ujmě  nejsú  a  býti 
nemají,  dokudž  o  to  soudem  zemským  mezi  nimi  konce  nebude.  Škody  mezi  stranami 
JMt  zdvihají.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pondělí  po  svatém  Marku. 

R.  m.  1.  29.  a. 

1388. 

Mezi  Kateřinou  z  Mansdorfu  a  Benešem  Sekerkou  ze  SedČic  a  jinými  rukojmími  za  véno  její 

o  laikojemství.    1506,  27.  dubna. 

Kateřina  z  Mansdorfu  pohnala  Beneše  Sekerku  z  Sedčic,  Martina  Sudu  z  Kun- 
ratic a  Bohuslava  z  Kvietkova.  Vinila  je  ze  sta  kop  grošuov  českých  vedle  jich  za- 
psání etc 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Mansdorfu  puovodem  s  jedné,  a  Benešem  Sekerku 
z  Sedčic,  Martinem  Sudou  z  Kunratic  a  Bohuslavem  z  Kvietkova  pohnanými  s  strany 
druhé.  Kdež  táž  Katheřina  viní  je  pohnané  ze  sta  kop  grošuov  českých  vedle  jich 
zapsánie  někdy  za  manžela  jejieho  Mikuláše  z  Kopyst  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě 
plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázala  ceduli  smluvní,  mezi  ní  Katheřinú  a  někdy  Miku- 
lášem z  Kopyst,  jejíem  manželem,  mezi  nimi  učiněnu,  a  k  tomu  ukázala  dobrých 
lidí   svědomí.   Proti  tomu  pohnaní  odpierajíc  pravili,   že   o  dalším  rukojemstvie  ne- 


Nálezy  z  rolcu  1506  o  Svátosti.  111 

vědie,  než  že  sů  za  věno  rukojmie,  kteréž  jí  vyplněno  a  dáno,  tisíc  kop  grošuov 
míšeňských,  a  to  že  již  z  desk  propuštěno  jest,  a  dále  přes  to  že  nic  povinovati 
nejsú.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
svědomí  i  s  obů  stran  pře  líčení  a  pilně  v  svrchu  dotčenu  ceduli  nahlédše  smluvní, 
nalezli:  Ačkoli  ona  Eatheřina  puovod  cedulí  smluvní  svrchu  menovanú  i  také  svědky 
poněkud  provodí,  že  by  svrchu  dotčení  pohnaní  jí  Eatheřině  za  těch  sto  kop  grošuov 
českých  napřed  dotčených  rukojmie  byli,  ale  poněvadž  při  té  ceduli  smluvní  pečeti 
nenie,  a  ti  jejie  rukojmie  v  tom  svědomie  dokonce  se  nesrovnávají,  a  oni  pohnaní 
tomu,  by  rukojmie  vajše  nežli  za  věno  byli,  odpierají :  i  z  těch  příčin  aby  oni  pohnaní 
to  zpravili,  že  za  těch  sto  kop  grošuov  českých  často  psaných  a  v  té  ceduli  smluvní 
položených  rukojmie  nejsú,  a  to  v  pátek  o  suchých  dnech  lethničních  najprv  příštích 
v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě  Pražském,  tak  jakož  jim  JMtí  pány  rozkázáno  a  na- 
lezeno bude.  A  kterýžkoli  z  nich  to  zpraví,  ten  aby  placení  dielu  svého  prázden 
byl.  A  kterýž  by  nezpravil,  ten  aby  svuoj  diel  nan  příslušející  jí  Eatheřině  dal  od 
toho  dne  k  zprávě  položeného  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  létha  MDVF 
v  pondělí  po  svatém  Marku. 

R.  m  1.  55.  a. 

1389. 

Mezi  Jindřichem  z  Eostelce  a  Yostrovcem  Strachotou  z  Eralovic  o  nezdržení  smlouvy. 

1506,  27.  dubna. 

Jindřich  z  Eostelce  na  Tismicích  pohnal  Vostrovce  Strachotu  z  Eralovic. 
Vinil  jej  z  nezdrženie  smlouvy  dobrými  lidmi  mezi  nimi  učiněné  etc, 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Eostelce  na  Tismicích  puovodem  s  jedné,  a  Vo- 
strovcem  Strachotu  z  Eralovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  jej  Strachotu  týž  Jindřich 
vinil  z  nezdrženie  smlouvy,  dobrými  Udmi  mezi  nimi  učiněné,  v  tom,  že  toho  platu  ujieti 
nechce,  kterýž  jest  na  Chotěticích,  jmenovitě  VI  kop  grošuov  Českých  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  se  ta  věc  gruntuov  a  dědičného  platu  dotýče,  z  té  příčiny  JMt 
ten  puohon  zdvihli  sú.  A  JMt  mezi  stranami  škody  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  pondělí 
po  svatém  Marku  evangelistovi. 

R.  ÚL  L  99.  b. 

1390. 

Mezi  Jindřichem  z  Béšin  a  Jindřichem  z  Březí  o  nevydávání  desátků  ze  dvorů  poplužních. 

1606,   27.  dubna. 

Jindřich  z  Běšin,  miestosudí  království  Českého,  pohnal  Jindřicha  z  Březí. 
Vinil  jej  z  nevydánie  desátkuov  ze  dvoruov  poplužních  v  Eoupi  a  Telčovicích  etc. 


112  D.  Xni.  Registra  soímíu  komomSho. 

V  té  při  mezí  Jindřichem  z  Běšin,  miestosadím  královstvie  českého,  puovodem 
s  jedné,  a  Jindřichem  z  Březí,  pohnaným  s  strany  drahé.  Kdež  jej  týž  Jindřich 
z  Běšin  vinil  z  nevydánie  desátknov  ze  dvoruov  poplužních  v  Koupi  a  v  Telčovicích 
etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  gruntuov  zemských  a  desátknov  dědičných 
dotýče,  JMt  ten  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  ponděU  po  svatém  Marku  evangelistovi. 

R  m.  1.  99.  b. 

1391. 

Mezi  Jindřichem  z  Běšin  a  Jindřichem  z  Březí  o  nedávání  desátků  ze  vsí.  1506,  27.  dubna. 

Jindřich  z  Běšin,  miestosudí  královstvie  Českého,  pohnal  Jindřicha  z  Březí. 
Vinil  jej  z  toho,  že  lidé  jeho  ze  vsi  Koupě  a  z  Telčovic  a  z  Podruhlé  desátku 
nevydávají  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Běšin,  miestosudiem  království  Českého,  puovodem 
s  jedné,  a  Jindřichem  z  Březí  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho  on  Jindřich 
z  Běšin  vinil,  že  lidé  jeho  ze  vsi  Koupě  a  z  Telčovic  a  z  Podruhlé  desátku  nevy- 
dávají etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  desátknov  dědičných  dotýče,  z  té  příčiny 
JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.    Stalo  se  v  pondělí  po  svatém   Marku   evangelistovi. 

R.  m.  1.  100.  a. 

1392. 

Mezi  Pavlem  Malovcem  z  Pacova  a  Janem  z  Březí  o  pobrání  statku.  1506,  27.  dubna. 

Pavel  Malovec  z  Pacova  pohnal  Jana  z  Březí  a  v  Netvořících.  Vinil  jej  z  po- 
brání statku,  kterýž  sů  lidé  jeho  Pavlovi  vezli  knězi  Mikulášovi  Pacovskému,  jmeno- 
vitě zlatých,  grošuov  a  jiných  peněz  za  CCC  kop  grošuov  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Pavlem  Malovcem  z  Pacova  puovodem  s  jedné,  a  Janem  z  Březí 
a  v  Netvořicích  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  týž  Pavel  vinil  jej  Jana  z  pobrání 
statku,  kterýž  sú  lidé  jeho  Pavlovi  vezli  knězi  Mikulášovi  Pacovskému,  jmenovité 
zlatých,  grošuov  a  jiných  peněz  za  tři  sta  kop  grošuov  míšeňských,  a  horských  peněz 
za  XIV  kop  grošuov  míšeňských,  kalich  střiebmý,  kterýž  téhož  kněze  stál  XXTTT  kop 
grošuov  míšeňských,  pušku  střiebmú  za  puol  XVn  kopy  grošuov  míšeňských;  item 
biblí  od  ruky  psaná  česká,  mšál  tlačený,  plátna  lněného  troubu  Lte  loket ;  item  pro- 
stěradla a  cejchy  z  peřiny,  ubrusy  stolní  a  ručníky  plátěnné  a  žita  IV  pytle,  k  kte- 
rémužto statku  on  Pavel  praví  se  spravedlnost  mieti  od  kněze  Mikuláše  nadepsaného 
danou,  kdež  jest  mu  právo  své  dal  k  témuž  statku  pobranému  etc.,  tak  jakož  puohon 


Náleey  0  rohu  1506  o  Svátosti.  113 

plněji  svědčí.  A  na  to  týž  list,  v  němž  mu  ty  věci  dává,  a  k  tomu  i  některá  svě- 
domí ukázal.  Proti  tomu  Jan  z  Březí  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  to  svědomí  s  puo- 
honem  v  ničemž  nesrovnává  a  že  těch  věcí  v  puohonu  menovaných,  by  mu  ty  od  něho 
od  Jana  tak  pobrány  byly,  ti  svědci  nemenují.  A  to  dání  jeho  knězovo  jemu  Malovcovi 
mocné  nenie;  neb  čehož  jest  kněz  neměl,  toho  jest  dáti  nemohl;  ale  že  jsou  to  věci 
zádušní,  kostelní  a  božské,  k  kostelu  Netvorskému  příslušející,  kteréhožto  kostela  on 
Jan  s  bratrem  svým  pán  poddací  jest;  a  ten  kněz  že  jeho  člověk  poddaný  a  farář 
byl,  a  jsa  tu  v  městečku  jeho  v  Netvořiciech  a  maje  vosadní  obecní  k  tomu  kostelu 
příslušející  klenoty  sobě  svěřené  a  poručené,  ty  jest  bez  vuole  a  vědomí  jeho  Jana 
jakožto  pána  svého  poddacieho,  i  také  té  vosady  odpuštěnie  nevzav,  počtu  jim  ne- 
učiniv, zlodějsky  pobrav,  pryč  vezl.  A  z  té  příčiny  on  Jan  témuž  knězi  jakožto  zlo- 
ději svému  v  zjevném  zlodějstvie  v  skutku  shledanému  a  zastiženému  na  silnici  odjal 
a  pobral,  a  to  že  jest  učinil  a  učiniti  mohl  právě,  slušně  a  spravedlivě.  A  nad  to 
nade  všecko  že  o  to  o  všecko  s  týmž  knězem  smlouvu  má  dokonalou,  a  po  té  smlouvě 
že  on  Malovec  tepruv  ty  věci  od  kněze  sobě  dané  má.  A  poněvadž  on  Malovec  věc 
smluvenu  k  sobě  přijal  a  z  ní  pohání,  zdá  se  jemu  Janovi,  že  ten  puohon  jest  na 
zmatek,  žádaje  pánuov  JMtí  v  tom  za  opatření.  Zase  proti  tomu  on  Malovec  puovod 
odpínge  pravfl,  že  ten  kněz  žádný  zloděj,  žádný  lotr  ani  ztracenec  a  na  cti  zmazaný 
nenie;  ale  jest  člověk  zachovalý,  poctivý  a  v  žádném  zlodějstvie  nikdy  neshledaný. 
A  ten  statek,  kterýž  od  něho  od  Jana  pobrán,  ne  tajně,  ale  zjevně  ve  dne  a  svo- 
bodně vézti  dal  k  svým  přátelóm,  a  potom  že  jest  tu  v  Netvořiciech  některý  čas 
byl;  a  ten  statek  že  jeho  knězuov  a  ne  kostelní  jest,  a  že  to  nenie  než  zastírání 
jeho  Malovcovy  spravedlnosti.  A  také  že  jest  se  o  ty  věci  smlůvati  již  nemohl,  po- 
něvadž již  byl  prve  ty  věci  jemu  Malovcovi  dostatečně  dal;  a  také  že  ta  smlouva 
od  téhož  kněze  s  nimi  s  Netvorskými  učiněná  ani  vyřezaná  ani  pečetmi  tvrzená  jest, 
a  dobrovolně  on  kněz  že  jí  neučinil.  Proti  kterýmžto  řečem  nadepsaný  Jan  pohnaný 
pověděl,  že  on  Malovec  holá  slova  mluví,  ale  že  nic  neprovozuje.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoímistr  královstvíe  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  svědomí,  pře  líčenie,  odpory 
TydySevše  i  také  v  to  knězovo  dánie  jemu  Malovcovi  učiněné  nahlédše,  nalezli:  Po- 
něvadž on  Jan  z  Březí  pohnaný  svědomím  svým  to  dostatečně  provedl,  že  ten  kněz 
ICikuláš  před  dávními  léthy  to  mluvil  a  přiřekl  dobrovolně  jemu  Janovi  a  té  osadě 
Netvorské,  že  s  nimi  pracovati  a  tu  své  kosti  složiti  i  také  ten  statek,  kterýž  má, 
že  pří  tom  záduší  nechati  a  jemu  učiniti  chce;  z  toho  znáti  jest,  že  takového 
statku  svého  přes  to  své  přirčenie  dobrovolně  jemu  Malovcovi  dáti  nemohl :  a  protož 
on  Jan  pohnaný  jemu  Malovcovi  puovodovi  podle  jeho  puohonu  těch  věcí  v  témž 
puohonu  menovaných  vydati  a  navrátiti  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  po 
svatém  Marku  evangelistovi.  r.  m.  l  239.  b. 

AivUt  český  Xni  16 


114  D,  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

1393. 

Mezí  Dépoltem  z  Lobkovic  a  Jakubem  Hupaufem  z  Milžan  o  nezdržení  smlouvy  o  Libčeves. 

1506,  28.  dubna. 

Děpolt  z  Lobkovic  pohnal  Jakuba  Hupaapha  z  Milzan.  Vinil  ho  z  nezdržení 
smlouvy  pod  dobrých  lidí  pečetmi  mezi  nimi  učiněné,  a  to  v  tom,  zač  by  kolivěk 
Libčeves  komu  chtěl  prodati  etc. 

y  té  při  mezi  Děpoltem  z  Lobkovic  s  jedné,  a  Jakubem  Hupaufem  z  Milzan 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nezdržení  smlouvy  pod  dobrých  lidí  pečetmi  mezi 
nimi  učiněné,  a  to  v  tom,  zač  by  kolivěk  Libčeves  komu  chtěl  prodati,  že  jest  měl 
naň  to  prve  vznésti,  chce-li  ji  on  pan  Děpolt  za  to  vzieti;  a  s  žádným  nedokoná- 
vati  bez  jeho  vuole.  I  tomu  jest  on  Hupauff  dosti  neučinil,  ale  prodal  tu  Libčeves 
jinému  za  pět  tisíc  kop  grošuov  míšeňských  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  y  sobě 
ukazuje.  A  na  to  touž  smlouvu  ukázal  a  svědomí,  při  tom  pravě,  že  jest  jemu  Hup- 
auffovi  viece  za  ten  statek  dával  a  dáti  chtěl,  nežli  jest  jej  on  Hupauff  prodal.  Proti 
tomu  on  Hupauff  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  k  té  smlouvě  zná,  a  že  jest  tomu 
všemu  rád  dosti  učiniti  chtěl  a  byl  by  učinil,  ale  že  jest  jím  panem  Popelem  to 
zrušeno,  kterýž  prve  než  on  z  té  smlouvy  vystoupil,  v  tom,  že  maje  mu  podle  též 
smlouvy  pět  set  kop  grošuov  českých  puojčiti  i  nepuojčil,  než  chtěl  jeho  vytrvati 
a  ustáti,  aby  mu  ten  statek  laciněji  dal,  nežli  mu  jiní  dávali.  A  také  že  jest  ta 
smlouva  mezi  nimi  neměla  trvati  nežli  do  svatého  Mathúše  od  té  smlouvy  najprv 
příštieho.  Proti  kteréžto  řeči  poručník  páně  Děpoltuov  pověděl,  že  jest  to  pan  Děpolt 
učiniti  a  jemu  těch  peněz  puojčiti  chtěl ;  ale  že  jest  mu  on  Hupauff  té  summy  ujistiti 
nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení,  na  to  i  smlouvu  s  svědomím  ohledavše  a  po- 
váživše, JMt  nalezli:  Poněvadž  v  té  smlouvě  to  zřetedlně  položeno  jest,  že  pan 
Děpolt  sobě  to  znamenitě  vymínil,  že  chce  toho  vuoli  mieti,  tu  smlouvu  držeti  do 
svatého  Mathúše  neb  nechati,  a  to  v  tom  času  jemu  Hupauffovi  věděti  dal,  a  to  jest 
on  pan  Děpolt  potřebně  a  dostatečně  provedl,  že  jest  se  podle  výminky  v  smlouvě 
položené  k  němu  k  Hupauffovi  zachoval,  jemu  v  tom  času,  než  svatý  Mathouá  minul, 
věděti  dal,  že  tu  smlouvu  držeti  chce :  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  panu  Děpoltovi 
za  právo.  Stalo  se  léta  MDVP  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  L  73.  b. 

1394. 
Mezi  Jiřím  z  Šanova  a  Albrechtem  HořeSovcem  z  Libošína  o  dluh  mrtvého  bratra.  1506,  28.  dubna. 

Jiřík  z  Šanova  pohnal  Albrechta  Hořešovce  z  Libošína.  Vinil  ho  z  nevrá- 
cení summy,  kterúž  jest  dal  za  Jana  Hořčici  z  Libošína,  bratra  jeho  nedíelného  etc. 


Nálezy  z  roku  1506  o  Svátosti.  115 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Šanova  s  jedné,  a  Albrechtem  Hořešovcem  z  Libo- 
sína.  Edež  ho  vinil  z  nevrácení  summy,  kterúž  jest  dal  za  Jana  Hořčici  z  Libošína, 
bratra  jeho  nedielného,  XIVti  kop  groánov  českých  etc.,  tak  jakož  pnohon  v  sobě 
plněji  zavierá.  A  na  to  ukázal  svědomí  a  kvitanci.  Proti  tomu  poručník  pohnaného 
odpienýe  pravil,  že  on  dluhu  bratra  mrtvého  platiti  povinovat  nenie,  a  že  jest  byl 
bratr  jeho  dielný.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vy- 
slyševše  puohon,  žalobu,  svědomí  i  kvitanci  a  s  obu  stran  pře  líčení,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Jiřík  puovod  toho  dostatečně  neprovozuje,  by  on  Albrecht  s  nebožtíkem 
Janem,  bratrem  svým,  [nejdílen  byl,  a  Rybský,  poručník  Albrechta  pohnaného,  pravil, 
že  sú  bratří  dielní  byli  a  že  on  Albrecht  v  statek  ten  pozuostalý  po  něm  po  Janovi 
neuvázal  se  a  uvázati  nechce :  z  té  příčiny  on  pohnaný  jemu  puovodovi  tiem  dluhem 
v  puohonu  menovaným  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Jiřík  k  tomu  grunthu  a  statku 
po  něm  po  Janovi  Horčicovi  zuostalému  o  ten  dluh  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá. 
Stalo  se  léta  MDVI^  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

B.  m.  1.  99.  a. 

1395. 

Mezi  Janem  Yotloučkou  z  Hradčan  a  Bohuslavem  Yrchotou  z  Slatiny  o  dluh. 

1506,  28.  dubna. 

Jan  Votloučka  z  Hradčan  pohnal  Bohuslava  Vrchotu  z  Slatiny.  Vinil  ho  ze 
XXXti  kop  bez  puol  druhé  kopy  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  jemu  za  ztravu  a  za 
obrok  zuostalého. 

V  té  při  mezi  Janem  Votloučkou  z  Hradčan  s  jedné,  a  Bohuslavem  Vrchotu 
z  Slatiny  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  XXXti  kop  bez  puol  druhé  kopy  grošuov 
vše  míšeňských  dluhu  jemu  za  ztravu  a  za  obrok  zuostalého  etc.,  tak  jakož  týž 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  registra  jím  samým  sepsaná,  a  pravě, 
že  jest  tak  s  ním  sčetl  při  jeho  Vrchotově  přítomnosti  a  po  počtu  že  jest  tak  sepsal 
spravedlivě.  Proti  tomu  on  Bohuslav  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jemu  toliko  povi- 
novat nenie,  a  |e  jest  on  Votloučka  sám  sobě  psal,  co  jest  chtěl,  a  to  že  pruovod 
dostatečný  nenie;  než  což  by  mu  spravedlivě  dlužen  byl,  že  by  mu  rád  platiti 
chtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpory,  nalezli:  Poněvadž  on  Vrchota  sám  pověděl,  že  dluhu  IXti  neb  Xti 
kopám,  by  jemu  Votloučkovi  dlužen  nebyl,  neodpírá,  i  ty  aby  on  Vrchota  jemu  Vo- 
tloučkovi  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Votloučka 
nad  to  viece  od  Vrchoty  mieti,  aby  obě  strany  před  úředníky  Pražskými  menšími 
k  pmoYodu  stály  na  zajtřie  svaté  Markéty  najprv  příští,  a  což  tu  týž  Votloučka  na 

16* 


116  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

schválení  týchž  úředníkuov  provede,  to  aby  on  Vrchota  jemu  dal  od  pruovodu  ve 
dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  čehož  by  on  VotlouČka  neprovedl,  to  aby  zpravil 
v  kaple  Všech  Svatých  na  hradě  Pražském  na  svatého  Martina  najprv  příštieho. 
Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe, 

R.  m.  L  155.  a. 


1396. 

Mezi  mčManem  Novoměstským  Jakubem  Pehemem  a  některými  měštany  Eada&skými  o  vyti- 
sknutí ze  statku  jeho.    1506,  28.  dubna. 

Jakub  Pehem,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Václava  Zoczara, 
Kašpara  Gleymara,  Martina  Czeymara  a  Anthonína,  měšťany  města  Kadaně.  Vinil  je 
z  toho,  že  sú  na  úřadě  konšelském  tu  v  Kadani  jej  z  domu  a  od  statku  jeho,  kterýž 
mezi  nimi  měl,  vytiskše,  všecken  statek  i  svrchky,  kteréž  tudiež  v  tom  domě  měl, 
sepsati  kázali. 

V  té  při  mezi  Jakubem  Pehmem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  mezi  Václavem  Zoczarem,  Kašparem  Gleymarem,  Martinem  Czeymarem 
a  Anthonínem,  měštany  města  Kadaně,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jakub 
puovod  vinil  je  pohnané  z  toho,  že  jsúce  na  úřadě  konšelském  tu  v  Kadaní,  jej 
z  domu  a  od  statku  jeho,  kterýž  mezi  nimi  měl,  vytiskše,  všecken  statek  i  svrchky, 
kteréž  tudiež  v  tom  domě  měl,  sepsati  kázali,  a  v  tom  jeho  vytištění,  když  mu  tu 
v  městě  beze  vší  spravedlivé  příčiny  býti  nedali,  zatiem  ten  jeho  duom,  i  což  v  něm 
bylo,  shořelo,  kdež  skrze  to  na  svém  statku  újmy  vzal  za  dvě  stě  kop  grošuov 
českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  vedl  svědomí.  Proti 
tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  on  toho  nikterakž  podle  puohonu  svého  ne- 
provozuje, by  mu  oni  statek  jeho  popisovali.  Než  k  tomu  se  znají,  že  jsú  při  tom 
byli  z  rozkázání  pána  svého,  pana  Jana  Hasysteynského,  že  sů  ten  statek  popisovali, 
kterýmžto  od  téhož  pana  Hasysteynského,  jakožto  jich  pána,  poručeno  bylo.  A  také 
že  sú  oni  z  domu  a  s  statku  jeho  jej  nevytiskli.  A  poněvadž  nic  neprovozuje  dosta- 
tečně, zdá  se  jim,  že  jest  ten  puohon  na  zmatek.  A  na  to  také  i^ázali  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpory, 
i  s  obú  stran  pře  líčení  vyslyševše,  JMt  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  dostatečně  toho 
neprovodí,  by  mu  oni  pohnaní  statek  jeho  popisovali,  jej  z  statku  vytiskli  aneb 
v  městě  býti  nedali,  a  oni  pohnaní  to  potřebně  a  dostatečně  svědomí[m]  pana  Jana 
Hasysteynského  i  některých  dobrých  lidí  to  odvedli,  že  sú  toho  neučinili,  nepopisovali, 
jeho  nevytiskJi,  než  toliko  že  sú  při  tom  z  rozkázání  téhož  pána  svého  pana  Hasy- 
steynského byli,  a  on  pan  Hasysteynský  k  tomu  ke  všemu  se  zná,  že  jest  jemu  Peh- 


NáUgy  B  rohk  1506  o  Svátosti.  U7 

movi  to  rozkázal;    i  z  těch  příčin  oni  pohnaní  jemu  Jakubovi  paovodovi  podle  jeho 
puohonu  tn  nic  vinni  nejsú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

B.  m.  L  165.  b. 

1397. 

Mezi  Janem  Leidichem  z  Čečelic  a  bratřími  z  HraSova  o  postavení  poddaného  člověka 

pro  pych.  1506,  28.  dubna. 

Jan  Leydych  z  Čečelic  pohnal  Jana,  Václava  a  Frydrycha  bratří  vlastních 
a  nedielných  z  Hrušová,  aby  člověka  svého  Samka  z  Čečelic  postavili  před  pány  JMtí 
v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  Českých. 

V  té  při  mezi  Janem  Leydychem  z  čečelic  s  jedné,  a  mezi  Janem,  Václavem 
a  Frydrychem  bratřími  vlastními  a  nedielnými  z  Hrušová  s  strany  druhé.  Kdež  týž 
Leydych  puovod  pohnal  již  menované  bratří,  aby  člověka  svého  Samka  z  čečelic 
postavili  před  pány  JMtí,  kdež  téhož  člověka  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  Tu  Jan  z  Hrušová 
před  JMtí  stoje  pověděl,  že  ten  člověk  poručníka  té  své  pře  učinil  jest  a  má  po- 
mčníka,  a  ten  že  na  miestě  jeho  k  té  při  odpoviedati  chce.  Proti  tomu  on  Leydych 
pověděl  a  prosil  pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  ten  člověk  podle  puohonu  po- 
staven nenie,  aby  JMt  jeho  opatřiti  ráčili.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  a  stran  pře  líčení,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  nadepsaní  bratří  z  Hrušová  jsúce  pohnáni,  aby  nadepsaného 
člověka  svého  Samka  postavili,  i  nepostavili  sú,  a  ten  člověk  nejsa  podle  puohonu 
postaven,  té  své  pře  poručníka  učinil,  ješto  jest  toho  učiniti  nemohl:  z  té  příčiny 
nadepsaní  bratří  z  Hrušová  pohnaní  jemu  Leydychovi  puovodn  tiem  pychem  a  puo- 
honem  a  pokutou  v  tém  pychu  položenou,  to  jest  Xti  kop  grošuov  českými,  [jsú]  vinni, 
a  tu  aby  jemu  Leydychovi  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých, 
poněvadž  sú  se  podle  puohonu  nezachovali.    Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  166.  a. 

1398. 

Mezi  Janem  z  Klenového  a  Janem  Čemajkovským  z  Círmperku  o  kladení  statku  ve  desky. 

1506,  28.  dubna. 

Jan  z  Klenového  pohnal  Jana  Čemaykovského  z  Cyrmperku.  Vinil  ho  z  toho, 
že  mu  statku  ve  dsky  klásti  nechtěl  podle  cedule  smluvní  mezi  nimi  učiněné. 

V  té  pH  mezi  Janem  z  Klenového  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Černaykovským 
2  Cyrmperku  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Čemaykovského  vinil  z  toho, 
že  mu  statku  ve  dsky  klásti  nechce  podle  cedule  smluvní  mezi  nimi  učiněné.    I  po- 


118  D.  XIIL  Registra  soudu,  komorního. 

něvadž  on  Čemaykovský  pohnaný  nedal  poračníkn  svému  listu  mocnieho  podle  práva 
a  dostatečného  k  nadepsané  pH,  z  té  příčiny  JMt  pán^  pan  Vilém  z  Pernáteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  dáviyí  témuž  Elenovskému  proti  napřed  menovanému  Janovi  čemay- 
kovskému  podle  jeho  puohonu  za  právo  stáné.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R  m.  1.  166.  b. 

1399. 

Mezi  Markétou  z  Byšic  a  čtyřmi  rukojmími  o  dosti  neučinění  rukojemství  za  véno. 

1506,  28.  dubna. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  EaĚpara  z  Zhan,  Jiříka  z  Duban,  Mikuláše  z  Rachm- 
berku  a  Viléma  Ero.  Vinila  je  z  dosti  neučinění  rukojemstvie,  kdež  sú  slíbili  k  ruce 
jejie  za  věno^  kteréž  jest  jí  obvěnil  někdy  Hanuš  z  Dolan^  manžel  jejie. 

V  té  při  mezi  Markethú  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Kašparem  z  Zhan, 
Jiříkem  z  Duban,  Mikulášem  z  Rachmberku  a  Vilémem  Ero,  pohnanými  s  strany 
druhé.  Kdež  je  vinila  z  dosti  neučiněnie  rukojemstvie,  kdež  sú  slíbili  k  ruce  jejie 
za  věno,  kteréž  jest  jí  obvěnil  někdy  Hanuš  z  Dolan,  manžel  jejie,  šest  seth  kop 
grošuov  míšeňských  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě  zavierá.  A  na  to  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  oni  k  tomu  puohonu 
odpoviedati  povinni  nejsú,  a  to  proto,  že  z  jejieho  Marketiného  svědomí  to  se  zře- 
tedlně  ukazige,  a  příjemce  věna  jejieho  že  se  k  tomu  seznávají,  že  sú  příjemci  byli 
a  rukojmie  přijali,  a  z  té  příčiny  že  sú  oni  příjemci  a  ne  ona  paní  Markéta  pohá- 
něti měli.  A  poněvadž  ona  pohnala  jest  z  cizí  pře,  že  jest  ten  puohon  učinila  na 
zmatek.  A  nad  to  pověděli  jsú,  že  jsú  naprosto  nic  neslibovali,  za  to  nikdy  žádáni 
nebyli  za  žádné  rukojemstvie^  aniž  jsú  při  tom  byli,  než  toliko  při  smluvách  jejich 
byli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor,  i  s  obú  stran  pře  líčenie,  k  tomu  i  svědomí,  JMt  takto  sú  nalezli: 
Poněvadž  ona  Markétha  to  dostatečně  těmi  příjemci,  kteříž  sú  na  miestě  jejiem  ty 
rukojmie  přijímali,  i  také  některými  dobrými  lidmi,  kteříž  sú  při  tom  byli,  provedla, 
i  z  té  příčiny  dávají  jie  Markétě  za  právo,  aby  tíž  rukojmie  jí  Markétě  těch  šest  seth 
kop  grošuov  na  míšeňsko  dali  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  A  chtie-li  tíž  rukojmie 
k  komu  o  to  hleděti,    právo  se  jim  nezavírá.   Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

Léta  MDVnP  v  středu  před  svatým  Janem  Křtitelem  [21.  června]  vydán 
jest  list  zatykači  Markétě  z  Byšic  na  Viléma  Kro  pro  dosti  neučinění  nálezu  tohoto 
svrchu  psaného  dielu  nan  dáti  příslušejícieho. 

R  m.  ].  198.  b. 


NáHeay  z  roku  1606  o  Svátosti.  119 

1400. 

Mezi  Václavem  Bezdružickým  z  Kolovrat  spolu  s  kr.  sekretářem  doktorem  Augustinem  a  radou 
Starého  mésta  Pražského  o  postavení  Ja^ba  žida  Lounského  pro  vinu.  1506,  28.  dubna. 

Václav  Bezdružícský  z  Eolovrath  a  doktor  Angastyn,  krále  JMti  sekretář, 
pohnali  purgmistra  a  raddn  i  všecku  obec  Starého  města  Pražského,  aby  Jakuba 
žida  Lounského  tu  v  Starém  městě  Pražském  obýviýfcieho,  dobře  se  jím  ujistíce,  jej 
postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 
JMti  v  soudu  komorním,  že  jej  viniti  chtie  z  viny  a  pokuty  králem  JMtí  jim  na 
něm  dané  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Václavem  Bezdružicským  z  Eolovrath  a  doktorem 
Augustinem,  krále  JMti  sekretářem,  puovody  s  jedné,  a  mezi  purgmistrem  a  raddú 
i  vší  obcí  Starého  města  Pražského  pohnanými  s  strany  druhé.  Edež  jmenovaní  puo- 
vodové  pohnali  jich  Staroměstských,  aby  Jakubem  židem  Lounským  tu  v  Starém 
městě  Pražském  obývajícím  dobře  se  ujistíce,  jej  postavili  před  najvyšším  panem 
hofinistrem  královstvie  českého  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  že  jej  vi- 
niti chtie  z  viny  a  pokuty  králem  JMtí  jim  na  něm  dané  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Tu  oni  Pražané  stojíce  JMti  pánuov  v  tom  za  opatřenie  prosili,  po- 
něvadž dva  puovodové  pohnali  a  jeden  z  nich  toliko,  pan  Václav,  stojí,  a  doktor 
Augustin  nic,  zdá  se  jim,  že  jemu  samému  panu  Václavovi  k  té  při  odpoviedati  po- 
vinni nejsú.  E  kteréžto  řeči  pan  Václav  pověděl,  že  sám  od  sebe  stojí,  a  jsa  tázán 
od  JMtí  pánuov,  má-li  list  mocný  od  spolupuovoda  doktora  Augustina,  pověděl,  že 
sám  od  své  osoby  stojí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nahlédše  v  ten  puohon  i  také  v  svolenie  zemské :  Poněvadž  pan  Václav  ne  sám,  ale 
s  svým  spolupuovodem  svrchu  menovaným  Augustinem  jich  Pražan  pohnal  společně 
a  sám  toliko  od  své  osoby  stojí,  a  druhý  spolupuoirod  nestojí,  z  té  příčiny  tento 
puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  292.  a. 

1401. 

Mezi  Václavem  Čechem  z  Hradce  Králové  a  poručníky  sirotkův  po  Zdeňku  Chvalkovském 

z  Hustiřan  o  dluh.   1506,  28.  dubna. 

Václav  Čech,  měštěnín  města  Hradce  Králové,  pohnal  Bavora  Neznašovského 
z  Hustiřan  a  na  Neznašově,  Václava  Zárubu  z  Hustiřan  na  Třebovicích  a  Diviše 
z  Hustiřan,  poručníkuov  sirotkuov  a  statku  někdy  Zdeňka  Chvalkovského  z  Hustiřan. 
Vinil  je  ze  sta  kop  grošuov  a  z  XXXV  kop  grošuov  vše  českých,  kterúžto  summu 
nadepsaný  Zdeněk  Chvalkovský  u  něho  prolézal. 


í 


120  D-  XIIL  Begistra  soudu  komamSho. 

V  té  pH  mezi  Václavem  Čechem,  měštěnínem  města  Hradce  Králové,  puo- 
vodem  s  jedné,  a  mezi  Bavorem  Neznašovským  z  Hnstiřan  a  na  Neznašově,  Václavem 
Zámbú  z  Hnstiřan  a  na  Třebovicích  a  Divišem  z  Hnstiřan,  pomčníky  sirotknov 
a  statku  někdy  Zdeňka  Chvalkovského  z  Hnstiřan,  s  strany  dmhé.  Edež  je  vinil  ze 
sta  kop  grošuov  a  z  XXXV  kop  grošnov  vše  českých,  kterážto  snmmn  nadepsaný 
Zdeněk  Chvalkovský  u  něho  prolézal  etc.,  tak  jakož  pnohon  v  sobě  šíře  ukazuje. 
A  na  to  ukázal  list  pod  pečetí  někdy  Zdeňka  Chvalkovského,  k  tomu  také  i  některá 
svědomí  ukázal,  při  tom  pravě  týž  Čech,  že  oni  pohnaní  držíce  a  užívajíce  statku 
téhož  někdy  Zdeňka,  z  statku  jeho  dluhu  jemu  Čechovi  spravedlivého  zaplatiti  ne- 
dbají. Proti  tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  ta  věc  na  nebožtíka  Zdeňka 
Chvalkovského,  kteréhož  oni  statku  poručníci  a  držitelé  jsou,  [se]  nevztahuje  a  nic  ne- 
dotýče;  neb  s  něho  sňata  jest;  ale  že  jest  věc  Hanuše  Bučského,  a  on  Hanuš  že 
se  k  té  věci  zná.  A  poněvadž  on  cech  ničímž  neprovozuje,  by  mu  takovú  summu 
nebožtík  Zdeněk  povinovat  byl,  že  mu  oni  také  nejsú  povinovati  platiti.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  pnohon,  žalobu,  svě- 
domí i  pře  líčení  a  v  ten  list  nebožtíka  Zdeňka  nahlédše  a  jeho  pilně  pováživše, 
takto  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Čech  jeho  nebožtíkovým  Zdeňkovým  Chvalkovského 
listem  to  provedl,  že  se  týž  Zdeněk  fýmž  svým  listem  jemu  Čechovi  k  dluhu  znal 
a  že  mu  plátce  býti  chtěl,  a  pomčníkóm  statku  svého  poručil,  aby  mu  zaplaceno 
bylo,  že  jest  dluh  spravedlivý,  k  tomu  také  i  jinými  svědky  on  Čech  dluh  provedl, 
a  oni  pohnaní  dluhu  neodpírají:  i  z  té  příčiny  oni  pohnaní  jemu  Čechovi  sú  dluhem 
povinovati.  Ale  poněvadž  se  ten  dluh,  co  ho  jest  zejména,  neprovozuje  a  nejmenuje, 
z  té  příčiny  aby  strany  stály  před  úředníky  menšími  Pražskými  na  zigtří  svaté  Mar- 
kréty,  a  což  tu  on  Čech  toho  dluhu,  že  by  mu  on  nebožtík  Chvalkovský  Zdeněk 
spravedlivě  dlužen  zuostal,  před  týmiž  úředníky  provede  na  zchválení  jich,  to  oni 
pohnaní  jakožto  držitelé  jeho  statku  Zdeňkova  aby  jemu  dali  Čechovi  od  próvodu 
ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Chtie-li  pak  oni  pohnaní  o  to  k  komu  hleděti,  právo 
se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Vitališe. 

R.  m.  1.  292.  b. 

1402. 

Mezi  Matyášem  Libákem  z  Badovesic  a  pány  z  Gutáteina  spolu  s  Janem  z  Waitmile  o  dluh 

za  službu  u  fálckrabí.   1506,  28.  dubna. 

Mathiáš  Libák  z  Radovesic  pohnal  létha  MDV^  ve  čtvrtek  před  stolováním 
svatého  Petra  [20.  února]  pana  Heynrycha  z  Gutšteyna,  pana  Jana  z  Waytmille  na 
Chomutově  a  pana  Jetřicha  z  Gutšteyna  na  Chyšech  z  služby  jemu  u  falckrabie  JMti 
zuostalé,  totiž  tisíc  XXX  a  IV  zlatých  rýnských  etc.    Tu  na  rok  jim  položený  léta 


JVoZftřy  »  roku  1506  o  sv.  Martině.  121 

ut  snpra  v  úterý  den  svatého  Vitališe,  poněvadž  nadepsaní  pohnaní  k  svému  právu, 
třikrát  voláni  jsůce,  nestáli,  dáno  jest  jemu  Libákovi  puovodovi  za  právo  stáné. 
Dal  památné. 

R  in.  1.  818.  a.  za  nápisem:  Stoná  práva  k  roku  SvátoěU  létha  MDVP. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  šestého. 

1403. 
Mezi  Divišem  z  Poličan  a  Polyxenou  z  Dobřenic  o  rčení.   1506,  12.  listopadu. 

Diviš  z  Poličan  pohnal  Polixenu  z  Dobřenic.  Vinil  ji  ze  rčení,  kdež  mu  řekla 
dáti  Lte  kop  grošuov,  a  tomu  rčení  nedbá  učiniti  dosti  etc. 

V  té  při  mezi  Divišem  z  Poličan  puovodem  s  jedné,  a  Polixenu  z  Dobřenic 
s  strany  druhé.  Edež  ji  vinil  ze  rčení,  kdež  mu  řekla  dáti  Lte  kop  grošuov,  a  tomu 
rčení  nedbá  učiniti  dosti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal 
dobrých  lidí  svědomí,  žádaje  pánuov  JMtí  za  opatření.  Proti  tomu  Václav  z  Dědibab, 
poručník  Polixeny  pohnané,  odpierige  pravil,  že  mu  ona  tú  summú  povinna  nenie 
z  té  příčiny,  že  on  Diviš  toho  dostatečně  neprovozuje,  a  to  proto,  že  svědci  nejsů 
podle  práva  pohnáni,  a  také  že  sú  bratří  ti,  kteříž  svědčí,  nedielní,  a  k  tomu  dluhu 
že  se  ona  nezná  ani  ke  rčení.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli: 
Poněvadž  on  Diviš  puovod  to  rčení  svědomím  dostatečně  a  dobrými  lidmi  provodí, 
čeňkem  a  Bořkem,  bratřími  dielnými,  jakož  oni  sami  dielnost  svú  v  témž  svědomí 
seznávigí,  kteréž  sú  vedle  práva  učinili;  z  té  příčiny  ona  Polixena  jemu  Divišovi 
tiem  rčením  a  těmi  sty  [sic]  kopami  míšeňskými  aneb  padesáte  kopami  grošuov  českými 
podle  seznání  týchž  svědomí  jest  vinna,  a  ty  aby  jemu  Divišovi  dala  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  léta  MDVI^  ve  čtvrtek  den  pěti  bratří. 

Léta  MDVP  v  sobotu  před  svatým  Ondřejem  [28.  listopadu]  vydán  jest  list 
zatykači  na  Polixenu  z  Dobřenic  pro  nezaplacení  a  nedání  padesáti  kop  grošuov 
českých  podle  nálezu  tohoto  svrchu  psaného. 

R  m.  1.  74.  a. 

1404. 

Mezi  Václavem  Roztockým  z  Teplé  a  Václavem  z  Tezová  o  nevypraveni  rukojemství. 

1506,  12.  listopadu. 

Václav  Roztocský  z  Teplé  pohnal  Václava  z  Tezová.  Vinil  ho  z  nevypraveni 
rukojemstvie  padesáti  kop  grošuov  českých  věnných  nan  na  Roztocského  dáti  příslu- 
šejícieho.  Vložen  puohon  ve  čtvrtek  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu]  léta  MDIIP.  *) 

ArcUT  Čéaký  XUL  16 


I 


122  D.  XIIL  Registra  soudu  komamíko. 

V  té  pH  mezi  VácUvem  Roztocským  z  Teplé  puoTodem  8  jednej  a  VácUyem 
z  Tezová  g  strany  drahé.  Kdež  ho  vinil  z  nevypraveni  rokojemstvie  Ltí  kop  groSnov 
českých  věnných  naíi  na  Roztocského  dáti  přísloáejících  za  paní  Dorothu  jeho  Václa- 
vovu manželka,  že  mu  v  tom  rakojemstvie  státi  déle  nechce  etc.,  tak  jakož  puohon 
plní^ji  v  sohft  ukazuje,  žádaje  v  tom  JMtí  za  opatření.  Proti  tomu  on  pohnaný  po- 
věděl, že  tomu  rakojemstvie  neodpírá,  ale  zná  se  toliko,  že  jest  statek  svnoj  ra- 
kojmím  dal  a  že  ho  jej  Roztocského  nemá  čím  vypraviti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Perafiteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  odpor,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Václav  pohnaný  neodpírá,  ale  zná  se  k  tomu  dluhu  za  rakojemstvie, 
z  té  příčiny  aby  jej  Roztocského  z  těch  Lti  kop  grošuov  českých  v  puohonu  do- 
tčených a  z  toho  rakojemstvie  vyvadil,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  III.  1.  298.  a.  *)  v  rukop.  MDm«,  čti  MDV«. 

1405. 

Mezi  Václavem  Ďtrabochem  a  Vlaítkem  Petrovským  z  Vodérad  o  dluh.   1506,  12.  listopadu. 

Václav  Štraboch,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Vlaštka  Petrov- 
ského  z  Oděrad.  Vinil  ho  ze  XXXti  a  z  sedmi  kop  grošuov  českých  a  z  jednoho 
groSe  českého  jemu  spravedlivě  povinného  etc. 

V  té  při  mezi  Václavem  Štrabochem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Vlaštkem  Petrovským  z  Oděrad  s  strany  drahé.  Kdež  ho  vinil  ze  XXXti 
a  z  sedmi  kop  grošuov  českých  a  z  jednoho  groše  českého  jemu  spravedlivě  povinného, 
při  tom  pravě,  že  před  něktcrfm  létem  u  něho  u  Štrabocha  ztravu  měl,  tu  summu 
jemu  dlužen  zuostal.  A  na  to  ukázal  registra  jím  samým  sepsaná,  kdež  se  jest  s  týmž 
Petrovským  o  to  počítal,  přitom  toho  dotýkaje,  že  jest  mu  měl  na  to  list  udělati. 
1  neudělal.  A  na  to  ukázal  jednoho  svědka  Jana  Krusého.  Proti  tomu  on  Petrovský 
pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  svědomí  s  puohoncm  nesrovnává,  že  se  větší  summa 
v  puohonu  nežli  v  svědomí  menuje,  a  také  že  ta  registra  k  praovodu  dostatečná 
nejsú ;  že  jest  psal,  jak  mu  se  zdálo,  a  také  že  jedním  svědomím  provodí,  ješto  jeden 
svědek  jest  žádny  svědek,  a  také  že  toho  neprovodí,  by  se  s  ním  o  to  počítal.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Perašteina  na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí 
vyslx^ševáe,  nalezli:  Poněvadž  on  Štraboch  jedním  toliko  svědkem  a  ne  vedle  práva 
ani  dostatečně  provodí,  by  mu  on  Petrovský  tu  summu  v  puohonu  menovanú  dlužen 
byl  aneb  by  se  s  ním  o  to  sčítal;  z  té  příčiny  on  Petrovský  tu  jemu  Štrabochovi 
nic  povinovat  nenie.  Než  jakož  jest  toho  on  Štraboch  v  řeči  své  dotekl  skize  po- 
ručníka  svého,   že  jest  k  té  při  jich  svědkuov  pohnal  i  dohnal,  a  ti  že  sú  mu  ne- 


Nák0!f  B  rohk  1506  o  sv.  Martině.  123 

svědčili  podle  práva:  i  choe-lí  on  Štraboch  o  to  k  komn  hleděti,  právo  mu  se  ne- 
zavírá. Stalo  se  ve  čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

B.  m.  1.  298.  b. 

1406. 

Mezi  Yádavem  Přechem  z  ČeStic  a  bratřími  Koci  z  Dobrie  o  postavení  člověka  poddanAio 

pro  pych.  1506,  12.  listopadu. 

Václav  Přech  z  Češtic  pohnal  Jindřicha,  Přecha  a  Petra  bratří  Kočí  (Koczy) 
z  Dobrše,  aby  člověka  svého  Jandu  postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním. 
Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  [pych  etc.] 

V  té  při  mezi  Václavem  Přechem  z  Češtic  s  jedné,  a  mezi  Jindřichem,  PK- 
bíkem  a  Petrem  bratřími  Eoci  z  Dobrše,  kterýchž  pohnal,  aby  člověka  svého  Jandu 
postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc., 
že  jest  mu  Člověka  jeho  Fencle  ze  Zdíkovce  zbil  a  zsekal  a  zmordoval,  příčiny  toho 
spravedlivé  nemaje  ižádné  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  Jindřich 
Eoc  jeden  z  nich  spolupohnaných  od  sebe  a  od  svých  bratří  stál  jest,  ale  člověka 
toho  v  puohonu  menovaného  vedle  puohonu  nepostavili  jsú.  V  kteréžto  věci  on 
Václav  puovod  žádal  jest  JMtí  pánuov  za  opatření  podle  práva.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  vypověděli:  Poněvadž  nadepsaní  bratří  jsúce 
pohnáni,  aby  toho  člověka  svého  Jandu  postavili,  i  nepostavili  jsú  a  se  podle  puo- 
honu nezachovali,  z  té  příčiny  JMt  dávají  jemu  puovodovi  proti  nadepsaným  bratřím 
pohnaným  za  právo,  tak  že  sů  oni  jemu  puovodovi  tiem  pychem  a  pokutou  v  něm 
již  menovanou,  to  jest  deseti  kopami  grošuov  českými,  vinni,  a  ty  aby  jemu  Václa- 
vovi oni  pohnaní  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  ve 
čtvrtek  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m.  1.  294.  a. 

1407. 

Mezi  měStanem  Staroměstským  Janem  Ovčičkou  a  Václavem  z  Nehvizdek  o  základ  propadlý. 

1506,  13.  listopadu. 

Jan  Vovčička,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Václava  z  Nezhvizdek. 
Vinil  jej  z  desieti  zlatých  uherských  z  základu  přepadeného  etc 

V  té  při  mezi  Janem  Vovčičkú,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Václavem  z  Nezhvizdek  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  Xti  zlatých  uherských 
z  základu  přepadeného  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje,  při  tom  pravě, 
že  jest  ten  základ  se  tadyto  stal,  když  jest  některý  počet  ovec  on  Jan  puovod  od  něho 
od  Václava  koupil,  a  tu  že  on  Jan  Ovčička  pravil,  že  při  dokonání  toho  trhu  byla 

16* 


124  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

zmienka,  aby  bylo  horších  XXti  ovcí  vyvrženo  a  míesto  nich  XXti  jehenec  aby  bylo 
dostaveno.  A  Václav  pohnaný  pravil,  že  ta  zmienka  nebyla.  A  na  to  okázal  jest 
svědomí.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný  odpírige  pravil,  že  on  Ovčička  tn  nic  podle 
svého  puohonn  neprovozuje,  a  že  jest  ta  pře  prve  v  Starém  Městě  rozeznána,  kdež 
on  Václav  jej  Vovčičku  tam  v  Praze  vinil  z  toho.  A  těch  svědkuov,  kterýchž  jest 
tam  on  Vovčička  proti  němu  ožíval,  ty  svědky  že  zde  vede  z  registr  Staroměstských 
vypsané,  ješto  se  jemo  zdá,  že  by  to  očinil  na  zmatek,  žádaje  v  tom  JMti  za  opatření, 
poněvadž  jest  jich  sem  k  této  při  nepřipravil  podle  rádo.  To  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenáteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  poohon,  odpor  i  svědomí  vyslyševše,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Ovčička  poovod  to  svědomí  Staroměstských,  kteréž  jest  okázal,  nevedl 
jich  podle  práva  a  zřiezení  zemského,  z  té  příčiny  on  Václav  to  jemo  tiem  základem 
podle  jeho  poohono  nic  povinovat  nenie.  Stalo  se  létha  MDVI^  v  pátek  den  sva- 
tého  Brykcí. 

B.  m.  1.  167.  a. 

1408. 

Mezi  Janem  z  HroSova  a  Janem  Leidichem  z  Čecelic  o  postavení  člověka  pro  základ 

propadlý.  1506,  13.  listopado. 

Jan  z  Hrošova  pohnal  Jana  Leydycha  z  čečelic,  aby  člověka  svého  Šimůnka 
postavil.  Vinil  ho  z  Lti  kop  grošoov  českých  z  základo  propadeného  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Hrošova  s  jedné,  a  Janem  Leydychem  z  čečelic 
s  strany  drohé,  kteréhož  pohnal,  aby  člověka  svého  Šimůnka  postavil,  kteréhožto  člo- 
věka vinil  z  padesáti  kop  grošoov  českých  základo  propadeného,  to  kdež  jest  pod 
týmž  základem  on  Šimůnek  měl  jemo  Hroškovskémo  [sic]  na  čas  menovitý  postaviti  Vávro, 
knězova  čeledína  z  Čečelic.  I  neočinil  tomo  dosti  etc.,  tak  jakož  poohon  plněji 
v  sobě  okazoje.  A  na  to  okázal  svědomí.  Proti  tomo  on  Leydych  pohnaný  na  miestě 
člověka  svého  Šimůnka  odpíraje  pravil,  že  jest  on  Šimůnek  slíbil  jemo  za  téhož 
Vávro  na  takový  zpoosob,  že  jest  toho  Vávro  po  témdni  postaviti  měl  podle  vyro- 
čení  svého.  To  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany  i  jich  s  obů  stran  pře  Učení,  poohon,  žalobo  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on 
Hrošovský  na  téhož  Šimůnka  to  svědomí  dostatečně  provedl,  že  jest  za  toho  Vávro 
jemo  rokojmí  byl  pod  základem  svrcho  dotčeným,  že  jej  toho  Vávro  na  Čas  meno- 
vitý postaviti  měl  a  nepostavil,  a  on  Leydych  na  miestě  člověka  svého  toho  ničímž 
nedovedl,  by  rokojmí  nebyl  aneb  by  tomo  rokojemstvie  dosti  očinil;  z  té  příčiny 
dává  se  jemo  Hrošovskémo  poovodovi  proti  témož  Šimonkovi  za  právo,  tak  že  jest 
jemo   Hrošovskémo  tiem  základem,   to  jest  těmi   padesáti   kopami   grošoov  českými 


Nálesy  b  rohu  1506  o  sv.  Martině.  125 

v  puohonn  menovanými,  vinen,  a  ty  on  Šímůnek  aby  jema  Hrašovskému  dal  od 
dneánieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  týž  Šimůnek  o  to  dále 
k  komn  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pátek  den  svatého  Brykcf . 
Léta  MDIK^  v  pátek  na  Hromnice  [2.  února]  vydán  jest  list  zatykači  na  Ši- 
mňnka  z  čečelic  pro  Lte  kop  grošuov  českých,  jakž  v  nálezu  stojí  tomto. 

B.  m.  1.  167.  b.    Sroy.  náles  &  1897  na  str.  117. 

1409. 

Mezi  Petrem  Kučerou  z  Dřínová  a  Jiřím  Bezdružickým  z  Kolovrat  o  nevrácení  svrchkftv 

a  věcí  hospod^U^ských.  1506,  13.  listopadu. 

Petr  Kučera  z  Dhenova  pohnal  pana  Jiříka  Bezdružicského  z  Kolovrat.  Vinil  jej 
z  nevrácení  svrchkuov  a  hospodářských  věcí,  jmenovitě  ze  čtyř  krav,  peřin  desieti  etc. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřienova  s  jedné,  a  panem  Jiříkem  Bezdru- 
žicským  z  Kolovrath  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Petr  Kučera  z  Dřienova  jej  pana 
Jiříka  Bezdružicského  vinil  z  nevrácení  svrchkuov  a  hospodářských  věcí,  jmenovitě 
ze  čtyř  krav,  peřin  desieti,  dětinské  čtyři  etc.,  tak  jakož  týž  puohon  plněji  v  sobě 
to  ukazuje.  Kteréžto  všecky  věci  nadepsané  a  v  puohonu  menované  Kučera  padesáte 
kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázal  týž  Petr  puovod  svědomí,  že  jest  pan 
Jiřík  toho  vzatku,  když  k  němu  s  dobrými  lidmi  chodil,  žádaje  na  něm,  aby  jemu 
ty  svrchky  navrátil,  neodpieral,  než  na  smlouvu,  kteráž  s  panem  Zdeňkem  má, 
ukázal.  Proti  tomu  on  Václav  z  Libčan,  mocný  poručník  pana  Jiříka  Bezdružicského 
pohnaného,  pravil,  že  smlouvu  s  pány  Zdenky  paní  Alžběta,  manželka  toho  pana 
Bezdružicského,  o  ty  svrchky,  kteréž  sů  v  Zalešanech  v  dvoře,  má  takovů,  aby  ty 
svrchky  všecky  při  již  menované  paní  zuostaly.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu  mezi 
nimi  učiněnu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfensteině  etc.,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obů  stran  pře  líčenie,  svědomí  i  tu  smlouvu  vyslyševše,  JMt  na- 
lezli: Poněvadž  pan  Jiřík  toho  pobrání  neodpíral,  i  z  té  příčiny  aby  strany  stály 
před  úředníky  Pražskými  menšími  na  zajtřie  svatého  Fabiána  najprv  příštieho,  a  což 
by  tu  týž  Kučera  puovod  na  zchválenie  týchž  ůředníkuov  provedl,  to  aby  jemu  dal  on  pan 
Jiřík  od  pruovodu  ve  dvů  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí. 

B.  m.  1.  241.  a. 

1410. 

Mezi  brathmi  zežďáru  a  nedílnými  strýci  Bohuslavy  Chotky  z  Vojnína  o  pych.  1506, 13.  listopadu. 

Žibřid  a  Mikuláš  bratří  vlastní  a  nedielní  ze  Žďáru  poháněli  Bohuslava  star- 
šieho  a  Bohuslava  Chotka  mladšieho  vlastní  a  nedielné  strajce  z  Vonína.  Vinili  je 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.  vložen  puohon. 


126  D.  XIII.  Begistra  soudu  kamamího. 

V  té  při  mezi  Žibřidem  a  Miknládem  bratřimi  ylastnáni  a  nediekými  ze 
Ždáru  s  jedné,  a  mezi  Bohuslavem  starším  a  Bohnslayem  Ohotkem  mladším  vlastiiími 
a  nedielnými  strajci  z  Vonína  z  drahé.  Kdež  je  poháněli  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  že  sú  člověka  jich  dědičného  a  nevyhoštěného  Hanuše,  Milmotlova  syna  ze  Ždáru, 
vězeli,  příčiny  k  němu  spravedlivé  nemajíce  ižádné,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  oni 
Ždárští  vedle  zřiezení  zemského  nezachovali  se,  a  dva  toliko  Chotky  pohnali  a  tře- 
tieho  jich  vlastnieho  a  nedielného  strajce  nepohnali,  a  také  poněvadž  oni  Ghoťkové 
na  společném  statku,  o  kterýž  dielní  nejsú,  téhož  jich  Žďárských  člověka  vězeli  sú, 
z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí 
léta  MDVP. 

R.  m.  1.  248.  b. 

1411. 

Mezi  bratíími  z  Malejova  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  o  nevydání  svěřených  peněz. 

1506,  13.  listopadu. 

Václav,  Hynek  a  Jan  vlastní  a  nedielní  bratří  z  Malejova  pohnali  Mikuláše 
Karlíka  z  Nežetic.  Vinili  jej  jakožto  držitele  statku  někdy  Zdeslava  Jeníka  z  Mečkova, 
děda  jeho,  a  paní  Markéty  odtudž  z  Mečkova,  mateře  jeho,  a  to  z  nevydánie  XLti 
kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Václavem,  Hynkem  a  Janem  vlastními  a  nedielnými  bratřimi 
z  Malejova  s  jedné,  a  Mikulášem  Karlíkem  z  Nežetic  s  strany  druhé.  Kdež  nade- 
psaní bratří  jej  Karlíka  vinili  jakožto  držitele  statku  někdy  Zdeslava  Jeníka  z  Meč- 
kova, děda  jeho,  a  paní  Markéty  odtudž  z  Mečkova,  mateře  jeho,  a  to  z  nevydánie 
XL  kop  grošuov  českých,  kteréž  již  menovaný  Jeník,  děd  jeho,  od  Matěje  Stacha 
z  Malejova,  otce  nadepsaných  bratří,  k  věrné  ruce  k  sobě  přijal,  a  takové  penieze 
u  sebe  zachovav,  jim  jich  nevydal.  A  na  to  ukázali  některé  svědomie.  Tu  Mikuláš 
Karlík  pověděl,  aby  nadepsaní  bratří  to  provedli,  že  jest  on  toho  statku  v  držení, 
a  též  aby  to  svěření,  z  kteréhož  jej  Karlíka  ženou,  provedli.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvy^ší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  Václav,  Hynek  a  Jan  bratří  nedielní 
puovodové  toho  ničímž  neprovozují,  by  on  Mikuláš  toho  statku  Jeníkova  v  držení 
byl,  z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihli  sú.  Než  chtie-li  oni,  Václav,  Hynek  a  Jan  puo- 
vodové, k  tomu,  ktož  toho  statku  po  Jeníkovi  jest  nápadník  a  za  ten  statek  bére, 
hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  294.  b. 


NcOegy  e  roku  1506  o  sv.  Martine.  127 

1412. 
Mezi  BohoslaTem  Yrehotou  z  Slatiny  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  rčení.  1506,  14.  listopadu. 

Bohaslay  Vrchota  z  Slatiny  pohnal  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinil  ho 
jakožto  držitele  statku  někdy  Bohunka  z  Adršpachu  z  tisíce  kop  grošuov  českých, 
kteréž  mu  týž  Bohunek  řekl  na  statku  svém  zapsati  na  Heřmanicech  i  na  tom  na 
všem,  což  k  tomu  přísluší  etc. 

y  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotú  z  Slatiny  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  Kostků  z  Postupic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  on  Vrchota  jej  pana 
Kostku  yiní  jakožto  držitele  statku  někdy  Bohunka  z  Adršpachu  z  tisíce  kop  gro- 
šuov českých,  kteréž  mu  týž  Bohunek  řekl  na  statku  svém  zapsati  na  Heřmanicech 
i  na  tom  na  všem,  což  k  tomu  přísluší  k  Heřmanicem  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí,  dsky  a  list,  jímž  mu  týž  někdy  Bohunek  se  za- 
pisuje pod  svú  pečetí  a  jiných  dobrých  lidí  pečetmi  na  svědomí,  příříkaje  mu  tisíc 
kop  grošuov  českých  dáti.  Při  tom  toho  týž  Vrchota  dotýkaje,  že  rčení  to  jeho  Bo- 
hunko vo  jemu  Vrchotovi  učiněné  předešlo  jest  kladení  toho  statku  v  Heřmanicech, 
kteréž  pan  Kostka  drží.  Proti  tomu  poručník  páně  Januov  pohnaného  Zygmund  Bareš 
z  Kamenice  na  miestě  téhož  pana  Kostky  odpieraje  pravil,  že  on  pan  Jan  Kostka 
jemu  Vrchotovi  nic  povinovat  nenie;  neb  mu  nic  nepHřekl.  A  ten  statek  že  on  pan 
Jan  koujHl  a  zaplatil.  A  také  že  jest  podle  rčení  toho  motíi  jej  Bohunka  dobře 
právem  hleděti  za  jeho  životu ;  že  jest  nebožtíka  Bohunka  z  toho  rčení  hnal,  registry 
komorními  pohonnými  toho  dovozuje,  a  toho  že  jest  nezmeškal.  Tu  JMt  pán,  pan  VUém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  dsky  i  list 
ten  jeho  Bohunkuov,  v  němž  se  jemu  Vrchotovi  zapisuje,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on 
Vrchota  jej  nebožtíka  Bohunka  z  toho  rčení  pohnal  a  s  ním  o  to  rčení  za  jeho 
živností  právem  konce  nevzal,  a  pan  Jan  ten  statek  Heřmanice  s  jich  příslušenstvím 
koupil  i  zaplatil,  a  on  pan  Jan  jemu  Vrchotovi  nic  nesliboval  ani  přiříkal;  z  těch 
příčin  on  pan  Jan  pohnaný  jemu  Vrchotovi  za  jeho  za  Bohunkovo  rčení  těch  tisíc 
kop  grošuov  českých  platiti  povinovat  nenie.  Stalo  se  létha  MDVP  v  sobotu  na  zajtří 
svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  29.  b. 

1413. 

Mezi  Ctiborem  Arnoštem  z  Eestřan  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  pych  pro  věznění 

kmetičny  jeho.  1506,  14.  listopadu. 

Ctibor  Arnošt  z  Kestřan  pohnal  Václava  Adama  z  Drahonic.    Viniti  ho  chce 
2  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých  etc. 


128  D.  XIIL  Eegistra  soudu  komorního. 

V  té  pH  mezi  Ctiborem  Arnoštem  z  Eestřan  s  jedné,  a  Václavem  Adamem 
z  Drahonic  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  pychn  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop 
grošuov  českých,  že  jest  mn  kmetičnu  jeho  řečenú  Dědičná  ze  vsi  Umbrechtic  vězel 
svévolně  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Adam  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  té  ženy  nikdy  nevězel  z  žá- 
dného pychu,  z  žádné  zlé  vuole  ani  všetečně,  než  toliko  že  jest  ji  vedle  jiné  své 
čeledi  nahoře  na  tvrzi  měl  přes  noc  v  světnici,  a  to  proto,  že  jest  se  na  škodu 
služebníka  svého  hrabě  ptal,  kterýžto  hrabě  toho  času  byl  puol  třetíeho  sta  zlatých 
ztratil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  se  to  z  svědomí  jeho  Adama  shledává 
zřetedlně,  že  ta  žena  Dědičná  sama  se  toho  domluvila,  aby  podle  jeho  čeledi  k  němu 
nahoru  šla,  toho  na  něm  na  Adamovi  se  domluvivši,  aby  v  podezření  nebyla,  a  tam 
v  světnici  a  ne  v  vazbě  byla :  tudy  a  z  té  příčiny  on  Adam  žádného  pychu  jest  ne- 
učinil a  jím  tiem  pychem  tu  jemu  Ctiborovi  vedle  jeho  puohonu  žádným  pychem 
povinovat  nenie.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R  m.  L  66.  b. 

1414. 

Mezi  Dorotou  ze  Zahrádky  a  Benešem  z  Sendražic  o  dluh.  1506,  14.  listopadu. 

Dorotha  z  Zahrádky  pohnala  Beneše  z  Sendražic.  Vinila  ho  ze  Čtyřidcieti  kop 
grošuov  českých,  kterýchž  mu  jest  mátie  jejie  puojčila,  a  ona  že  k  nim  právo  má  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothú  z  Zahrádky  s  jedné,  a  Benešem  z  Sendražic  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  ze  XLti  kop  grošuov  českých,  kterýchž  mu  jest  mátie  jejie 
puojčila,  a  ona  že  k  nim  právo  má  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje. 
A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  Beneš  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  se  to  jejie 
svědomí  s  puohonem  nesrovnává,  zvlášť  v  summě,  že  jedni  viece  a  druzí  méně  té 
summy  jmenují;  než  proto  že  se  jako  dobrý  člověk  zná,  že  jest  mátie  jejie  jemu 
třidceti  kop  grošuov  Českých  pójčila,  ale  že  jest  jí  deset  kop  grošuov  Českých  po 
Holsovi,  služebníku  svém,  poslal  a  navrátil,  a  z  té  příčiny,  poněvadž  tato  ze  všech 
XLti  kop  grošuov  Českých  pohnala,  vajš,  než  on  dlužen  jest,  zdá  se  mu,  že  jej  po- 
hnala zmatečně ;  neb  on  některú  summu  již  menovaný  Beneš  mateří  její  na  ten  dluh 
dal  jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany, 
puohon,  žaloby  i  s  obú  stran  pře  líčení  a  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Dorota 
Zahrádková  puovod  té  summy  vedle  puohona  svého  dostatečně  neprovodí,  nenie  jí 
on  Beneš  tou  summou  povinen.  Než  poněvadž  on  Beneš  pohnaný  k  dluhu  též  Za- 
hrádkové se  ke  XXXti  kopám  grošuov  českým  znal,  ty  aby  on  Beneš  jí  Zahrádkové 


rT-"i^-> 


Nálessy  0  rohu  1506  o  sv.  Martině.  129 

dal  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chce-li  on  Beneš  pohnaný  dále  o  to,  což  jest 
na  tu  summn  dal   nebo  puojčil,  k  tomu,  ktož  statek  jejie  bral,  hleděti,  právo  se 
jemu  nezavierá.  Stalo  se  léta  MDVI®  y  sobotu  po  svatém  Brykcí. 
R.  m.  1.  74.  b. 

1415. 

Mezi  Janem  z  Šontálu  a  Jetřichem  z  GutSteina  o  dosti  učinění  smlouvě.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  z  Šontalu  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutěteina.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  kdež  jest  mu  pannu  Dorothu  za  manželku  dal  a  menoval  mu  po  ní  sto 
kop  a  vajpravu  též,  jako  po  starší  sestře.  Tomu  neučinil  dosti  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Šontalu  s  jedné,  a  panem  Jetřichem  z  Gutšteina 
s  strany  drahé.  Edež  ho  vinil  z  dosti  neučiněnie  smlouvy,  kdež  jest  mu  pannu  Do- 
rotu za  manželku  dal  a  menoval  mu  po  ní  sto  kop  a  vajpravu  též,  jako  po  starší 
sestře.  Tomu  neučinil  dosti  etc,  tak  jako  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal 
svědomí.  Proti  tomu  poručník  páně  JetHchuov  odpírige  pravil,  že  mu  tu  nic  povi- 
novat nenie;  neb  ačkoli  on  pan  Jetřich  toho  statku  otce  jejieho  poručníkem  a  drži- 
telem byl,  a  řekl  po  ní  po  Dorotě,  též  jako  i  po  druhé  sestře,  dáti  sto  kop,  ale  po- 
něvadž jest  z  toho  napomínán  nebyl,  dokavadž  držitelem  statku  byl,  že  již  toho  uči- 
niti povinovat  nenie,  a  také  že  puohonem  v  držení  statku  toho  nenie  zastižen.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nejvyšší  hofmistr  královstvie 
Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor, 
s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  poručník  páně  JetHchuov  na 
miestě  jeho  pana  Jetřicha  k  tomu  se  seznal  dobrovolně,  že  jest  řekl  on  pan  Jetřich 
po  této  Dorotě  dáti  též,  jako  i  po  její  sestře;  z  té  příčiny  on  pan  Jetřich  pohnaný 
aby  jemu  Janovi  puovodem  těch  sto  kop  podle  jeho  puohonu  i  vajpravu  tak  jako 
po  jejie  Dorotině  sestře  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Ghce-li  pak  on  pan  Jetřich  o  to  k  komu  dále  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se 
v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  167.  b. 

1416. 

Mezi  Janem  Hořanským  z  Lokte  a  Chomutovským  rychttf em  Bartlem  Arnoldem  o  nevrácení 

svěřeného  listu.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  Hořanský  z  Lokte  pohnal  Bartle  Amolta,  rychtáře  z  Chomutova.  Vinil 
jej  z  nevrácení  listu,  kterýž  jest  Barbora,  jeho  Hořanského  manželka,  dala  jemu 
k  věrné  ruce  schovati. 

V  té  při  mezi  Janem  Hořanským  z  Lokte  puovodem  s  jedné,  a  mezi  Bartlem 
Amoltem,  rychtářem  z  Chomutova,  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  jej  vinil  z  ne- 

AidiiT  Český  Xm.  17 


130  ^*  ^^nz*  Registra  soudu  komorního. 

vrácení  listo,  kterýž  jest  Barbora,  jeho  Hořanského  manželka,  dala  jemu  k  věrné 
ruce  schovati  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Peru- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami :  Poněvadž  jest  on  Jan  puovod  podle  puohonu  svého  toho  svěření 
neprovedl,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  ].  158.  b. 

1417. 

Mezi  Janem  Škorní  ze  Stranová  a  Staroměstským  měštanem  a  apatekářem  Mikuláiem 

o  nevydání  svěřených  peněz.  1506,  14.  listopadu. 

Jan  Škorně  z  Stranová  pohnal  Mikuláše  apatekáře  od  Lilium,  měštěnína  Sta- 
rého města  Pražského.  Vinil  jej  z  nevydání  devieti  kop  grošuov  a  XXtí  grošuov 
vše  českých  Matějovi  a  Duoře  sirotkóm  jeho. 

V  té  při  mezi  Janem  Škorní  z  Stranová  puovodem  s  jedné,  a  Mikulášem 
apatekářem  od  Lilium,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  Mikuláše  vinil  z  nevydání  devieti  kop  grošuov  českých  a  XXti  gro- 
šuov vše  českých  Matějovi  a  Duoře  sirotkóm  jeho  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji 
v  sobě  ukazuje.  Tu  Mikuláš  apatekář  pohnaný  pověděl,  že  se  k  tomu  zná,  že  sů  mu 
ty  penieze  svěřeny,  a  jestliže  by  Buoh  těch  sirotkuov  smrti  neuchoval,  že  ví,  kde  je 
má  dáti.  Proti  kteréžto  jeho  apatekářově  řeči  on  Jan  Škorně  žádal,  aby  to  svěření 
provedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  se 
on  Mikuláš  apatekář  k  tomu  zná,  že  ty  penieze  těch  sirotkuov  má,  a  toho  ničímž 
neprovozuje,  aby  mu  svěřeny  byly:  z  té  příčiny  aby  ty  penieze,  to  jest  těch  devět 
kop  a  XXti  grošuov  vše  českých,  jemu  Škornovi  jakožto  těch  sirotkuov  pánu  vydal, 
a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  on  Jan  Škorně  aby  to 
tak  opatřil,  když  by  ti  nadepsaní  sirotci  k  létuom  přišli,  aby  jim  ty  penieze  vydal 
konečně.  Pak-li  by  nevydal,  že  oni  to  sem  na  pány  a  vladyky  do  soudu  komorního 
budou  moci  vznésti.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R  m.  1.  159.  b. 

1418. 

Mezi  Markétou  z  Elinšteina  a  Kateřinou  Smiřickou  z  Kolovrat  o  dluh.   1506,  14.  listopadu. 

Markétha  z  Elinšteina  a  na  Eokoříně,  dcera  někdy  pana  Jana  z  Elinšteina, 
pohnala  paní  Katheřinu  Smiřicskú  z  Kolovrat.  Vinila  ji  z  nezaplacení  XXV  kop  gro-. 
šuov  českých  dluhu  spravedlivého. 

V  té  při  mezi  paní  Markethú  z  Elinšteina  a  na  Kokoříně,  dceru  někdy  pana 
Jana  z  Klinšteina,  s  jedné,  a  paní  KatheKnů  Smiřicskú  z  Kolovrat  s  strany  druhé. 


:ki 


Nálezy  »  roku  1506  o  sv.  Martine.  131 

Kdež  ji  vinila  z  nezaplacenie  XXV  kop  grošuov  českých  dluhu  spravedlivého,  jí  paní 
Smiřicské  od  někdy  téhož  Jana  z  Elinšteina  jí  puojčeného  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  kšaft  téhož  otce  svého.  Proti  tomu  poručník 
paní  SmiHcské  pravil,  že  ona  paní  Smiřicská  k  tomu  dluhu  se  zná,  že  jest  jí  on 
pan  Eokořín  těch  XXVta  kop  grošuov  puojčil,  ale  že  jest  jich  žádnému  neodkázal, 
že  ona  nevie,  komu  jich  dáti,  poněvadž  nezná,  komu  náležejí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hofinístr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  kšaft  i  s  obů  stran 
pře  líčenie,  JMt  nalezli:  Poněvadž  poručník  paní  Smiřicské  na  miestě  jejím  k  tomu 
dluhu  se  zná  k  těm  XXVt[m]a  kopám  grošuov  českým,  a  ona  Markéta  puovod  to  týmž 
otce  své)io  kšaftem  provedla,  že  jí  ten  dluh  po  jejiem  otci  jako  dceři  jeho  spra- 
vedlivě náleží;  z  té  příčiny  aby  jí  paní  Markétě  ona  paní  Smiřicská  těch  XXVt[m]a 
kop  grošuov  českých  v  puohonu  menovaných  dala  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  199.  a. 

1419. 

Mezi  Václavem  Veselíkem  a  měšťanem  Novoměstským  Janem  Hájkem  o  vydání  peněz  po  otci. 

1506,  14.  listopadu. 

Václav  Veselík,  v  Starém  městě  Pražském  obývající,  pohnal  Jana  Hájka, 
měštěnína  Nového  města  Pražského.  Vinil  jej  z  puol  XIV  kopy  grošuov  českých 
a  z  pěti  grošuov  českých  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Vítovi,  otci  svém. 

V  té  při  mezi  Václavem  Veselíkem,  v  Starém  městě  Pražském  obývajícím, 
s  jedné,  a  Janem  Hájkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  Hájka  vinil  z  puol  XTV  kopy  grošuov  českých  a  z  pěti  grošuov 
českých  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Vítovi,  otci  svém  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Hájek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  prve  on  Veselík 
jej  z  toho  pohnal  a  na  něm  právo  ustál;  a  ustáv  na  něm  právo,  z  toho  jej  druhé 
žene  jakožto  držitele  statku  po  otci  jeho.  Z  té  příčiny  zdá  se  mu,  že  ten  puohon 
má  býti  zdvižen,  žádaje  v  tom  JMtí  za  opatřeme.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami:  Poněvadž  on  Veselík  prve  z  té  summy  jej  Hájka  po- 
háněl jakožto  držitele  statku  po  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho  Janovu,  a  právo  na  témž 
Janovi  ostál,  a  přes  to  ustánie  opět  jej  pohnal  jakožto  držitele  statku  po  témž  otci 
z  první  summy,  poněvadž  strana  k  zdvižení  puohonu  mluví,  z  té  příčiny  ten  puohon 
zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  294.  b. 

17* 


132  D.  XTTT.  Registra  soudu  komorního. 

1420. 

Mezi  Oldřichem  Homberkem  z  Homberku  a  Václavem  Vencelíkem  z  YrchoviSt  o  dluh. 

1506,  14.  listopadu. 

Voldřich  Homberk  z  Homberka  pohnal  Václava  Vencelíka  z  Vrchovišť.  Vinil 
ho  z  dluhu  dvů  set  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  pH  mezi  Voldřichem  Homberkem  z  Homberka  s  jedné,  a  Václavem 
Vencelíkem  z  Vrchovišť  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dluhu  dvú  seth  kop  gro- 
šuov českých  summy  od  krále  JMti  jemu  Homberkovi  na  témž  Vencelíkovi  dané 
etc.,  ták  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Proti  tomu  poručníci  Václava  Vencelíka  po- 
hnaného žádali  za  opatření  pravíc,  že  nejsú  povinni  jemu  Homberkovi  odpoviedati 
z  té  příčiny,  že  on  toho  Homberk  dání  královského  dostatečně  neprovozuje.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí 
vyslySevše,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Homberk  toho  dání  královského  dostatečně 
neprovozuje,  i  z  té  příčiny  on  Vencelík  jemu  Homberkovi  odpoviedati  povinen  nenie. 
Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

B.  m.  1.  295.  a. 

1421. 
Mezi  Václavem  z  Polák  a  Prokopem  z  Jezvec  o  pobrání  svrchkA.   1506,  14.  listopadu. 

Václav  z  Polák  pohnal  Prokopa  z  Jezvec.  Vinil  ho  z  pobrání  svrchkuov, 
které  jest  pobral  po  paní  Barboře  mateři  jeho  v  Kadani  u  Fraytola. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Polák  s  jedné,  a  Prokopem  z  Jezvec  s  strany 
druhé.  Kdež  jej  vinil  z  pobrání  svrchkuov,  které  jest  pobral  po  paní  Barboře  ma- 
teři jeho  v  Kadani  u  Fraytola  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukaziye.  Proti 
tomu  on  Prokop  pohnaný  odpíraje  pravil  jest,  že  jest  on  těch  svrchkuov  nebral,  než 
že  jest  je  ty  svrchky  sestra  jeho  pobrala.  A  k  tomu  on  Václav  puovod  se  jest  seznal. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  ža- 
lobu, odpor  i  svědomí,  JMt  nalezli :  Poněvadž  puovod  sám  se  k  tomu  seznal,  že  jest 
sestra  jeho  ty  svrchky  pobrala,  z  té  příčiny  pohnaný  jemu  puovodovi  těmi  svrchky 
povinen  nenie.  Než  chce-lí  on  puovod  k  komu  jinému  o  to  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu  na  zajtří  svatého  Brykcí. 

R.  ni  1.  296.  b. 

1422. 
Mezi  Jihm  Wikhartem  z  Šanova  a  Janem  z  Babiteina  o  pych.  1506,  14.  listopadu. 

Jiřík  Wikharth  z  Šanova  pohnal  pana  Jana  z  RabSteina.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Štěpána  z  Králice  jíti  etc. 


.  (. 


Náiesttf  M  rohé  1506  o  sv.  Martině.  133 

y  té  pH  mezi  Jiříkem  Wikhartem  z  Šanova  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  z  Rabšteina  pohnaným  s  strany  drnhé.  Kdež  ho  vinil  týž  Wikharth  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Ště- 
pána z  Králice  jíti  pod  řádem  a  právem  etc,  tak  jakož  paohon  šíře  ukazaje.  Ta  on 
pan  Jan  pohnaný  k  tomu  pravil,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovat  nenie, 
a  to  proto,  že  jest  se  v  tom  k  němu  on  Jiřík  vedle  práva  nezachoval  a  k  němu 
neposlal,  že  jej  z  pychu  viniti  chce.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Jiřík  puovod  v  tom  se  k  němu  ku  panu  Janovi  podle 
zřiezenie  zemského  nezachoval,  co  se  pychu  dotýče,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt 
zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  v  sobotu  před  [sic]  svatým  Brykcím. 

R.  HL  1.  100.  a. 

1423. 
Mezi  DiviSem  z  Doudleb  a  bratrem  jeho  Janem  o  vrácení  listu  trhového.  1506,  16.  listopadu. 

Diviš  z  Doudleb  pohnal  Jana  z  Doudleb,  bratra  svého,  o  list  trhový,  aby 
jemu  Divišovi  byl  zase  od  něho  vrácen  etc. 

y  té  při  mezi  Divišem  z  Doudleb  puovodem  s  jedné,  a  Janem  z  Doudleb, 
bratrem  jeho,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  pohnal  o  list  trhový,  aby  jemu  Divišovi  byl 
zase  od  něho  vrácen  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazige.  Tu  on  Jan  po- 
hnaný k  tomu  se  seznal,  že  jest  ten  list  od  něho  od  Diviše  přijal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú 
stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  se  on  Jan  pohnaný  k  tomu  dobrovolně  zná,  že 
jest  ten  list  od  něho  přijal,  z  té  příčiny  aby  mu  jej  zase  vrátil  od  dnešnieho  dne 
ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  on  Jan  o  ten  list  k  komu  hleděti, 
právo  mu  se  nezavierá.  Stalo  se  léta  MDVI®  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  1.  75.  a. 

1424. 

Mezi  Dépoltem  z  Lobkovic  a  Václavem  z  Vrabí  o  pych  honěním  na  pozemcích  Dobříiských 

spůsobený.  1506,  16.  listopadu. 

Děpolt  z  Lobkovic  pohnal  Václava  z  Vrabí.  Vinil  ho  z  pokuty  padesáti 
kop  grošuov  českých  podle  zřiezení  a  svolení  zemského,  protože  jest  na  gruntiech 
jeho  Popelových  etc 

V  té  při  mezi  panem  Děpoltem  z  Lobkovic  puovodem  s  jedné,  a  Václavem 
z  Vrabí  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  vinil  Václava  z  pokuthy  Lti  kop 
grošuov  českých  podle  zřiezení  a  svolení  zemského,  protože  jest  na  gruntiech  jeho 


134  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

Popelových,  kteříž  k  Dobřieši  přieslušejí,  s  tenaty  honil  etc.,  tak  jakož  puohon  šíře 
ukazuje.  I  poněvadž  on  pan  Popel  zřetedlně  v  svém  položil  pnohonu,  že  jest  jmeno- 
vaný Václav  pohnaný  na  jeho  gruntiech  honil,  a  týž  Václav  odpoviedaje  pravil,  že 
ne  na  jeho  Děpoltových,  ale  na  svých  gruntiech,  ale  že  toho  zde,  pokudž  jest  jeho 
grunth,  nemá  čím  provoditi,  a  zde  se  o  grunthy  a  o  provozování  gruntuov  vedle 
zřiezení  zemského  nesoudí,  z  těch  příčin  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
feněteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  tento  puohon  zdvihli  sú.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDVP  v  pon- 
dělí před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  75.  a.    SroY.  nález  ě.  1125  v  Archivu  Českém  XIL  na  str.  604. 


1425. 

Mezi  Jindřichem  z  Slatiny  a  bratřími  z  Roupova  o  postavení  poddaných  ze  vsi  Lipnice  pro 

pych.  1506,  16.  listopadu. 

Jindřich  z  Slatiny  pohnal  pana  Jana  a  pana  Hynka  bratH  z  Roupova,  aby 
lidi  své  ze  vsi  Lipnice  postavili  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Slatiny  s  jedné,  a  panem  Janem  a  panem  Hynkem 
bratřími  z  Roupova  s  strany  druhé.  Kterýchž  pohnal,  aby  lidi  své  ze  vsi  Lipnice 
postavili,  zejména  tyto:  Michalce,  Barchu,  Šišku,  Křesťana,  Johana,  Václava  Chu- 
dolázka,  Pavelce  Hluzkovic  a  Brože.  Vinil  ty  lidi  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti 
kop  grošuov  českých,  že  sú  jej  jímali,  bíti  jej  i  zabiti  chtěli  etc.,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  ukazuje.  Tu  Daněk  Výšek,  jich  pánuov  Roupovských  služebník,  na  miestě 
týchž  lidí  z  Lipnice  ukázal  jest  list,  jímž  ho  tíž  lidé  k  této  při  poručníkem  děliýí, 
v  kterémžto  listu  oni  ti  lidé  takto  seznávají,  že  jakož  jest  nás  pohnal  Jindřich 
Vrchota  k  soudu  komomiemu,  že  tu  činíme  poručníka  mocného  Výška  nadepsaného. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení  i  ten  list  mocní,  nalezli:  Poněvadž  nadepsaní 
páni  z  Roupova  od  něho  od  Jindřicha  pohnáni  jsou,  aby  napřed  menované  lidi  své 
postavili,  i  nepostavili  sú  ani  listu  mocného  a  dostatečného  k  soudu  od  sebe  dali, 
než  ti  lidé  nejsúce  pohnáni  ani  postaveni,  činí  sobě  poručníka  mocného  k  té  při, 
v  témž  listu  dotýkajíce  těmi  slovy,  že  jakož  jest  nás  pohnal,  ješto  nejsú  a  nebyli 
pohnáni,  aniž  se  ten  puohon  na  ně,  ale  na  jich  svrchu  psané  pány  vztahuje,  aby  je 
postavili,  kdež  takový  jich  těch  lidí  list  dostatečný  a  podle  práva  nenie;  z  těch 
příčin  dává  se  jemu  Jindřichovi  podle  jeho  puohonu  proti  často  psaným  pánuom 
z  Roupova  za  právo  stáné,  tak  že  oni  páni  Roupovští  jemu  Jindřichovi  tiem  pychem 
a  pokutou  v  něm  měno  vanu,  to  jest  Xti  kopami  grošuov  českými,  sú  vinni,  a  ty  aby 


Nálezy  0  rohu  1506  o  sv.  Martině.  135 

jemu  dali  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.    Stalo  se  v  pondělí  před 
svatů  Alžbětu  léta  MDVP. 
R.  m.  1.  100.  b. 

1426. 

Mezi  Jarošem  z  Tyništ  a  Hynkem  Štépaníckým  z  WaldSteina  o  nevrácení  ukradeného  sukna. 

1506,  16.  listopadu. 

Jaroš  z  Tynišf  pohnal  pana  Hynka  Stěpanicského  z  Walšteina.  Vinil  ho  z  ne- 
vrácení čtyř  postavuov  sukna,  kteréž  jest  zločincóm,  kteříž  ty  postavy  jemu  Jarošovi 
na  svobodné  královské  silnici  zlodějsky  pobrali,  ty  zločince  honě,  jim  je  odjal. 

V  té  při  mezi  Jarošem  z  Týnišť  s  jedné,  a  panem  Hynkem  Štěpanicským 
z  Walšteina  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  nevrácení  čtyř  postavuov  sukna,  kteréž 
jest  zločincuom,  kteříž  ty  postavy  jemu  Jarošovi  na  svobodné  královské  silnici  zlo- 
dějsky pobrali,  je  ty  zločince  honě,  odjal,  kteréžto  postavy  čtyři  on  Jaroš  XL  kop 
grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  on 
Jaroš  pravě,  že  nějaký  Hazuka  zločinec  i  jiní,  kteříž  sú  ten  vzatek  učinili,  to  sů 
seznali  i  smrtí  zapečetili,  že  jest  jim  ty  postavy  odjal.  Proti  tomu  on  pan  Hynek 
odpínge  pravě,  že  to  svědomí  dostatečné  nenie;  jedno  že  jest  ne  vedle  řádu  přišlé, 
a  také  že  jest  to  proti  zřiezení  zemskému,  by  takový  lechký  člověk  a  zvlášť  zlo- 
činec jej  přesvědčiti  aneb  jej  na  jeho  cti  mazati  měl.  A  že  jest  on  těch  suken  ne- 
odjal  ani  při  tom  byl,  než  lidé  jeho  někteří  z  Jilemnice,  kteříž  sú  s  ním  s  Hazuku 
puotku  měli,  a  ti  že  kuoň  toliko  jeden  nalezli  bez  suken.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon, 
žalobu  i  8  obú  stranu  pře  líčení,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Jaroš  toho 
dostatečně  neprovedl,  by  on  pan  Štěpanicský  při  tom  honění  byl  aneb  že  by  ty 
postavy  sukna  odjal,  a  on  pan  Štěpanicský  to  potřebně  odvedl,  že  jest  toho  neučinil 
a  při  tom  těch  loupežníkuov  honění  nebyl,  než  lidé  jeho  zlodějuov  hledajíce,  kuon 
jeden  nalezli,  a  při  tom  že  jest  žádných  postavuov  nebylo,  a  ten  kuoň  že  jest  on 
zase  vrátil,  komuž  vrátiti  měl:  z  těch  příčin  on  pan  Štěpanicský  tu  jemu  Jarošovi 
puovodu  nic  povinovat  nenie.  Než  chce-li  se  on  Jaroš  po  své  škodě  ptáti  a  o  to 
k  komu  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  ni  1.  158.  b. 

1427. 

Mezi  Janem  z  Doudleb  a  Oldřichem  Mezenským  z  Mezného  o  nevrácení  listu  svěřeného. 

1506,  16.  listopadu. 

Jan  z  Doudleb  pohnal  Voldřicha  Mezenského  z  Mezného.  Vinil  ho  z  nevrá- 
cení listu  k  věrné  ruce  daného,  aby  mu  jej  přepsal  a  vyložil. 


136  D.  XTTT.  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Doudleb  s  jedné  a  Voldřichem  Mezenským  z  Mezného 
s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevrácení  listu  k  věrné  ruce  daného,  aby  mu  jej 
přepsal  a  vyložil  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  on  Voldřich 
k  tomu  se  znal,  že  jest  ten  list  od  ně^o  od  Jana  k  sobě  vzal,  ale  že  jest  mu  jej 
zase  vrátil.  Proti  kteréžto  jeho  řeči  on  Doudleb  pověděl,  aby  to  provedl,  že  mu  jej 
vrátil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  odpor 
i  s  obů  stran  pře  líčení  vyslyševše,  nalezli:  Poněvadž  on  Voldřich  pohnaný  k  tomu 
dobrovolně  se  znal,  že  jest  ten  list  od  něho  od  Doudleba  přijal,  a  toho  neprovozuje, 
by  mu  jej  zase  vrátil,  z  té  příčiny  aby  ony  strany  zde  zase  stály,  a  tu  on  Voldřich 
aby  před  pány  JMtí  stál  na  den  Svátosti  najprv  budůcí,  a  to  zpravil,  že  jest  ten 
list  jemu  vrátil  Doudlebovi,  tak  jakož  mu  JMtí  rozkázáno  a  nalezeno  bude.  Stalo  se 
v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  169.  a. 


1428. 

Mezi   Pefxem  Kučerou  z  DMnova  a  bratřími  z  Šternberka  o  vytištění  z  dvora  Leían. 

1506,  16.  listopadu. 

Petr  Kučera  z  Dřienova  pohnal  pana  Ladslava,  pana  Jana  a  pana  Albrechta 
bratří  vlastních  z  Šternberka.  Vinil  je  jakožto  nápadníky  po  nebožtíku  panu  Zdeň- 
kovi, bratru  jich,  že  pan  Zdeněk  z  dvora  Lešan  jeho  nájemného  vytiskl. 

V  té  při  mezi  Petrem  Kučerů  z  Dřienova  s  jedné,  a  panem  Ladslavem 
a  panem  Janem  a  panem  Albrechtem  bratřími  vlastními  z  Šternberka  s  strany  druhé. 
Kdež  jej  pana  Ladslava  a  bratry  jeho  vinil  jakožto  nápadníky  po  nebožtíku  panu 
Zdeňkovi,  bratru  jich,  že  by  pan  Zdeněk  z  dvora  Lešan  jeho  nájemného  vytiskl 
Kučeru  proti  jeho  nájmu  a  smlouvě,  kterúž  jest  o  ten  dvuor  měl  s  panem  Janem 
z  Schelmberka,  najvyěším  komorníkem  královstvie  Českého,  a  s  panem  Felixem 
z  Fictum,  jakož  též  smlouvy  v  sobě  šíře  ukazují.  Kterýžto  Kučera  toho  vytištěnie 
újmy  na  svém  statku  tři  sta  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon 
šíře  v  sobě  ukazuje.  Tu  já,  Albrecht  Rendl  z  Aušavy,  prokurátor  krále  JMtí,  jakož 
sú  na  mne  obě  straně,  přidavše  ke  mně  po  dvú  přietelech,  mocně  přestaly,  vzavše 
raddu  s  panem  hofmistrem  JMtí  a  raddami  krále  JMti  v  soudu  komorním,  takto 
mezi  nimi  vypoviedám:  Poněvadž  on  Kučera  puovod  toho  ničímž  neprovedl  jest,  aby 
jej  pan  Zdeněk  z  toho  dvoru  vytiskl ;  i  z  té  příčiny  on  pan  Ladslav,  pan  Jan  a  pan 
Albrecht  bratří  jemu  Kučerovi  tiem  vedle  jeho  puohonu  povinni  nejsú,  a  chce-li  on 
Kučera  k  komu  jinému  o  to  hleděti,  právo  se  jemu  nezavírá.  A  tu  já  dobrovolně 
na  svrchu  psaných  paních  dosáhv,  ty  škody  mezi  nimi  zdvihám.  A  jakož  on  Kučera 


Náleey  g  rohu  1506  o  sv.  Martině.  137 

první  škody  měl  pánóm  dáti,  to  sem  také  na  svrchupsaných  paních  obdržel,  že  jemu 
Kačerovi  se  odpouštějí.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m  L  840.  b.    SroT.  nález  ě.  1264  na  str.  36. 

1429. 

Mezi  Zdeiikem  Loučenským  z  Kopidlna  a  Mikulášem  mladším  Trékou  z  Lípy  o  postavení 

rychtáře  Žlunického  pro  učinění  počtu.  1506,  16.  listopadu. 

Zdeněk  Loučeňský  z  Eopydlna  pohnal  Mikuláše  mladšieho  Trčku  z  Lípy  na 
Lichmburce,  aby  postavil  člověka  svého  Chlubna,  ze  Žlunic  rychtáře.  Vinil  ho,  že  jsa 
u  něho  u  Zdeňka  hajným  a  lesním  rok,  což  toho  lesu  smajtil,  počtu  mu  z  toho  neučinil. 

y  té  při  mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopydlna  s  jedné,  a  panem  Miku- 
lášem mladším  Trčkú  z  Lípy  a  na  Lichmburce  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  pana 
Trčku  pohnal,  aby  postavil  člověka  svého  Chlubna,  ze  Žlunic  rychtáře.  Vinil  ho  z  toho, 
že  jsa  u  něho  u  Zdeňka  hajným  a  lesním  rok,  což  toho  lesu  smajtil,  počtu  mu 
z  toho  neučinil.  Kterýžto  les  tak  smajcený  a  prodaný  on  Zdeněk  XV  kop  grošuov 
českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  poručník  páně 
Trčkuov,  Matěj  z  Rájového,  jsa  k  tomu  od  něho  od  pana  Trčky  s  listem  mocním 
vyslaný,  žádal  jest  na  miestě  jeho  za  hojemstvie.  Proti  kteréžto  řeči  on  Zdeněk 
puovod  žádal  JMtí  pánuov  za  opatření,  poněvadž  on  pan  Trčka  toho  Chlubnu  ne- 
postavil vedle  puohonu,  má-li  hojemstvie  bráti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  s  obú  stran  pře  líčenie,  nalezli:  Po- 
něvadž on  pan  Mikuláš  Trčka  podle  pohonu  se  nezachoval  a  toho  člověka  svého 
Chlubnu  vedle  znění  téhož  pohonu  nepostavil,  a  ten  člověk  také  nestál  ani  poručníka 
učinil;  z  těch  příčin  on  pan  Trčka  tu  jemu  Zdeňkovi  tiem  pohonem  a  summou 
v  puohonu  menovanou,  to  jest  těmi  XV  kopami  grošuov  českými,  vinen,  a  ty  aby 
jemu  Zdeňkovi  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Stalo  se 
v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  HL  L  256.  b. 

1430. 

Mezi  Zdeiikem  Loučeňským  z  Kopidlna  a  Mikulášem  mladším  Trčkou  z  Lípy  o  postavení 

lidí  poddaných  ze  Záhomic  pro  rukojemství.  1506,  16.  listopadu. 

Zdeněk  Loučeňský  z  Kopydlna  pohnal  Mikuláše  mladšieho  Trčku  z  Lípy, 
aby  postavil  lidi  své  Pšeničku  a  Vaňka  z  Záhomice,  že  je  ty  lidi  vinil  z  Xnti  kop 
grošuov  českých,  kdež  sú  mu  rukojmiemi  za  Matějíčka  z  Záhomice. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopydhia  s  jedné,  a  panem  Miku- 
lášem mladším  Trčkú  z  Lípy  s  strany  druhé.  Kdež  ho  pana  TrČku  pohnal,  aby  po- 

AichiT  Čctký  XIIL  18 


138  D.  XUl.  Registra  soudu  kamomfho. 

stavil  před  pány  JMtí  lidí  své  Pěeničku  a  Vaňka  z  Záhornice,  že  je  ty  lidi  vinil 
ze  Xnti  kop  grošuov  českých,  kdež  sou  mu  rukojmiemi  za  Matějíčka  z  Záhornice 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  poručník  jeho  páně  Trčkuov  Matěj  z  Rá- 
jového, jsa  k  tomu  od  něho  od  pana  Trčky  poslán  s  listem  mocným,  žádal  jest  na 
miestě  jeho  hojemstvie.  Proti  kteréžto  řeči  on  Zdeněk  puovod  žádal  JMtí  pánuov 
za  opatření,  poněvadž  on  pan  Trčka  těch  lidí  Pšeničky  a  Vaňka  vedle  puohonu  ne- 
postavil, má-li  hojemstvie  bráti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  strany  i  s  obů  stran  pře  líčení,  nalezli :  Poněvadž  on  pan  Mikuláš 
Trčka  podle  puohonu  se  nezachoval,  a  těch  lidí  svých,  Pšeničku  a  Vaňka,  vedle  znění 
téhož  puohonu  nepostavil,  a  ti  lidé  také  nestáli  ani  poručníka  učinili;  z  těch  příčin 
on  pan  TrČka  tu  jemu  Zdeňkovi  tiem  puohonem  a  summou  v  puohonu  menovanú, 
to  jest  těmi  Xllti  kopami  grošuov  českými,  vinen,  a  ty  aby  jemu  Zdeňkovi  dal  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  267.  a. 

1431. 

Mezi  měšCanem  Nymburským  Václavem  Lekšem  a  Zikmuddem  z  Doubravan  o  rčení. 

1506,  16.  listopadu. 

Václav  Lekeš,  měštěnín  města  Nymburka,  pohnal  Zigmunda  z  Doubravan. 
Vinil  jej  ze  rčenie  z  padesáti  kop,  kteréž  mu  řekl  dáti,  aby  on  Lekeš  na  se  vzal 
při  Václava  Hrádka. 

V  té  při  mezi  Václavem  Lekšem,  měštěnínem  města  Nymburka,  s  jedné, 
a  Zigmundem  z  Doubravan  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  rčení  z  Lti  kop,  kteréž 
mu  řekl  dáti,  aby  on  Lekeš  na  se  vzal  při  Václava  Hrádka,  kterůž  sů  oni  o  krávu 
mezi  sebů  měli  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  s  Václavem  Hrádkem 
konce  o  tu  při,  kteráž  jest  mezi  ním  Zigmundem  a  Hrádkem  byla,  ještě  nenie 
soudem,  a  že  jej  Hrádka  z  viece  viniti  chce.  A  při  tom  se  táhl  na  purgmistra  a  kon- 
šely Nymburské,  že  oni  toho  neseznají,  by  on  Zigmund  s  ním  s  Hrádkem  kdy  souzen 
byl,  než  toliko  že  jest  krávu  s  práva  vzal  od  Hrádka  k  žádosti  jich  Nymburských. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  odpor,  žalobu, 
puohon  i  s  obů  stran  pře  líčení,  na  to  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  všichni 
jeho  Lekšovi  svědkové  seznávají,  že  jest  on  Zigmund  mluvil,  před  kterým  chce 
soudem  on  Lekeš  tu  při  na  se  vzieti,  zemským-li,  komomím-li  čili  před  kterýmkoli 
jiným  soudem;    i  poněvadž  jest  on  Lekeš  neprovedl,  by  před  kterým  právem  tu  pK 


Nál&iy  g  rohk  1506  o  sv.  Mariině.  139 

na  se   vzal   vedle  práva:    z  té  příčiny   on  Zígmond  jemu  Lekšovi  těmi  Lti  kopami 
vedle  jeho  puohonu  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R  m.  1.  295.  b. 

1432. 

Mezi  dvěma  měšťany  Novoměstskými  a  Bohuslavem  Ghotkem  starším  z  Vojnína  o  nedopomožení 

práva  na  poddaného.  1506,  16.  listopadu. 

Václav  Straka  [a]  Petr  Pešata  pasieř,  měšťané  Nového  města  Pražského,  pohnali 
Bohuslava  Chotka  staršieho  z  Vojnína,  tu  v  Novém  městě  Pražském  obývajícieho. 
Vinili  jej  z  nedopomoženie  práva  na  člověka  jeho  Lukše  z  Záběhlic. 

V  té  při  mezi  Václavem  Straků  a  Petrem  Pešatů  pasieřem,  měšťany  Nového 
města  Pražského,  puovody  s  jedné,  a  Bohuslavem  Chotkem  starším  z  Vojnína,  tu 
v  Novém  městě  Pražském  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinili  z  nedopomoženie 
práva  na  člověka  jeho  Lukše  z  Záběhlic  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  uka- 
zuje. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  oni  puo- 
vodové  v  tom  se  podle  zřiezenie  zemského  nezachovali,  ale  jej  Chotka  samého  to- 
liko a  jiných  jeho  straycuov  nedielných  nepohnali,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  jsů.  Stalo  se  v  pondělí  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  296.  a. 

1433. 

Mezi  Petrem  Sudou  z  Řenec  a  Alexiem  z  Ronšperka  o  nářek  chlapstvím.  1506,  17.  listopadu. 

Petr  Suda  z  Renec  pohnal  léta  MDVI  v  úterý  po  sv.  Františku  [6.  října] 
pana  Alexlho  z  Ronšperka  z  toho,  že  jest  jej  nařekl  na  jeho  vládyctvie  chlapstviem 
etc.,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  léta  MDVF  v  úterý  před  sv.  Alžbětu :  Poněvadž 
on  pan  Alexí  pohnaný  třikrát  volán  jsa  ku  právu  svému  nestál,  z  té  příčiny  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  dali  sů  jemu  Petrovi  puovodovi 
proti  témuž  Alexiovi  za  právo  stáné.  Dal  památné. 

R.  m.  list  318.  a.  za  nápisem:   „Stáná  práva.  O  avatém  Martině  léta  MDVP". 

1434. 

Mezi  knězem  Janem  z  Vratu  a  Havlem,  poddaným  sirotkův  Jindřicha  ze  Šebířova,  o  orání 

a  posetí  dědin.   1506,  20.  listopadu. 

Kněz  Jan  z  Vratu  pohnal  Havla,  člověka  sirotkuov  někdy  Jindřicha  z  Šebířova. 
Vinil  jej  z  vorání  a  posetí  dědin. 

18* 


140  D.  Xm,  Registra  soudu  komorního. 

V  té  při  mezi  knězem  Janem  z  Vrata  paovodem  s  jedné,  a  Havlem  člověkem 
sirotkuov  někdy  Jindřicha  z  Šebířova  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Havla  vinil  z  vo- 
rání  a  posetí  dědin  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  se  tu  grunthu  a  dědin  dotyce, 
tento  puohon  JMt  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  168.  a. 

1435. 

Mezi  Ctiborem  z  Bukuovky  a  konventem  kláštera  Slovanského  o  zdržení  smlouvy.  1506. 

Ctibor  z  Bukuovky,  komorníkuov  desk  zemských  prokurátor,  pohnal  kněze 
Mathúše,  kláštera  Slovanského  opata,  i  všeho  téhož  kláštera  konventu.  Vinil  je  z  ne- 
zdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  etc. 

V  té  při  mezi  Ctiborem  z  Bukuovky,  komorníkuov  desk  zemských  proku- 
rátorem, puovodem  s  jedné,  a  mezi  knězem  Mathúšem,  kláštera  Slovanského  opatem, 
i  vším  téhož  kláštera  konventem  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  jest  je  on  Ctibor 
vinil  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné,  což  se  desieti  kop  grošuov  platu 
ročnieho  a  LI  strycha  obile  dotýče  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  tento  zdvihli  sú  puohon  z  příčiny 
té,  poněvadž  v  puohonu  plat  se  pokládá  roční,  ješto  to  k  soudu  nepřieleží  komor- 
niemu.  Stalo  se  léta  MDVI^ 

R.  HL  1.  69.  b. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  svatého  Martina  létha  MD  sedmého. 

1436. 

Mezi  Janem  Bechyní  z  Lažan  a  Mandalenou  z  Vrtby  o  postavení  poddaných  lidí  z  HrachoTÍ&C 

pro  pych.  1507,  13.  listopadu. 

Jan  Bechyně  z  Lažan  pohnal  Mandelenu  z  Vrtby,  aby  lidi  své  postavila  před 
pány  JMti  v  soudu  komorním,  zejména  tyto:  Havlíka  holomka  na  Waldeku,  Vaňka, 
Šimona  řečeného  kněze  z  Vések,  Vávru  Hrušková  syna,  a  Duchka  rychtáře  z  Hra- 
chovišť.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  Janem  Bechyní  z  Lažan  puovodem  s  jedné,  a  mezi  těmito 
dole  psanými  osobami  a  lidmi  paní  Mandeleny  z  Vrtby,  pro  kteréž  táž  paní  Man- 
delena,  aby  je  postavila,  pohnána  jest,  totižto :  mezi  Havlíkem  holomkem  na  Wal- 
deku.  Vánkem,  Šimonem  řečeným  kněz  z  Vések,  Vávrů  Hruškovým  synem,  a  Dnchkem 


Nálezy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  141 

rychtářem  z  Hrachovišť,  s  strany  druhé.  Kdež  je  jmenovaný  Jan  puovod  vinil  z  pychu 
a  pro  ten  pych  etc.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšSí  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vysly- 
ševše  puohon  i  odpor,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  mige  vlastnieho  nedielného 
bratra  léta  majícieho  a  toliko  sám  pohání,  ješto  vedle  zřiezení  zemského  měli  pohnati 
oba  dva,  z  té  příčiny  tento  puohon  JMt  zdvihli  sů.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  L  159.  b.  za  nápisem:  „O  watim  Martini  léíha  MDVIP".  Poněyadž  z  r.  1507  není  jiných  ná- 
lezfty,  je  snad  tento  nález  omylem  datorán  k  tomu  roka  a  má  se  spíše  položiti  k  r.  ISOS,  14,  listopadu. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  Svátostí  létha  MD  osmého. 

1437. 

Mezi  ICateřinou  z  Žirovnice  a  Oldřichem  z  Waldeka  o  nevydání  svrchků.  1508,  6.  května. 

Eatheíina  z  Žirovnice,  manželka  Petra  z  Doudleb,  pohnala  Yoldřicha  z  Wal- 
deka a  v  Celnici.  *)  Viniti  ho  chce  z  nevydání  svrchkuov  a  nábytkuov  etc. 

V  té  při  mezi  Eatheřinú  z  Žirovnice,  manželku  Petra  z  Doudleb,  póvodem 
8  jedné,  a  Voldřichem  z  Waldeka  a  v  Celnici  *)  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho 
viní  z  nevydání  svrchkuov  a  nábytkuov,  tří  koní,  šatuov  chodiciech  a  lehaciech 
a  zbroje  i  jiných  věcí,  kteréž  jest  po  nebožtíkovi  Prokopovi  Eamarétovi,  bratru 
jejím  vlastním,  pobral,  práva  k  nim  nemaje.  E  kterýmžto  nábytkem  a  svrchkóm  ona 
Eatheřina  po  témž  bratru  svém  právo  a  spravedlnost  má,  tak  jakož  puohon  plněji 
ukazuje.  A  na  to  ukázala  milost  královského  obdarování,  kdež  statek  vedle  příbu- 
zenstvie  na  najbližšieho  připadati  má  etc.  Proti  tomu  on  Voldřich  z  Waldeka  odpie- 
raje  pravil,  že  jí  těch  svrchkuov  a  nábytkuov  vydati  povinovat  nenie,  protože  jest 
8  nebožtíkem  Prokopem,  jejiem  bratrem,  spolek  i  o  statek  i  o  svrchky  a  nábytky 
měl  dskami  vedle  práva.  A  na  to  ten  spolek  z  desk  ukázal.  Zase  proti  tomu  puovod 
pravila,  že  sú  se  byli  o  svrchky  a  nábytky  dělili.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  naj vyšší  hofinistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  JMt  takto  o  tom  nalezli:  Po- 
něvadž on  pohnaný  spolek  dskami  ukázal,  kterýž  na  statek  i  na  jich  svrchky  uka- 
ziqe,  ačkoli  sú  se  oni  o  svrchky  dělili,  ale  poněvadž  ten  spolek  z  desk  propuštěn 
nenie,  tudy  to  těch  svrchkuov  mezi  nimi  dělení  spolku  dskami  ke  škodě  nenie :  z  té 
přířiny  jí  puovodu  těch  nábytkuov  a  svrchkuov  vydati  povinovat  nenie.  Stalo  se  léta 
MDvill^  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

B.  in.  1.  66.  a.  *)  Nepochybně  má  se  čisti:  re  Yčelnici. 


142  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

1438. 

Mezi  Jindřichem  z  Hodějova  a  MikuláSem  z  Eozého  o  rčení  dáti  konč.  1508,  6.  května. 

Jindřich  z  Hodějova  pohnal  Mikuláše  z  Eozého.  Vinil  jej  z  toho,  že  vzav  od 
něho  od  Jindřicha  kuoĎ  z  rayza  plesnivý,  kterýž  on  Jindřich  XX  kop  grošuov  českých 
sobě  pokládá  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  z  Hodějova  puovodem  s  jedné,  a  Mikolášem  z  Ko- 
zého  s  strany  dnihé.  Kdež  on  Jindřich  jej  Mikuláše  vinil  z  toho,  že  vzav  od  něho 
od  Jindřicha  kuoň  z  rayza  plesnivý,  kterýž  on  Jindřich  XX  kop  grošuov  českých 
sobě  pokládá,  i  připověděv  mu  za  ten  kuoři  jiný  kuon  dáti,  kterýž  by  se  Jindřichovi 
u  něho  slíbil  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  on  Jindřich 
ukázal  svědomí  a  list,  kterýž  jemu  on  Mikuláš  píše,  kterýž  by  se  jemu  kuon  u  něho 
líbil,  že  by  jemu  Jindřichovi  jej  dáti  chtěl.  Proti  tomu  on  Mikuláš  odpíraje  pravil, 
že  jest  jemu  Jindřichovi  tak  dobrý  kuoĎ  dáti  chtěl,  jakož  jest  ten  byl,  kterýž  jemu 
týž  Jindřich  dal;  a  on  Jindřich  že  jest  ho  přijíti  nechtěl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  puohon,  odpor  i  s  obú  stran 
pře  líčení  i  svědomí,  nalezli:  aby  on  Mikuláš  pohnaný  jemu  Jindřichovi  puovodovi 
ten  kuoň  z  rayza  plesnivý  Šváb,  kterýž  se  jemu  Jindřichovi  líbil,  dal,  a  to  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  poněvadž  jest  to  on  Jindřich  podle 
svého  puohonu  a  listem  jeho  Mikulášovým  provedl,  kdež  jest  mu  připsal  kuon,  který 
by  mu  se  líbil,  dáti.  Pak-li  toho  koně  on  Mikuláš  nemá,  tehdy  aby  strany  před 
úředníky  Pražskými  menšími  stáli  na  zajtří  svaté  panny  Markéty  najprv  příští,  a  tu 
on  Jindřich  před  týmiž  úředníky  Pražskými  menšími  aby  provedl,  zač  jest  ten  kuoĎ 
Šváb  z  rajza  plesnivý,  který  mieti  chtěl,  stál.  A  což  před  týmiž  úředníky  provede, 
zač  jest  ten  kuon  stál,  to  aby  jemu  dal  též  ve  dvú  nedělí  od  toho  pruovodu  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  léta  MDVHP  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  ].  101.  a. 

1439. 

Mezi  Janem  z  Pairu  a  Jindřichem  Kladivou  z  Jistebna  o  rčení  dáti  koně.   1508,   6.  května. 

Jan  z  Payru  pohnal  Jindřicha  Kladivu  z  Jistebna.  Vinil  ho  ze  rčení,  tu  kdež 
jest  mu  řekl,  když  u  něho  v  službě  byl,  kuon  dáti  za  X  kop. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Payru  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  Eladivú 
z  Jistebna  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  tu  kdež  jest  mu  řekl, 
když  u  něho  v  službě  byl,  kuoň  dáti  za  deset  kop  etc,  tak  jakož  puohon  šíře 
v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Kladivo  odpíraje  pravil, 
když  mu  on  Jan  deset  kop  dá,  že  mu  kuon  dá.    Tu  JMt  pán,   pan  Vilém   z  Pem- 


Nálesty  z  rohu  1508  o  Svátosti.  143 

šteína  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Po- 
něvadž on  Jan  puovod  dostatečně  provedl,  že  on  Jindřich  Kladivo  řekl  mu  kuoň 
za  X  kop  dáti  a  ne  prodati,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  za  právo,  a  on 
Jindřich  aby  mu  podle  svého  rčení  kuon  dal,  kterýž  by  za  deset  kop  stál,  anebo 
deset  kop,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  konečně  pořád  zběhlých.  Stalo 
se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R  HL  1.  160.  a. 

1440. 

Mezi  Janem  Šubou  z  Humiian  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  nezdržení  smlouvy. 

1508,   6.  května. 

Jan  Šuba  z  Humhan  pohnal  Václava  Adama  z  Drahonic  a  na  Ploskovicích. 
Vinil  ho  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  že 
mu  měl  na  čas  měno  vitý  sto  kop  a  X  kop  grošuov  míšeňských  dáti. 

V  té  při  mezi  Janem  Šubú  z  Humňan  s  jedné,  a  Václavem  z  Drahonic  na 
Ploskovicech  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  že  mu  měl  na  Čas  menovitý  sto  kop  a  X  kop  gro- 
šuov míšeňských  dáti  etc.,  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  touž  smlouvu 
a  svědomí  ukázal.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný  odpíraje  pravil,  aby  to  provedl, 
že  jest  jemu  Šubovi  tomu  dosti  neučinil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteína  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlády kami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  odpor  i  svědomí 
i  smlouvu,  nalezli:  Poněvadž  jest  to  on  Šuba  svědomím  i  smlouvu  provedl,  že  jest 
mu  on  Václav  těch  sto  a  X  kop  míšeňských  na  čas  jmenovitý  dáti  měl,  a  on  toho 
neodvedl,  by  mu  dal:  i  z  té  příčiny  aby  mu  on  Václav  pohnaný  tu  summu  již  me- 
novanú  a  v  puohonu  i  v  smlouvě  položenu,  to  jest  těch  sto  kop  grošuov  a  X  kop 
grošuov  míšeňských,  jemu  Šubovi  puovodovi  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  konečně  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

.    B.  HL  L  160.  b. 

1441. 

Mezi  Janem  Šubou  z  Humiian  a  Václavem  z  Drahonic  o  rukojemství  za  pobrané  svrchky. 

1508,  6.  května. 

Jan  Šuba  z  Humňan  pohnal  Václava  z  Drahonic.  Vinil  ho  jakožto  rukojmí 
za  hrábí  z  Muzluov,  služebníka  jeho,  a  to  v  tom,  kdež  jest  týž  hrabie  pobral  jemu 
Šubovi  XLti  strychuov  žita  a  jiné  svrchk)'. 

V  té  pří  mezi  Janem  Šubú  z  Humňan  s  jedné,  a  Václavem  z  Drahonic 
8  strany  druhé.  Kdež  téhož  Václava  vinil  jakožto  rukojmí  za  hrábí  z  Muzluov,  slu- 


144  D.  Xin.  Begistra  soudu  komorního. 

žebníka  jeho,  a  to  v  tom,  kdež  jest  týž  hrable  pobral  jemu  Šubovi  XLti  strychaov 
žita  a  jiné  svrchky  etc.,  tak  jakož  puohon  phiěji  nkazige.  Proti  tomu  on  Adam  od- 
píraje pravil,  že  on  Šuba  ničímž  dostatečně  neprovozuje,  by  týž  hrabie  ty  svrchky 
pobral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMtí  raddami,  slyševše  puohon,  ža- 
loba, odpor,  s  obú  stran  pře  líčení  a  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  jest  on  Šuba  puovod 
dostatečně  neprovedl,  by  nadepsaný  hrabie  jemu  ty  svrchky  pobral ;  z  té  příčiny  JMt 
jemu  Václavovi  dávají  za  právo,  a  on  Václav  že  jemu  Šubovi  vedle  jeho  puohonu 
nic  tu  povinen  nenie.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

R.  m.  1.  161.  a. 

1442. 

Mezi  Václavem  Jebňátkem  z  Jilového  a  Mikulášem  Světlíkem  o  nevrácení  svěřených  klenotů. 

1508,  6.  května. 

Václav  Jehnátko  z  Jílového  a  Eatheřina,  manželka  jeho,  měštěnín  Nového 
města  Pražského,  pohnal  Mikuláše  Světlíka,  v  Starém  městě  Pražském  obývajícieho. 
Vinil  jej  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Bemardina  Vlacha,  vlastního  bratra  někdy 
Anthonína  Vlacha  kupce,  z  nevrácení  klenotuov  těchto  dole  psaných,  témuž  Antho- 
nínovi  od  nich  někdy  svěřených  a  k  věrné  ruce  schovati  daných:  pasu  střiebmého 
pozlaceného,  koflíku  střiebmého,  šesti  Ižic  stříbrných  a  věnce  perlového  s  jeho  přípravu. 

V  té  při  mezi  Václavem  Jehňátkem  z  Jilového  a  Kateřinu,  manželku  jeho, 
měštěnínem  Nového  města  Pražského,  s  jedné,  a  Mikulášem  Světlíkem,  v  Starém 
městě  Pražském  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  jakožto  držitele  statku  ne- 
božtíka Bemardina  Vlacha,  vlastního  bratra  někdy  Anthonína  Vlacha  kupce,  z  ne- 
vrácení klenotuov  těchto  dole  psaných,  témuž  někdy  Anthonínovi  od  nich  svěřených 
a  k  věmé  ruce  schovati  daných:  pasu  střiebmého  pozlaceného,  koflíku  střiebmého, 
šesti  Ižic  střiebrných  a  věnce  perlového  s  jeho  přípravu,  kteréžto  klenoty  nadepsaný 
Jehnátko  a  jeho  manželka  sto  kop  grošuov  Českých  pokládají  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  Při  tom  pravíce  tíž  puovodové,  poněvadž  nadepsaný  Světlík 
držitelem  statku  téhož  Bemardina  jest  a  před  úředníky  u  desk  se  znal,  že  statek 
jeho  Bemardinuov  u  sebe  má,  že  spravedlivě  jim  jich  klenoty  svrchu  dotčené  na- 
vrátiti povinovat  jest.  A  na  to  některá  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  Světlík  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  oni  puovodové  ničímž  toho  neprovozují,  by  on  co  statku  svěře- 
ného od  Bemardina  k  sobě  vzal,  ani  také  provedli,  by  co  Anthoniovi  svěřili,  aneb 
týž  Bemardin  aby  k  sobě  přijal  co  od  Anthonína,  a  že  on  naprosto  žádného  statku 
ani  Anthoniova  ani  Bemardinova  nemá;  ačkoli  před  úřadem  u  desk  se  seznal,  že 
Bemardinuov  statek  u  sebe  a  za  sebú  má,  ale  ten  že  jest  v  truhlici  na  rathouze 
v  Starém  městě  Pražském.  Při  tom  také  ukázal  svrchu  psaného  Bemardina  kvitancí. 


Nále^íf  ^  ^ohu  1508  o  Svátosti.  146 

y  kteréž  Bernardin  seznává,  co  nadepsaný  Světlík  s  svú  manželku  u  něho  kupeckých 
▼ěd  a  zač  koupil,  a  z  toho  ze  všeho  je  kvituje.  Zase  proti  tomu  puovodové  pravili 
jsú,  poněvadž  on  Světlík  ničímž  dostatečně  neodvozuje,  by  častopsaného  Bemardinova 
statku  viece  u  sebe  neměl,  krom  což  v  té  truhlici  bylo  a  což  od  něho  koupil :  chce-li 
a  smie-li  za  to  zprávu  vedle  práva  učiniti,  že  ho  viece  nemá,  že  jim  to  od  něho 
trpělivě  býti  má.  Proti  kterýmžto  slovuom  Světlík  pověděl,  poněvadž  to  kvitancí 
Bemardinovú  potřebně  odvozuje,  že  mu  zprávy  činiti  potřebie  nenie,  a  že  přes  to 
JMt  páni  naň  toho  dopustiti  neráčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  svědomí,  JMt  nalezli:  Poněvadž  někdy  Antonín 
Vlach  a  kupec  k  tomu  se  jest  znal,  jakož  svědci  seznávají,  že  jest  od  Jehňátka  a 
manželky  jeho  statek  a  klenoty  od  nich  sobě  svěřené  k  sobě  přijal,  a  Bernardin 
Vlach,  bratr  jeho,  nápadníkem  a  držitelem  statku  jeho  Antonínova  byl,  a  Světlík 
před  úředníky  u  desk  se  seznal,  že  statek  Bemardinuov  za  sebú  má,  ale  že  jest  jej 
všecken  v  truhle  na  rathouz  dal,  a  také  týž  Světlík  kvitancí  od  něho  Bernardina 
pokázal,  že  s  svú  manželku  statek  jeho  vlastní  kupecký  koupil  a  zaplatil,  a  z  toho 
ze  všeho  kvitováni  jsú,  a  tito  puovodové  po  svém  statku,  Anthonínovi  svěřeném, 
právem  jdúce,  k  němu  k  Světlíkoví  hledí,  poněvadž  se  znal,  že  statek  jeho  Bemar- 
dinuov u  sebe  a  za  sebú  má ;  z  těch  příčin  aby  týž  Světlík  to  zpravil,  že  toho  statku 
Bemardinova  po  jeho  Bemardinově  ven  z  této  země  vyjití  nic  viece  neměl  a  nemá, 
krom  toho,  což  jest  v  té  trable  na  rathouz  dal,  a  to  v  pondělí  najprv  příští  v  hodin 
jedenácte,  tak  jakž  JMtí  pány  rozkázáno  bude.  Pakli  by  Světlík  toho  nezpravil, 
tehdy  zač  Jehňátko  s  svú  manželku  na  svrchu  psaný  čas  zpraví,  že  by  tíž  klenotové 
v  puohonu  menovaní  stáli,  to  aby  jim  on  Světlík  dal  ve  dvú  nedělí  od  zprávy  pořád 
zběhlých.  Což  se  pak  té  truhly  na  rathouz  dánie  dotýče,  chce-li  Jehňátko  s  svú 
ženu  právem  k  té  trable,  a  což  v  ní  jest,  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se 
v  sobotu  před  svatým  Stanislavem. 

Létha  MDVm^  v  pondělí  den  svatého  Brykcí  [13.  listopadu]  Mikuláš  Světlík 
pohnaný  učinil  jest  přísahu  podle  nálezu  tohoto  svrchu  psaného  těmito  slovy:  Na  tom 
přísahám  pánu  Bohu,  všem  svatým,  jakož  Václav  Jehňátko  a  Eatheřina,  manželka  jeho, 
vinili  mě  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  Bernardina  Vlacha  z  nevrácení  klenotuov 
Y  jich  puohonu  na  mne  od  nich  učiněném  položených,  že  sem  toho  Bemardinova 
statku  po  jeho  Bemardinovú  ven  z  této  země  vyjetí  nic  viece  neměl  a  nemám  krom 
toho,  což  sem  v  té  trable  na  rathouz  dal.  Tak  mi  Buoh  pomáhaj  i  všickni  světí. 

R.  HL  L  296.  b.    SroT.  nálezy  &  1333  a  1359  na  str.  76  a  93. 


ArcUr  Čttký  XIII  ^9 


146  D,  XIII.  Begistra  soudu  komamího. 

1443. 

Mezi  Albrechtem  Hořeiovcem  z  Libo&ína  a  Markétou  z  Téchovic  o  rčeoí.  1508,  6.   května. 

Albrecht  Hořešovec  z  Libošína  pohnal  Markétu  z  Těchlovic,  manželka  někdy 
Petra  Kance,  léta  MDVI  v  úterý  na  den  sv.  Blažeje  [3.  února]  ze  rčenie,  kdež  jest 
mu  řekla  dáti  puol  věna  svého,  kteréž  má  na  Těchlovicích,  dvě  stě  kop  grošuov 
českých  etc,  jakž  puohon  plněji  svědčí.  Tu  léta  ut  supra  v  sobotu  před  sv.  Stani- 
slavem dáno  jemu  Albrechtovi  puovodovi  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

A  léta  MDX^  v  sobotu  den  sv.  Urbana  [25.  května]  vydán  jest  list  zatykači 
na  Markétu  z  Těchlovic  pohnánu  po  právu  stáném. 

R  m.  liat  318  b.  za  nápisem :  „Sianá  práva  k  roku  SvátotU  léiha  MDVUP". 

1444. 

Mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  spolu  s  Natanaelem  Černínem  z  Černína  a  Matějem 

Šaškem  z  Jaroměře  o  dostíučiněnl  smlouvě.  1508,  8.  května. 

Beneš  Sendražský  z  Sendražic  a  Natanael  Černín  z  Černína  pohnali  Matěje 
Šaška,  měštěnína  města  Jaromíře.  Vinili  ho,  aby  položil  tu  smlouvu,  mezi  nimi 
a  jím  Šaškem  učiněnu  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzenu,  kdež  sú  mu  sto  kop  grošuov 
českých  u  Martina  a  Bořka  bratří  z  Hrádku  zjednali  etc. 

y  té  při  mezi  Benešem  Sendražským  z  Sendražic  a  Natanaelem  Černínem 
z  Černína  puovody  s  jedné,  a  Matějem  Šaškem,  měštěnínem  města  Jaromíře,  pohna- 
ným s  strany  druhé.  Kdež  ho  viní,  aby  položil  tu  smlouvu  mezi  nimi  a  jím  Šaškem 
učiněnu  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzenu,  kdež  sú  mu  sto  kop  grošuov  českých  u  Martina 
a  Bořka  bratří  z  Bb*ádku  zjednali,  a  těch  sto  kop  grošuov  českých  on  jim  měl  ujistiti 
kniehami  městskými  v  Jaromíři  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje  a  tak  jakož  táž 
smlouva  to  v  sobě  plněji  zavierá  etc.  Tu  on  Šašek  před  pány  JMtí  stoje,  k  tomu 
se  jest  seznal,  že  jest  té  smlouvě  dosti  neučinil;  ale  že  by  učinil  rád,  kdyby  to  na 
jeho  vuoli  a  moci  bylo;  než  že  to  schází  purgmistrem  a  konšely  Jaromířskými,  za 
kterýmiž  on  Šašek  statek  svuoj  má  a  jím  na  témž  statku  ujistiti  chtěl,  ale  že  oni 
toho  jemu  dopustiti  nechtěli,  prose  v  tom  JMti  pánuovi  což  se  jich  Jaromffských 
dotýče,  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nq'- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto 
o  tom  nalezli :  Poněvadž  se  on  Šašek  k  nadepsané  smlouvě  zná  a  neodpierá,  že  jí 
dosti  neučinil,  z  té  příčiny  aby  vedle  puohonu  jí  té  smlouvě,  tak  jakož  puohon  oka- 
zuje a  jakž  ta  smlouva  sama  v  sobě  zní,  dosti  učinil,  a  to  od  dnešníeho  dne 
ve  dvtt  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava  léta 
MD  osmého  etc. 

R.  m.  1.  30.  b. 


Nálepy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  147 

1445. 

Mezi  Kašparem  z  Zon  spolu  s  Nyklem  z  Rachmberka  a  Markétou  z  Byšic  o  rukojemství 

za  věno.  1508,  8.  května. 

Kašpar  z  Zon  na  Osece,  Nykl  z  Rachmberka  a  v  Janoyě  pohnali  Markéty 
z  Byšic.  Viní  ji  jakožto  držitele  a  nápadnici  dědin  a  statku  Hanuše  z  Dělen,  někdy 
manžela  syého,  aby  jím  počet  učinila  etc. 

y  té  při  mezi  Kašparem  z  Zon  na  Osece  a  Nyklem  z  Rachmberka  a  v  Ja- 
nově s  jedné,  a  Markétu  z  Byšic  s  strany  druhé.  Kdež  ji  viní  jakožto  držitele  a  ná- 
padnici dědin  a  statku  Hanuše  z  Dělen,  někdy  manžela  svého,  aby  jim  počet  učinila 
a  provedla,  kdy  a  kde  jest  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věnných  témuž 
Hanušovi,  manželu  svému,  dala  a  zaplatila,  poněvadž  sú  oni  nadepsaní  Kašpar  a  Nykl 
Rachmberk  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věna  jejíeho  Markétě  za  na- 
depsaného Hanuše  za  rukojemství  dáti  musilí,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  uka- 
zuje. Proti  tomu  pohnaná  odpoviedajíc  pravila,  že  těm  Kašparovi  a  Nyklovi  z  toho 
počtu  povinna  nenie  učiniti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykamí,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčeníe,  JMt  nalezli:  Po- 
něvadž oni  puovodové  ji  z  toho  pohánějí,  aby  z  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov 
českých,  kteréž  po  sobě  dala  Hanušovi  z  Dělen,  manželu  svému,  počet  učinila,  i  jest 
o  to  věno  nalezen  konec  učiněný ;  i  z  té  příčiny  ona  Markléta  jim  puovoduom  počtu 
činiti  povinna  nenie.  Než  chtie-li  oni  puovodové  k  ní  anebo  k  komu  jinému  [hleděti] 
o  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  věnných,  kteréž  sú  jí  Markétě  pohnané  za 
rukojemstvie  dali,  za  nebožtíka  Hanuše  z  Dělen,  manžela  jejieho,  právo  se  jim  neza- 
vierá.    Stalo  se  léta  MDVHF  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  in.  1.  56.  b.    SroY.  nález  &  1399  na  str.  118. 

1446. 

Mezi  Mandalenou  z  Vrtba  a  Elškou  Lešanskou  z  Lešan  o  nevráceni  peněz.  1508,  8.  května. 

Mandelena  z  Vrtba  pohnala  Elšku  Lešanskú  z  Lešan.  Vinila  ji  z  nevráceni 
XX  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Vrtba  puovodem  s  jedné,  a  Elškú  Lešanskú 
z  Lešan  pohnánu  s  strany  druhé,  kdež  ji  táž  Mandelena  vinila  z  nevrácení  XX  kop 
grošuov  českých.  Proti  tomu  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  nenie  k  tomu  puohonu 
povinna  odpoviedati  z  té  příčiny,  že  se  nepíše  z  Lešan  než  z  Čečelic,  a  ona  ji  po- 
hání z  Lešan.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom 
vypověděli:  Poněvadž  on  puovod  pohání  ji  pohnánu  odjinud,  než  se  ona  píše,  i  z  té 
příčiny  ona  pohnaná  nenie  povinna  k  tomu  puohonu  odpoviedati;   než  poněvadž  jest 

19* 


148  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

ona  pohnaná  puohon  k  sobě  přijala,  na  kterémž  nápis  svědčil  odjinud,  než  se  ona 
píše,  což  se  škod  dotýče,  aby  ona  pohnaná  o  suchých  dnech  letničních  najprv  bu- 
dúcích  na  hradě  Pražském  stála  a  o  ty  škody  panu  hofmistru  aby  JMti  připomenula, 
a  že  nadepsané  paní  pohnané  oznámí,  kterak  se  bude  mieti  o  ty  škody  zachovati, 
poněvadž  jest  ten  puohon  k  sobě  přejala,  ješto  se  ona  odtud  nepíše.  Stalo  se  v  pondělí 
den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  199.  b. 

1447. 

Mezi  Martinem  Laudátem  a  Fridrichem  Tetaurem  z  Tetova  o  nevydání  manželky. 

1508,  8.  května. 

Nález.  Martin  Laudát  v  Praze  obývající  pohnal  Frydrycha  Tetaura  z  Te- 
tova. Vinil  ho  Laudát,  že  mu  manželky  jeho  svévolně  vydati  nechtěl  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí  i  také  smlouvu.  Proti  tomu  on  po- 
hnaný odpíraje  pravil,  že  jest  jí  nebránil  vzieti  jim,  kohož  jest  po  ni  poslal.  A  na 
to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  puohon,  žalobu,  odpor,  s  obů  stran  pře  líčenie,  smlouvu  i  svědomí,  JMt  nalezli  : 
Poněvadž  on  Tetaur  manželky  jeho  nebránil  jest  vzieti,  a  to  provedl  svědomím,  i  ti, 
ktož  po  ni  jezdili,  také  tak  svědčili,  že  jim  jie  nebránil  vzieti  ve  dvoře;  a  k  tomu 
Tetaur  mluvil,  že  mu  jí  ještě  nehájí,  a  že  ona  v  Praze  i  jinde  bývá,  kdež  se  jí 
koli  zdá :  z  těch  příčin  on  Tetaur  tu  jemu  Laudátovi  nic  povinovat  nenie ;  než  Laudát 
aby  se  zachoval  k  ženě  své  vedle  rozumu  svého,  na  tu  smlouvu  prohlédaje,  kterfl  s  ní 
má;  a  on  Tetaur  aby  jí  jemu  nebránil  a  jí  proti  němu  nezastával  ani  choval.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  HL  L  200.  a. 

1448. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  pacholka  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Opi  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  všie  obce 
města  Kadaně,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti  Kašparova  Gleynarova  pacholka  jménem  Hanuše.  Vinil  ho 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

v 

v  té  při  mezi  Opiem  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  je  pohnal,  aby  postavili  před  najvyšším  panem  hofinistrem  královstvie  českého 
a  raddami  krále  JMti  Kašparova  Gleynarova  pacholka  ménem  Hanuše.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 


Nál&sy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  149 

šteina  na  Helfenšteině  etc,  nevyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  podle  zfiezenie  zemského  ten  puohon 
(jakož  oni  to  provedli  sú)  dvě  neděli  napřed  před  Svátostí  jim  Eadaňským  dodán 
nenie,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého 
Stanislava. 

R.  m.  L  S82.  b. 

1449. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  nepropuštění  člověka  jeho  z  rukojemství. 

1508,  8.  května. 

Opi  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Kadaně.    Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  týmž  Opiem  z  Fictum  a  Kadaňskými  nadepsanými.  Jakož  jest 
je  týž  Opi  pohnal,  chtě  je  KadaĎské  všecky  viniti  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  protože  sú  mu  člověka  jeho  mistra  Jiříka  z  rukojemstvie  pro- 
pustiti nechtěli  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami :  Poněvadž  podle  zřiezenie  zemského  ten  puohon  (jakož  oni 
to  provedli  sú)  dvě  neděli  napřed  před  Svátostí  jim  Kadaňským  dodán  nenie,  z  té 
příčiny  JMt  tento  puohon   zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého   Stanislava. 

R.  m.  L  223.  a. 

1450. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  spolusouseda  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Oppl  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Kadaně,  aby  postavili  před  pány  v  soudu  komorním  Jiříka,  foytova  syna, 
spolusouseda  svého.   Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  týmž  Opplem  a  svrchu  psanými  Kadaňskými.  Kdež  jest  je  on 
Oppl  pohnal,  aby  postavili  přede  pány  v  soudu  komorním  Jiříka,  foytova  s}iia,  spolu- 
souseda svého,  kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  z  příčiny  napřed  po- 
ložené tento  puohon  zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

B.  m.  1.  228.  a. 

1451. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obci  města  Kadaně  o  postavení  pacholka  pro  pych.  1508,  8.  května. 

Oppl  týž  z  Fictum  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  Kadaně,  aby  posta- 
vili pacholka  svého,  kterýž  u  nich  slouží,  jménem  Hanzle.  Vinil  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc. 


150  D.  XUI.  Registra  soudu  Jcomomího. 

V  té  při  mezi  týmž  Opplem  z  Fictum  puovodem  s  jedné,  a  mezi  purgmistFem 
a  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  pohnanými  s  strany  druhé.  Jakož  jest  je  pohnal, 
aby  postavili  pacholka  svého,  kterýž  u  nich  slouží,  ménem  Hanzle,  kdež  jej  vinil 
z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  niyvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  jim  Kadanským  ten  puohon  dvě  neděli 
před  Svátostí  vedle  zřiezenie  zemského  dodán  nenie,  z  té  příčiny  JMt  tento  puohon 
zdvihli  sú.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  228.  b. 


1452. 

Mezi  Staroměstském  měštanem  Severinem  a  Matějem  Bílým  Knížetem .  z  Únhoitě  o  rčení. 

1608,  8.  května. 

Severin  z  Prahy,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  pohnal  Matěje  Bílého 
Eniežete  z  Ounhoště.  Vinil  ho  ze  rčení,  tu  kdež  týž  Severyn  byv  zaĎ  rukojmí 
k  Václavovi  z  Luženic,  [měštěnínu]  téhož  Starého  města  Pražského,  podle  jiných  dobrých 
lidí  za  padesáte  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Severynem  z  Prahy,  měštěnínem  Starého  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Matějem  Bflým  Kniežetem  z  Ounhoště,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze 
rčení  tu,  kdež  týž  Severín  byv  zaíi  rukojmí  k  Václavovi  z  Luženic,  měštěnínu  téhož 
Starého  města  Pražského,  podle  jiných  dobrých  lidí  za  Lte  kop  grošuov  českých  a 
s  nich  i  úrok  za  něho  dáti  musil  dielu  svého  jistiny,  úroka,  škod  i  prolézaného  XI 
kop  grošuov  a  puol  desátá  groše  vše  českých,  z  kteréhožto  rukojemstvie  týž  Matěj 
Bílý  Knieže  řekl  jest  jeho  svým  statkem  vyvaditi  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  ukazige. 
A  na  to  ukázal  nález  z  registr  úřadu  purkrabského  a  svědomí  s  rathouzu  Pražského, 
jeho  dobrovolné  přirčení  i  také  svědomí.  Proti  tomu  on  Enieže  odpíraje  pravil,  že 
jest  prve  o  tu  při  rozsouzen,  a  k  tomu  že  to  svědomí  nenie  vedle  práva,  kteréž  on 
k  té  při  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nig- 
vyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on 
puovod  vedle  práva  neukázal  jest  svědomí  a  zřiezení  zemského,  které  k  soudu  ko- 
mornímu za  právo  přijímáno  bývá;  i  z  té  příčiny  on  Enieže  konečně  jemu  Severy- 
novi  těmi  XI  kopami  grošuov  českými  a  puol  desátá  grošem  českým  nenie  povinen, 
z  kterýchž  jeho  pohání.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  in.  1.  267.  a. 


NáíeBy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  151 

1453. 

Me2d  knčzem  Samuelem  z  Rysmburka  a  radou  města  Hradce  Králové  o  postavení  Ofky  pro 
vydání  pozůstalých  svrchkův  a  klenotft  po  Alšovi  z  Rysmburka.  1508,  8.  května. 

Kněz  Samuel  z  Rysmburka  pohnal  purgmistra  a  raddy  města  Hradce  Králové 
nad  Labem,  aby  postavili  Uršilu,  jinak  Ofku.  Vinil  ji  z  svrchknoT  a  klenotuov, 
kteréž  po  nebožtíku  panu  Alšovi  z  Rysmburka  zuostaly. 

y  té  pH  mezi  knězem  Samuelem  z  Rysmburka  s  jedné,  a  Uršilú,  jinak  Ofkú, 
pro  kteráž  on  kněz  Samuel  pohnal  měšfanuov  města  Hradce  Králové  nad  Labem, 
aby  ji  zde  před  soudem  postavili,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  svrchkuov  a  kle- 
notuoY,  kteréž  po  nebožtíku  panu  Alšovi  z  Rysmburka  zuostaly  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  Tu  poručník  jeho  puovoduov  žádal  JMtí  pánuov  za  prodlenie, 
aby  svědkuov  k  své  potřebě  mohl  poháněti,  a  že  svědkuov  pohotově  nemá.  Proti 
tomu  Ofka  pohnaná  pánuov  JMtí  prosila  v  té  věci  za  opatření  podle  práva,  poněvadž 
puovodem  jest,  že  by  měl  se  všemi  potřebami  hotov  býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  niyvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  pohon,  žalobu,  odpor  i  s  obú  stran  pře  líčení, 
JMt  nalezli:  Poněvadž  on  puovod  ničím  jest  toho  neprovedl  podle  pohonu  svého, 
i  z  té  příčiny  jí  pohnané  dáviýí  za  právo,  že  mu  ničímž  tiem  povinovata  nenie  těmi 
svrchky  v  puohonu  položenými.     Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  1.  267.  b. 

1454. 

Mezi  Václavem  starším  Králickým  z  Krsovic  a  bratřími  Škrovady  o  slib  otce  jich. 

1508,  8.  května. 

Václav  starší  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Matěje  a  Davida  bratří  z  Škrovadu. 
Vinil  je  z  toho,  kdež  jest  on  Králicský  měl  smlouvu  s  Vilémem  z  Řenec,  tu  Prokop 
Škrovad,  otec  jich  nedielný,  jemu  slíbil  Králicskému  za  puol  XIII  kopy  grošuov  če- 
ských ruku  dáním  za  téhož  Viléma. 

V  té  při  mezi  Václavem  starším  Králicským  z  Krsovic  s  jedné,  a  mezi  Ma- 
tějem a  Davidem  bratřími  z  Škrovadu,  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdež  je  vinil 
z  toho,  kdež  jest  on  Králicský  měl  smlouvu  s  Vilémem  z  Řenec,  tu  Prokop  Škrovad, 
otec  jich  nedielný,  potom  slíbil  jemu  Králicskému  za  puol  XTTT  kopy  grošuov  českých 
ruku  dáním  za  téhož  Viléma,  a  tak  mu  slíbil,  aby  neměl  s  ním  s  Vilémem  nic  on 
Králicský  než  s  ním  s  Prokopem,  a  že  mu  ty  peníze  na  ty  roky  dány  budou,  jakož 
smlouva  ukazuje.  Kterúž  smlouvu  on  Králicský  měl  s  týmž  Vilémem  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  touž  smlouvu.  Proti  tomu  oni  Škro- 
vadové  odpíriyíc  pravili,  že  oni  s  ním  s  Králicským  nic  činiti  nemají,  a  sliboval-li 
jest  otec  jich  jemu  zač,  že  oni  toho   nevědie,  a  že  jest  otce  jich  měl,  ježto  na  dvě 


152  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

létě  nemocen  ležal,  že  jest  mohl  k  němu  o  to  dobře  hleděti;  než  oni  že  sú  mu  nic 
neslibovali,  a  tak  že  po  otci  syém  žádného  statku  nemají.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyšeyše  odpory,  strany  i  jich  pře  líčenie,  i  tu 
smlouvu  ohledavše,  nalezli:  Poněvadž  on  Králicský  puovod  toho  ničimž  neprovedl, 
by  oni  Škrovadové  jaký  statek  po  svém  otci  měli;  z  té  příčiny  oni  jemu  té  puol 
Xmtý  kopy  grošuov  českých  vedle  puohonu  za  svého  otce  dáti  povinni  nejsú.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatého  Stanislava. 

R.  m.  L  997.  b. 

1455. 

Mezi  Nymburským  měfitanem  Václavem  Lekšem  a  Zikmundem  Doubravcem  z  Doubravan 

o  rčení.  1508,  8.  května. 

Václav  Lekeš,  měštěnín  Nymburský,  pohnal  Zigmunda  Doubravce  z  Doubravan. 
Vinil  ho  ze  rčení,  kdež  jest  mu  on  Zikmund  řekl,  neobdržím-li  viece  na  Václavovi 
Hrádkovi,  než  k  čemu  mi  se  poddává,  že  jemu  Václavovi  dá  sto  kop. 

V  té  při  mezi  Václavem  Lekšem,  měštěnínem  Nymburským,  s  jedné,  a  Zig- 
mundem  Doubravcem  z  Doubravan  s  strany  druhé.  Kdež  puovod  vinil  ze  rčení,  kdež 
jest  mu  řekl  on  Zigmund  pohnaný,  neobdržím-li  viece  na  Václavovi  Hrádkovi,  než 
k  čemu  mi  se  poddává,  že  jemu  Václavovi  dá  sto  kop,  a  veda  neobdržal,  a  jemu 
Václavovi  sta  kop  nedal  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  mu  to  Lekšovo  svědomí 
nic  ke  škodě  nenie  a  že  nenie  vedle  práva,  a  že  toho  ničimž  neprovozuje,  by  s  ním 
s  Zygmundem  o  tu  krávu  souzen  byl  a  ortelován.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pern- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  slyševše  odpor,  žalobu  i  svědomí,  JMt  nalezli :  Poněvadž 
on  Lekeš  dostatečně  toho  neprovedl,  by  on  Zigmund  na  kterém  právě  odsouzen  byl, 
a  také  oni  Nymburští  purgmistr  a  radda  svědomí  vedle  práva,  jakž  do  soudu  ko- 
morního přísluší,  nedali  sú,  z  té  příčiny  on  Zigmund  jemu  Lekšovi  podle  jeho  puo- 
honu těmi  sty  kopami  grošuov  povinovat  nenie.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatého 
Stanislava. 

R.  m.  1.  298.  a.    Srr.  nález  é.  1481  na  str.  138. 

1456. 
Mezi  Václavem  z  HobSovíc  a  jVnežkou  z  Čečelic  o  rčení.  1508,  8.  května. 

Václav  z  Hobšovic  pohnal  Anežku  z  Čečelic.  Vinil  ji  ze  rčenie,  tu  kdež 
jest  mu  řekla  pět  kop  grošuov  českých  dáti. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Hobšovic  puovodem  s  jedné,  a  Anežku  z  čečelic 
pohnánu  s  strany  druhé.    Kdež  ji  vinil  ze  rčenie,   tu  kdež  jest  mu  řekla  pět  kop 


Nálezy  e  rohu  1508  o  Svátosti.  169 

grošnoY  českých  dáti  etc.,  tak  jakož  puohon  v  sobě  plněji  ukazuje.  A  na  to  svědomí 
ukázal.  Proti  tomu  ona  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  se  ti  svědci  nesrovnávají  a 
svědčie  rozdielně,  a  žádný  svědek  že  toho  dostatečně  neseznává,  by  ona  paní  Anežka 
jemu  těch  pět  kop  grošuov  dáti  přiíiekala,  a  z  té  příčiny  že  mu  ona  tu  nic  povinovata 
nenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami:  Poněvadž  se  svědci 
8  puohonem  nesrovnávají,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  pondělí 
den  svatého  Stanislava. 

um.].  298.  a. 

1467. 

Mezi  Jindřichem  LoučeDským  z  Kopidlna  a  bratrem  jeho  Zdeňkem  o  pobrání  svrchků. 

1508,  9.  května. 

Jindřich  Loučenský  z  Eopydlna  pohnal  Zdenka  Loučenského  odtudž,  bratra 
svého.    Vinil  jej  z  pobrání  svrchkuov  ze  dvora  v  Psinciech  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  s  jedné,  a  Zdeňkem  odtudž, 
bratrem  jeho,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pobrání  svrchkuov  ze  dvora 
v  Psinciech  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti 
tomu  on  Zdeněk  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  svědomí  puovodovo  s  puohonem  ne- 
srovnává, a  že  jest  jemu  Jindřichovi  nikdy  nebránil  těch  svrchkuov  vzieti  ani  bráti, 
a  že  jest  se  v  ně  nikdá  neuvazoval  ani  k  němu  o  ně  posielal,  aby  jemu  je  vrátil, 
a  že  toho  ničímž  neprovozuje  podle  puohonu  svého,  by  se  jemu  puovodovi  v  ty 
svrchky  uvázal,  než  že  jest  těch  svrchkuov  Sekerkoví  se  dvorem  v  Psincích  postůpil. 
A  na  to  ukázal  svědomí  a  zápis  dskami,  kterýž  svědčí,  aby  se  mohl  uvázati  s  jedniem 
komorníkem  v  dvuor  Psince  se  vším,  s  rybníky,  potoky  i  se  vší  zvolí,  což  k  tomu 
přísluší.  Proti  tomu  Jindřich  puovod  pravil,  že  mu  zápis  nesvědčí  s  svrchky,  a  že 
jemu  pobral  ryby  slovené  a  ssazené  z  kuchyněk,  a  že  je  některé  prodal,  a  že  jich 
těm  kupcuom  bráti  nedal.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc.,  n^'vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Po- 
něvadž ten  zápis  dskami  svědčí,  aby  se  v  zboží  on  Zdeněk  uvázal  a  v  rybníky, 
a  nesvědčí,  aby  se  uvazoval  v  svrchky,  aby  strany  stály  před  úředníky  menšími  Praž- 
skými desk  zemských  na  zajtří  svaté  Markéty  najprv  příští;  a  což  tu  Jindřich  před 
týmiž  ouředníky  provede,  že  jest  mu  on  Zdeněk  svrchkuov  pobral  a  preč  postůpil 
aneb  obrátil,  kam  se  jemu  zdálo,  což  jest  těch  svrchkuov  bylo,  jakož  pouhou  uka- 
zuje. A  zač  sú  stály,  což  by  ouředníci  přisoudili,  aby  on  Zdeněk  od  toho  přísudku 
ve  dvú  nedělí  jemu  Jindřichovi  dal  a  zaplatil.  Což  se  pak  ryb  těch  slovených  do- 
tyce, což  jich  Jindřich  před  uvázáním  Zdeňkovým  prodal  kupcóm,  a  Zdeněk  jim  jich 

AickiT  ČHký  Xm.  80 


154  Z).  XIII,  Begistra  soudu  kamamiho. 

bráti  nedal,  když  se  y  to  uvázal :  což  Jindřich  provede  před  týmiž  ooředníky,  zač  sú 
ty  ryby  stály,  kteréž  jest  prodal  před  uvázáním  Zdeňkovým,  což  tíž  ouředníci  přisoudí, 
zač  sú  stály,  aby  týž  jemu  zaplatil  od  rozsudku  ve  dvů  nedělí.  Než  kterýchž  jest 
on  Jindřich  ryb  byl  neprodal  před  uvázáním  Zdeňkovým,  že  k  těm  práva  nemá,  než 
Zdeněk  k  nim  právo  má  vedle  uvázání  svého.  A  což  se  lesních  a  loučních  peněz 
dotýče,  což  jest  kolivěk  toho  Jindřich  prodal  před  Zdeňkovým  uvázáním,  což  před 
ouředníky  provede,  to  také  Zdeněk  jemu  Jindřichovi  povinen  jest  dáti.  Stalo  se  léta 
MDVnP  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  1.  101.  b. 

1458. 

Mezi  Novoměstským  měštanem  Jiříkem  z  Kosíkova  a  bratřími  Saky  z  Bohuňovic  o  nedodání 

obilí.  1508,  9.  května. 

Jiřík  z  Eosykova,  města  Nového  Pražského  měštěnín,  pohnal  Jana,  Václava 
a  Vonše  Saky,  vlastní  a  nedielné  bratry  z  Bohuňovic.  Vinil  je  jakožto  syna  někdy 
Petra  Saka  z  Bohuňovic,  otce  jich,  z  nedodání  XIX  korcuov  ječmene  etc. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Eosykova,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
puovodem  s  jedné,  a  Janem,  Václavem  a  Vonšem  Saky,  vlastními  a  nedielnými  bratry 
z  Bohuňovic.  Kdež  je  vinil  jakožto  syna  někdy  Petra  Sakka  z  Bohuňovic,  otce  jich, 
z  nedodání  XTX  korcuov  ječmene  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal 
smlouvu.  Proti  tomu  Jan,  Václav  a  Voneš  pohnaní  pravili,  že  je  na  zmatek  pohání, 
pravíce,  že  z  cizí  věci  pohání,  a  že  ta  smlouva  na  Blažka  svědčí,  oč  on  pohání,  a  ne 
na  jich  otce.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  smlouvu,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on 
puovod  pohání  z  obilé  a  z  jiných  věcí,  jakož  puohon  v  sobě  ukazuje,  a  toho  jest 
neprovedl,  by  oni  pohnaní  jemu  tiem  vinni  byli;  i  z  té  příčiny  dává  se  pohnaným 
za  právo.  A  jakož  oni  pohnaní  pravili  sú,  že  z  cizie  věci  jich  pohání,  a  pravíce, 
že  by  z  té  příčiny  ten  puohon  byl  na  zmatek :  i  poněvadž  on  puovod  ukázal  smlouvu 
a  v  té  smlouvě  svědčí  mu  ty  věci,  o  kteréž  on  je  pohání;  i  nepohání  z  cizie  věci, 
než  z  své,  poněvadž  mu  v  smlouvě  svědčí  to:  i  z  té  příčiny  nenie  ten  puohon  na 
zmatek,  než  že  pohání  jiných  z  své  věci,  ješto  mu  oni  tiem  vinni  nejsú,  i  jest  to 
jiná  příčina.     Stalo  se  léta  MDVni®  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  HL  L  102.  a. 

1459. 

Mezi  Havlem  z  Bytězův  a  Petrem  Doubravským  o  rukojemství.  1508,  9.  května. 

Havel  z  Bytězóv  pohnal  Petra  Doubravského,  v  Praze  obývajícieho.  Vinil  ho 
z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských,  jemu  od  něho  spravedlivě  povinných  etc. 


Náleey  t  rohu  1508  o  Svátosti.  155 

V  té  při  mezi  Havlem  z  Bytězóv  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Doubravským, 
v  Praze  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  L  kop  grošuov  míšeňských 
jemu  od  něho  spravedlivě  povinných,  a  to  v  tom,  kdež  mu  za  již  menovanú  summu 
roků  dáním  slíbil  a  jistcem  se  udělal  za  syna  jeho  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  pohnaný  odpíriýe  pravil,  že  mu  ru- 
kojmí nenie,  že  svědomí  svědčí  na  sto  kop  a  na  deset  kop,  a  on  pohání  z  padesáti 
kop,  a  že  se  svědomí  nesrovnává  s  puohonem.  Proti  tomu  puovod  pravil,  že  tu 
summu  sto  a  deset  kop  má  mu  na  roky  platiti  za  to  rukojemstvie.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  jest  Havel  to  dostatečně  provedl,  že  jest  mu  on  Petr  ru- 
kojmí, a  rok  že  jest  přišel  k  placení  těch  padesáte  kop  grošuov,  z  kterýchž  ho  po- 
hání, z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  za  právo,  a  on  Petr  pohnaný  aby  mu 
těch  Lte  kop  grošuov  míšeňských  dal  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.     Stalo  se  léta  JVIDVni®  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

Léta  MDVin®  v  pátek  den  svatého  Prima  [9.  června]  vydán  jest  Havlovi 
z  Bytězuov  list  zatykači  na  Petra  Doubravského  pro  neplnění  summy  padesáti  kop 
grošuov  míšeňských  jemu  Havlovi  nálezem  (tiemto  svrchupsaným)  panským  přisouzených. 

B.  m.  1. 117.  a. 

1460. 

Mezi  Markétou  Jednorožcovou  a  Janem  z  Šternberka  o  dluh.  1508,  9.  května. 

Markéta  Jednorožcova,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  pana  Jana 
z  Šternberka  a  na  Bechyni.  Vinila  ho  jakožto  držitele  statku  nebožtíka  pana  Zdenka, 
bratra  jeho,  z  pěti  kop  grošuov  a  ze  XIV  grošuov  vše  českých. 

V  té  při  mezi  Markétu  Jednorožcovu,  měštků  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  panem  Janem  z  Šternberka  a  na  Bechyni  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  jakožto 
držitele  statku  nebožtíka  pana  Zdenka,  bratra  jeho,  z  pěti  kop  grošuov  a  ze  XIV 
grošuov  vše  Českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  ukázala  svědomí 
a  registra  kupecská.  Proti  tomu  pohnaný  odpíraje  pravil,  aby  to  provedla.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu,  odpor 
a  s  obů  stran  pře  líčení,  registra  kupecská  i  svědomí,  JMt  nalezli  a  takto  o  tom  vy- 
pověděli: Poněvadž  jest  ona  Markéta  ten  dluh  svrchu  psaný  dostatečně  provedla,  i  z  té 
příčiny  aby  jí  pan  Jan  dal  ten  dluh  svrchu  psaný  ve  H  nedělech  od  dnešnieho  dne 
pořád  zběhlých.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

B.  m.  1.  200.  a. 

20* 


156  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního, 

1461. 

Mezi  Opiem  z  Fictum  a  obcí  města  Kadaně  o  postavení  spolusousedova  syna  pro  pych. 

1608,  9.  května. 

OppI  z  Fictum  a  na  Novém  Šomburce  pohnal  purgmistra  a  konšelnov  i  vší 
obce  města  Kadaně,  aby  postavili  Hanuše,  fojtova  syna,  spolusouseda  jich.  Vinil  ho 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  Opplem  z  Fictum  a  na  Novém  Šumburce  s  jedné,  a  purg- 
mistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Kadaně  s  strany  druhé.  Kdež  on  Oppl  pohnal 
je  Kadanské,  aby  postavili  před  pány  JMtí  v  soudu  komorním  Hanuše,  foytova  syna, 
spolusouseda  jich,  kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  Če- 
ských etc,  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  vedle  práva  a  zřiezení  zemského  dvě  neděli  napřed 
před  Svatostí  puohon  nenie  jim  Kadanským  dodán,  z  té  příčiny  ten  puohon  JMt 
zdvihli  sú.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

Pán  JMt  s  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  ráčili  rozkázati,  aby  Ka- 
danským relací  na  pana  Opple  vydána  po  zdviženie  tohoto  puohonu  nebyla  do  Suchých 
dní  najprv  příštích;  neb  se  to  odkládá  na  pány  JMt  do  soudu  zemského,  a  má  se 
vznésti  o  naučenie  stranám  bez  pohoršení  jich  práva.  Listu  se  nedodání  v  čas  dotýče. 
Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  1.  223.  b.    SroY.  nález  6.  1450  na  str.  149. 

1462. 

Mezi  Petrem  z  Hobšovic  a  Anežkou  z  Čečelic  o  vydání  schovaných  peněz.  1508,  9.  května. 

Petr  z  Hobšovic  pohnal  Anežku  z  Čečelic.  Vinil  ji  ze  čtyř  seth  kop  grošuov 
českých,  kdež   nebožka  paní  Machna  Tosová  jí  Anežce  k  věrné  ruce  schovati  dala. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Hobšovic  puovodem  s  jedné,  a  Anežku  z  čečelic 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  ze  čtyř  seth  kop  grošuov  českých,  kdež  ne- 
božka paní  Machna  Tosová  jí  Anežce  k  věrné  ruce  schovati  dala,  a  že  on  Petr  k  těm 
Čtyřem  stem  kopám  grošuov  právo  a  spravedlnost  má  etc,  tak  jakož  puohon  plněji 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  ona  Anežka  pohnaná  odpírajíc  pra- 
vila, že  nic  viec  svěřeného  k  sobě  od  paní  Machny  Tosové  nepřijala,  než  sto  zlatých 
uherských,  pás  střiebmý  pozlacený,  XXTT  prstenuov  a  záponku.  A  na  to  ukázala 
svědomí  a  kšaft  též  paní  Machny  Tosové.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  puohon,  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  na- 
lezli: Poněvadž  ona  Anežka  pohnaná  ukázala  jest  kšaft  též  nebožky  Tosové,  v  kte- 


Nálepy  z  rohu  1508  o  Svátosti.  157 

rémžto  kšaftu  jmenuje,  že  svuoj  yšecek  statek  řiedí  a  zejména  v  něm  menige,  co 
u  Leáanské  má,  a  že  jí  to  všecko  dáyá,  a  to  jest  ona  pohnaná  dostatečně  provedla, 
a  také  i  to  provedla,  že  sama  Tosová  pravila,  že  jí  nic  jiného  schovati  nedala,  než 
což  jest  zejména  v  kšaftu  menováno,  také  i  to  odvedla,  že  jí  těch  čtyř  seth  kop 
nikdá  k  věrné  ruce  sdíovati  nedala :  i  z  té  příčiny  ona  Anežka  pohnaná  jemu 
Petrovi  nic  povinovata  nenie.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

&  m.  L  241.  b.    ' 

1463. 

Mezi  Zdeňkem  Malovcem  z  Chýnova  a  mistrem  Strakonickým  Janem  z  Švamberka  o  postavení 

lidí  poddaných  z  Dráčova  pro  pych.  1508,  9.  května. 

Zdeněk  Malovec  z  Ghaynova  pohnal  pana  Jana  Strakonického  z  Švamberka, 
mistra  převorství  po  Čechách,  aby  postavil  lidi  své  Marše  Medka  a  Jakuba,  Michala 
Medka,  všecky  z  Dráčova.    Vinil  je  z  pychu. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Malovcem  z  Ghaynova  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  Strakonickým  z  Švamberka,  mistrem  převorstvie  po  Čechách,  s  strany  druhé. 
Kdež  ho  pohnal,  aby  postavil  lidi  své  Marše  Medka,  Jakuba,  Michala  Medka,  všecky 
z  Dráčova,  že  je  vinil  z  pychu  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  Při  tom  žádaje 
pánuov  JMtí  za  opatření,  že  jest  jednoho  z  těch  tří,  totiž  Michala  Medka,  nepostavil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  krá- 
lovstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on 
pohnán  jsa,  aby  všecky  tři  postavil,  a  on  nepostavil  než  dva;  i  z  té  příčiny  páni 
JMt  dáviýí  jemu  Zdeiikovi  za  právo  stáné  proti  témuž  Janovi  Strakonickému  o  toho 
jednoho,  kteréhož  jest  nepostavil.  A  těm,  kteříž  sú  postaveni,  dáno  jest  hojemstvie 
podle  práva.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

B.  m.  L  268.  a. 

1464. 

Mezi  Václavem  starším  Králickým  z  Ersovic  a  Janem  Svatbou  z  Otradovic  o  dluh  za  seno. 

1508,  9.  května. 

Václav  starší  Králicský  z  Krsovic  pohnal  Jana  Svatbu  z  Otradovic.  Vinil  jej 
z  VI  kop  grošuov  bez  XX  grošuov  vše  českých  jemu  za  seno  spravedlivě  zuo- 
stalých  etc. 

V  té  při  mezi  Václavem  starším  Erálicským  z  Ersovic  puovodem  s  jedné, 
a  Janem  Svatbu  z  Otradovic,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  VI  kop 
grošuov  bez  XX  grošuov  vše  českých  jemu  za  seno  spravedlivě  zuostalých  etc,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  on  Jan  Svatba  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
jemu  dlužen  nic  nenie,  a  žádaje  toho,  z  Čehož  pohání,  aby  to  provedl.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 


168  Z>.  Xni.  Registra  soudu  tomamího. 

se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševáe  puohon,  odpor  i  jích  s  obů  stran 
pře  líčení,  JMt  nalezli:  Poněvadž  on  puoYod  toho  dostatečně  neprovedl,  i  z  té  pří- 
činy  dáyá  se  pohnanému  za  práyo.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Stanislavu. 

R.  m.  L  298.  b. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  sv.  Martina  léta  MD  osmého. 

1465. 

Mezi  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  a  Janem  Čabelickým  z  Soutic  o  nevydání  manželky  jeho 

Johanky.  1508,  13.  listopadu. 

Václav  Mírek  z  Solopisk  pohnal  Jana  čabelicského  z  Soutic,  aby  Johanku, 
manželku  jeho  Mírkovou,  dobře  se  ujistě,  ji  postavil  před  pány  JMtí  v  soudu  ko- 
morním, že  jej  Jana  vinil,  že  mu  již  menované  manželky  jeho  vydati  nechtěl  své- 
volně etc. 

V  té  při,  kdež  Václav  Mírek  z  Solopisk  puovod  pohnal  Jana  Čabelicského 
z  Soutic,  aby  Johankou,  manželkou  jeho  Mírkovou,  dobře  se  ujistě,  ji  postavil  před 
pány  JMtí  v  soudu  komorním,  že  jej  Jana  Čabelicského  vinil,  že  mu  již  menované 
manželky  jeho  vydati  nechtěl  svévolně,  pro  kteréžto  též  manželky  jeho  nevydání  on 
Mírek  ujmy  na  svém  statku  tisíc  kop  grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  ukazuje.  Při  tom  pravě,  poněvadž  ji  přechovává  a  vydati  mu  ji  nechtěl  na  po- 
slání dobrých  lidí,  aby  JMt  jej  Václava  v  tom  podle  práva  a  vedle  jeho  puohonu 
opatřiti  ráčili.  Proti  tomu  on  Čabelicský  při  Svátosti  minulé  odpíraje  pravil,  že  jí 
se  nebyl  povinovat  ujišťovati  ani  vydávati,  než  že  mu  jí  nebránil,  a  vedle  puohonu 
že  ji  staví  a  tomu  dosti  činí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyěší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  rad- 
dami,  slyševše  puohon,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  JMt  nalezli:  Poněvadž 
stranám  bylo  při  Svátosti  až  dosavad  odloženo,  aby  se  všemi  potřebami  a  spravedl- 
nostmi na  tento  čas  zde  stály,  a  ona  Johanka  aby  to  provedla,  že  jest  ji  on  Václav 
manžel  její  vězel  a  o  hrdlo  jejie  ji  připraviti  chtěl,  a  z  takové  J)říčiny  že  s  ním 
býti  nechce ;  a  nynie  při  této  chvíli  již  rozkázáno,  aby  to  provedla,  a  ona  toho  ničímž 
neprovedla ;  a  Mírek  tu  před  JMtí  stoje  toho  žádal,  aby  mu  vydána  byla,  a  jsa  JMtí 
tázán,  nač  žádá  vydání  toho,  pověděl,  že  na  to  jako  manželky  své,  a  bude-li  se 
k  němu  jako  k  manželu  svému  zachovávati,  že  on  se  též  k  nie  zachovati  chce ;  i  po- 
něvadž ona  toho  s  ním  nebytí  ničímž  žádnu  příčinu  hodnú  neprovedla,  protož  aby 
ona  s  ním  jako  s  manželem  svým  byla,  s  ním  aby  hned  šla,  jeho  jako  manžela  svého 
poslušná  byla,  a  on  Mírek  aby  se  k  ní  tak,  jakž  jest  mluvil,  zachoval  jako  k  man- 
želce své,  jie  nevěze  ani  trápe  ani  na  její  zdraví  proto  předešlé  jejie  s  ním  nebytí 


^il^-^AriJ 


Nálezy  b  rohu  1508  o  $v.  Martině.  159 

sáhaje.  Pakli  by  přes  to  a  přes  své  rčení,  na  kteréž  jest  jí  rozkázáno  a  rozkazuje 
se  tiemto  nálezem  (jakož  napřed  dotčeno),  nezachoval  se  a  proti  tomuto  nálezu  učinil, 
tehdy  že  by  k  němu  jmieno  bylo  jako  proti  tomu,  kterýž  proti  panskému  nálezu 
svévolně  učinil.  Než  chce-li  on  neb  ona  z  předešlých  věcí  jeden  druhého  buď  du- 
chovním neb  světským  právem  viniti,  právo  se  jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den 
svatého  Brykcí. 

&  m.  L  298.  b. 

1466. 

Mezi  proboštem  Boleslavským  Yiktorinem  a  Mandalenou  z  Strašnic  o  nevydání  penéz  na 

opravu  kostela  manželem  jejím  slíbených.  1508,  13.  listopadu. 

Kněz  Viktorin,  probošt  Boleslavský,  pohnal  Mandalenu  z  Strašnic,  mocnu 
otcovskú  poručnici  sirotkuov  a  statku  někdy  Prokopa  z  Habřiny,  manžela  jejieho. 
Vinil  ji  z  nevydání  Xti  kop  grošuov  českých,  kteréž  někdy  týž  Prokop  na  opravu 
domu  božieho  tu  v  Boleslavi  dáti  přiřekl. 

V  té  při  mezi  knězem  Yiktorinem,  proboštem  Boleslavským,  s  jedné,  a  Man- 
dělená  z  Strašnic,  mocnu  otcovskú  poručnici  sirotkuov  a  statku  někdy  Prokopa  z  Ha- 
břiny, manžela  jejieho,  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil  z  nevydání  Xti  kop  grošuov 
Českých,  kteréž  někdy  týž  Prokop  na  opravu  domu  božieho  tu  v  Boleslavi  dáti  přiřekl 
etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  některá  svědomí.  Proti  tomu  ona 
Mandalena  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  ona  o  tom  přiřiekání  nic  neví,  a  že  za  živ- 
nosti jeho,  nebožtíka  muže  jejieho,  maje  jej,  právem  jest  jeho  nenapomínal  ani  vinil. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  králov- 
stvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyše  vše  strany  i  jich 
s  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí  nalezli:  Poněvadž  on  kněz  probošt  za  živ- 
nosti jeho  nebožtíka  z  toho  rčení  dobrovolného  nepohnal  a  právem  sobě  toho  rčení 
nedovedl,  z  té  příčiny  ona  Mandelena  jemu  knězi  proboštovi  těch  X  kop  grošuov 
vedle  toho  puohonu  povinovata  vydati  nenie.   Stalo  se  v  pondělí  den  svatého  Brykcí. 

B.  m.  L  S99.  b. 

1467. 

Mezi  Benešem  z  Sendražic  a  Petrem  Víčkem  z  Slivna  o  postoupení  Malešova.  1508,  14.  listopadu. 

Beneš  z  Sendražic  pohnal  Petra  Víčka  z  Slivna.  Viní  jej  z  toho,  jakož  jest 
mu  on  Beneš  postoupil  Malešova  zámku  a  dvoru  s  některými  nábytky  a  ospy  k  uží- 
vání, tak  jakož  cedule  toho  postoupení  svědčí. 

V  té  při  mezi  Benešem  z  Sendražic  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Víčkem 
z  Slivna  pohnaným  strany  druhé.  Kdež  jej  viní  z  toho,  jakož  jest  mu  on  Beneš 
postoupil  Malešova  zámku  a  dvoru  s  některými  nábytky  a  ospy  k  uvázání,  tak  jakož 


160  D.  Xni.  Eegistra  soudu  komorního. 

cedule  toho  postoupen  ie  svědčí.  A  podle  znění  té  cedule  m%je  on  Yíěek  témuž  Be- 
nešovi zúplna  vrátiti,  s  čím  mu  on  Beneš  toho  postoupil  zámku,  nevrátil  mu  zase 
ospu,  zejména  žita  LX  korcuov,  ovsa  sto  korcuov  a  ječmene  jeden  korec,  kteréžto 
nevrácené  obilé  on  Beneš  XVte  kop  grošuov  českých  pokládá  etc.,  tak  jakož  puohon 
plněji  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  on  Petr  Víček  před  JMtí  pány  stoje, 
žalobu  i  svědomí  jeho  Benešovo  slyše,  nic  tomu  neodepřel.  Z  té  příčiny  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  aby  on  Petr  Víček  jemu  BeneSovi 
puovodovi  to  obilé  v  puohonu  menované  aneb  těch  patnácte  kop  grošuov  českých 
v  témž  také  puohonu  dotčených  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí  léta  MDVím 

um.].  81.  a. 

1468. 
Mezi  Kateřinou  Sýkorkou  a  Jeronýmem  kupcem  z  Mostu  o  základ  přepadený.  1508, 14.  listopadu. 

Kateřina  Saykorka,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  Jeronýma  kupce 
z  Mostu,  na  Horách  Kutnách  obývajícieho.  Viní  ho  ze  sta  kop  z  základu  přepadeného  etc 

V  té  při  mezi  Kateřinu  Saykorkú,  měštkú  Starého  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Jeronýmem  kupcem  z  Mostu,  na  Horách  Kutnách  obývajícím,  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  viní  ze  sta  kop  základu  přepadeného,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje, 
pravieci  při  tom,  že  ten  základ  tiemto  spuosobem  a  z  této  příčiny  stal  se,  že  on  Je- 
roným ji  z  dluhu  upomínal,  pravě,  že  mu  dlužná  jest ;  a  ona  pravila,  že  nenie.  A  na 
to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  Jeroným  odpieraje  pravil,  že  se  ti  Saykorčini  svěd- 
kové o  ten  základ  nesrovnávají  a  že  vedle  práva  nejsú  dostateční,  než  že  on  se 
k  tomu  základu  zná,  že  jest  se  mezi  nimi  stal,  a  také  že  mu  ona  jest  ještě  dvě 
kopě  míšeňské  dlužná.  A  na  to  ukázal  svá  registra  kupecská.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  etc,  takto  o  tom  vypověděli : 
Poněvadž  ta  pře  při  času  Svátosti  až  do  této  chvíle  odložena  byla,  aby  on  Jeroným 
ten  dluh  provedl,  i  neprovedl  jest  ničímž  dostatečně ;  a  jsa  od  JMtí  tázán,  zná-li  se 
k  tomu  vetunku,  pověděl,  že  zná:  z  té  příčiny  dává  se  jí  Saykorce  za  právo,  a  on 
Jeroným  aby  jí  těch  sto  kop  vedle  jejieho  puohonu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.    Stalo  se  léta  MDVHI®  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  67.  a. 

1469. 

Mezi  Jiříkem  Vikhartem  z  Šanova  a  Janem  z  Rabšteina  o  pych.  1608,  14  listopadu. 

Jiřík  Wikharth  z  Šanova  pohnal  pana  Jana  z  Rabšteina.  Vinil  ho  z  pychu 
a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých. 


NáUzy  e  rohA  1508  o  sv,  Martine.  161 

V  té  při  mezi  Jiříkem  WikhaFthem  z  Šanova  puoYodem  s  jedné,  a  panem 
Janem  z  Eabčteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  pychu  a  pro  ten 
pych  z  desieti  kop  grošuoy  českých,  že  jest  rozkázal  člověka  jeho  Štěpána  z  Králce 
jíti  pod  řádem  a  právem,  naň  na  téhož  Člověka  jeho  jemu  nic  nežalovav  etc.,  tak 
jakož  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  pan  Jan  odpíraje  pravil,  že  jest  tu  pychu 
neučinil  žádného,  a  což  jest  mu  učiniti  kázal,  že  jest  to  dobře  učiniti  mohl,  neb  jest 
toho  člověka  Štěpána  na  svých  gruntích  a  na  škodě  své  zastihl,  že  jest  v  řece  jeho 
lovil  přes  zápověď,  a  jsa  zavázán,  aby  se  stavěl,  i  nestavěl  se.  A  na  to  také  ukázal 
svědomie.  Proti  tomu  puovod  pravil,  že  jest  ho  proto  jímati  neměl,  ale  právem 
z  toho  hleděti;  a  když  k  němu  o  toho  člověka  slal,  že  jest  mu  ho  vydati  nechtěl 
A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
Steině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli:  Kdež  Wikharth  k  němu  ku  panu  Janovi  posielal,  s  jeho  volí  jest 
ten  jeho  Wikharthuov  člověk  jat,  a  on  se  seznal,  že  s  jeho  volí,  a  ti  kteříž  od  něho 
od  Wikhartha  o  to  vysláni  byli,  toho  žádali,  aby  ho  propustil,  a  že  mu  on  Wikhart 
od  něho  chce  spravedlivé  učiniti;  a  on  pověděl,  že  by  jich  více  jímati  chtěl  na  svém; 
a  potom  také  on  Wikharth  k  němu  posielal,  aby  mu  ten  pych  napravil,  a  on  pan 
Jan  tu  odpověď  dal,  že  k  tomu  člověku  o  to  hleděti  nechce ;  i  poněvadž  on  Wikharth 
v  svém  prvním  poselstvie  žádal  toliko  toho  člověka  vydání  a  nepravil,  by  ten  člověk 
8  jeho  volí  v  tom  potoce  honil,  a  když  podruhé  poselstvie  o  něho  učinil,  tu  tepruv 
pravil,  že  s  jeho  volí  ten  člověk  lovil,  na  kterážto  řeč  on  pan  Jan  dále  k  tomu 
člověku  o  to  hleděti  nechtěl:  z  těch  příčin  nadepsaný  pan  Jan  jemu  Wikharthovi 
tíem  pychem  povinovat  nenie.     Stalo  se  léta  MDVin®  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  102.  b.    SroY.  nález  č.  1422  na  str.  132. 

1470. 

Mezi  Hans  Trojem  od  Hory  Kutny  a  Janem  Kostkou  z  Postupic   o  nezdržení  smlouvy. 

1508,  14.  listopadu. 

Hanstroj  od  Hory  Kuthny  pohnal  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinil  jej 
z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  dvě  stě  kop 
grošuov  a  devět  kop  grošuov  a  XXIE  grošuov  vše  českých  etc. 

Y  té  při  mezi  Hanstrojem  od  Hory  Kutny  s  jedné,  a  panem  Janem  Kostků 
z  Postupic  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Hanstroj  vinil  jej  pana  Kostku  z  nezdržení 
smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  dvě  stě  kop  grošuov  a  devět 
kop  grošuov  a  XXIH  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na 
to  ukázal  registra  kupecská.  Proti  tomu  poručníci  páně  Janovi  Kostkovi  pravili,  že 
pan  Jan  Kostka  na  tom  prve  byl,  cožkoli  on  Hanstroj  toho  dluhu  provede,  že  mu 
pan  Jan   dáti  neodpírá.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 

Arefchp  Č«ký  Xm.  81 


162  2).  Xin.  Begistra  soudu  komorního. 

najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli:  Poněvadž  on  Hanztroj  puovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  jemu  panu  Ja- 
novi Kostkovi  po  Janovi  Ciplovi  ten  dluh  oznámil,  jakož  puohon  ukazuje  etc,  a  pan 
Jan  skrze  téhož  Ciplu  smlúvu  vzal,  aby  on  Honztroj  toho  dluhu  jemu  až  do  svatého 
Jiří  sčekal,  že  mu  jej  na  ten  čas  dáti  chce:  z  té  příčiny  dává  se  témuž  Trojovi  za 
právo,  tak  aby  on  pan  Kostka  jemu  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  téch 
dvě  stě  kop  grošuov  devět  kop  grošuov  a  XXIII  grošuov  vše  českých,  dal.  Stalo 
se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  117.  b. 

1471. 

Mezi  Ofkou  ze  Lhoty  a  Kateřinou  z  Nemysle  o  dluh.  1508,  14.  listopadu. 

Ofka  ze  Lhoty  pohnala  Kateřiny  z  Nemysle.  Vinila  ji  z  XVII  kop  grošuov 
míšeňských  a  ze  čtyř  zlatých  uherských,  kterýchž  jest  na  žádost  její  puojčila  Cti- 
borovi Arnoštovi  z  Kestřan. 

V  té  píi  mezi  Ofkú  ze  Lhoty  puovodem  s  jedné,  a  Kateřinu  z  Nemysle  po- 
hnánu 8  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  XVII  kop  grošuov  míšeňských  a  ze  čtyř 
zlatých  uherských,  kterýchž  jest  na  žádost  její  puojčila  Ctiborovi  Arnoštovi  z  Kestřan, 
a  za  ty  jí  táž  Kateřina  slíbila  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  Tu  táž  Kate- 
řina před  JMtí  stojéci  osobně  k  tomu  rukojemstvie  se  jest  seznala  a  tomu  neodepřela. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševSe  strany  i  jich  s  obů 
stran  pře  líčenie,  nalezli:  Poněvadž  se  táž  Kateřina  pohnaná  k  tomu  rukojemstvie 
dobrovolně  seznala,  aby  tomu  dosti  učinila  a  tu  summu  v  puohonu  položenu,  to  jest 
XVn  kop  grošuov  míšeňských  a  čtyry  zlaté  uherské,  aby  jí  Ofce  dala  od  dnešního 
dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  224.  a. 

1472. 

Mezi  Petrem  z  Pohnání  a  Vavřincem  Ševcem  z  Vodnan   o  svěřené  peníze  sirotčí. 

1508,  14.  listopadu. 

Petr  z  Pohnání  pohnal  Vavřince  Ševče  z  Vodůan.  Vinil  jej  ze  sta  kop  gro- 
šuov a  z  XXIV  a  puol  kopy  grošuov  a  z  XVin  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Petrem  z  Pohnání  puovodem  s  jedné,  a  Vavřincem  Ševcem 
z  Vodnan  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  ze  sta  kop  grošuov  a  z  XXTV  a  puol  kopy 
grošuov  a  z  XVIII  grošuov  vše  míšeňských  sirotčiech,  kteréž  má  od  nebožtíka  Me- 
telice z  Protivína,  někdy  člověka  jeho,  k  kteréžto  summě  peněz  on  Petr  z  Pohnání 
právo  a  spravedlnost  má  na  miestě  Anny  z  Protivína  jako  po  sirotku  svém  etc.,  tak 


Nálezy  s  roh*  1508  o  sv.  Martině.  163 

jakož  puohon  plněji  v  sobě  okazuje.  A  na  to  některá  ukázal  svědomí  a  dluhy  na 
ceduli  sepsané.  Proti  tomu  on  Vavřinec  odpíraje  pravil,  že  ti  svědkové  žádní  podle 
práva  nejsú,  a  že  jest  on  od  Metelice  peněz  žádných  k  sobě  nepřijal  a  nic  sirotčieho 
že  nemá,  a  že  on  Petr  toho  naň  ničímž  neprovozuje,  než  že  sú  některé  ty  dluhy  jiní 
brali,  ti,  kteříž  je  spravedlivě  bráti  měli,  jakožto  žena  jeho  Metelicova  po  smrti  jeho 
Metelicově.  A  na  to  ukázal  také  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  puohon,  žalobu,  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  slyševše 
i  svědomí,  takto  vypověděli:  Poněvadž  on  Petr  puovod  podle  puohonu  svého  dosta- 
tečně neprovedl,  by  on  Vavřinec  pohnaný  tu  summu  v  puohonu  menovanú  po  tom 
Metelicovi  k  sobě  přijal,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Vavřincovi  za  právo,  a  že  tu  jemu 
Petrovi  podle  jeho  puohonu  nic  povinen  nenie.     Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  242.  a. 

1473. 

Mezi  Václavem  z  Boupova  a  Jetřichem  z  Gutšteina  o  dluh  na  pflegarství  hradu  Chebského 

zapsaný.  1508,  14.  listopadu. 

Václav  z  Roupova  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutšteina.  Vinil  jej  z  pěti  seth 
zlatých  rýnských,  kteréž  mu  měl  o  svatém  Havle  nynie  minulém  dáti  z  pflegu  ve 
Chbě,  kteréž  mu  jest  někdy  paní  Zygona  hrabinka  z  Ortmberka  na  témž  pflegu  od- 
kázala, diel,  kterýž  od  téhož  pana  Václava  on  pan  Jetřich  koupil  toho  pflegu. 

V  té  při  mezi  panem  Václavem  z  Roupova,  puovodem  s  jedné,  a  panem  Je- 
třichem  z  Gutšteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  pana  Jetřicha  vinil  z  pěti 
seth  zlalých  rýnských,  kteréž  mu  měl  o  svatém  Havle  nynie  minulém  dáti  z  pflegu 
ve  Chbě,  kteréž  mu  jest  někdy  paní  Zigona  hrabinka  z  Ortmberka  na  témž  pflegu 
odkázala,  diel,  kterýž  od  téhož  pana  Václava  on  pan  Jetřich  koupil  toho  pflegu  etc., 
tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázal  list  páně  Jetřichuov,  kterýž  jemu 
píše,  a  v  tom  listu  stojí,  že  jemu  těch  pět  seth  zlatých  dáti  chce,  když  o  to  s  panem 
Wolfem  konec  vezme.  A  ukázal  svědomí  Vahancovo,  poručníka  té  pře,  kterýž  vyznal, 
že  o  tom  vie,  že  jest  to  pan  Jetřich  od  pana  Václava  koupil.  Proti  tomu  on  pan 
Jetřich  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  ta  věc  na  kšaft  paní  hrabinky  vztahuje  a  že 
se  dotýče  zápisu  a  že  ta  věc  k  tomuto  soudu  nepříleží,  a  s  panem  Roupovským  že 
o  tu  věc  smlouvu  takovú  má,  že  se  jest  pan  Václav  podvolil  těch  pět  seth  zlatých 
rýnských  při  panu  Jetřichovi  nechati  dotud,  dokudž  o  to  s  panem  Wolfem,  bratrem 
téhož  pana  Jetřicha,  konce  nevezme.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení, 
list  páně  Jetíichuov  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on  pan  Jetřich  svým  listem  k  dluhu 

21* 


k  .■" 


164  2>.  XUL  Registra  soudu  húmomího. 

se  zná.  k  těm  pěti  stem  zlatým,  že  je  chce  zaplatiti;  a  služebník  téhož  pana  Je- 
třicha  Vahance,  poničník  té  pře,  zná  se,  že  o  tom  vie,  že  jest  pan  Jetřich  pět  seth 
zlatých  u  pana  Václava  koupil ;  a  on  že  pan  Jetřich  toho  dostatečně  podle  práva  ne- 
provozuje, by  jemu  těch  pět  seth  zlatých  čekati  aneb  pH  něm  nechati  měl,  dokudž 
by  o  to  konce  s  panem  Wolfem  nevzal:  i  z  těch  příčin  dávají  jemu  puovodovi  za 
právo,  aby  on  pan  Jetřich  jemu  panu  Václavovi  od  dneška  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých  těch  pět  set  zlatých  rýnských  dal.    Stalo  se  v  úterý  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.   299.  b. 

1474. 

Mezi  Jindřichem  Kostelákem  z  Kostelce  a  Zdeňkem  Loučenským  z  Kopidlna  o  nezdržení 

smlouvy.  1508,  15.  listopadu. 

Jindřich  Kostelák  z  Kostelce  pohnal  Zdeiika  Loučenského  z  Eopydlna.  Vinil 
ho  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  učiněné,  na  kterýchž  jsú  s  obú 
stran  mocně  přestali,  o  summu  o  sedmmezcítma  kop  grošuov  bez  jednoho  XXXti  gro- 
šuov  vše  českých  etc. 

V  té  při  mezi  Jindřichem  Kostelákem  z  Kostelce  s  jedné,  a  Zdeňkem  Lou- 
čenským z  Kopydlna  s  strany  druhé.  Jakož  jeho  puovod  vinil  z  nezdržení  smlouvy 
mezi  nimi  dobrými  lidmi  učiněné,  na  kterýchž  sú  s  obú  stran  mocně  přestali,  o  summu 
o  XXVn*  kop  grošuov  a  bez  jednoho  o  XXXti  grošuov  vše  českých  etc,  tak  jakož 
puohon  plněji  ukazuje.  Tu  on  Zdeněk  pohnaný  před  pány  JMtí  stoje  tomu  jest  ne- 
odpieral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany,  JMt  nalezli :  Poněvadž  se  k  tomu  on  Zdeněk  dobrovolně  seznal,  že  jest  týž 
Jindřich  tu  summu  nadepsánu  a  v  puohonu  položenu,  totižto  XXVII^  kop  grošuov 
a  bez  jednoho  XXXti  grošuov  vše  českých  zaň  dal,  z  té  příčiny  aby  tomu  dosti  učinil 
a  jemu  touž  summu  v  puohonu  měno  vanu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  od  dnešnieho 
dne  aby  navrátil  a  dal.     Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  ni.  1.  lOS.  a. 

1475. 

Mezi  Janem  z  Hrušová  a  Janem  Leidichem  z  Čečelic  o  dosti  neučinéní   smlouvě. 

1508,  15.  listopadu. 

Jan  z  Hrušová  pohnal  Jana  Leydycha  z  čečelic.  Vinil  ho  z  dosti  neučinění 
smlouvy,  kteráž  jest  mezi  Hynkem  Vrabským  a  týmž  Janem  a  jím  Leydychem 
o  lidi  jich. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Hrušová  s  jedné,  a  Janem  Leydychem  z  Čečelic 
s  strany  druhé.    Kdež  ho  vinil  z  dosti  neučinění  smlouvy,  kteráž  jest  mezi  Hynkem 


Nálejsy  g  roku  1508  o  sv.  Martině,  165 

Vrabským  a  týmž  Janem  a  jím  Leydychem  o  lidi  jich,  o  položení  některých  věcí 
zase,  jakož  táž  smlouva  okazuje,  kteréž  jest  on  Hynek  dosti  učinil  od  svého  člověka, 
ale  že  on  Leydych  v  tom  kusu  té  smlouvě  dosti  nečiní,  kdež  Šimůnek  z  čečelic, 
člověk  jeho  Leydychuov,  měl  položiti  summu  Lte  kop,  i  nepoložil  etc.,  tak  jakož 
puohon  plněji  ukazuje.  Na  to  ukázal  smlouvu.  Proti  tomu  on  Jan  Leydych  odpí- 
raje pravil,  že  jest  jím  ta  smlouva  ani  lidmi  jeho  nesešla,  a  že  jest  podle  té  smlouvy 
jezdil  i  lidem  svým  rozkazoval,  aby  se  té  smlouvě  dosti  stalo.  A  na  to  ukázal  list 
poselací,  kterýž  jest  jemu  Hruško vskému  ze  vsi  své  čečelic  psal.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  on  Jan  Hruškovský  jej 
Leydycha  žene  z  Lti  kop,  a  on  Leydych  k  tomu  se  sám  seznal,  že  člověk  jeho  má 
položiti  padesáte  kop,  protož  aby  on  Jan  Leydych  člověku  svému  Šimůnkovi  roz- 
kázal položiti  podle  puohonu  těch  Lte  kop,  a  to  konečně  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 
A  chce-li  zase  on  Leydych  koho  z  té  nezdrženie  smlouvy  viniti,  právo  se  jemu  ne- 
zavírá.   Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  161.  a.    SroY.  náleiy  6.  1397  a  1408  na  str.  117  a  124. 

1476. 

Mezi  Janem  Hasišteinským  z  Lobkovic  a  obcí  města  Slaného  o  pych.   1508,   15.  listopadu. 

Jan  Hasisteinský  z  Lobkovic  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Slaného.    Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Hasišteinským  z  Lobkovic  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Slaného  pohnanými  s  strany  druhé. 
Jakož  jest  je  Slánské  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  če- 
ských etc.,  tak  jako  puohon  plněji  svědčí.  Proti  tomu  oni  Slánští  pohnaní  odpíra- 
jíce pravili,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinovati  nejsú,  poněvadž  on  pan  Jan 
vedle  zřiezení  zemského  k  nim  se  nezachoval  a  o  napravení  toho  pychu  neposlal, 
jakž  zřiezení  ukazuje  zemské.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
nalezli :  Poněvadž  se  týž  pan  Jan  vedle  téhož  zřiezenie  zemského  o  napravenie  pychu 
učiněného  k  nim  k  Slánským  nezachoval,  tak  jakž  to  zřízenie  v  sobě  zní,  z  té  pří- 
činy JMt  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  161.  b. 

1477. 

Mezi  Janem  z  Landšteina  a  Janem  Škvoreckým  z  Klinšteina  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  pych.  1508,  15.  listopadu. 

Jan  z  Landšteina  na  Tuchorazi  pohnal  pana  Jana  Škvorecského  z  Klinšteina, 
aby  postavil  před  naj vyšším  panem   hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále 


166  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

JMti  člověka  svého  Duchka  Roubala,  krčmáře  z  Přišimas.     Vinil  jej  z  pychu  a  pro 
ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  z  Landšteina  na  Tuchorazi  puovodem  s  jedné, 
a  panem  Janem  Škvorecským  z  Elinšteina  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  po- 
hnal, aby  člověka  svého  Duchka  Roubala,  krčmáře  z  Přišimas,  postavil  před  naj- 
vyšším  panem  hofinistrem  královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti,  kdež  téhož  člo- 
věka vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami:  Poněvadž  se  on  puovod  vedle  zřiezení  zemského  o  napravení  pychu 
nezachoval,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  162.  a. 

1478. 

Mezi  Markétou  z  Slavíkova  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  nezdržení  smlouvy.  1508, 15.  listopadu. 

Markéta  ze  Slavíkova  pohnala  pana  Jana  Kostku  z  Postupic.  Vinila  ho  z  ne- 
zdržení smlouvy  mezi  nimi  dobrými  lidmi  vypověděné,  a  to  o  LX  kop  a  VII  kop 
grošuov  českých  bez  některého  groše  etc. 

V  té  při  mezi  Markétu  z  Slavíkova  puovodem  s  jedné,  a  panem  Janem  Kostků 
z  Postupic  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  nezdržení  smlouvy  mezi  nimi  dobrými 
lidmi  vypověděné,  a  to  o  LX  kop  a  VII  kop  grošuov  českých  bez  některého  groše, 
kterúžto  summu  někdy  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr  jeho  páně  Januov  ne- 
dielný,  jí  Markétě  dlužen  zuostal  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  na  to 
ukázala  svědomí.  Proti  tomu  poručníci  páně  Janovi  pohnaného  odpírajíce  pravili,  že 
se  ti  svědci  nesrovnávají,  a  že  o  to  potom  jiná  se  námluva  stala,  a  podle  té  posled- 
nější námluvy  že  jest  on  pan  Jan  chtěl  tomu  dosti  učiniti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj  vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  ona  paní  Markéta  puovod  to  provedla, 
že  Jan  Cipla  od  téhož  pana  Kostky  k  nie  vyšed,  aby  toho  dluhu  až  do  svatého  Jiří 
sčekala,  žádal,  že  jí  zaplaceno  býti  má,  a  ona  po  témž  Ciplovi  jemu  těch  dluhuov 
ceduli  sepsánu  dodala,  po  kteréžto  ceduli  dodání  pan  Jan  Kostka  ruku  dáním  jí  také 
přiřekl  ten  dluh  zaplatiti,  kdež  takové  jeho  páně  Janovo  přirčení  táž  Markéta  dosta- 
tečně provedla :  z  té  příčiny  jí  paní  Markétě  puovodu  dávají  za  právo,  a  on  pan  Jan 
Kostka  aby  jí  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  LXte  kop  a  Vil  kop  grošuov 
českých,  dal,  a  to  ve  dvú  nedělech  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  středu 
po  svatém  Brykcí. 

R.  III.  1.  200.  b. 


Náleey  0  rohu  1508  o  sv.  Martině.  167 

1479. 

Mezí  Petrem  Haléřem  z  Jíčinéysi  a  Václavem  Vrchlabský  z  Vrchlabí  o  rčení.  1508,  15.  listopadn. 

Petr  Haléř  z  Jičiněvsi  pohnal  Václava  Vrchlabského  z  Vrchlabí.  Vinil  ho  ze 
rčení,  tu  kdež  týž  Vrchlabský  řekl  mu  všichnu  spravedlnost  a  nápad  po  někdy  Ja- 
novi bratra  svém  nedieluém  dáti. 

V  té  při  mezi  Petrem  Haléřem  z  Jičiněvsi  s  jedné,  a  Václavem  Vrchlabským 
z  Vrchlabí  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  ze  rčení,  tu  kdež  týž  Vrchlabský  řekl 
mu  všicku  spravedlnost  a  nápad  po  někdy  Janovi,  bratra  svém  nedielném,  dáti  etc., 
tak  jakož  týž  paohon  v  sobě  plněji  okazuje.  A  na  to  okázal  svědomí.  To  on  Václav 
pohnaný  před  JMtí  stoje  nic  neodepřel,  toliko  pravě,  že  svého  svědomí  pohotově  nemá, 
á  Yokázal  svědka  jednoho.  To  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
JMt  nalezli:  Poněvadž  on  Petr  poovod  svým  i  jeho  Vrchlabského  svědomím  to  do- 
statečně provedl,  že  jest  mo  on  Vrchlabský  všicko  spravedlnost  a  nápad  po  Janovi 
bratro  svém  řekl  dáti;  z  té  příčiny  JMt  toto  při  na  úředníky  Pražské  menší  odklá- 
dají, a  strany  aby  před  týmiž  úředníky  ten  pondělí  po  svatém  Fabiano  a  Šebestiano 
najprv  bodúcím  stáli,  a  což  to  on  Petr  té  spravedlnosti  a  toho  nápado  po  témž  ne- 
božtíkovi Janovi  Vrchlabském  zaostalého  na  schválení  týchž  úředníkoov  provede,  to 
aby  jemo  on  Vrchlabský  dal  od  próvoda  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Stalo  se 
v  středo  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  242.  b. 

1480. 
Mezi  Zdeňkem  Loučeňským  z  Kopidlna  a  Janem  ze  Záp  o  vydání  peněz.  1508,  15.  listopadu. 

Zdeněk  Loučen ský  z  Eopydlna  pohnal  Jana  z  Záp.  Vinil  jej  ze  sta  kop  gro- 
SooY  českých  a  z  LXXXti  kop  grošoov  českých,  kteréž  jest  vzal  a  vyzdvihl  od  pana 
Mikoláše  mladšieho  Trčky  z  Lípy. 

V  té  při  mezi  Zdeňkem  Loočenským  z  Eopydlna  s  jedné,  a  Janem  z  Záp 
s  strany  drohé.  Kdež  ho  vinil  ze  sta  kop  grošoov  českých  a  z  LXXX  kop  grošoov 
Českých,  kteréž  jest  vzal  a  vyzdvihl  od  pana  Mikuláše  mladšieho  Trčky  z  Lípy,  práva 
k  těm  penězóm  nemaje,  a  že  ty  penieze  jemu  Zdeňkovi  náležejí  etc.,  jakož  puohon 
plněji  okazuje.  A  na  to  okázal  vajpis  z  desk  a  svědomí.  Proti  tomo  Zápský  pohnaný 
pravil,  že  jest  ty  penieze  vzal  na  diel  Jindřicha  Loočenského,  bratra  jeho  Zdeňkova, 
a  že  on  Zdeněk  prodav  statek  (Slavostice  a  Žlonice)  svooj  pana  Trčkovi,  obeslav  on 
Zdeněk  své  rokojmie,  jim  ty  penieze  vydal.  A  na  to  také  okázal  svědomí.  To  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  če- 
ského, se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Zdeněk  póvod 


168  2>.  XIIL  Registra  sotidu  komorního. 

toho  vedle  puohonu  svého  neprovodí,  hy  týž  Jan  Zápský  jeho  penieze  vzal,  tudy 
jemu  on  Zápský  vedle  téhož  pohonu  nic  povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Zdeněk 
dále  o  ty  penieze  k  komu  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém 
Brykcí. 

R.  m.  1.  258.  b. 

1481. 
Mezi  Otíkem  z  Veselíce  a  Vilémem  Eoutským  z  Koutů  o  rčení.   1508,  15.  listopadu. 

Votík  z  Veselíce  pohnal  Viléma  Eoutského  z  Eoutuov.  Vinil  jej  z  dosti  ne- 
učinění  rčení,  tu  kdež  podle  jich  s  obú  stran  svobodného,  dobrovolného,  společného 
podvolení  řekli  sú  sobě,  aby  každý  z  nich  panně  Kateřině  z  Skuhrova  sto  zlatých 
uherských  na  den  menovitý  dal. 

V  té  při  mezi  Votíkem  z  Veselíce  puovodem  s  jedné,  a  Vilémem  Koutským 
z  Koutuov  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dosti  neučinění  rčení,  tu  kdež 
podle  jich  s  obú  stran  svobodného,  dobrovolného,  společného  podvolení  řekli  sú  sobě, 
aby  každý  z  nich  panně  Kateřině  z  Skuhrova  sto  zlatých  uherských  na  den  meno- 
vitý dal,  a  on  Otík  že  jest  jie  panně  Kateřině  těch  sto  zlatých  uherských  poslal 
a  dal,  ale  on  Koutský  že  jest  jich  těch  sto  zlatých  uherských  jmenované  panně 
Katheřině  neposlal  a  nedal  a  tudy  takovému  svému  svobodnému  a  mezi  nimi  do- 
brovolně podvolenému  rčení  on  Koutský  neučinil  dosti  etc.,  tak  jakož  tayž  pohon 
plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Vilém  Koutský  odpíriye 
pravil  napřed,  že  se  ti  Votíkovi  svědci  nesrovnávají,  a  k  tomu  že  jest  puohon 
z  dvojí  věci,  jedno  ze  rčení  a  druhé  z  spolku,  a  nad  to  že  jest  ten  puohon  učinil 
proti  zřiezení  zemskému  a  na  zmatek,  protože  z  cizie  věci  a  ne  z  své  pohnal. 
A  jestliže  jest  on  Koutský  co  Katheřině  z  Skuhrova  přiřiekal,  jakož  jest  nepřiříekal, 
tehdy  že  jest  ho  táž  Katheřina  a  ne  on  Votík  pohnati  měla.  A  na  to  ukázal  to 
zřiezenie  zemské.  Toho  také  při  tom  dotekl,  že  jest  jí  Kateřině  některé  klenoty 
miesto  těch  zlatých  uherských  dal,  a  ona  že  jest  jich  přijíti  nechtěla;  ale  toho  jest 
neprovedl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšSí  hof- 
mistr královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany 
i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  odpory  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Votík  puovod 
svým  svědomím  to  dostatečně  provedl,  že  sú  sobě  to  rčení  učinili  dobrovolně,  a  že 
on  Votík  podle  toho  podvolenie  tomu  rčení  dosti  učinil  a  jí  Katheřině  z  Skuhrova 
těch  sto  zlatých  uherských  dal :  z  té  příčiny  a  podle  toho  jich  podvolení  on  Koutský 
tomu  rčení  dosti  učiniti  a  těch  sto  zlatých  uherských  dáti  jest  povinovat,  kdež  jest 
Votík  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  L  soo.  b. 


Nálegy  0  roku  1508  o  sv.  Martině.  169 

1482. 

Mezi  Ladslavem  ze  Šternberka  a  pány  z  Gutšteina  o  rukojemstyf.   1508,  15.  listopada. 

Pan  Ladslav  z  Šternberka  na  Bechyni,  najyyšší  komorník  královstvie  českého, 
pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina  léta  MDVin  v  středu  před  svatým  Janem  Křtitelem 
božím  [21.  června],  viniti  ho  chtě  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  panu  Heynrichovi 
z  Gutšteina,  bratru  jeho,  zan  a  za  pana  Jetřicha,  bratra  jeho,  za  rukojemstvie  daných  etc. 
Tu  léta  MD Vin°  v  středu  po  svatém  Brykcí :  Poněvadž  týž  pan  Kryštof  pohnaný  třikrát 
volán  sa  k  svému  právu  nestál,  dáno  jest  panu  Ladslavovi  puovodovi  proti  němu  za 
právo  stáné.    Dal  památné. 

Týž  pan  Ladslav  pohnal  pana  Jetřicha  z  Gutšteina  na  Chýšech  z  pěti  seth 
kop  grošuov  českých  za  rukojemstvie  daných.  Tu  léta  a  dne  ut  supra  dáno  panu 
Ladslavovi  puovodovi  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

R  in.  1.  318.  b.  za  nápisem:    ,,Stand  práva.  Kroku  tv.  Martina  léta  MDVUP.'' 

1483. 

Mezi  Albrechtem  Sendlem  z  Oušavy  a  Kryštofem  z  Gutšteina  o  rukojemství.  1508, 15.  listopadu. 

Albrecht  Rendl  z  Aušavy  pohnal  pana  Kryštofa  z  Gutšteina  a  na  Žebráce 
léta  MDVin  z  pěti  seth  kop  grošuov  českých  zan  za  rukojemstvie  daných.  Tu  létha 
a  dne  ut  supra  dáno  jemu  Rendlovi  proti  němu  za  právo  stáné.    Dal  památné. 

R.  in.  list  319.  a.  za  nápisem:   Stáná  práva.  K  roku  tv.  Martina  léta  MDVIIP. 

1484. 

Mezi  Václavem  z  Olbramovic  a  Petrem  z  Pohnání  o  platnost  kšaftu  Jana  z  Pohnání. 

1508,  15.  listopadu. 

Jakož  Václav  z  Olbramovic  a  Petr  z  Pohnání,  kdež  sů  žádali  opatření  o  sirotky 
Jana  z  Pohnání  nebožtíka  a  [na]  pánu  JMti  a  raddách  krále  JMti  v  soudu  komorním 
přestali  sú  mocně  o  kšaft  téhož  někdy  Jana  z  Pohnání,  takto  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.  a  JMt  páni  a  vladyky  etc.  mezi  nimi  vypověděli: 
Poněvadž  nebožtík  Jan  neměl  jest  mocného  listu  královského  a  kšaft  jest  udělal  pod 
8VŮ  a  jiných  dobrých  lidí  pečetmi  nad  dětmi  svými,  nad  statkem  dědičným  a  zápisným 
poručníky  čině  nadepsaného  Václava  z  Olbramovic  i  jiné,  jakož  ten  kšaft  ukazuje, 
že  ten  kšaft,  což  se  poručení  dětí  jeho,  statku  gruntovního  dědičného  i  zápisného  do- 
tyce, že  moci  nemá,  a  toho  že  jest  učiniti  nemohl;  než  což  se  peněz  a  svrchkuov 
odkázání  tkne,  to  v  své  moci,  jakž  ten  Januov  kšaft  ukazuje,  zuostati  má:  protož 
nadepsaný  Václav  z  Olbramovic  s  jinými  spoluporučmTiy  aby  svrchupsanému  Petrovi 
z  Pohnání  děti  a  sirotky  jeho  nebožtíka  Jana  vydal  a  statku  všeho  aby  postoupil, 
tak  jakž  kšaft  ukazuje,  dědičného  i  zápisného,   a  to   od  dnešního  dne   ve  dvú  nedělí 

Arckhr  Čeiký  XIU.  28 


170  D.  XIII.  Registra  soudu  komomfíio. 

pořád  zběhlých.  A  on  Petr  aby  sirotkóm  statek  uničil  u  desk  vedle  práva.    Stalo  se 
v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  ni  1.  834.  a.  za  nápisem:  Regitlra  památná.  O  ivatém  Martini  létha  MD  oimého. 

1485. 

Mezi  Vilémem  Koutským  z  Koutův  a  kněžnami   Minsterberskými  o  půhon  k  svědomí. 

1508.  15.  listopadu. 

Vedle  těch  puohonuov,  kdež  Vilém  Koutský  z  Koutuov  pohnal  osviecených 
kněžen  a  paní,  paní  Katheřiny  rodilé  z  Sas  etc.  a  paní  Anny  kněžny  Minsterberské 
etc.  JMtí,  k  svědomí  listem  svým  JMtem,  co  by  mu  svědčiti  měly,  oznamuje  a  žá- 
daje, aby  mu  svědčily  na  Kateřinu  z  Skuhrova;  při  tom  JMt  kněžny  na  paních  JMtech 
žádajíce  za  opatřenie  vedle  práva,  praviece,  že  svědčiti  povinny  nejsů  to,  což  on 
na  JMtech  žádá,  poněvadž  táž  Kateřina  pohnána  nenie,  toho  dotýkajíce,  že  podle 
zřiezenie  zemského  žádný  k  svědomí  poháněti  nemá,  leč  prve  k  při  požene.  A  na 
to  zřiezení  zemské  ukázaly  jsou,  žádajíce  vedle  téhož  zřiezení  zemského  zachovány 
býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  JMtí  kněžen  žádost 
pováživše  a  v  to  svrchu  psané  zřiezení  zemské  pilně  nahlédše,  nalezli:  Poněvadž 
svrchu  menovaná  Kateřina  z  Skuhrova  nenie  pohnána  k  při,  a  Koutský  na  kněžnách 
JMti  žádá,  aby  na  touž  Katheřinu  svědčily,  i  podle  toho  zřiezení  zemského  JMt  jemu 
Koutskému  svědčiti  nejsú  povinny,  a  tudy  jest  on  Koutský  proti  tomu  zřiezení  zem- 
skému učinil,  že  jest  JMti  prve  k  svědomí  hnal  a  na  JMtech  svědomí  žádal,  nežli 
jest  často  psanú  Kateřinu  z  Skuhrova  k  při  pohnal.  A  protož  z  těch  příčin  JMtem 
kněžnám  on  Koutský  těmi  pokutami  v  tom  zřiezení  zemském  položenými  vinen,  to 
jest  každé  kněžně  JMti  po  Xti  kopách  grošuov  českých,  a  ty  aby  JMtem  dal  od 
dnešního  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých  i  s  škodami,  kteréž  JMt  kněžny  před 
úředníky  Pražskými  menšími  provedu,  tak  jakož  to  zřiezení  zemské  ukazuje  v  sobě  a  za- 
vírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  in.  1.  334.  a.  sa nápisem:  Be^istra památná,  O  svatém  Martini  MDVUP,  SroY.  nález  č.  1481  na  Btr.  168. 

1486. 
Mezi  Bohuslavem  Vrchotou  a  Janem  Kostkou  z  Postupic  o  dluh.  1508,  16.  listopadu. 

Bohuslav  Vrchota.  Vedle  toho  nálezu,  kterýž  jest  v  předešlém  času  mezi 
Bohuslavem  Vrchotů  puovodem  a  panem  Janem  Kostků  z  Postupic  pohnaným  učiněn,  kdež 
týž  Vrchota  jej  pana  Jana  Kostku  jakožto  držitele  statku  někdy  Bohuiika  z  Adršpachu 
z  tisíce  kop  grošuov  českých  vinil,  kteréž  mu  týž  Bohunek  na  statku  svém  na  Heřma- 
nicech  řekl  zapsati  etc,  tak  jakož  ten  jeho  Vrchotuov  puohon  i  nález  na  to  učiněný 


Nálezy  g  rohu  1508  o  sv.  Martini.  171 

šíře  v  sobě  svědčí  a  zavírají.  Tu  týž  Vrchota  před  pány  JMtí  stoje  pravil,  že  by 
mu  se  v  tom  nálezu  nějaký  omyl  stal,  JMtí  žádaje,  aby  mu  ten  omyl  napraven  byl, 
v  tom  ten  omyl  ukazuje,  že  by  poručník  páně  Kostkuov  pravil,  že  jest  pan  Kostka  ten 
statek  koupil  a  zaplatil,  ale  toho  že  jest  ničímž  neprovedl.  Proti  tomu  poručník 
páně  Kostkuov  pověděl,  že  mu  se  na  miestě  páně  Kostky  podruhé  o  to  súditi  nenie 
potřebie,  a  by  se  měl  podruhé  súditi,  že  by  to  chtěl  a  mohl  provésti,  že  jest  ten 
statek  i  koupil  i  zaplatil.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obu  stran  pře  líčení,  a  pilně  v  ten  první  nález  nahledše  a  roz- 
váživše, JMt  takto  vypověděli:  že  v  tom  předešlém  nálezu  žádný  se  omyl  nenalézá. 
Než  chce-li  on  Vrchota  o  to  k  komu  jinému  nežli  k  nadepsanému  panu  Kostkovi 
hleděti,  že  se  mu  tiem  prvním  nálezem  právo  nezavřelo.  A  potom  aby  se  to  žádnému 
na  budúcí  časy  nepřiházelo,  by  měl  nálezy  panské  omylem  dotejkati  a  toho  neprovoditi, 
že  by  se  to  žádnému  netrpělo,  ale  byl  by  bez  milosti  trestán.  Ale  to  se  nynie  Vr- 
chotovi  promíjí.     Stalo  se  léta  MDVIII  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  31.  a.    SroY.  nález  č.  1412  na  str.  127. 


1487. 

Mezi  Jiříkem  z  Kosíkova  měšťanem  Novoměstským  a  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  o  dluh. 

1508,  16.  listopadu. 

Jiřík  z  Kosykova,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Václava  Tvocha 
z  Nedvídkova.    Vinil  ho  z  sedmdesáti  kop  a  šesti  kop  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  z  Kosykova,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Václavem  Tvochem  z  Nedvídkova  s  strany  druhé.  Kdež  on  Jiřík  vinil 
jeho  pohnaného  z  sedmdesáti  kop  a  z  Víti  kop  grošuov  vše  míšeňských,  jemu  od  něho 
zuostalých  po  počtu  mezi  nimi  učiněném  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavierá. 
A  na  to  některá  ukázal  jest  svědomí.  Proti  tomu  on  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
mu  dlužen  nic  nezuostal  a  že  smlouva  učiněná  mezi  nimi  toho  neukazuje.  A  na  to 
ukázal  tu  smlouvu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
puohon,  žalobu,  odpor,  svědomí  a  v  smlouvu  pilně  nahledše,  takto  vypověděli:  Po- 
něvadž ta  smlouva  na  jiné  a  ne  na  ten  jich  počet  se  vztahuje,  a  on  Jiřík  puovod  to 
dostatečně  provedl,  že  jest  s  ním  s  Tvochem  počet  učinil  a  jemu  po  počtu  tu  summu 
dlužen  zuostal;  z  té  příčiny  JMt  jemu  Jiříkovi  dávají  za  právo,  a  že  jest  on  Tvoch 
jemu  tou  summou  v  puohonu  menovanú,  to  jest  LXXti  kopami  a  Víti  kopami  gro- 
šuov vše  míšeňskými,  povinovat.     A  ty  aby  dal  jemu  Jiříkovi  od  dnešnieho  dne  ve 

22* 


172  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního, 

dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  on  Tvoch  koho  podle  svrchu  psané  smlouvy 
z  čeho  viniti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém 
Brykcí  léta  MDVHP. 

B.  m.  L  104.  a. 

1488, 
Mezi  Hynkem  z  Waldšteina  a  lidmi  poddanými  bratří  z  Waldšteina  o  pych.  1508,  16.  listopadu. 

Hynek  z  Walšteina  a  z  Štěpanic  pohnal  lidi  pana  Jiříka,  pana  Zdeňka  a  pana 
Viléma  bratří  z  Walšteina  a  na  Bradlci,  zejména:  z  Jilevnice  (sic)  Jánka  rychtáře, 
Šafránka,  Thůmu,  Mráčka,  Matěje,  Jana  Kolaříka,  Provazníka,  Hmčíříka,  Divuočka 
a  z  Waltířic  Matějku  etc.  Vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  každého  z  nich  z  de- 
sieti  kop  grošuov  českých  etc. 

V  té  při  mezi  panem  Hynkem  z  Walšteina  a  z  Štěpanic  puovodem  s  jedné, 
a  mezi  lidmi  pana  Jiříka,  pana  Zdenka  a  pana  Viléma  bratří  z  Walšteina  a  na  Bradlci, 
zejména  těmito :  z  Jilevnice  Jankem  rychtářem.  Šafránkem,  Thůmú,  Mráčkem,  Matějem, 
Janem  Kolaříkem,  Provazníkem,  Hmčíříkem,  Divuočkem  a  z  Waltířic  Matějků,  s  strany 
druhé.  Kdež  on  puovod  vinil  je  z  pychu  a  pro  ten  pych  každého  z  nich  z  desieti 
kop  grošuov  českých.  Tu  kdež  sú  na  grunthy  svrchupsaného  pana  Hynka  Štěpanic- 
ského  zbrojně  vskoěili  a  do  domuov  a  do  zahrad  vskakujíce,  dvéře  ve  dvořiech  jeho 
vyráželi  a  jeho  lidi  jsú  bili  v  miemé  a  pokojné  zemi,  ano  práva  jdou,  an  na  ně 
žádné  péče  neměl  etc,  tak  jakož  puohon  ukazuje.  Proti  tomu  nadepsaní  lidé  posta- 
vení odpírajíce  pravili,  že  k  tomu  puohonu  odpoviedati  povinni  nejsú,  protože  ten 
puohon  několikeru  věc  rozdielnú  v  sobě  zavírá,  jedno  že  žene  jedniem  puohonem 
z  pychu  a  k  tomu  pro  jeden  pych  z  desíti  pokut,  druhé  kdež  dotýče,  že  sú  jeho  lidi 
bili  v  miemé  a  pokojné  zemi,  an  práva  jdú  a  na  ně  žádné  péče  neměl,  ješto  se  ta  slova 
viece  na  čest  nežli  na  pych  a  na  penieze  vztahují,  a  poněvadž  se  to  cti  dotýče,  že 
by  to  nemělo  zde  souzeno  býti.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  slyševše  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí:  Poněvadž  on  pan  Hynek  pohání 
jedním  puohonem  z  desieti  pokut  a  druhé  že  dotýče,  že  mu  jeho  lidi  zbili  v  miemé 
a  pokojné  zemi,  an  práva  jdú,  a  že  péče  na  ně  neměl  žádné,  z  těch  příčin  JMt  ten 
puohon  zdvihli  sú.    Dali  památné.    Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  118.  a. 

1489. 

Mezi  Havlem  Doktůrkem  a  Jindřichem  Loučenským  z  Kopidlna  o  pych.   1508,  16.  listopadu. 

Havel  Doktuorek  z  Prahy  pohnal  Jindřicha  Loučenského  z  Kopidlna.  Vinil 
jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jej  zbil. 


Náleey  0  rohu  1508  o  av.  Martini.  173 

V  té  při  mezi  Havlem  Doktnorkem  z  Prahy  s  jedné,  a  Jindřichem  Loučen- 
sliTm  s  strany  drnhé.  Kdež  jej  Loučenského  vinil  z  pychn  a  pro  ten  pych  z  Xti 
kop  grošuov  českých,  že  jej  zbil  etc.,  jakož  puohon  svědčí.  Tu  on  Jindřich  po- 
hnaný pověděl,  že  mu  odpoviedati  povinovat  nenie,  poněvadž  k  němu  prve  podle 
zříezení  zemského  o  napravení  toho  pychu  se  nezachoval,  táhna  se  na  též  zřiezení 
zemské  a  JMtí  žádaje  za  opatřenie  podle  práva.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMtí  raddami :  Poněvadž  on  Havel  Doktuorek  podle  téhož  zřiezenie  zemského, 
o  napravení  pychu  učiněného,  tak  k  němu  k  Jindřichovi  se  nezachoval,  z  té  příčiny 
ten  puohon  zdvihli  sú.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  118.  b. 

1490. 

Mezi  Mandalenou  z  Třibřích  a  Barborou  z  Ostrova  o  nevydání  odkazu.  1508,  16.  listopadu. 

Mandelena  z  TřibHch  pohnala  Barboru  z  Ostrova.  Vinila  ji  jakožto  držitele 
statku  někdy  Jana  Hlaváče  z  Třibřich  z  nevydání  Lti  kop  jí  Mandeleně  od  téhož 
někdy  Hlaváče  bratra  jejího  etc. 

V  té  při  mezi  Mandelenů  z  Třibřich  s  jedné,  a  Barboru  z  Ostrova  s  strany 
druhé.  Kdež  ji  Barboru  vinila  jakožto  držitele  statku  někdy  Jana  EQaváče  z  Třibřich 
z  nevydání  Lti  kop  jí  Mandeleně  od  téhož  někdy  Hlaváče,  bratra  jejieho,  na  smrte- 
dlné  posteli  vydati  rozkázaných  etc.,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  uká- 
zala svědomí.  Proti  tomu  Barbora  pohnaná  odpírajíc  pravila,  že  ona  toho  statku  po- 
mčnice  žádná  nenie,  a  ač  jej  ten  statek  drží,  že  ho  nedrží  jako  poručnice,  ale  toliko 
že  jej  zpravuje  k  ruce  sirotka,  syna  někdy  EQaváče,  bratra  svého,  kteréhož  u  sebe 
chová,  a  že  týž  Hlaváč  jí  Barboře  peněz  vydati  neporučil,  a  což  jest  statku  peně- 
žitého po  Hlaváčovi  zuostalo,  toho  že  ona  nemá  a  že  leží  u  desk,  a  na  ten  že  se 
táž  Mandelena  táhne,  a  tudy  že  by  ona  Barbora  nerada  chtěla  co  sirotku  ke  škodě 
prosúditi;  poněvadž  jeho  toho  sirotka  ani  statku  jeho  poručnicí  nenie  nižádnú.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  ona  Mandelena  ji  Barboru  jakožto  držitele  statku  někdy 
Jana  EQaváče  vinila  a  toho,  by  držitelem  ona  byla,  neprovozuje,  a  táž  Barbora  že 
toliko  dvě  vsi  po  nebožtíkovi  Hlaváčovi  zuostalé  zpravuje  a  ostatek  statku,  na  kterýž 
se  právem  zemským  táž  Mandelena  táhne,  že  u  desk  jest,  i  z  té  příčiny  ona  Bar- 
bora jí  Mandeleně  tu  povinovata  nenie,  poněvadž  o  to  poručenstvie  a  o  ten  statek 
Hlaváčuov  u  soudu  zemského  jsů  v  puohonu.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  201.  b. 


174  D.  XIII.   Registra  s<mdu  komorního. 

1491. 

Mezi  Vilémem  Eoutským  z  Eoutův  a  Jiříkem  Vraždou  z  Eunwaldu  o  půhon  k  svňdomí. 

1508,  16.  listopadu. 

V  té  při,  kdež  Vilém  Koutský  z  Koutuov  pohnal  Jiříka  Vraždu  z  Eunwaldu 
k  svědomí.  Proti  tomu  on  Vražda  žádal  pánuov  za  opatření,  že  mu  listem  věděti 
dává,  aby  mu  svědčil  na  Eatheřinu  z  Skuhrova,  a  že  s  ní  nemá  žádné  pře  ani  puo- 
honu,  pravě,  že  mu  nenie  povinen  svědčiti,  táhna  se  na  zHezenie  zemské.  A  na  to 
ukázal  též  zřiezení  zemské.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vypověděli:  Poněvadž  on  Vilém  Eoutský  pohnal  jest  jej  Vraždu  k  svědomí  a  listem 
žádal,  aby  mu  svědčeno  bylo  proti  Eatheřině  z  Skuhrova,  nemaje  s  ní  s  Eateřinú 
žádného  puohonu,  i  z  té  příčiny  pohnal  jest  proti  svolení  zemskému  k  svědomí, 
a  tudy  on  Vražda  nenie  povinen  proti  nie  EateHně  svědčiti,  a  týž  Eoutský  povinen 
jest  jemu  Vraždovi  X  kop  grošuov  českých  dáti  podle  nálezu  obecnieho  ve  dvů 
nedělí  od  dnešního  dne  pořád  sběhlých.  Škody,  což  jich  provede  před  úředníky 
Pražskými  menšími  podle  téhož  zřiezení  zemského,  ty  jemu  jest  povinen  zaplatiti. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  834.  b.  za  nápisem:  Begutra  památná  k  roku  ivcUého  Martina  létha  MDVUP.  SroT.  nileiy 
č.  1481  a  1485  na  str.  168  a  170. 

1492. 

Mezi  Dorotou  z  Eošíně  a  Annou  Bohnickou  z  Strážnice  o  dluh.  1508,  17.  listopadu. 

Dorotha  z  Eošíně  pohnala  Annu  Bohnicskú  z  Strážnice.  Vinila  ji  z  nedodání 
tří  kop  grošuov  českých  podle  smlouvy,  Zigmundem  Baršem  z  Eamenice  mezi  nimi 
učiněné  etc. 

V  té  při  mezi  Dorothů  z  Eošíně  puovodem  s  jedné,  a  Annu  Bohnicskú 
z  Strážnice  s  strany  druhé.  Edež  ji  vinila  z  nedodání  tří  kop  grošuov  českých  podle 
smlouvy,  Zigmundem  Baršem  z  Eamenice  mezi  nimi  učiněné  etc,  tak  jakož  puohon 
plněji  ukazuje.  A  na  to  ukázala  svědomí  téhož  smlouvce.  Proti  tomu  Anna  Bohnicská 
odpírajíc  pravila,  že  ona  Dorota  toho  neukazuje,  by  jejie  Bohnicské  muž  jí  Dorotě 
co  dlužen  byl.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše 
strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  ona  Dorotha  puovod 
Zigmundovým  Baršovým  svědomím  jakožto  mezi  nimi  o  tu  věc  smlouvčím  to  pro- 
vedla, že  jí  ona  Bohnicská  ty  tři  kopy  grošuov  českých  dáti  má,  ale  ne  pojednou, 
protož  aby  táž  Bohnicská  jí  Dorotě  tomu  učinila  dosti  podle  též  smlouvy,  týmž 
Baršem  mezi  nimi  učiněné.  Stalo  se  léta  MDVIII^  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  76.  b. 


Nálesty  0  roku  1508  o  sv,  Martine.  175 

1493. 

Mezi  Novoměstským  měšfanem  Jiříkem  Šrámkem  a  Vojtěchem  ze  Psář  o  dluh.   1508, 

17.  listopadu. 

Jiřík  Šrámek,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Vojtěcha  z  Psář, 
člověka  mistruov  veliké  koleje.  Vinil  ho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  puoj- 
čených  a  z  Xti  strychuov  ječmene. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Šrámkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského, 
s  jedné,  a  Vojtěchem  z  Psář,  člověkem  mistruov  veliké  koleje,  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  vinil  z  Lti  kop  grošuov  míšeňských  puojčených  a  z  Xti  strychuov  ječmene  jemu 
Šrámkovi  na  témž  Vojtěchovi  od  někdy  Václava  sladovníka  kšaftem  odkázaných. 
A  na  to  ten  Václavuov  kšaft  ukázal.  Proti  tomu  on  Vojtěch  pohnaný  odpíraje  pravil, 
že  s  ním  s  Šrámkem  o  to  o  všecko,  z  čehož  jej  v  svém  puohonu  viní,  miesto  a 
rozsudek  má  mistry  z  veliké  koleje  a  některými  konšely  Staroměstskými.  A  na  to 
ukázal  ten  rozsudek.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  nalezli:  Poněvadž  se  jest  o  to  prve 
mezí  nimi  Šrámkem  a  týmž  Vojtěchem  rozsudek  stal,  že  JMt  toho  při  tom  rozsudku 
nechávají,  a  tu  on  Vojtěch  témuž  Šrámkovi  podle  jeho  puohonu  nic  povinovat  nenie. 
Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  103.  b. 

1494. 

Mezi  Janem  Kostkou  z  Postupic  a  mistrem  Jakubem  zlatníkem  z  Mostu  o  nevrácení  stříbra. 

1508,  17.  listopadu. 

Jan  Kostka  z  Postupic  pohnal  mistra  Jakuba  zlatníka  z  Mostu.  Vinil  ho  z  ne- 
vrácení stříbra,  z  kteréhož  sobě  dal  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr 
jeho  páně  Jánuov  vlastní  a  nedielný,  dělati  nálevku,  umyvadlo,  dva  koflíky. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Kostků  z  Postupic  s  jedné,  a  mistrem  Jakubem 
zlatníkem  .z  Mostu  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinil  z  nevrácení  stříbra,  z  kteréhož 
sobě  dal  nebožtík  pan  Bohuše  Kostka  z  Postupic,  bratr  jeho  páně  Januov  vlastní 
a  nedielný,  dělati  nálevku,  umyvadlo,  dva  koflíky  a  jiná  střiebra,  kteréžto  stHebro 
týž  pan  Jan  pět  seth  kop  grošuov  českých  pokládá.  A  na  to  ukázal  jednoho  svědka. 
Proti  tomu  on  mistr  Jakub  odpíraje  pravil,  že  to  střiebro,  z  kteréhož  ho  týž  pan 
Kostka  viní,  páně  Bohušovo  nebožtíka  nebylo,  aJe  že  jest  bylo  střiebro  královské 
a  z  mince  královské  že  jest  mu  dáno  bylo.  A  na  to  ukázal  svědomí  ůředníkuov 
z  mince.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon, 
odpory  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  to  on  mistr  Jakub 


■* . 


176  D.  Xni.  Registra  sov^  komorního. 

podle  práva  provedl,  že  jest  to  střiebro  jemu  z  mince  královské  dáno  a  královské 
bylo,  a  svědek  páně  Januov  toho  neseznává,  by  bylo  páně  Bohušovo  nebožtíka  anebo 
jeho  páně  Janovo,  z  té  příčiny  on  mistr  Jakub  jemu  panu  Janovi  Kostkovi  vedle 
jeho  puohonu  nic  povinovat  nenie.     Než  zdá-li  se  jemu  panu  Janovi  k  komu  jinému 

0  to  střiebro  hleděti,    právo  mu  se  nezavírá.     Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  162.  a. 

1495. 

Mezi  Janem  Hrabaní  z  Vlkanova  a  Janem  Erupým  z  Probluze  o  dluh  za  sukna*  1508, 17.  listopadu. 

Jan  Hrabané  z  Vlkanova  pohnal  Jana  Erupého  z  Probluze.  Vinil  jej  z  puol 
třináctý  kopy  grošuov  bez  šesti  grošuov  míšeňských  dluhu  spravedlivého,  kteréž 
jest  jemu  on  Jan  Erupý  za  sukna  dlužen  vostal. 

V  té  při  mezi  Janem  Hrabaní  z  Vlkanova  s  jedné,  a  Janem  Erupým  z  Pro- 
bluze s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  puol  XHItý  kopy  grošuov  bez  VI  grošuov 
míšeňských  dluhu  spravedlivého,  kteréž  jest  mu  on  Jan  Erupý  za  sukna  dlužen  vo- 
stal etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  zavírá.  A  na  to  ukázal  registra  kupecská 
i  svědomí.  Proti  tomu  on  Jan  Erupý  pravil,  táže  se,  zná-li  se  k  té  ceduli,  kterýž 
jest  jemu  vydal  na  ty  dluhy  z  registr  vypsánu.    A  on  se  Hrabaně  k  tomu  seznal. 

1  mluvil  jest  on  Krupý  k  tomu:  Poněvadž  se  k  té  ceduli  zná,  pravě,  že  ten  dluh 
konec  má  a  že  jej  žine  [sic]  na  zmatek,  a  že  je  na  to  vzal  od  Vovčičky  XXti  kop 
a  vostatek  že  jest  mu  slíbil  dáti,  a  také  jeho  žádal,  aby  Hrabaně  to  provedl,  že  jest 
Krupý  jemu  za  haléře  dlužen  X  kop.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  odpor  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Hrabaně  v  své  ceduli 
postavil  to,  že  jest  vzal  od  Vovčičky  XXti  kop  míšeňských  a  vostatek  že  jemu  slíbil 
dáti,  i  poněvadž  je  on  Hrabaně  vod  Vovčičky  přijal  ten  slib,  že  mu  řekl  vostatek 
dáti:  i  z  té  příčiny  on  Krupý  nenie  povinen  Janovi  Hrabaňovi  těmi  XTTT  kopami 
míšeňskými  bez  VI  grošuov  míšeňských.  Než  chce-li  on  Hrabaně  k  Vovčičkovu  statku 
o  to  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá,  poněvadž  Vovčička  sám  zase  slíbil  vostatek  dáti. 
Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

B.  JEL  1.  164.  a. 

1496. 

Mezi  Matoušem  postřihačem  z  Blatné  a  Apolonem  z  Jobec  o  dosti  neučinění  smlouvě. 

1508,  17.  listopadu. 

Mathouš  postřihač  z  Blatné  pohnal  Appolona  z  Jobec.  Vinil  ho  z  dosti  ne- 
učinění smlouvě,  Kunradem  z  Grynheymu  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  řezanými 
tvrzené,  že  mu  v  té  smlouvě  v  ničemž  neučinil  dosti. 


Náieisy  0  roku  1508  o  sv.  Martine.  •  177 

V  té  při  mezi  Mathúšem  postřihačem  z  Blatné  s  jedné,  a  Appolonem  z  Jo- 
bec  s  strany  druhé.  Kdež  jej  vinil  z  dosti  neučinění  smlouvě  Kunradem  z  Grynhey- 
mu  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  řezanými  tvrzené,  že  mu  v  té  smlouvě  v  ničemž 
neučinil  dosti  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  svědčí.  A  na  to  túž  smlouvu  ukázal. 
Proti  tomu  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  je  ty  penieze  byl  Mathoušovi  položil  a  že 
jest  je  s  jeho  volí  zase  vzal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  i  pilně  v  tu  smlouvu  nahlédše,  takto  JMt 
vypověděli:  Poněvadž  sú  oba,  puovod  i  pohnaný,  o  to  byli  na  Kunradovi  z  Gryn- 
heymu  přestali,  a  on  mezi  nimi  vypověděl,  aby  Appolon  jemu  Mathoušovi  těch  XVte 
grošuov  českých  vydával,  tak  jakož  první  smlouva  ukazuje,  anebo  aby  mu  pět  kop 
grošuov  míšeňských  u  pana  Lva,  najvyššieho  purkrabie  Pražského,  anebo  před  purg- 
mistrem  na  Blatné  na  právě  položil,  a  on  Mathouš  chtěl-li  by  je  vzieti  z  práva,  aby 
mu  je  ujistil,  kde  by  je  po  jeho  smrti  mohl  naleznuti:  z  té  příčiny  dává  se  jemu 
Mathoušovi  za  právo,  a  on  Appolon  aby  té  smlouvě  dosti  učinil  a  těch  XVte  grošuov 
českých  jemu  vydával  anebo  jemu  těch  pět  kop  míšeňských  položil,  tak  jakž  ta  první 
mezi  nimi  učiněná  smlouva  ukazuje.  A  což  jest  mu  koli  on  Appolon  těch  peněz  po 
XV  groších  českých  placení  zadržal,  ty  aby  jemu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběh- 
lých. Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1. 201.  a. 

1497. 

Mezi  Ofkou  z  Eunedorfu  a  Janem  Černčickým  z  Eácova  o  nevydání  odkázaných  svrchkův 

a  peněz.  1508,  17.  listopadu. 

Ofka  z  Kuncdorfu,   manželka  někdy  pana  Alše   Vřešfovskéhó   z   Rysmburka, 
pohnala  pana  Jana  Čemčicského  z  Eácova.  Vinila  ho  z  nevydání  svrchkuov  a  kleno 
tuov  a  peněz  hotových,    jí  od  již   menovaného  pana  Alše,   manžela  jejieho,    kšaftem 
odkázaných. 

V  té  při  mezi  Ofků  z  Eunedorfu,  manželku  někdy  pana  Alše  Vřešfovskéhó  z  Rysm- 
burka, s  jedné,  a  panem  Janem  Čemčicským  z  Eácova  s  strany  druhé.  Edež  ho 
vinila  z  nevydání  svrchkuov  a  klenotuov,  peněz  hotových,  jí  od  již  menovaného  pana 
Alše,  manžela  jejieho,  kšaftem  odkázaných,  menovitě  kalichu,  koflíku,  lžíce  střiebrné 
jedné,  XX^TT  zlatých  a  noble  [sic]  grošuov,  prstenuov  na  šňůře  s  turkusy,  rubíny, 
diamanty,  šuby  kuní  modrým  suknem  pošité,  peřin  sedmi  po  dvú  cíchou,  prostíradl, 
konví,  medenic,  moždíře,  mís  cínových  a  taléřuov  s  pouzdrem,  tak  jakož  kšaft  nade- 
psaného pana  Alše  to  v  sobě  plněji  zavírá.  Eteréžto  svrchky,  klenoty  a  hotové  pe- 
nieze on  pan  Aleš  u  svrchu  psaného  pana  Čemčicského  nechal,  a  ona  Ofka  je  dvě 
stě  kop  grošuov  českých  pokládá  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  v  sobě  ukazuje.  A  na 

ArchiT  Český  XHI.  23 


178  D.  XIII,  Registra  soudu  komomiho. 

to  ten  jeho  nebožtíkuov  páně  Alšuov  kšaft  i  také  některá  ukázala  svědomí.  Proti 
tomu  pan  Čemčicský  odpíraje  pravil,  že  se  její  Ofčini  svědkové  s  puohonem  nesrov- 
návají; neb  puohon  že  ukazuje  z  nevydání,  a  svědkové  svědčí  z  pobrání  těch  svrch- 
kuov  a  klenotuov,  a  také  že  se  píše  a  nazývá  Ofků,  aby  to  provedla,  a  že  jí  říkají 
Uršila,  a  k  tomu  že  se  na  ty  svrchky  a  klenoty  jiní  táhnu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  žalobu,  odpor,  svědomí  i  na- 
před menovaný  páně  Alšuov  kšaft,  nalezli :  Poněvadž  to  ona  Ofka  dostatečně  provedla, 
že  ti  klenotové  v  puohonu  menovaní  jí  kšaftem  od  nebožtíka  pana  Alše  odkázáni  sú, 
a  že  je  nebožtík  týž  pan  Aleš  u  pana  Cemčicského  tu  v  Novém  Městě  měl,  a  že  jest 
on  pan  čemčicský  ty  klenoty  a  svrchky,  když  je  z  Nového  Města  vezli,  zase  na 
Nové  Město  vézti  kázal,  a  tomu  pan  Čemčicský  neodepřel :  i  z  té  příčiny  aby  on  pan 
Čemčicský  jí  Ofce  ty  klenoty,  svrchky  i  penieze  v  puohonu  položené  dal,  a  to  od 
dnešního  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Chce-li  pak  k  těm  svrchkuom,  klenotem 
a  penězóm  kto  jiný  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  224.  b. 

1498. 

Mezi  Václavem  Mandelíkem  z  Chrástu  a  Jakubem  rychtářem  z  Volanic  o  vydání  svěřených 

peněz.   1508,  17.  listopadu. 

Václav  Mandelík  z  Chrástu  pohnal  Jakuba  rychtáře  z  Volanic,  člověka  Jin- 
dřicha Kordule.  Vinil  jej  z  toho,  že  vzav  od  Jany  z  Volanic  sto  kop  a  XXTX  kop, 
kteréž  jest  jí  Janě  Jan  z  Jiřítoč,  bratr  jejie  a  jeho  Mandelíkuov  dědičný  člověk, 
k  věrné  ruce  schovati  dal. 

V  té  při  mezi  Václavem  Mandelíkem  z  Chrástu  puovodem  s  jedné,  a  Jaku- 
bem rychtářem  z  Volanic,    člověkem  Jindřicha  Kordule,    s  strany   druhé.     Kdež  jej 

vinil  z  toho,  že  vzav  od  Jany  z  Volanic  sto  kop  a  XXTX  kop,  kteréž  jest  jie  Janě 
Jan  z  Jiřítoč,  bratr  jejie  a  jeho  Mandelíkuov  dědičný  člověk,  k  věrné  race  dal  scho- 
vati, že  jest  ty  peníze  témuž  Jindřichovi  Kordulovi  vydal  etc.  A  na  to  ukázal  svědomí. 
Proti  tomu  on  Jakub  rychtář  z  Volanic  odpíraje  pravil,  že  jest  to  z  té  příčiny  uči- 
nil a  ty  peníze  jemu  Kordulovi,  pánu  svému,  vydal,  že  jest  tu  naději  měl,  že  by  ty 
penieze  sirotkuov  téhož  Kordule,  pána  jeho,  byly.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami, krále  JMti  raddami:  Poněvadž  svědomí  jeho  Mandelíkovo  podle  práva  nenie, 
a  ten  Jakub  pohnaný  i  to  pověděl,  že  se  naděje,  že  penieze  sirotkuov  Kordulových 
jsú,  z  té  příčiny  tento  puohon  zdvihli  jsú.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  301.  a. 


:  «i.    -tL  .1 


Nálezy  z  roku  1508  o  sv.  Martině.  179 

1499. 

Mezi  brati^ími  z  Nehvizdek  a  rukojmími  sestry  jích  Kateřiny  o  rukojemství  za  věno. 

1608,  18.  listopadu. 

Jan  z  Nehvizdek  a  Václav  bratr  jeho  odtudž  pohnali  Davida  z  Škrovadu, 
Václava  z  Chrástu,  Petra  Mléčného  z  Čeřenišť  a  Jana  z  Byzkovic.  Vinili  je  z  sedm- 
desáti a  pěti  kop  grošuov   vše    českých    věna  Katheřiny    z  Nehvizdek,    sestry  jich. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Nehvizdek  a  Václavem  bratrem  jeho  odtudž  s  jedné, 
a  Davidem  z  Škrovadu,  Václavem  z  Chrástu,  Petrem  Mléčným  z  Čeřenišť  a  Janem 
z  Byzkovic  s  strany  druhé.  Jakož  je  vinili  z  sedmdesáti  a  pěti  kop  grošuov  vše 
českých  věna  Katheřiny  z  Nehvizdek,  sestry  jich,  za  kteréžto  věno  nadepsaní  David, 
Václav,  Petr  a  Jan  slíbili  sú  nadepsaným  bratřím  a  rukojmie  se  zdělali,  aby  jí  Ka- 
theřině  to  věno  dali  podle  rukojemstvie  svého  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje. 
A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  oni  jí  tiem 
věnem  povinovati  nejsů,  poněvadž  ona  Katheřina  věno  své  dskami  dvorskými  od 
Matěje  z  Postřižína,  manžela  svého,  ujištěno  má.  A  na  to  vajpis  z  desk  dvorských 
toho  věna  ukázali  jsou.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
nigvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli:  Poněvadž  oni  pohnaní,  totiž  David  z  Ceřenišf,  Jan  z  Byzkovic  a  Václav 
z  Chrástu  slíbili  sú  jí  Katheřině  za  věno,  aby  jí  dostatečně  dskami  nebo  listem 
ujištěno  bylo,  i  poněvadž  ona  svého  věna  nemá,  jeho  neužívá  a  k  němu  nemuož,  aby 
tíž  pohnaní  nahoře  menovaní  tři  jí  Katheřině  diely  své  na  ně  příslušející,  totiž  každý 
z  nich  po  puol  osmé  kopě  grošuov  českých,  dali,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  ne- 
dělech  pořád  zběhlých.  A  chtie-li  oni  k  tomu  statku,  za  kohož  sů  slíbili,  hleděti, 
právo  se  jim  nezavírá.  Což  se  pak  Petra  Mléčného,  mana  královského,  dotýče,  toho 
aby  ona  jakožto  mana  hleděla  z  dielu  jeho  na  tom  právě,  k  kterémuž  týž  Petr  pří- 
leží.  A  chce-li  táž  Katheřina  o  ostatek  věna  dále  k  jiným  také  rukojmím  hleděti, 
právo  se  jí  nezavírá.     Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  162.  b. 

1500. 

Mezi  Johankou  z  Libošovic  a  Bohuslavem  Břekovcem  z  Ostromeče  o  nevydání  svěřeného 

statku.  1508,  18.  listopadu. 

Johanka  z  Libošovic  pohnala  Bohuslava  Břekovce  z  Ostromeče  a  z  Hrádku. 
Vinila  ho  z  svěřeného  statku,  kterýž  mu  dán  k  věrné  ruce  od  Kuňky  z  Mokřan,  že 
jí  ho  vydati  nechce  jakožto  dceři  její. 

V  té  při  mezi  Johanku  z  Libošovic  puovodem  s  jedné,  a  Bohuslavem  Bře- 
kovcem z  Ostromeče  a  z  Hrádku  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  svěřeného  statku, 
kterýž  mu  dán  k  věrné  ruce  od  Kuňky    z  Mokřan,   že  jí  ho  vydati    nechce  jakožto 

28* 


180  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

dceří  její  etc,  jakož  puohon  plněji  y  sobě  ukazuje.  A  na  to  ukázala  kšaft  mateře 
své.  Tu  Jan  Řiedlo  pohání  téhož  Břekovce  z  téhož  statku  a  svrchkuov,  svěřeného 
témuž  Břekovcovi  od  nadepsané  Kuňky.  A  na  to  také  ukázal  jiný  kšaft.  Proti  tomu 
on  Břekovec  pověděl,  že  se  k  tomu  zná,  že  mu  ten  statek  svěřen  a  že  mu  do  toho 
statku  nic  nenie,  a  komuž  kolivěk  nalezeno  bude,  aby  mu  jej  on  vydal,  že  se  v  tom 
chce  rád  tak  zachovati.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj- 
vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami  krále  JMti  raddami,  sly- 
ševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení  a  kšafty  s  pilností  ohledavše,  JMt  nalezli: 
Poněvadž  on  Riedlo  ukázal  jest  starší  kšaft  svrchu  menované  Eunky  z  Mokřan,  než-li 
nadepsaná  Johanka^  a  poněvadž  ona  Eunka  první  kšaft  udělala  jemu  Riedlovu  otci 
a  jeho  dědicuom,  a  toho  kšaftu  nezměnivši,  jiný  kšaft  jí  Johance  udělala:  i  z  té  pří- 
činy on  Bohuslav  všecky  ty  svrchky  v  puohonu  menované  jemu  Riedlovi  podle  prv- 
nějšieho  toho  kšaftu  aby  vydal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběh- 
lých, a  jí  Johance  podle  jejieho  puohonu  a  podle  toho  poslednieho  kšaftu  vydati  po- 
vinovat nenie;  neb  ten  poslední  kšaft  mocný  nenie,  poněvadž  první  zrušen  nebyl. 
A  z  této  příčiny  tato  dva  puohony  v  jeden  tento  rozsudek  pojaty  sú,  poněvadž  obojí 
jeho  Břekovce  z  svěření  a  z  jednostajných  věcí  pohánějí.  A  což  komu  v  jeho  Riedlovu 
kšaftu  od  svrchu  psané  Eunky  svědčí,  tomu  aby  on  Riedlo  dosti  učinil  a  vydal,  tak 
jakž  ten  kšaft  ukazuje.     Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

R.  in.  1.  163.  a. 

1501. 

Mezi  Johankou  ze  Skalky  a  Lidmilou  z  Bisenburka  o  vrácení  truhlice  po  Elišce  z  Chlumu. 

1508,  18.  listopadu. 

Johanka  z  Skalky  pohnala  Lidmilu  z  Rysmburka.  Vinila  ji  z  toho,  aby  po- 
ložila tu  truhlici  i  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  jest,  kteréž  jí  nechala  nebožka  panna 
Elška  z  Chlumu  etc. 

V  té  jpři  mezi  Johanku  z  Skalky  puovodem  s  jedné,  a  Lidmilú  z  Rysmburka 
pohnánu  s  strany  druhé.  Edež  ji  Lidmilu  pohnala,  aby  položila  tu  truhlici  i  s  tiem 
se  vším,  což  v  ní  jest,  kteréž  jí  nechala  nebožka  panna  Elška  z  Chlumu,  kterážto 
truhlice  byla  nebožky  panny  Machny  Skalicské,  a  to,  což  v  té  truhlici  jest,  pokládá 
sobě  táž  Johanka  tři  sta  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje. 
Tu  Petr  Edulinec  na  miestě  Lidmily,  manželky  své,  stoje  pověděl,  že  jeho  ženě  do 
té  truhlice  nic  nenie,  než  že  jest  sstavena  od  pana  Trčky  v  Hradci.  Proti  tomu  ona 
Johanka  puovod  žádala,  aby  to  provedla,  že  jest  sstavena.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  nalezli:  Poněvadž  ona  Johanka  jakožto  po  sestře 
své  vlastní  pohnala,  chtiec    k  té  truhlici    právo  mieti,  a  ona  pohnaná  nic  tomu  ne- 


NáLeey  §  roku  1508  o  sv.  Martině.  181 

odpírá,  by  táž  Johanka  k  tomu  práva  neměla,  a  toho  pohnaná  také  neprovedla,  by 
táž  truhlice  obstavena  byla;  z  těch  příčin  ona  pohnaná  jí  puovodovi  aby  tu  truhlici 
i  s  tiem  se  vším,  což  v  ní  jest,  vydala,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  A  jestliže  kto  k  té  truhlici  a  což  v  ní  jest,  bude  chtieti  lepší  právo 
mietí  nežli  nadepsaná  Johanka  puovod,  že  se  mu  právo  nezavírá.  Stalo  se  v  sobotu 
před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  1.  163.  b. 

1502. 

Mezi  Yoršilou  Veselíkovou  a  měšťanem  Novoměstským  Jnnem  Hájkem  o  vydání  dílu  po  matce. 

1508,  18.  listopadu. 

Uršila  Veselíková,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  pohnala  Jana  Hájka, 
měštěnína  Nového  města  Pražského.  Vinila  jej  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Ka- 
theřině,  mateři  jeho,  kterýž  se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  a  to 
z  XXVI  a  puol  kopy  a  z  Xti  grošuov  vše  míšeňských. 

V  té  při  mezi  Uršilú  Veselíkovú,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  puovo- 
dem  s  jedné,  a  Janem  Hájkem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  pohnaným 
8  strany  druhé.  Kdež  jej  vinila  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Katheřině,  mateři 
jeho,  kterýž  se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  a  to  z  puol  XXVH 
kopy  a  X  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  pozuostalého  na  někdy  Vítovi  Hájkovi,- otci 
jeho,  vedle  nálezu  v  komoře  krále  JMti,  kteréhožto  Víta  statku  nadepsaná  Kateřina, 
manželka  Vítova,  polovici  jest  měla,  a  po  smrti  jejie  napřed  psaný  Jan  Hájek  touž 
polovici  statku  k  sobě  jest  přijal  etc,  tak  jakož  puohon  šíře  v  sobě  ukazuje.  A  na  to 
ukázala  nález  a  svědomí.  Proti  tomu  on  Hájek  odpíraje  pravil,  že  jest  prve  nebožtík 
Veselík  z  toho  dluhu  pohnal  a  toho  že  jest  odsouzen.  A  na  to  předešlý  panský 
nález  ukázal.  A  poněvadž  ona  z  pře  odsouzené  pohnala,  zdá  se  mu,  že  jest  ten 
puohon  na  zmatek,  žádaje  JMtí  v  tom  za  opatření.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení  i  předešlý 
nález,  JMt  vypověděli :  Poněvadž  ten  první  nález  na  túž  Katheřinu,  mater  jeho  Háj- 
kovu, neukazuje,  že  tohoto  pohonu  táž  Veselíková  neučinila  na  zmatek.  A  poněvadž 
ona  žene  jeho  Hájka  jakožto  držitele  statku  po  někdy  Katheřině,  mateři  jeho,  kterýž 
se  jí  dostal  po  někdy  Vítovi  Hájkovi,  otci  jeho,  protož  aby  on  Hájek  jí  Veselíkové 
diel  ten,  kterýž  jie  Veselíkové  po  nadepsané  Katheřině  dáti  přísluší,  totižto  těch 
XXVI  a  puol  kopy  a  X  grošuov  vše  míšeňských  v  puohonu  menovaných,  dal,  a  to  od 
dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Stalo  se  v  sobotu  před  svatů  Alžbětu. 

V  pondělí  na  den  svaté  Barbory  [4.  prosince]  vydán  jest  list  zatykači  na 
Jana  Hájka,   měštěnína  Nového  města  Pražského,  létha  MDVHI^   puovod  Uršila  jej 


182  D,  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

vzala  podle  nálezu  pány   JMtí    mezi   nimi    učiněného,    kdež  nález   o  tom  šíře  oka- 
zuje svrchupsaný. 

R  m.  1.  801.  a.    SroY.  nález  č.  1419  na  str.  181. 

Puohonové  a  nálezové  k  roku  svatého  Martina  létha  MD  devátého. 

1503. 

Mezi  Adamem  Rouzínem  ze  Bzí  a  Linhartem  Ekhartem  z  Ortvinovic  o  postavení  poddaného 

pro  pych.    1509,  12.  listopadu. 

Adam  Rouzín  ze  Bzíe  pohnal  Linharta  Ekharta  z  Ortvinovic,  měštěnína  města 
Budějovic,  aby  před  najvyšším  panem  hofmistrem  královstvie  českého  a  raddami 
krále  JMti  postavil  člověka  svého  Vítka  z  Ortvinovic,  Ondrákova  syna.  Viniti  ho 
chce  z  pychu,  že  jest  jemu  Adamovi  člověka  jeho  Jánka,  Otepkova  syna  z  Poře- 
zanec  a  v  Huoře,  zsekal,  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých.  Vložen 
puohon  léta  MDVIIF  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Adamem  Rouzienem  ze  Bzí  puovodem  s  jedné,  a  Vítkem  z  Ort- 
vinovic, člověkem  Linharta  Ekharta  z  Ortvinovic,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež 
ho  viní  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  kdežto  týž  Vítek  jemu  Adamovi  člověka  jeho 
Jánka,  Otepkova  syna  z  Pořezanec,  zsekal  etc,  tak  jakož  puohon  to  šíře  v  sobě 
ukazuje.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  poručník  Linharta  pohnaného  od- 
pieraje  pravil,  že  jest  pro  tu  věc  on  Adam  toho  člověka  vězel,  a  má-li  to  obé  býti, 
aby  jej  i  vězel  i  z  pychu  poháněl  ?  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  Učenie  i  svědomí,  takto  o  tom  vy- 
pověděli: Poněvadž  on  Adam  puovod  to  dostatečně  provedl,  že  jest  týž  Vítek  jeho 
Adamova  člověka  Jana,  Otepkova  syna,  zbil,  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Adamovi  za 
právo,  a  nadepsaný  Vítek  že  mu  tiem  pychem  a  pokutou  v  puohonu  menovanú  jest 
vinen,  a  tu  aby  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  kto  o  to  k  němu 
k  Adamovi  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pondělí  den 
svatých  pět  bratruov. 

R  m.  1.  9.  b. 

1504. 

Mezi  Kateřinou  z  Hlivojed  a  Jeronýmem  z  Skuhrova  o  postavení  krčmáře  pro  pych. 

1509,  12.  listopadu. 

Katheřina  z  Hlivojed  pohnala  Jeronýma  z  Skuhrova,  miestosudieho  královstvie 

v 

Českého,  aby  člověka  a  krčmáře  svého  Kubika   ze  vsi  Choteyšan  postavil  před  naj- 
vyšším panem   hofmistrem   královstvie    Českého    a  raddami    krále    JMti.     Vinila  ho 


Nálezy  e  roku  1509  o  sv.  Martině,  183 

z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jest  jí  na  svobodné  královské  silnici  koně  z  vozu 
vypřahal,  ji  mezi  koně  strkal,  kamením  na  ni  házel  z  ůmysla,  svévolně  a  všetečně, 
příčiny  toho  spravedlivé  nemaje  ižádné.  Puohon  vložen  léta  MDVIII®  v  sobotu  před 
svatým  Urbanem  [20.  května]. 

V  té  při  mezi  Katheřinú  z  Hlivojed  puovodem  s  jedné,  a  Jeronýmem  z  Sku- 
hrova,  miestosudiem  královstvie  Českého,  kterýž  aby  Kubika,  krčmáře  ze  vsi  Cho- 
teyšan,  postavil,  pohnán  jest,  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  člověka  táž  Katheřina  viniti 
chtěla  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jest  jí  na  svobodné  královské  silnici  koně 
vypřahal.  Proti  tomu  poruční ci  pohnaného  odpierajíc  pravili,  že  jest  podle  práva 
o  napravenie  toho  pychu  neposielala,  žádajíce  pánuov  JMti  za  opatřenie.  A  Václav 
z  Payru  pověděl,  že  jest  list  posielal  slovem  jejiem.  Proti  tomu  zase  nadepsaní  po- 
ručníci  pověděli,  aby  to  provedl,  že  jest  posielal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Katheřina  podle  práva  a  zřizenie  zemského  o  napravenie  pychu  se  nezachovala  a  ne- 
posielala, z  té  příčiny  ten  puohon  zdvihají.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX® 
v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  57.  b. 

1505. 

Mezi  Dorotou  z  Sudomíře  a  Maruší  z  Neprochftv  o  pych.  1509,  12.  listopadu. 

Dorotha  z  Sudomíře  pohnala  Maruši  z  Neprochóv  v  Snyčkovicích.  Vinila  ji 
z  pychu  a  pro  ten  pych  ^tc,  protože  opustivši  řád  a  právo,  pobrala  jest  jí  na  krá- 
lovské silnici  statek  jejie  svévolně  etc  Vložen  puohon  léta  MDVin°  v  pondělí  po 
svatém  Ky liánu  [10.  července]. 

V  té  při  mezi  Dorotu  z  Sudomíře  puovodem  s  jedné,  a  Maruší  z  Neprochóv 
pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinila  z  pychu  a  pro  ten  pych  etc,  že  jí  pobrala 
na  královské  silnici  statek  jejie  svévolně,  totižto  s  lože  šatuov  dvě  prostěradla  i  jiné 
rozličné  věci,  kteréž  jest  táž  Dorotha  na  voze  vezla  etc,  tak  jakož  puohon  v  sobě 
šíře  zavierá.  A  na  to  ukázala  svědomí.  Proti  tomu  ona  Maruše  odpírajíc  pravila 
že  jest  ona  Dorota  k  ní  o  napravení  pychu  podle  práva  neposielala,  než  tepruv  když 
ji  pohnala,  tepruv  o  napravenie  posielala ;  žádajíc  etc.  pánuov  JMti  za  opatřenie.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  s  obů  stran  pře  líčenie,  žalobu 
i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  svědkové  Dorothy  puovoda  seznávají,  že  jest  po  puohonu 
ona  Dorotha  k  ní  k  Maruši  o  napravení  pychu  posielala,  z  té  příčiny  ten  puohon 
zdvihigí.  Stalo  se  léta  MDIX®  ve  čtvrtek  [sic]  den  svatých  pět  bratruov.  Dala  památné. 

R.  m.  1.  76.  a. 


184  D.  XI 11.  Registra  soudu  komorního. 

1506. 
Mezi  Janem  z  Radce  a  Zikmundem  Číčem  z  Nemyčevsi  o  dluh.  1509,  12.  listopadu. 

Jan  z  Radce  pohnal  Zigmunda  Čieče  z  Nemyčevsi.  Vinil  jej  z  puol  drahého 
sta  kop  grošuov  českých  a  na  ty  penieze  z  úrokuov  ode  tří  leth,  kteréž  jest  jemu 
zuostal  dlužen  někdy  Václav  Čieč,  otec  téhož  Zigmunda;  a  měl  jest  jemu  je  před 
třmi  lety  zaplatiti,  a  toho  jest  otec  jeho  ani  on  Zigmund  neučinil  a  nezaplatil  až  po 
dnes.  Vložen  puohon  léta  MDVIII^  v  pátek  po  svatém  Jakubu  [28.  července]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Radce  puovodem  s  jedné,  a  Zigmundem  čiečem 
z  Nemyčevsi  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Jan  vinil  jeho  Zigmunda  Čieče 
z  puol  druhého  sta  kop  grošuov  českých  a  z  úrokuov  ode  tří  leth  na  těch  puol 
druhého  sta  kop  grošuov  přišlých,  kteréž  jest  jemu  zuostal  dlužen  někdy  Václav 
čieč,  otec  řečeného  Zigmunda ;  a  týž  Václav  čieč  měl  jest  jemu  to  vše  před  třmi 
léthy  zaplatiti,  i  toho  jest  neučinil  a  nezaplatil.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu 
on  Zigmund  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  se  to  jeho  Janovo  svědomí  nesrovnává,  a 
také  že  on  Jan  věda,  že  nebožtík  jeho  Zigmunduov  otec  nemocen  jest,  jakož  jest 
ležel  dosti  dlůho,  nikdy  ho  z  toho  dluhu  nenapomínal,  a  on  Václav  Čieč  jiné  věci 
své  zHediv,  o  tomto  dluhu  žádné  zmienky  neučinil.  A  na  to  také  ukázal  některá  svědomí. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich 
s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  svědomí  Jana  toto  v  sobě  za- 
vierá,  že  on  to  Jan  k  němu  k  nebožtíkovi  Václavovi  číčovi  v  jeho  nemoci  mluvil 
a  napomínal,  aby  mu  toho  dluhu  jistotu  udělal,  a  on  čieč  k  tomu  dluhu  se  znal 
pravě:  „Pomuož-li  mi  pán  Buoh  zhojiti  se,  chcif  jistotu  udělati  a  tvé  zaplatiti";  z  té 
příčiny  dává  se  jemu  Janovi  puovodovi  za  právo.  A  on  Zigmund  pohnaný  aby  jemu 
Janovi  tu  summu  v  puohonu  měno  vanu,  to  jest  puol  druhého  sta  kop  grošuov  če- 
ských dal,  a  to  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  ve  čtvrtek 
[sic]  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  164.  b. 

1507. 

Mezi  Janem  ze  Vchynic  a  Janem  Hroznatou  z  Vrtby  o  dluh.  1509,  12.  listopadu. 

Jan  ze  Vchynic  pohnal  pana  Jana  Hroznatu  z  Vrtba.  Vinil  jej  ze  čtyř  kop 
grošuov  českých  a  z  Víti  grošuov  dluhu  někdy  Zuzaně  řečené  Wolfova  pozuostalého, 
k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  Vložen  puohon  léta 
MDVin®  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Janem  ze  Vchynic  puovodem  s  jedné,  a  Janem  Hroznatu 
z  Vrtba  pohnaným  s  strany  druhé.    Kdežto  on  Jan  vinil  jej  Hroznatu  ze  čtyř  kop 


NéHeBy  $  roku  1509  o  sv.  Martine.  186 

grošnov  českých  a  z  Víti  grošuov  dlaha  někdy  Zazaně  řečené  Wolfova  pozaostalého, 
k  kterémužto  dlaha  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  A  na  to  ukázal  4en  její 
Zuzanin  kšaft  a  registra  kupecská.  Proti  tomu  on  Jan  pohnaný  odpírige  pravil,  že 
jest  jí  vše  zaplatil,  což  jest  jie  dlužen  byl,  a  že  jest  jie  nad  to  ještě  předal.  A  na 
to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  registra  kupecská,  kšaft  i  svědomie, 
nalezli:  Poněvadž  on  Jan  puovod  podle  registr  svých  kupecských  dostatečně  toho 
dluhu  neprovedl,  a  pan  Hroznatá  odpíraje  pověděl,  že  by  to  řéci  mohl,  že  zaplacen 
jest,  a  k  tomu  i  svědomím  dobrého  člověka  služebníka  svého  odvedl,  že  jest  zaplatil 
ten  dluh:  i  z  těch  příčin  dává  se  jemu  Janovi  pohnanému  za  právo,  a  že  tu  jemu 
Vchynskému  tiem  dluhem  v  puohonu  jmenovaným  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m.  L  165.  a. 

1508. 

Mezi  Janem  ze  Vchynic  a  Kateřinou  Sýkorovou  ze  Starého  města  Pražského  o  dluh.  1509, 

12.  listopadu. 

Jan  ze  Vchynic  pohnal  Katheřinu  Sýkorovu,  městku  Starého  města  Pražského. 
Vinil  ji  z  XXI  a  puol  kopy  míšeňské  dluhu  někdy  Zuzaně  řečené  Wolfova  pozuosta- 
lého,  k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  Vložen  puohon 
léta  MD  osmého  v  středu  po  svatém  Abdonu  [2.  srpna]. 

V  té  při  mezi  týmž  Janem  ze  Vchynic  puovodem  s  jedné,  a  Kateřinu  Sýko- 
rovu, měštkú  Starého  města  Pražského,  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdež  ji  vinil 
z  XXI  a  puol  kopy  grošuov  míšeňských  dluhu  někdy  Zuzaně,  manželce  jeho,  zuosta- 
lého,  k  kterémužto  dluhu  týž  Jan  spravedlnost  má  kšaftem  jejím.  A  na  to  ukázal 
registra  jejie  Zuzaniny  kupecská  a  kšaft.  Proti  tomu  Sýkorová  pohnaná  odpírajíc 
pravila,  že  jí  tiem  dluhem  povinna  nenie,  že  registra  makulována  jsú,  a  jí  ten  dluh 
jest  zaplacen.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší 
hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše 
strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčení,  registra  kupecská,  kšaft,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Sýkorová  samými  toliko  a  holými  slovy  odpírá,  svědomí  na  to  neukazujíc  ižádného, 
by  ten  dluh  zaplatila,  i  z  té  příčiny,  chce-li  ona  Sýkorka  toho  dluhu  v  puohonu 
menovaného  prázdna  býti,  aby  to  zpravila  před  pány  na  Svátost  najprv  příští,  že 
jest  zaplacen;  pak-li  by  zpraviti  nechtěla,  aby  ten  dluh,  to  jest  XXI  a  puol  kopy 
grošuov  míšeňských,  jemu  Vchynskému  dala,  a  to  ve  dvú  nedělech  pořád  po  zprávě 
zběhlých.  Stalo  se  léta  MDIX®  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  165.  a. 

AidiiT  Čétký  Xnt  24 


186  Z>.  XIll.  Registra  soudu  komornfíio. 

1509. 

Mezi  Mikulášem  Trčkou  mladším  z  Lípy  a  Janem  Bejchorským  z  RaSkovic  o  pych. 

1509,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na  Líchtmburce  pohnal  Jana  Baychorského 
z  Raškovic.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých,  že  jest 
mu  zbil  žida  jeho  Abrahama  z  Městce.  Vložen  puohon  léta  MDVIP  v  středu  den 
svatého  Michala  [29.  září]. 

V  té  pH  mezi  Mikulášem  Trčkú  mladším  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
Baychorským  z  Raškovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  téhož  Jana  nadepsaný  Mi- 
kuláš vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  že  mu  zbil  žida 
jeho  Abrahama  z  Městce.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  Baychorský  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  to  svědomie  nenie  podle  práva,  že  jeden  svědek  nesvědčil  na 
kříži,  a  že  se  to  svědomie  nesrovnává,  a  jeden  svědek  žádný  svědek.  A  také,  kdež 
praví,  že  by  žid  Abraham  jeho  dědičný  byl,  že  toho  ničímž  neprovozuje,  a  že  jest 
to  věc  neobyčejná,  aby  o  žida  poháněno  býti  mělo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,  krále  JMti  raddami,  slyšíce  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  žalobu 
i  svědomie,  nalézti  ráčili :  Poněvadž  on  Baychorský,  když  k  němu  o  napravenie  toho 
pychu  pan  Trčka  dva  dobrá  člověky,  Jana  Janovského  z  Sůtic  a  Jana  Chuchelského, 
posielal,  neodpíral,  by  toho  žida  nezbil,  než  řekl,  že  to  panu  Trčkovi  povie,  když 
v  Praze  bude,  ale  té  chvíle  nepověděl,  a  nynie  před  soudem  stoje  také  neodpíral,  by 
ho  nezbil:  z  těch  příčin  aby  on  Baychorský  to  vedle  práva  zpravil  na  den  Svátosti 
najprv  příští,  že  jest  toho  žida  nezbil,  chce-li  té  pokuty  na  pych  uložené  zbýti; 
pak-li  zpraviti  nechce,  tehdy  aby  jemu  TrČkovi  tu  pokutu  v  puohonu  měno  vanu,  to 
jest  těch  X  kop  grošuov  českých,  dal  od  zprávy  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  ko- 
nečně. Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pěti  bratruov. 

Létha  MDX®  v  sobotu  na  zajtří  Svátosti  [13.  dubna],  jinak  před  svatým  Ti- 
burcím,  vedle  puohonu  předešlého,  kdež  Mikuláš  Trčka  mladší  pohnal  Jana  Baychor- 
ského z  pychu  etc,  tak  jakož  nález  tento  nadepsaný  plněji  v  sobě  zavírá,  tu  Jan 
Baychorský  před  JMtí  stoje  od  zprávy  pustil. 

R.  m.  1.  202.  a. 

1510. 

Mezi  Mikulášem  Trčkou  mladším  z  Lípy  a  administrátorem  konsistoře  podobojí  Pavlem 

o  nepodržení  kněze  u  vězení.  1509,  12.  listopadu. 

Mikuláš  Trčka  mladší  z  Lípy  a  na  Líchtmburce  pohnal  kněze  Pavla  admini- 
strátora, že  jest  k  sobě  přijal  kněze  Mikuláše  do  vězenie,  kterýž  jest  byl  farářem 
v    Městci    Heřmanově,   a  v  tom  vězenie  jeho  nedodržal  podle  žádosti  naň  vzložené. 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  187 

Kterýžto  kněz  Mikuláš  z  Městce  Heřmanova  vykradl  se  jest.  Kdež  sobě  pokládá  toho 
tajž  pan  Mikuláš  Trčka  ujmy  na  statku  dvě  stě  kop  grošuov  českých,  že  jest  se 
stala  lidem  jeho  skrze  to  jeho  vykrademe  kněze  Mikulášovo.  Vložen  puohon  léta 
MDVin®  v  pátek  u  vigiljí  Zvěstovánie  Matky  božie  [24.  března]. 

V  té  při  mezi  Mikulášem  Trčkú  mladším  z  Lípy  puovodem  s  jedné,  a  knězem 
Pavlem  administrátorem  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Mikuláš  Trčka  vinil  jej 
administrátora,  že  jest  k  sobě  přijal  kněze  Mikuláše  do  vězenie  a  v  tom  vězenie 
jeho  nedodržal  podle  žádosti  od  téhož  Mikuláše  Trčky  nan  vzložené.  A  na  to  ukázal 
některá  svědomie.  Proti  tomu  poručník  administrátoruov  na  miestě  jeho  administrá- 
torově odpíraje  pravil,  že  jest  to  puohon  přikrytý,  a  také  že  svědkové  jeho  Mikulá- 
šovi podle  práva  neseznávají,  žádaje  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  slyšíce  strany  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie, 
nalezli :  Poněvadž  jeho  Trčkovi  svědkové  podle  práva  a  zřiezenie  zemského  nesvědčí, 
z  té  příčiny  dávají  jemu  administrátorovi  pohnanému  za  právo.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  pondělí  den  svatých  pěti  bratruov. 

R.  m.  L  202.  b. 

1511. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Štěpánem  Střelou  z  Eokyc  o  rukojemství.    1509,  12.  listopadu. 

Mandelena  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželka  někdy  pana  Zdeňka  Medka 
z  Waldeka,  pohnala  Štěpána  Střelu  z  Rokyc.  Vinila  ho  z  puol  druhého  sta  kop 
ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho 
jí  od  něho  dáti  pHslušejícieho,  tu  kdež  jest  jie  vedle  jiných  dobrých  lidí  a  spolu- 
rukojmiech  slíbil,  jsa  rukojmí  za  nadepsaného  pana  Zdeiíka  Medka,  za  puol  osma  sta 
kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho.  I  tomu  dosti  učiniti  a  jie  plniti  dielu  svého 
prodlévá.  Vložen  puohon  léta  MDVin®  v  pátek  u  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele 
[23.  června]. 

V  té  při  mezi  Mandelenů  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeka,  puovodem  s  jedné,  a  Štěpánem  Střelů  z  Rokyc  s  strany 
druhé.  Kdež  ho  vinila  z  puol  druhého  sta  kop  a  ze  XXX  kop  a  z  puol  osmy  kopy 
grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícieho,  tu  kdež 
jest  jí,  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí,  slíbil  za  nadepsaného  pana  Zdeňka 
Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho,  i  tomu  dosti  učiniti 
a  jie  plniti  dielu  svého  prodlévá.  Tu  on  Štěpán  před  JMtí  pány  stoje  tomu  ruko- 
jemstvie  neodpíral.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc,  nej- 
vyšší hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  na- 
lezli:   Poněvadž   on   Štěpán   pohnaný  k  tomu  rukojemství   se  zná,    z  té  příčiny  aby 

24* 


188  D.  XIII.  Registra  sMáu  komorního. 

tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  menovanú,  to  jest  těch  puol  druhého  sta 
kop  a  puol  osmy  kopy  grošuov  míšeňských,  jie  paní  Mandeleně  dal,  a  to  ve  dvú  ne- 
dělí pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on  Štěpán  o  to  dále  k  statku  nadepsaného  pana 
Zdeňka  Medka  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět 
bratruov. 

R.  in.  L  203.  a. 

1512. 
Mezi  Markétou  z  Byšic  a  Zikmundem  z  Duban  o  rukojemství  za  véno.  1509,  12.  listopadu. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  Zigmunda  z  Duban  v  Lithvínově.  Vinila  jej  jakožto 
vlastnieho  bratra  nebožtíka  Jiříka  z  Duban,  po  kterémž  on  Zigmund  statek  vzal, 
a  to  z  toho,  kdež  jest  ona  Markétha  na  témž  někdy  Jiříkovi  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  míšeňských  nálezem  soudu  komorního  obdržala,  a  týž  Jiřík,  než  jie  Markétě 
tu  summu  vyplnil,  v  tom  umřel.  Protož  ona  k  němu  k  Zigmundovi  o  to  hledí,  a  že 
jest  jie  tou  summou,  těmi  puol  druhými  sta  kopami  míšeňskými  vinen,  poněvadž  jest 
po  témž  Jiříkovi  bratru  svém  statek  vzal.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v  úterý  po 
svatém  Diviši  [10.  října]. 

V  té  při  mezi  Markéthů  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Zigmundem  z  Duban  a  v  Li- 
tvínově pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  táž  Markétha  vinila  jej  Zigmunda,  jakožto 
bratra  vlastnieho  někdy  Jiříka  z  Duban,  po  kterémž  on  Zigmund  statek  vzal,  a  to  z  toho, 
kdež  jest  ona  Markéta  na  témž  někdy  Jiříkovi  puol  druhého  sta  kop  grošuov  mí- 
šenských  nálezem  soudu  komorního  obdržala,  a  týž  Jiřík,  než  jie  Markétě  tu  summu 
vyplnil,  v  tom  umřel.  A  protož  ona  k  němu  k  Zigmundovi  o  to  hledí,  že  jest  jie 
tou  summou,  těmi  puol  druhého  sta  kopami  míšeňskými,  vinen,  poněvadž  jest  po  témž 
Jiříkovi,  bratru  svém,  statek  vzal.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  on  Zig- 
mund pohnaný  odpíraje  pravil,  že  jest  nebožtík  bratr  jeho  na  dvě  létě  po  rozsudku 
živ  byl ;  byl-li  jest  jie  co  vinen,  že  jest  ho  právem  hleděti  měla.  A  také  ten  statek, 
kterýž  jest  on  po  témž  bratru  svém  vzal,  že  jest  jej  na  dluhy  podle  jeho  pornčenie 
vydal.  A  na  to  také  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli: 
Poněvadž  ona  Markétha  ukázala  předešlý  nález  mezi  nie  a  mezi  Jiříkem  nadepsaným 
a  mezi  jinými  rukojmiemi  o  věno  jejie  učiněný,  a  on  Zigmund  k  tomu  se  jest  znal, 
že  jest  statek  jeho  Jiříkuov,  bratra  svého,  k  sobě  přijal,  nejsa  toho  statku  poruční- 
kem  vedle  zřiezenie  zemského ;  z  té  příčiny  aby  on  Zigmund  pohnaný  všecken  statek, 
který  jest  koli  po  nadepsaném  bratru  svém  k  sobě  přijal,  před  úředníky  Pražskými 
menšími  položil  na  zajtří  svatého  Fabiána,  a  tu  aby  provedl,  že  toho  statku 
viece  k  sobě  nepřijal,  a  tiem  statkem,  pokudž  vystačiti  muož,    aby  jie  Markétě  dluh 


Náiesíif  š  rohu  1509  o  sv.  Martině.  189 

jejie  podle  puohonu  zaplatil.    Dala  památné.    Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět 
bratrnoy. 

R.  HL  L  204.  a.    Sroy.  nález  č.  1899  na  str.  118. 

1513. 

Mezi  MandalenoQ  z  Roztok  a  Vádavem  Litovským  z  Syinař  o  rukojemBtyí  za  věno. 

1509,  12.  listopadu. 

Paní  Mandelena  z  Roztok  pohnala  Václava  Litovského  z  Svinař.  Vinila  ho 
z  puol  drahého  sta  kop,  ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošnov  vše  míšeňských 
věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v 
pátek  a  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při  mezi  Mandelenú  z  Roztok  a  z  Elinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeku,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  Lithovským  z  Svinař  po- 
hnaným s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinila  z  puol  druhého  sta  kop  a  ze  XXX  kop  a  z  puol 
osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího, 
tu  kdež  jest  jie  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí  shl)il  za  nadepsaného  pana 
Zdeňka  Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuov  míšeňských  věna  jejieho,  i  tomu  dosti 
učiniti  a  jie  plniti  dielu  svého  zanedbává.  Tu  on  Václav  před  JMtí  stoje  tomu 
rukojemství  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvySší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  obů  stran  pře  líčenie,  nalezli:  Poněvadž  se  on  Václav  pohnaný  k  tomu 
rukojemstvie  zná,  z  té  příčiny  aby  tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  meno- 
vanú,  to  jest  těch  puol  druhého  sta  kop  a  XXX  kop  a  puol  osmy  kopy  vše  míšeň- 
ských paní  Mandeleně  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on 
Václav  o  to  dále  k  statku  nadepsaného  pana  Zdeňka  Medka  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R  m  1.  205.  a.    SroY.  nález  &  1611  na  str.  187. 

1514. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  o  rukojemství  za  věno. 

1509,  12.  listopadu. 

Mandelena  táž  z  Roztok  pohnala  Zdenka  Kladenského  z  Kladna.  Vinila  ho 
z  puol  druhého  sta  kop,  ze  XXXti  kop  a  z  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských 
věnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti  příslušejícího,  ut  supra.  Vložen  puohon  léta 
MDVILL  v  pátek  u  vigiljí  svatého  Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při  mezi  paní  Mandelenú  z  Roztok  a  z  Klinšteina,  manželku  někdy  pana 
Zdeňka  Medka  z  Waldeka,  puovodem  s  jedné,  a  Zdeňkem  Kladenským  z  Kladna  po- 
hnaným s  strany   druhé.     Kdež  ho   vinila  z  puol   druhého   sta  kop  a  ze  XXX  kop 


190  D.  Xni.  Registra  soudu  komorního. 

a  z  puol  osmy  kopy  grošuoy  vše  míšeňských  yěnných  dielu  jeho  jie  od  něho  dáti 
příslušejícího,  tn  kdež  jest  jí  vedle  jiných  dobrých  lidí  jsa  rukojmí  slíbil  za  nade- 
psaného pana  Zdenka  Medka  za  puol  osma  sta  kop  grošuoy  yše  míšeňských  yěna 
jejího,  i  tomu  dosti  učiniti  a  jie  plniti  dielu  syého  zanedbává.  Tu  on  Zdeněk  před 
JMtí  stoje  tomu  rukojemstvie  neodpíral.  I  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  nalezli :  Poněvadž  on  Zdeněk  pohnaný  k  tomu  rukojemství  se  zná,  z  té  pří- 
činy aby  tomu  dosti  učinil  a  tu  summu  v  puohonu  menovanů,  to  jest  těch  puol  dru- 
hého sta  kop,  XXX  kop  a  puol  osmy  kopy  grošuov  vše  míšeňských  jí  paní  Mande- 
leně  dal,  a  to  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Než  chce-li  on  Zdeněk  o  to  dále 
k  statku  nadepsaného  pana  Zdenka  Medka  hleděti,  právo  mu  se  nezavírá.  Stalo  se 
v  pondělí  den  svatých  pět  bratruov. 

R.  m.  1.  206.  b.    SroT.  předcházející  nálezy  č.  1611  a  1618  na  str.  187  a  189. 

1515. 

Mezi  radou  města  Písku  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  o  pych.  1509,  12.  listopadu. 

Purgmistr  a  konšelé  i  všecka  obec  města  Piesku  pohnali  Václava  Adama 
z  Drahonic.  Vinili  jej  z  pychu  a  pro  ten  pych  z  desieti  kop  grošuov  českých.  Kdež 
jest  tajž  Václav  jim  Jana  Ondrova  syna  z  Semnic,  člověka  jich,  v  své  vsi  v  Draho- 
nicích  vzav  a  do  svého  vězení  dav,  držal  jej  sobě  k  vuoli  v  svém  vězení  pychem 
přes  jich  žádost  a  propustiti  ho  nechtěl.  Vložen  puohon  léta  MDVIII®  v  neděli  den 
svatého  Abdona  [30.  července]. 

V  té  při  mezi  purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Piesku  puovody 
s  jedné,  a  Václavem  Adamem  z  Drahonic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  ho  vinili 
z  pychu  a  pro  ten  pych  z  Xti  kop  grošuov  českých,  kdež  jest  tajž  Václav  jim  Pie- 
seckým  Jana  Ondrova  syna  z  Semnic,  člověka  jich,  v  vězení  držal  a  jeho  Ondru  na 
jich  Pieseckých  žádost  propustiti  nechtěl  etc,  tak  jakož  puohon  to  v  sobě  šíře  uka- 
zuje. A  na  to  ukázali  svědomí.  Proti  tomu  poručník  Adama  pohnaného  na  miestě 
jeho  Adama  odpíraje  pravil,  že  ten  Jan  Ondruov  syn  jemu  Adamovi  člověka  jeho 
dědičného  Burse  s  statkem  jeho  pryč  vykrásti  chtěl,  a  z  té  příčiny  že  jest  jej  do 
vězenie  svého  vzal.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vla- 
dykami, krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svě- 
domí, nalezli:  Poněvadž  on  Adam  toho  člověka  Píseckých,  kterýž  z  nájmu  jeho  člo- 
věka vezl,  do  vězenie  vzal,  a  oni  Písečtí  žádali  na  něm,  aby  jim  toho  jich  člověka 
vydal,  a  byl-li  by  mu  co  ten  jich  člověk  vinen,  že  mu  od  něho  spravedlivě  učiniti 
chtie,  a  on  Adam  přes  to  toho  člověka  na  rukojmích  držel  a  po  dnes  drží:  z  té 
příčiny  jim  Píseckým   dává  se  za  právo,    že  on  Adam  tiem  pychem  jest  jim  vinen. 


Nálessy  §  rohu  1509  o  sv.  Martině.  191 

a  tu  pokutu  y  puohonu  menovanú,  to  jest  těch  X  kop  groáuov  českých,  aby  jim 
dal  ye  dyú  nedělí  pořád  zběhlých  a  čloyěka  jich  nadepsaného  z  rukojemstvie  hned 
propustil.  Než  chce-li  on  Adam  k  tomu  jich  Pieseckých  čloyěku  oč  hleděti,  práyo 
mu  se  nezayierá.  Stalo  se  ye  čtyrtek  [sic]  den  syatých  pět  bratruoy  léta  tisícieho 
pětistého  deyátého. 

R  m.  1.  243.  a. 

1516. 

Mezi  Mandalenou  z  Roztok  a  Čeňkem  Střelou  z  Rokyc  o  rukojemství  za  yěno.  1509. 12.  listopadu. 

Paní  Mandelena  z  Roztok  a  z  Elinšteina,  manželka  někdy  pana  Zdeňka 
z  Waldeka,  pohnala  čeňka  Střelu  z  Rokyc  létha  MDVni  y  pátek  u  vigiljí  syatého 
Jana  Křtitele  [23.  čeryna]  z  puol  druhého  sta  kop,  ze  XXY  kop  a  z  puol  osmy 
kopy  grošuoy  yše  míšeňských  věnných  dielu  jeho  jí  od  něho  dáti  příslušejícího  etc. 
Tu  na  rok  jim  položený  y  pondělí  den  syatých  pěti  bratruoy  léta  MDIX®  [12.  listo- 
padu] poněyadž  týž  Zdeněk  [sic]  pohnaný  třikrát  yolán  jsa  k  syému  práyu  nestál, 
z  té  příčiny  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofmistr 
králoystyie  českého,  se  pány  a  yladykami,  krále  JMti  raddamí,  dali  jsú  jí  paní  Man- 
deleně  proti  témuž  Zdeňkoyi  [sic]  za  práyo  stáné.  Dala  památné. 

R.  m.  1.  319.  a.  za  nápisem:  Stáná  práva  k  roku  avaUho  Martina  MDIX.  SroY.  nálesj  &  1611, 
1618  a  1614  na  str.  187  a  189. 

1517. 

Mezi  Čeňkem  Dašickým  z  Barchoya  a  Bohuňkem  Špínou  z  Jenišoyic  o  rčení.  1509,  13.  listopadu. 

Čeněk  Dašický  z  Barchoya  pohnal  Bohunka  Špínu  z  Jenišoyic  na  Šnakoyě. 
Viniti  ho  chce  ze  rčenie  tu,  kdež  jest  řekl  Martina  tesaře,  čloyěka  syého,  jemu 
čeňkoyi  zase  propustiti,  i  tomu  dosti  učiniti  prodléyá.  Vložen  puohon  létha  MDVIir 
y  sobotu  den  syatého  Jeronýma  [30.  září]. 

V  té  při  mezi  Čeňkem  Dašickým  z  Barchoya  puoYodem  s  jedné,  a  Bohuňkem 
Špínu  z  Jenišoyic  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jej  yiní  ze  rČenie,  tu  kdež  jest 
řekl  Martina  tesaře,  čloyěka  syého,  jemu  Čeňkoyi  zase  propustiti,  i  tomu  dosti  uči- 
niti prodléyá  etc.  A  na  to  ukázal  syědomí.  Proti  tomu  Bohunek  pohnaný  odpie- 
nýe  prayil,  že  Čeněk  toho  rčenie  podle  puohonu  syého  neproyozuje  dostatečně,  by 
mu  toho  Martina  tesaře  řekl  propustiti,  když  by  on  Čeněk  jej  mieti  chtěl.  Než  k  tomu 
se  zná,  že  jest  řekl,  kdyby  ho  koli  komu  propustiti  měl,   že  by  žádnému  ho  nepro- 

v 

pustil  nežli  jemu,  a  na  tom  že  jest  ještě  podnes,  aby  jej  jemu  Čeňkoyi  raději  než 
komu  jinému  propustil,  kdyby  jej  měl  propustiti;  ale  toho  úmyslu  že  nenie,  aby  jej 
chtěl  propustiti.  A  na  to  také  ukázal  syědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofmistr  králoystyie  Českého,  se  pány  a  ylady- 


iV* 


192  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

kami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  SYědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Bohunek  pohnaný  to  syědomím  proyedl,  že  jest  toho  človéka 
svého  Martina  neřekl  na  čas  menovitý  propuBtiti,  než  když  by  ho  měl  komu  pro- 
pustiti, že  by  jej  jemu  Čeňkovi  propustiti  chtěl;  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Bo- 
huňkovi  pohnanému  za  právo  a  že  mu  tiem  puohonem  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  léta  MDIX  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m  L  67.  b. 

1518. 

Mezi  Elškou  z  Jelče  a  Oldřichem  Popelem  z  Vesce  o  věno.  1509,  18.  listopadu. 

Elška  z  Jelče,  manželka  někdy  Václava  čejky  z  Olbramovic,  pohnala  Yoldřicha 
Popela  z  Vesce  na  Maloticích.  Vinila  jej  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých 
věna  jejieho,  za  kteréž  jest  týž  VoldHch  jí  slíbil,  když  jest  jí  za  téhož  Václava  čejku 
vdával,  že  ji  týmž  věnem  opatřiti  má.  Tomu  jest  dosti  neučinil.  Vložen  puohon 
léta  MDVni®  v  středu  den  svatého  Františka  (4.  října). 

V  té  při  mezi  Elškú  z  Jelče,  manželku  někdy  Václava  čejky,  puovodem 
s  jedné,  a  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  na  Maloticích  pohnaným  s  strany  druhé. 
Kdežto  táž  Elška  vinila  jej  Voldřicha  z  puol  třetieho  sta  kop  grošuov  českých  věna 
jejieho,  za  kteréž  jest  tajž  VoldHch  jie  slíbil,  když  jest  jí  za  téhož  Václava  čejku 
vdával,  že  ji  tiem  věnem  opatřiti  má,  tomu  dosti  jest  neučinil.  A  na  to  ukázala  svě- 
domí a  vajpisy  z  desk.  Proti  tomu  on  Voldřich  Popel  pohnaný  odpíraje  pravil,  že 
to  jejie  Elščino  svědomie  dostatečné  nenie,  a  že  žádný  z  nich  nesvědčí  toho,  by  on 
ji  vdával.  A  dále  praví,  že  jest  jí  za  nic  nesliboval  ani  jest  měl  proti  čemu,  neb 
po  sobě  nic  nemenovala ;  a  nad  to  že  jest  to  sama  před  dobrými  lidmi  mluvila,  k  tomu 
se  znajíc,  že  jest  on  jí  nevdával  a  jie  za  nic  nesliboval.  A  na  to  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obů  stran  pře 
líčení,  vajpisy  z  desk,  listy,  dobru  vuoli  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  on  Voldřich 
dobrých  lidí  svědomím  to  provedl,  že  ona  Elška  za  živnosti  muže  svého  k  tomu  se 
znala  pravieci,  že  jest  jí  on  Popel  nevdával  ani  jí  zač  sliboval,  a  také  ona  Elška 
ničímž  toho  neprovedla,  by  co  po  ní,  když  se  vdávala,  jmenováno  a  dáno  bylo :  z  těch 
příčin  jemu  VoldHchovi  Popeloví  dává  se  za  právo,  a  že  jí  Elšce  tiem  puohonem  nic 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  ona  neb  má-li  k  komu  hleděti  o  to  dále,  právo  se  jí 
nezavírá.     Dal  památné.    Stalo  se  léta  MDIX  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  82.  b. 


Nálezy  z  rolcu  1509  o  sv.  Martině.  193 

1519. 

Mezi  Havlem  z  Kamenice  a  Dorotou  Pefitalkou  z  Eošině  o  dluh.  1509,  13.  listopadu. 

Havel  z  Kamenice,  páně  Mikulááuov  mladšieho  TrČky  z  Lípy  písař,  pohnal 
Dorothu  Peštalku  z  Košíně.  Vinil  ji  z  osmi  kop  grošuov  českých,  kterýchž  jest  jí 
pán  jeho,  pan  Mikuláš  Trčka,  puojčil  a  jemu  Havlovi  je  na  ní  dal  a  odkázal.  Vložen 
puohon  léta  MDVHI®  v  středu  den  svatého  Františka  [4.  října]. 

V  té  při  mezi  Havlem  z  Kamenice,  pana  Mikuláše  Trčky  z  Lípy  písařem, 
puovodem  s  jedné,  a  Dorothú  Peštalku  z  Košíně  pohnánu  s  strany  druhé.  Kdežto 
tajž  Havel  vinil  ji  Dorotu  z  osmi  kop  grošuov  českých,  kterýchž  jest  jie  pán  jeho, 
pan  Mikuláš  Trčka  nadepsaný,  puojčil  a  jemu  Havlovi  je  na  nie  dal  a  odkázal  etc., 
tak  jakož  puohon  svědčí.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  Dorota  pohnaná  od- 
pírigíc  pravila,  že  jest  se  pro  ten  dluh  on  pan  Trčka  k  jejiemu  domu,  kterýž  v  městě 
Kolíně  měla,  připověděl,  že  ona  jemu  Havlovi  puovodovi  platiti  toho  dluhu  povinna 
nenie.  Zase  proti  tomu  on  Havel  pověděl,  že  jest  ten  duom  bez  jeho  páně  Trčkovy 
překážky  odevzdala  Tabítě  etc.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie,  odpor  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  jest  ona  Dorotha  pohnaná  ukázala  svědomie  konšeluov  města  Ko- 
lína, kteréž  seznává,  že  nadepsaný  pan  Trčka  připověděv  se  k  jejiemu  domu  tu  v  Ko- 
líně, v  tom  jie  dále  žádné  překážky  nečinil,  jí  jej  zase  propustil,  tak  že  jest  jej  ona 
volně  odevzdala:  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Havlovi  podle  jeho  puohonu  za  právo, 
a  ona  Dorota  aby  jemu  Havlovi  těch  osm  kop  grošuov  českých  v  puohonu  jmeno- 
vaných dala  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  úterý  den  sva- 
tého Brykcí, 

R.  m.  L  119.  a. 

1520. 

Mezi  Janem  Jakoubkem  z  Bezdědíc  a  radou  města  Berouna  o  sahání  v  soudní  moc  purk- 
rabího hradu  Pražského.  1509,  13.  listopadu. 

Jan  Jakoubek  z  Bezdědic  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města 
Berouna,  že  sú  vzali  na  se  právo  listovnie,  kteréž  příleží  purkrabí  hradu  Pražského, 
kdež  týž  Jan  Jakoubek  byl  dlužen  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte,  ješto  jest  zah  byl 
podpnorcí  k  dobrým  lidem  za  sto  kop  grošuov  míšeňských.  Vložen  puohon  léta 
MDVlil®  v  pondělí  u  vigiljí  Vzetie  Matky  božie  na  nebe  [14.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Janem  Jakoubkem  z  Bezdědic  puovodem  s  jedné,  a  mezi 
purgmistrem  a  konšely  i  vší  obcí  města  Berouna  pohnanými  s  strany  druhé.  Kdežto 
týž  Jakoubek  vinil  je  Berounské,  že  sú  vzali  na  se  právo  listovní,  kteréž  příleží  panu 

ArehiT  český  Xm.  26 


194  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

purgkrabí  hradu  Pražského.  Kdež  týž  Jakoubek  byl  dlužen  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte, 
ješto  zan  byl  podpuorcí  k  dobrým  lidem  za  sto  kop  grošuoy  míšeňských  listem  pod 
pečetí  SYÚ,  z  kteréhožto  dluhu  podle  práva  on  Jakoubek  napomenut  nebyl.  Edež 
oni  Berounští  bez  téhož  Jakoubka  přítomnosti  jsú  zapsali  statek  jeho  Janovi  Cho- 
daurovi  z  Lokte,  a  on  Jakoubek  při  tom  nebyl.  Kteréžto  právo  vzavše  na  se  purkrabské, 
ješto  jim  nepříleželo,  připravili  jeho  o  statek,  kterýžto  statek  on  Jakoubek  měl  před 
městem  Berounem  ležící  na  dvoru  s  dědinami,  s  sadem,  s  vinicí.  Kterýžto  zápis 
učiněný  od  Berounských  jemu  Janovi  Chodaurovi  z  Lokte,  aby  Jan  Chodaur  s  ním 
s  Janem  Jakoubkem  se  smlouval  do  roka,  a  oni  Berounští  nedočekavše  čtvrti  léta, 
statek  jeho  Jakoubkuov  dopustili  prodati  a  sami  při  tom  byli,  nemajíce  k  tomu  statku 
žádného  práva  prodávati.  A  tudy  jej  Jana  Jakoubka  o  nadepsaný  jeho  statek  při- 
pravili, kterýžto  statek  on  Jan  Jakoubek  za  čtyři  sta  kop  grošuov  českých  pokládá. 
A  na  to  některé  listy  a  svědomí  ukázal.  Proti  tomu  oni  Berounští  pohnaní  odpíra- 
jíce pravili,  že  on  Jakoubek  ničímž  toho  podle  puohonu  svého  neprovozuje,  by  oni 
jaké  právo  listovnie  na  se  vzali  aneb  že  by  jej  o  jeho  statek  připravili ;  ale  že  sú  jeho 
statek  dopustili  prodati  a  jej  Janovi  Chodaurovi  [zapsati],  to  že  sú  učinili  řádně  a  učiniti 
mohli  dobře,  jsúce  k  tomu  připraveni  právem  od  téhož  Chodaura,  a  že  jest  se  to 
s  jeho  Jakoubkovým  přivolením  a  při  jeho  přítomnosti  dalo.  A  na  to  ukázali  svě- 
domí a  nález,  mezi  již  menovaným  Chodaurem  a  jimi  Berounskými  učiněný,  i  také 
vajpisy  smluv  z  jich  městských  kněh  Berounských.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčení,  svědomí, 
nález  předešlý  i  vajpisy  smluv  z  kněh  Berounských,  nalezli:  Poněvadž  oni  Berounští 
pohnaní  to  provedli  dostatečně,  že  on  Jakoubek  při  prodávání  toho  statku  byl,  litkup 
pil,  a  také  nálezem  předešlým  mezi  Janem  Chodaurem  a  jimi  učiněným  to  provedli, 
že  jim  týmž  nálezem  rozkázáno  bylo,  aby  ten  jeho  Jakoubkuov  statek  jemu  Cho- 
daurovi svými  městskými  kniehami  zapsali,  ješto  sú  to  zapsánie  dobře  učiniti  mohli; 
protož  dává  se  jim  Berounským  pohnaným  za  právo,  a  že  tu  jemu  Jakoubkovi  nic 
povinni  nejsú.    Dali  památné.    Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1. 165.  b. 

1521. 
Mezi  Markétou  z  Chráněc  a  Felixem  Pertoltem  z  Mělnic  o  rčení.  1509,  13.  listopadu. 

Markétha  z  Chráněc,  manželka  Erazima  Šnoble  z  Plykšteina,  pohnala  Felixa 
Pertolta  z  Mělnic.  Vinila  ho  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  jie  řekl  sto  kop  dáti  míšeň- 
ských, i  tomu  rčení  nedbá  učiniti  dosti.  Vložen  puohon  léta  MDVin®  u  vigi^jí  sva- 
tého Jana  Křtitele  [23.  června]. 

V  té  při,  kteráž  jest  mezi  Markéthú  z  Chráněc,  manželkou  Erazima  Šnoble,  puo- 


■  -^-ftL^ 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv,  Martině.  195 

Yodem  s  jedné,  a  Felixem  Pertoltem  z  Mělníc  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho 
YÍníla  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  jie  řekl  sto  kop  dáti  míšeňských,  ale  tomu  rčenie 
nedbá  učiniti  dosti  etc.  A  na  to  ukázala  svědomie.  Proti  tomu  Felix  Pertolt  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  se  y  tom  rčenie  nepamatige,  a  také  má-li  to  svědomí  přijato  býti^ 
poněvadž  některé  osoby  z  těch  svědkuov  sú  řádu  lehkého,  a  také  že  sú  všecko  ti 
svědci  osoby  duchovnie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc., 
najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Markétha  puovod 
to  dostatečně  provedla,  že  jest  jie  on  Pertolt  řekl  sto  kop  dáti  míšeňských,  a  on 
toho  rčenie  svědomím  neodvedl  ižádným,  by  neřekl  dáti,  z  té  příčiny  dává  se  jie 
Markétě  puovodovi  za  právo  podle  jejieho  puohonu.  Ale  poněvadž  ti  Marketini  svěd- 
kové času  toho  rčenie,  na  který  čas  jie  těch  sto  kop  řekl  dáti,  neseznáv^jí,  protož 
aby  jie  Markétě  on  Pertolt  těch  sto  kop  míšeňských  dal  ve  dvú  nedělech  pořád 
zběhlých.  Pakli  by  dáti  nechtěl,  tehdy  aby  v  tom  času  v  těch  dvú  nedělech  jie 
těch  sto  kop  míšeňských  dostatečně  ujistil,  aby  ona,  kdyby  ho  Buoh  smrti  neuchoval, 
věděla,  kde  těch  sto  kop  grošuov  míšeňských  ve  dvú  nedělech  po  jeho  smrti  najíti. 
Dala  památné.     Stalo  se  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  1.  203.  b. 

1522. 
Mezi  Markétou  z  Byfiic  a  Wolfgangem  z  Bachmberka  o  nesplnění  nálezu.  1509,  13.  listopadu. 

Markétha  z  Byšic  pohnala  Wolfganga  z  Bachmberka  a  v  Janově  z  toho,  kdež 
jest  táž  Markétha  Viléma  Kro,  pastorka  nebožtíka  Nykle  z  Bachmberka,  po  rozsudku 
a  nálezu  panském  v  soudu  komorním  učiněném  pro  neplněnie  puol  druhého  sta  kop 
grošuov  míšeňských  na  zbožie  a  grunthu  jeho  Nyklově  vedle  práva  zatkla,  tu  jest  se 
on  Zigmund  vedle  zněnie  téhož  listu  zatykacího  a  podle  práva  k  témuž  Vilémovi 
Kro,  pastorku  svému,  nezachoval.  A  protož  ona  Markéta  z  Byšic  k  němu  k  Wolf- 
gangovi o  to  hledí  a  jej  z  toho  jakožto  syna  a  dědice  svrchupsaného  Nykle  z  Bachm- 
berka vinila,  že  jie  tou  pokutou  vinen.  Vložen  puohon  léta  MDVIIP  v  úterý  po 
svatém  Diviši  [10.  října]. 

V  té  při  mezi  Markétu  z  Byšic  puovodem  s  jedné,  a  Wolfgangem  z  Bachmberka 
a  v  Janové  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  táž  Markéta  pohnala  jej  Wolfganga  z  toho, 
kdež  jest  táž  Markéta  Viléma  Kro,  pastorka  nebožtíka  Nykle  z  Bachmberka,  po  roz- 
sudku a  nálezu  panském  v  soudu  komorním  učiněném  pro  neplněnie  puol  druhého 
sta  kop  grošuov  míšeňských  na  zbožie  a  grunthu  jeho  Nyklově  vedle  práva  zatkla, 
tu  jest  se  on  Nykl  vedle  zněnie  téhož  listu  zatykacieho  a  podle  práva  k  témuž  Vi- 
lémovi Kro,  pastorku  svému,  nezachoval.  A  protož  ona  Markéta  z  Byšic  k  němu 
Wolfgangovi  o  to    hledí  a  jej  z  toho  jakožto   syna  a  dědice  svrchupsaného  Nykle 


196  D.  XIII.  Registra  sondu  komorního. 

z  Rachmberka  vinila,  že  jie  tou  pokutou  vinen  jest.  A  na  to  ukázala  svědomie. 
Proti  tomu  Wolfgang  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  když  jest  Bemarth  Bayček  list  za- 
tykači na  Viléma  Kro  pastorka  do  Janova  přinesl,  prve  nežli  jest  ten  list  zatykači 
nebožtíkovi  otci  jeho  Wolfgangovi  dodán,  že  již  byl  nadepsaný  Vilém  Kro  pastorek 
pryč  odešel.  A  na  to  ukázal  také  svědomie.  Proti  kterémužto  svědomí  Markéta  puovod 
zase  odepřela  pravieci,  že  to  jeho  Wolfgangovo  svědomie  nenie  podle  zřiezenie  zem- 
ského. Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr 
královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany 
i  jich  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  to  svědomie,  kteréž  on 
pohnaný  ukazuje,  pod  města  Mostu  pečetí  jest,  a  ti  svědkové,  kteříž  v  tom  listu 
městském  položeni  jsú,  nejsú  jich  Mostských  spoluobyvatelé,  ale  jsú  jeho  Wolfgangovi 
lidé  z  Janova,  ješto  to  svědomie  nenie  vedle  zřiezenie  zemského;  a  ona  Markétha 
puovod  provedla  to  dvěma  dobrými  lidmi,  že  sů  toho  Viléma  Kro  pastorka  nebožtí- 
kovi Niklovi  Kachmberkovi,  jeho  Wolfgangovu  otci,  na  jeho  grunthu  ukázali,  a  on 
Nykl  nechtěv  naň  na  Viléma  skutečně  sáhnuti,  na  rychtáře  a  na  konšely  své  ukázal ; 
i  poněvadž  se  jest  tajž  Nykl  k  témuž  Vilémovi  podle  zněnie  listu  zatykacího  a  podle 
práva  skutečně  nezachoval:  z  té  příčiny  dává  se  jie  Markétě  za  právo,  tak  že  jest 
jie  on  Wolfgang  těmi  puol  druhého  sta  kopami  grošuov  míšeňských  v  puohonu  po- 
loženými vinen,  a  ty  aby  jí  dal  od  dnešnieho  dne  ve  dvů  nedělech  pořád  zběhlých. 
Než  chce-li  on  Wolfgang  o  to  k  komu  dále  hleděti,  právo  mu  se  nezavierá.  Dala 
památné.  Stalo  se  léta  MDIX®  v  úterý  den  svatého  Brykcí. 

R.  m.  L  204.  b.  SroY.  nálezy  č.  1399  a  1445  na  str.  118  a  147. 

1523. 
Mezi  Zikmundem  z  Bezdědic  a  Jindřichem  z  Hudova  o  pych.  1509,  13.  listopadu. 

Zigmund  z  Bezdědic  pohnal  Jindřicha  z  Hudova.  Vinil  ho  z  pychu  a  pro 
ten  pych  etc. 

V  té  při  mezi  Zigmundem  z  Bezdědic  puovodem  s  jedné,  a  Jindřichem  z  Hu- 
dova pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  jej  Jindřicha  vinil  z  pychu  a  pro  ten  pych 
etc.,  protože  mu  na  svobodné  královské  silnici  vypráhl  etc.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  on  Jindřich  pravil,  že  jest  se  prve,  nežli  jest  pokuta  na  pych  právem 
uložena,  tato  věc  stala,  a  tudy  že  mu  se  zdá,  že  mu  tou  pokutou  povinovat  nenie. 
A  na  to  také  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině 
etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
vyslyševše  puohon  a  s  obú  stran  pře  líčenie  i  svědomí,  nalezli:  Poněvadž  se  jest  ta 
věc  prve,  nežli  jest  právem  pokuta  na  pych  uložena,  stala:  z  té  příčiny  dává  se 
jemu  Jindřichovi  pohnanému  za  právo,  a  že  jemu  Zigmundovi  podle  jeho  puohonu 
tou  pokutou  povinovat  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  [sic]  den  svatého  Brykcí. 

B.  in.  L  258.  b. 


Náiesiff  e  rohu  1509  o  sv.  Martině.  197 

1524. 
Mezi  Apolonou  Nožiřkou  a  Jetřichem  z  Gutfiteina  o  dosti  učinění  smlouvě.  1509,  14.  listopadu. 

Apolena  Nožieřka,  městka  Starého  města  Pražského,  pohnala  pana  Jetficha 
z  Gutšteina  na  Ghýšech.  Vinila  ho  z  dosti  neučiněnie  smlouvy,  mezi  nimi  učiněné 
a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené,  v  tom,  kdež  jí  každý  rok,  dokavadž  v  jeho  domě  na 
Hradčanech  byla  domovnicí,  měl  dávati  po  šesti  kopách  grošuov  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDVm^  v  středu  po  svatém  Brykcí  [15.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Apolonú  Nožieřkú,  měštkú  z  Starého  města  Pražského,  puo- 
vodem  s  jedné,  a  panem  Jetřichem  z  Gutšteina  s  strany  druhé.  Edež  ho  vinila 
z  dosti  neučinění  smlouvy  mezi  nimi  učiněné  a  cedulemi  vyřezanými  tvrzené  v  tom, 
kdež  jí  každý  rok,  dokavadž  v  jeho  domě  na  Hradčanech  domovnicí  byla,  měl  dávati 
po  VI  kopách  grošuov  míšeňských,  i  již  jie  zadržal  za  puol  čtvrtá  léta,  kdež  toho 
přijde  zadrželého  dluhu  XX  kop  a  jedna  kopa  míšeňská.  A  na  to  ukázala  ceduli 
smlouvy  a  svědomí.  Proti  tomu  poručník  páně  Jetřichuov  pohnaného  na  miestě  jeho 
páně  Jetříchově  odpíraje  pravil,  že  on  pan  Jetřich  jie  Apoleně  tiem  dluhem  povi- 
novat nenie,  a  to  proto,  že  jest  některé  jeho  šaty  ztratila.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  svědomí,  odpor  i  smlouvu  a  jich 
s  obá  stran  pře  líčenie,  nalezli :  Poněvadž  ona  Apolona  puovod  smlouvu  i  svědomí[m] 
ten  dluh  v  puohonu  menovaný  provedla,  a  poručník  páně  Jetřichuov  toho  neodvedl 
níčímž:  z  té  příčiny  dává  se  jí  Apoleně  podle  jejieho  puohonu  za  právo,  tak  že 
jest  jí  těmi  XXI  kopami  grošuov  míšeňskými  vinen,  a  ty  aby  jí  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých  dal.  Než  chce-li  on  pan  Jetřich  ji  Apolenu  z  čeho  viniti,  právo  se 
mu  nezavírá.  Dala  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  L  10.  a. 


1525. 

Mezi  Annou  z  Risenburka  a  Voršilou  jinak  Oíkou  z  Eunedorfu  o  právo  k  statku  pozůstalému. 

1509,  14.  listopadu. 

Anna  z  Rysmburgka  pohnala  Uršilu,  kteráž  se  menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú 
z  Eunczdorfu.  Vinila  ji  ze  XXXTTI  kop  a  z  XXti  grošuov  vše  Českých,  kteréž  jest 
dala,  práva  k  tomu  nemajíc,  za  statek,  kterýž  koupila,  ješto  ta  summa  nebožtíkovi 
panu  Alšovi  z  Rysmburka,  strajci  jejiemu  Anninému  vlastniemu,  náležela.  Vložen 
puohon  léta  MDVHP  v  středu  den  svatého  Lukáše  evangelisty  (18.  října). 

V  té  při  mezi  Annu  z  Rysmburka  puovodem  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž  se 
menuje,  píše  a  nazývá  Ofkú  z  Eunczdorfu,  pohnánu  s  strany  druhé.    Edež  táž  Anna 


U-^      - 


198  D.  Xni.  Begkira  soudu  kotnomího. 

ji  Ofkn  vinila  ze  XXXTTT  kop  grošuov  a  ze  XX  grošuoT  vše  českých,  kteréž  jest 
dala,  práva  k  tomu  nemajíc,  za  statek,  kterýž  koupila,  ješto  ta  summa  nebožtíkovi 
panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejiemu  Anninému  vlastniemu,  náležela,  k  kteréžto 
summě  a  penězóm  nadepsaným  ona  Anna  z  Rysmburka  po  témž  panu  Alšovi  právo 
a  spravedlnost  má  lepší,  než  svrchupsaná  Ofka.  Proti  tomu  ona  Uršila,  kteráž  se 
Ofkú  menuje,  odpírajíc  pravila,  že  jie  Anně  tou  summou  v  puohonu  položenou  po- 
vinna nenie,  a  že  ona  k  tomu  i  k  jinému  statku  po  nadepsaném  panu  Alšovi  pozuo- 
stalému  právo  a  dokonalú  spravedlnost  má  jakožto  po  manželu  svém  řádně  oddá- 
vaným, kterýž  jí  statek  svuoj  řádným  kšaftem  podle  práva  města  Hradce  Králové 
tvrzeným  odkázal,  v  kterémžto  kšaftu  on  pan  Aleš  ji  ne  Uršilú,  ale  Ofkú  a  man- 
želku svú  jmenuje.  A  ona  týž  jeho  páně  Alšuov  kšaft  ukázala.  Zase  proti  tomu 
Annin  puovoda  poručník  na  miestě  jejiem  pověděl,  že  ona  Uršila  jinak  Ofka  nešlové 
Ofkú,  ale  Uršilú,  a  že  jest  prve  vždycky  Uršílou  slula  a  potom  tepruv  že  jest  sobě 
přezděla  Ofka.  A  poněvadž  jest  jí  pan  Aleš  jakožto  Ofce  a  ne  jako  Uršile  statek 
svuoj  kšaftoval,  že  ona  k  tomu  statku  tudy  práva  nemá,  poněvadž  jí  Uršila  a  ne 
Ofka  řiekají.  Ale  ona  Anna  že  k  tomu  statku  v  puohonu  jmenovanému  páně  Alšovu 
i  k  jinému  po  něm  zuostalému  právo  a  spravedlnost  má  příbuzenstvím.  A  na  to 
mnohá  ukázala  svědomie,  při  tom  též  i  rozsudek,  kterýž  jest  se  při  úřadu  purkrabstvie 
Pražského  z  naučenie  pánuov  JMtí  a  vládyk  z  plného  soudu  zemského  mezi  touž 
Annou  a  knězem  Mathiášem  a  Václavem  Donátem  stal,  také  ukázal.  Tu  JMt  pán, 
pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého, 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie,  jeho 
páně  Alšuov  kšaft,  svědomie  i  nález  purkrabský  a  pilně  toho  pováživše,  nalezli:  Po- 
něvadž jest  napřed  jmenovaná  Anna  svědomím  provedla  to  dostatečným,  že  jí  Ofce 
ne  Ofka,  ale  Uršila  řiekají,  a  také  nález  purgkrabský  z  naučenie  pánuov  z  plného 
soudu  zemského  učiněný  ji  Uršilou  býti  rozsoudil ;  i  z  těch  příčin  jí  Anně  JMt  dávají 
podle  jejieho  puohonu  za  právo,  a  že  ona  k  těm  penězóm  v  puohonu  menovaným  po 
nadepsaném  panu  Alšovi,  jakožto  strýci  svém,  příbuzenstvím  právo  a  spravedlnost 
má,  a  ty  aby  jí  ona  Uršila,  tu  summu,  to  jest  těch  XXXti  m  kop  grošuov  a  XXti 
grošuov  vše  českých  dala  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  poněvadž  jest  nebožtík  pan 
Aleš  jí  jakožto  Ofce  a  ne  jako  Uršile,  ješto  jí  Uršila  a  ne  Ofka  řiekajie,  kšaftoval 
a  odkázal.    Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

Léta  MDX^  v  pátek  [sic]  den  svatého  Ondřeje,  apoštola  božieho  [30.  listopadu], 
vydán  jest  list  zatykači  od  úřadu  Anně  z  Rysmburgka  svrchu  psané  na  Uršilú  jinak 
Ofku  z  Eunczdorfu  pro  dosti  neučiněnie  nálezu  panskému  etc,  jakož  se  nahoře  píše. 

R.  m.  1.  10.  b. 


■  ■  '  .  ^-t.  j 


Nálegy  e  rohu  1509  o  $v.  Martině.  199 

1526. 

Mezi  Annou  z  Risenburka  a  Voršilou  jinak  Ofkou  z  Euncdorfu  o  pobrání  syrchkův  a  klenotův. 

1509,  14.  listopadu. 

Anna  z  Rysmburgka  poháněla  Uršily,  kteráž  se  menige,  píše  a  nazievá  Ofkú 
z  Eunczdoríu.  Viniti  ji  chce  z  pobránie  svrchkuov  a  klenotuov  těchto  dole  psaných, 
kteréž  jest  po  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejím,  pobrala  etc.  Puohon  vložen 
létha  MD  osmého  o  svatém  Martině  [11.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Annu  z  Rysmburgka  puovodem  s  jedné,  a  Uršilú,  kteráž  se 
menuje,  píše  a  nazievá  Ofkú  z  Eunczdoríu,  pohnánu  z  strany  druhé.  Jakož  ji  Anna 
vinila  z  pobránie  svrchkuov  a  klenotuov  těchto  dole  psaných,  kteréž  jest  po  panu 
Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  jejím,  pobrala,  menovitě:  tn  pasy  stříbrné,  jeden  po- 
zlacený, tři  prsteny  zlaté  a  sekret,  kuní  šubu,  aksamitem  pošitú,  druhů  šubu 
sobolovu,  damaškem  pošitú,  kuní  šubu  nepošitú,  liščí  šubu  harasovú  i  jiných  šatuov 
a  hospodářských  věcí,  kteréžto  všecky  věci,  šaty,  svrchky,  klenoty  tak  od  nie  po- 
brané nadepsaná  paní  Anna  z  Rysmburgka  dvě  stě  kop  grošuov  českých  pokládá 
a  k  nim  po  svrchu  psaném  panu  Alšovi  z  Rysmburgka,  strajci  svém,  právo  a  spra- 
vedlivost má  lepší  nežli  ona  Uršila.  Proti  tomu  ona  Uršila,  kteráž  se  Ofkú  nazievá, 
odpierajíc  pravila,  že  ji  ona  Anna  z  těch  klenotuov  nespravedlivě  a  zmatečně  viní, 
poněvadž  prve  o  ně  rozsudek  a  nález  se  stal  mezi  knězem  Samuelem,  bratrem  jejím 
Anniným,  a  jí  Ofkú,  a  že  o  to  miesto  a  konec  má.  A  poněvadž  po  rozsudku  z  těch 
věcí  pohánie,  že  podle  zřiezenie  zemského  učinila  jest  ten  puohon  na  zmatek.  To  při 
tom  pravíc,  že  netoliko  nálezem  panským,  ale  i  kšaftem  nebožtíka  pana  Alše  z  Rysm- 
burgka, manžela  svého,  kterýž  jí  ty  klenoty  odkázal,  právo  a  spravedlnost  má.  A  na 
to  ten  předešlý  nález,  zřiezenie  zemské  i  ten  kšaft  ukázala.  Zase  proti  tomu  po- 
ručník  Anny  puovoda  na  miestě  jejiem  pověděl,  poněvadž  jeho  Alšuov  kšaft  a  od- 
kázánie  Ofce  a  ne  Uršile  svědči,  a  jí  neříkají  Ofka,  ale  Uršila,  tudy  že  k  těm  kle- 
notóm  práva  nemá,  a  prosoudil-li  jest  co  kněz  Samuel,  bratr  jejie  Annin,  že  ona 
Anna  tiem  vinna  nenie.  Proti  kterýmžto  slovóm  Uršila  jinak  Ofka  pověděla,  že  se 
ne  o  jméno,  ale  o  statek  soudí.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfen- 
šteině  etc.,  nejvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti 
raddami,  vyslyševše  puohon,  odpor  a  jich  s  obú  stran  pře  líčenie,  předešlý  nález,  jeho 
páně  Alšuov  kšaft  etc.,  nalezli:  Poněvadž  z  těch  klenotuov  v  puohonu  jmenovaných 
kněz  Samuel  z  Rysmburgka,  její  Annin  puovoda  vlastní  bratr,  nadepsané  Uršily  jinak 
Ofky  prve  poháněl  a  jich  odsouzen  jest,  tak  jakož  nález  předešlý  o  to  učiněný  šíře 
ukazuje,  i  z  té  příčiny  JMt  ji  Uršilu  při  tom  prvnějším  nálezu  zuostavují  a  jie  proti 
puovodovi  za  právo  dávají.  Stalo  se  létha  MD  osmého  [sic]  v  středu  po  svatém  Brykd. 

B.  m.  L  11.  b.    Sroy.  náles  č.  1497  na  str.  177. 


i' 


200  D.  XUI.  Registra  soudu  komorního, 

1527. 

Mezi  Benešem  z  Vranova  a  Zdislavem  ze  Žlunic  o  dluh.  1509,  14.  listopadu. 

Beneš  z  Vranova  pohnal  Zdislava  ze  Žlunic.  Edež  jest  mu  on  Beneš  puojčil 
dvě  stě  kop  grošuov  míšeňských  na  kupectví,  i  chce  jej  Zdislava  viniti  z  zuostalych 
a  jemu  od  něho  nedodaných  puol  druhého  sta  kop  grošuov  též  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDVUI  v  pátek  před  svatým  Havlem  [13.  října]. 

V  té  při  mezi  Benešem  z  Vranova  puovodem  s  jedné,  a  Zdislavem  ze  Žlunic 
pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Beneš  viní  jej  Zdislava  z  puol  druhého  sta 
kop  grošuov  míšeňských  zuostalych  a  nedodaných,  tu  kdež  jest  on  Beneš  jemu  Zdi- 
slavovi  puojčil  dvú  seth  kop  grošuov  míšeňských  na  kupectvie.  A  na  to  ukázal  svě- 
domí. Proti  tomu  Zdislav  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  jest  mu  on  Beneš  těch  peněz 
nepuojčil,  než  že  jest  se  s  ním  složil  na  kupecstvie.  A  na  to  také  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,,  najvyšší  hofinistr  králov- 
stvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  žalobu,  odpor 
i  svědomie  a  obú  stran  pře  líčenie,  nalezli :  Poněvadž  svědci  obojích,  i  puovoda  i  po- 
hnaného, proti  sobě  na  odpor  sú,  z  té  příčiny  aby  on  Beneš  puovod  to  zpravil,  že 
jest  mu  těch  puol  druhého  sta  kop  grošuov  míšeňských  jemu  Zdislavovi  puojčil,  a  to 
před  JMtmi  pány  a  vladykami  na  Svátost  najprv  příští,  tak  jakž  mu  bude  JMtmi 
rozkázáno.  A  jestliže  zpraví,  tehdy  aby  on  Zdislav  jemu  Benešovi  těch  puol  dru- 
hého sta  kop  grošuov  míšeňských  dal  od  zprávy  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Dal  památné.     Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

Letha  MDX®  v  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [10.  srpna]  Beneš  puovod  k  pří- 
saze nestál,  ale  Zdislav  stál  a  jest  zprávy  prázden. 

R.  m.  L  82.  a. 

1528. 

Mezi  Jakubem  z  Lestkova  a  Zikmundem  z  Lestkova  o  nevrácení  klenotů  svěřených. 

1509,  14.  listopadu. 

Jakub  z  Lestkova  pohnal  Zigmunda  z  Lestkova,  měštěnína  Starého  města 
Pražského.  Vinil  jej  z  nevrácení  klenotuor  jemu  od  něho  svěřených  etc.  Vložen 
puohon  léta  MOTUT  ve  čtvrtek  před  Početím  Matky  božie  [7.  prosince]. 

V  té  při  mezí  Jakubem  z  Lestkova  s  jedné,  a  Zigmundem  odtudž  z  Lestkova, 
měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany  druhé.  Edež  ho  vinil  z  ne- 
vrácení klenotuov  jemu  od  něho  svěřených,  menovitě  těchto:  jednoho  střiebra  pozla- 
ceného, jedné  čéšky  střiebmé,  šálce  střiebmého,  koflíku  fládrového,  Ižic  s  střiebrem 
XXXI  a  perlové  tkaničky,  ješto  ty  všecky  klenoty  svrchupsané  on  Jakub  pokládá 
sobě  sto  kop  grošuov  českých.    A  na  to  ukázal  svědomí  a  ceduli  jeho  Zigmundovou 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martini.  201 

ruku  psanú.  Proti  tomu  on  Zigmund  odpíraje  pravil,  že  to  klenotové  jeho  Jakubovy 
nejsú,  ale  že  sú  Zigmundovy,  nebožtíka  Joštova  syna,  kterýžto  Jošt  ty  klenoty  témuž 
synu  svému  leth  nemajícímu  jest  odkázal,  a  Zigmund  sirotek,  jeho  Joštuov  syn,, 
že  jest  je  sstavil.  A  na  to  také  svědomie  a  jeho  Joštuov  kšaft  ukázal.  Tu  JMt 
pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofinistr  královstvie  Českého^ 
se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  lí- 
čení, svědomí  i  kšaft,  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  puovod  to  pokázal,  že  ti  klenotové 
v  puohonu  menovaní  jemu  Zigmundovi  pohnanému  od  něho  od  Jakuba  a  od  druhého 
spoluporučníka  svěřeni  sú:  i  z  té  příčiny  JMt  nalezli  a  rozkázali,  aby  on  Zigmund 
ty  všecky  klenoty  v  puohonu  dotčené  při  úřadu  desk  zemských  jemu  Jakubovi  po- 
ložil, a  to  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých,  a  ty  aby  při  úřadu  le- 
žely do  roka  pořád  zběhlého.  A  poněvadž  sirotek  před  JMtí  stoje  k  těm  klenotóm 
právo  se  mieti  ohlásil  podle  kšaftu  otce  svého,  i  chce-li  týž  sirotek  k  týmž  kleno- 
tuom  právo  mieti,  právo  mu  se  nezavírá.  Pak-li  by  on  Zigmund  sirotek  v  tom  roce 
z  těch  klenotuov  nevinil  a  práva  že  by  šla,  tehdy  ti  klenotové  jemu  Jakubovi  po 
roce  zběhlém  od  úřadu  desk  mají  vydáni  býti.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po 
svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  166.  a. 

1529. 
Mezi  Janem  z  Eounic  a  Alšem  Zručským  z  Chřenovic  o  věznění  bratra  Václava.  1509, 14.  listopadu. 

Jan  z  Kounic  řečený  Junek  pohnal  Alše  Zručského  z  Chřenovic.  Vinil  jej, 
že  mu  bratra  jeho  Václava  u  vězení  držel.  Vložen  puohon  léta  MDVIII®  v  středu 
před  svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Janem  z  Eounic  řečeným  Junek  puovodem  s  jedné,  a  Alšem 
Zručským  z  Chřenovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Jan  vinil  jeho  Alše, 
že  mu  bratra  jeho  u  vězení  držel  Václava  a  na  rukojmí  jeho  dáti  nechce,  aby  jej 
postavil  před  soudem  komorním,  a  z  čeho  témuž  bratru  vinu  dá,  že  jemu  má  před 
týmž  soudem  býti  práv.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Aleš  pohnaný  od- 
píraje pravil,  že  jest  ho  pan  Trčka,  jeho  Junkuov  pán,  poháněti  měl  a  ne  on.  Po- 
věděl také  i  to,  že  jest  jej  Václava,  bratra  Junkova,  proto  vězel,  že  jest  pan  Trčka 
jemu  Alšovi  také  vězel  člověka  jeho.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčení,  nalezli:  Poněvadž  oni,  Jan  puovod 
a  Václav  bratří,  sú  lidé  sedlští  a  gruntovní  páně  Trčkovi  a  ve  dskách  nemají,  že 
takoví  podle  zřiezení  zemského  poháněti  nemají;  z  té  příčiny  se  ten  puohon  zdvihá. 
Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

B.  m  1.  166.  b. 

ArchiT  ittký  XIU.  26 


202  D.  XIII.  JSegistra  soudu  komorního. 

1530. 

Mezi  Janom  Mrakeiom  z  ČerníkoTic  a  Janem  z  Ersovic  o  nezdrženl  sndoayy. 

1509,  14.  liatopada. 

Jan  Mrakeš  z  Čemíkoyíc  pohnal  Jana  z  Ersovic  na  Lešanech.  Vinil  jej  z  ne- 
zdrženie  smlouvy  o  Duchoně  z  Lešan  a  o  Blažka,  syna  jeho.  Vložen  puohon  léta 
MDVm  o  sratém  Martině  [11.  listopadu]. 

V  té  při  mezi  Janem  Mrakšem  z  čemíkovic  puovodem  s  jedné,  a  Janem 
z  Ersovic  na  Lešanech  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  on  Mrakeš  vinil  jej  Jana 
z  Ersovic  z  nezdržení  smlouvy  o  Duchoně  z  Lešan  a  Blažka,  syna  jeho  Duchoňova, 
mezi  nimi  učiněné,  že  mu  na  čas  jmenovitý  měl  Xn  kop  grošuov  míšeňských  dáti, 
a  tomu  až  dosavad  jest  dosti  neučinil.  A  na  to  vedl  jest  svědka  Václava  z  Ghvo- 
jence,  miestopísaře  královstvie  Českého,  a  Víta  z  Radslavic  jakožto  smlúvce  mocné, 
na  kterýchž  sú  hýli  o  to  mocně  přestali.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc.,  najvyšší  hoňnistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slySevše  puohon  i  svědomí,  takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  sú  na 
svrchupsaných  smlůvcí  byli  přestali,  a  nadepsaní  smlúvce  Václav  z  Chvojence  a  Vít 
z  Radslavic  to  ústně  před  JMtmi  pány  seznali,  že  jest  puohon  mezi  stranami  minuti 
měl,  a  on  Jan  pohnaný  jemu  Mrakšovi  VI  kop  grošuov  českých  dáti  měl :  i  z  té  pří- 
činy podle  té  smlouvy  a  výpovědi  aby  se  té  smlúvě  dosti  stalo  od  dnešnieho  dne  ve 
dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykct 

R.  m.  L  167.  a. 

1531. 

Mezi  Litmírem  z  Háje  a  Kateřinou  kněžnou  Mínsttberskou  o  postavení  poddaného  pro  zbití 

dvou  klisen.  1509,  14.  listopadu. 

Líthmír  z  Háje  pohnal  osvícenu  kněžnu  paní  Eateřinu  kněžnu  Minstrberskú, 
hrabinku  Eladskú  etc.  Jejie  Mt,  aby  Mathouška,  přikázaného  svého,  kterýž  jest  ve  vsi 
Jejie  Mti  u  člověka  jejieho  Jana  v  Hubově,  postavila  před  najvyšším  panem  hofmistrem 
královstvie  Českého  a  raddami  krále  JMti.  Vinil  ho  z  toho,  že  jest  mu  dvě  klimé 
jeho  zbil,  kteréžto  on  Lithmír  sobě  XH  kop  grošuov  Českých  pokládá.  Vložen  puohon 
léta  MDVni^  v  pondělí  den  svatého  Diviše  [9.  října]. 

V  té  při  mezi  Lithmírem  z  Háje  s  jedné,  a  Mathouškem  přikázaným  osviecené 
kněžny  paní  Eatheřiny  kněžny  Minstrberské  postaveným  strany  druhé.  Edežto  tigž 
Lithmír  vinil  jej  Mathouška  z  toho,  že  jest  mu  dvě  klisně  jeho  zbil,  kteréžto  on 
Lithmír  XH  kop  grošuov  českých  sobě  pokládá.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti 
tomu  on  Mathoušek  postavený  odpíraje  pravil,  že  těch  klisen  svévohiě  nepojal,  pravě, 
že  jest  jeho  Jan  Hrdlík  prosil,  aby  jemu  těmi  klisnami  šindel  vezl.  A  na  to  ukázal 
svědomie.    Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  nigvyšší  hof- 


Nálemy  b  roku  1609  o  sv.  Martině.  203 

mistr  králoYstyie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  paohon, 
odpor,  svědomí  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  on 
Mathouš  postavený  svědomím  to  jest  provedl,  že  jest  Jan  Hrdlík  tn  vládl  a  hospo- 
dařil v  Petřichovicích,  a  za  to  jeho  Mathouše  žádal  i  těch  klisen  paojčíl,  aby  jemu 
ten  šindel  vezl :  i  z  té  příčiny  jemu  Lithmírovi  puovodu  tiem,  z  čehož  jest  jej  vinil, 
povinovat  nenie.  Než  chce-li  on  Lithmír  k  komu  o  to  dále  hleděti,  právo  mu  se 
nezavírá.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  181.  b. 

1532. 

Mezi  Martinem  MajSnarem  a  Markétou  z  Ajtenburka  spolu  se  syny  Blažka  z  Velené  o  dluh. 

1509,  14.  listopadu. 

Martin  Mayšnar,  kožišník  a  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Mar- 
kétu z  Aytenburgka,  manželku  někdy  Blažka  z  Velené,  a  Víta,  Jana,  Václava  a  Zig- 
munda  vlastních  a  nedílných  bratří.  Vložen  puohon  léta  MDVm®  v  středu  před 
svatým  Šimonem  a  Judu  [25.  října]. 

V  té  při  mezi  Martinem  Mayšnarem,  kožišníkem  a  měštěnínem  Nového  města 
Pražského,  s  jedné,  a  Markétu  z  Aytenburgka,  manželku  někdy  Blažka  z  Veleně, 
a  Vítem,  Janem,  Václavem  a  Zigmundem,  vlastními  a  nedílnými  bratřími,  syny  téhož 
Blažka  z  Veleně,  držiteli  statku  téhož  Blažka,  s  strany  druhé.  Jakož  je  vinil  puovod 
ze  čtyř  kop  grošuov  bez  VI  grošuov  vše  českých  dluhu  jemu  Mayšnarovi  od  svrchu 
psaného  Blažka  za  kožešnické  věci  pozuostalého.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti 
tomu  oni  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  to  ^svědomie  Pražan  Novoměstských  nenie 
podle  práva,  při  tom  žádajíce  pánuov  JMtí  za  opatřenie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc.,  niy  vyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vla- 
dykami,' krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  i  jich  s  obů  stran  pře  líčenie  a  nahlédše 
v  svědomie,  takto  o  tom  nalezli :  Poněvadž  on  Mayšnar  dvěma  svědky,  registry  komor- 
ními zapsanými,  pokázal,  že  jest  nebožtík  Blažek  ten  kožich  liščí  a  kuní  k  sobě  přijal ; 
z  té  příčiny  dávají  jemu  Mayšnarovi  za  právo  podle  jeho  puohonu,  a  oni  pohnaní 
aby  jemu  Mayšnarovi  tu  summu  v  puohonu  menovanů,  to  jest  čtyři  kopy  grošuov  bez 
Víti  grošuov  vše  českých,  dali  od  dnešního  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  A  chtie-li 
oni  pohnaní  dále  o  to  k  komu  hleděti,  právo  jim  se  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo 
se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  206.  a. 

1533. 

Mezi  Václavem  Roupovským  z  Roupova  a  Zikmundem  z  Lestkova  o  vydání  svěřených  peněz. 

1509,  14  listopadu. 

Václav  Roupovský  z  Roupova  pohnal  Zigmunda  z  Lestkova,  měštěnína  Starého 
města  Pražského.  Vinil  ho  z  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  někdy  paní  Zygoně  hrabince 

26* 


204  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

z  Ortmbergka  příslušejících.     Vložen  puohon  léta  MDVIII®  ve  čtvrtek  před  svatým 
Havlem  [12.  října]. 

y  té  při  mezi  panem  Václavem  Roupovským  z  Roupova  puovodem  s  jedné, 
a  Zigmundem  z  Lestkova,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  pohnaným  s  strany 
druhé.  Kdež  týž  pan  Václav  Roupovský  vinil  jej  Zigmunda  z  padesáti  kop  grošuov 
míšeňských,  někdy  paní  Zygoně  hrabince  z  Ortmbergka  příslušejících,  kteréž  jest  týž 
Zigmund  k  sobě  přijal  a  jich  těch  padesáti  kop  grošuov  míšeňských  témuž  panu 
z  Roupova,  kterémuž  po  již  menované  paní  hrabince  spravedlivě  náležejí,  vydati 
nechce.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Zigmund  pohnaný  odpíriye  pravil, 
že  nebožka  paní  hrabinka  zřiezenie  řádné  a  kšaft  o  svém  statku  učinivši,  o  tomto 
dluhu  zmienky  neučinila  ižádné,  než  že  se  on  Zigmuud  k  tomu  zná,  že  jest  těch 
padesáte  kop  k  sobě  vzal  a  za  sebú  je  má,  ale  že  jest  dobře  učiniti  mohl  podle  té 
dobré  vuole,  kterúž  od  též  paní  hrabinky  na  list  hlavní  má.  A  na  to  ten  list  hlavní 
vyvážený  a  dobru  vuoli  na  ten  list  svědčící  ukázal.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pem- 
šteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vlady- 
kami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčení,  svrchu  psaný  list  hlavní, 
dobru  vuoli  naň  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  on  pan  Václav  puovod  to  jest  dosta- 
tečně svědomím  provedl,  že  on  Zigmund  pohnaný  ku  paní  hrabince,  když  na  smrtedlné 
posteli  ležela,  přišel,  jie  prosil,  aby  mu  ty  peníze  odpustila,  a  ona  toho  učiniti  ne- 
chtěla, než  jemu  panu  Václavovi  je  dala,  a  tomu  svědomí  on  Zigmund  pohnaný  ne- 
odepřel; i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  panu  Roupovskému  puovodovi  podle  jeho 
puohonu  za  právo,  takže  on  Zigmund  jemu  těmi  Lti  kopami  grošuov  míšeňských 
v  puohonu  položenými  jest  vinen,  a  ty  aby  jemu  dal  ve  dvú  nedělech  pořád  zběhlých. 
Dal  památné.  Stalo  se  v  středu  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  802.  a.    SroT.  nález  &  1473  na  str.  168. 

1534. 

Mezi  Anežkou  z  Čečelic  a  Mandalenou  z  Vrtby  spolu  s  Václavem  z  Doubravice  o  dluh. 

1509,  15.  listopadu. 

Anežka  z  Čečelic  pohánie  paní  Mandalenu  z  Vrtby  a  na  Hořovicích  a  Václava 
z  Doubravice  na  Taynci.  Viniti  je  chce  jakožto  mocné  poručníky  a  držitele  statku 
nebožtíka  pana  Lithvína  z  £[linšteina  z  patnácti  kop  grošuov  českých  dluhu  jí  paní 
Anežce  od  téhož  někdy  pana  Litvína  zuostalého  etc.  Vložen  puohon  létha  MDVin^ 
ve  čtvrtek  před  svatů  Lidmilů  [14.  září]. 

V  té  při  mezi  Anežku  z  čečelic  puovodem  s  jedné,  a  paní  Mandelenú  z  Vrtby 
a  na  Hořovicích  a  Václavem  z  Dúbravice  na  Taynci  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdežto  táž  Anežka  viní  je,  paní  Mandelenú  a  Václava  svrchu  psané,  jakožto  mocné 
poručníky  a  držitele  statku  nebožtíka  pana  Litvína,  z  patnácti  kop  grošuov  českých 


Nálezy  z  roku  1509  o  sv.  Martine.  205 

dluhu  jí  paní  Anežce  od  téhož  někdy  pana  Litvína  zuostalého.  A  na  to  ukázala  svě- 
domie.  Proti  tomu  oni  pohnaní  pověděli  sú,  že  se  jim  zdá,  poněvadž  sirotci,  nebožce 
páně  Litvínovi  děti,  léta  mají  a  v  své  se  uvazují,  že  k  tomuto  puohonu  odpoviedati 
povinni  nejsú,  a  aby  o  to  hleděli  k  sirotkóm.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  HelfenSteíně  etc.,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  vyslyševše  puohon,  odpor  i  svědomie,  nalezli:  Poněvadž  ona 
Anežka  puovod  ten  dluh  provedla,  a  oni  pohnaní  dluhu  neodpierají  a  statku  sirotčieho 
ještě  v  držení  jsú  a  puohonem  v  držení  statku  sirotčieho  zastiženi  jsú:  z  té  příčiny 
aby  tomu  učinili  dosti  a  dluh  ten  v  puohonu  dotčený  XY  kop  grošuov  českých  jí 
Anežce  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých  aby  dali.  Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  L  11.  b. 

1535. 

Mezi  Bohuslavem  Vrchotou  z  Slatiny  a  Václavem  Mouřenínem   z  Nebovid  o  dostiučinění 

smlouvě.  1509,  15.  listopadu. 

Bohuslav  Vrchota  z  Slatiny  pohnal  Václava  Mouřenína  z  Nebovid.  Viniti  ho 
chce  z  toho,  kdežto  on  Mouřenín  jeho  Bohuslava  jest  pohnal  před  úřad  purgkrabství 
Pražského  dvěma  puohony  etc.  Vložen  puohon  létha  MDD[  v  pondělí  den  svatého 
Řehoře  [12.  března]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Vrchotú  z  Slatiny,  puovodem  s  jedné,  a  Václavem 
Mouřenínem  z  Nebovid  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  on  Bohuslav  pohnal  a  vinil 
jej  Mouřenína  z  toho,  kdež  jest  on  Mouřenín  jeho  Bohuslava  pohnal  před  ouřad 
purgkrabstvie  Pražského  dvěma  puohony  pro  některé  summy,  jakožto  pak  ti  puohonové 
to  v  sobě  šíře  ukazují;  kdež  pak  týž  Bohuslav  s  týmž  Mouřenínem  smlouvu  jest 
učinil  vo  ty  summy  v  obou  puohonech  svrchu  psaných  položené;  kdež  on  Mouřenín 
na  tom  přestav  a  přes  tu  smlouvu  k  těm  puohonóm  jest  stál,  toho  učiniti  nemaje, 
a  na  témž  Bohuslavovi  jest  právo  ustál  před  úřadem  purgkrabským  k  těm  oběma 
puohonóm,  kdež  on  Bohuslav  pokládá  sobě  to  a  takové  ustálé  právo  padesát  kop 
grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  svědomie.  Proti  tomu  on  Václav  Mouřenín  pohnaný 
odpieraje  pravil,  že  jest  s  ním  s  Bohuslavem  smlouvy  neměl  žádné  dokonalé;  než 
na  takový  zpuosob  se  s  ním  smlúval,  jestliže  by  mu  udělal  list  na  XVIII  kop  grošuov 
míšeňských,  a  to  do  dvú  nedělí,  a  jestliže  jemu  je  igistí,  že  té  summy,  kterúž  jest 
za&  dal  Piramovi  Kapounovi  od  Hory,  jemu  Bohuslavovi  pustiti  chce,  však  bez  práva 
svého  pohoršenie.  Ale  on  Vrchota  toho  jest  neučinil.  A  na  to  také  ukázal  svědomie. 
Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú  stran  pře  líčenie 
i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  to  Bohuslavovi  svědkové  někteří  vyznali,  učiní-li  Bohu- 
slav té  smlouvě  dosti  ve  dvú  nedělí,  že  on  Mouřenín  tu  smlúvu  držeti  chce,   však 


206  Z).  Xm.  Registra  8<mdiA  komorního. 

s  tú  výhradu  bez  práva  jeho  pohoršeme,  též  také  Mouřenínaov  svědek  také  jest  to 
vyznal,  a  on  Bohuslav  toho  jest  ničímž  nepokázal,  že  jest  té  smloavě  dosti  učinil: 
i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  Václavovi  Mouřenínovi  za  právo,  tak  aby  se  práva  svého 
stáného  držal.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX^  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykd. 

R.  m  1.  82.  b. 


1536. 
Mezi  Ctiborem  z  Chřenovic  a  Petrem  Leptéjem  z  Heroltíc  o  rčení.  1509,  15.  listopadu. 

Ctibor  z  Chřenovic  pohnal  Petra  Leptěje  z  Heroltic  a  z  Vozárovic.  Viniti 
ho  chce  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  mu  řekl,  že  on  pro  Havla,  bratra  jeho,  kteréhož 
potom  pan  Václav  Popel  vysoudil,  žádné  škody  v  tom  nevezme  etc.  Vložen  puohon 
létha  MDIX®  v  středu  po  Zvěstovánie  Matky  božie  [28.  března]. 

V  té  při  mezi  Ctiborem  z  Chřenovic  puovodem  s  jedné,  a  Petrem  Leptějem 
z  Heroltic  a  z  Vozárovic  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Ctibor  viní  ho 
Leptěje  ze  rčenie,  tu  kdež  jest  mu  řekl,  že  on  pro  Havla,  bratra  jeho,  kteréhož 
potom  pan  Václav  Popel  vysoudil,  žádné  škody  v  tom  nevezme,  prošiv  ho,  aby  jej 
Havla  neopouštěl,  ale  o  něho  aby  stál,  a  že  on  Havel  žádnému  člověčenstvie  nesli- 
boval, než  že  sobě  svobodný  jest.  Na  kteréžto  jeho  rčenie  on  Ctibor  ubezpečil  se 
a  o  téhož  Havla  na  jeho  přiřčenie  a  na  jeho  žádost  stál.  Ale  to  se  pak  jinač,  než 
jest  jej  on  zpravoval  a  jemu  přiříkal,  nalezlo,  a  skrze  to  týž  Ctibor  ujmy  na  svém  statku 
vzal,  [které  sobě]  XLH  a  puol  kopy  grošuov  XV  grošuov  vše  českých  pokládá.  A  na  to 
ukázal  svědomí.  Proti  tomu  on  Petr  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  mu  Ctiborovi  tiem 
puohonem  nic  povinovat  nenie,  a  to  tudy,  že  témuž  Ctiborovi  Havel  bratr  jeho  Petruov 
na  hradě  Pražském  k  soudu  byl  postaven,  a  on  Ctibor,  když  se  súditi  na  ten  čas 
neměl,  kázal  jest  jemu  Havlovi  na  Eambergk  a  tam  jest  jej  ctí  a  věru  zavázal,  a  on 
Havel  že  jest  mu  potom  pryč  ušel.  A  na  to  také  vedl  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  českďio,  se 
pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  žalobu  i  odpor  i  svědomí, 
nalezli:  Poněvadž  on  Petr  to  jest  provedl,  že  jest  Havel,  bratr  jeho,  jemu  Ctiborovi 
na  hradě  Pražském  k  soudu  postaven  byl,  a  Ctibor  nemaje  soudu  na  ten  čas  kázal 
mu  jíti  na  Eambergk  a  tam  jej  potom  ctí  a  věrou  zavázal,  a  tak  se  jest  z  toho  při- 
řčenie sám  vyvedl,  poněvadž  jest  jej  nad  to  přirčení  slibem  zavazoval :  i  z  té  příčiny 
on  Petr  Leptej  tou  pokutou  jemu  Ctiborovi  vinen  nenie.  Dal  památné.  Stalo  se  létha 
MDIX^  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  68.  a. 


Náleisy  z  roku  1509  o  sv.  Martině.  207 

1537. 

Mezi  HanuSem  Elbognerem  z  Chebu  a  bratřími  Šliky  z  Holejče  o  dluh.  1509,  15.  listopadu. 

Hanuš  Elbogner,  měštěnín  města  Chba,  pohnal  pana  Osmana,  pana  Pangracia 
a  pana  Albrechta  Šlikuoy  bratří  ylastoích  z  Holayče,  hrábí  Pasaunských  a  synuoy 
někdy  pana  Yáclaya  odtudž  Šlika  z  Holayče.  Vinil  je  z  nezaplacení  šest  set  zlatých 
a  XXXVI  zlatých.  Vložen  puohon  MDIX^  ye  čtyrtek  den  syatého  Longina  [15.  března]. 

V  té  při  mezi  Hanušem  Elbognerem,  měštěnínem  města  Chba,  puoyodem  s  jedné, 
a  panem  Osmanem,  panem  Pangracím  a  panem  Albrechtem,  ylastními  bratřími  z  Ho- 
layče, pohnanými  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Hanuš  Elbogner  yinil  je  bratry  syrchu 
psané  etc.  z  nezaplacenie  šesti  seth  a  XXXVIti  zlatých  dluhu  jemu  Hanušoyi  od 
téhož  někdy  pana  Václaya  Šlika  otce  jich  sprayedliyě  zuostalého.  A  na  to  ukázal 
páně  Vádayuoy  Šlikuoy  list  hlayní,  kterýmž  se  i  syé  dědice  Jiříkoyi  kramáři,  měště- 
nínu města  Chba,  zapisuje.  Ukázal  také  list,  kdež  týž  Jiřík  kramář  syé  práyo  a  ten 
dluh  yzdáyá  Hanušoyi  Elbogneroyi  a  jeho  synóm  etc.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najyyšší  hofinistr  králoystyie  českého,  se  pány 
a  yladykami,  krále  JMti  raddami,  yyslyšeyše  strany  a  y  ty  listy  puoyodoyy  pilně 
nahlédše:  Poněyadž  puoyod  pokázal  jest  listy  podle  syého  puohonu,  ješto  ti  listoyé 
y  sobě  pokuty  na  ty  dluhy  držie  a  zayírají ;  i  z  té  příčiny  JMt  ten  puohon  zdyihají. 
Dali  památné.  Stalo  se  ye  čtyrtek  po  syatém  Brykcí. 

B.  m.  L  119.  a. 

1538. 

Mezi  Jakubem  z  Lestkoya  a  Zikmundem  z  Lestkoya  o  pobrání  yozů  a  koní. 

1509,  15.  listopadu. 

Jakub  z  Lestkoya  pohnal  Zigmunda  odtudž  z  Lestkoya  na  Ghyatěrubech.  Vinil 
ho  z  pobránie  yozů,  jednoho  krytého  a  čtyř  koní,  a  druhého  formanského  fasunku  též 
se  čtyřmi  koňmi,  kteréž  jest  na  syobodné  králoyské  silnici  pobral,  pacholky,  kteříž 
ty  vozy  yezli,  ctí  a  yěrou  zayázay,  aby  je  ty  yozy  i  s  koňmi  na  Chyatěruby  yedli 
a  dovezli.  Vložen  puohon  léta  MDVni^  ve  čtvrtek  před  Početím  Matky  boží  [7. 
prosince]. 

V  té  při  mezi  Jakubem  z  Lestkoya  puoyodem  s  jedné,  a  Zigmundem  odtudž 
z  Lestkoya  pohnaným  s  strany  druhé.  Jakož  jeho  puovod  vinil  z  pobránie  vozu  je- 
dnoho krytého  a  čtyř  koní  a  druhého  formanského  fasunku  též  se  čtyřmi  koňmi, 
kteréž  jest  na  svobodné  královské  silnici  pobral,  pacholky,  kteříž  ty  vozy  vezli,  ctí 
a  věrou  zavázav,  aby  je  ty  vozy  i  s  koňmi  na  Chvatěruby  yezli  a  dovedli,  ježto  on 
Jakub  se  na  téhož  Zigmunda  toho  nenadal.  Kteréžto  vozy  a  těch  osm  koní  jmeno- 
vaný Jakub  sto  kop  grošuov  českých  pokládá.   A  na  to  ukázal  svědomí.   Proti  tomu 


208  D.  XIII.  Begisira  solidu  komorního. 

Zigmund  pohnaný  pravil,  že  jest  jich  těch  koní  ani  vozuov  nebral  ani  pacholknov 
těch  zavazoval,  ale  že  jest  je  posel,  kterýž  od  pana  purkrabí e  Pražského  s  obranním 
listem  byl  poslán,  zavazoval,  a  ten  posel  jim  rozkázal,  aby  s  těmi  koňmi  a  vozy  zase 
na  Chvatěruby  jeli.  A  na  to  akázal  svědomí.  Ta  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na 
Helfenšteině  etc,  niy vyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami,  krále 
JMti  raddami,  slyševše  paohon,  odpor  i  svědomí,  nalezli :  Poněvadž  on  Jakub  puovod, 
poručník  téhož  Zigmunda,  toho  ničímž  neprovozuje,  by  to  jeho  koni  a  vozové  vlastní 
byli,  a  také  toho  jest  ničímž  nepokázal  vedle  práva,  by  týž  Zigmund  je  bral  a  zavazoval, 
než  to  jest  Zigmund  ukázal  a  dostatečně  provedl,  že  ten,  kterýž  jest  jel  s  obranním 
listem  od  pana  purkrabie,  že  těm  pacholkem  s  vozy  a  s  koňmi  kázal  jest  jetí  zase 
na  Chvatěruby,  a  tak  aby  jeho  Zigmunda  zmocnil  statku  podle  listu  obranního :  i  z  té 
příčiny  on  Zigmund  jemu  Jakubovi  tiem  puohonem  povinovat  nenie.  Dal  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

B.  m.  1.  168.  a.    Stv.  nález  č.  1628  na  str.  200. 

1539. 

Mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabí  a  měšfanem  Staroměstským   Ondřejem  MěSečníkem 

o  navrácení  dvou  listů  zapečetěných.   1509,  15.  listopadu. 

Václav  Vrchlabský  z  Vrchlabí  pohnal  Vondřeje  Měšečníka,  Starého  města 
Pražského  měštěnína.  Vinil  jej  z  nevrácenie  dvú  listuov  zapečetěných,  kteréž  jest  jemu 
schovati  dal.  Vložen  puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  před  svatým  Řehořem  [8,  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  Vrchlabským  z  Vrchlabie  puovodem  s  jedné,  a  Von- 
dřejem  Měšečníkem,  Starého  města  Pražského  měštěnínem,  pohnaným  s  strany  druhé. 
Kdežto  jej  Vondřeje  pohnaného  vinil  týž  Václav  puovod  z  nevrácenie  dvú  listuov 
zapečetěných,  kteréž  jest  jemu  schovati  dal,  kteréžto  listy  pan  kancléř  psal,  jeden 
panu  Lvovi  niqvyššímu  purgkrabí  Pražskému,  a  druhý  panu  Janovi  Šumburkovi,  haj- 
tmanu  manstvie  Trutnovského,  o  některé  pilné  a  znamenité  potřeby  a  spravedlností 
jeho  Vrchlabského,  kterýchžto  listuov  on  Měšečník  svévolně,  tak  jakž  jest  je  od  něho 
přijal,  jemu  Vrchlabskému  zase  vrátiti  nechce.  Kteréžto  listy  on  Vrchlabský  pokládá 
sobě  XXV  kop  grošuov  českých,  při  tom  pravě,  že  jsů  ti  listové  jemu  Vrchlabskému 
potřební  byli,  a  že  mu  jich  svěřil  a  že  jich  otvierati  neměl.  A  na  to  ukázal  svědomie 
a  nález  pana  Lva,  najvyššieho  purkrabie  Pražského,  mezi  ním  Vrchlabským  a  týmž 
Měšečníkem  učiněný.  Proti  tomu  on  Vondřej  Měšečník  odpíraje  pravil,  že  jest  ty  listy 
k  sobě  přgaté  jemu  Vrchlabskému  kladl  a  jemu  je  vracoval,  a  on  Vrchlabský  týchž 
listuov  přijíti  nechtěl,  a  že  o  takové  o  všecky  věci  předešlé  s  ním  s  Vrchlabským 
smlouvu  má,  aby  sebe  o  ty  předešlé  věcí  nevinili  ani  se  z  nich  napomínali.  A  na  to 
ukázal  svědomie.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pernšteina  na  Helfenšteině  etc.,  najvyšší 
hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  vyslyševše  obú 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  209 

stran  pře  Učenie,  nález  purkrabský  i  svědomie,  nalezli :  Poněvadž  on  Vrchlabský  puovod 
některé  ukázal  jest  svědomí  neřádně  přišlé,  a  to  v  tom,  kdež  Václav  z  Payru  re- 
gistry purkrabskými  svědčil,  to  seznává,  že  jest  pacholek  jeho  Vrchlabského  k  Ondře- 
jovi nadepsanému  pohnanému  přišel,  a  tu  že  jest  k  němu  on  Ondřej  mluvil,  že  by 
jeho  pacholek  Ondřejóv  ty  Vrchlabského  listy  odevřel  bez  jeho  vuole;  a  týž  Václav 
z  Payru  v  listu  svého  svědomí  svědčí,  že  by  on  Vondřej  řekl:  Stěžka  sem  těch  li- 
stuov  sám  neodevřel,  a  tuším,  že  jest  je  pacholek  muoj  zřezal  aneb  ztrhal,  a  tak  se 
to  jeho  Payrovo  svědomí  dvojí  a  nesrovnává;  a  také  ti  listové,  pro  kteréž  on  Vrch- 
labský pohnal,  jemu  Vrchlabskému  jeho  spravedlnosti  nezavřeli  v  ničemž,  a  nenie 
znáti,  by  tudy  jeho  spravedlnosti  a  statku  co  k  ujmě  bylo:  i  z  těch  příčin  on  Von- 
dřej pohnaný  jemu  Vrchlabskému  tou  pokutou  v  puohonu  menovanú  vinen  nenie. 
A  jestliže  by  se  potomně  komu  to  přihodilo,  že  by  takově  aneb  k  tomu  podobně  svědčil 
a  s  tiem  k  soudu  přišel,  že  by  JMt  věděli  se  jak  k  takovému  mieti.  Dal  památné. 
Stalo  se  ve  čtvrtek  po  svatém  Brykcí. 

R  m  1.  302.  b. 

1540. 

Mezi  Bohunkem  Špínou  z  Jenifiovic  a  Janečkem  z  Jíkve  o  navrácení  ukradené  klisny 

8  dvěma  jejími  hříbaty  jeho  poddanému.  1509,  16.  listopadu. 

Bohunek  Špína  z  Jenišovic  pohnal  Janečka  z  Jíkvy.  Viní  ho  z  toho,  že  člo- 
věku jeho,  rychtáři  z  Litětin,  nechce  vrátiti  klisny  a  dvé  hříbat  od  nie. 

V  té  při  mezi  Bohunkem  Špínu  z  Jenišovic  s  jedné,  a  Janečkem  z  Jíkvy 
s  strany  druhé.  Jakož  jej  viní  z  toho,  že  člověku  jeho  rychtáři  z  Litětin  nechce  vrá- 
titi klisny  a  dvé  hříbat  od  ní,  kterážto  klisna  jest  témuž  rychtáři  z  Litětin  zlodějsky 
ukradena  a  u  téhož  Janečka  nalezena.  A  ji  tu  klisnu  s  těmi  hříbaty  pokládá  sobě 
dvadceti  kop  grošuov  českých  etc,  tak  jakož  puohon  plněji  ukazuje.  A  ukázal  na 
to  svědomí.  Proti  tomu  pohnaný  odpieraje  pravil,  že  pohání  z  klisny  a  ze  dvú  hříbat 
a  že  toho  ničímž  neprovodí,  by  jemu  hříbata  ukradena  byla,  než  toliko  klisna,  tudy 
že  by  ten  puohon  byl  zmatečný,  a  že  jest  ten  puohon  udělal  bez  potřeby,  poněvadž 
chtěl  jemu  vrátiti  tu  klisnu  bez  puohonu.  A  na  to  ukázal  svědomí.  Tu  JMt  pán,  pan 
Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  takto  o  tom  vypověděli:  Poněvadž  on  jest  Bohunek 
klisnu  svú  u  něho  u  Janečka  nalezl,  kteráž  mu  ukradena  jest,  a  to  jest  provedl; 
a  on  Janček  se  k  klisně  zná,  ale  že  ji  neukradl,  ale  svobodně  koupil,  a  to  také  pro- 
vedl, že  ji  vrátiti  chtěl,  a  na  to  ukázal  také  svědomí;  i  poněvadž  ji  prve  tu  klisnu 
vrátiti  chtěl  a  kradenu  koupil,  aby  mu  ji  ještě  vrátil,  a  to  od  dneška  ve  dvú  ne- 
dělech  pořád  zběhlých.  A  poněvadž  Bohunek  neprovedl,  by  ta  hříbata  od  té  klisny 
byly,  že  on  Janček  jemu  ty  hříbata  vracovati  povinovat  nenie.    A  poněvadž  obojím 

ArciiiT  Četký  XUL  S7 


210  D.  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

stranám,  puoyodovi  klisna  se  přisuzuje  a  pohnanému  hříbata,  z  té  příčiny  škody  mezi 
stranami  se  zdvihají.  Stalo  se  léta  MDIX^  v  pátek  před  svatů  Alžbětu. 

R.  m.  L  31.  b. 

1541. 

Mezi  Vilémem  z  Pemšteina  a  Janem  Svitákem  z  Landšteina  o  postavení  člověka  poddaného 

pro  kupování  kradených  věcí.  1509,  16.  listopadu. 

Bohuslav  Chrt  z  Ertína,  miestopurkrabie  Pražsky,  Ondřej  Skalský  z  Rati- 
boře a  mistr  Jan  z  Vrathu  etc.,  mocní  poručníci  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  dskami  zemskými  zapsaní,  po- 
hnali pana  Jana  Svitáka  z  Landšteina  na  Tuchorazi,  aby  člověka  svého  Jana  z  Chrástu, 
o  kteréhož  jest  mu  Bohuslav  Běškovec,  hejtman  Pardubský,  aby  se  jím  ujistil,  psal, 
postavil  před  soudem  komorním  a  raddami  krále  JMti.  Viniti  ho  chtějí  z  toho,  že 
jest  kupoval  kradené  věci  etc.  Vložen  puohon  léta  MDIX  v  středu  [sic]  na  den  sva- 
tého Havla  [16.  října]. 

V  té  při  mezi  Bohuslavem  Chrtem  z  Ertína,  miestopurkrabí  Pražským,  On- 
dřejem Skalským  z  Ratiboře  a  mistrem  Janem  z  Vrathu,  Starého  města  Pražského 
kancléřem,  mocnými  poručníky  urozeného  pána,  pana  Viléma  z  Pemšteina  na  Hel- 
fenšteině  etc,  najvyššího  hofmistra  královstvie  Českého,  dskami  zemskými  zapsanými, 
puovody  s  jedné,  a  panem  Janem  Svitákem  z  Landšteina  na  Tuchorazi  pohnaným 
s  strany  druhé.  Kdež  svrchupsaní  poračníci  puovodové  pohnali  jej  pana  Jana  z  toho, 
aby  člověka  svého  Jana  z  Chrástu,  o  kteréhož  jest  mu  Bohuslav  Běškovec,  hejtman 
Pardubský,  aby  se  jím  ujistil,  psal,  postavil  před  soudem  komomím  a  raddami  krále 
JMti,  že  téhož  Jana  z  Chrástu  viniti  chtie  z  toho,  že  jest  kradené  věci  kupoval, 
sukna,  kteréž  sú  jeho  páně  z  Pemšteina  etc  lidem  z  Rychnova  loupežem  na  silnici 
pobrány,  kterážto  sukna  nadepsaní  pohánějící  sto  kop  grošuov  českých  pokládají.  Tu 
Jan  Hampl,  jeho  páně  Januov  z  Landšteina  pohnaného  poračník,  na  miestě  téhož 
pana  Jana  žádal  JMti  pánuov  za  hojemstvie.  Proti  tomu  puovodové  odpieriqíce  pra- 
vili, poněvadž  pan  Sviták  podle  puohonu  se  nezachoval  a  toho  člověka  svého  nepo- 
stavil, že  mu  hojemství  dáno  býti  nemá,  žádajíce  v  tom  JMti  za  opatřeme.  Zase 
proti  tomu  poračník  páně  Svitákuov  pověděl,  že  jest  ho  postaviti  nemohl,  poněvadž 
puohonem  u  něho  zastižen  nebyl,  a  že  jest  bezelstně  utekl.  Proti  kterýmžto  slovóm 
nadepsaní  puovodové  pověděli  sů,  že  jest  se  jím  byl,  tiem  Člověkem,  pan  Sviták  uji- 
stil, a  to  Bohuslavovi  Běškovcovi,  hejtmanu  na  Pardubicích,  připsal,  a  oni  na  to  uji- 
štění jej  pana  Svitáka  pohnali.  A  na  to  ten  jeho  páně  Svitákuov  list  ukázali.  Tu 
JMt  páni  a  vladyky,  kráJe  JMti  raddy,  slyševše  puohon,  odpor  pohnaného  i  ten  list 
od  pana  Svitáka  jemu  Běškovcovi  psaný,  takto  o  tom  nalezli:  Poněvadž  se  to  z  listu 
páně  Svitákova,  kterýž  Běškovcovi  připsal,  zřetedlně  shledává,  že  on  pan  Sviták  tiem 


/j 


Nálezy  z  rohu  1509  o  sv.  Martině.  211 

svým  člověkem  se  ujistil,  a  nadepsaní  puovodové  na  to  jeho  páně  Svitákovo  připsání 
a  toho  člověka  jeho  ujištěnie  jej  pana  Svitáka  pro  postavenie  toho  člověka  pohnali, 
a  on  pan  Sviták  puohonu  dosti  neučiniv  a  toho  člověka  nepostaviv,  chtěl  jest  ho- 
jemstvie  bráti,  kdež  jest  toho  učiniti  nemohl,  a  také  jeho  páně  Svitákuov  prve  me- 
novaný  poručník  toho  jest  ničímž,  by  ten  člověk  bezelstně  utekl,  neprovedl :  i  z  těch 
příčin  dává  se  nadepsaným  puovodóm  podle  jich  puohonu  za  právo,  tak  že  jest  on 
pan  Sviták  tou  pokutou  v  puohonu  menovanú,  to  jest  těmi  sty  kopami  grošuov  če- 
skými vinen,  a  ty  aby  jim  dal  ve  dvú  nedělech  od  dnešnieho  dne  pořád  zběhlých. 
Dali  památné.     Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.   33.  a. 

1542. 

Mezi  Jiříkem  Bradáčem  z  Domaňovic  a  Haškem  z  Wartmberka  o  nevydání  odkazu. 

1509,  16.  listopadu. 

Jiřík  Bradáč  z  Domaňovic  pohnal  pana  Haška  z  Watmbergka  a  na  Smidařích, 
držitele  statku  někdy  pana  Petra  odtudž  z  Watmbergka,  bratra  jeho,  z  toho,  kdež 
týž  pan  Petr  měl  jest  při  sobě  tisíc  zlatých  uherských  někdy  od  pana  Henyka  Ště- 
panicského  svěřených,  z  kterýchžto  pan  Henyk  poručil  jest  dáti  témuž  Jiříkovi  sto 
kop  grošuov  českých.  Vložen  puohon  léta  MDVHI®  v  pátek  po  svatém  Yppolitu 
[18.  srpna]. 

V  té  při  mezi  Jiříkem  Bradáčem  z  Domaňovic,  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Haškem  z  Watmberka  a  na  Smidařích,  držitelem  statku  někdy  pana  Petra  odtudž 
z  Watmbergka,  bratra  jeho,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdež  týž  Jiřík  Bradáč  vinil 
jej  z  toho,  kdež  týž  pan  Petr  měl  jest  při  sobě  tisíc  zlatých  uherských  někdy  od 
pana  Henyka  Štěpanicského  svěřených,  z  kterýchžto  pan  Henyk  poručil  jest  dáti 
témuž  Jiříkovi  sto  kop  grošuov  českých.  A  on  pan  Petr  jemu  jich  nedal,  z  nichžto 
týž  Jiřík  jej  pana  Haška,  držitele  statku  páně  Petrova,  vinil.  A  na  to  ukázal  jeho 
páně  Henykuov  kšaft  a  nebožtíka  pana  Petra  Bydžovského  list  pod  jeho  vlastní  pe- 
četí zapečetěný  a  svědomí.  Proti  tomu  pan  Hašek  pohnaný  odpíraje  pravil,  že  ten 
páně  Henykuov  kšaft  nenie  dostatečný  ale  neřádný,  a  také  že  svědomie  to  nenie 
podle  práva;  neb  některá  města  dávají  svědomí  od  lidí  cizích,  k  jich  právu  nepří- 
slušejících,  a  ti  že  na  pana  Haška  nic  neukazují.  A  také  že  svědčí  Jiříkovi  Zmeška- 
lovi  a  ne  jemu  Bradáčovi;  a  nad  to  že  jest  pan  Henyk  panu  Petrovi  nebožtíkovi 
vSecken  statek  svuoj  bez  výmienky  dluhem  dskami  zapsal.  A  poněvadž  sobě  v  tom 
zápisu  žádné  moci  a  vuole  nevymienil,  jesliže  jest  pak  co  dále  mimo  zápis  svuoj  od- 
kazoval, prvnieho  zápisu  nezrušiv,  že  to  moci  nemá  ižádné  podle  zřiezenie  zem- 
ského. A  na  to  ten  zápis  z  desk  i  zřiezenie  zemské  ukázal.  Naposledy  pak  i  toho 
dotekl,   že  ten  páně  Petruov  list  jest  promlčaný  a  moci  žádné  nemá,    poněvadž  mu 

27* 


212  D.  XIIL   Registra  soudu  komorního. 

již  Xni  leth  minulo.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc, 
najvyšší  hofinistr  královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami, 
v  jeho  páně  Henykuov  kšaft  a  páně  Petraov  list  nahlédše  i  všecka  svědomí  pilně 
vyslyševše,  nalezli :  Poněvadž  pan  Henyk  v  svém  kšaftu  položil,  že  jest  panu  Petrovi 
Bydžovskému  nebožtíkovi  svěřil  tisíc  zlatých  uherských,  a  z  těch  svěřených  zlatých 
nadepsanému  Bradáčovi  sto  kop  grošuov  českých  odkázal;  a  pan  Petr  listem  svým 
pod  svú  pečetí  k  tomu  dluhu  z  těch  svěřených  peněz  odkázanému  se  přiznává  a  za- 
platiti přiříká  a  v  tom  se  s  kšaftem  a  odkázáním  páně  Henykovým  srovnává,  kdežto 
on  pan  Henyk  to  odkázánie  jemu  Bradáčovi  z  těch  svěřených  peněz  dobře  učiniti 
mohl;  a  poněvadž  také  on  Bradáč  dvěma  provedl  svědky  z  pánuov,  že  jest  nebožtíka 
pana  Petra  za  jeho  živnosti  z  toho  napomínal  dluhu,  i  tudy  jest  práva  svého  k  tomu 
dluhu  odkázanému  nepromlčal:  protož  z  těch  ze  všech  příčin  dává  se  jemu  Jiříkovi 
Bradáčovi  podle  jeho  puohonu  k  těm  sto  kopám  grošuov  českým  za  právo,  a  ty  aby 
on  pan  Hašek  pohnaný  jemu  Bradáčovi  dal,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělech 
pořád  zběhlých.  Dal  památné.  Stalo  se  léta  MDIX°  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R  m.  1.  104.  a. 

1543. 

Mezi  Janem  Berkou  z  Dube  a  radou  města  Českého  Brodu  o  nevydání  statku  králem  daného. 

1509,  16.  listopadu. 

Pan  Jan  Berka  z  Dube  a  z  Drahobuze  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší 
obce  města  Brodu  Českého.  Vinil  je  z  nevydání  statku,  kterýž  jemu  král  JMt  dáti 
ráčil.  Vložen  puohon  létha  MDIX  v  úterý  před  svatým  Ambrožem  [3.  dubna]. 

V  té  při  mezi  panem  Janem  Berků  z  Dube  a  z  Drahobuze  puovodem  s  jedné, 
a  purgmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Českého  Brodu  pohnanými  s  strany  druhé. 
Kdež  týž  pan  Jan  vinil  je  Brodské  z  nevydánie  statku,  kterýž  jemu  král  JMt  dáti 
ráčil  i  jim  psáti,  aby  mu  vydán  byl,  tak  jakož  JKMti  dánie  to  v  sobě  plněji  zavírá; 
kterýžto  statek  pokládá  sobě  osm  seth  kop  grošuov  českých.  A  na  to  ukázal  dánie 
krále  JMti.  Proti  tomu  Brodští  pohnaní  odpírajíce  pravili,  že  sů  ty  všecky  věci, 
kteréž  sú  tu  po  Anně,  kteráž  od  Jindřiška  zamordována  jest,  vydali  Tomkovi,  manželu 
jejiemu,  a  to  že  sú  z  rozkázánie  krále  JMti  i  také  na  žádost  krále  Polského  JMti 
učinili.  A  na  to  JMKské  pána  našeho  i  také  krále  Polského  [listy]  okázali.  Zase  proti 
tomu  poručník  póvoda  pověděl,  že  on  pan  Jan  puovod  na  to,  což  jest  Anniného  bylo 
a  již  vydáno,  netáhne  se,  než  na  to,  což  jest  po  tom  Jindřichovi  zločinci  a  po  jeho 
tovaryši  zuostalo  a  jest.  A  na  ty  po  témž  Jindřichovi  zuostalé  věci  ukázal  jest  ceduli 
sepsánu.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  niqvyšší  hofmistr 
královstvie  Českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon,  ža- 
lobu, listy  královské,  nalezli :  Poněvadž  oni  Brodští  ty  zločince  tu  v  městě  svém  po- 


k^ 


Nálessy  g  rohu  1509  o  sv.  Martině,  213 

stihli,  neměvše  o  to  práce  ižádné,  a  král  JMt  to,  což  jest  týmž  zločincem  vzato, 
jemu  panu  Drahobozskéma  dáti  ráčil,  mimo  to,  což  sú  oni  Brodští  manželu  té  Anny 
zabité  navrátili ;  z  té  příčiny  oni  Brodští  aby  ty  všecky  věci,  kteréž  sú  koli  po  těch 
zločincích  zuostaly,  vydali  jemu  panu  Janovi  podle  dánie  krále  JMti,  a  to  od  dne- 
šnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých;  však  prve  aby  z  těch  věcí  zaplatili,  což 
sú  na  popravy  naložili.  Chce-li  pak  aneb  bude-li  chtieti  on  pan  Drahobuzský  nad 
to,  což  mu  vydadie,  viece  mieti,  to  aby  provedl  před  úředníky  Pražskými  menšími 
na  zajtřie  svatého  Fabiána  najprv  příštieho  [1510,  21.  ledna],  a  což  tu  před  týmiž 
úředníky  na  jich  zchválenie  provede  těch  věcí  pozuostalých,  to  aby  oni  Brodští  jemu, 
panu  Drahobuzskému,  vydali  od  próvodu  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých.  Dal  památné. 
Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  L  167.  b. 

1544. 

Mezi  Matějkou  soukenníkem  z  Týna  na  Vltavě  a  Janem  z  Šternberka  o  postavení  služebníka 

pro  dluh.  1509,  16.  listopadu. 

Matějka,  soukenník  z  Tajná  na  Vltavě,  člověk  páně  Čabelicského,  pohnal  pana 
Jana  z  Štembergka  na  Bechyni,  aby  postavil  Ctibora,  služebníka  svého.  Vinil  ho 
z  toho,  totiž  z  XI  kop  grošuov  míšeňských  jemu  za  sukno  povinných.  Vložen  puohon 
léta  MDIX®  v  pátek  po  svatém  Františku  [5.  října]. 

V  té  při  mezi  Matějků,  soukenníkem  z  Tajná  na  Vltavě,  s  jedné,  a  mezi 
Ctiborem,  služebníkem  pana  Jana  z  Štembergka,  pro  kteréhož  jest  jej  pana  z  Štern- 
berka on  Matějka  pohnal,  aby  jej  Ctibora  postavil,  s  strany  druhé.  Kdež  vinil  jej 
Ctibora  z  Xlti  kop  grošuov  míšeňských  jemu  za  sukna  povinných  etc.  Tu  pohnaný 
žádal  jest  pánuov  JMtí  za  opatřenie,  poněvadž  puovod  toho  dluhu  v  puohonu  polo- 
ženého ničímž  neprovozuje.  Proti  tomu  puovod  pověděl,  že  nemá  Čím  provozovati, 
poněvadž  svědci,  kterýchž  jest  pohnal  i  podle  práva  dohnal,  jemu  nesvědčili  jsú.  Tu 
JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofinistr  královstvie 
českého,  se  pány  a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon  i  odpor  pohna- 
ného, nalezli:  Poněvadž  puovod  ničímž  toho  dluhu  neprovedl,  z  té  příčiny  dává  se 
pohnanému  za  právo,  že  jemu  puovodovi  tiem  dluhem  v  puohonu  dotčeným  nic  vinen 
nenie.  Než  chce-li  on  puovod  k  těm  svědkóm  hleděti,  kteříž  jemu  podle  puohonu  i  duo- 
honu  nesvědčili,  právo  se  jemu  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  1.  206.  a. 

1545. 

Mezi  Václavem  z  Polanky  a  radou  města  Tábora  o  postavení  spolusouseda  pro  dluh. 

1509,  16.  listopadu. 

Václav  z  Polanky  pohnal  purgmistra  a  konšeluov  i  vší  obce  města  hory  Thábor, 
aby  svého  spoluměštěnína  Václava,  syna  někdy  Voldřicha,  jich  spolusouseda,  postavili 


^      r 


214  D.  XIIL  Registra  soudu  Jcomomiho. 

před  soudem  komorním.  Vinil  jej  jakožto  syna  a  držitele  statku  již  menoyaného 
Voldřicha,  otce  jeho,  ze  sta  kop  a  z  šedesáti  kop  grošuov  vše  míšeňských.  Vložen 
puohon  léta  MDIX  ve  čtvrtek  po  Zvěstování  Matky  božie  [29.  března]. 

V  té  při  mezi  Václavem  z  Polanky  puovodem  s  jedné,  a  Václavem  synem 
někdy  Voldřicha,  měštěnína  Táborského,  postaveným  od  purgmistra  a  konšel  i  všie 
obce  téhož  města  Tábora,  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž  Václav  z  Polanky 
vinil  jej  Václava  Voldřichova  syna  jakožto  držitele  statku  otce  jeho  ze  sta  kop 
a  z  šedesáti  kop  grošuov  vše  míšeňských  dluhu  jemu  Václavovi  z  Polanky  od  téhož 
Voldřicha  rozkázáním  někdy  Hrona,  měštěnína  Nového  města  Pražského,  spravedlivě 
povinného.  A  na  to  ukázal  list  hlavní  svědčící  někdy  Hronovi  od  Voldřicha,  otce 
Václava  pohnaného,  a  k  tomu  několikero  svědomí.  Proti  tomu  on  Václav  pohnaný 
odpíraje  pravil,  že  to  svědomí  puovodovo  se  nesrovnává,  a  to  v  tom,  že  někteří 
svědkové  svědčí,  že  jest  nebožtík  Hron  puojčil  Voldřichovi,  pohnaného  otci,  zlaté 
uherské,  a  někteří  že  groše,  a  tak  že  se  ani  v  summách  nesrovnávají;  neb  někteří 
vyznávají,  že  jest  puojčeno  sto  zlatých  a  někteří  že  sto  a  šedesát  kop.  A  tak  to 
odkázánie  dostatečné  že  nenie,  poněvadž  kšaftem  řádným  odkázány  nejsú,  a  nad  to 
poněvadž  jest  věc  listem  puojčena,  a  to  list  promlčený  jest.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  naj vyšší  hofinistr  královstvie  českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  obů  stran  pře  líčenie,  list  hlavní,  svědomí 
a  odpor,  nalezli:  Poněvadž  on  Václav  puovod  to  jest  dvěma  svědky  dostatečně  pro- 
vedl, že  jest  on  nebožtík  Hron  jemu  Oldřichovi,  otci  pohnaného,  šedesáte  zlatých  uher- 
ských nad  listovní  dluh,  v  kterémž  sto  zlatých  uherských  dluhu  jest,  připuojčil  bez  listu, 
a  k  tomu  dluhu  týž  Voldřich  neodpíral,  než  toliko  žádal  za  prodlenie,  a  v  tom  neza- 
plativ dluhu  toho,  umřel :  i  z  té  příčiny  dává  se  jemu  puovodovi  k  těm  LXti  zlatým 
uherským  za  právo,  a  on  pohnaný  aby  mu  je  tak  dal  za  každý  zlatý  puol  kopy  grošuov 
českých,  jakož  svědci  vyznávají,  a  to  od  dnešnieho  dne  ve  dvú  nedělí  pořád  zběhlých. 
Než  což  se  těch  sto  zlatých  uherských  v  listu  hlavním  položených  dotýče,  poněvadž  jest 
věc  listovní,  sem  k  soudu  nepříslušející,  to  se  zdvihá.  A  chtie-li  se  strany  o  to  dále 
právem  hleděti,  právo  se  jim  nezavírá.  Dal  památné.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m  L  303.  a. 

1546. 

Mezi  Václavem  Bradáčem  z  Toušené  a  Michalem  Slavatou  z  Chlumu  o  neuvéznění  zemského 

zhoubce.  1509,  16.  listopadu. 

Václav  Bradáč  z  Toušeně  pohnal  pana  Michala  Slavatu  z  Chlumu  a  z  Eošm- 
berka  na  Kostelci  z  toho,  že  jest  se  na  žádost  jeho  podle  zřiezenie  zemského  Janem 
Seredů  ze  Kšel,  psancem  zjevným  a  zhúbcí  zemským,  [neujistil].  Vložen  puohon  léta 
MDIX  v  pátek  den  svatého  Mathůše  evangelisty  [21.  září]. 


Nálegy  g  roku  1509  o  sv.  Martině.  215 

V  té  při  mezi  Václavem  Bradáčem  z  Toušeně  puovodem  s  jedné,  a  panem 
Michalem  Slavatů  z  Chlumu  a  z  Košmberka  pohnaným  s  strany  druhé.  Kdežto  týž 
Václav  puovod  vinil  jej  pana  Michala  z  toho,  že  jest  na  žádost  jeho  Bradáčovu  a  podle 
zřiezenie  zemského  Janem  Šeredú  ze  Ešel,  psancem  zjevným  a  zhúbcí  zemským, 
podle  téhož  zřiezenie  zemského  neujistil,  kdež  pro  takové  téhož  Škeredy  neujištěnie 
vedle  práva  pokládá  sobě  on  Bradáč  čtyři  tisíce  kop  grošuov  českých.  Proti  tomu 
on  pan  Slavata  odpíraje  pravil,  že  kdyby  to  naň  provedeno  bylo,  že  by  to  byla  věc 
veliká  a  že  by  se  tu  jeho  cti  dotýkalo.  A  také  že  zřiezenie  zemské  ukazuje,  že  pro 
takové  věci  m^jí  se  před  soud  zemský  obsielati.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém  z  Pemšteina 
na  Helfenšteině  etc,  nigvyšší  hofmistr  královstvie  českého,  se  pány  a  vladykami, 
krále  JMti  raddami,  slyševše  puohon  i  odpor:  Poněvadž  on  Bradáč  summu  peněžitú 
v  puohonu  položil,  a  v  právích  zemských  o  takové  věci  jinač  se  okazuje,  z  té  příčiny 
ten  puohon  zdvihli  jsů.     Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brykcí. 

R.  m.  1.  303.  b. 


1547. 

Mezi  Novoměstským  měšťanem  Vítem  pemikářem  a  Staroměstským  měštanem  Jakubem 

kotlářem  o  nezdržení  smlouvy.  1509,  16.  listopadu. 

Vít  pernikář,  měštěnín  Nového  města  Pražského,  pohnal  Jakuba  kotláře,  mě- 
štěnína Starého  města  Pražského.  Vinil  ho  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  učiněné 
cedulemi  řezanými  a  pečetmi  jich  a  dobrých  lidí  s  obů  stran  tvrzené,  menovitě  v  ar- 
tikuli tomto,  kdež  podle  zněnie  nadepsané  smlouvy  on  Jakub  maje  s  téhož  Víta  plat 
úroční  bráti  podle  listu  výsadního,  kterýž  jest  stvrzen  před  zaražením  groše  českého 
za  krále  Jiřího,  jakož  nadepsaná  smlouva  to  šíře  v  sobě  a  ten  artikul  v  nie  dotčený 
ukazují.  A  on  Jakub  podle  stvrzenie  té  smlouvy  jeho  Víta  při  tom  zuostaviti  nechce. 
Vložen  puohon  léta  MDIX  v  sobotu  den  Narozenie  Matky  božie  [8.  září]. 

V  té  při  mezi  Vítem  pemikářem,  měštěnínem  Nového  města  Pražského,  s  jedné, 
a  Jakubem  kotlářem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  strany  druhé.  Kdežto 
týž  Vít  vinil  jeho  Jakuba  z  nezdrženie  smlouvy  mezi  nimi  cedulemi  řezanými  učiněné 
a  pečetmi  jich  a  dobrých  lidí  s  obů  stran  tvrzené,  ut  supra.  Tu  JMt  pán,  pan  Vilém 
z  Pemšteina  na  Helfenšteině  etc,  najvyšší  hofmistr  královstvie  Českého,  se  pány 
a  vladykami,  krále  JMti  raddami,  slyševše  strany  a  jich  s  obů  stran  pře  líčenie, 
smlouvu  a  list  purchrechtní :  Poněvadž  se  grantovní  věci  dotýče,  z  té  příčiny  JMt 
páni  tento  puohon  zdvihli  jsů.  A  chtie-li  se  o  to  dále  strany  právem  hleděti,  to  se 
jim  nezavírá.  Stalo  se  v  pátek  po  svatém  Brjkcí. 

R.  m.  1.  804.  a. 


216  D.  XJU,  Registra  soudu  komomíko. 

Svědomí  k  roku  Svátostí  léta  MD  desátélio. 

1548. 

Mezi  Markyartem  KraseloYBkým  z  Kraseloya  s  jedné,  a  Václavem  Přechem  z  Češtíc  s  strany 

druhé.*)   1510,  22.  února. 

V  pátek  o  suchých  dnech  postních  MDX^  Pabeš  z  Češtíc,  slu- 
žebník páně  Přechuov  u.  p.  n.  k.  s.  t.**):  To  mi  v  paměti,  když  jsme  jezdili  na 
lov  se  panem  Přechem  na  velikú  zvěř,  i  táhli  sme  teneta  cestou  vozní,  ješto  jí  každý 
jede.  I  byla  na  ní  ňáká  niva,  a  oni  táhli  teneta  přes  tu  nivu.  Než  já  neviem,  čie 
jest.  Než  vázali  nám  oves  lidé  Kraselovští.  A  jakož  praví,  že  by  přišli  lidé  páně 
Markvartovi  o  ten  lov,  já  toho  v  paměti  nemám. 

Petr  kovář  z  Češtic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sme  vzali  hrsf 
ovsa  koňóm  s  pole,  čekajíc  ochozníka,  a  potom  jsme  táhli  jeden  kus  teneta  přes  ňákú 
nivu;  a  vázal  oves  na  té  nivě  pana  Kraselovského  člověk  sám  třetí.  A  my  jdouce 
před  vozem  i  odkládali  sme  hrsti  na  stranu,  aby  nepotlačili.  A  potom  sem  já  odběhl 
preč  od  nich  a  roznášel  sem  sochy. 

Václav  Koza  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  pamětí,  že  když  sem  vezl  teneta, 
i  stáli  sme  na  silnici,  čekajíce  ochozníka,  i  vzali  jsme  trochu  ovsa  koĎóm  a  osekali 
sme  a  dali  sme  konóm.  A  byl  člověka  páně  Kraselovského.  A  sekali  sme  sochy 
v  jich  mezech.  A  když  sme  táhli  teneta,  vázali  sme  u  silnice  a  táhli  sme  přes  jednu 
nivu.  A  tu  člověk  páně  Kraselovského  vázal  na  té  nivě  oves.  Než  já  neviem,  čí  jest 
niva.  A  jeli  sme  přes  ni  a  přes  několik  hrstí  ovsa  přes  řady  i  skrze  pohanku. 
A  potom  sme  táhli  vše  po  strništi  okolo  lesu.  A  když  sme  dotáhli  všecka  teneta, 
stáli  s  vozem  na  strništi.  A  tu  jsme  několik  soch  utěli  a  nezabili  sme  nic. 

V  pátek  o  Svátosti  [12.  dubna].  Matouš  z  Krobočova,  páně  Pře- 
chuov Člověk,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  jest  mi  svědomo,  že  některú  chvíli  přišel  jest 
ke  mně  Matěj  z  Blahotic  od  pana  Přecha,  pána  mého,  a  pověděl  jest  mi,  abych  s  ním 
šel,  abychme  nasekali  s  vuoz  soch,  že  jest  pán  rozkázal.  A  pověděl  mi  tak,  abychme 
sekali  v  lesích  Kraselovských,  že  jest  pán  rozkázal.  Ale  my  sme  toho  proto  učiniti 
nechtěli  pro  nesnáze.  Chtěli  sme  do  svých  lesuov  jeti.  I  našli  sme  pana  Sádlu  mla- 
dého na  silnici,  a  on  se  nás  ptal,  kde  chcem  jeti.  A  my  sme  jemu  pověděli:  Do 
svých  lesuov,  abychme  soch  nasekali.  A  on  nám  řekl:  „Nejezdte;  neb  tam  zvěř  stojL 
Jeďte  do  lesuov  Kraselovských.  Nebojte  se  žádného. "  A  kus  teneta  léčeli  pána  mého 
lidé  na  lesích  Kraselovských. 

R.  rv.  1.  A.  10  a  a  13  b. 


*)  Nadpisy  tyto  Tsaty  jsou  z  originálu;  tydaratel  toliko  datom  přídáTá. 
**)  Skratky  tyto  čtou  se :  Uiíiniv  pHsahu  na  křCsi,  svédííU  takto : 


Svédomí  *  rohu,  Svátosti  I  1510,  2 17 

1549. 

Mezi  Janem  Svojancyským  z  Bozkoyic  s  jedné,  a  Markvartem  Fryckem  z  Dalemiřic  a  na 

Zvolenovicích  8  strany  druhé.   1510,  26.  února. 

V  úterý  po  svatém  Matěji.  Jan  z  Lomnice  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  pan  Markvarth  Frycek  vzal  trojí  zbroji  zúplna  všicku  s  plechovicemi, 
s  helmeliny,  s  nákolenkami  na  tři  pacholky,  se  vším  což  k  úplné  zbroji  přísluší :  pod- 
pažníky  jedny,  dva  šorce  a  jeden  hever,  dva  meče,  jeden  končieř  a  druhý  šaršůn, 
dvě  sedle  plechové  a  dvě  jezdecké  a  třetí  mozkevské,  a  kuoň  z  rayza  plesnivý  a  dvoje 
střmeniště  nové  a  strmeny,  udidla,  pochvy  a  saydak  mozkevský. 

V  sobotu  před  svatým  Tyburcím  [13.  dubna].  Bernarth  z  Brna 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  pan  Markvarth  Frycek  vzal  zbroji  na  Skalách, 
přední  a  zadní  kus,  a  na  sebe  druhů  zbroji ;  potom  vzal  třetí  a  trojí  ormczayg  a  troje 
nákolenky  a  troje  plechovice,  kumfhaub  troje  a  dvě  sedla  plechové  a  jiezdvy  dvě, 
sedla  a  podpažníky,  a  šorc  a  střmeniště  dvoje  a  dva  popruhy  a  hever  a  meč  a  šaršoun, 
udidla,   saydaky  dva  a  sedlo   valaské  troje,    puol   obojku  a  kuon  z  rayza   plesnivý. 

B.  rv.  1.  A.  3  a. 

1550. 

Mezi  Barboru  z  Hostinného  s  jedné,  a  Haškem  Zvi^etickým  z  Wartmberka  s  strany  druhé. 

1510,  1.  března. 

V  pátek  po  svatém  Matěji.  Martin  Šejnoha  z  Králové  Hradce 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  mě  poslal  pan  Jiřík  Zmeškal  k  neboštíkovi 
panu  Petrovi  Bydžovskému  s  listy,  tu  když  list  přečetl  pan  Petr,  řekl  mi :  Pověz  tak 
panu  Jiříkovi  i  paní  Barboře,  manželce  jeho,  kterú  s  nimi  smlúvu  mám,  že  když 
v  Čechách  budeta  oba,  že  já  všemu  tomu  dosti  chci  činiti.  A  pověz  tak  panu  Jiří- 
kovi i  paní  Barboře  manželce  jeho,  ani  by  je  u  někoho  jiného  měli.  A  to  se  dalo 
před  samu  smrtí  téhož  pana  Petra  neboštíka. 

V  středu  před  svatým  Ambrožem  [3.  dubna].  Jan  z  Tvrdavy  u. 
p.  8.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  jezdil  z  Kozle  k  panu  Švíhovskému  na  Roudnici, 
i  prosil  mne  jest  pan  Jiřík  Zmeškal  a  paní  Barbora,  manželka  jeho,  abych  vzal 
8  sebú  list  ku  panu  Petrovi  Bydžovskému.  A  já  sem  vzal,  a  jeda  tudy  skrze  Bydžov 
i  dodal  sem  ho  panu  Petrovi.  A  pan  Petr  přečetši  list  i  pověděl  mi  ústně  takto: 
Pověz  tak  panu  Jiříkovi  i  paní  Barboře,  že  což  sem  jim  koli  přiřekl  a  s  nimi  smluvil, 
že  tomu  všemu  dosti  učiniti  chci  a  učiním,  ani  by  to  u  někoho  jiného  měli  na  úro- 
tíech,  téžť  u  mne  mohu  mí[ti].  A  když  pan  Jiřík  se  paní  Barboru  do  cech  přijedu, 
že  u  mne  své  v  cele  najdu,  a  já  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chci.  A  to  bylo  před 
samu  smrtí  neboštíka  pana  Petra  Bydžovského. 

B.  IV.  L  A.  12.  a. 

ArchiT  Čcdcý  XUI.  28 


218  D-  XllL  Registra  soudu  komorního. 

1551. 

Mezi  Řehořem  Hrubým  z  Jelenie,  obývajícím  v  domu  páně  Mrcanoviem,  a  knězem  Václavem 

farářem  Eostoloprtským  8  strany  druhé.  1510,  7.  března. 

Ve  čtvrtek  po  přenesení  svatého  Václava  MDX^  Kněz  Mathúš, 
děkan  Lounský,  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  uči- 
nil, s.  t. :  To  mi  svědomo,  když  přijel  ke  mně  Řehoř  z  Jelenie  na  faru  do  Loun 
s  knězem  Janem  farářem  z  Radonic  a  žádali  mě,  abych  s  nimi  dojel  k  knězi  Václa- 
vovi do  Kostoloprth,  a  já  poněkud  zbraňoval  sem  se  tomu.  A  potom  k  jich  žádosti 
učinil  sem  to.  A  když  jsme  tam  přijeli,  tu  jest  Řehoř  prosil  kněze  Václava,  aby  mu 
puojčil  ňákých  peněz,  jmenovitě  sto  kop  grošuov.  A  kněz  Václav  řekl:  Ba,  já  s  to 
nemohu  býti.  A  potom  týž  Řehoř  prosil  jest  téhož  kněze  Václava,  aby  mu  puojčil 
L  kop  grošuov  českých.  A  já  s  knězem  Janem  z  Radonic  farářem  přimluvili  sme  se 
k  tomu,  a  on  nám  to  za  odpověď  dal:  Bych  měl  mnoho  mysliti  na  to,  pravím,  byť 
byly,  hned  bych  je  přinesl  a  hned  bychme  je  čtli  a  z  domu  mého  vzali  byste  je, 
ale  nemám.  Abych  pak  řekl,  že  nemám,  klamal  bych;  mám,  děkujíc  Bohu,  ale  u  přátel 
svých,  kterýmž  dobře  jimi  činím.  A  on  Řehoř  vždy  žádal,  aby  je  vyzdvihl,  a  že  jemu 
tím  mnoho  dobrého  učiní  a  jim  nic  neuškodí.  A  kněz  Václav  pověděl:  Budú-li  mi 
dány  aneb  budu-li  je  moci  vjzdvihnúti  jim  bez  škody,  muož  se  to  státi. 

Kněz  Jan  farář  z  Radonic  na  tu  přísahu,  kterúž  jest  biskupu  při  vzetí 
kněžství  svého  učinil,  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  Řehoř  z  Jelenie  přijel  ke  mně 
některé  časy  v  létě  a  udělal  se  mnů  zmienku  o  kněze  Václava,  faráře  Kostoloprth- 
ského,  že  slyší,  že  má  náké  penieze  a  že  rád  pro  lidi  dělá  v  jich  potřebu ;  a  já  sem 
jemu  řekl :  Já  to  znám  dobře,  že  penieze  má  a  také  pro  lidi  dělá  a  snad  i  pro  tebe 
učiní.  I  poradil  sem  mu,  aby  také  žádal  za  též  kněze  Mathúše,  faráře  Lounského,  aby 
s  námi  k  němu  práci  vážil.  A  když  sme  k  němu  přišli,  tu  jest  najprv  udělal  zmienku 
farář  Lounský,  a  já  potom  také  sem  pověděl  žádost  a  přímluvu  Lithoměřického  fa- 
ráře. A  potom  Řehoř  sám  svú  žádost  oznámil  a  prosil  ho,  aby  mu  puojčil  sto  kop 
grošuov  českých.  A  kněz  Václav  řekl :  že  nemohu  s  tak  velikú  summu  býti.  A  Řehoř 
ho  prosil  za  puol  druhého  sta  kop  míšeňských,  pak -li  nemuož,  ale  za  L  kop  grošuov 
českých.  A  kněz  Václav  pověděl :  že  nemám  jich  doma,  než  mám  je  u  přátel ;  a  bych 
je  měl  doma,  přinesl  bych  je  hned  a  četl  bych  je  a  vzali  byste  je  ode  mne.  A  potom 
opět  žádal  o  svatém  Havle,  aby  mu  puojčil.  A  kněz  Václav  řekl :  Budu-li  moci  v  tom 
času  to  učiniti  a  od  mých  přátel  je  vyzdvihnuti  bez  škody,  chci  to  učiniti. 

R.  IV.  L  A.  2.  a. 

1552. 

Mezi   Markétu  Nadřiencovú  z  Lithoměřic  s  jedné,  a  Fabiánem  synem  Jindřichovým  odtud 

z  Lithoměřic  s  strany  druhé.    1510,  12.  března. 

V  úterý  den  svatého  Řehoře  MDX^  Martin  z  Německého  Brodu 


■MU 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1510.  219 

u.  p.  8.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byl  písařem  v  městě  Lithoměřiciech,  i  šel  sem 
k  rychtáři  z  rozkázání  pana  purgmistra  a  konšel,  a  v  ty  časy  otvieral  jest  Viktorin 
ruku  věrnu  Fabiánovi  z  těch  peněz,  kteréž  jest  přijal  Fabián  od  Markéty  Nadřien- 
cové.  A  bylo  jest  těch  peněz  summa  sto  kop  n  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeň- 
ských. A  těch  sem  já  čísti  pomáhal  a  po  vyčtení  té  summy  cedule  řezané  mezi 
nimi  já  sem  psal,  jakož  pak  cedule  řezané  to  v  sobě  šíře  ukazují. 

Martin  Krajek  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo  a  při 
tom  sem  byl,  když  Fabián  přišel  ku  paní  Markétě  NadHencové  a  žádal  jí,  aby  mu 
ruku  věmú  otevřela.  A  ona  přinesla  jest  náké  penieze;  ale  toho  neviem,  mnoho-li 
jich  bylo;  než  dala  je  Fabiánovi,  a  on  jest  je  od  ní  přijal.  A  s  tím  sem  já  šel  od 
nich  preč. 

[Po  straně].  WBXT  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  týž  Martin 
u.  p.  n.  k.  po  druhé  s.  t. 

Jan  Hloušek  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  sem 
se  k  tomu  trefil,  když  Fabián  vyčítal  penieze,  kteréž  přijal  od  Markéty  NadHencové, 
a  byl  s  ním  ňáký  druhý  přietel  jeho  od  Hory,  že  mu  jich  pomáhal  čísti.  A  potom 
je  Fabián  zapečetil  v  měšci  a  dal  je  panu  Viktorinovi,  a  potom  šli  s  nimi.  z  domu 
ven.  Tehdy  náký  Mathoušek  krajčí,  podruh  té  Markéty,  přimlúval  Markétě  o  ty  pe- 
nieze, že  jest  je  Fabiánovi  dala. 

[Po  straně].  M®DXI°  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  u.  p.  n.  k.  s. 
t.  po  druhé  v  táž  slova  jako  prve. 

Lidmila  z  Lithoměřic,  manželka  Jana  řezníka,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi 
v  paměti,  když  přišel  Fabián  sám  třetí  ku  paní  Markétě  NadHencové  žádajíce  jí,  aby 
jim  ty  penieze  vydala,  kteréž  sú  jí  svěřeny  od  jeho  mateře,  a  ona  zavolala  jest 
Elšky  krajčové,  kteráž  s  ní  ty  penieze  přijímala,  aby  s  ní  šla.  A  ona  se  na  ni  osukla 
řkúci:  Což  sama  nemuožeš  jíti?  A  v  tom  pHnesli  sů  ty  penieze  a  Čtli  je.  I  řekl 
jest  Pavel  od  Hory,  kterýž  s  Fabiánem  byl,  k  Mathůškovi  krajčiemu,  že  se  ta  summa 
nenalézá,  kterak  jest  je  on  spravoval.  A  on  řekl,  že  má  býti.  A  v  tom  žena  jeho 
Elška  řekla:  Což  tobě  do  toho  jest,  kpe,  však  tobě  nic  není  dáno  schovati,  než  nám. 
A  on  jí  zase  řekl:  Toběf,  ženo,  v  ííádra  puojde,  ty  zvieš!  A  v  tom  shromáždivši 
penieze  do  truhlice,  a  Fabián  sám  je  zapečetil,  i  šli  sů  s  ní  preč. 

[Po  straně].  MDXI®  feria  H  ante  Martini  [10.  listopadu]  po  druhé  u.  p. 
n.  k.  v  táž  slova  svědčila. 

Martha  Krajková  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti, 
když  jest  pfíšel  Fabián  sám  třetí  k  Markétě  NadHencové,  žádaje  jí,  aby  mu  věmú 
ruku  otevřela,  co  jest  jí  svěřeno  od  mateře  jeho,  a  ona  jest  řekla,  že  chce.  A  v  tom 
zavolala  Elšky,  kteráž  také  ty  penieze  přijímala,  aby  šli  a  vzali  je.  A  ona  se  na  ni 
osukla  řkúci:  Však  vieš  dobře,  kde  jsú.    Proč  jich  nevezmeš?    A  v  tom  pHnesli  sú 

28* 


220  D.  XIIL  Begistra  soudu  komorního. 

ty  penieze  a  étli  je.  I  řekl  jest  Pavel  od  Hory  k  Mathúšovi  krajéiemu,  muži  též 
Elšky:  Mathúši,  kterak  jest  to,  že  se  ta  summa  nenalézá,  o  které  si  nás  zpravoval? 
A  on  řekl,  že  má  býti.  A  v  tom  řekla  jest  Elška  k  Mathúškovi,  muži  svému:  Vy- 
jednaný kpe,  což  ty  se  o  to  staráš?  Však  tobě  nic  svěřeno  nenie,  než  nám.  A  on 
jí  zase  řekl :  Nu,  ženo,  jáf  netbám,  shledáš,  že  to  vše  v  tvá  nádra  puojde.  A  v  tom 
přečetše  ty  penieze,  vložili  je  do  truhlice  a  nesli  je  ku  panu  Viktorinovi. 

[Po  straně].  Podruhé  svědčila  MDXI®  feria  secunda  ante  Martini 
[10.  listopadu]  v  táž  slova. 

V  pátek  den  Svátosti  [12.  dubna].  Beneš  kovář  z  Lithoměřic 
konšel  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  králi  JMti  k  témuž  úřadu  učinil,  s.  t. :  To 
mi  v  paměti,  když  sem  držal  ouřad  rychtářství  tu  v  Lithoměřiciech,  tehdy  penieze, 
kteréž  jest  dal  Fabián  Viktorinovi  k  věrné  ruce,  Markéta  Nadřiencová  stavila  jest 
je  právem.  Potom  přišli  sů  do  plné  rady,  tu  jest  Fabián  žádal,  aby  mu  pan  Viktorin 
odevřel  ruku  věrnu.  Pak  purgmistr  a  radda- přimlúvali  se  k  Markétě,  aby  mu  ty 
penieze  propuštěny  byly.  A  ona  jest  to  učinila.  A  tu  jsú  jim  rozkázali,  aby  šli  na 
rychtu  a  tam  sobě  ty  penieze  dali.  I  tak  se  stalo.  A  těch  peněz  jest  bylo  sto  kop 
dvě  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeňských.  A  tu  jest  za  to  Fabián  přijal  a  pana 
Viktorina  z  věrné  ruky  propustil. 

Jan  Michalce  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  jakož 
ňáké  penieze  Markéta  Nadřiencová  dávala  Fabiánovi,  i  přečetli  je  a  bylo  jich  sto 
dvě  a  puol  kopy  XI  grošuov  vše  míšeňských.  I  ptali  sú  se  Fabiána,  pHjímá-li  za  své. 
A  on  nechtěl,  než  velel  je  zase  schovati  Markétě  Nadřiencové,  až  by  ta  pře  konec 
vzala.  A  ona  jich  přijieti  nechtěla.  A  oni  sů  prosili  pana  Viktorina,  aby  ji  vzal 
a  schoval.  A  on  uzřev  mě,  řekl  mi:  Kmotře,  pones  ji  za  mnů.  A  já  vzav  i  nesl 
sem  ji  za  ním.  A  potom  po  některém  času  opět  sem  ji  vzal  od  pana  Viktorina  a  nesl 
sem  ji  na  rychtu. 

Hron  Slívka  z  Lithoměřic  konšel  na  tu  přísahu,  kterůž  jest  králi 
JMti  k  témuž  úřadu  [učinil],  svědčil  takto:  To  mi  v  paměti,  kdy  mně  pan  purg- 
mistr obeslal  před  se  a  paní  Markéta  Nadriencová  tam  byla,  i  žádala  jest,  aby 
obeslán  byl  Mathůšek  krajčí  i  s  ženu  svú.  A  když  sú  přišli,  řekl  jest  purgmistr 
k  Mathúškově  ženě:  Elška,  jakož  pravíš  o  ňáké  summě  těch  peněz,  kteréž  jest  dala 
schovati  Jindrichová  Bečvářka  Markétě  Nadriencové,  čtla-li  si  je  čili  nečtla?  A  ona 
řekla :  [Nečtla.  I  otázali  se :]  Kterakž  tehdy  o  tak  veliké  summě  seznáváš,  poněvadž 
si  jich  nečtla?  A  ona  řekla:  Když  sme  truhlici  odmykali,  chtíce  vomáth  kupiti,  že 
nebylo  dvou  miessczau.  A  dále  táž  Elška  řekla  paní  Markétě:  A  tys  nás  prosila, 
abychme  tvému  muži  nepravili  o  těch  peněziech.  A  v  tom  Elška  řekla:  Když  mne 
k  tomu  právem  pfípravíš,  čeho  jsem  svědomá,  poviem.  A  paní  Markéta  jí  toho  všeho 
odpierala.  I  kázal  purgmistr  té  Elšce  vystúpiti.     Tehdy  purgmistr  kázal  pustiti  Ma- 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  221 

thůška,  muže  ElšČina.  I  otázal  se  purgmistr:  Mathůšku,  viděl-li  si  ty  penieze  ne- 
boštky  Jindřichové  Bečvářky?  A  on  řekl,  že  sem  neviděl.  I  řekl  mu  purgmistr: 
Kterakž  tehdy  seznáváš,  poněvadž  si  jích  neviděl  ?  A  on  řekl :  Žena  mi  pravila. 

Viktoryn  Nadřínec  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  sem  byl  obeslán  od  purgmistra, 
tehdy  Markéta  Nadřiencová  žádala  purgmistra,  aby  tázána  byla  Elška,  co  jest  těch 
peněz  bylo  aneb  6tla-li  je.  A  ona  odpověděla:  Neviem.  A  dále  řekla:  Však  vieš, 
Markéto,  když  sme  ornát  kupovali,  že  sem  řekla :  Kam  se  ty  dva  měšce  děly  ?  A  Mar- 
kéta řekla:  Mlč  s  tím,  Elško,  a  neprav  žádnému  ani  muži  mému.  A  v  tom  jí  Mar- 
kéta odpor  učinila.  I  řekla  Elška:  Nech  mě  s  pokojím;  však  viece  na  mně  nedo- 
sáhneš, leč  mě  k  tomu  právem  připravíš!  A  též  také  muž  její  Mathúšek  tázán  byl 
od  purgmistra,  viděl-li  jest  ty  penieze  aneb  byl-lis  při  poručenství.  A  on  pověděl: 
Neviděl  sem  ani  sem  byl  při  poručenství.  I  otázali  ho:  Od  kohos  tehdy  to  zvěděl? 
A  on  pověděl:  Žena  mi  má  pověděla. 

Prokop  Sokol  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    Když   sem  byl  obeslán 

■ 

od  purgmistra,  tehda  Markéta  Nadřiencová  žádala,  aby  byla  Elška  tázána,  mnoho-li 
jest  těch  peněz  bylo  aneb  čtla-li  si  je.  A  ona  řekla,  že  jich  nečtla.  Než  pravila  mi 
Jindřichova :  Avšak  vieš,  milá  Markéto,  když  sme  ten  vomát  kupovali,  žeť  sem  řekla, 
že  jest  těch  peněz  mělo  viec  býti  a  že  není  jich  dvů  měšcuov.  A  tys  mi  řekla:  Mlč, 
milá  Elška,  a  neprav  žádnému  ani  muži  mému.  A  ona  že  by  řekla,  že  nepoviem,  leč 
právem  k  tomu  připravena  budu.  A  potom  jí  vystúpiti  kázali  a  zavolali  muže  jejieho 
Mathúška  a  tázali  se  ho :  Mathúši !  Četl-lis  ty  penieze  ?  A  on  řekl :  Nečetl.  A  kterak 
pak  vieš,  co  jest  jich  bylo.  A  on  řekl:  Žena  mi  má  pověděla.  A  naposledy  řekl: 
Však  vám  nepoviem,  než  když  toho  potřeba  bude. 

Jan  Kudy  vid  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Když  byl  Mikuláš  Příbram 
purgmistrem,  obeslal  mě  a  tázal  se  před  námi  Elšky  z  žádosti  Markéty  Nadřiencové : 
Čtla-lis  ty  penieze?  A  ona  pověděla,  že  nečtla.  A  purgmistr  řekl:  Kterakž  pak 
pravíš,  že  jest  jich  viec?  A  Elška  řekla:  Když  sme  vomát  koupili,  i  brali  sme  pe- 
nieze za  vomát.  I  řekla  sem  paní,  že  tu  není  dvou  měšcou.  A  tys  mi  odpověďala, 
že  jsů  všecky,  co  jest  jich  nám  dáno  schovati.  A  povědělas  mi,  abych  toho  nepra- 
vila žádnému  ani  muži  mému.  Však  již  viec  nepoviem.  A  oni  jí  ven  kázali  vystúpiti. 
A  potom  pustili  tam  před  purgmistra  muže  jejieho  Mathúška.  I  optal  se  purgmistr: 
Mathůšku,  vieš-li,  co  jest  těch  peněz  bylo?  A  on  řekl,  že  neviem.  Ale  byUi  si  tu, 
když  jim  neboštka  Jindřichova  svěřovala  těch  p^něz  ?  A  on  pověděl :  Nebyl.  A  purg- 
mistr řekl:  Kterakž  to  tehdy  vieš.  A  on  odpověděl,  že  mi  to  má  žena  pravila. 

Bohuslav  Štětina  z  Lithoměřic  u.  p,  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  pamětí,  že 
sem  byl  při  tom,  když  paní  Markéta  Nadřiencová  propustila  penieze  z  práva  Fa- 
biánovi k  přímluvě  pánu[om]  purgmistróm  a  pánuom. 

R  rV.  1.  A.  4.  a.  a  18.  a. 


222  D.  XIIL  Registra  soudu  komomiJu). 

1553. 

Mezi  Johanku  Kapříkovu  z  Eonecchlumí  8  jedné,  a  Jindřichem  bratrem  jejím  odtadž 

z  Eonecchlumí  8  8tran7  druhé.   1510,  20.  března. 

V  středu  po  svaté  Gedrutě.  Katheřina  z  Konecchlumí  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  neboštka  paní  Katheřina,  mátie  paní  Johančina,  měla 
prstenuov  zlatých  XXVIP,  v  některých  bylo  kamenie  a  některé  bez  kamení;  a  ty 
sem  já  několikokrát  v  svých  ruku  mievala  za  ní  za  nebošky. 

V  pátek  den  Svátostí  [12.  dubna].  Jiřík  z  Konecchlumí  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  jakož  jest  Halama  dal  sto  kop  panu  Jindřichovi  Konec- 
chlumskému,  že  jest  se  o  ně  rozdělil  se  paní  Johanku  Kapříkovu,  sestru  svú.  A  pan 
Kapřík  vzal  jest  na  místě  paní  Johanky  manželky  své  L  kop  míšeňských,  a  pan 
Jindřich  bratr  paní  JohanČin  druhých  L  kop  míšeňských. 

Dorota  Němcova  vdova  z  Konecchlumí  u.  p.  a  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  neboštka  paní  Katheřina  Konecchlumská,  paní  Kapříkové  mátie,  měla  šubu 
kuní ;  ale  nepomním,  čím  byla  pošita,  šamlatem-li  čili  čím  jiným.  A  měla  plášf  hara- 
sový,  blány  králíkové  chřbetové  a  kožíšek  králíkový  podbříškový  harasem  pošitý,  a  druhů 
beránčí  šubku  odievací  a  sukni  čemu  harasovú  plátnem  podšitú  a  druhu  sukni  šerého 
sukna  zlú.  A  což  se  dotýče  šlojieřuov  a  roušek,  o  těch  já  nic  neviem,  krom  toho  Slo- 
jíře,  v  který  sme  ji  zavili  při  smrti,  a  roušku,  kterúž  mi  dal  pan  Jindřich,  syn  její. 

Anička  z  Konecchlumí  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  neboštka 
paní  Katheřina  Konecchlumská  měla  šubu  kuní  černým  šamlatem  pošitú,  a  kožich  krá- 
líkový harasem  pošitý  podbříškový,  a  druhý  odievací  beránčí  plášť  harasový.  Blány 
a  roušky  také  měla,  ale  neviem,  kolik  jest  jich  bylo.  A  prsteny  sem  také  viděla,  ale 
neviem,  kolik  jest  jich  bylo.  A  tovarystvo. 

Jiřík  z  Slatiny  svědčil  takto :  Jakož  mě  pan  Kapřík  pohnal,  abych  mu  dal 
svědomie,  že  neboštka  paní  Katheřina  Konecchlumská  strhla  s  hrdla  prsteny  dcery  své 
Magdaleně,  a  to  beru  na  svú  vieru  a  na  svú  duši,  že  o  tom  nic  neviem.  Neb  sem  při 
tom  nebyl. 

R.  rV.  L  A.  11.  b.  a  17.  a. 

1554. 

Mezi  Barboru  z  Hostinného  s  jedné,  a  Haškem  Zvieřeticským  z  Wartmberka  s  strany  druhé 

J510,  3.  dubna. 

Vstředupřed  svatým  Ambrožem.  Martin  z  Horních  Branných 
u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  jest  neboštík  pan  Petr  Bydžovský  přyel  do 
Brannajch,  že  jest  dělal  smlúvu  s  služebníky  pana  Štěpanického,  že  což  jim  neboštík 
pan  Hynek  Stěpanický  odkázal  a  dal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce  a  dáti 
a  jim  v  tom  věrně  a  právě  učiniti. 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  I  1510,  223 

Jan  Kolář  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  E  tomu  sem  se  trefil,  když 
pan  Petr  Bydžovský  neboštík  dělal  smlůvu  s  služebníky  páně  Štěpanického  o  to,  což 
jim  kolivěk  neboštík  pan  Hynek  Štěpanický  dal  a  odkázal,  že  jim  v  tom  ve  všem 
věrně  a  právě  učiniti  chce  a  dáti,  což  komu  odkázáno. 

Bartoš  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  sem  se  k  tomu 
trefil,  nesa  ryby  s  Jiříkem  holomkem,  že  jest  přijel  pan  Petr  Bydžovský  neboštík  do 
Brannajch  a  dělal  smlúvu  s  služebníky  páně  Štěpanického  o  to,  což  jim  koli  pan 
Hynek  Štěpanický  odkázal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce  a  jim  dáti. 

Petr  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  neboštík  pan 
Petr  Bydžovský  přijel  do  Brannajch,    tu  jest   zavolal    služebníkuov   neboštíka  pana 

v 

Hynka  Štěpanického  a  smlúvu  s  nimi  udělal,  že  což  jest  koli  odkázal  aneb  dal  ne- 
boštík pan  Hynek,  že  každému  chce  tomu  dosti  učiniti  a  dáti  a  na  jeho  duši  že  nic 
nemiení  nechati.  A  potom  malý  Janek  přinesl  list  od  pana  Petra  na  tisíc  zlatých, 
a  pan  Petr  té  noci  umřel. 

Jiřík  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  neboštík  pan 
Petr  Bydžovský  přijel  k  Jírovi  Suchému  do  Brannajch  a  já  byl  také  tam  přišel  s  ry- 
bami, i  tu  jest  týž  pan  Petr  dělal  smlúvu  s  služebníky  pana  Hynka  Štěpanického, 
že  což  jest  kolivěk  neboštík  pan  Hynek  z  Walšteina  z  nich  kterému  co  odkázal,  že 
jim  tomu  všemu  dosti  chce  učiniti  a  dáti.  A  potom  Janek  malý  přinesl  list  od  nebo- 
štíka pana  Petra  na  tisíc  zlatých.  A  pan  Petr  byl  té  noci  umřel,  a  on  jej  ráno 
přinesl. 

Jan  Štylaruov  syn  z  Jilemnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že 
když  neboštík  pan  Petr  Bydžovský  přijel  do  Branných,  i  obeslal  služebníky  páně 
Štěpanického,  aby  k  němu  přišli.  A  tu  s  nimi  smlúvu  udělal  o  to,  což  neboštík  pan 
Hynek  Štěpanický  jim  dal  a  odkázal,  že  jim  tomu  všemu  dosti  učiniti  chce. 

Vávra  ze  Dvoru  města  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  když  ne- 
boštík pan  Petr  Bydžovský  přijel  do  Branných,  a  já  sem  se  k  tomu  trefil,  když 
smlúvu  dělal  s  služebníky  páně  Henyka  Štěpanického,  že  což  jim  koli  neboštík  pan 
Henyk  komu  dal  a  odkázal,  že  jim  v  tom  věrně  a  právě  učiniti  chce,  a  na  jeho  duši 
nic  nemiení  nechati,  a  tomu  všemu  dosti  učiniti. 

R.  IV.  L  A.  12.  b.  a  14.  a. 

1555. 

Mezi  purgmistrem,  konšely  i  vší  obcí  města  Prachatic  s  jedné,  a  Vilémem  z  Byčic  s  strany 

druhé.  1510,  8.  dubna. 

V  pondělí  po  svatém  Ambroži,  jinak  po  provodní  neděli.  Jan 
z  Jankovské  Lhoty  u  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  některý  čas  přijel 
sem  do  Prachatic,  a  toho  dne  oběsili  jich  pět  v  Prachaticiech,  a  já  sedě  s  hospoda- 


224  D.  XIII.  Registra  soudu  komorního. 

řem  svým  za  stolem  obědval  sem,  i  řekl  sem  mu:  AIq  ste  jich  potresktali.  A  on 
mi  řekl:  Bojím  se,  žeť  jich  bude  viec.  A  já  sem  řekl:  A  já  sem  tu  viděl  jednoho, 
ješto  mi  vzal  na  cestě  XVn  grošuov  českých,  a  řiekají  mu  švec  Kučera.  A[%  z  těch 
já  jeho  neupomínám.  A  potom  jej  toho  Kučeru  jali,  a  hospodář  ukázal  mi  jej  a  otá- 
zal se  mne:  to-li  jest  ten  Kučera.  A  já  sem  řekl:  Jest;  než  já  jemu  odpouštím 
a  z  nich  jeho  neupomínám,  co  mi  vzal. 

Feria  VI  ante  Tiburcii  [12.  dubna].  Prokop  Stropek  z  Prachatic 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Najprv  když  jest  dělal  u  mne  tejž  Kučera,  pro  kteréhož  pan  Vilém 
pohání  Prachaticských,  vzat  jest  ode  mne  do  vězenie,  a  já  sem  jemu  dával  ztravu, 
píti  a  jísti,  a  on  mi  slíbil  svú  čest,  svú  víru,  že  mi  zaplatí.  A  když  vyšel  z  vězenie, 
tu  sem  já  biřici  dal  za  něho  XX  grošuov  bílých.  A  on  potom  vzal  mi  rubáš,  košili, 
klobouk,  a  s  tím  mi  se  ukrad  pryč  bez  mé  vuole  a  vědomie.  I  tehdy  sem  ho  potom 
našel  v  Bavorově;  tu  sem  jej  chtěl  dáti  k  právu  téhož  městečka  Bavorova,  protože 
mi  pokradl  a  nešlechetně  udělal.  Vo  to  mám  smlúvu  s  ním  skrze  dobré  lidi  tu  v  tom 
městečku  Bavorově. 

Jan  Koudele  z  Bavorova  u.  p,  n.  k.  etc:  Najprve  svědom  sem  toho, 
že  Stropek  nalezl  Kučeru  u  mne,  vinníka  svého,  kterýžto  Kučera  dělal  jest  u  mne. 
I  tajž  Stropek  z  Prachatic  chtěl  ho  dáti  ku  právu.  Tehdy  sem  já  Stropka  prosil: 
Milý  tovaryši  a  milý  Stropku,  prosím  tebe,  učiň  to  pro  mne,  nedělaj  mu  té  hanby, 
že  já  chci  smluviti  vás,  vezma  druhého  souseda  k  sobě.  Tehdy  jest  Stropek  řekl: 
Chci  já  to  učiniti  pro  vás;  dajtež  mi  zaň  TÉ  kopy  míšeňské  bez  XX  grošuov  mí- 
šeňských. Tehdy  sme  smluvili,  že  na  dvou  kopou  bylo  přestáno.  I  slíbili  sme  zaň 
s  druhým  sousedem  z  Bavorova  Štěpsou.  Tu  jest  u  mne  voddělal  puol  druhé  kopy 
míšeňské,  a  potom  se  jest  ukradl  pryč.  V  tom  nám  udělal  nepravě  a  nešlechetně,  na 
svou  čest  nepamatuje. 

Bureš  z  Blánice  u.  p.  n.  k.  etc. :  že  svědom  sem  toho,  že  přišel  ke  mně 
Kučera  švec  s  druhým  člověkem  —  toho  druhého  člověka  já  neznám  —  po  svatém 
Havle  některý  den  brzo,  ptaje  se  mne,  mám-li  řeku  nájemnou,  abych  jim  ryb  prodal, 
že  je  poslal  Koudele  švec  z  Bavorova.  A  já  sem  jim  pověděl,  že  já  řeky  n^'emné 
nemám,  že  jest  mi  rok  přešel,  a  panu  Štěpánovi  Horčicovi  že  sem  ji  zase  pustil. 
I  povrhl  u  mne  klobouk  na  lavici,  a  já  sem  ten  klobouk  vzal.  Za  tiem  kloboukem 
byl  hřebík,  jako  by  se  s  šinu  s  kola  strhl.  Tehdy  sem  já  jemu  Kučerovi  řekl :  Když 
se  budem  chtíti  ženiti,  hřebík  najda  schová  za  klobouk.  A  on  Kučera  zase  řekl: 
Nezhřešil  pacholík  ještě;  nalezl  na  cestě  hřebík  i  schoval.  Tehdy  toho  času  Beneška, 
páně  Vácslavova  Bajčka  z  Čichtic  člověka,  obloupili  na  cestě.  Toho  já  neviem,  kto, 
než  ten  klobouk  poznal  sem  já  u  rychtáře  Eacka  v  Čichticích,  v  kterém  u  mne  Ku- 
čera byl  prve  a  kterýž  sou  ti  zlodějie,  kteříž  sou  jeho  Beneška  z  čichtic  obloupili, 
jemu  Beneškovi  lepší  vzavše  vrhli.     Tehda  potom  přišel  Kučera  po  některém  času, 


Svědomí  k  rohu  Svátosti  1.  1510,  225 

řekl  mně :  Třeba-li  tě  bylo  tobě  toho  rozprávěti,  žes  u  mne  ten  klobouk  viděl.  A  já 
vodšel  sem  s  tou  řečí  do  Čichtic.  Tehdy  tam  v  Čichticích  mluvil  sem  před  Pavlem 
Zmučeným  z  Čichtic  takto,  že  u  mne  Kučera  švec  byl  a  že  mi  v  tom  za  zlé  má, 
že  sem  vo  tom  klobouce  pověděl,  A  on  Zmučený  Pavel  řekl  mi:  Kdyby  kdy  nač 
přišlo,  ty  by  musil  to  seznati.  A  já  sem  řekl,  že  já  chci  seznati,  a  za  to  chtěl  bych 
řéci,  že  jest  on  v  tom  klobouce  u  mne  byl. 

Mathůš  Po  vale,  rychtář  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  etc. :  že  svědom  sem 
toho,  že  přišel  ke  mně  Vondráček  krajčí  z  Netolic  a  prosil  mne,  abych  s  ním  šel 
k  Shajbalovi  Linhartovi  na  Bezděkov.  I  šel  sem.  A  tu  u  téhož  Shajbala  žádal  práva 
obstavenie  na  Kučeru  ševče,  abych  se  jím  ujistil.  A  já  sem  to  učinil  podle  jeho  žá- 
dosti. I  vinil  jeho  Kučeru  týž  Vondráček,  že  mu  vzal  kuši  a  kliky.  A  on  Kučera 
přede  mnú  se  k  tomu  seznal  a  v  tom  prosil  Ondráčka  krajčího,  aby  s  ním  vo  to 
smlúvu  vzal,  že  mu  chce  tu  kuši  i  kliky  zase  vrátiti.  A  Ondráček  svrchu  psaný 
jemu  řekl:  Jestliže  mi  kajm  uručíš,  chci  to  učiniti.  Nadepsaný  Kučera  řekl,  že  chce 
Shajbala,  u  kteréhož  dělal,  rukojmí  za  sebe  postaviti.  I  prosil  Shajhala  téhož,  aby 
zaĎ  slíbil.  A  on  to  učinil,  že  zan  slíbil.  Když  sú  se  přátelsky  smluvili  dobrovolně, 
já  sem  jeho  Kučeru  propustil  z  obstavenie. 

Linhart  Shajbal  z  Bezděkova,  předměstie  Strakonicského, 
u.  p.  n.  k.  etc. :  Svědom  sem  toho,  že  některé  létho  přišel  ke  mně  Vondráček  z  Ne- 
tolic napomínaje  Kučeru  z  kuše,  kterú  mu  ukradl,  žádaje  rychtáře,  aby  Kučeru 
k  tomu  držal,  aby  on  Kučera  tu  kuši  jemu  Vondráčkovi  vrátil  anebo  zaplatil.  Tehdy 
ten  Kučera  prosil  mne,  abych  jej  s  ním  s  Vondráčkem  vo  to  smluvil.  Tehdy  na  tom 
bylo  zuostáno,  aby  jemu  Vondráčkovi  tu  kuši  zaplatil  a  aby  dal  za  ni  IV  a  L  grošuov 
míšeňských.  A  já  sem  za  Kučeru  slíbil,  i  musil  sem  své  dáti;  neb  ten  Kučera  po- 
dělav u  mne  některú  neděli,  šel  pryč  a  vzal  mi  sukni  novů  vlčatou.  Tehdy  votec 
jeho  tkadlec  z  Jinína  prosil  mne,  abych  o  něm  o  Kučerovi  nechal  řečí,  že  mi  chce 
zaplatiti  za  syna  svého  Kučeru.  Potom  některý  čas  pan  Heřman  z  Češtic  smlúvu 
učinil  mezi  mnou  a  votcem  Kučerovým,  že  mi  to  zaplatil.  A  já  s  ním  s  Kučerů 
a  votcem  jeho  smlúvu  mám  a  jemu  toho  nezdvihám. 

R.  rV.  1.  A.  6.  a.  a  A.  8.  a. 

1556. 

Mezi  Kunátem  Pesíkem  z  Komárova  s  jedné,  a  Václavem  z  Lobkovic  s  strany  druhé. 

1510,  10.  dubna. 

V  středu  před  svatým  Tiburcím.  Kříž  z  Skařízska  u.  p.  n.  k.  s. 
t :  To  pomním  za  několika  pánuov,  za  pana  Jaroslava,  za  pana  Zdeňka,  za  pánuov 
Zelenohorských,  až  teď  pán  náš  pan  Pesík  koupil  tu  druhů  polovici  vsi,  slově  Ve- 
liký Kařez,   že  jest  nikda   za  těch  všech    pánuov  žádné  překážky  nebylo  na  lukách 

AichiT  Četký  XHI.  29 


226  D,  XUI.  Registra  soudu  komorního. 

u  Velikého  Eařezu,  až  teď  nynie  za  pana  Václava  Popela.  Ten  dělá  překážku,  a  po- 
sekal mú  louku  mocí.  A  pán  náš  kázal  mu  vzieti  dva  koně  a  dvě  klise  a  dva  pa- 
cholky, ješto  trávu  brali  na  těch  lukách,  nemajíc  bráti.  A  ty  koně  vzali  na  Jarošově 
louce  a  na  Duchkově  a  na  Sobotkově,   na  páně  gruntiech. 

Duchek  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  jsú  nám  nikda 
žádné  překážky  nečinili  na  těch  lukách  u  Eařezu,  až  teď  nynie,  jakž  pán  náš  pan 
Pesík  koupil  od  pánuov  z  Šternberka,  pan  Václav  Popel  činí  nám  překážku  na  lukách, 
seče  trávy.  A  vzali  sme  mu  koně  i  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  trávu  brali 
na  páně  gruntiech. 

Jaroš  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  pomním  od  XVinti  let,  že  jsme  nikda 
žádné  překážky  neměli  od  žádného  na  lukách  u  Eařezu,  až  teď,  jakž  pán  náš  pan 
Pesík  koupil  to  od  pánuov  z  Šternberka.  Tu  pan  Václav  Popel  jal  se  nám  škodu  či- 
niti, trávy  sekati  mocí.  A  pán  náš  kázal,  abychom  mu  zajali  koně.  I  zajali  sme  mu 
je,  koně  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  brali  trávu  na  pána  našeho  gruntiech, 
kteréž  nám  oddal. 

Jan  Sobotka  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  jsme  nikda 
žádných  překážek  neměli  od  žádných  pánuov  na  těch  lukách  u  Eařezu,  až  teď  do- 
koupil nás  pan  Pesík,  pán  náš,  a  oddával  nám  louky,  ježto  uáký  rybník  dělá.  A  pan 
Václav  Popel  dělá  nám  v  tom  překážku  a  seče  nám  trávy  na  našich  lukách.  A  po- 
mním to  od  XVmti  let,  že  žádné  překážky  jsme  neměli  za  prvních  pánuov.  A  my 
sme  mu  zajali  vuoz  se  dvěma  koňmi  a  se  dvěma  klisami  a  se  dvěma  pacholky, 
ješto  trávy  brali  na  louce  Jarošově,  na  pána  našeho  gruntiech. 

Šimek  Mácha  z  Eařezu  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  pan  Pesík, 
pán  náš,  kázal  vzieti  panu  Václavovi  Popeloví  dva  koně  a  dvě  klise,  vuoz  se  dvěma 
pacholky,  ješto  trávu  sekli  na  lukách  pána  našeho  a  na  gruntiech  jeho  a  brali.  A  ty 
louky  koupil  jest  pán  náš  u  pana  Jaroslava  z  Šternberka.  Ty  louky  oddával  lidem 
svým,  a  drželi  je  od  XVIIIti  let  bez  překážky  každého,  až  teď  nedávno  pan  Popel 
jal  se  jim  v  těch  lukách  překážku  činiti. 

Martin  z  Eařezu  svědčil  podobně.  Matěj   z  Eařezu  sv.  p. 

Jakub  z  Eařezu  sv.  p.  Eodémek  z  Eařezu  sv.  p. 

Jakub  Pruochovec  z  Eařezu  sv.  p.     Bláha  z  Eařezu  sv,  p. 

Blažek  z  Eařezu  sv.  p. 

Havel  z  Eařiezka  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  jsú  vzati  dva 
koně,  dvě  klise  s  vozem  a  se  dvěma  pacholky,  ješto  sekli  na  lukách  trávy,  na  Ja- 
rošově, na  Duchkově  a  na  Sobotkově.     A  pán  náš  pan  Pesík  kupil  to  na  XVDI  let 

v 

od  pana  Jaroslava  z  Šternberka  a  oddal  nám  je.  A  my  sme  jich  byli  v  držení  ta 
všecka  léta  bez  překážky  každého  člověka,  až  teď  nedávno  jal  se  nám  v  tom  činiti 
překážku  pan  Popel  Zbirovský. 


Svédomí  k  rohu  Svátosti  I  1510.  227 

Matěj  z  Eařiezka  sv.  p.  Jan  z  Eařiezka  sv.  p. 

Vaněk  z  Eařiezku  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  pán  náš  pan 
Pesík  kázal  nám  vzieti  dva  koně,  dvě  klise  a  dva  pacholky  s  vozem  na  lukách,  jefito 
sekli  trávu  na  páně  Pesíkových  gruntech  a  brali.  A  kupil  náš  pán  to  u  pana  z  Štem- 
beik:a  a  oddal  nám  ty  louky  za  naše,  ješto  byl  nám  zatopil  rybníkem ;  i  užívali  sme 
jich  od  leth  od  Xviilti  bez  překážky  všech  lidí.  A  nikda  nám  v  tom  žádný  nepře- 
kážel, až  teď  nedávno  pan  Popel  nám  v  tom  překážku  Činí. 

R.  rv.  1.  A.  6.  a. 

1557. 
Mezi  Maní  z  Lukavce  s  jedné,  a  Pavlem  z  Jemníka  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

V  středu  před  svatým  Tiburcí.  Pavel  Vaniš,  písař  pana  Vi- 
léma z  Pernšteina  etc.  JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  sem  k  žá- 
dosti Janovi  Buškovi  spisoval  náké  dluhy,  kteréž  kdo  byl  dlužen  Pavlovi  z  Jemníka, 
a  což  mu  zase  na  ty  dluhy  kto  dal,  též  sem  psal,  vše  k  žádosti  jeho.  A  protož  já 
se  k  své  ruce,  což  sem  sám  psal,  znám,  kromě  ve  třech  místech  bylo  jest  něco 
opravováno;  ale  toho  nemám  v  paměti,  já-li  sem  to  opravoval  čili  nic,  než  písma 
svého  nepřim,  kteréž  sem  psal. 

Jiřík  Vaniš  z  BohdánČe,  písař  pana  Viléma  z  Pernšteina  etc. 
JMti,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  sem  Janovi  Buškovi  v  jeho  nemoci  psal 
ceduli  k  žádosti  jeho,  a  to,  což  jest  přijal  peněz  Pavla  z  Jemníka;  k  té  já  se  znám, 
že  jest  písmo  mé. 

Valentin,  písař  téhož  panaViléma  z  Pernšteina  etc.  JMti  z  Kru- 
mlova Moravského,  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  že  sem  psal  též  ňákú 
ceduli  Janovi  Buškovi  k  žádosti  jeho,  což  jest  peněz  přijímal  Pavlových  z  Jemníka, 
a  k  ní  se  já  znám  na  též  ceduli,  jakož  Pavel  Vaniš  psal. 

R.  IV.  L  A.  9.  a. 

1558. 

Mezi  Jiříkem  Šalomúnem,  měštěnínem  Starého  města  Pražského,  s  jedné,  a  mistrem  Václavem 
z  Pacova,  rektorem  učenie  Pražského,  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

K  roku  Svátosti,  feria  IV.  ante  Tiburcii.  Jan  od  Žáby,  mě- 
štěnín Starého  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  seznal  t.:  Když  sme  přišli 
k  mistru  Václavovi  přímí  Pacovskému  do  veliké  koleje,  tehdy  Jiřík  Šalomún  mluvil 
k  němu:  Milý  mistře  Vácslave,  pohledali-li  ste  toho  kšaftu,  o  kterýž  sem  k  vám 
prve  chodil?  Mistr  Václav  pověděl,  že  sem  ho  ještě  nehledal;  než  stav  sě  jiným 
Časem,  pohledám  já  jeho;    jestližef  jej  najdu,   okážif  jej.    A  s  tiem  sme  odešli  pryč. 

29* 


228  D*  XIIL  Registra  soudu  komorního. 

Bartoš  zlatotepec,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  n.  p. 
n.  k.  seznal  t. :  V  pondělí  den  svaté  Alžběty  požádal  jest  mne  Jiřík  Šalomůn,  abych 
s  ním  šel  do  velké  koleje  k  mistru  Václavovi  Pacovskému.  I  mluvil  jest  Jiřík  Ša- 
lomůn: Ctihodný  mistře  Václave!  Proto  sem  přišel  k  vám,  kdež  sem  vás  žádal  prve 
za  živnosti  bratra  vašeho,  mistra  Jakuba,  ne  jednu,  abych  mohl  slyšeti  nebožtíka 
mistra  Jana  Vlašimského,  švagra  mého,  tehdáž  faráře  Svatojindřiského,  kšaft  jeho 
vlastní  ruku  sepsaný,  kdež  ste  týž  kšaft  vzali  při  přítomnosti  mé.  I  nemohl  sem 
toho  na  vás  dosieci  až  dosavád ;  i  ted  ještě  prosím  jakožto  poručníka  spolu  s  bratrem 
tvým,  nebožtíkem  mistrem  Jakubem,  že  mi  jej  ukážete  a  že  mi  jest  toho  potřebie 
mé  dcerce.  Neb  ji  zpravují,  že  by  jie  tu  po  mateři  náleželo  něco;  neb  jest  matce 
jejie  byl  mistr  Jan  vlastní  bratr  a  že  jest  mně  byl  mluvil,  že  sem  tě  i  sestru  svů  i  s  dí- 
tětem dobře  opatřil.  I  řekl  mistr  Václav :  Tepruvs  procítil,  dlúhos  spal ;  coť  jest  tobě 
náleželo,  dalif  sme.  Řekl  Jiřík:  Dali  ste  mi  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět 
zlatých.  I  řekl  jest  mistr  Vácslav:  Daliť  sme  na  třidset  zlatých.  A  Jiřík  řekl:  Ne- 
dali ste  než  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět  zlatých.  I  řekl  mistr  Vácslav: 
Musím  takto  tobě  pověděti;  však  jest  k  tobě  dobré  vuole  neměl.  A  Jiřík  řekl: 
K  tomu  ste  vzali  truhlici  od  panie  Anny  Radlicové.  I  řekl  mistr  Vácslav,  že  sme 
nevzali  žádné  truhlice  a  o  tom  nic  neviem;  než  co  se  dotýče  kšaftu,  neviem,  kde 
jest;  chci  ho  pohledati;  a  některý  čas  stavíš  se  u  mne.  Potom  podruhé  s  ním  s  Ji- 
říkem přišel  sem  k  témuž  mistru  Vácslavovi,  a  byl  při  tom  Jan  od  Žab  a  Jan  od 
Strak.  To  jest  Jiřík  opět  mluvil  k  mistru  Václavovi:  Jakož  ste  mi  rozkázali,  abych 
o  ten  kšaft  se  u  vás  po  druhé  stavil,  již  sem  teď  přišel.  Tu  mistr  Vácslav  pověděl : 
Ještě  sem  jeho  nehledal ;  stav  se  u  mne  některú  jinů  chvíli.  Najdu-li  jej,  ukážif  jej. 

Jan   od   Strak,   měštěnín   Starého   města  Pražského,  u.  p.  n.  k. 

v 

svědčil  jest  t. :  Když  jest  mne  požádal  Jiřík  Salomún  a  jiných  měšťan  některých,  abych 
s  ním  šel  do  koleje  veliké  k  mistru  Václavovi  Pacovskému,  i  mluvil  k  němu  Šalomún : 
Ctihodný  pane  mistře !  Z  té  příčiny  sem  k  vám  přišel,  co  se  dotýČe  kšaftu  mistra  Jana 
nebožtíka  faráře  Svatojindřišského,  švagra  mého,  že  bych  jej  rád  slyšal;  neb  mne 
lidé  zpravují,  že  by  mi  něco  v  tom  kšaftu  náleželo  anebo  dcerce  mé;  neb  je  vás 
poručníky  zdělal,  nebožtíka  mistra  Jakuba,  bratra  vašeho,  a  vás,  a  ten  kšaft  svů  ruku 
nebožtík  mistr  Jan  sepsal.  A  já,  když  jsem  byl  k  němu  přišel,  takto  jest  mi  po- 
věděl :  Milý  švagre,  rád  sem,  žes  ke  mně  přišel,  a  žef  sem  tebe  opatřil  i  s  manželku 
tvú  a  s  sestru  mú  i  s  dietětem,  co  se  tkne  z  hotového;  a  teď  sem  poctivé  mistry, 
mistra  Jakuba  a  mistra  Václava,  bratra  jeho,  poručníky  zdělal,  jimž  já  toho  věřím 
nade  všecky  lidi  smrtedlné,  že  se  oni  tak  zachovají,  jakž  sem  zřiedil,  I  řekl  jest 
k  němu  mistr  Václav :  Tepruvs  procítil,  dlůho  si  spal ;  což  tu  tobě  náleželo,  žeť  sme 
vydali.  A  Jiřík  k  tomu  řekl:  Dali  ste  mi  puol  pátý  kopy  grošuov  starých  a  pět 
zlatých.  Éekl  mistr:  Daliť  sme  třidcet  zlatých.     A  on  Jiřík  řekl:  Nedali  ste  mi  než 


-  ■  ■*. ' 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  229 

pět  zlatých  a  puol  pátý  kopy  grošuov  starých.  Avčaktě  k  tobě  dobré  Tuole  neměl. 
A  mluyil  zase  Jiřík:  Vzali  ste  také  truhlici  od  panie  Anny  Radlicové.  A  on  mistr 
zase  řekl,  žeť  sme  žádné  truhlice  nevzali.  I  řekl  mistr:  Stav  se  některý  čas  o  ten 
kšaft,  ažf  ho  pohledám ;  neb  neviem,  kde  sem  jej  děl.  Potom  as  po  dvú  nedělí  přišel 
sem  s  ním  s  Jiříkem  k  němu  k  mistru  Václavovi  do  svrchnieho  pokoje.  Tu  jest 
mu  Jiřík  řekl:  Teď  sem  přišel  po  ten  kšaft,  již-li  ste  jej  nalezli.  A  mistr  řekl: 
JeStěf  sem  ho  nehledal. 

Feria  V.  ante  Tiburcii  [11.  dubna].  Anna  Radlická,  městka 
Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  etc.:  Svědomá  sem  toho,  když  mistr  Jan 
byl  farářem  u  svatého  Jindřicha,  dal  mi  truhlici,  a  když  jest  byl  nemocen,  tehda 
mne  zavolal  k  sobě  a  řekl  mi:  Milá  Anna,  nedávaj  té  truhlice  než  mistru  Jakubovi 
s  bratrem  jeho  mistrem  Václavem.  A  když  bylo  po  smrti  mistra  Jana,  tehdy  já  vy- 
dala sem  jim  truhlici. 

Štěpán  Černý  obývající  v  Starém  městě  Pražském  u.  p.  n.  k. 
8.  t. :  Já  jiného  nic  neviem  svědčiti,  než  které  sem  svědomie  dal  paní  Anně  dceři 
jeho  Jiříka  Šalomúna,  že  totéž  seznávám  jemu  Jiříkovi  Šalomúnovi.  Nechf  je  káže 
sobě  čísti;  stojí  napsáno  fol.  D.  b. 

R.  IV.  1.  C.  9.  a.  a  12.  b. 

1559. 

Mezi  Annu  dceru  Jiříka  Šalomúna  s  jedné,  a  mistrem  Václavem  Pacovským  a  mistrem 

Jakubem  s  strany  druhé.  1510,  10.  dubna. 

štépán  černý,  obývající  v  Starém  městě  Pražském,  u.  p.  n.  k. 
s.  t :  To  mi  v  paměti,  že  jest  mě  žádal  Jiřík  Šalomún,  otec  paní  Anny,  abych  s  ním 
došel  k  svatému  Jindřichu  k  mistru  Janovi,  faráři  téhož  kostela.  A  bratr  byl  vlastní 
ten  farář  jeho  ženy,  ješto  byl  nemocen,  a  Jiřík  také  nemocen  byl  na  oči.  A  když 
sme  tam  přišli,  tu  sú  sobě  pozdravení  dali.  I  řekl  jest  mistr  Jan  k  Jiříkovi:  Milý 
švagre,  modl  se  za  mne  pánu  Bohu!  A  teď  oznamuji,  že£  sem  tě  dobře  opatřil 
statkem  i  s  tvú  manželku,  sestru  mú  milú,  i  s  tvým  dietětem.  A  teď  poručníky 
dělám  mistra  Václava  a  mistra  Jakuba  z  Pacova  oba  a  jim  věřím  nad  jiné,  že  vám 

^  tom,   což  jim  svěřil  sem  a  poručil,   věrně  a  právě  učiní;    a  což  sem  jim  poručil, 

7  všecky  věci  najdete  po  mé  smrti  u  paní  Anny  Radlicové. 

Anna  Radlická,  městka  Nového  města  Pražského,  u.  p.  n.  k.  s. 

Svědomá  sem  toho,    když   mistr  Jan   byl  farářem  u  svatého  Jindřicha,    dal  mi 

hlici ;  a  když  jest  byl  nemocen,  tehda  mne  zavolal  k  sobě  a  řekl  mi :  Milá  Anna, 

ávaj  té  truhlice  než  mistru  Jakubovi  s  bratrem  jeho  mistrem  Václavem.   A  když 

^  po  smrti  mistra  Jana,  tehdy  já  vydala  sem  truhlici  jim,  týmž  mistruom. 


230  D.  XIII.  Begistra  soudu  komorního. 

Jakub  pernikář,  měštěnín  Starého  města  Pražského,  o.  p.  n. 
k.  8.  t.:  Toho  sem  svědom,  že  mistr  Vácslay  PacoYský  s  nebožtíkem  svým  bratrem 
mistrem  Jakubem  brali  sú  statek  z  komnaty  nebožtíka  mistra  Jana,  kterýž  byl  fa- 
rářem u  svatého  Jindřicha. 

R.  IV.  1.  B.  12.  a.  a  D.  6.    SroT.  předcházející  svědomí  &  1658. 

1560. 

Mezi  Janem  Čabelickým  z  Soutic  s  jedné,  a  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  s  strany  druhé. 

1510,   11.  dubna. 

Ve  Čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Martin  z  Eouřima  u.  p.  n. 
k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  byl  žádán  od  Václava  Mírka  z  Solopisk,  abychom 
dojeli  na  Tayn  se  panem  Benešem  Mírkem  a  s  Jiříkem  Bočkem  ku  panu  Janovi 
čabelickému,  a  žádali  jeho  od  pana  Václava  Mírka,  aby  mu  manželku  jeho  vydal. 
A  on  nám  řekl,  že  já  jí  jemu  nehájím,  a  také  sem  po  ní  neposielal.  A  potom  ona 
přišla  do  světnice,  a  pan  čabelický  vstal  proti  ní  a  šel  k  ní.  I  ona  jej  objala  a  on 
ji  také.  A  v  tom  mu  cos  pošeptala  a  šla  hned  ven  z  světnice  do  komory,  a  on  za 
ní;  a  my  sme  se  jich  nemohli  dočekati,  a  hledali  sme  ji  a  ptali  sme  se  po  ní  i  po 
pánu,  i  nemohli  sme  jich  najíti.  A  on  purkrabie  poslal  k  nám,  chceme-li  doluov 
jíti,  že  chce  kázati  zámek  zamknuti.   A  my  jsme  šli. 

R.  IV.  L  A.  8.  b.    Srov.  nález  č.  1465  na  str.  158. 

1561. 

Mezi  Mikulášem  z  Jenišovic  s  jedné,  a  Václavem  Mírkem  z  Solopisk  s  strany  druhé. 

1510,  11.  dubna. 

Ve  čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Martin  z  Křešic  u.  p,  n.  k. 
s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  sem  jezdil  se  panem  Mikulášem  z  Jenišovic  ku  panu  Vá- 
clavovi Mírkovi  na  Hranice.  I  tázal  se  pan  Mikuláá  pana  Mírka,  chce-li  svú  man- 
želku přijieti  do  svatého  Ondřeje.  A  on  řekl,  že  nechce  jí  pKjieti  prve  než  na  sva- 
tého Vondřeje. 

Marek  ze  Zvěřkovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sem  přivezl 
paní  Johanku,  manželku  pana  Václava  Mírka,  na  Hranice  na  den  svatého  Vondřeje. 
I  stavěl  ji  muži  jejiemu  pan  Mikuláš  z  Jenišovic  a  za  ni  viec  státi  nechtěl  [ani]  slí- 
biti. A  potom  na  zajtří  pan  Mírek  kázal  jí  preč  jeti  a  vyprovodil  ji  s  bratrem  svým 
až  za  humna  za  dvuor. 

R.  IV.  1.  A.  11.  b.     SroT.  nález  &  1465  na  str.  158  a  předcházející  STédomí  5.  1560. 

1562. 
Mezi  Jaroslavem  z  Vřesovic  s  jedné,  a  Děpoltem  z  Lobkovic  s  strany  druhé.  1510, 11.  dubna. 

MDX°  ve  čtvrtek  před  svatým  Tiburcím.  Beneš,  rychtář  z  Lib- 
čevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:    To  mi  svědomo,  že  jest  pan  Děpolth  z  Lobkovic  mluvil, 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1510.  231 

když  sem  tam  přišel  s  Václavem  krčmářem  z  Libčevsi,  že  člověk  jeho  z  Bíliny 
jménem  Jan  zastihl  právem  téhož  Václava  krčmáře,  člověka  dědičného  pana  Jaro- 
slava z  Vřesovic,  na  právě  Bílinském,  nechf  o  to  s  ním  na  témž  právě  konec  vezme. 
I  nestal  se  žádný  konec  o  to  mezi  nimi  na  témž  právě.  A  dále,  že  pan  Jindřich 
z  Vřesovic  poddal  nás  panu  Jaroslavovi,  synu  svému,  a  já  napřed  a  konšelé  i  jiní 
lidé  odtudž  z  Libčevsi  slibovali  sme  Člověčenství  věrně  a  právě  pánu  našemu,  panu 
Jaroslavovi  z  Vřesovic.  A  což  se  dotyce  toho  Jana  z  Bíliny,  člověka  páně  Děpol- 
tova,  když  ho  pán  náš,  pan  Jaroslav,  v  Praze  nalezl  u  pana  Jana  z  Pibru  v  jeho 
domě,  ptal  se  ho,  čí  jest  a  koho  za  pána  má;  a  on  se  seznal  a  řekl,  že  jest  páně 
Popeluov  a  že  jeho  za  pána  má. 

Václav  krčmář  z  Libčevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sů 
mě  stavili  na  právě  na  páně  Děpoltově  Jan  z  Bíliny,  tu  jest  pan  Popel  pravil,  že 
jest  Jan  týž  jeho  člověk.  A  potom  pan  Jaroslav,  pán  muoj,  nalezl  ho  v  Praze 
u  pana  Jana  z  Pibru  před  jeho  světnicí  a  tázal  se  ho,  koho  za  pána  má,  a  on  řekl, 
že  pana  Děpolta  za  pána  má. 

Jan  z  Lahovic,  Člověk  pana  Viléma  z  Doubravské  Hory,  u.  p. 
n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  sem  vyručil  krčmáře  Václava  z  Libčevsi  od  pana 
Popela  a  jsem  i  po  dnes  zaň  rukojmí.  A  jsem  také  toho  dobře  svědom,  že  týž 
Václav  krčmář  z  Libčevsi  jest  člověk  dědičný  páně  Jaroslavuov  z  Vřesovic,  a  dále 
že  v  Praze  nalezl  ho  pan  Jaroslav  téhož  Jana,  Člověka  páně  Děpoltova,  v  domu 
u  pana  Jana  z  Pibru,  a  ptal  se  ho,  koho  za  pána  má  a  Čí  jest.  A  on  řekl,  že  jest 
páně  Děpoltuov  Člověk  a  jeho  za  pána  má. 

Vaněk  Havránek  z  Libčevsi  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že 
Václav  krčmář  Holý  z  Libčevsi  jest  dědičný  Člověk  páně  Jaroslavuov,  a  druhé  že 
pán  náš,  pan  Jaroslav,  našel  Jana  z  Bíliny  a  ptal  se  ho,  čí  jest  Člověk  a  koho  za 
pána  má.  A  on  pravil,  že  jest  člověk  páně  Děpoltuov  a  že  pana  Popela  za  pána  má. 
A  to  se  dalo  v  Praze  v  domu  u  pana  Jana  z  Pibru. 

R.  IV.  1.  A.  18.  a. 

1563. 

Mezi  Voldřichem  Popelem  z  Vesce  s  jedné,  a  Jindřichem  Vojislavským  z  Vojislavic. 

1510,  11.  dubna. 

Feria  V  ante  Tiburcii.  Diviš  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  seznal  etc:  Což 
se  dotýče  poustky  Vonšovské,  sem  toho  svědom,  že  jest  se  panu  Voldřichovi  Popeloví 
žádný  nepřiznal  k  platu  ani  k  robotám,  a  s  lázně  v  Zásmuciech  také  žádný  se  ne- 
přiznal k  platu  ani  k  robotám,  též  také  s  Eožíškovské  poustky  nepřiznal  se  žádný 
k  platu  ani  k  robotám.  Co  se  dotýče  Eubky  z  Stráně  a  starého  rychtáře  z  Zásmuk, 
ti  odpierají  tomu,  že  sta  jim  dvě  slepice  připsány,  jednomu  jedna  a  druhému  jedna. 


232  D.  XIIL  Registra  soudu,  Icomomího, 

Z  Vršec  z  Jakubkovského  sídla  tu  se  také  žádný  nepřiznal  k  platu  ani  k  robotám. 
Z  Bečvář  to  jest  se  také  panu  Yoldíichovi  nepřiznal  žádný  k  platu.  Z  toho  místa, 
kde  jest  mlýn  byl,  tu  jest  se  také  žádný  nepřiznal  k  platu.  Když  jest  nás  pan 
Jindřich  propůštěl  z  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popelovi,  tu  jest  řekl  pan  Popel: 
Pane  Jindřiše,  tuto  se  nenalézají  lidé  podle  registr.  A  pan  Jindřich  řek:  že  já  to 
opatřím,  že  se  mají  najíti. 

Svatoš  Bubník  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc. :  Najprve  že  neslíbil  žádný 
člověčenstvie  s  Yonšovské  poustky,  s  lázně ;  také  k  poplatkóm  nezná  se  žádný  v  Zá- 
smucích  a  žádný  člověčenstvie  neslíbil,  s  měštiště  Eožíškovského  též  také  neslíbil 
žádný  člověčenstvie.  Pan  Jindřich  po  slepici  jim  připsal  Kubasovi,  Kubkovi  z  Stráně 
a  nenie  toho.  Z  Vršec  žádný  neslíbil,  také  s  poustky  s  té  z  Bečvář  také  neslíbil 
žádný,  s  Ryšanovské  poustky  a  se  mlayna  s  měštiště  neslíbil  žádný  člověčenstvie.  Řekl 
panu  Jindřichovi  pan  Voldřich :  jak  se  tito  lidé  nenalézají  ?  A  pan  Jindřich  Vojislavský 
řekl  takto:  že  já  to  opatřím  hned. 

Svatoš  Kořenek  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  neslíbil  žádný 
člověčenstvie  s  Vonšovské  poustky  panu  Voldřichovi  a  neseznal  se  žádný  k  platóm 
ani  k  robotám,  a  s  lázně  neseznal  se  žádný  k  platu  ani  k  robotám  a  neslíbil  člově- 
čenstvie panu  Voldřichovi ;  pak  s  měštiště  Eožíškovského  neslíbil  žádný  člověčenstvie 
a  k  platóm  ani  k  robotám  neseznal  se  žádný.  Dvě  slepici  připsány  sů,  Kubasovi  jedna 
a  Kubovi  z  Stráně  druhá,  a  oni  tomu  odpor  činie,  že  těch  slepic  nechtie  platiti  a  ne- 
mají. Z  Vršec  také  neseznal  se  žádný  ani  k  platóm  ani  k  robotám.  Z  Bečvárek  ne- 
slíbil žádný  člověčenstvie  s  sídla  Mikšova,  pak  s  mlýniště  neseznal  se  žádný  k  platu 
a  neslíbil  Člověčenstvie.  Při  vodstupování  pan  Jindřich  řekl  panu  Voldřichovi,  že  se 
mají  nalézti  lidé,    že  já  to  poručiem  Štěpánovi   ouředníkovi,    že  to   opatřeno  bude. 

Svatoš  z  Stráně  z  Zásmuk  sv.  p. 

Martin  zVršecu.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  svědom  sem  toho,  když  pan 
Jindřich  Vojislavský  propůštěl  nás  z  Člověčenstvie  panu  Voldřichovi,  tehdy  jest  pan 
Voldřich  pravil  panu  Jindřichovi  Vojislavskému,  že  neslíbil  s  Vonšovského  žádný  člo- 
věčenstvie ani  se  k  poplatkóm  seznal  ani  k  robotám ;  a  on  pan  Jindřich  řekl,  že  to 
opatřeno  bude,  aby  mu  člověčenstvie  bylo  slíbeno  s  toho.  I  nenie  toho.  S  lázně 
žádný  mu  člověčenstvie  neslíbil  ani  se  přiznal  k  robotám  ani  k  poplatkóm  s  Eožíškov- 
ského. Též  Kubkovi  z  Stráně  a  Kubasovi  přičinil  slepici  jednu  viece,  nežli  mělo  býti. 
V  Bečvářích  s  Mikšovského  pan  Jindřich  měl  panu  Voldřichovi  postaviti  člověka,  aby 
mu  člověčenstvie  slíbil,  i  nepostavil,  aniž  se  žádný  k  poplatkóm  znal.  Pak  v  Vlčích 
Dolech  se  mlayna  žádný  se  nevohlásil  k  poplatku,  v  Vršciech  s  Jakoubkovského  také  se 
žádný  nepřiznal  k  robotám  ani  k  poplatkóm.  Panu  Jindřichovi  v  Vršcech  vzdala  vdova 
Jakoubkovské[ho]  jménem  Housková,  a  on  pan  Jindřich  propustil  jest  ji  vodtud  s  dětmi, 
aby  se  opatřila,  kdež  muož,  a  mne  jest  k  nie  posielal,  přede  mnú  jemu  vzdala,  a  on 


SvědonU  k  rohu  Svátosti  1.  1510.  233 

přede  mnů  také  přijal  od  nie.  Potom  s  toho  grunthu  on  pan  Jindřich  pobral  všecko, 
koně,  dobytek,  vuoz  i  všecken  nábytek  a  hospodářštvie.  Před  tiein  prodajem  byl 
Vávra  na  tom  Hooskovském  siedle ;  potom  pan  Jindřich  Vojislavský,  když  se  stěhoval 
na  Hořepník,  vzal  jej  s  sebú,  a  vod  té  doby  pusto  stojí  to.  Potom  pan  Oldřich  řekl 
pann  Jindřichovi,  že  se  nenalézají  lidé  tuto  a  že  mi  neslíbil  žádný  člověčenstvie. 
A  pan  Jindřich  řekl,  že  bude  to  zpraveno  dobře.  Poručil  to  Štěpánovi  ouředníku, 
aby  to  zpravil.  I  nenie  zpraveno. 

Janček  kuchař  z  Vršec  u.  p.  n.  k.  etc. :  Najprve,  že  svědom  sem  toho 
a  byli  sme  při  tom  všickni,  že  pan  Oldřich  nemá  ani  platu  ani  robot  s  Vonšovského, 
s  poustky  s  té  ani  s  lázně,  s  Valšovských  poustek  také  platu  nemá  ani  robot.  Pravil 
Kuba  z  Stráně  a  Eubas,  že  jim  jednou  slepicí  jest  viece  připsáno.  Potom  když  Houska 
v  Vršcech  umřel,  pan  Jindřich  Vojislavský  pobral  s  toho  gruntu  všecko,  dobytek, 
ovce,  krávy,  koně,  vuoz,  plouh,  brány  i  žlab,  a  potom  manželku  téhož  Housky  pro- 
pustil s  sirotky  a  sám  kázal  ji  stěhovati  Klímovi  z  Zásmuk.  Též  také  v  Bečvářech 
s  Mikšova  siedla  poplatkové  sešli  pánu  našemu  všichni,  s  mlýniště  také  nemá  po- 
platkuov  žádných.  Pan  Voldřich  řekl  panu  Jindřichovi,  že  platové  a  roboty  tuto  ne- 
nalézají se.  A  on  pan  Jindřich  řek:  že  tvé  nezahyne  a  naleznu  se  poplatkové  aneb 
roboty  tvé.     A  Štěpán  ouředník  měl  zpraviti  to,  i  nezpravil. 

Mikuláš  Ročně  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  toho  sem  dobře 
svědom,  že  jest  přišel  posel  k  Mikšovi  z  Bečvar  od  pana  Jindřicha  Vojislavského, 
pravě,  že  mu  pan  Oldřich  Popel  nehájil  poplatkuov  platiti. 

Mikeš  z  Beč  várek  u.  p.  n.  k.  s.  etc:  Svědom  sem  toho,  že  když  pan 
Jindřich  poslal  svého  posla  ku  panu  Voldřichovi,  abych  já  na  tu  poustku  dosed,  mně 
se  to  nezdálo.  Pan  Voldřich  řekl:  Kdyžf  se  nezdá,  já  tě  nenutím;  poněvadž  se 
nezdá,  já  dám  odpověď  poslu.  Potom  také  brali  sme  z  Vršec  vovsy,  žlaby  i  jiné 
potřeby. 

Valenta  rychtář  z  Zásmuk  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  Najprve,  že  nenie  s  Von- 
šovské  poustky  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví,  též  také  s  lázně 
v  Zásmuciech  že  nenie  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví,  a  Eubas 
že  odpierá  panu  Voldřichovi  slepice  jedné,  též  i  Kuba  z  Stráně  otepřel  jest,  že 
neplatí  jedné  slepice  z  poustky  Jakoubkovské  panu  Oldřichovi  Popeloví,  a  že  ne- 
přiznali sů  se  k  platóm  ani  k  robotám  s  Vonšovského  siedla,  též  i  s  lázně  i  také 
8  Eožíškovského  siedla,  a  že  nenie  slibováno  člověčenstvie  s  té  poustky,  na  kteréž 
byl  Vávra  myslivec,  kteréhož,  když  grunt  prodal  pan  Jindřich,  vzal  ho  s  sebú  do 
Hořepníka.  Též  z  Mikšovského  siedla  z  Bečvář  nenie  slibováno  člověčenstvie,  s  mlý- 
niště také  nenie  slibováno  člověčenstvie  panu  Voldřichovi  Popeloví.  Také  sem  toho 
svědom,    když  jest  pan  Jindřich  postupoval  lidi  panu  Voldřichovi,    že  jest  mu  řekl 

AicUt  český  XIU.  30 


234  D,  XlIL  Registra  soudu  komamfho. 

pan  Voldřich:  Tuto  se  nenalézají  lidé,  kteříž  by  měli  slibovati  člověčenstvie.  Pan 
Jindřich  jemu  tak  odpověděl :  Nestarajte  se  o  to,  že  já  poručím  teď  úředníkovi  Ště- 
pánovi, že  von  to  zpraví.  Také  sem  toho  svědom,  co  se  dotýče  poustky  Jakoubkovské 
v  Vršcích,  že  jest  pobral  pan  Jindřich  koně,  krávy,  vovce,  vuoz,  brány,  plouh 
a  vobilé,  což  bylo. 

R.  IV.  1.  C.  10.  a. 

1564. 

Mezi  panem  Děpoltem  z  Lobkovic  s  jedné,  a  Jaroslavem  z  Vřesovic  s  strany  druhé. 

1510,  11.  dubna. 

Feria  V  ante  Tiburcii.  Jan  Srb  z  Markyštorfu  u.  p.  n.  k.  s.  etc.: 
že  sem  přišel  k  rychtáři  Bílinskému,  aby  se  zachoval  vedle  práva,  i  sstavil  sem  svého 
vraha  Vácslava  Holého,  krčmáře  z  Libčevsi,  že  mi  jest  zabil  bratra  strýčeného  Ja- 
kuba. A  toho  času  neměl  sem  za  panem  Děpoltem  zakoupenie  žádného.  Byl  sem 
v  hospodách.  Potom  přišel  sem  do  Bíliny  do  jedné  hospody  a  tu  byl  sem  některý 
čas,  dokudž  mi  se  líbilo,  a  vodšel  sem,  když  mi  se  líbilo,  s  též  hospody  a  sloužil 
sem  u  dobrých  lidí,  kdež  mi  se  líbilo.  Potom  za  panem  Děpoltem  zakoupil  sem  sobě 
vinici  mezi  svatým  Martinem  a  mezi  vánoci  ten  čas.  Ještě  i  podnes  panu  Děpoltovi 
člověčenstvie  sem  nesliboval  a  nikděž  sem  neměl  ženy. 

Prokop  rychtář  z  Bíliny  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve,  že  přišel  ke  mně 
Srb  Jan  a  žádal  mne,  abych  se  zachoval  vedle  práva.  Při  tom  zstavil  jest  Vácslava 
Holého,  krčmáře  z  Libčevsi,  protože  jest  jemu  zabil  strýčeného  bratra  Jakuba,  a  na 
to  mí  stavné  dal.  Potom  žádal,  aby  byl  dán  na  rukojmie.  I  dal  sem  jej  na  rukojmie 
pod  padesát  kop.  A  tito  sú  rukojmie :  Vácslav  a  Pavel  z  Libčevsi,  vopět  Vácslav 
Havránek  a  Marek  ze  Všechlap.  Slíbili  sú  zaň,  a  když  zah  státi  nechtěli  ti  rukojmie, 
i  žádali  za  propuštěnie.  A  já  sem  je  propustil,  a  jiné  mi  rukojmie  hned  postavili, 
a  to  tyto :  Jana  bratra  svého  z  Lahovic  a  Marka  ze  Všechlap.  A  oni  též  zaň  slíbili 
pod  padesáte  kop.  A  ta  věc  stála  jest  až  do  sie  chvíle  a  k  konci  nepřišla ;  neb  sů 
to  měli  dobří  lidé  smluviti. 

Týž  Prokop  rychtář  pověděl:  že  jest  mi  to  vědomo,  že  jest  Jan  Srb 
pod  pánem  JMtí  panem  Děpoltem  neměl  nižádného  zakoupenie,  než  že  jest  byl  v  ho- 
spodách a  že  jest  dělal,  kdež  mu  se  nahodilo.  U  pana  Jiříka  Zelenka  sloužil  rok. 
Než  teprv  po  světlem  Martině  již  minulém  koupil  sobě  vinici  a  zavdal  za  ni  šest 
kop  míšeňských  dvě  neděli  před  vánoci;  a  že  jest  pacholek  svobodný  a  pánu  JMtí 
člověčenstvie  nesliboval  nikdy  ani  purgmistru  a  radě  města  Bíliny  jest  nečinil  přísahy. 

Feria  VI  ante  Tiburcii,  die  Reliquiarum  [12.  dubna].  Mikuláš 
Chlouba  z  Bíliny  u.  p.  n.  k. :  Najprve  že  toho  sem  svědom,  že  Jan  Srb  zakou- 
pení za  panem  Děpoltem  žádného  neměl,   než  byl   tu  hospodou  v  Bílině  a  dělal  ta. 


Svědomí  Je  roku  Svátosti  1.  1510.  235 

a  potom  slúžil  u  pana  Jiříka  Zelenka  rok.  Než  slyšel  sem,  že  sobě  koupil  vinici 
mezi  svatým  Martinem  a  vánoci  některý  ěas.  A  také  sem  slyšel,  že  panu  Děpoltovi 
člověčenstvie  nesliboval. 

Jíra  Psincovic  z  Bíliny  u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve  že  toho  sem  dobře 
svědom,  že  Jan  Srb  přišlay  do  města  Bíliny  dělal  u  lidí  a  tlouk  se  po  hospodách 
jako  svobodný  pacholek,  i  jinde  u  lidí  přespolních  dělal  jest.  Sloužil  u  pana  Jiříka 
v  Zelenkách  rok,  a  nikdá  jest  zakoupenie  neměl  za  panem  Děpoltem,  až  tohoto  roku 
mezi  svatým  Martinem  a  vánoci  slyšal  sem,  že  jest  sobě  vinici  koupil.  A  toho  sem 
také  svědom,  že  jest  panu  Děpoltovi  nikdá  člověčenstvie  nesliboval. 

Matěj  vovčák  s  předměstie  Bílinského  u.  p,  n.  k.  etc.:  že  svědom 
sem  toho,  že  Jan  Srb  z  Zálesie  tlouk  se  po  hospodách  a  že  pod  panem  Děpoltem 
nic  neměl,  než  tento  rok  že  sobě  koupil  vinici  pod  panem  Děpoltem  v  ty  časy  mezi 
svatým  Martinem  a  vánoci.  Tak  sem  slyšal,  a  že  panu  Děpoltovi  člověčenstvie  ne- 
slíbil, a  že  jest  byl  pacholek  svobodný  těch  všech  časuov,  a  že  sloužil  jest  u  pana 
Jiříka  Želenského  rok. 

K  IV.  L  C.  13.  a.     SroY.  svědomi  c.  1562  na  str.  230. 

1565. 
Mezi  Hanušem  z  Molkovic  s  jedné,  a  paní  Katheřinú  z  Kfeldu  s  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Kněz  Jan  farář  z  Lomnice  na  tu  přísahu, 
kteráž  jest  biskupu  při  vzetí  kněžství  svého  učinil,  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když  sem 
přišel  na  Skály  s  Hanušem  z  Molkovic,  tu  jest  Hanuš  napomínal  paní  Eatheřiny,  co 
jest  jemu  neboštík  pan  manžel  její  poručil,  aby  mu  dala.  A  paní  řekla,  že,  když  budu 
mieti  se  panem  Janem  místo  o  to,  chci  ráda  dáti. 

R.  IV.  1.  A.  16.  a. 

1566. 

Mezi  panem  Jiříkem  z  Walštayna  s  jedné,  a  Petrem  Škorní  z  Stranová  purkrabí  Yelíšským 

8  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Vaněk  Buchal  z  Železnice  u.  p.  n.  k.  s,  t.: 
To  mi  v  paměti,  když  přišel  posel  od  pana  Petra  Škorně  z  Velíše  na  Bradlec,  tu  mi 
jest  kázal  pán  vzieti  list  od  něho,  a  já  sem  vzal  a  dodal  sem  ho  pánu.  A  pán  mi 
rozkázal,  abych  mu  kázal  odpovědi  dočekati.  A  on  všed  k  vrátnému  do  jistébky 
i  čakal,  a  pan  Jiřík  kázal  svému  písaři  list  psáti  zase  jemu  purkrabí  Velíšskému. 
A  než  písař  list  napsal,  už  posel  ušel  preč,  nesečkav  odpovědi  ani  listu,  a  já  sem 
ho  hledal  i  v  krčmě  a  nemohl  sem  ho  najíti.  A  potom  sem  já  přinesl  zase  pánu 
list,  a  pán  jej  dal  písaři  a  kázal  mu,  aby  ho  dodal  po  některém  člověku  jeho  na  Velíš. 

80* 


236  D.  XIII,  Registra  soudu  komorního. 

Bartoš  písař  z  Železnice  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  v  paměti,  když  mě 
obeslal  pán  muoj  pan  Jiřík  z  Walšteyna,  abych  k  němu  šel  na  Bradlec,  a  když  sem 
šel,  potkal  sem  se  s  poslem,  kterýž  přinesl  bst  pánu  z  Velíše.  I  řekl  sem  mu :  Odkud 
jdeš?  A  on  řekl:  Z  Bradlce,  I  otázal  se  mne:  Ty-lis  písař?  A  já  řekl,  že  sem. 
A  já  řekl  mu:  Máš-li  odpověď?  A  on  pověděl:  Nemám.  I  řekl  sem  mu:  Poď  zase 
se  mnú;  viem,  že  mně  pán  káže  psáti  odpověď.  A  on  mi  řekl,  že  nepuojdu,  neb 
mi  nekázali  odpovědi  čakati.  A  když  sem  nahoru  ku  pánu  přišel,  kázal  mi  hned 
pán  psáti  list,  a  potom  mi  jej  dal  a  kázal  mi,  abych  jej  hned  po  některém  člověku 
jeho  poslal.     I  poslal  sem  jej  večer,  a  ráno  aby  mu  dodán  na  Velíš  byl. 

R.  IV.  1.  A.  16.  b. 

1567. 

Mezi  Blažkem  konvářem  z  Piesku  s  jedné,  a  Blažkem  příjmí  Hrábí  z  Muzluov  s  strany 

druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Jan  Rohle  z  Piesku  u.  p.  n.  k.  s.  t:  Toto 
mi  jest  dobře  v  paměti,  že  nynie  rok  při  Svátostech  stál  sem  podle  Blažka  konváře 
v  soudné  světnici  na  hradě  Pražském.  I  přišel  k  němu  k  Blažkovi  Hrabie  a  mluvil 
k  němu  takto :  Smieš-li  se  se  mnú  založiti,  oč  chceš,  že  tu  při,  kteráž  jest  mezi  vámi 
a  pánem  mým,  že  ji  prohřáté.  A  Blažek  konvář  odpověděl  jemu,  že  bohdá  nepro- 
hráme.  A  on  Hrabie  po  druhé  řekl  jemu :  Založ  se  se  mnú  a  jmenuj  sobě,  oč  chceš. 
A  Blažek  konvář  řekl  jemu:  Nechf  jest  o  kožich,  o  liščí  podbHškový.  A  on  Hrabie 
stáhl  k  němu  ruku  a  Blažek  konvář  také.  I  dali  sobě  na  tom  ruce.  I  řekl  Hrabie 
takto:  Nechf  jest  o  dobru  kuní  šubu  novů  slušnú.  A  Blažek  konvář  řekl:  Jdef. 
A  já  k  tomu  zavolal:  Šuby  z  Humňan.  A  řekl  sem  jemu  takto:  Slyš  tento  základ! 
A  on  pověděl:  Jaký  to  základ?  Teď  se  založili  o  kuní  šubu  dobru  novů,  Hrabie 
s  Blažkem  konvářem ;  a  oni  oba  se  k  tomu  přiznali  a  tak  pověděli,  že  jsme  založili. 
A  to  jest  tak  v  pravdě. 

Feria  III  post  Tiburcii  [16.  dubua].  Jan  Piruožek,  hospodář 
domu  pana  z  Pernšteina  etc,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  jest  vědomo  a  v  paměti, 
když  sú  při  vyhráli  páni  Písečtí,  tehda  já  a  Blažek  konvář  do  soudné  světnice  veliké  šli 
sme.  Napomínal  jest  Blažek  konvář  Blažka  Hrábí  z  základu,  z  kunie  čuby  dobré. 
Von  Blažek  Hrabie  pověděl,  že  já  sě  v  té  věci  nepamatuji.  Konvář  Blažek  zase 
Blažkovi  Hrábí  odpověděl:  Kterak  se  nemáš  pamatovati,  však  jsň  byli  dobří  lidé 
při  tom?  Tehda  Blažek  Hrabie  opět  vodpověděl:  Jestliže  mne  bude  kto  pamatovati, 
že  já  chci  tobě  dáti.  A  to  bylo  po  svatém  Martině  některý  den. 

R.  IV.  L  A.  16.  a. 


Svédomi  h  roh*  Svátosti  I  1510.  237 

1568. 

Mezi  Janem  Yrchotou  z  Yrchotíc  8  jedné,  a  Jindřichem  z  Hodějova  s  strany  druhé. 

1510,  [12.  dubna]. 

Mikuláš  Liška  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mí  svědomo,  že  Vašek 
z  Křešic  stavil  Harovce  a  pravie,  že  mu  slíbil  za  puol  kopy  a  za  něco  viec.  I  uničili 
sú  oba  ku  právu,  Vašek  aby  nan  uvedl,  a  Harovec  aby  odvedl,  a  to  pod  V  kopami 
míšeňskými  každá  strana.  I  připrosili  sme  k  sobě  ze  dvů  práv  jiných  lidí,  z  Neveklova 
dvou  a  z  Sedlce  také  dvú.  A  když  byl  soud  osazen,  tu  jest  jim  podáno,  aby  se 
přátelsky  smluvili.  A  Vašek  z  Křešic  odpieral  a  pravil,  že  chce  právem  rozeznán 
býti.  A  když  jsú  rukojmie  obnovili,  tu  jest  Vašek  žaloval  na  Harovce  a  nemohl  naň 
nic  uvésti.  I  vostal  jest  křiv  proti  Harovcovi.  A  propadl  pánu  vinny  V  kop  míšeňských 
té,  kteréž  byl  uničil  proti  Harovcovi. 

Jan  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  paměti,  že  Vašek  z  Křešic  stavil 
Jiraštu  pro  Harovce  na  právě  páně  Vrchotově  pro  XXXVI  grošuov  míšeňských. 
A  rychtář  jest  kázal  Vaškovi  uničiti  pod  V  kopami,  právě-li  jest  stavil,  a  tohoto 
Harovce  také  aby  odvedl  též  pod  V  kopami.  A  když  sme  právo  osadili,  požádali  sme 
pána  nitšeho,  aby  nám  přijednal  z  jiného  práva  viece  konšeluov.  A  pán  zjednal  nám 
čtyři:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  I  podávali  sme  jim  toho,  aby  se  o  to  přá- 
telsky smluvili.  A  Vaškovi  se  nezdálo,  než  chtěl  právo  trpěti,  co  mu  přinese.  A  když 
sú  k  soudu  přistúpili,  kázali  sme  rychtáři,  aby  rukojmie  obnovil.  I  stalo  se  tak.  Tu 
J8ů  opět  znovu  uničili  pod  V  kop,  A  když  jest  Vašek  vedl  při  proti  Harovcovi, 
i  nemohl  naň  nic  uvésti,  ostal  proti  němu  křiv,  a  panu  Vrchotovi  propadl  těch  V  kop, 
kteréž  uničil,  že  jest  právě  stavil. 

Jan  Vlček  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  Vašek  z  Křešic, 
člověk  páně  Hodějovského,  stavil  na  našem  právě  pro  XXXVI  grošuov  Jiraštu  ze  Lhoty 
pro  Harovce.  A  tu  rychtář  uručil  jest  je  pod  V  kop  s  obů  stran,  Vašek  aby  nan 
uvedl  a  Harovec  aby  odvedl.  A  když  sme  byli  požádali  pána  našeho,  aby  nám  z  jiného 
práva  přijednal  konšel  —  neb  nám  se  zdála  to  věc  obtížená  —  i  přidáni  jsú  nám 
čtyři  konšelé:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  A  když  jsme  soud  osadili,  že  nás 
bylo  XVI  konšel,  podali  sme  toho  stranám,  chtějí-li,  aby  se  radše  přátelsky  smluvili. 
A  Vašek  k  tomu  nechtěl  pHstúpiti,  než  chtěl  právo  trpěti,  co  mu  soud  přinese, 
a  Harovec  také.  A  když  jsú  k  soudu  přistúpili,  tu  jsme  kázali  rychtáři,  aby  rukojmie 
obnoveni  byli.  A  když  sú  opět  znovu  pod  týž  základ  uručili,  pod  pět  kop,  Vašek 
vedl  jest  při  proti  Harovcovi,  a  Harovec  mu  odpieral.  I  zdálo  se  nám,  že  Harovec 
měl  dostatečnější  svědomie  než  Vašek.  I  ostal  jest  Vašek  proti  Harovcovi  křiv  a  pánu 
propadl  vinnu  podle  práva  těch  pět  kop,  kteréž  byl  uručil. 

Mikuláš  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  Vašek  z  Křešic 


238  />.  Xin.  Registra  soudu  komorního. 

stavil  člověka  páně  Martinického  jménem  Harovce  pro  XXXVI  grošuov.  A  když  sů  se 

0  to  nemohli  srovnati,  že  Harovec  mu  odpieral,  že  ho  nepravě  stavil,  a  Vašek  pravil, 
že  právě.  I  uničili  sú  oba  ku  právu  pod  V  kopami  grošuov  míšeňských,  každý  zvlášf. 

1  prosili  sme  pána,  aby  nám  bylo  přidáno  konšel  z  jiného  práva.  I  pHjednal  nám 
pán  čtyři  konšely:  dva  z  Sedlce  a  dva  z  Neveklova.  A  když  sme  soud  osadili,  tu, 
než  k  soudu  přistúpili,  podali  sme  jim  toho,  aby  se  o  to  přátelsky  smluvili.  A  oni 
nechtěli,  než  chtěli  radše  právo  trpěti.  I  když  sú  ku  právu  přistúpili,  kázali  sme, 
aby  rychtář  rukojmie  obnovil.  A  když  se  tak  stalo,  tu  sú  proti  sobě  vedli  pře,  Vašek 
proti  Harovcovi.  I  nemohl  jest  na  Harovcovi  nic  mieti ;  neb  naň  nic  nemohl  dovésti. 
I  ostal  jest  Vašek  proti  němu  Harovcovi  křiv  a  pokutu  tú  propadl,  to  jest  pět  kop 
míšeňských  panu  Vrchotovi  ty,  kteréž  uničil  jest  ku  právu. 

Petr  Krbec  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  etc,  páně  Vrchotuov  člověk  etc,  svědčil 
takto :  Vašek  z  Křešic  obstavil  Jiraštu  ze  Lhoty  pro  šest  a  pro  půl  kopy  pro  Harovce, 
kdež  mu  Harovec  byl  rukojmí  Vaškovi,  tu  aby  vedl  nan,  právě-li  stavuje.  A  tu  jest 
naň  neuvedl,  by  právě  stavoval.  A  rychtář  ho  uručil,  právě-li  sstavuje,  pod  V  kopami 
grošuov  míšeňských,  a  právo  sme  jim  proto  vosadili.  I  nemohl  jest  naň  nic  uvésti, 
že  jest  křivě  sstavil.  I  propadl  Vašek  těch  pět  kop.  A  aby  se  jim  krátko  nestalo,  ze 
dvú  práv  sme  konšely  přijednali  k  tomu  soudu :  z  Neveklova  a  z  Sedlce.  I  byli  sme 
je  na  přátelskú  smlouvu  poddali,  a  oni  se  nesmluvili.  A  když  Vašek  vinu  propadl, 
tu  vinu  pán  jest  náš  pan  Vrchota  vzal. 

Petr  Vondra  z  Janovic  u.  p.  n.  k.  etc:  Jest  mi  to  dobře  vědomo,  že 
jest  Vašek  obstavil,  Bíešického  pána  Jindřicha  člověk,  Jiraštu  ze  Lhoty  pro  Harovce, 
protože  jest  vinil  Harovce  pro  šest  a  pro  půl  kopy.  I  nemohl  jest  Vašek  Dvořák 
na  Harovce  nic  provésti,  proč  jest  ho  obstavil,  než  jež  obstavil  v  Janovicích  na  právě 
a  uručili  pod  pět  kop  grošuov  míšeňských.  I  soudili  sú  se  o  to  před  právem  v  Jano- 
vicích. A  když  sou  je  o  to  slyšali,  povolal  jest  rychtář  k  tomu  konšeluov  Janovských. 
A  když  je  vo  to  slyšali,  i  poddali  je,  chtí-li  se  o  to  přátelskú  smlúvú  smluviti 
I  nechtěl  k  tomu  přistúpiti  Vašek  Dvořák  a  řekl,  že  chce  právem  živ  býti.  I  musili 
rukojmie  obnoviti  pod  ten  základ  propadení  pánu  pod  V  kop  grošuov  míšeňských. 
I  vosadili  sou  vrch  práva,  aby  se  žádnému  krátko  nestalo,  z  Sedlce  dva  a  z  Neve- 
klova dva,  a  z  jednostajné  vůle  sou  rozsudek  pověděli.  A  XVI  jich  sedělo  na  tom 
soudě.  A  Vašek  jest  křiv  vostal,  že  nemohl  jest  nic  provésti  na  ně,  že  jest  Harovec 
hodné  svědomí  měl  a  lepší  než  Vašek.  A  Vašek  uručil  těch  pět  kop  a  propadl  je. 
A  Harovec  byl  též  po  V  kop  uručil  a  vostal  práv. 

Jan  Jeníček  z  Janovic,  člověk  páně  Vrchotuov,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Prosil  Vašek  z  Křešic  ouředníka  pána  mého  rychtáře,  aby  mu  sstavil  člověka  z  Radotína 
menem  Jana  Harovce,  vině  jej,  že  by  mu  přislíbil  za  někoho  za  kuoň.  A  on  mu 
odpíral  toho,   že  by   jemu  tím  vinen  nebyl.     I  když  přišlo  na  vrch  práva,  tehdy. 


Svědomí  Tc  roku  Svátosti  I  1510.  239 

když  měli  přistúpiti  k  soudu,  tehdy  nám  se  zdálo,  že  by  nám  ta  věc  obtížena  samým 
byla,  i  prosili  sme  svého  pána,  aby  nám  přidal  s  jiného  práva  konšeluov.  I  přidal 
nám  z  Sedlce  dva  a  z  Neveklova  dva,  aby  nás  bylo  se  tří  práv,  aby  se  mu  křivda 
nestala.  I  když  předstúpili  před  nás,  sedělo  nás  XVI,  jakož  řád  a  právo.  I  prosili 
sme  jich,  aby  se  o  to  smluvili.  A  oni  pověděli,  že  nechceme  než  právem  živi  býti. 
Tehdy  když  kázem,  aby  rychtář  rukojmie  obnovil,  a  oni  obnovili,  tehdy  Vašek  vedl 
svědomí  proti  Harovcovi.  A  Harovec  jemu  odpíral,  že  jest  měl  svědomí  hodnější. 
A  my  seznali  jeho  Harovcovo  svědomí  hodnější.  I  rozhodli  sme,  že  vinen  Vašek 
vostal  a  pánu  pět  kop  grošuov  míšeňských  propadl.  A  pán  se  mezi  nás  nachýlil  a  řekl : 
Mám-li  vzíti  čili  nic.  A  my  řekli:  Ty  máš  vůli  toho.  Vezmi  neb  mu  odpust.  Učiň, 
co  chceš. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [13.  dubna].  Václav  z  Janovic 
u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sme  jeli  do  Prahy  o  svatém  Martině  nynie 
minulém,  potkali  sme  Vaška,  člověka  páně  Hodějovského.  I  dal  pánu  „Dobré  jitro". 
A  pán  mu  řekl :  Vašku,  cos  na  mne  svědčil  ?  A  on  řekl :  Pane,  nesvědčil  sem  nynie 
nic,  než  což  sem  prve  svědčil,  to  najdete  tam.  A  pan  Vrchota  řekl  mu:  Vašku, 
pravil  mi  pán  tvuoj,  že  bych  já  tobě  přiřiekal,  že  já  z  tebe  té  vinny  nevezmu. 
Však  dobře  vieš,  když  jsi  se  se  mnú  radil  o  to,  řeklf  sem:  Raď  se  s  svým  pánem, 
však  máš  pána!  A  já  sem  tobě  nic  nepřiřiekal.  A  Vašek  řekl  jest:  Tak,  pane!  Já 
sem  skrze  vás  nic  neprosoudil  než  skrze  křivé  svědky.  A  víte  pane  dobře,  že  sů 
vaši  lidé  té  pře  mé  svědomí  byli  a  mně  nechtěli  pravdy  seznati.  A  pán  řekl:  I  co 
sem  já  v  tom  vinen  tobě? 

Pavel  z  Martinic,  člověk  a  ouředník  páně  Zdeňků  z  Vokrou- 
hlice,  u.  p.  n.  k.  etc:  že  obstavil  páně  Křešického  člověk  Vašek  z  Křešic  páně 
Zdeňkova  člověka  Jana  Harovce  z  Radotína,  že  by  mu  slíbil  za  člověka  páně 
Vrchotova  Matouše  Kolenáče  z  Janovic;  člověk  pána  mého  vodpor  činil  slibu  tomu, 
že  jest  neslíbil  za  člověka  Vrchotova.  A  von  přes  to  přes  všecko  jej  obstavil  v  Jano- 
vicích. I  tu  proved  před  právem  při  svú  Jan  Harovec,  že  jest  neslíbil.  I  byli  při 
tom  konšelé  se  dvou  práv  s  jiných,  s  páně  Repova  dva  a  s  páně  Popelová  dva, 
i  tu  v  Janovicích  rozeznali,  že  Jan  Harovec  neslíbil  za  Mathouše  Kolenáče,  člověka 
Vrchotova.  I  tu  člověk  pana  Křešického  Vašek  propadl  pět  kop  základu,  že  jest  uručil 
pod  pět  kop  na  člověka  Zdeňkova,  že  právě  sstavuje  Jana  Harovce.  I  těch  pět  kop 
položil  jest  panu  Janovi  Vrchotovi. 

Vavřinec  ze  Lhoty,  člověk  páně  Ctiboruov  Martinského, 
u.  p.  n.  k.  etc:  Najprve,  že  vobstavil  člověka  páně  Zdeňkova  Jana  Harovce  Vašek 
z  Křešic  pro  šest  a  pro  puol  kopy  na  páně  Vrchotově  právě  v  Janovicích.  A  my 
sme  s  ním  stáli  s  Harovcem  proti  Vaškovi,    a  člověk  páně   Zdeňkuov  Jan  Harovec 


240  D.  Xm.  Registra  soudu  komorního. 

práv  zuostal  před  konšely.    Konšelé  jemu  Vaškovi  i  Janovi  Harovcovi  řekli,   aby  se 
přátelsky  smluvili,  že  jim  toho  přejí.  A  Vašek  nechtěl  než  na  právu  dosti  míti. 

K  IV.  1.  A.  20.  a.  a  B.  2.  a. 

1569. 

Mezi  Václavem  Přechem  z  Čechtic  s  jedné,  a  Burianem  a  Markvartem  bratřími  z  Kraselova 

8  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Bláha  z  Dřešína  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi 
svědomo,  že  když  pan  Přech  z  češtíc  honil  zvěř  na  lesiech  páně  Peršteinarových,  a  já 
stál  sem  v  ouvazku  teneta,  i  nezabili  sme  nic;  neb  zvěř  vyšla  ven  z  leče. 

Jan  z  Radešova  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  stála  zvěř  na  lesiech 
páně  Peršteinarových,  a  já  sem  byl  se  panem  Sádlu.  I  léceli  sme  teneta;  i  nezabili 
sme  nic ;  neb  se  zvieře  vyvalilo  z  teneta ;  a  pan  Přech  též  s  námi  lécel. 

Petr  Karas  z  Češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  nás  poslal 
pan  Přech  se  panem  Sádlu,  abychom  léceli  teneta  na  lesiech  páně  Peršteinarových 
cestou  svobodnou.  A  já  stál  sem  u  teneta.  I  uvalilo  se  zvieře  v  teneto,  a  já  ne- 
mohl sem  tak  skuoro  přispěti,  až  mi  se  zase  zvieře  vyvalilo  z  teneta;  než  proto 
sem  je  ranil. 

Bartha  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  v  pamětí,  že  nám  kázal  pán 
náš  pan  Přech,  abychom  teneta  léceli  na  lesiech  páně  Peršteinarových ;  neb  zvěř  stála 
na  nich  na  těch  lesiech.  I  léceli  sme  cestou  svobodnou.  I  uvalilo  se  zvieře  v  teneto, 
i  nemohli  přispěti,  až  se  zase  ven  vyvalilo. 

Václav  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  pan  Sádlo  obsel 
zvěř  na  lesiech  páně  Peršteinarových ;  i  prosil  pána  našeho  pana  Přecha,  aby  mu  lidí 
a  tenat  puojčil.  A  pán  náš  puojčil.  I  léceli  sme  teneta  cestou  svobodnou  na  týchž 
lesiech.  A  stál  sem  u  teneta.  I  nezabili  sme  nic ;  neb  se  zvieře  ven  vyvalilo  z  teneta. 

Šimon  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mí  svědomo,  že  sme  honili  zvěř  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových  se  panem  Přechem  a  se  panem  Sádlu;  i  nezabili  sme 
nic;  neb  se  zvieře  ven  vyvalilo  z  tenete.  A  léceli  sme  cestou  svobodnou. 

Mikuláš  Slávek  z  Češtíc  sv.  p. 

Vaněk  z  Stříedky  sv.  p. 

Vaněk  Hoden  z  češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mí  svědomo,  že  zvěř  stála  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových,  a  já  šel  sem  se  psy  a  zapouštěl  sem  psy.  A  psi  hnali 
zvěř  až  do  tenat.  I  vyvalilo  se  ven  zvieře  z  teneta,  než  proto  bylo  raněno,  a  cestou 
svobodnou  sme  léceli. 

Benda  z  Češtíc  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mí  svědomo,  když  sú  obešli  zvěř  na 
lesiech  páně  Pemšteinarových,  a  já  šel  sem  se  psy  a  zapouštěl  sem  psy  z  rozkázání 
Jana  Sáčka,  páně  Přechova  člověka. 


Svědomí  Ic  rohu  Svátosti  I  1610.  241 

Kříž  z  Češtic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  z  rozkázání  pána 
našeho,  pana  Přecha,  zapouštěl  sem  psy  na  lesiech  páně  Peršteinarových  na  zvěř;  neb 
v  nich  zvěř  stála, 

Jíra  Bašták  z  češtic  sv.  p.         Medek  z  Češtic  sv.  p. 

Šimon  z  Němčic  sv.  p. 

Mathúš  Kraysuov  syn  z  Němčic  n.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že 
z  rozkázání  pana  Přecha  zapouštěl  sem  psy  na  lesiech  páně  Peršteinarových.  A  zvěř 
běžela  k  tenatuom  a  uhodila  v  teneta.  A  potom  se  zase  ven  vyvalila.  A  tak  ne- 
zabili sme  nic. 

Mareš  z  Němčic  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo,  že  zapouštěl  sem  psy 
na  lesiech  páně  Pemšteinarových,  neb  v  nich  zvěř  stála,  z  rozkázání  páně  Sádlová. 
A  psi  hnali  zvěř  až  k  tenatuom.  I  vyvalilo  se  zvíře  ven.  A  také  léčili  sme  cestou 
svobodnou.  I  nezabili  sme  nic. 

Matěj  z  Němčic  u.  p.  n.  k.  s.  t:  To  mi  svědomo,  že  z  rozkázání  pana 
Přecha  a  pana  Sádly  zapouštěl  sem  psy  na  zvěř  na  páně  Perštaynarových  lesiech; 
a  psi  hnali  zvěř,  až  uhodila  do  teneta,  a  potom  se  ven  vyvalila,  vše  na  těch  lesiech. 

Jan  Sáček  z  čabus  u.  p.  n.  k.  etc. :  Co  se  dotyce  toho  honu,  kterýmž 
jest  honil  pan  Přech  z  Češtic  zvěř,  svědom  sem  toho,  že  jest  nehonil  na  páně  Kra- 
silovského,  ale  že  jest  byla  zvěř  na  páně  Perštaynarově  gruntiech. 

R.  IV.  1.  6.  5.  a.    SroT.  STědomi  6.  1548  na  str.  216. 

1570. 

Mezi  Zigmundem  Čiečem  z  Nemyčevsi  s  jedné,  a  Vítem  písařem  páně  Černínovým  v  Hradci 

Králové  etc.    1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Bartoň  příjmí  Radoch  z  Hradce  Krá- 
lové u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  že  sem  brannaym  tu  v  Hradci,  a  Vít  dával 
mi  cajchy  formanuom  pro  clo,  a  já  bera  je  od  nich,  když  z  města  jeli,  a  penieze 
sem  od  nich  bral  od  formanuov,   kteříž  na  podměstí  jeli,   a  panu  Vítovi  sem  dával. 

Mařík  branný  z  Hradce  Králové  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  To  mi  svědomo, 
že  pan  Vít  písař  bral  ode  mne  cajchy  i  penieze,  když  ke  mně  přišel  do  brány,  a  to 
ty,  kteréž  sem  od  formanuov  bral  s  vozu. 

Jan  Škrha  u.  p.  s.  t. :  Jest  mi  to  dobře  v  paměti,  že  po  smrti  nebožtíka 
pana  Čieče  Vít  písař  bral  clo,  kterýž  přichází  od  formanuov,  i  jiné  duochody  ze 
mlýna.  A  potom  přijel  některý  čas  pan  Zigmund  čieč  do  Hradce  i  stál  u  mne. 
A  když  měl  preč  jeti,  poručil  mi  vepře,  kteříž  ve  mlýně  byli  z  Kováče  přihnané, 
—  a  bylo  jich  XI,  tu  vykrmeni  na  týmž  mlýně  — ,  abych  je  prodal.  A  já  sem  je  prodal 

ArchiT  Český  XIII.  31 


242  D.  XIIL  Begistra  sMdu  komorního. 

řezníkuom  naším.  A  Vít  písař  zvěděv,  že  sem  je  prodal,  nedal  jich  bráti.  A  tak  po- 
věděl: Nechf  Škrha  nerozkazuje,  nechť  já  rozkazuji;  neb  jest  mně  poručeno. 

Petr  obyvatel  na  Malé  Straně  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mí  svědomo,  že 
Vít  písař  byl  ouředníkem  u  nebožtíka  pana  Václava  Číeče  až  do  jeho  smrtí,  a  že 
jest  k  sobě  penieze  přijímal  celné. 

R.  rv.  1.  B.  6.  b. 

1571. 

Mezi  Janem  Eamaykem  z  Pokratic  s  jedné,  a  Barboru  z  Harasova  s  strany  druhé. 

1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Johannes  písař  z  Lithoměřic  u.  p.  n.  k. 
s.  t. :  Když  sem  byl  požádán  od  neboštíka  pana  Jindřicha  z  Pokratic,  když  kšaft 
dělal,  i  zkazil  jej;  a  potom  dělal  druhý  kšaft  a  něco  k  němu  viec  kázal  připsati, 
než  v  prvním  bylo.  I  zapsal  jest  paní  Barboře  věna  tři  sta  kop  míšeňských,  a  mocnu 
otcovskú  poručnicí  ji  udělal  statku  svého.  A  při  tom  oznámil  před  konšely  Litho- 
měřickými,  že  mateři  své  dlužen  LV  kop  míšeňských  a  že  jí  dal  puol  léta  napřed 
věděti,  že  jí  ty  penieze  chce  dáti  anebo  ten,  komuž  to  poručí.  A  že  jest  Jan  bratr 
jeho  při  tom  nebyl,  když  jest  druhý  kšaft  dělal. 

R.  rv.  1.  B.  7.  a. 

1572. 
Mezi  Alžbětu  z  iŤebska  s  jedné,  a  Janem  z  Eestřan  s  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

V  pátek  den  Svátosti.  Kryštof  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi 
v  paměti,  když  jest  v  Strakoniciech  hořalo,  tu  jest  pán  muoj  JMt  na  mne  zavolal: 
Kryštofe!  Vstaň  a  pohleď,  kde  to  hoří!  A  pán  také  za  mnú  vstal.  I  šli  sme  do 
hořejší  komory  a  nemohli  sme  znáti,  kde  hoří  aneb  u  koho.  A  potom  pán  JMt  šel  do 
čelední  světnice  a  potom  na  pavlač,  kde  hlásní  sedají,  a  tu  se  jich  ptal:  Mnedle, 
kde  to  hoří  aneb  u  koho?  I  pověděl  pan  Stomír:  Tak,  pane  milý,  hoří  stodola 
Vojtova.  A  potom  se  pán  po  druhé  ptal:  co  to  nad  ní  stojí  ještě.  A  Stomír  řekl, 
že  Bavorovského  stodola. 

Kryštof  Pepi  z  Strakonic  u.  p.  n.  k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  když 
v  Strakoniciech  hořalo,  tu  jest  pán  muoj  JMt  šel  na  pavlač,  kde  hlásní  sedají,  a  já 
za  ním.  I  otázal  se  pán,  kde  to  hoří  a  u  koho.  A  Stomír,  páně  služebník,  řekl: 
Pane,  u  Vojta  stodola  hoří.  A  pán  řekl:  A  co  viec  stojí?  A  Stomír  řekl:  Pane, 
stodola  Bavorovského. 

Bernarth  Stomír  z  Tětětic:  To  mi  v  paměti,  když  sem  ležal  v  Strako- 
niciech na  zámku,  i  uslyšal  sem  hlas  aneb  křik  ňáký.  I  vstal  sem  a  šel  sem  na  pavlač, 
kde  hlásní  sedají,  a  našel   sem   tam  pána  starého  JMt.     I  otázal  se  mne  pán  JMt: 


Svědomí  k  roku  Svátosti  I  1610.  243 

Stomíře,  kde  to  hoří  ?  A  já  sem  řekl :  Pane,  Vojtova  stodola.  A  pán  ráčil  Heci : 
A  co  to  stojí  na  straně?  A  já  řekl:  Páně  Bavorovského  stodola.  A  to  beru  k  své 
vieře  a  k  své  duši,  že  což  tuto  svědčím,  že  jest  tak  v  pravdě. 

Bárta  z  Strakonic,  ouředník  pana  Jana  Strakonického,  u.  p. 
n.  k.  etc. :  Najprve,  že  svědom  sem  toho,  když  hořelo  v  městečku  Strakonicích,  na 
zámku  jsa,  že  viděl  sem  to,  že  hoří,  ale  neviem,  čí  se  jest  najprv  zapálil  duom. 
Pověděl  Stomír,  pána  Strakonického  služebník,  když  se  ho  tajž  pán  Strakonický  otázal, 
kde  hoří,  a  on  řekl,  že  hoří  Vojtova  stodola,  souseda  Bavorovského. 

R.  IV.  1.  B.  7.  b.  a  8.  a. 

1573. 

Mezi  Jiříkem  Šedívkem  s  jedné,  a  Vrchotú  etc.  s  strany  druhé.    1510,  [12.  dubna]. 

Gregor  Šernéř  s  Malé  Strany  u.  p.  n.  k.  etc:  Jest  mi  svědomo,  když 
sem  stál  před  svým  domem  v  samý  večer,  tehda  přišel  Jiřík  Šedivek,  rychtář  toho 
času,  a  Ambrožka  s  Malé  Strany  s  ním,  a  vadili  se  s  Vrchotů  před  mým  domem. 
Neviem,    chtěli-li  sú  ho  zatknuti  čili  nic,    aneb    voč  sú  se  vadili.     Toho  nic  nevím. 

Michal  s  Malé  Strany  u.  p.  n.  k.  etc.:  že  jest  mně  bílý  groš  poslal 
Vrchota  po  Polákovi,  služebníku  svém,  na  víno  a  na  dobru  vuoli,  a  já  ho  vzíti  ne- 
chtěl; neb  sem  jak  živ  žádnému  z  peněz  nesvědčil,  než  čehož  sem  svědom,  to 
sem  seznal. 

Jan  Kostka,  vetešník  na  Malé  Straně  obývající,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Přišel  ke  mně  Polák,  služebník  Vrchotuov,  mluvě  tato  slova  Michálkovi:  zač  tebe 
pán  prosil  muoj,  aby  to  učinil;  a  teď  pán  muoj  groš  bílý  poslal  na  víno,  aneb  na 
dobru  vuoli.  A  povrh  ten  groš,  i  šel  pryč.  A  my  sme  po  pacholeti  poslali  mu  jej 
zase;  neb  sem  já  mu  ho  vzíti  nedal,  než  řekl  sem  mu,  aby  čehož  jest  svědom,  po- 
věděl bez  poplatku  jemu  Vrchotovi.  Přišed  zase  Polák,  služebník  Vrchotuov,  řekl: 
Michalko,  že  pán  chce  pro  tebe  učiniti,    začkoli  žádati  ho  budeš. 

V  sobotu  před  svatým  Tiburcím  [13.  dubna].  Johanka  z  Světí 
u.  p.  s.  t. :  To  mi  v  paměti,  když  sem  vyšla  ven  z  domu  svého,  uhlédala  sem 
Bohuslava  Vrchotu,  an  jde  z  svého  domku.  I  šla  sem  k  rychtáři  s  zatykačem,  chtiec 
jíti  po  právu,  a  žádala  sem  rychtáře,  aby  Bohuslava  Vrchotu  zatekl.  A  když  sme 
k  němu  šli,  řekl  jest  Bohuslav  Vrchota,  že  mám  za  sebú  holomka.  Tehdy  mi  rychtář 
řekl :  Nu,  co  chceš  činiti  ?  A  já  sem  řekla :  Bojím  se,  abych  nic  proti  právu  neučinila ; 
nechf  jde  ke  všem  čertuom!  A  bylo  jest  u  večer,  i  nechala  sem  ho  tak. 

R.  IV.  1.  B.  8.  a.  a  B.  9.  a. 


31* 


244  D,  XIII.   Registra  soudu  komorního. 

1574. 

Mezi  Křížkem  zlatníkem  [a]  hospodářem  Hilburkova  domu  z  Hradčan  8  jedné,  a  panem  Yá- 
cslavem  z  Drahonic  a  na  Ploškovicích  8  strany  druhé.  1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum.  Kateřina  z  Žatce  vdova,  obývajície 
v  Voboře  u.  p.  n.  k.  etc:  Toho  času,  když  sem  byla  u  Křižka,  zlatníka  na  Hrad- 
čanech, kuchařkou,  když  měl  bráti  se  z  domu,  který  má  na  Hradčanech,  pan  Václav 
Ploskovský  k  Rypskému  do  hradu  Pražského,  tehdy  pan  Křížek  puojčil  jemu  Čtyř 
peřin  a  dvou  polštářuov  a  dvou  prostěradl,  a  tří  mis  cínovajch  a  tří  taléřuov,  a  dvou 
ubrusuov  a  dvou  ručníkuov  a  dvou  konví  cínových.  Potom  když  sem  přišla  od  Křižka 
ku  panu  Vácslavovi  Ploskovskému,  chtěl  pan  Václav,  aby  mu  Křížek  puojčil  viece 
šatuov;  a  on  nechtěl.  A  potom  on  pan  Vácslav  šel  jest  s  Hrábí  služebníkem  svým 
k  Křížkovi  do  domu.  I  posadivše  se  s  ním  v  světnici,  poslal  pan  Václav  Jana,  slu- 
žebníka svého,  do  komory  Křížkovy,  a  on  Jan,  služebník  páně  Václavuov  Ploskov- 
ského,  z  rozkázánie  pána  svého  vzal  dvě  peřině  a  dva  polštáře  a  dvě  prostěradle 
a  dvě  podušky.  Pak  chodil  Křížek  zlatník  ku  panu  Václavovi  Ploskovskému  do  Ryp- 
ského  domu  na  hrad  Pražský  s  dobrými  lidmi,  mluvě  s  ním,  aby  šaty  jeho  zase  mu 
vrátil,  a  von  nechtěl.  Křížek  chtěl-li  jest  hosti  chovati,  musil  jinde  šatuov  vypójčovati 
a  musil  od  nich  platiti  vod  každého  lože  XH  grošuov  míšeňských  do  téhodne. 

Voršila  Kavková,  hospodyně  z  Chocholové  zahrady,  u.  p.  n.  k, 
etc:  Svědomá  sem  toho,  že  Křížek,  zlatník  z  Hradčan,  chodil  upomfnat  z  konví, 
z  taléřuov,  z  šatuov  a  z  mis  cejnových  pana  Vácslava  Adama  Ploskovského  do  domu 
páně  Rypského  na  hrad  Pražský. 

Blažej  Štaynraytr  zMuzlova,  služebník  páně  AdamuovzDra- 
h  o  n  i  c,  u.  p.  n.  k.  s.  t. :  Jest  mi  to  vědomo,  že  Křížek  zlatník  puojčil  šatuov  ložních 
panu  Adamovi  Ploskovskému,  ale  neviem,  mnoho-li  či  málo;  než  ty,  kteréž  puojčil 
jemu,  byly  jsú  nic  dobrého,  strhané.  Co  se  dotajče  cínového  nádobie,  to  mi  jest  dobře 
vědomo,  že  jest  puojčil  pánu  mému  panu  Adamovi  dvú  konví  cínových,  jedna  v  pintu 
a  druhá  v  puol  pinty,  a  tři  mísy  cínové  a  tři  taléře  cínové ;  vo  jiných  věcech  já  neviem. 

R.  IV.  1.  B.  8.  b. 

1575. 

Mezi  panem  Albrechtem,  panem  Heřmanem  a  panem  Karlem  bratřími  z  Šumburka  8  jedné, 

a  panem  Janem  Šumburkem  s  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

Feria  VI.  die  Reliquiarum  ante  Tiburcii.  Jiřík  z  Rokytníka, 
ouředník  na  Březně  etc,  u.  p.  n.  k.  etc.  seznal  takto:  že  sem  vydal  pět  seth 
kop  grošuov  na  miešensko  bez  deseti  kop  grošuov  míšeňských  panu  Janovi  Šumbur- 
kovi,  a  tu  summu  vydal  sem  jemu  z  Břězenského  zboží. 


Svědomí  k  roku  Svátosti  1.  1510.  245 

Feria  V.  post  Tiburcii  [18.  dubna].  Jiřík  z  Lithoměřic  u.  p.  n. 
k.  s.  t.:  To  mi  svědomo,  že  když  sme  dělali  počet  s  ouředníkem  na  Březně  pann 
Albrechtovi,  i  zečteno  jest,  že  pan  Jan  Šumburk  vzal  a  vyzdvihl  hotových  peněz 
pět  seth  kop  míšeňských  bez  X  kop  grošuov  též  míšeňských. 

R.  IV.  L  B.  17.  a.  a  C.  7.  b. 

1576. 

Mezi  panem  Jindřichem  z  Walšteina  s  jedné,  a  paní  Eatheřinú  z  Efeldu  s  strany  druhé. 

1510,  [12.  dubnaj 

Matěj  Halama  příjmím  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p. 
n.  k.  etc. :  Byl  sem  při  pánu  svém  při  mezení  gruntuov,  když  jsú  rozmezovali  grunthy 
pana  Jindřicha  Ješka  Svojanovského  a  pána  mého.  Byl  při  tom  pán  muoj  JMt,  pan 
Tomáš  hajtman  a  pan  Tristram  a  mnoho  jiných  dobrých  lidí.  Tu  se  jest  pán  ráčil 
otázati  na  panu  Thomasovi,  pana  Ješka  hejtmanu:  máš-liž  moc  toho  od  pána  svého 
toto  meziti.  I  pověděl  pan  Thomáš,  že  mám.  Tu  sou  šli  a  mezili  a  ukázali  k  stráni, 
na  dub  ukázavše,  i  šli  k  jednomu  kři  k  vrbě,  k  řece  mezíc.  Pan  Šťastný  ráčil  jest 
tu  mluviti  k  panu  Tomášovi:  Již-li  se  jest  tuto  dobře  rozmezilo?  A  pan  Tomáš  jest 
pověděl:  Pane,  jest  dobře;  toto  jest  grunth  pána  mého  JMti  a  toto  VMti.  Kdež  se 
jest  pán  nesoudil  o  tento  grunth,  ale  o  tento  se  soudil  a  jej  vysoudil  a  obdržel  jej. 
Tu  sú  ten  keř  osekali  obojí  lidé  a  znamenali.  Tu  sů  pak  odtud  šli  různo  spolu 
domuov.  Tu  jest  pán  ráčil  dáti  ten  grunth  Turnovským,  kterýž  jsú  rozmezili  lidem 
svým ;  tu  pak  z  toho  grunthu  pobrali  sú  nám  lidé  paní  Eatheřinini  pychem  a  kvaltem 
seno  lůni. 

Šimon  Bednář  z  předměstí  Turnovského,  člověk  páně  Šťast- 
ného, u.  p.  n.  k.  etc:  Byl  sem  na  té  louce  při  tom,  když  pán  muoj  tu  byl 
a  Thomáš,  ty  chvíle  hajtman  na  Skalách  u  pana  Svojanovského,  tak  že  sú  z  toho 
dubu^  kterýž  jest  od  staradávna  na  mezi,  okázali  k  tomu  kři  u  Jizery.  Také  se 
otázal  pán  náš:  Pane  Thomáš,  také-li  si  se  soudil  o  tento  kus?  A  on  pověděl  pan 
Thomáš:  Pane,  že  sem  se  o  tento  kus  nesoudil.  Ihned  sou  ten  keř  roztínali  na 
rbzno  a  znamenali,  i  jest  to  ještě  dobře  roztínání  znáti  a  rostlé  tak.  A  ihned  vod 
toho  křě  hledíc  na  ten  dub  natajkali  sú  vrbí  na  mezi.  A  to  se  stalo  za  života 
a  zdraví  pana  Jindřicha  Svojanovského.  A  vobec  toho  požívala  s  strany  páně 
Šťastného  a  prodávali  vrbí  i  seno,  a  jiných  lidé  pánóv  toho  sú  neužívali,  jediné  pána 
mého  pana  Šťastného  toho  času,  jak  se  přě  skonala.  Než  po  smrti  pana  Svojanov- 
ského pobrali  nám  pychem  lidé  páně  Svojanovského  seno  z  té  luky,  a  praví,  že  sů 
to  učinili  z  rozkázání  pánuov  a  ouředníkuov  svých. 

Říha  kuchař  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Edyž  sem  byl  s  pánem  svým  JMtí  na  těch  mezech  a  byl  při  tom  Thomáš,   hajtman 


246  D.  Xni.  Registra  soudu  komomiho. 

pana  Skalského  Ješka,  tu  na  Tomášovi  pán  votázkn  učinil :  Pane  Thomáš !  Také-Ii  se 
YO  tuto  louku  mou  soudil  a  vo  tůni  ?  Tehdy  jest  řekl  pan  Thomáš :  Pane  milý,  já  sem 
se  vo  vaše  nesoudil ;  neb  jest  to  vaše.  I  prosil  jest  pan  Thomáš  pána  našeho,  aby  nám 
tu  louku  dal  k  ůbci.  I  řekl  pán  jemu :  Však  sem  jim  dosti  dal.  A  pan  Thomáš 
tomu  řekl:  Pane,  víc-li  jim  dáte,  víc  vám  děkovati  budou.  I  potom  řekl  pán:  Nu, 
co  já  svým  lidem  udělám,  udělám  jim  jako  pán  tvou  příčinou.  Potom  nám  kázali  ji 
kliditi,  ješto  byla  zarostlá.  Tehdy  sme  ji  vysekali  a  vyklidili.  Nehájil  nám  toho 
žádný  ani  nám  které  zádavy  činil.  Potom  sou  ji  prodali  byli  na  ssečení,  žě  nehi^il 
tomu  člověk  žádný.  Až  teď  paní  Eatheřina  paní  Ješková  pobrala  nám  kvaltem 
a  mocí  to  seno  z  té  louky.  Potom  přišel  Jiřík  šafář,  kterýž  býval  na  Sviňanech. 
I  řekl  mně:  Kuchaři,  vy  již  nestojíte  za  nic,  co  vám  váš  pán  dá,  to  my  vám  zase 
pobéřěm.  A  já  sem  jemu  řekl  proti  tomu:  Neb  ste  nám  to  učinili  mocí  a  kvaltem, 
a  kdybychme  o  tom  věděli,  byli  bychom  se  s  ouředníky  svými  o  to  radili,  že  byste 
nám  brali  nebo  nebrali.  A  on  řekl:  Co  byste  tomu  byli  učinili?  Však  jest  nás 
bylo  víc  než  na  padesáth.  A  potom  sme  měli  míti  pomoc  od  jiných  dvú  pánóv. 

Mikeš  Kantuov  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Když  sme  byli  se  pánem  na  těch  mezech  a  pan  Thomáš  tu  také  byl,  a  tu  slově  ten 
grunth  na  farářství,  i  měli  vo  to  nesnáz  nějakú  s  páně  Ješkovými  lidmi,  že  to  na- 
říkali. Tehdy  pověděl  pán:  Vo  tento-li  kus  se  mnú  se  pane  Thomáš  chcete  súditi? 
Tehdy  pověděl  Thomáš:  že  já  se  nechci  vo  to  súditi,  co  pána  mého  není.  Tehdy 
potom  mezníky  sou  dělali  hned,  a  pán  pověděl,  že  bych  chtěl  víc  svého  ustupiti, 
než  bych  chtěl  křivdu  učiniti.  Tehdy  po  některém  času,  když  jest  byl  pan  Thomáš 
ouředníkem  u  pána,  tehdy  sou  jeho  sousedé  žádali,  aby  pána  žádal  za  ten  kus,  aby 
pán  jej  k  uobci  dal.  To  jest  pán  k  žádosti  lidem  svým  učinil,  žě  jest  ten  kus  jim 
dal.  A  sekali  potom  tu  trávu  na  té  louce.  Potom  sou  lidé  páně  Ješkovi  to  seno 
pobrali  kvaltem  a  pychem  z  rozkázání  ouředníka  pana  Trystrama.  Když  sme  k  nim 
mluvili,   proč  sú  to  učinili,   a   oni  pověděli,  že  sů  z  rozkázání  ouředníka  to  učinili. 

Jiřík  Pical  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Což  se  toho  dotýče,  když  sme  chodili  na  meze  s  pánem  JMtí  a  s  panem  Thomasem, 
i  když  byli  na  hranicech  u  dubu,  tu  sú  šli  k  vrbě  po  té  louce.  I  otázal  se  pán 
pana  Thomasa,  také-li  se  soudil  vo  tento  kus.  A  on  pověděl,  že  nic.  I  řekl  mu  pán : 
Nu,  pane  Tomase!  Vytýkajž  na  tu  vrbu  od  toho  dubu,  aby  meze  rozeznali.  I  sekal 
sám  pán  tu  vrbu  sekerku,  kteráž  na  mezi  stojí  proti  tomu  dubu  na  stráni.  I  tu  sú 
vytkli,  a  tu  sou  meze.  I  žádali  sme  pana  Thomasa,  aby  nám  pán  ráčil  to  dáti  a  za 
nás  přímluvu  ku  pánu  učiniti.  I  žádal  jest  od  nás  pána  a  přimluvil  se.  A  to  bylo 
za  pana  Jindřicha  Ješka  zdraví.  A  my  toho  užívali.  Pak  za  paní  Katheřiny  jest 
nám  tu  z  té  louky  pychem  seno  pobráno,  a  my  vo  tom  nevěděli.  A  byl  při  tom  pan 
Trystram,  když  sou  ty  meze  vytykovali. 


Svědomí  k  rolou  Svátosti  1.  1510.  247 

Jan  Tměný  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Byl  sem  ph  svém  pánu,  když  meze  rozdělovali  při  farářství  se  panem  Thomasem, 
a  pH  tom  byl  pan  Trystram,  tehdáž  pána  našeho  hajtman.  A  když  ty  meze  roz- 
dělili, tu  sú  nám  kázali  nátek  nasekati,  a  já  je  pak  vytýkal.  Tu  jest  pan  Šťastný 
otázal:  Dobře-li  je  tak,  pane  Thomase?  A  on  pak  schválil,  že  jest  dobře.  A  nikdy 
sem  se  vo  to  nesoudil,  co  jest  vašeho,  než  co  jest  pána  mého.  Toto  jest  pána  mého 
a  toto  jest  vaše.  A  když  sme  šli  domuov,  tu  jest  prosil  pan  Thomas  podle  nás  za 
tu  louku,  aby  nám  pán  tu  louku  dal.  A  tu  sou  nám  pychem  seno  pobrali  na  té  lúce 
a  vezli  to  seno  na  Fryczsstanské  zboží.  A  ti  lidé  byli  z  toho  zboží  Frycztaynského, 
a  vezli  to  seno  k  záduší  Hrušticskému.  Ale  to  přísluší  k  našemu  záduší. 

Jan  Šmika  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Slyšel  sem  nějaké  řeči  od  Martina  Moravka  z  Chutnovky,  když  již  to  seno  z  té  louky 
pod  Klíči  pobrali,  kteráž  nám  JMt  pán  dal.  Tehda  sme  my  řekli  jemu,  že  ste  nám 
pobrali  pychem,  kdež  sme  my  vo  tom  nic  nevěděli.  Kdybychom  věděli,  brali  byste 
neb  nebrali.  Tehdy  ten  Martin  Moravek  pověděl :  Kdybyste  nám  toho  hájili,  že  bychom 
vám  toho  hájili,  neb  nám  řekl  pan  Kunát  dáti  pomoc  z  Rohožce. 

Mathouš  kovář  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc: 
Když  sem  byl  se  pánem  vo  ty  meze  na  louce  pod  Klíči,  i  ukázali  na  stráni  na  jeden 
velký  dub,  vodtud  pak  přímo  šli  až  k  vodě.  I  rozťali  vrbový  keř,  a  tu  odtud  dělali 
nátky  po  té  louce.  A  potom  nám  paní  Katheřinini  lidé,  kteráž  měla  neboštíka  pana 
Jindřicha  Svojanovského,  pobrali  pychem  na  té  louce  seno. 

Ambrož  sladovník  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n. 
k.  etc :  Koupil  sem  tu  louku  na  zsekání  pod  Klíči  vod  obce  Turnovské  i  sklidil  sem 
ji  i  pobral.  Žádný  mi  nebránil.  A  jest  tomu  na  třetí  léto.  A  když  koupil  jiný 
lůni,  i  pobrali  jemu  s  ní  to  seno  pychem  paní  Katheřiny  lidé,  kteráž  ty  chvíle  na 
Skalách  byla. 

Vojtěch  Šašek  z  Turnova,  člověk  pana  Šťastného,  u.p.n.k.  etc: 
Šli  sme  za  pánem  JMtí  na  ty  meze  pod  Klíčem,  a  bylo  při  tom  mnoho  lidí,  byl  pan 
Thomas,  pan  Trystram.  Řekl  jest  pán  JMt  Thomasovi,  když  na  mezech  byli:  Pane 
Thomas!  Dobřě-li  tak  bude?  A  on  jest  řekl:  Ještě  maličko.  I  řekl  pán;  Milý  pane 
Thomas!  Což  jest  o  kus  země,  však  já  jí  při  sobě  nevážím  nic.  I  vzavši  pan  Šťastný 
jednu  sekyru  od  senníka,  i  tu  nátky  sám  sekal  ve  kři  vrbovém.  I  vzal  Václav  holič 
ten  prut  a  Tlučhoře  Jan  i  natýkali  ty  meze.  I  na  tom  se  v  dobré  vůli  rozešli.  I  pan 
Thomas  mluvil:  Pane  Jindřiše!  Tobě  jedna  a  druhá  strana  pánu  mému  jest.  I  ne- 
bylo v  to  saháno  nikdy  za  nebožtíka  pana  Jindřicha.  Než  za  paní  Katheřiny  tu  jest 
nám  pychem  pobráno  seno.  Já  sem  hajný  učiněn  nad  tú  lúkou  a  prodával  sem  prut 
i  seno,  a  nebylo  za  nebožtíka  pana  Jindřicha  Svojanovského  to  bráněno,  než  teď  za 


248  D.  Xm.  Registra  soudu  kamamího. 

paní  Eatheřiny.   Též  také   na  tu  tuoní,   kteráž  jest  v  té  louce,  není  nám  saháno  na 
ni  nikdá  po  té  smlouvě,  jakž  pán  JMt  učinil  tu  smlouvu  s  panem  Thomasem. 

Jan  Tlučhořě  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Byl  sem  při  tom,  když  jest  pan  Thomas  rozděloval  ten  grunth  s  panem  Šťastným, 
kterýž  jest  pod  Hruštickým  a  Turnovským  farářstvím.  I  znamenavše  dub  od  dubu 
až  k  Jizeře  na  vrbový  keř,  i  tu  jest  se  otázal  pan  Šťastný  pana  Thomasa,  hajtmana 
pana  Jindřicha  Skalského,  a  řekl  mu:  Pane  Thomase!  Dosti-liť  se  zdá  tobě  pod  ten 
keř  vrbový?  A  on  jest  pověděl,  že  mi  se  dosti  zdá.  A  tu  sú  nám  kázali  nátky  dě- 
lati, a  já  sem  jich  pomohl  sekati.  I  to  se  jest  tak  stalo.  A  když  JMt  ráčil  nás  da- 
rovati tím  kusem  k  přímluvě  pana  Tomasa,  když  u  něho  haytmanem  byl,  a  pán 
řekl :  Pane  Tomas !  Bude  to  mnoho.  A  on  řekl :  Více-li  jim  JMt  dáte,  více  vám  dě- 
kovati budu.  I  potom  sem  já  koupil  to  seno  na  tom  krunthu  a  sklidil  sem  je  i  v  kopy 
shrabal.  A  za  paní  Kateřiny  Ješkové  mladé  jest  mi  to  pychem  pobráno  a  jest  vezeno 
do  vsi  Rakous  na  Frycztaynské  zboží.  A  já  sem  je  tam  nalez  v  Rakousech  to  seno 
u  Jana. 

Tobiáš  Dobeš  z  Turnova,  páně  Šťastného  člověk,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Při  tom  sem  byl,  kdy  na  ty  meze  šel  pan  Thomas  s  panem  Šťastným.  Tu  sú  pHSli 
na  tu  louku,  i  ukázali  na  dub  v  stráni,  že  jest  to  meze.  I  stavěli  nátky  k  tomu 
dubu  stojící  pan  Jindřich  a  pan  Tomas.  I  potom  se  obrátil  pan  Jindřich  a  sekal 
vrbový  keř  a  řekl:  Potuďto  jest,  abyste  věděli.  Potom  nám  to  pan  Šťastný  dal  obci 
strany  své.  Potom  sou  to  seno  pobrali  z  té  louky  lidé  paní  Kateřiny  Svojanovské 
pychem  a  kvaltem. 

Jan  Vlásek  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  etc.: 
Když  sem  byl  na  ženném  víně  u  koruny  a  Hasič  se  chlubil,  že  jich  bylo  padesáth, 
když  brali  mocně  seno  na  obecní  louce  pod  Klíči.  A  ten  člověk  jest  paní  Ješkové 
Svojanovské.  A  tak  pověděl,  kdyby  nám  těžko  bylo,  že  nám  měl  pan  Kunáth  dáti 
pomoc  z  Rohožce. 

Anthoš  z  Jenišovic  ze  vsi,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k. 
etc. :  Když  sem  se  příchozí  trefil  k  Halamovi  do  Turnova,  tehda  jest  tam  byl  Jiřík 
z  Nové  Vsi.  I  byl  s  ním  Říha,  kuchař  z  Turnova,  řezník.  Tu  jest  Jiřík  mluvil,  že 
sme,  páni  Turnovští,  vám  pobrali  seno.  A  řekl  Říha  kuchař :  Pobrali  ste  pychem  a  nám 
ste  znáti  nedali.  Kdybyste  nám  dali  znáti,  žeť  bychme  chtěli  toho  hájiti  s  ouře- 
dníkuov  našich  radou.  Pověděl  jest  Jiřík:  Tak  kterak  byste  toho  hájiti  chtěli,  však 
jest  nás  bylo  více  než  na  padesáth.  Potom  kdyby  nám  byla  jaká  toho  potřeba,  měli 
nám  dáti  pomoc  se  dvú  pánóv  zboží.  A  Říha  kuchař  oznámil  nám  to:  Buď  vám  to 
svědomo,  jak  Jíra  mluví.  Potom  Jiřík  řekl:  Však  vám  toho  potřebí  není,  však  se 
paní  o  to  s  pánem  súditi  nebude. 


Svědomí  h  roku  Svátosti  I  1510.  241? 

Jíra  Veselský  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k. 
9c:  Když  se  stala  votázka  na  středopostí  ten  den  na  Janovi  Hasičovi  z  Loktuš,  že 
sem  jemu  řekl,  že  ste  nám  vzali  seno  pychem.  A  on  řekl  zase:  Ba  vzali,  a  že  nás 
bylo  padesáte  a  měli  sme  několik  pavéz  a  devět  ručnic.  A  tu  nás  šikovali  jako 
k  bitvě,  strážného  vosadili :  kdyby  z  Turnova  chtěli  jíti  nám  ho  brániti ;  a  vozy  dva 
pohotově  sme  jměli.  K  tomu  Václava  Neřáda  poslali  sme  na  Rohozec.  A  když  po 
druhé  přišel,  že  řekl:  Jeďte  a  berte  seno  a  nebojte  se  žádného,  že  rozkázal  pan 
Kunáth,  a  bude-li  vám  těžko,  že  vám  dám  retuňk  ve  stu  neb  ve  dvou. 

Vácslav  Holič  z  Turnova,  člověk  páně  Šťastného,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Když  sme  byli  na  té  louce  pod  Klíči  pod  Hrušticí,  i  byli  sou  tu  Rohozecští,  kdy  je 
postupovati  měl  člověk  páně  komomíkóv  zádušní  louky  pod  Klíči.  I  byl  při  tom  pan 
Cetenský  a  pan  Jiřík  purkrabie  Rohozecský.  Pan  Tomáš  tu  také  byl,  ouředník  páně 
Ješkóv,  aby  přijímal  tu  louku  od  něho,  a  pan  Tristram  byl  také,  našeho  pána 
hajtman.  I  šli  po  té  louce  pan  Tomas  a  pan  Trystram.  A  ptal  se  ho  pan  Trystram: 
Také-li  naříkáš  teď  pána  mého  grunth  ?  Pan  Thomas  k  tomu  pověděl :  O  ten  grunth 
se  pán  muoj  nikdy  nesoudil  a  nan  nesáhám  a  nenaříkám.  Potom  vyšli  na  tu  louku 
pán  náš  i  pan  Thomas,  tu  sů  sobě  ukazovali,  pokud  mezení  má  býti ;  od  hraního  dubu 
až  za  vrbový  keř  k  řece  samé  skuoro.  Dosti-li  to  bude,  pán  náš  se  jeho  ptal.  A  pan 
Thomas  řekl:  že  já  za  to  přijímám,  jest  za  spravedlivé.  I  tehdy  sou  hnedky  nátky 
učinili.  I  pověděl  tak  pan  Thomas:  Toto  jest  grunth  shořejší  pána  mého,  a  tento 
zdolej ší  váš,  pane  Šťastný.  Potom  když  sme  šli  do  farářství,  tu  pan  Tomas  z  prosby 
naší  přimlůval  se  ku  pánu  našemu,  aby  nám  to  ráčil  přidati  k  obci.  I  přidal.  A  když 
sem  se  přihodil  na  středopostí  letos  k  Veselskému,  a  lidé  páně  Jindřichovi  Ješkovi 
rozmlouvali,  [jjménem  Jan  Hasič  z  Loktuš,  o  to  seno  s  námi;  a  pověděl  tak,  když 
sme  se  jeho  tázali:  Proč  ste  nám  je  brali?  A  on  řekl,  že  nám  ouředníci  naši  kázali; 
[jjménem  Jan,  kterýž  jest  ouředníkem  tý  chvíle  byl  u  JMti  paní  Katheřiny.  I  řekl  sem 
jemu:  Bychme  to  byli  věděli,  že  nám  je  kvaltně  bráti  chcete,  byli  bychme  vám  ne- 
dali bráti.  A  on  nám  pověděl:  Kterak  byste  nám  jeho  hájili,  a  my  se  zbrojně  na 
to  byli  vypravili.  A  Neřád  přišed,  pověděl  jim :  Berte  to  seno !  bude-li  vám  kto  brá- 
niti, že  pan  Kunáth  dá  vám  pomoc  z  Rohožce.  A  to  seno  na  dva  vozy  pobrali 
a  vezli  je  na  Frycztaynské  zboží. 

Valentin  z  Bielého.  člověk  páně  Ješkóv  Svojanovského  na 
Skalách,  u.  p.  n.  k.  oc:  Což  se  tu  tajče  té  louky  pod  Klíči,  byl  sem  při  tom,  když 
na  té  louce  seno  brali  z  rozkázání  ouředníkóv  té  paní,  kteráž  po  nebožtíkovi  panu 
Svojanovském  vostala  na  Skalách,  a  vezli  to  seno  na  Frycztaynské  zboží.  A  chodil 
té  paní  k  nám  rychtář  z  Vesce,  jejím  slovem  přikazuje,  když  by  to  seno  brali, 
abychme  zbrojné  byli ;  a  zašlo-li  by  je  co,  abychme  hájili.  A  rychtář  kázal  nám 
pak  znapínati  a  hotovu  býti,  jako  bychom   se   měli  brániti.     A  tu  louku,   o  kteráž 

Archiv  Český  XIII.  32 


250  D.  XIIL  lleyistra  soudu  komorního. 

nesnáz  jest,  já  sem  ji  prodával  k  Hništickému  záduší  na  sečení,  a  byl  sem  ty  chvíle 
kostelníkem  v  tom  Hruštičkám  záduší.  Po  tři  léta  sem  ji  s  jinými  kostelníky  pro- 
dával, a  nepřekážel  nám  v  tom  žádný.  A  bude  teď  šest  let  o  svatém  Petře  letos, 
jak  sme  je  prodávali. 

Havel  z  Klokočí,  člověk  pana  Jana  Svojanovského,  u.  p.  n.  k. 
oc:  Přišel  ke  mně  rychtář  Pánek  z  Vesce,  abych  hned  šel  bez  meškání  do  Bělé, 
a  kterůž  mám  najlepší  zbroji,  tu  abych  vzal.  Tu  nám  se  kázal  sjíti  v  Bělé.  Pak 
když  sme  se  sešli,  tu  sme  šli  na  tu  louku  v  Kabeli.  I  kázal  nám  tu  státi:  Postůjte 
tu  maUčko,  mají  sem  dva  vozy  vyjeti  ze  zboží  Frycztaynského.  I  kázal  nám  kuše 
znapínati.  A  když  sme  kuše  znapínali,  tehda  nás  šikoval,  jestliže  by  kto  chtěl  nám 
toho  sena  brániti,  abychme  hájili.  A  nebojte  se  nic,  jestliže  nám  přijde  na  těžkou, 
žěf  jest  nám  řekl  pan  Kunáth  nás  v  tom  nevopúštěti.  A  když  to  seno  pobrali,  tehdy 
sme  šli  domov,  a  voni  také  s  ním  jeli. 

Blažek  rybář  z  Louzku,  člověk  paní  Boleslavské,  u.  p.  n.  k.  oc: 
Jakož  sú  mně  veleli  bráti  seno  v  Kabeli  kostelníci  od  Hrušticského  záduší,  já  sem 
jeho  bráti  nechtěl,  než  viděl  sem,  že  sů  je  vezli  skrze  ves;  pak  vezli  je  k  Janovi 
do  luhu  na  zboží  Frycztanyské  [sic], 

Jan  z  Loktuše  přimí  Hasič,  člověk  páně  Svojanovského,  u.  p. 
n.  k.  oc:  Jakož  rychtář  z  Vesce  kázal  nám  na  seno  pod  Turnovem  na  louku,  šli 
s  námi  holomci  z  Skal.  Paní  Svojanovská  ty  chvíle  držala  zámek.  Když  sme  tam 
přišli,  tehdy  dva  vozy  přijely;  a  tu  sme  pak  stáli  s  kušemi  napatými  a  s  ručnicemi 
na  těch  lukách.  A  rychtář  nám  řekl,  jestliže  by  nám  jeho  hájili,  že  pan  Kunáth  dá 
nám  z  Rohožce  pomoc. 

Jiřík  Láník  z  Nové  Vsi,  člověk  pana  Jana  Svojanovského,  u. 
p.  n.  k.  oc:  Posláni  sme  byli  z  rozkázání  úředníka  rychtáře  z  Nové  Vsi  na  louky 
farářství.  Šli  sme  se  zbrojí.  A  byla  nás  ty  chvíle  v  držení  paní  Katheřina,  nebožtíka 
pana  Jindřicha  Svojanovského  paní.  I  brali  to  seno  Frycztaynského,  a  my  tu  stáli. 
A  když  je  pobrali  na  dva  vozy,  tu  sme  se  zšikovali  a  šli  sme  za  nimi,  a  kázali  nám 
napínati. 

Vácslav  Neřád  z  Nové  Vsi,  člověk  pana  Jana  Svojanovského, 
u.  p.  n.  k.  oc :  Když  sem  byl  k  záduší  Hrušticskému  kostelníkem,  byla  ta  louka  ne- 
božtíkovi panu  Jindřichovi  propuštěna  od  pana  komorníka  k  tomu  záduší;  neb  ji 
jeho  člověk  držel  některá  léta;  a  my  sme  ji  prodávali  po  tři  léta,  a  neřěk  nám 
žádný  nic  ani  nám  hájil.  Tak  tuším,  že  toto  bude  šestá  seč,  jak  sme  my  ji  držali. 
Pak  tuším  ve  čtvrtú  seč,  že  se  toho  chytil  pan  Šťastný,  pravě,  že  jest  jeho,  a  zsekli 
ji  kus  měšťané  z  Turnova;  a  kostelníci,  moji  tovaryši,  ptali  se  mne:  Komus  tu  louku 
prodal?  A  já  jim  řekl:  že  sem  neprodal  žádnému.  I  dal  sem  nahoru  na  Skály  vě- 
děti,  a  ouředníci   to   seno   pobrati   kázali.     A  byli   se   lidé   se  zbrojí  k  tomu   sešli. 


Svědomí  h  rohu  Svátosti  1.  1510.  251 

I  poslal  mne  hajtman  byl  prve  Skalský  na  Rohozecku  panu  Eunáthoyi  s  listem. 
I  poslal  po  mne  jiný  list  zase,  a  řekl  mi:  Nu,  vyjeduť  tam  mezi  vás,  a  bude- li  co, 
uedámf  se  tomu  sjíti.  A  to  seno  kázal  pan  Jan  bráti  hajtman,  když  paní  na  Skalách 
byla  vdova. 

R.  rv.  1.  B.  17.  b.— C.  2.  a. 

1577. 
Mezi  Jindřichem  z  Ledeč  s  jedné,  a  Janem  z  Ledeč  s  strany  druhé.    1510,  12.  dubna. 

Feria  VL  Reliquiarum.  Jan  Hubáček  z  Chvalovic  u.  p.  n.  k.  oc: 
Koupil  sem  s  povolením  pana  Jana  statek  od  sedláka  od  Kuchaře,  a  ten  jest  pan 
Jan  bratr  páně  Jindřichóv;  i  pójčil  mně  závdavku  pan  Jan  kopy  míšeňské.  I  udělal 
sem  tomu  vodpor:  Pane  milý!  Já  závdavku  nemám.  A  on  řekl:  Pójčím  já  tobě; 
i  pójčil.  A  poslal  mne  k  bratru  svému,  abych  mu  pověděl,  že  se  stěhuje.  A  on  řekl : 
Povězte  mu,  af  své  opatří.  A  on  řekl :  Pověztež  bratru  mému  zase,  af  se  nikam  ne- 
stěhuje, ale  tak  vopatruje  jako  prve.  I  pověděl  nám  pan  Jan:  Tak-li  jest  řekl?  A  my 
řekli:  Tak!  A  on  řěk:  Nu,  dětež  vy,  kam  se  vám  zdá.  A  vozové  stáli  na  dvoře; 
co  sou  pak  kladli  na  ně,  toho  já  nevím,  mnoho- li  čili  málo,  a  nevím,  kolik  jest 
jich  bylo.  A  pak  stěhoval  se  po  té  při  od  nás  jeden  Uher  na  páně  Janovy  grunthy. 

Jiřík  Drábek,  rychtář  z  Chvaloviček  u.  p.  n.  k.  seznal:  Toho  sem 
svědom,  že  jest  pan  Jan  rozkázal,  aby  Kuchař  prodal  Hubáčkovi,  a  poslal  pro  mne, 
abych  to  srovnal  mezi  nimi.  A  pan  Hájek  dal  závdavek.  Potom  když  poslal  nás  pan 
Jan  na  Poděbrady  s  druhým  ku  panu  Jindřichovi,  abychme  mu  pověděli,  že  se  stě- 
hovati chce  pryč,  aby  on  pan  Jindřich  svuoj  statek  opatřil.  A  pan  Jindřich  pověděl, 
že  jest  tu  více  hospodářem  byl,  aby  ještě  vlád  a  hospodařil.  A  když  sme  mu  to 
pověděli,  vrátivše  se  zase,  a  pan  Jan  nám  řekl:  Nu,  sousedé,  jdětež  pryč,  již  mně 
vás  víc  potřebí  není  nic.  A  my  šli  hned.  A  přyeli  z  Kovanic  s  vozy,  ale  nevím  co 
jsú  na  ty  vozy  bra